27 Co 207/2024 - 231

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] spol. s r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem JUDr. Janem Hrnčářem sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výroku II. až V. rozsudku Okresního soudu v Kolíně, č.j. 18 C 45/2022-183 ze dne 16.4.2024, ve znění opravného usnesení č.j. 18 C 45/2022-188 ze dne 17.6.2024 a ve spojení se samostatným usnesením č.j. 18 C 45/2022-189 ze dne 17.6.2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 61 075 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením soudu prvního stupně se v napadených výrocích IV. a V. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů státu částku 34 164,49 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16 166 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, č.j. 18 C 45/2022-183 ze dne [datum], ve znění opravného usnesení č.j. 18 C 45/2022-188 ze dne [datum] a ve spojení se samostatným usnesením č.j. 18 C 45/2022-189 ze dne [datum] (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 68 591,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 591, 08 Kč ve výši 8,5% od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žaloba se zamítá co částky ve výši 131 408,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 131 408,92 Kč ve výši 8,5% od [datum] do zaplacení (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 31,4%, k rukám právního zástupce žalovaného ve výši 31 520 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (opravený a doplněný výrok III.), že žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Kolíně poměrnou náhradu nákladů státu v rozsahu 65,7% ve výši 31 644,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (opravený a doplněný výrok IV.), a že žalovaná je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Kolíně poměrnou náhradu nákladů státu v rozsahu 34,3 % ve výši 16 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (opravený a doplněný výrok V.).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že dne [datum] žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo na vybudování částečně zapuštěného sklepa za cenu 255 124,92 Kč. Sklep byl před uzavřením smlouvy poptáván tak, že bude „polovina suchá a polovina vlhká.“ Byly vyhotoveny rozpočty na sklípek a na schody do sklepa (zvlášť), tyto byly ještě před uzavřením smlouvy upravovány, jak se žalobkyně snažila nabídkovou cenu snížit. Žalobkyně zaplatila podle příjmových dokladů celkem 254 443 Kč. Stavba byla realizována v červnu 2020. Brzy po dokončení stavby se objevily problémy s vlhkostí, kterou žalobkyně považovala za nadměrnou (plesnivěly uložené věci), tedy za vadu, žalovaná označila vlhkost za běžnou, vznik plísní přičítala nedostatečnému vyschnutí stavby a přeplněnosti sklepa věcmi žalobkyně. Podle žalované šlo o vlhkost lokální, hydroizolace sklepa měla být provedena řádně. Korespondence o těchto otázkách probíhala od února 2021. Žalovaná následně provedla částečná opatření, jako například instalaci ventilátorů, které však problém nevyřešily, žalobkyně je následně odpojila. Poté získala žalobkyně odborné vyjádření společnosti [právnická osoba] (z června 2021), ze kterého se podávala jako hlavní příčina vlhkosti sklepa srážková voda pronikající přes nedostatečně těsnou a celistvou hydroizolační vrstvu. Odhad nákladů sanace byl stanoven na 200 000 Kč. Na tomto základě žalobkyně požadovala odstranění vad díla, žalovaná ale odmítla odstranit vady sanací dle odborného vyjádření. Proto žalobkyně následně uplatnila nárok na slevu z ceny díla v žalované výši. Soud prvního stupně vycházel z jím zadaného znaleckého posudku zpracovaného kanceláří [právnická osoba], který stanovil náklady na opravu vad na 69 273 Kč. Posudek potvrdil, že hlavní příčinou vlhkosti sklepa není vzdušná vlhkost, jak tvrdila žalovaná, ale právě vlhkost uvnitř konstrukcí z důvodu nevyhovující hydroizolace podlahy a stěn sklepa. Na základě vznesené kompenzační námitky žalované v rozsahu nedoplatku na ceně díla ve výši 681,92 Kč přiznal soud prvního stupně žalobkyni 68 591,08 Kč, což považoval za přiměřenou slevu z ceny díla, ve zbytku žalobu zamítl. Soud prvního stupně nevycházel z předloženého odborného vyjádření, neboť ceny v něm uvedené byly stanoveny jen pouhým hrubým odhadem a k jinému datu, než správně stanovil znalec. Jinak na základě citované právní úpravy a judikatury dovodil, že žalobkyně vady uplatnila včas a řádně, nicméně sklep plnil a plní svůj účel, žalobkyně také sama do sklípku umístila dveře, které sklípek rozdělovaly, čímž funkci vzduchotechniky dále narušila. Z povahy věci navíc není možné mít sklípek vlhký a suchý zároveň. Při stanovení přiměřené slevy z ceny díla vyšel soud prvního stupně právě z nákladů na opravu, a to v cenách v době realizace stavby. Podle výsledku řízení pak soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení státu, jak obojí podrobně odůvodnil.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, včetně usnesení o stanovení výše nákladů řízení, podala včasné odvolání pouze žalobkyně, a to v rozsahu jí nepříznivých výroků II. až IV., včetně doplnění, čímž byl dotčen i závislý nákladový výrok V. Meritorní vyhovující výrok I. naopak odvoláním napaden nebyl a jako oddělitelný již nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 o.s.ř.).

4. Žalobkyně v odvolání uvedla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a tento pak nesprávně právně posoudil. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil znalecký posudek a nezohlednil rozdíly mezi náklady na opravu uvedenými ve znaleckém posudku a skutečně vynaloženými náklady žalobkyně ve výši 185 200 Kč, které doložila. Uvedla, že znalecký posudek byl neúplný i proto, že nezohlednil technické specifikace sanace dle odborného vyjádření společnosti [právnická osoba], která stanovila orientační náklady na sanaci na 200 000 Kč. Podle názoru žalobkyně nebyly nedostatky posudku odstraněny ani výslechem znalce, který výslovně připustil, že cena fakturovaná za opravu panem [Anonymizováno] by po přeindexování do cen roku 2020 představovala odhadem částku 150 000 Kč, což představuje významný nepoměr k závěrům znalce. Znalec a soud prvního stupně dále neměl vycházet z cen fakturovaných žalovaným, o kterých sám znalec prohlásil, že byly podhodnocené, ale z cen obvyklých. Žalobkyně proto navrhla zpracování revizního znaleckého posudku. Při právním posouzení slevy z ceny díla měl soud prvního stupně vzít podle žalobkyně v úvahu i „faktor času, který žalobkyně strávila řešením celé záležitosti.“ Z hlediska právního posouzení věci žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně mohl nároky, které nelze přiznat podle odpovědnosti za vady, přiznat z titulu náhrady škody. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4980/2014. V tomto směru, pokud se touto možností soud prvního stupně nezabýval, považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Dále namítala, že soud prvního stupně pochybil i v otázce rozhodnutí o nákladech řízení, neboť správně měl být aplikován § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku, respektive na úvaze soudu. To se pak mělo projevit i ve vztahu k nákladům státu. Proto žalobkyně navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

5. Žalovaná naopak navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit s tím, že znalecký posudek zpracovaný kanceláří [právnická osoba] byl vyčerpávající. Dle jejího názoru neexistoval důvod pro zpracování dalšího znaleckého posudku. Žalovaná rovněž uvedla, že náklady na opravy deklarované žalobkyní nebyly doloženy v předepsané lhůtě dle § 119a o.s.ř., a proto k nim nemělo být přihlédnuto. Navíc není zřejmé, co se skrývá pod tvrzenou a jinak nedoloženou částkou 185 200 Kč, tedy co za opravu mělo být za tuto částku provedeno, jaký technický způsob a materiály byly zvoleny a zda nebylo provedeno něco navíc. Jistě pak nešlo o náklad vyčíslený v cenách v době stavby sklepa, ale v cenách roku 2023, takže jde o srovnávání nesrovnatelného. Vyjádření společnosti [právnická osoba], bylo pouze hrubým odhadem, který vznikl bez součinnosti žalované a soudu, jednotlivé položky nejsou přezkoumatelné, jsou zde nezdůvodnitelné položky, např. nadbytečný sanační projekt a další, žalovaná navíc ještě v rámci pokusu o smírné řešení věci v létě 2022 zdarma odstranila zeminu zakrývající předmětný sklep, čímž k odstranění vad přispěla. Soud prvního stupně podle názoru žalované správně vycházel při stanovení nákladů na opravu z nižších cen žalované, které žalobkyně do smlouvy požadovala. Žalovaná proto trvá na tom, že částka přiznaná soudem prvního stupně na slevě z ceny díla je dostatečná. Úvaha o právní kvalifikaci nároku jako škody je podle žalované nesprávná, neboť tento nárok žalobkyně včas a řádně před koncentrací řízení netvrdila. Podle názoru žalované nebyl důvod ani k aplikaci § 142 odst. 3 o.s.ř. u nákladů řízení, neboť znalecký posudek byl podkladem i pro hodnocení, zda nárok ve svém základu vznikl, což bylo sporné. V takovém případě se uvedené ustanovení nepoužije.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně ve věci samé neopodstatněným, na rozdíl od náhrady nákladů řízení, kde je odvolání opodstatněné.

7. V první řadě je nutné zdůraznit, že odvolací soud považuje námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně za zcela nepřiléhavou, proto zde není žádný důvod ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nepřezkoumatelnost rozsudku může být dána tím, že není srozumitelné, jak soud prvního stupně vlastně rozhodl, nebo nejsou srozumitelné, popř. zcela chybějí, důvody takového rozhodnutí (proč tak rozhodl), popř. rozhodnutí trpí více uvedenými vadami. V daném případě ale z napadeného rozsudku jasně vyplývá, jak a proč bylo rozhodnuto, tomu také odpovídá schopnost žalobkyně proti tomu obsáhle formulovat své odvolací námitky, tedy nejen rozsah odvolání, ale i odvolací důvody a odvolací návrh. V daném případě se soud prvního stupně s podstatnými argumenty žalobkyně vypořádal, důvody rozhodnutí vysvětlil, žalobkyně pouze se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí (polemizuje s nimi).

8. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně rozhodným pro právní posouzení věci odkazuje odvolací soud v první řadě na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku, v jehož rámci soud prvního stupně precizně popsal, na základě jakých důkazů ke svým zjištěním dospěl, a to jak jednotlivě, co do dílčích zjištění, tak celkově v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.).

9. Pokud jde o závěr, co vlastně bylo mezi stranami ve smlouvě o dílo ujednáno, považoval odvolací soud za nutné nad rámec popisu soudu prvního stupně „upřesnit“ tvrzení stran. V rámci toho není sporné, že konečná cena díla skutečně činila 255 124,92 Kč, jak uvedl soud prvního stupně, a nikoli 269 798,16 Kč, jak původně tvrdila žalovaná. Tomu také odpovídá změna kompenzační námitky žalované v průběhu řízení (uplatněná již před soudem prvního stupně). Pokud žalobkyně nesporně a podle předložených dokladů zaplatila 254 443 Kč, pak rozdíl do plné ceny díla 681,92 Kč uplatněný při započtení byl již zohledněn v rámci výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. O tom nebylo sporu. Tím byla dohodnutá cena díla a celá kompenzační námitka vypořádána.

10. Není sporu ani o tom, že rozpočty na sklípek a schody se postupně co do svého celkového součtu i obsahu měnily, různé verze jsou ostatně i obsahem spisu. Pokud jde o rozsah prací, které měly být podle těchto rozpočtů do dohodnuté ceny díla nakonec provedeny, pak z nesporných tvrzení před odvolacím soudem dále vyplývá, že provedení schodů bylo součástí smlouvy o dílo. Naproti tomu původně uvažovaná příčka uvnitř sklepa provedena být neměla, tuto dodala žalobkyně později sama, jak také správně zjistil soud prvního stupně. Současně nemělo být (zřejmě z důvodu snižování nabídky) provedeno původně rozpočtované zateplení polystyrenem. Sklípek měl být venkovní, vyrobený z betonu a betonových tvarovek, zapuštěný v zahradě, krytý jen hydroizolací a zeminou a s otevřeným schodištěm, bez jakékoliv ochrany přístupu ke sklípku proti povětrnostním vlivům, pouze s kanálkem pro odvodnění prostoru před dveřmi do vsakovací jímky. To zdůraznil i znalec.

11. V rámci vzájemné korespondence žalobkyně také nic z tohoto způsobu provedení nereklamovala, a i znalecká kancelář dospěla k závěru, že veškeré rozpočtované práce a materiály byly provedeny a použity, nic tedy „nechybí.“ Pokud žalobkyně původně podle předložené korespondence poptávala sklep jen „z poloviny vlhký“ (na ovoce a zeleninu) a z poloviny suchý, a nakonec odsouhlasila venkovní zemní betonový sklep o jedné místnosti, bez dodatečné tepelné izolace, s otevřeným schodištěm a jedněmi jednoduchými dveřmi, jak je patrné i na všech fotografiích, pak je zřejmé, že v konečné dohodě jistě neměl být vystavěn sklep „suchý,“ jak žalobkyně tvrdila (vhodný k uskladnění oblečení, bot, podsedáků a podobných věcí, které tam také nanosila), ale sklep vlhký (běžným způsobem), vhodný spíše pro ovoce, zeleninu a podobné věci, jak tvrdila žalovaná a odkazovala na to i v pozdější korespondenci. Jiný výklad při shora uvedeném způsobu řešení stavby není logický. Závěr soudu prvního stupně, že tentýž sklep nemohl být současně vlhký a současně suchý, je zcela přiléhavý.

12. Dále ovšem není pochyb o tom, že žalovaná ani takto vymezený „vlhký“ sklep nepostavila řádně, neboť uvnitř docházelo k výskytu nadměrné (neobvyklé) vlhkosti, jak je patrné nejen na vnesených věcech, jejichž plesnivěním (částečně chybně) argumentovala žalobkyně, ale zejména na jednotlivých konstrukcích, kde jsou patrné mokré fleky. Nadměrnou vlhkost způsobenou zatékáním vody do konstrukce podlahy a stěn potvrdilo i žalobkyní opatřené odborné vyjádření a zejména soudem prvního stupně zadaný a provedený znalecký posudek, při kterém docházelo i ke konkrétním měřením vlhkosti v různých místech stavby. Tím bylo jako příčina nadměrné vlhkosti vyloučeno nedostatečné vyschnutí stavby, nedostatečné větrání (včetně dodatečné instalace příčky ve sklepě žalobkyní), stejně jako kondenzace vzdušné vlhkosti, jak původně tvrdila žalovaná, byť i k tomu bude i při laickém pohledu na uvedenou stavbu téměř jistě docházet.

13. V rámci mediačních jednání o smírném řešení věci v průběhu řízení, již v době, kdy žalobkyně uplatnila svůj nárok na slevu z ceny díla, došlo ještě ze strany žalované (navíc) odstranění zeminy kolem celého sklepa, přičemž při té příležitosti došlo i k odhalení některých konkrétních porušení venkovní hydroizolace, jak je patrné na fotografiích. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, i podle znaleckého posudku, že stavba nebyla provedena podle smlouvy řádně, ale vadně, protože k zatékání docházet nemělo. Správný je i závěr o včasném a řádném uplatnění nároku z vad, jak bude dále rozvedeno.

14. K odvolacím námitkám žalobkyně lze uvést, že soud prvního stupně se ve spolupráci se znaleckou kanceláří s námitkami žalobkyně ve skutečnosti již vypořádal. Znalec ve své výpovědi zcela správně uvedl, že odhad nákladů na opravu stavby uvedený v odborném vyjádření [právnická osoba],byl jen velmi hrubý, orientační, nedošlo k ocenění podle cen odpovídajících uzavřené smlouvě o dílo, včetně cenové úrovně roku 2020, kdy byla stavba provedena a kdy také měla být provedena řádně. Byly kalkulovány i nepotřebné a na stavbě neexistující položky (např. sanační projekt, dlažba). 15. [adresa] toho znalec jasně popsal, jak by měla být oprava provedena a jaké náklady si toto opatření vyžádá, aby výsledný sklep byl plně funkční, jak bylo dohodnuto. Tvrzení žalobkyně, že reálné náklady, později vynaložené, byly mnohem vyšší, nemůže závěry soudu prvního stupně zvrátit.

16. Doklad o vyplacení částky 185 200 Kč panu [Anonymizováno] v hotovosti za blíže neurčené stavební práce „na akci [adresa]“ nemá pro posouzení věci valný význam. Z tohoto ojedinělého dokladu nevyplývá, že šlo vůbec o práce na opravě daného sklepa, a i kdyby ano, tak už vůbec není zřejmé, jaké práce a jakým způsobem byly provedeny, zda byl dodržen potřebný postup označený znalcem, nebo byl zvolen postup či materiál zcela jiný, původnímu provedení vůbec neodpovídající, zda nebylo provedeno něco navíc a podobně, jak správně namítá žalovaná. Na to upozornil i znalec. Není také zřejmé, zda šlo vůbec o ceny obvyklé alespoň k roku 2023, jak žalobkyně tvrdí, z nichž by pak bylo možné určit indexací obvyklou cenu k roku 2020. Samotný odhad znalce při výslechu, že částka 185 200 Kč by při přeindexaci cen roku 2023 na rok 2020 představovala částku asi 150 000 Kč, tak nemá bez dalšího vůbec žádnou vypovídací hodnotu. Jiné důkazy ale před koncentrací řízení označeny nebyly a žalobkyně ani nic konkrétního o kvalitě a kvantitě prací pana [Anonymizováno] netvrdila. Soud prvního stupně tedy správně nemohl z takového dokladu (faktury) při zjištění skutkového stavu vyjít a nemohl vyjít ani z předloženého hrubého odhadu odborného vyjádření, což také v odůvodnění uvedl.

17. Závěry znalce byly naopak logické a přesvědčivé, takže z nich soud prvního stupně zcela správně uzavřel, jak a s jakým nákladem v cenách roku 2020 (účtovaných žalovanou) bylo možné a nutné vadu odstranit tak, aby bylo dosaženo plné funkčnosti sklepa dle smlouvy (aby např. nedošlo ke snížení jeho již tak nízké světlé výšky). Za této situace neměl soud prvního stupně žádné pochybnosti o správnosti uvedených závěrů. Pouhý nesouhlas žalobkyně není důvodem pro zpracování jiného (revizního) posudku. Skutkový stav byl i podle názoru odvolacího soudu v tomto směru zjištěn dostatečně.

18. Na druhou stranu teprve uvedené odborné vyjádření společnosti [právnická osoba], dalo žalobkyni reálnou představu o tom, že předmětné dílo vadou (a jakou) skutečně trpí a jak lze zjednat nápravu. Projevy uvedené netěsnosti vnější hydroizolace sklepa (zatékání, průsaky a vysoká vlhkost) byly mezi stranami řešeny již dříve, nicméně žalovaná vadu popírala, příčina byla sporná, nejprve byly instalovány ventilátory. Původní námitka žalované, že uplatnění vad bylo za těchto okolností opožděné, proto nemůže v žádném případě obstát, jak také správně uzavřel soud prvního stupně a jak také žalovaná akceptovala, pokud již nijak nebrojila proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Současně je třeba uvést, žalobkyně z tohoto vyjádření načerpala subjektivně opodstatněnou představu o rozsahu nákladů potřebných k opravě díla a z toho pak dovozovala, jaká by mohla být přiměřená sleva z ceny díla. Ve vztahu ke slevě přiznané soudem prvního stupně, přibližně v rozsahu jedné třetiny této představy, tedy nejde o žádný „exces“ (smyšlený, nadhodnocený, nepřiměřený nárok), jak tvrdí žalovaná, což má vliv na posouzení otázky náhrady nákladů řízení, jak bude dále rozvedeno.

19. Všechny ostatní odvolací námitky žalobkyně, včetně stanovení přiměřené slevy z díla, jsou námitky právní.

20. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že mezi účastníky měla být v ústní formě (na základě písemných rozpočtů a předchozí elektronické korespondence) uzavřena shora popsaná smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“).

21. Pokud jde o řádné plnění povinností podle smlouvy, platí podle § 1914 odst. 1občanského zákoníku, že kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (viz též § 2615 o.z. a obdobné použití ustanovení o kupní smlouvě). K řádnému plnění podle smlouvy nedošlo, byť podle shora uvedených skutkových závěrů mělo být správně stavěno trochu jiné dílo, než žalobkyně tvrdila (vlhký sklep místo suchého či „kombinovaného“ sklepa – viz výše).

22. K vytknutí vady v podobě zatékání (průsaků zemní vlhkosti) došlo i podle názoru odvolacího soudu bez zbytečného odkladu poté, co její existenci žalobkyně skutečně zjistila, a to v celém jejím rozsahu, dodržena byla i maximální doba 5 let, jak uvedl soud prvního stupně. O opožděné vytknutí vady nejde.

23. Právo požadovat odstranění vad má objednatel i v případě existujících vad díla (viz § 2615 a násl. a § 2629 o.z. ve spojení s § 2106 a § 2107 o.z.). Nároky z vad díla volí objednatel, na výběr má více možností, a to podle toho, zda jde o vady podstatné či nepodstatné. Může zvolit i dodatečné odstranění vad a je-li to odmítnuto, pak může požadovat „přiměřenou“ slevu z ceny nebo může od smlouvy odstoupit.

24. V daném případě k odstoupení od smlouvy nedošlo, žalobkyně nejprve požadovala odstranění vad díla a následně, když bylo odstranění vady žalovanou odmítnuto, správně uplatnila slevu z ceny díla, podle názoru odvolacího soudu, ve shodě se soudem prvního stupně, ale jde o uplatnění slevy „nepřiměřené.“ 25. Zde je třeba jednoznačně uvést, že návrh žalobkyně (i v podaném odvolání) na odlišné právní posouzení věci jako (nebo též) „náhrady škody,“ nemůže být v daném případě opodstatněný již z toho důvodu, že nárok z vad a nárok na náhradu škody jsou podle ustálené soudní praxe i z procesního pohledu dva zcela odlišné skutky, tedy dvě zcela odlišné žaloby na peněžité plnění (byť by bylo stejně vysoké). Žalobkyně ovšem nejen v předložené korespondenci, ale i v obsahu žaloby jasně vymezila, že předmětem řízení je nárok na přiměřenou slevu z ceny díla v rozsahu 200 000 Kč a nic jiného. Případný nárok na náhradu škody, který by žalobkyni teoreticky mohl vzniknout vedle nároku na slevu z ceny díla, tímto řízením samozřejmě není dotčen, což odpovídá i závěrům shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Takový (jiný) nárok ale vůbec nebyl předmětem řízení, a tudíž ho nelze žalobkyni přiznat, i kdyby byl věcně opodstatněný, jak se žalobkyně domnívá. Soud prvního stupně tedy nijak nepochybil, pokud nárok na slevu z ceny díla neposoudil jinak, jako nárok na náhradu škody (srov. závěry Nejvyššího soudu např. v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1769/2019 a další).

26. Pokud jde o stanovení „přiměřené slevy“ z ceny díla, musí soud podle ustálené soudní praxe zvažovat řadu kritérií. Mezi tato kritéria ale nepatří ztracený čas, náklady či jiný diskomfort objednatele spojený s nutností vady díla „řešit,“ jak se žalobkyně domáhá.

27. Je také logické, že horním limitem „slevy“ musí být původní dohodnutá cena díla a že z této ceny je třeba při posouzení slevy vycházet a nelze naopak vycházet z cen jiných (obvyklých tehdejších, natož pozdějších), jak se žalobkyně domáhá. Pokud byla sjednána podhodnocená cena díla (oproti cenám obvyklým), jak uvedl i znalec, snižuje se v tomto poměru i případná sleva z takové ceny.

28. Je třeba si uvědomit, že vypořádání vady slevou z ceny díla spočívá v tom, že objednatel rezignuje (ve vztahu ke zhotoviteli) na bezvadnost díla (dílo už nechce opravit nebo ho z nějakého důvodu nelze opravit) a místo toho akceptuje, že si ponechá věc mající vadu s tím, že jako kompenzace za danou vadu bude dohodnutá cena snížena. Jinou otázkou je právě následný osud věci, zda se objednatel rozhodne nechat věc opravit či celou předělat někým jiným, čímž vzniknou další náklady.

29. Sleva má být přiměřená, způsob výpočtu slevy však zákon neupřesňuje. Jde o stanovení rozdílu mezi dohodnutou cenou bez vad a dohodnutou cenou s vadami. Přihlíží se ke konkrétním okolnostem daného případu, k povaze a rozsahu vady, ke snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání, popř. snižují životaschopnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž ale slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, jak shora uvedeno). V tomto směru soud prvního stupně správně odkázal za závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 956/2002, soudní praxe je v tomto konstantní (srov. též rozhodnutí navazující, např. sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, z novějších pak sp. zn. 33 Cdo 4541/2016 a další).

30. Pro určení výše slevy je obvykle potřeba znaleckého posudku. Posouzení „přiměřenosti“ slevy ze sjednané ceny však není otázkou znaleckou, ale otázkou právní, úvahovou. Soud vede svou „kvalifikovanou úvahu“ na základě zjištěných kritérií, právě za pomoci znaleckého posudku (např. o potřebném technickém provedení, o ceně opravy apod.), nejde o úvahu zcela volnou, a to ani podle § 136 o.s.ř. (srov. např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 514/2022, nebo 33 Cdo 663/2022 a další).

31. V daném případě soud prvního stupně správně vycházel primárně z toho, jak znalec v cenách v době realizace smlouvy o dílo stanovil a ocenil práce potřebné k opravě sklepa, aby byl plně funkční (v souladu se smlouvou). S tím se odvolací soud ztotožňuje. Sklep jinak svůj účel plní (včetně schodiště), takže byl, je a bude (může být) užíván k dohodnutému účelu (na skladování ovoce a zeleniny, nikoli textilu apod., jak shora uvedeno). K tomu lze doplnit, že sklep nemá žádné další vady (estetické ani jiné), jeho životnost jinak není ohrožena, v zásadě jde jen o nápravu technologických pochybení při pokládce hydroizolace. Pokud celková cena sklepa činila cca 250 000 Kč, pak sleva cca 70 000 Kč je s ohledem na uvedená zjištění přiměřená. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že tato částka (již žalobkyni přiznaná) je dále zvýšena o práce, které žalovaná podle požadavků žalobkyně již v procesu opravy provedla (odkopání zeminy a odhalení poruch hydroizolace). O to je v konečném důsledku sleva vyšší. Případná další škoda, která měla žalobkyni vzniknout, zde není vůbec řešena.

32. Ze shora uvedeného se podává, že všechny odvolací námitky žalobkyně ve věci samé jsou nepřípadné. Proto odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé věcně správný a podle § 219 o.s.ř. ho v napadeném výroku II. potvrdil.

33. Chybné jsou však závěry soudu prvního stupně ve vztahu k náhradě nákladů řízení, a to hned z několika důvodů.

34. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

35. V daném případě není pochyb o tom, že stanovení přiměřené slevy z ceny díla závisí na úvaze soudu, která se dále opírá zjištění skutkových okolností znaleckým posudkem, takže podmínky pro aplikaci shora uvedeného ustanovení byly splněny. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud bez dalšího vyšel pouze z rozsahu plnění, v jakém žalobkyně uspěla z hlediska celého předmětu řízení, a v jakém neuspěla.

36. V těchto případech totiž rozhoduje plný úspěch (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.) pouze v základu nároku, nikoli v jeho konkrétní výši. Výjimku tvoří pouze zjevné excesy, kdy účastník uplatní nárok zjevně přemrštěný, což není tento případ, neboť rozdíl mezi žalobkyní uplatněným nárokem a nárokem přiznaným je přiměřený, navíc žalobkyně při formulaci svého žalobního žádání vycházela ze shora uvedeného odborného vyjádření a spravedlivě nemůže nést nepříznivé následky spojené s tím, že konečný názor soudu, na základě soudem zadaného znaleckého posudku, je jiný. Opačný výklad by vedl k nemístnému předběžnému omezování nároku žalobce v takovém typu řízení za situace, kdy výší uplatněného nároku je soud naopak vázán a nemůže ji překročit, i kdyby byl opodstatněný i nárok vyšší.

37. K námitce žalované lze uvést, že soudní praxe skutečně odlišuje situace, kdy znalecký posudek byl zadán i ve vztahu k posouzení základu nároku účastníka, který v řízení uspěl jen částečně, nicméně v tomto případě není částečný neúspěch žalobkyně dán v základu nároku, nebo jeho dílčí části či důvodu, ale právě a jen v jeho výši. Žalovaná přehlíží, že znalecký posudek sice byl zadán i k posouzení základu nároku, nicméně bylo zjištěno, že základ žalobkyně je dán zcela, neboť žalovaná, navzdory svým tvrzením skutečně neprovedla dílo řádně (vada tvrzená žalobou byla prokázána), takže neúspěch žalobkyně skutečně spočívá jen v posouzení přiměřenosti slevy (srov. závěry Nejvyššího soudu např. v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2013/2015, 28 Cdo 1443/2015 nebo 23 Cdo 962/2016). Řádně uplatněná kompenzační námitka žalované v rozsahu 681,92 Kč, představující jediný skutečný věcný neúspěch žalobkyně, je ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. toliko marginální a na celkovém poměru úspěchu se v daném případě neprojeví.

38. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok III. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že povinnost k náhradě podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř. uložil žalované a nikoliv žalobkyni, jak to učinil soud prvního stupně. Soudní praxe je dále jednotná v tom, že při stanovení tarifní hodnoty sporu se v případě postupu podle § 142 odst. 3 o.s.ř. nevychází podle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) z částky žalobou požadované, která formálně vzato byla předmětem řízení, ale právě a jen z částky přiznané na základě úvahy soudu či znaleckého posudku, což je v daném případě částka 69 273 Kč (bez odpočtu kompenzace). Odměna za úkon právní služby advokáta podle § 7 advokátního tarifu činí 3 900 Kč. Právní zástupce žalobkyně provedl celkem [hodnota] účelných úkonů právní služby podle § 11 advokátního tarifu, a to: převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání (4×, neboť jedno ze 3 jednání přesáhlo 2 hodiny), účast na jednání s protistranou u mediátora (2×, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny podle sdělení mediátora) a dále písemné vyjádření na základě výzvy soudu. Ostatní účtované úkony nepovažoval odvolací soud za účelné nebo za úkony ve věci samé, např. písemné vyjádření ke znaleckému posudku, návrh na pokračování v řízení. Nebyla prokázána ani účast advokáta při místním šetření znalce. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů 10× 300 Kč za každý z přiznaných úkonů podle 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále náleží náhrada za ztrátu času na cestě k jednání mimo sídlo advokáta v délce 14 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhrada cestovného, jak bylo správně vyčísleno podle úředních cen pohonných hmot, prokázané spotřeby a náhrady za amortizaci vodidla v jednotlivých letech: na jednání s mediátorem [datum], na jednání soudu dne [datum], na místní šetření [datum], na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum] (celkem 330 Kč + 910 Kč + 1 435 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 000 Kč a zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši 7 000 Kč. Celkové náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tak činily 61 075 Kč, neboť zástupce žalobkyně není plátcem DPH a ani jiné náklady se ze spisu nepodávají. O splatnosti k rukám právního zástupce rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř., o lhůtě k plnění pak podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod ke snížení náhrady nákladů řízení nebo k odepření této náhrady podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.

39. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. dále platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

40. Uvedené ustanovení je třeba podle ustálené soudní praxe vykládat ve shodě s aplikací náhrady nákladů řízení mezi účastníky (srov. závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/08). Vzhledem k tomu, že v řízení z hlediska základu nároku uspěla žalobkyně před soudem prvního stupně téměř zcela (až na drobnou kompenzační námitku), musí to být pouze neúspěšná žalovaná, kdo je povinen uhradit státu náklady řízení vzniklé před soudem prvního stupně. Není tedy důvod odpovědnost za náklady státu poměrně rozdělovat, jak to učinil soud prvního stupně.

41. Soud prvního stupně navíc pochybil i v tom, kolik stát na náhradě nákladů řízení vlastně „platil“ a kolik mu má být nahrazeno (tedy v tom smyslu, kolik platit měl a nikoli kolik fakticky zaplatil). Z obsahu spisu se totiž podává, že soud prvního stupně vybral v průběhu řízení od obou účastníků zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 7 000 Kč, z toho částka 12 100 Kč již byla znalci uhrazena zálohově a jde o náklad účastníků, nikoli státu (viz výše). Soudem přiznané znalečné činilo celkově 48 164,49 Kč. Soud prvního stupně na toto znalečné vyplatil zbytek ze zálohy účastníků ve výši 1 900 Kč a z rozpočtových prostředků pak 46 264,49 Kč, takže zjevně opomněl již předchozí zálohové plnění 12 100 Kč. Správně však měla být znalci vyplacena z rozpočtových prostředků pouze částka 34 164,49 Kč, takže jen v této části náleží státu náhrada od žalované. Ve zbytku bude na soudu prvního stupně, aby přeplatek u znalce vyžádal (vymohl). Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výroky IV. a V. v doplněném znění tak, že povinnost k náhradě podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř. uložil jen žalované, a to ve shora uvedené správné výši.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu účastníků rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byla s ohledem na jeho předmět a výsledky ve věci samé plně procesně úspěšná žalovaná, úspěch žalobkyně v otázce nákladů řízení význam nemá. Žalovaná má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalobkyni. Tarifní hodnotou je zde ale již hodnota sporného plnění uvedeného ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, tedy částka 131 408,92 Kč, neboť žalobkyně zpochybnila úvahu soudu prvního stupně o nepřiznání slevy v této výši a neuspěla ani v části. Odměna za jeden úkon právní služby činí 6 380 Kč. Celkové náklady žalované představují odměnu zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u jednání odvolacího soudu) + 2x náhrada hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, to vše podle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalované činí 16 166 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. ani zde odvolací soud neshledal.

Poučení