27 CO 14/2022-170

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa c) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa d) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa e) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa f) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa g) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa h) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa ch) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa i) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa j) jméno příjmení příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátem titul jméno jméno , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se hlukových a pachových imisí, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2021, č. j. 18 C 305/2020-122,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje, avšak ve výroku II. v tomto správném znění: <i>„ Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 47 036,20 Kč k rukám jejich advokáta do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.“</i>

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 13 290,60 Kč k rukám jejich advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zdržet se obtěžování žalobců hlukem a pachem způsobeným psy chovanými na pozemcích žalovaného p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. a obci [obec] a pronikajícím na pozemky p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.], p.č. st. [st.], p. [číslo] p. [číslo] p.č. st. [st.], p. [číslo] p.č. st. [st.] a p. [číslo] to vše v k.ú. a obci [obec], zapsaných v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.) Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 47 036,20 Kč k rukám jejich advokáta (výrok II.) a státu na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení za zálohované svědečné ve výši 717 Kč (výrok III.).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se žalobci podanou žalobou domáhali uložení povinnosti žalovanému zdržet se obtěžování žalobců hlukem a pachem od psů chovaných na pozemcích žalovaného, které jsou označeny ve výroku I. napadeného rozsudku okresního soudu. Žalovaný postavil na svých pozemcích chovnou stanici psů plemene [anonymizována dvě slova], kterou provozuje paní [jméno] [příjmení]. V chovné stanici se nachází [číslo] psů, jejichž štěkot je častý a velice intenzivní, v letních měsících se k němu navíc přidává obtěžující zápach. Chovatelská stanice byla vybudována v zástavbě nových rodinných domů bez stavebního povolení. Žalobci jsou v důsledku hluku a zápachu nepřiměřeně omezování v užívání svých nemovitostí.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalobci v průběhu řízení neuváděli, co podle nich představuje míru nepřiměřenou poměrům. Žalovaný předložil záznamy o štěkotu psů, kterými dokládal, že nedochází k překročení míry přiměřené místním poměrům. Štěkot psů je přirozený projev a patří k životu na vesnici. V předmětné lokalitě se psi nachází ve více domácnostech. Stavební úřad provedl dne 4. 12. 2018 u žalovaného kontrolní prohlídku a nezahájil řízení o odstranění stavby, protože stavba kotců nevyžadovala opatření nebo rozhodnutí stavebního úřadu. Rovněž veterinární správa shledala podmínky chovu psů jako vyhovující. Žalovaný měl za to, že stejně jako v minulosti v [obec] má opět pouze smůlu na lidi v jeho sousedství.

4. Okresní soud provedl dokazování výpisy z katastru nemovitostí a snímky katastrální mapy, ze kterých zjistil, že žalobci jsou vlastníci, popř. uživatelé pozemků v sousedství žalovaného v ulici [ulice] v obci [obec]. Z listinných důkazů provedl soud prvního stupně dále k důkazu zprávu Magistrátu města Pardubic, stavebního úřadu, z [datum] o kontrolní prohlídce na pozemcích žalovaného, která se uskutečnila dne [datum] a ze které vyplynulo, že v případě kotců se nejedná o stavbu. Okresní soud provedl ve dnech [datum], [datum] a [datum] v různých denních i večerních hodinách místní šetření trvající 5-20 minut, při kterých nebyl slyšet štěkot psů (kromě situace po přiblížení se k plotu na hranici pozemku žalovaného), ani cítit zápach. Ze zvukových a obrazových záznamů štěkotu a vytí psů a jejich pohybu na pozemcích žalovaného, předložených žalobci i žalovaným, bylo slyšet souvislé vytí a štěkot psů ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Některé videozáznamy žalovaného byly předloženy bez zachycení zvuku, na jiných minimálně [číslo] psů souvisle štěkalo a vylo. Okresní soud dále měl peticí ze dne [datum] za prokázané, že 24 občanů z ulice [ulice] v [obec] žádalo, aby bylo zamezeno obtěžujícímu hluku a zápachu z pozemků žalovaného, kde je soustava několika psích kotců s neustále se měnícím počtem psů, odkud vychází souvislý štěkot např. v době hlášení obecního rozhlasu.

5. Okresní soud prováděl dokazování i výslechy některých žalobců. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v dubnu nebo květnu 2021 byl svědkem toho, jak dva psi před jeho bránou škubali slepici. [jméno] [příjmení], který je přímým sousedem žalovaného a pořizoval audiozáznamy vytí psů ze své zahrady a domu, poukazoval na nepřiměřený zápach v letních měsících, kvůli kterému přestali v letních měsících věšet venku prádlo. Žalobci [jméno] [příjmení] podle jeho výpovědi vadí i poletující srst ze psů, kterou má na trávníku i v bazénu. Předchozí výpovědi potvrdil i [jméno] [příjmení], který rovněž upozorňoval na zápach močoviny v letních měsících a na chlupy ze psů, které mají na terase, zahradě i ve vířivce.

6. Kromě žalobců byli v průběhu řízení slyšeni i svědci. Starostka [jméno] hodnotila vytí psů z pozemků žalovaného jako extrémní hluky. Tyto zvuky slyšela, když byla na návštěvě u [příjmení]. Věděla také o tom, že psi vytím reagují na místní rozhlas a budí děti. Starostka obce vyrůstala na vesnici, kde měli lovecké psy, ale takové zvuky, jaké slyšela od psů z pozemků žalovaného, neznala. Svědkyně [jméno] [příjmení], která se s žalovaným navštěvuje, potvrdila, že se na pozemcích žalovaného nachází [číslo] – [číslo] psů. Nezaznamenala, že by vyli. Slyší je štěkat málo, i když je pravda, že reagují na rozhlas. Pachové projevy svědkyni neobtěžují. Svědkyně [jméno] [příjmení], která se s žalovaným přátelí a je jeho bezprostřední sousedkou, rovněž potvrdila, že žalovaný má v chovné stanici [číslo] – [číslo] psů plemene [anonymizováno], kteří štěkají, když se rozezní rozhlas a když k žalovanému někdo cizí vstoupí na pozemek. Neštěkají však déle než 5 minut. Potvrdila také, že podobné projevy psů neslyšela, i když sama vyrůstala na vesnici, a že má chlupy psů metr od plotu na plodech malin. Svědkyně [jméno] [příjmení] bydlící ve vedlejší ulici, která má psy ráda a nechápe, jak někomu může vadit, že se psi občas ozvou, uvedla, že žádný zápach necítí a že někdy psy neslyší a jindy je slyší 1-3x denně. V průběhu řízení vypovídal i svědek [jméno] [příjmení], který byl do jara 2021 sousedem žalovaného a který organizoval sepsání petice proti projevům psů z pozemků žalovaného. Svědek popsal, že do doby přistěhování se žalovaného se psy, se v předmětné části [územní celek] jednalo o poklidné bydlení s nadstandardními sousedskými vztahy. Psi žalovaného však štěkali a vyli tak, že vůbec nešlo spát. Kromě štěkotu byl v létě cítit i zápach a občas se objevovaly chlupy. Zkušenost s žalovaným soudu prvního stupně popsal i svědek [titul] [jméno] [příjmení], který s ním přišel do styku v [obec], kde měl žalovaný v zástavbě rodinných domů provozovnu s velkým množstvím psů a docházelo tam podle mínění svědka po dobu minimálně dvou let k rušení nočního klidu vytím psů.

7. Okresní soud uzavřel, že na straně žalobců je dána aktivní legitimace k vedení sporu, protože sousedem není jen bezprostředně sousedící vlastník jiného pozemku, ale každý vlastník pozemku, který je nežádoucími účinky postižen. Pokud jde o pasivní legitimaci, tak není podstatné, kdo je majitelem psů. Žaloba proti obtěžování nad míru přiměřenou poměrům může směřovat i proti vlastníkovi nemovitostí, ze kterých rušení pochází, což je v projednávané věci právě žalovaný. Obtěžování je na základě dosavadního přístupu k imisím (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 296/2011 a sp. zn. 22 Cdo 1312/2013) třeba chápat objektivně z hlediska obvyklých společenských názorů na povinnost snášet imise z normálního užívání věci. Posouzení obtěžování nad míru přiměřenou poměrům je věcí soudcovského uvážení.

8. Okresní soud vyložil, že [anonymizována dvě slova] je plemenem vhodným pro sportovně založené chovatele. Obvykle neštěká často, ale může se projevovat vytím, které mu zůstalo po vlčích předcích. Okresní soud měl provedeným dokazováním prokázáno, že v důsledku projevů většího počtu psů dochází k rušení žalobců během nočního klidu i v průběhu dne. O tom vypověděli nejen někteří ze slyšených žalobců, ale i svědkové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Starostka [územní celek] sama hodnotila zvukové projevy psů jako nepřiměřené. Projevy psů byly zaznamenány na audiozáznamy a videozáznamy, které byly při jednání soudu prvního stupně ztotožněny účastníky i svědkyní [jméno] [příjmení]. Záznamy prokázaly, že hlasové projevy psů obtěžují žalobce nad míru přiměřenou poměrům. Okresní soud si byl vědom toho, že štěkot a vytí psů chovaných na zahradě je nutno tolerovat, ale jen do té míry, která výrazně nepřekračuje očekávatelnou míru rušení. V této souvislosti je zřejmé, že projevy [číslo] psů jsou zcela jiné než projevy jednoho či dvou psů. Místním šetřením a snímky katastrální mapy bylo prokázáno, že účastníci řízení bydlí ve zcela nové zástavbě rodinných domů, kam se lidé stěhují za klidem a pohodou. Chov takového množství psů v této zástavbě není předpokládaný a překračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokality, tak i v konkrétním místě. Hluk od psů většinou představuje nahodilé jednání, nedá se změřit, proto jako nejspolehlivější důkaz slouží výpovědi svědků. Okresní soud v této souvislosti hodnotil jako nevěrohodnou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která nejprve vypověděla, že psy neslyšela štěkat či výt a po přehrání audiozáznamu z [datum] si vzpomněla, že se jedná o zvukové projevy psů z pozemku žalovaného. Svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] sice vypověděly, že je hluk psů neobtěžuje, nicméně se jedná o svědkyně, které žalovaného navštěvují a chodí si hladit psy (svědkyně [příjmení]) nebo psy obecně milují (svědkyně [příjmení]). Výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] měl okresní soud za prokázané, že žaloba není šikanózní, protože chov velkého počtu psů plemene [anonymizována dvě slova] obtěžoval sousedy hlukem i v jiné lokalitě než v [obec]. Pokud jde o obtěžování pachem, tak z předložených videozáznamů je zřejmé, že velké množství psů většího vzrůstu má výběh na pozemcích žalovaného na udusané hlíně, kde není žádná travnatá plocha. Rovněž výpovědí svědka [příjmení] bylo prokázáno, že pach způsobený psy žalovaného je obtěžující. Okresní soud proto z výše uvedených důvodů uložil žalovanému povinnost, aby se zdržel obtěžování žalobců hlukem a pachem s tím, že bude na něm, jaká opatření si k tomu zvolí.

9. Okresní soud nakonec rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Právní zástupce žalobců sice činil úkony za 11 osob, nicméně podle jeho vlastních slov spočívalo důkazní břemeno především na žalobcích a) a b), proto i v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3684/2016 požadoval odměnu za poskytnutí právních služeb za tři účastníky řízení namísto jedenácti. Náhradu nákladů řízení žalobců před soudem prvního stupně představuje odměna advokáta za 9 úkonů právní služby za 3 zastupované osoby, krácená o 20% (§ 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů/ dále jen„ advokátní tarif“ /), ve výši 9x 3 600 Kč (§ 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), když za účast na jednáních okresního soudu dne 14. 9. 2021 a dne 26. 10. 2021 náležela odměna ve dvojnásobné výši, protože jednání přesáhla dvě hodiny. Náklady řízení žalobců před soudem prvního stupně dále představovala náhrada hotových výdajů advokáta žalobců ve výši 9x 300 Kč, cestovné na jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět osobním vozidlem ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši 1 320 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 800 Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 7 816,20 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

10. O náhradě nákladů řízení státu za státem uhrazené svědečné v celkové výši 717 Kč rozhodl soud prvního stupně tak, že podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) uložil žalovanému povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady státu v plné výši.

11. Žalovaný podal proti rozsudku okresního soudu včas odvolání a navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Namítal, že okresní soud nepřihlédl k výslechům svědků, které navrhl žalovaný, a naopak se spokojil s tvrzením žalobců a úmyslně lživé výpovědi svědka [příjmení] Okresní soud nevzal v potaz dokonce ani svůj vlastní protokol o místním šetření ze dne [datum], kdy nezaznamenal žádný štěkot psů. Ani při dalších dvou místních šetřeních nebyl slyšet žádný štěkot a cítit zápach. Je přirozené, že se psi občas projeví, ale rozhodně to není v takové míře, jak uvádí žalobci. V okolí domu žalovaného jsou mnohem hlučnější psi. Je pravda, že psy z pozemku žalovaného již dvakrát utekli, ale k napadení člověka nedošlo ani nemohlo dojít, protože se jedná o velmi empatické plemeno, které vůči lidem není agresivní. Žalovaný se ohradil proti tomu, že by psi měli být zavřeni v kotcích. Manželka žalovaného je dlouholetým chovatelem psů a velice ji uráží označení množírna, které používají žalobci. Psi nejsou zavřeni v kotci. Ten je naopak otevřený a slouží jim jako přístřeší před sluncem a deštěm. Je pravda, že psi reagují na nepříjemný tón rozhlasu, ale v okamžiku, kdy se z rozhlasu začne mluvit, tak je obyčejně klid. Žalovaný nakonec poukázal na nevěrohodnost svědeckých a účastnických výpovědí. Pan [příjmení] se zmiňoval o vytí psů v noci, přitom [datum] v 0:30 vyli z vířivky přátele pana [příjmení], kteří žalovaného spolu s panem [příjmení] fyzicky napadli a způsobili mu zranění poté, co je šel požádat o dodržování nočního klidu. Pan [příjmení] má doma také psa, který je hlučnější než všichni psi na pozemku žalovaného. Policie ČR byla kvůli útěku psů žalovaného v [obec] pouze jednou, ale několikrát již přijela kvůli škodám, které vznikly na majetku žalovaného. Paní starostka je příbuznou paní [příjmení] a neřeší podněty na ostatní spoluobčany, kteří venčí psy„ na volno“. [titul] [příjmení] nevypovídal před soudem pravdu. Rušení nočního klidu sice přestupková komise řešila, ale nebylo prokázáno, že by se paní [příjmení] něčeho dopustila. Rovněž nebyly překročeny žádné hygienické limity.

12. Žalobci navrhli věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdit. Poukázali na skutkový stav, který okresní soud zjistil s náležitou pečlivostí. K námitkám žalovaného uvedl, že proti manželce žalovaného bylo vedeno přestupkové řízení kvůli rušení nočního klidu hlasitými projevy chovaných psů, které bylo zastaveno, protože skutek nebyl obviněné prokázán. Jako svědek v přestupkovém řízení vystupoval i [titul] [příjmení], k jehož audionahrávkám správní orgán nepřihlédl. To vše však prokazuje správně učiněný závěr okresního soudu o tom, že podobný problém se psy na pozemku žalovaného se řešil už i v jiné lokalitě. Pokud jde o starostku [územní celek], tak není příbuzná nikoho z účastníků řízení. S panem [příjmení] se zná z dětství a s projednávanou věcí byla obeznámena jen z titulu své funkce. Žalobci se ohradili proti tomu, že by snad žalovaný dával do souvislosti s tímto řízením škody způsobené na jeho majetku.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a správně projednávanou věc podřadil pod ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku Okresní soud správně posoudil i aktivní legitimaci žalobců a pasivní legitimaci žalovaného v projednávané věci. Odvolací soud ke správnému právnímu hodnocení skutkových zjištění okresního soudu dodává následující.

15. Ochrany proti obtěžování podle ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku se lze dovolat jen tehdy, jde-li o vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům, protože každý je povinen snášet imise z normálního užívání pozemku. Ochrana se poskytuje jen proti imisím již nastalým nebo při konkrétním nebezpečí jejich opakování. Pokud imise nebyly ukončeny, nelze uvažovat o promlčení žalobního nároku. Otázku, zda jde o podstatnou imisi, je třeba posuzovat podle místních zvyklostí. Jinak se např. budou posuzovat účinky chovu hospodářských zvířat ve městě a na venkově. Jedním z vodítek pro posouzení, zda jde o imisi podstatnou či nikoliv, může být i zjištění, zda v jejím důsledku klesla cena nemovitosti, na kterou imise takto působí.„ Obvyklým užíváním“ je i užívání v jiných obdobných místech. Skutečnost, že například v určitém místě žije shodou okolností více osob s hlučnými psy nezvyšuje míru přiměřenou poměrům, která vychází z obvyklého stavu. Ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku patří k normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3797/2016). Soudy v této souvislosti musí nejprve zjišťovat, jaká je v dané věci míra přiměřená poměrům, a dále musí učinit zjištění ohledně míry obtěžování v dané věci a oboje porovnat. Při posuzování, zda jde o imisi, je třeba vzít do úvahy intenzitu hluku, dobu, ve které k rušení dochází a jak dlouho trvá, jakož i to, zda jde o rušení jednorázové, opakované, úmyslné apod. Ochrana proti imisím se uplatňuje jen negatorní žalobou, proto se v zásadě nelze domáhat uložení něco konat. Soud musí v odůvodnění rozhodnutí o žalobě na ochranu proti imisi uvést, jakou míru obtěžování považuje za přiměřenou poměrům a jaká je míra v konkrétním případě.

16. Krajský soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že zejména audiozáznamy a výslechy některých žalobců a svědků, hlavně starostky [územní celek] paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že zvukové projevy [číslo] – [číslo] psů, kteří se již chovají jako smečka, lze posoudit jako nepřiměřené místním poměrům části obce, která je jinak klidná a určená k bydlení, což bylo prokázáno jak výpisy z katastru nemovitostí a snímky katastrální mapy, tak výpovědí starostky obce. K rušení dochází dlouhodobě a v různých denních dobách. Nakonec o tom, že psi na pozemcích žalovaného reagují na místní rozhlas, vypovídaly i svědkyně [příjmení] a [příjmení], které se s žalovaným navštěvují. Svědkyně [příjmení], podobně jako svědkyně [příjmení], nikdy podobné projevy psů neslyšela, ačkoliv vyrůstala na vesnici, kde však nikdo neměl takovou chovnou stanici, jaká se nachází na pozemcích žalovaného. Svědkyně [příjmení] podotkla, že jiní psi v dané lokalitě se takto neprojevují, protože jich není takový počet.

17. Přestože při místních šetřeních nebyl pach od kotců z pozemků žalovaného cítit, tak nepřiměřené pachové imise byly prokázány jak provedenými účastnickými výslechy a výslechem svědka [příjmení], tak i videozáznamy, ze kterých bylo zřejmé, že psi se pohybují na velmi malém prostoru na udusané hlíně. Hlavně v letních měsících, kdy jsou teploty vzduchu vyšší, a zároveň vzniká větší potřeba v domech větrat, se pach v okolí nemovitostí žalovaného musí šířit nepřiměřeným způsobem. V této souvislosti lze poukázat na skutečnost, že místní šetření prováděná soudem prvního stupně proběhla na jaře při teplotách od 5°C do 13°C, jak je zřejmé z protokolů o místním šetření, kdy se teplota vzduchu zdaleka nepřiblížila obvyklým vysokým letním teplotám vzduchu, kdy se pach šíří intenzivněji.

18. Za přiměřený místním poměrům života v klidné zástavbě obce určené k bydlení by krajský soud považoval štěkot jednotlivých psů, kteří se ještě nechovají jako smečka a jejichž zvukové (ale i pachové) projevy jsou od většího množství psů odlišné (v tomto smyslu srov. i výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] o odlišných zvukových projevech psů na pozemcích žalovaného a jednotlivých psů, kteří se na vesnicích běžně vyskytují).

19. Krajský soud proto souhlasí se závěry okresního soudu o tom, že obtěžování žalobců hlukem a pachem od psů chovaných na pozemcích žalovaného v [obec] je nepřiměřené, a proto rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení, který odpovídaly zásadám ustanovení § 142 o.s.ř. a § 148 o.s.ř. Krajský soud pouze upřesnil výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně tak, aby bylo jednoznačné, že žalobci jsou ve vztahu k náhradě nákladů řízení oprávněni společně a nerozdílně.

20. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobci a žalovaným rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšným žalobcům přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přestože právní zástupce žalobců činil úkony právní služby za 11 žalobců, tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3684/2016, aby rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nezakládalo zjevnou nespravedlnost, požadoval odměnu za poskytnutí právních služeb pouze za tři účastníky. Náklady odvolacího řízení na straně žalobců proto představuje odměna za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného, účast zástupce žalobců na jednání odvolacího soudu dne [datum] a odměna ve výši jedné poloviny / § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], na kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí) ve výši 3x 2,5x 1 200 Kč (§ 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3x 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), cestovné zástupce žalobců k jednáním odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], při ujetí 2x 52 km, průměrné spotřebě nafty motorové 5,2 l /100 km za 36,10 Kč a náhradě za amortizaci ve výši 4,70 Kč za 1 km, celkem cestovné činí 684 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu a vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a 3 advokátního tarifu) a 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 2 306,60 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobců dosáhly částky 13 290,60 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobců (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).