27 Co 173/2025 - 598

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Anonymizováno] o určení vlastnického práva[Anonymizováno] o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 7.2.2025, č.j. 34 C 189/2023-519, ve spojení s usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 10.3.2025, č.j. 34 C 189/2023-531, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 140 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. tak, že vyhověl žalobě ze dne 18.9.2023 a určil, že „žalobkyně je vlastnicí pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] a pozemku parcelní číslo [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu číslo popisné 1484, v katastrálním území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví číslo [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]“ (dále též jen „předmětná nemovitost“). Ve výroku II. dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 60 090 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 10.3.2025, č.j. 34 C 189/2023-531, byly dále doplněny do rozsudku soudu prvního stupně výroky III. až V., kdy výrokem III. bylo žalovanému uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ na náhradě nákladů řízení za vyplacené svědečné částku 921 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku IV. bylo žalobkyni uloženo zaplatit na doplatku soudního poplatku 3 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku V. bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním uvedeného doplňujícího usnesení.

2. Žalobkyně se daného určení domáhala v návaznosti na své odvolání daru dopisem ze dne 6.9.2023, kdy k samotnému darování došlo na základě darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 19.8.2022. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 2072 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně byla původně výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, které nabyla ještě před manželstvím účastníků. To bylo uzavřeno dne 12.11.2004. Vzal za prokázané, že v manželství docházelo ke sporům a hádkám, během nichž žalovaný na žalobkyni plival a vulgárně jí nadával, a někdy eskalovaly tak, že žalovaný dal žalobkyni facku. Iniciativa k vyvolání hádek, a to i pro maličkosti, byla převážně na straně žalovaného, žalobkyně bývala v takových situacích pasivní, neoplácela žalovanému jeho chování. Spory účastníků řešila Policie ČR již v roce 2019. Žalobkyně v daném směru v žalobě vylíčila, že v listopadu 2019 od manžela odešla po opakovaném psychickém i fyzickém napadení. Žalovaný následně sliboval, že se změní, žalobkyně mu uvěřila a na přelomu roku 2019 a 2020 se k němu vrátila. Žalovaný po nějaké době začal poukazovat na to, že se cítí nedoceněný, že do domu vložil spoustu práce. Žalobkyně ve snaze udržet doma klid tak žalovanému darovala spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve výši id. , a to písemnou darovací smlouvou ze dne 19.8.2020, ke vkladu práva došlo 14.9.2020. Žalovaný však své chování dle žalobkyně nezměnil a znovu ji začal psychicky a fyzicky napadat. V řízení bylo prokázáno, že dne 18.9.2022 došlo mezi účastníky ve večerních hodinách ke konfliktu, jenž probíhal na více místech v domě a vygradoval v udeření žalobkyně žalovaným rukou do obličeje. Svědkem incidentu byly obě nezletilé děti účastníků. K incidentu byla přivolána Policie. V ranních hodinách žalobkyně odjela z domu, načež žalovaný kontaktoval Policii s vyslovením obav o ni s tím, že odjela rozrušená. Policie nalezla rozrušenou žalobkyni sedící ve vozidle. Šetření incidentu z 18.9.2022 jako přestupku bylo následně odloženo, neboť v určené lhůtě nebyl žalobkyní udělen souhlas k zahájení řízení o přestupku. Policie byla přivolána do domu účastníků opětovně dne 21.9.2022 v brzkých ranních hodinách. Na místo byla ještě předtím žalovaným přivolána rychlá záchranná služba, které žalovaný oznámil, že žalobkyně běhá po lese, přespává v zahradním domku a má staré řezné rány na rukách. Po příjezdu zdravotníků (v 0:49 hodin) byla žalobkyně na místě vyšetřena. Na jejím těle byly nalezeny starší modřiny. Žalobkyně byla dle záznamu o výjezdu [právnická osoba] lucidní, orientovaná, spolupracovala, nebyly shledány žádné známky psychického onemocnění, žádné řezné rány. V záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby byla obsažena poznámka, že situace se jeví jako domácí násilí. Situace mezi účastníky zůstávala dle zjištění soudu minimálně od tohoto období napjatá, i když účastníci spolu s dětmi jako rodina ještě strávili jak Vánoce roku 2022, tak v průběhu roku 2023 absolvovali společně pár rodinných návštěv a dovolenou v Polsku. Poté však dopisem ze dne 6.9.2023 žalobkyně odvolala dar předmětných nemovitostí pro nevděk, který spatřovala v tom, že žalovaný nedodržel své sliby, jejich manželství nefungovalo a dne 18.9.2022 ji znovu fyzicky napadl. Dopisem ze dne 11.9.2023 žalovaný vyjádřil nesouhlas, žalobkyni se omluvil a snažil se o pokračování ve vztahu se žalobkyní. Prsten nabízený žalovaným žalobkyně nepřijala. Dle zjištění soudu prvního stupně podávala následně po odvolání daru žalobkyně a dcera účastníků vysvětlení na Policii ČR dne 30.9.2023 ještě ohledně dalšího konfliktu mezi účastníky, který proběhl téhož dne 30.9.2023 a při němž žalovaný přes otevřené okénko vozidla Mitsubishi Colt, v němž seděla žalobkyně, strčil dovnitř ruku a ulámal páčky ovládání u volantu a ulomil klíč. Soud prvního stupně uzavřel, že chování žalovaného uvedené v odvolání daru, při jeho hodnocení ve veškerém zjištěném kontextu, tj. udeření žalobkyně do obličeje, je úmyslným ublížením dárkyni. Jedná se o fyzické násilí, které je ve společnosti netolerovatelné, o to víc ve vztahu mezi manžely, kteří tvoří dobrovolný svazek založený na vzájemné podpoře a pomoci. Intenzita porušení dobrých mravů byla dle soudu zesílena i tím, že ublížení žalobkyni při incidentu dne 18.9.2022 byly přítomné nezletilé děti účastníků. Důsledky incidentu, kterého byly děti účastníků svědkem, mohou mít dlouhodobé trvání. I to pak dle soudu zasahuje do života žalobkyně jako dárkyně. Soud zdůraznil, že v daném případě se nejednalo o izolovaný akt násilí ze strany žalovaného, ale o událost, která mohla poznamenat život žalobkyně a rodiny účastníků do budoucna. Soud prvního stupně dále uvedl, že sice nemůže hodnotit jednání v historii účastníků, které není důvodem pro odvolání daru, nicméně v daném případě přihlédl k tomu, že je nutné v rámci hodnocení subjektivní stránky prožívání žalobkyně vzít do úvahy i dlouhodobost chování žalovaného. Soud prvního stupně vyhodnotil jako vyvrácenou obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že vztah účastníků byl sice emočně vypjatý, ale že napadání bylo vzájemné. Soud naopak uzavřel, že bylo prokázáno, že iniciátorem hádek byl žalovaný a že při těchto hádkách docházelo k násilí (na žalobkyni) z jeho strany. O hrubém chování k žalobkyni, jejím ponižování a urážení ze strany žalovaného i před třetími osobami (tedy nejen v soukromí) vypovídali i v řízení vyslechnutí svědci, soud prvního stupně v daném směru v rozsudku vysvětlil, z kterých výpovědí přitom vycházel, kterým neuvěřil a proč.

3. Ve vztahu k další obraně žalovaného o tom, že žalobkyně mu jeho chování odpustila, soud prvního stupně uplatněné námitky, že z jednání žalobkyně po incidentu z 18.9.2022 se podává prominutí, shledal nedůvodnými; soud naopak posoudil jako logické a přesvědčivé, pokud žalobkyně účast na společných aktivitách v rámci rodiny (včetně zajištění hrabla na sníh a teleskopického zastřihovače větví jako „vánočního dárku“ pro žalobce o Vánocích 2022), jimiž argumentoval žalobce, vysvětlovala jako projev slušnosti, nebo snahou udržet v rodině klidnou atmosféru. Naopak prsten jako dar od žalovaného žalobkyně odmítla. Jako nedostatečně určité soud prvního stupně posoudil další tvrzení žalovaného v rámci jeho obrany, že darovací smlouva měla ve skutečnosti představovat vyústění předchozích majetkových vztahů či závazků mezi účastníky a že měla směřovat k jejich narovnání. Žalovaný v tomto směru ani po výzvě soudu k doplnění tvrzení neuvedl nic dostatečně konkrétního. Přiléhavým nebyl shledán ani argument žalovaného o tom, že by mělo být při posouzení závažnosti jednání, pro které je dar odvoláván, zohledněno to, o jak hodnotný dar se jedná. Soud prvního stupně zdůraznil, že takové kritérium zákon nezná. Možnost odvolat dar je následkem zákonem předvídaného jednání obdarovaného, nikoli porušením smlouvy. Pro posouzení způsobilosti jednání obdarovaného vyvolat takové následky zákon stanoví předpoklady (jednání obdarovaného, jímž úmyslně ublíží dárci tak, že tím zjevně poruší dobré mravy, za předpokladu, že nedošlo k prominutí takového jednání), které byly v daném případě soudem prvního stupně shledány splněnými, přičemž hodnota daru v nich nefiguruje. Soud uzavřel, že jednání žalovaného ve vztahu k žalobkyni dne 18.9.2022 tak naplňuje veškeré zákonné podmínky pro revokaci daru ve smyslu § 2072 o.z., bylo úmyslným ublížením zjevně porušujícím dobré mravy, že žalobkyně žalovanému jeho chování neodpustila, a proto žalobě vyhověl.

4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu ve věci a žalobkyni přiznána plná výše náhrady nákladů řízení. Doplňujícím usnesením uvedeným shora bylo dále rozhodnuto též o nákladech řízení vzniklých státu uhrazením svědečného, kdy jejich náhrada byla uložena podle § 148 odst. 1 o.s.ř. procesně neúspěšnému žalovanému. Současně bylo tímto doplňujícím usnesením rozhodnuto též o doplatku soudního poplatku žalobkyně za žalobu.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. V něm opakoval svou argumentaci o tom, že událost ze dne 18.9.2022 zmiňovaná v odvolání daru nemohla být natolik závažná, když žalobkyně dar odvolala až 6.9.2023 a ze společné domácnosti odešla v červnu 2023, tj. s velkým časovým odstupem od zmiňovaného napadení. V mezidobí účastníci jako rodina dle žalobce dál fungovali, a byla tak přetržena příčinná souvislost mezi uváděnou událostí a odvoláním daru. O tom, že se nejednalo o natolik závažnou událost, dle žalovaného svědčí i to, že účastníci v mezidobí podnikali společné rodinné návštěvy, výlety či dovolenou, strávili společně Vánoce 2022, kdy žalobkyně obdarovala žalovaného k Vánocům odhrnovačem sněhu a zastřihovačem větví, a dále žalovaný dostal dne 11.1.2023 od žalobkyně sekeru zn. Fiskars jako dárek k narozeninám. Tyto okolnosti svědčí dle žalovaného i o tom, že žalobkyně mu jeho předchozí chování odpustila. Na toto odpuštění dle žalovaného ukazuje i to, že žalobkyně nedala svůj souhlas ve lhůtě určené k zahájení řízení o přestupku. Žalovaný soudu prvního stupně vytýkal, že nekriticky přijal pouze verzi událostí prezentovanou žalobkyní. S jeho námitkami, že se ze strany žalobkyně jedná jen o účelový postup, se dle žalovaného soud nevypořádal. Žalovaný měl dále za to, že v daném případě měla být podána žaloba na plnění – na vyklizení žalovaného z domu, a nikoli žaloba určovací. Namítal, že žalobkyně ani netvrdila existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a že soud by neměl tento naléhavý právní zájem posuzovat či dovozovat sám. Navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání připomněla, že žalovaný shodné argumenty již předkládal a žalobkyně je opakovaně vyvracela. K době uplynuvší mezi napadením dne 18.9.2022 a odvoláním daru žalobkyně uváděla, že ihned po napadení neodešla, když se starala o děti, a měla za to, že odpovědná matka s dvěma tehdy ještě nezletilými dětmi by ani nemohla bez přípravy ze společné domácnosti ihned odejít, pokud by nešlo o život. Zdůraznila, že sama nemá právnické vzdělání a o možnosti odvolat dar se dověděla až při konzultaci s právničkou v souvislosti s rozvodem účastníků. Poněvadž měla za to, že podmínky pro odvolání daru byly naplněny, ještě před uplynutím jednoho roku od incidentu dne 18.9.2022 dar odvolala. Negovala tvrzení žalovaného o tom, že by mu jeho chování prominula. Připomínala, že již po napadení ze strany žalovaného v listopadu 2019 od něj odešla, po čase mu však odpustila a vrátila se zpět, neboť žalovaný sliboval, že se změní. Výsledkem tohoto dřívějšího přístupu žalobkyně byl nátlak žalovaného na darování id. předmětných nemovitostí, rodinného domu v Úvalech s pozemky, avšak jakmile k darování skutečně došlo, chování žalovaného „se vrátilo do starých kolejí, opět žalobkyni ponižoval, urážel a napadal psychicky i fyzicky.“ V takovémto ubližování pokračoval žalovaný i po napadení v září 2022. Žalobkyně se nakonec žalovanému vzepřela a ze společné domácnosti odešla, přestože tím přišla o domov a již více než dva roky žije i s dětmi v nouzových podmínkách. V této souvislosti také uvedla, že poslední kapkou bylo to, když jí v červnu 2023 dcera Anna přehrála ze svého mobilu nahrávku, jak na ni žalovaný řve. Žalobkyně se při poslechu nahrávky rozplakala, na což jí dcera řekla: „Neplač a něco s tím dělej“, a žalobkyně si poté uvědomila, že její „oběť“ jako matky kvůli dětem v manželství leccos překousnout a přetrpět ztrácí smysl. K námitce žalovaného o společných rodinných akcích opakovala, že byly jen výrazem slušného chování žalobkyně k rodině žalovaného a snahy nezkazit dětem Vánoce 2022, nebo již zaplacenou dovolenou v Polsku na přelomu července a srpna 2023, která se konala v době, kdy již i s dětmi ze společné domácnosti odešla. Dle žalobkyně nešlo o žádný dar žalovanému, byť dovolenou žalobkyně platila, rodinnou dovolenou však platila každý rok, děti se na prázdniny k moři těšily a žalobkyně jim ji nechtěla zkazit. Žalovaného však tehdy výslovně upozornila, že to neznamená, že by mu odpustila a že se k němu vrací. Domněnku žalovaného, že odpuštění vyplývá z toho, že na Vánoce 2022 dostal od žalobkyně hrablo na sníh a zastřihovač větví, označila za mylnou a směšnou. Zdůraznila, že žalovaný se kromě pořízení stromku o Vánoce nikdy nestaral. Veškeré nákupy včetně dárků i pro širší rodinu zajišťovala vždy žalobkyně. Jako vždy se postarala i o Vánocích 2022, aby každý měl pod stromečkem nějaký dárek. Žalovaným zmiňované dva dárky byly předměty potřebné pro údržbu domu a zahrady kolem něj. Výlet do [adresa] v květnu 2023 byl jen výjezd za levným nákupem, nešlo o skutečný výlet. Na počátku roku 2023 uskutečněná víkendová návštěva rodiny u sestřenice žalovaného paní [jméno FO] v SRN byla pravidelnou každoroční návštěvou, na niž ani žalobkyně jet nechtěla, žalovanému v této souvislosti i psala, že nemá cenu, aby „jela dělat spokojenou rodinu“, nakonec však jela, protože děti se na návštěvu těšily. Účast na oslavě a přání ke zlaté svatbě rodičů žalovaného dne 20.3.2023 pak považovala za slušné a vhodné, když s rodiči žalovaného (a prarodiči společných dětí účastníků) žádný problém neměla. Vztah k žalovanému však v těchto návštěvách nehrál žádnou roli. K námitce o nedání souhlasu k projednání přestupku žalovaná opakovala, že nemá právnické vzdělání, o tom, že měla udělit souhlas, netušila. Poučení v daném směru nikdy nedoslala, proto souhlas neudělila. O důvodu odložení věci spočívající v nedaném souhlasu se dověděla až z usnesení o odložení věci, nicméně vzhledem k poučení, že proti usnesení se nelze odvolat, toto jen vzala na vědomí. Teprve později, při nahlédnutí do spisu v říjnu 2023 zjistila, že ve spise je založeno dané poučení o právu podat souhlas k projednání přestupku, avšak podpis na doručence k němu ze dne 24.1. není její. Zásilku nikdy nepřevzala. K projednání dalšího přestupku žalovaného proti žalobkyni týkající se poškození auta dne 30.9.2023 už žalobkyně souhlas dala, příslušné poučení jí bylo doručeno do jejího přechodného bydliště. Nesouhlasila s námitkou, že na místo žaloby na určení měla být podána žaloba na vyklizení. Ohledně naléhavého právního zájmu odkázala na kladný závěr soudu prvního stupně k této otázce. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s jeho doplňujícím usnesením.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a shledal odvolání žalovaného nedůvodným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Soud prvního stupně se předně správně v případě uplatněného určovacího nároku zabýval existencí naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení dle § 80 o.s.ř. a správně dospěl k závěru, že tento je dán, neboť požadovaný určovací výrok rozsudku je podkladem pro změnu zápisu vlastnického práva žalobkyně (dosud zapsaného jako spoluvlastnictví účastníků) k předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí (srov. § 17 odst. 4, 5 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon). Tato skutečnost jasně vyplývala z žalobních tvrzení žalobkyně a předložených důkazů. Námitka žalovaného v odvolání, že žalobkyně sama se výslovně k otázce naléhavého právního zájmu nevyslovila a neargumentovala, byla irelevantní, neboť tato okolnost nebyla pro posouzení dané otázky soudem rozhodující či podstatná.

10. Správně také věc po právní stránce posuzoval s ohledem na dobu uzavření dané darovací smlouvy za použití právní úpravy účinné v době darování, tj. dle současné právní úpravy odvolání daru obsažené v ustanovení § 2072 a násl. o.z.

11. Soud prvního stupně taktéž správně a dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, jak by shrnut výše. S námitkami žalovaného opakovanými v odvolání se též srozumitelně v napadeném rozsudku vypořádal. Vyložil, o které důkazy svá zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, i proč neprovedl další dokazování. Uvedl, jaký závěr učinil a jak věc posoudil po stránce právní, přiléhavě odkazoval a citoval z judikatury či komentářové literatury dopadající na věc. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě bylo odvolání daru učiněné žalovanou důvodné, když byly naplněny zákonem stanovené předpoklady pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2072 a násl. o.z. Pro stručnost odvolací soud v dalších podrobnostech jak stran učiněných skutkových závěrů, tak jejich právního hodnocení odkazuje na podrobné a pečlivé odůvodnění soudu prvního stupně. Pro úplnost se jen doplňuje, že pokud žalobkyně v odvolání daru zmiňovala incident ze dne 18.9.2022, byl dar odvolán ve smyslu § 2075 odst. 1 o.z. zjevně včas, v zákonem stanovené lhůtě do jednoho roku ode dne, co obdarovaný (žalovaný) dárci (žalobkyni) ublížil.

12. Podle § 2072 odst. 1 o.z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

13. Podle § 2075 odst. 1 o.z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

14. V návaznosti na uvedenou jednoroční lhůtu odvolací soud k související námitce žalovaného v odvolání konstatuje, že s ohledem na její zjevné zachování nepovažoval poukazy žalovaného na to, že žalobkyně přistoupila k odvolání daru až po téměř roce od daného incidentu, a že tím byla přerušena příčinná souvislost mezi daným incidentem a odvolání daru, či že již z toho má být zřejmé, že se nejednalo o natolik závažné jednání, nebo že žalobkyně mezitím žalovanému odpustila, za důvodné. Jen z uvedené časové prodlevy nelze k takovému hodnocení věci dospět. Soudem prvého stupně provedené důkazy a skutková zjištění na jejich základě učiněná takovým závěrům nenasvědčují.

15. Odvolací soud předně připomíná, že z dopisu žalobkyně ze dne 6.9.2023, jímž odvolala svůj dar žalovanému a jenž byl proveden soudem prvního stupně k důkazu, se též podává, že vymezený důvod pro odvolání daru nespočíval jen v samotném incidentu ze dne 18.9.2022, ale šířeji v (trvajícím způsobu) chování žalovaného vůči žalobkyni po provedeném darování v roce 2020. Žalobkyně v daném odvolání daru připomínala, že v roce 2020 po smíření účastníků doufala, že žalovaný dodrží svůj slib a přestane ji napadat slovně i fyzicky. Konstatovala, že tyto své sliby žalovaný nedodržel. Manželství nefunguje a nadto dne 18.9.2022 žalovaný žalobkyni znovu fyzicky napadl, a to i v přítomnosti tehdy nezletilé dcery. V samotné žalobě ze dne 18.9.2023, jíž žalobkyně uplatnila u soudu svůj nárok z odvolaného daru, blíže vylíčila bezprostředně související okolnosti zmíněného incidentu z 18.9.2023, včetně toho, že ve strachu z dalšího napadení žalovaným odešla spát do zahradního domku, kdy následně žalovaný volal záchrannou službu, která žalobkyni vzbudila. Po jejím vyšetření ve zprávě zdravotnice uvedla, že žalobkyně je lucidní, orientovaná, nejeví známky intoxikace, nechce ublížit ani sobě ani okolí, je svéprávná, nejeví žádné známky psychického onemocnění, spolupracuje, nemá na těle žádné řezné rány, pouze modřiny staršího data, které tvrdí, že má od manžela, rodinné spory potvrzuje i manžel, v ostatním se rozcházejí, není důvod k transportu, a že situace se jeví jako domácí násilí.

16. Žalovaný sám na dané odvolání daru z 6.9.2023 reagoval v dopise ze dne 11.9.2023, jenž byl také proveden k důkazu a v němž mj. uvedl: „ …snad už tisíckrát jsem se Ti omluvil a dělám to znovu … Situace ve vztahu k Tvé rodině mě mrzí. Přes nerespekt k mé osobě, nevpuštění mě na rodinnou narozeninovou oslavu, ale i další finanční nesrovnalosti ve vztahu k nám, jsem podal ruku na usmíření, a to prostřednictvím naší dcery, s pokusem zorganizovat oslavu jejích 18. narozenin na jaře letošního roku. To se, bohužel, nepodařilo. Moje dojmy a pocity křivdy si sama potvrdila … Mrzí mě, že ve snaze dělat věci správně, byla situace z Tvé strany leckdy vyhodnocena jinak, než bych chtěl. Spala jsi téměř před rokem dva dny v autě a následně jsi se zabarikádovala v zahradním domku, kde není topení. Protože jsme o Tebe měli s dětmi strach, kontaktoval jsem policii, a z obavy o Tvé zdraví i psychiku, také záchrannou službu. Jednalo se o Tebou zmiňovaný den údajného fyzického napadení, tzn. 18.9.2022. Z mé strany se však jednalo pouze o zabránění Tvému úmyslu, doufám jen demonstrativnímu, skočit z balkonu v prvním patře. V této věci jsem následně na Policii ČR podával vysvětlení. Již dříve jsi uváděla na policii, že se ozbrojuji samopalem, a to už mělo být pro nás znamení vážnosti tvé psychiky. Vše mě mrzí že situaci opět hrotíš, ale já ti odpouštím a moc tě miluji. Pomůže-li to Tvému pocitu jistoty, nebráním se projednání našich majetkových poměrů … Výlučné vlastnictví této nemovitosti Tvojí osobou považuji za neadekvátní. Myslím, že situaci není nutné opět a dále eskalovat, raději se přikláním k nalezení vzájemné dohody a respektu. Moc Tě miluji, už prosím netrucuj a vrať se domů.“ 17. I z citované reakce žalovaného na odvolání daru je dle odvolacího soudu zřejmé, že incident dne 18.9.2022 a navazující situace po něm byly vnímány nejen žalobkyní, ale i samotným žalobcem, přes snahu o bagatelizaci jeho chování k žalobkyni, jako závažné. Žalovaný sám v daném dopise uváděl, že situace byla vyhrocená. Uváděl, že se opakovaně omlouval, že se pokusil usmířit, i s rodinou žalobkyně, ale nepodařilo se. Zmiňoval, že žalobkyně v důsledku daného konfliktu, který se mezi účastníky odehrál, spala dva dny v autě a „zabarikádovala se“ v zahradním domku. Tvrdil dokonce, že dle jeho názoru měla žalobkyně mít v úmyslu skočit z balkonu. I z těchto samotným žalovaným uváděných reakcí žalobkyně na vygradovaný konflikt bylo dle odvolacího soudu nepochybné, že vzniklé situace kolem incidentu dne 18.9.2022 (a ve dnech bezprostředně navazujících, jak žalobkyně v rámci uplatněného nároku tyto v žalobě popsala) byly velmi intenzivním vyvrcholením dlouhodobě trvajících nedobrých vztahů účastníků, a tyto nedobré vztahy pak trvaly zjevně i nadále, i když k fyzickému napadení, udeření žalobkyně, již nedošlo. Současně je však též z tónu i obsahu citovaného dopisu žalovaného dle odvolacího soudu patrné, že přes tvrzené omluvy a deklarace o tom, jak žalobkyni miluje, si žalobce sám žádné pochybení ve vztahu k žalobkyni nepřipouští. Vinu na vyhrocení situací připisuje výhradně žalobkyni, aniž je zřejmé proč. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně podložených provedenými důkazy, hodnocenými správně nejen samostatně, ale i v jejich vzájemné souvislosti, přitom vyplynulo, že tím, kdo vzájemné hádky stupňoval (včetně konfliktu dne 18.9.2022, jenž vyvrcholil udeřením žalobkyně žalovaným), byl převážně právě žalovaný, a nikoli žalobkyně. Fakticky se v dopise ani nejedná o vážně míněnou omluvu. Žalovaný de facto vyčítá žalobkyni nedobré vztahy s její rodinou (nerespekt k jeho osobě, nevpuštění na oslavu, finanční nesrovnalosti), s tím, že sám sebe prezentuje jako toho, kdo se marně snažil o usmíření. Zpochybňuje psychické zdraví žalobkyně s tvrzením o tom, že už její dřívější jednání mělo být pro něj „znamením vážnosti její psychiky“. Tvrdí, že záchrannou službu kontaktoval, protože „měli s dětmi strach“ a obavy o její zdraví i psychiku. Z obsahu zjištění soudu prvního stupně se však nepodává, že by děti byly na daném přivolání záchranné služby jakkoli součinné, naopak se o něm dozvěděly až následně. Přivolání Zdravotnické záchranné služby žalovaným se shora popsaným odůvodněním žalovaného (tvrzené běhání žalobkyně po lese, starší řezné rány na těle) uprostřed noci (z 20. na 21.9.2022) a s tím spojené faktické probuzení žalobkyně zdravotnicí okolo jedné hodiny ranní po dalším incidentu a hádce mezi účastníky, navazující na incident ze dne 18.9.2022 (a to, jak sám žalovaný v daném dopise uvádí, po dvou nocích, kdy žalobkyně spala raději v autě) se pak jeví spíše jako neopodstatněná a zlovolná šikana žalobkyně ze strany žalovaného, a nikoli jako projev obav žalovaného o ni. Z obsahu spisu se k tomuto podává, že dcera účastníků Anna v rámci podání vysvětlení na Policii ČR dne 13.10.2022 k tomu uvedla, že proč táta Zdravotnickou záchrannou službu volal a „nenechal mámu v klidu“, neví, že ona sama neviděla problém v tom, aby máma jednu noc přenocovala v domku, že je tam postel a ona měla deku, polštář i spacák (viz též úřední záznam o podání vysvětlení P ČR ve spise na čl. 60). Žalovaný současně v dopise žalobkyni vyčítá své „dojmy a pocity křivdy“. Uvádí, že ho mrzí, že žalobkyně „opět situaci hrotí, ale on jí odpouští“. Na konci dopisu pak žalobkyni vyzývá, aby „netrucovala“ a vrátila se. Celkově tak daný dopis vyznívá i vzhledem k těmto obsaženým poznámkám nikoli jako projev vážně míněné, upřímné omluvy, snahy o usmíření a vzájemný respekt, byť o nich zde žalovaný také hovoří. Smyslem je však zřejmě jen odmítnutí uplatněného odvolání daru, kdy žalovaný zpochybňuje vlastní chování, pro které došlo k odvolání daru (viz slova o „údajném“ fyzickém napadení, ač toto bylo v řízení jednoznačně prokázáno), doprovázené účelovým přenášením viny za nedobré vztahy na žalobkyni a snahou o vyvolání dojmu vstřícnosti. Výlučné vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti ovšem žalovaný v dopise odmítá a označuje za „neadekvátní“. Nedobré vztahy a vyhrocené situace vyčítá a přičítá výhradně žalobkyni. Své zlehčuje a zjevně vůbec nereflektuje. Postup žalobkyně naopak označuje za „trucování“ a „opětovnou eskalaci“.

18. Dle odvolacího soudu je pak z obsaženého popisu vzájemných vztahů v citovaném dopise žalovaného mj. též bez pochyb zřejmé, že k žádnému odpuštění žalovanému ze strany žalobkyně v mezidobí od 18.9.2022 přes údajnou, zde žalovaným tvrzenou jeho snahu o usmíření, nedošlo.

19. Ohledně v odvolání opakovaných námitek žalovaného o tom, že odpuštění se mělo projevit „darem“ pod stromečkem pro žalovaného v podobě hrabla na sníh a zastřihovače větví, účastí žalobkyně na několika společných rodinných akcí, na výjezdu do Polska na nákup či na poslední společné rodinné dovolené v létě 2023, kdy již žalobkyně ze společné domácnosti od žalovaného s dětmi odešla, případně tím, že nebyl dán souhlas s pokračováním přestupkového řízení, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jen tyto okolnosti (ani ve svém souhrnu) o prominutí žalovanému ze strany žalobkyně opravdu nesvědčí. Naopak z dalších skutkových zjištění vyplynulo, že pokračující hádky a napětí mezi účastníky byly v podstatě trvajícím stavem. O tom svědčí nejen shora popsaný obsah dopisu žalovaného po odvolání daru, k opakovaným konfliktům vypovídala při své účastnické výpovědi nejen žalobkyně, ale jako svědkyně i dcera účastníků; ta k frekvenci hádek vypověděla, že „během týdne bývaly časté a o víkendech téměř jistota“. Konečně pak i z dalšího zjištěného závažného incidentu mezi účastníky, při němž dne 30.9.2023 (tj. ještě ten samý měsíc, kdy došlo k odvolání daru i k sepsání dopisu žalovaným z 11.9.2023) žalovaný ulomil páčky a zlomil klíč u volantu rukou prostrčenou oknem řidiče, když za volantem auta seděla žalobkyně, bylo zřejmé, že vztahy účastníků se nikterak neuklidnily. Jakkoli tento následný incident se již odehrál po odvolání daru, a nemůže tak být hodnocen v rámci posuzování důvodnosti učiněného odvolání daru (a ani soud prvního stupně jej takto nehodnotil), dokresluje však a svědčí o trvajícím agresivním způsobu, jímž se žalovaný v konfliktech účastníků vůči žalobkyni projevoval.

20. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně konstatoval, že nelze přihlížet ke starším konfliktům mezi účastníky, které byly následně ze strany žalobkyně žalovanému odpuštěny a nebyly v odvolání daru jako důvod tohoto odvolání uplatněny. Nicméně taktéž správně věc posuzoval v kontextu veškerých učiněných zjištění o povaze vzájemného vztahu účastníků. Ten byl dlouhodobě velmi špatný, plný hádek vyvolávaných především právě žalovaným a provázených nejen sprostými nadávkami a slovním ponižováním žalobkyně, ale též pliváním na žalobkyni, a občas gradujících až do projevu fyzického násilí ze strany žalobce a udeření otevřenou dlaní do obličeje žalobkyni. Ze zjištění soudu vyplynulo, že obě děti účastníků potvrdily, že hádky mezi rodiči byly časté a občas vyvrcholily tím, že otec dal matce facku. Rovněž daného dne 18.9.2022 hádka vygradovala natolik, že žalovaný uhodil žalobkyni do tváře, což viděly obě děti. Dcera při své svědecké výpovědi uvedla, že se jednalo o „opravdu velkou facku“, viděla ruku otce, jak se napřahuje. Ještě té noci matka odešla z domu a spala v autě a stejně tak následující den. Dne 20.9.2022 následoval konflikt, po němž odešla spát do zahradního domku, nicméně následoval uprostřed noci příjezd zdravotníků přivolaných žalobcem. Incidenty mezi účastníky vyvolávané žalovaným byly často kvůli malichernostem a hloupostem. V týdnu byly (jak vypověděla dcera) hádky běžné, o víkendu téměř jistota. Rovněž při případných výletech a dovolených docházelo mezi rodiči pravidelně k hádkám a závažným incidentům. Dlouhé hádky se pak odehrávaly i po incidentu z 18.9.2022. Byť případné jednotlivé konflikty předcházející době jednoho roku před uplatněným odvoláním daru nelze jakožto důvod odvolání daru zohlednit (ostatně takto ani nebyly žalobkyní uplatněny), nelze zjištěný nastavený v podstatě trvale konfliktní přístup žalovaného k žalobkyni při posuzování věci zcela ignorovat. V tomto směru soud prvního stupně správně podotkl, že tyto okolnosti bylo nutno brát v úvahu při posuzování subjektivní stránky věci (míru subjektivně pociťovaného ublížení), tj. toho, jak žalobkyně v kontextu dosavadních neblahých zkušeností s žalovaným mohla incident ze dne 18.9.2022 vnímat. V daném případě odvolací soud zdůrazňuje, že se při incidentu dne 18.9.2022 z tohoto pohledu nejednalo pouze o výjimečnou, impulzivně uštědřenou facku. Nejednalo se o sporadický akt, ojedinělou facku danou žalobcem v nějakém afektu, v nějaké (případně) pochopitelné a omluvitelné reakci, na nějaké (taktéž nepřípustné vzájemné) chování žalobkyně. Daný incident byl naopak projevem u žalovaného zjevně ustáleného vzorce negativního chování vůči žalobkyni, která po předchozím prominutí jiného násilného úroku žalovaného a následném darování předmětné nemovitosti očekávala změnu tohoto chování. Tato změna však nepřišla. Zažité negativní chování žalovaného naopak vygradovalo do shora popsaných vyhrocených situací okolo 18.9.2022. Z učiněných skutkových zjištění nelze usuzovat na to, že by zavinění vzájemných konfliktů a jejich gradaci bylo možné připisovat žalobkyni, ale naopak žalovanému. Pokud se následně žalobkyně rozhodla takovéto, jí ubližující chování žalovaného již dále netrpět a uplatnit jej jakožto důvod k odvolání daru, nelze mít za to, že by uplynuvší doba od posledního vyvrcholení v podstatě trvajících konfliktních stavů snížila nepřijatelnost chování žalovaného uplatněného v odvolání daru.

21. S ohledem na shora uvedené má odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že chování žalovaného vůči žalobkyni, jež vygradovalo fyzickým napadením dne 18.9.2022, překročilo akceptovatelnou míru běžných manželských sporů, bylo úmyslným ublížením dárci, jímž žalovaný zjevně porušil dobré mravy ve smyslu § 2072 odst. 1 o.z., přičemž nebylo ze strany žalobkyně žalovanému prominuto, a proto odvolání daru, které žalobkyně vůči žalovanému uplatnila, bylo důvodné.

22. Pro úplnost se doplňuje, že jako zjevně neopodstatněnou hodnotil odvolací soud i námitku žalovaného o tom, že v daném případě měla být podána nikoli určovací žaloba, ale žaloba na plnění, a to na vyklizení žalovaného z předmětné nemovitosti. Nárok na vyklizení však (zatím) žalobkyně vůči žalovanému neuplatnila. Otázka dalšího užívání předmětné nemovitosti žalovaným nebyla v tomto řízení učiněna předmětem sporu. Mezi účastníky je naopak sporná otázka vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Ta by podáním žaloby na vyklizení nebyla výrokem rozhodnutí autoritativně řešena, byla by posuzována pouze jako otázka předběžná. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Právě prostřednictvím podané určovací žaloby bude sporná otázka vlastnictví mezi účastníky závazně vyřešena. Současně jen na jejím základě může žalobkyně dosáhnout změny dosavadního zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí, jež je mezi nimi sporné. To, jakým způsobem si účastníci vypořádají případné další navazující vztahy týkající se předmětné nemovitosti, zda mezi nimi bude dosaženo po vyjasnění otázky vlastnictví dohody o těchto otázkách, či bude opět nutné autoritativní rozhodnutí soudu, již bude záviset na nich, na jejich vlastní schopnosti (či neschopnosti) nalézt o případně dalších sporných otázkách smírné řešení. Právě výsledek tohoto řízení o určení vlastnictví však může, právě pro množství dalších v úvahu přicházejících sporných vztahů účastníků s tímto vlastnictvím souvisejících, vyjasnit právní základ, z něhož bude nutno při řešení daných vztahů vyjít.

23. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně rovněž věcně správného výroku o nákladech řízení, o nichž bylo rozhodnuto v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci, a současně i včetně rovněž správného doplňujícího usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení státu, zaplacení doplatku soudního poplatku za žalobu a nákladech řízení spojených s vydáním daného doplňujícího usnesení. Pro stručnost se v případě těchto dalších závislých výroků opět odkazuje na správné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku rovněž v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. bylo procesně neúspěšnému žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů vzniklých za odvolacího řízení, tj. ve výši 12 140 Kč. Uvedená částka sestává ze 2 odměn zástupkyně žalobkyně ve výši po 5 620 Kč za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání ze dne 30.9.2025 a účast při jednání odvolacího soudu dne 9.10.2025 a k tomu 2 x náhrada hotových výdajů ve výši po 450 Kč, to vše dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g), k) a § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšného účastníka soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení