27 Co 317/2025 - 316

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zřízení služebnosti nezbytné cesty o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 6. 2025, č. j. 7 C 331/2020-260 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že náhrada nákladů řízení činí 86 174 Kč; jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve zbytku výroku III. a dále v napadených výrocích I., II. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 17 206 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 6. 2025, č. j. 7 C 331/2020-260 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo žalobcům jako vlastníkům pozemku parc. č. [Anonymizováno], o výměře 8771 m, trvalý travní porost, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV číslo [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], zřízeno právo služebnosti nezbytné cesty spočívající v služebnosti stezky a cesty přes pozemek žalovaného parc. č. [Anonymizováno], o výměře 25 m2, trvalý travní porost, zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Prahavýchod na LV číslo [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], to vše za náhradu ve výši 70 000 Kč splatnou do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), přičemž bylo stanoveno, že obsahem služebnosti stezky a cesty je právo vybudovat zpevněnou cestu o šíři 3 m vedoucí přes dotčený pozemek parc. č. [Anonymizováno], a to ve vzdálenosti 120 cm od hranice přilehlého pozemku (oplocení) parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ a užívat ji bez omezení za účelem přístupu a příjezdu v kteroukoliv denní dobu osobním nebo dodávkovým vozem k panujícímu pozemku a výjimečně i vozem nákladním nebo stavebním mechanismem, v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na panujícím pozemku, přičemž náklady na zřízení a udržování cesty nesou vlastníci panujícího pozemku (výrok II.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 90 607,38 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok III.) a že žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku ve výši 5 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Praha-východ (výrok IV.) a konečně že žalobci jsou povinni zaplatit rovným dílem žalovanému náhradu separovaných nákladů řízení, tj. každý částku 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok V.).

2. Soud prvního stupně zjistil, že v roce 1997 zakoupila žalobkyně a) od právního předchůdce žalovaného pana [právnická osoba] pozemek parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], se záměrem v jeho horní části vystavět rodinný dům. Svědek [právnická osoba], syn [právnická osoba], potvrdil, že jeho otec sám zajistil stavební povolení, aby to kupující měl již s příslibem stavby. V čl. 6.1 kupní smlouvy se žalobkyně a) se [právnická osoba] dohodli na zřízení věcného břemene spočívající v právu chůze a jízdy vozem po pozemku parc. č. [Anonymizováno], geometrickým plánem je příjezdová cesta vyznačena jako souvislý pás parcelou č. [Anonymizováno]. V čl. 6.2 kupní smlouvy si strany vyjasnily obsah věcného břemene, přičemž vůlí obou stran bylo umožnit žalobkyni a), aby se na svůj pozemek mohla dostat nejkratší cestou ze silnice protínající obec [adresa], a příjezd využít i za účelem výstavby rodinného domu, doslova: „oprávněním jízdy vozem po pozemku se rozumí jízda osobním nebo dodávkovým vozem a výjimečně i jízda vozem nákladním nebo stavební mechanismem v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na pozemku oprávněného z věcného břemene“. Svědek [právnická osoba] uvedl, že se počítalo s tím, že cesta povede kolem jejich nemovitosti. Až po upozornění stavebním úřadem, že přístup k pozemku není úplný, žalobkyně uzavřela smlouvy s [jméno FO] a [jméno FO], kteří zřídili ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. 434/2 věcné břemeno chůze a jízdy vozem (výjimečně i nákladním vozem či stavebním mechanismem) po pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Jednalo se přitom o cestu (část ulice Levá) spojující vlastní silnici vedoucí přes Kamenici s pozemkem [právnická osoba]. V přístupu po pozemku [právnická osoba] parc. č. [Anonymizováno] na pozemek žalobkyně a) nebyl shledáván problém a žalobkyni bylo vydáno stavební povolení. Žalobkyně počala stavět, nákladní vozidla a stavební mechanizace jezdila na stavbu přes žalobou dotčený pozemek, na pozemku žalobkyně je také postaven kamenný taras vyrovnávající terén a umožňující příjezd ke stavbě. Stavba však dokončena nebyla, zůstala ve stádiu hrubé stavby. Zbývající pozemky [právnická osoba], resp. část s domem a zahradou, a pruh kolem nich, zakoupil v roce 2016 žalovaný. V roce 2018 se na pozemku žalobkyně a) došlo k vykácení stromů a pozemek začal být nabízen k prodeji. Zřejmě v souvislosti s tím bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] (nyní je tento pozemek označen parc. č. [Anonymizováno]), na kterém nechávala žalobkyně a) při koupi pozemku zřídit věcné břemeno, nedosahuje až k tomuto jejímu pozemku, zbývá tam zhruba čtvercový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 25 m2. Žalobkyně a) požádala v roce 2019 stavební úřad o prošetření volné přístupové cesty k jejímu pozemku a počala jednat se žalovaným o zajištění přístupu přes žalobou dotčený pozemek. Následně prodala polovinu svého pozemku žalobci b). Tvrzení v čestném prohlášení [právnická osoba] ze dne 9. 11. 2020, že věcné břemeno práva a jízdy nebylo uvažováno ke zřízení u jiného pozemku než parc. č. [Anonymizováno] (nyní [Anonymizováno], a že průchod přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] pouze dobrovolně toleroval, soud prvního stupně nepovažoval za věrohodné. Soud prvního stupně připustil, že strany patrně skutečně neuvažovaly o zřízení věcného břemene k pozemku parc. č. [Anonymizováno] („dvoumetrovému“ pásu půdy obepínající ze tří stran vlastní pozemek [právnická osoba] s domem a zahradou), neboť nebyl vnímán, že by měl zasahovat až do cesty vedoucí od silnice na pozemek parc. č. [Anonymizováno], a tudíž nebyl důvod k němu zřizovat věcné břemeno. Z výslechu [právnická osoba] je patrné, že se rozlišoval pás obklopující ze tří stran „vlastní“ pozemek s domem [právnická osoba] a pruh, který byl vnímán jako cesta a přístup na pozemek žalobců. Při prodeji si pak [právnická osoba] nebyl vědom toho, že část z toho pásu zasahuje až před vstup na prodávaný pozemek (nyní oddělený jako žalobou dotčený pozemek parc. č. [Anonymizováno]). Zřízení věcného břemene k pozemku parc. č. [Anonymizováno] (nyní parc. č. [Anonymizováno]), považovaly smluvní strany za dostatečné k zajištění přístupu k prodávanému pozemku, neboť měly za to, že dosahuje až k němu. Tvrzení, že průchod přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] (nyní dotčený pozemek parc.č. [Anonymizováno]) byl pouze dobrovolně tolerován, je nevěrohodné, nesmyslné a zcela v rozporu se zněním uzavřené kupní smlouvy a jednáním [právnická osoba] před prodejem pozemku žalobkyni a) (zejména zajištění stavebního povolení ke stavbě, také zajištění přístupu formou věcného břemene ve prospěch vlastníka sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene dne 11. 3. 1997 a k ní připojeného geometrického plánu se podává, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl přímo napojen na pozemek žalobců (parc. č. [Anonymizováno]. V některých listinách nebyl „severní“ pruh pozemku parc. č. [Anonymizováno], přiléhající k pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno], vyznačován, konkrétně v geometrickém plánu, v koordinační situaci projektu rodinného domu [právnická osoba] ze dne 23. 3. 1998 i v geometrickém plánu č. [hodnota][Anonymizováno] ze dne 10. 6. 1995, který byl součástí kupní smlouvy ze dne 2. 12. 1997, kterou žalobkyně a) nabyla pozemek parc. č. [Anonymizováno], není na první pohled patrno, že by pozemek parc. č. [Anonymizováno] (nyní parc. č. [Anonymizováno]) nebyl propojen s kupovanou parcelou. Soud prvního stupně byl přesvědčen o tom, že jako laik si tohoto problému žalobkyně a) ani s náležitou péčí nemusela všimnout.

3. Na tomto základě soud prvního stupně žalobě vyhověl tak, jak je specifikováno v odstavci 1 tohoto rozsudku. Uvedl, že žalobci nemají ke svému pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jeho jižní části určené k zastavění) přístup z veřejné cesty. Přístup k jeho severní straně nepovažoval soud prvního stupně za dostatečný ani za možné spojení umožňující žalobcům pozemek řádně užívat a hospodařit na něm, aby bylo způsobilé odůvodnit zamítnutí žalobci podané žaloby. Dle § 1029 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), proto soud prvního stupně zřídil služebnost nezbytné cesty jako služebnost pozemkovou, tedy oprávnění pro kteréhokoliv vlastníka, a to i pozdějšího, dotčených pozemků. A to jako cestu umělou ve smyslu § 1031 o. z. s tím, že ji zřídí a udržovat bude vlastník panujícího pozemku. Soud prvního stupně neshledal žádné důvody, pro které by nebylo možno nezbytnou cestu, dle § 1029 odst. 1 a 2 o. z. rozhodnutím ve smyslu § 1260 odst. 1 o. z., zřídit. Zvažoval přitom i omezení dané ustanovením § 1032 odst. 1 a 2 o. z., s tím, že v posuzovaném případě toto ustanovení zřízení cesty nebrání. Ke snížení hodnoty pozemku žalovaného sice dochází, nikoli však v míře, kdy by vzniklá škoda zjevně převyšovala výhodu žalobců (§ 1032 odst. 1, písm. a) o. z.). Nedostatek přístupu si, nezapříčinili žalobci z hrubé nedbalosti či úmyslně (§ 1032 odst. 1, písm. b) o. z.), neboť až později, když pozemek vlastnil již žalovaný, bylo zjištěno, že chybou při uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene není smluvně ošetřena část přístupu na pozemek žalobců. Nezbytná cesta nebyla žádána jen za účelem pohodlnějšího spojení, neboť na pozemek žalobci žádné dostatečné spojení nemají. Nelze tak ani srovnávat z vícero možných spojení, zda je nějaké pohodlnější (§ 1032 odst. 1, písm. c) o. z.). Účelem § 1032 odst. 2 o. z. je pak ochrana soukromí. Žalovaný v současnosti na dotčeném pozemku nebydlí, užívá jej k rekreaci. Především se však jedná o pozemek, který je od jeho „vlastního“ pozemku s domem a zahradou oddělen plotem. Navíc pro výškové poměry není ani z tohoto pozemku na pozemek žalovaného, který užívá k rekreaci, vidět. Soukromí žalovaného tak nemůže být výrazným způsobem dotčeno. Dále soud prvního stupně porovnal na jedné straně přístup již dříve žalobkyní a) užívaný a současně přístup s nejnižšími náklady na zřízení cesty umožňující vjezd vozidel. Na straně druhé je teoreticky možný přístup k severní části pozemku žalobců, u něhož by si výstavba cesty umožňující příjezd osobním automobilem k rodinnému domu uvažovanému na pozemku žalobců vyžádala enormní náklady. Již pro příjezd ze zpevněné komunikace na pozemek žalobců by bylo nutno upravit cca 130 metrů polní cesty vedoucí přes pozemky dalších vlastníků k pozemku žalobců a dále nově vystavět cca 200 m příjezdové cesty k rodinnému domu, přičemž značná část této cesty by vedla v abnormálně svažitém terénu. Tento přístup tedy soud prvního stupně jako dostatečné spojení s veřejnou cestou ve smyslu § 1029 o. z. nepovažoval, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že ustanovení § 1032 odst. 1, písm. b) o. z., se na případ žalobkyně a) neuplatní, neboť ta si při uzavření kupní smlouvy, snažila přístup k pozemku zajistit, a to i smluvními ujednáními. O tom, že se jí to podařilo, byla přesvědčována, jak chováním prodejce pozemku [právnická osoba], s nímž uzavřela smlouvu o zřízení věcného břemene, tak i postupem stavebního úřadu. Ačkoliv k platnému zřízení věcného břemene nedošlo, nelze v žádném případě shledat hrubou nedbalost, natož úmysl žalobkyně a). Dále soud prvního stupně při posouzení toho, co se rozumí hrubé nedbalosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2702/2012. Pokud žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 5229/2016, sp.zn. 22 Cdo 879/2018 a sp. zn. 22 Cdo 1833/2024, tyto se dle závěrů soudu prvního stupně neuplatní, neboť žalobce b) nenabýval celý pozemek, ale spoluvlastnický podíl na něm, a to ve chvíli, kdy žalobkyně a) se již zřízení služebnosti nezbytné cesty domáhala u soudu, proto posouzení nedbalosti při nabytí pozemku, je nutno vztahovat pouze k žalobkyni a) a nikoli k žalobci b).

5. Soud prvního stupně služebnost zřídil jako služebnost stezky a cesty v šíři 3 m vedoucí přes dotčený pozemek parc. č. [Anonymizováno], a to ve vzdálenosti 120 cm od hranice přilehlého pozemku (oplocení) parc. č. [Anonymizováno]. Vycházel ze skutečnosti, že maximální povolená šířka nákladního automobilu je 2,55 metru a také v projektu pro stavební povolení bylo uvažováno s příjezdem přes pozemek žalovaného o šíři 3 metry. Stanovená vzdálenost 120 cm od vedlejšího pozemku jiného vlastníka dostatečně identifikuje zřízenou služebnost na pozemku žalovaného. Obsahem služebnosti stanovil oprávnění užívat pozemek žalovaného bez omezení za účelem přístupu a příjezdu v kteroukoliv denní dobu osobním nebo dodávkovým vozem k panujícímu pozemku a výjimečně i vozem nákladním nebo stavebním mechanismem, v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na panujícím pozemku, přičemž náklady na zřízení a udržování cesty nesou vlastníci panujícího pozemku. To odpovídá důvodům, pro které je služebnost zřizována, tj. k umožnění výstavby dvou rodinných domů a jejich pozdějšímu užívání. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 880/2018, podle něhož, je-li územním plánem pozemek určen k zástavbě, je k tomu při rozhodování o povolení nezbytné cesty přihlédnout. Další námitky žalovaného soud prvního stupně neseznal důvodnými, a to jak vsak dešťové vody, který bude umožněn i tehdy, bude-li na části dotčeného pozemku vystavěna cesta se zpevněným povrchem tak i uložení sněhu, když služebností je dotčena pouze část pozemku žalovaného. Možné dočasné překročení hlukových limitů při výstavbě považuje soud za účelovou námitku, kterou nelze odůvodnit zamítnutí návrhu. K námitce sklonu pozemku žalovaného, je možno říci, že již dříve vozidla po jeho pozemku na pozemek žalobců vjížděla. Navíc, nejsvažitější je část jeho pozemku parc. č. [Anonymizováno], kde je již věcné břemeno v žalobci požadovaném rozsahu zřízeno. A konečně námitka spočívající v existenci plynové přípojky na pozemku parc. č. [Anonymizováno] není rovněž důvodná, neboť soud prvního stupně měl za prokázané, že plynová přípojka je ukončena plynoměrem u vstupní brány na pozemek žalovaného. Přípojka na žalobou dotčený pozemek již nezasahuje.

6. Závěrem se soud prvního stupně zabýval výší náhrady za zřízenou služebnost. Znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací nemovitosti ve znaleckém posudku výši obvyklé náhrady stanovila částkou 35 000 Kč. Soud prvního stupně posudek vzal za základ svých dalších úvah, s ohledem na okolnosti dané věci a po volné úvaze výši náhrady stanovil jako dvojnásobek částky uváděnou znaleckým posudkem, tj. ve výši 70 000 Kč, kdy odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3247/2008. Soud prvního stupně přihlédl zejména ke skutečnosti, že žalobou dotčený pozemek je velmi malé výměry, což se odráží i ve výši náhrady, která byla znalkyní vyčíslena. Negativní účinek spočívající zejména v občasné hlučnosti od přijíždějících a zejména odjíždějících vozidel, není ve znalkyní vyčíslené částce odpovídajícím způsobem zohledněn, proto volnou úvahu znalkyní vyčíslenou náhradu zdvojnásobil. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci samé podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že neúspěšný žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení v celkové výši 90 607,38 Kč. O náhradě nákladů státu pak bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když soud neúspěšnému žalovanému uložil uhradit částku 5 200 Kč tvořenou znalečným. Dále pak soud prvního stupně rozhodl o separaci nákladů řízení podle § 147 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání pouze žalovaný, který ačkoliv v odvolání uvedl, že směřuje proti jeho celému rozsahu, neuvedl proti výroku V. žádné námitky a později upřesnil při jednání odvolacího soudu, že výrok V. rozsudku napaden odvoláním nebyl.

8. Ve svém odvolání uvedl, že některé klíčové argumenty, důkazy a popsané skutečnosti posoudil svou prvního stupně v rozporu s provedeným dokazováním, významně změnil jejich význam. Zejména jde o otázku hrubého porušení žalobkyně a) při kontraktaci kupní smlouvy ze dne 2. 12. 1997 s manželi [jméno FO] a neřešení věcného břemene u pozemku parc. č. [Anonymizováno] (nyní označen [Anonymizováno]). Přílohou kupní smlouvy je geometrický plán č. [hodnota] za kterého je zřejmé, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] vede po jižní, západní a severní hranici pozemku parc. č. [Anonymizováno] a ve své severní části přímo sousedí s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] i pozemkem žalobkyně a) (parc. č. [Anonymizováno]) a tvoří jakési pomezí mezi těmito pozemky. Uvedený stav se i přes přečíslování pozemků nezměnil, je zřejmý z katastru nemovitostí i katastrálních map. Žalobkyně a) měla posoudit uzavíranou dokumentaci, zejména geometrický plán a dovodit, že věcné břemeno nedosahuje až k pozemku, který si žalobkyně a) zakoupila. Žalobkyně a) si kupní smlouvou kupovala pozemek, aniž by k němu měla přímý přístup a spoléhala na to, že tomu tak je. Takovýto lehkovážný přístup nelze akceptovat, přístup žalobkyně a) žalovaný považuje za nesprávný, nedostatečný a hrubě nedbalostní. Žalobkyně a) situaci dlouho neřešila, až při snaze o prodej oslovila žalovaného. Žalobkyni muselo být zřejmé již při uzavírání kupní smlouvy, jaké pozemky nabývá a jaké pozemky jsou v bezprostředním sousedství a muselo jí být zřejmé, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] bezprostředně sousedí na celé severní hranici s pozemkem žalobkyně a), pokud měla v úmyslu zřídit věcné břemeno chůze a jízdy, musela bez dalšího vědět, že je třeba jej zřídit i k pozemku parc. č. [Anonymizováno] Dle žalovaného se nemůže jednat o běžnou neopatrnost a omluvitelný omyl na straně žalobkyně a), když z přiloženého geometrického plánu je zcela zřejmé a evidentní, že přímo sousedící pozemek je parc. č. [Anonymizováno], nikoliv parc. č. [Anonymizováno] Žalobkyně a) situaci navíc od koupě, rok 1997, do roku 2019 neřešila a nedomáhala se zřízení služebnosti. Žalobkyně a) rezignovala na své povinnosti jako vlastník, když si v době přiměřené nesjednala přístup ke svému pozemku, což se nyní snaží na úkor žalovaného po více než dvou dekádách. Žalovaný zdůrazňuje, že manželé [jméno FO] nebyli vyslechnuti, bylo možno vycházet z jejich čestného prohlášení a výslechu jejich syna, který ovšem obsahoval nesrovnalosti v rozporu se smluvní dokumentací a je tak zřejmé, že už si transakci do určité míry nepamatoval. Soud pochybil, když hodnotil věrohodnost čestného prohlášení, aniž by provedl výslech manželů [jméno FO], tím není naplněna zásada bezprostřednosti občanského soudního řízení, k čemuž odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 678/2021. Žalovaný je přesvědčen, že si žalobkyně a) způsobila své problémy hrubou nedbalostí, pokud kupovala pozemek od pana [jméno FO], bylo její povinnosti si řádně zajistit právo cesty přes předmětný pozemek. Pokud, tak žalobkyně neučinila z důvodu své nedbalosti, neboť opomněla pozemek parc. č. [Anonymizováno] zahrnout do plánované trasy, resp. jej vědomě nezahrnula do plánované trasy, dopustila s hrubé nedbalosti, nepostupovala s dostatečnou erudicí a péčí, pokud si nesjednala odbornou pomoc a předmětnou transakci podcenila, způsobila si tak nemožnost přístupu ke svému pozemku. Popsanou nedbalost žalobkyně a) nelze označit za běžný způsob opomenutí, pokud sama disponovala geometrickými plány a ve smluvní dokumentaci měla jasně napsáno, které pozemky kupuje a přes které pozemky se zřizuje věcné břemeno. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, 22 Cdo 5229/2016, 22 Cdo 879/2018, 22 Cdo 2576/2016 a III. ÚS 2408/18. Žalobce b) nabyl spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku za 1 000 000 Kč, ačkoliv byl pozemek původně nabízen za 9 990 000 Kč, což svědčí o tom, že žalobce b) spekuluje s cenou pozemku. Soud prvního stupně neposoudil správně otázku dalších přístupů k předmětnému pozemku, žalovaný je přesvědčen, že pozemek parc. č. [Anonymizováno], má minimálně pět dalších možných přístupů, a to dokonce z účelové komunikace. Soud prvního stupně akcentoval zájem žalobců na jednodušším spojení a vyloučil možnosti jiných cest, aniž by k tomu byly zákonné předpoklady. Přístup přes pozemek žalovaného není nezbytnou cestou a nejedná se o jediný přístup na pozemek žalobců. Soud prvního stupně se též dostatečně nezabýval otázkou účelové komunikace vedoucí přes pozemek žalobců, tato splňuje definiční předpoklady účelové komunikace tak, jak jsou konstruovány v judikatuře nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 581/2018. Šířka pozemku žalovaného není dostatečná k tomu, aby v případě zřízení cesty byl na druhé straně dostatečný odstup od hranice pozemků žalovaného, navíc má být zbudována v místě, kde vede plynové vedení. Navíc mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] stojí vzrostlý strom. Žalovaný je přesvědčen, že není objektivně možné po předmětném pozemku jezdit vozidlem. Vozidla, kterými měly osoby navštěvující pozemek přijíždět, zůstávala zaparkovaná vždy v horní části pozemku parc. č. [Anonymizováno], aniž by sjela k pozemku žalobkyně. Již ve stavebním povolení ze dne 6. 11. 1998 byly stanoveny podmínky pro přístup k pozemku žalobkyně, k jejich splnění vůbec nedošlo. Pozemek žalovaného slouží jako místo vsaku dešťové vody a pro ukládání sněhu. Zvýšeným pohybem vozidel a stavební techniky se zvýší hodnota hluku nad úroveň stanovenou zákonem. Pokud se jedná o tvrzenou bránu, jedná se pouze o odnímatelnou část oplocení. S ohledem na výše uvedené navrhuje žalovaný, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně sám změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve prospěch žalovaného a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

9. Žalobci ve svém vyjádření uvedli, že rozsudek soud prvního stupně namítanými vadami netrpí. Žalovaný v odvolání nepřináší takřka žádné nové relevantní argumenty. Soud prvního stupně správně vyložil, že vůlí účastníků kupní smlouvy bylo umožnit žalobkyni a), aby se na svůj pozemek mohla dostat nejkratší cestou ze silnice a využít příjezd na svůj pozemek i za účelem výstavby rodinného domu. Žalobkyně a) takový přístup i dlouhá léta využívala, poněvadž se domnívala, že bylo úplné právo přístupu kupní smlouvou a věcným břemenem sjednáno. Byl to pan [jméno FO], kdo zajistil vydání původního stavebního povolení pro výstavbu na pozemku žalobců, ve kterém se počítalo s přístupovou cestou skrz pozemek žalovaného. Žalovaný po nabytí vlastnictví předmětného pozemku, umožňoval žalobkyni a) přístup, blokovat možnost přístupu začal žalovaný až poté, co ho žalobci na nedostatek upozornili. Z ustanovení čl. 6.2. kupní smlouvy jednoznačně vyplývá úmysl zřídit věcné břemeno přístupu a příjezdu až na samotnou hranici pozemku žalobců. Z geometrického plánu je zřejmé, že došlo k omluvitelné chybě při sjednávání znění kupní smlouvy, neboť se oba její účastníci domnívali, že roh tehdejšího pozemku parc. č. [Anonymizováno] k pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Tato chyba jednoznačně nekonstituje hrubou nedbalost ani úmysl žalobkyně a). Důvod, proč žalobkyně a) takový stav dlouhou dobu neřešila, spočívá ve skutečnosti, že o nedostatku přístupu nikdo nevěděl. Čestné prohlášení manželů [jméno FO] soud prvního stupně zcela správně považoval za nevěrohodné, nesmyslné a zcela v rozporu se zněním uzavřené kupní smlouvy. Lze se domnívat, že pan [jméno FO] si při podepsání čestného prohlášení i nadále myslel, že předmětný roh, dnes označen jako parc. č. [Anonymizováno], náležel k pozemku parc. č. [Anonymizováno], nikoliv k tehdejšímu pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Žalovaný provedení výslechu manželů [jméno FO] nikdy nenavrhoval, navrhl pouze výslech jejich syna. To i přes sdělení ze strany soudu prvního stupně že čestné prohlášení není postačující. Žalobci se ztotožňují s odůvodněním napadeného rozsudku, že případná vědomost o nedostatku přístupu byla podstatnou skutečností pouze v případě koupě pozemku žalobkyní a) v roce 1997. Žalobce b) vstoupil do poměrů daných jednáním žalobkyně a). K otázce alternativních přístupů na pozemek žalobců nepřinesl žalovaný ve svém odvolání žádnou novou argumentaci, než kterou již uváděl při řízení před soudem prvního stupně. Žalobci na pozemek žádné dostatečné spojení nemají a není možné srovnávat vícero možných spojení. Příjezd ze severní strany by vyžadoval nepřiměřené náklady, protože by bylo nutné překonat a snížit svah na pozemku žalobců, bylo by nutné vybudovat cestu o délce zhruba 300 metrů, která by zasahovala do vlastnických práv minimálně čtyř dalších osob. Ani další alternativní možnosti přístupu nejsou využitelné, vedou přes pozemky jiných vlastníků, bylo by nutné odstranit ploty, zasáhnout do zahrad a rovněž odstranit některé stavby. Oproti tomu přes pozemek žalovaného cesta již vedla, přístup je blokován pouze účelově žalovaným vysázením dřevin a žalobci již mají zajištěný přístup po většinové části délky pozemků žalovaného, chybí pouze čtyři metry. Zřízení cesty přes pozemek žalovaného zasáhne nejméně do práv třetích osob a zároveň je nejméně nákladné. Co se týče plynového vedení, bylo prokázáno, že toto na předmětný pozemek žalovaného nezasahuje. Pokud žalovaný nově tvrdí, že mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] stojí vzrostlý ořešák, jedná se o nepřípustnou novotu, ke které již není možné v odvolacím řízení přihlédnout, neboť ji žalovaný měl a mohl uplatnit před soudem prvního stupně před koncentrací řízení. Žalovaný nijak neprokazuje tvrzení, podle kterého měl být zásah do kořenové struktury stromu a s tím spojené poškození tohoto stromu nevyhnutelné, ani že má jít o strom nezpůsobilý k pokácení. Pokud žalovaný namítá, že se na jeho pozemku nachází vzrostlé keře, je nutné upozornit na skutečnost, že je žalovaný účelově vysázel poté, co zjistil, že přístup žalobců nebyl nedopatřením zřízen až k hranici jejich pozemku. Žalovaný dále zmiňuje důvod nemožnosti průjezdu motorových vozidel přes svah pozemku, avšak nejstrmější svah se nachází na části pozemku žalovaného, ke kterému je již od roku 1997 věcné břemeno zřízeno, navíc i tímto svahem již vozidla projížděla. Za tímto účelem byla již v minulosti vybudována žalobkyní v místě nejstrmějšího svahu opěrná zeď. Ohledně sesuvů zeminy se opět jedná o nepřípustné novoty. Žalobci nemohou souhlasit s účelovými námitkami vsaku dešťové vody, ukládání sněhu a hlukových limitů, které nejsou způsobilé mít za následek nepovolení nezbytné cesty. Žalobci s ohledem na shora uvedené navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání výroky I., II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a shledal odvolání žalovaného neopodstatněným. Výrok V. o separaci nákladů nebyl odvoláním žalovaného napaden, jako oddělitelný nabyl samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumu v odvolacím řízení (srov. § 206 o. s. ř.).

11. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně rozhodným pro právní posouzení věci odkazuje odvolací soud v první řadě na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku, v jehož rámci soud prvního stupně precizně popsal, na základě jakých důkazů ke svým zjištěním dospěl, a to jak jednotlivě, co do dílčích zjištění, tak celkově v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). Všechny detaily jednotlivých zjištění není třeba opakovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

12. Odvolací soud pouze zopakoval část dokazování listinami předloženými žalovaným za podmínek uvedených v § 213 o. s. ř. a zjistil odlišně od soudu prvního stupně, že z detailního zákresu plynárenského zařízení a konkrétního zákresu provedení včetně zaměření vyplývá, že linie plynovodu vede po celé délce pozemku parc. č. [Anonymizováno] a částečně zasahuje i na pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Plynovod je podle plánu umístěn v části, která navíc nebude zasahovat do trasy nezbytné cesty, bude ležet maximálně na hranici nezbytné cesty, a to s ohledem na rozměry pozemku a šíři cesty. Z hlediska ostatních skutkových zjištění lze, jak již bylo uvedeno výše, odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

13. Pokud jde o skutkové námitky žalovaného soud shledal důvodnou pouze námitku týkající se nesprávných skutkových závěrů soudu prvního stupně vzhledem k umístění plynovodu na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Jak vyplynulo z odvolacím soudem zopakovaného dokazování, plynovod vede po celé délce pozemku parc č. [Anonymizováno] a nepatrně zasahuje i na pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Nelze se však ztotožnit s tím, že by měl být vedoucí plynovod překážkou ke zřízení služebnosti nezbytné cesty. Zejména s ohledem na to, že na pozemku parc. č. [Anonymizováno] je již takováto služebnost v totožném rozsahu zřízena smlouvou, pokud je tedy možné chodit či jezdit vozidlem po pozemku parc. č. [Anonymizováno], je tím spíše možné chodit a jezdit po pozemku parc. č. [Anonymizováno], když na tomto pozemku se plynovod nachází pouze v malé části.

14. Žalovaný dále ve svém odvolání brojí proti dokazování čestným prohlášením manželů [jméno FO], s tím, že pokud soud prvního stupně nepovažoval toto čestné prohlášení za věrohodné měl pak slyšet manželé [jméno FO] jako svědky. Žalovaný však v řízení před soudem prvního stupně výslech svědků manželů [jméno FO] nenavrhoval, ačkoliv jej soud prvního stupně poučil, že nemá tímto čestným prohlášením prokázány skutečnosti v něm uvedené. S ohledem na to, že se jedná o občanské soudní řízení sporné, ovládané zásadou projednací, jak ostatně stanoví § 120 odst. 1 o. s. ř., není chybou soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz, který žalovaný k provedení ani nenavrhoval. Pokud pak v této souvislosti žalovaný odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 678/2021, lze jej označit na nepřiléhavý k této situaci, neboť se toto rozhodnutí týkalo neprovedení navrhovaného důkazu videozáznamem. K žalovaným vytýkané situaci je přiléhavější rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, které se týká právě preference přímého slyšení svědka namísto písemného prohlášení této osoby, avšak toto rozhodnutí stanoví podmínky, kdy lze provést důkaz ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., tedy aniž by takový důkaz navrhl některý z účastníků řízení, přičemž soud: „musí především zvažovat zásadu rovnosti řízení (vyjádřenou též v § 18 odst. 1 o. s. ř.). Té se nezpronevěří jedině tehdy, jestliže důkaz, který provede, jasně vyplývá ze spisu, je proto účastníkům znám, jeho provedením je soud nezaskočí z hlediska zásady předvídatelnosti řízení, a jehož provedení také ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř. účastníkům řádně předem ohlásí. Vždy je však spíše namístě postup podle § 118a odst. 3 o. s. ř., je-li při jednání přítomen ten účastník řízení, v jehož zájmu má být konáno dokazování sporné skutečnosti (ohledně níž má břemeno tvrzení a břemeno důkazní). Dokazování z iniciativy soudu by tedy mělo být vyhrazeno jen pro výjimečné situace, kdy účastníku nelze při jednání poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., ze spisu se přitom jednoznačně podává důkaz, jehož provedením soud zjistí stav sporné skutečnosti, a jeví se nepřiměřeným tento důkaz neprovést jen proto, že chybí účastníkův návrh na jeho provedení. Provádí-li soud za těchto podmínek důkaz, pak tak činí sice bez procesního návrhu účastníka řízení, jehož ohledně dokazované skutečnosti stíhá břemeno důkazní, avšak v jeho zájmu, a proto z hlediska koncentrace řízení s omezeními, jež by tohoto účastníka vázala, kdyby návrh na provedení důkazu podal sám.“ V projednávané věci, však soud ihned po provedení tohoto důkazu žalovaného poučil o tom, že v něm uvedené skutečnosti nepovažuje za prokázané, že pokud mají být tvrzení v čestném prohlášení prokázána je nezbytné vyslechnout svědky, na což sám žalovaný uvedl, že zváží, jakého svědka bude navrhovat, což mu soud uložil sdělit ve lhůtě deseti dnů. Následně podáním ze dne 27. 2. 2023 žalovaný výslovně uvedl, že na výslechu manželů [jméno FO] jako svědků netrvá, a to s ohledem na zdravotní stav manželů [jméno FO]. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když vyšel ze žalovaným předloženého čestného prohlášení manželů [jméno FO] a tyto nevyslechl jako svědky. Nadto odvolací soud poznamenává, že i kdyby skutečnosti uvedené v čestném prohlášení uvedl též některý z manželů [jméno FO] či oba při výslechu, bylo by možné na základě ostatních povedených důkazů, ze kterých plynou opačné závěry dospět ke stejnému skutkovému závěru jako dospěl soud prvního stupně. Pokud se odvoláním žalovaný domáhal (ačkoliv to výslovně neuváděl) provedení těchto svědeckých výpovědí k důkazu v odvolacím řízení, pak již brání možnosti doplnění takových důkazů zásada koncentrace a neúplné apelace, o nichž bylo dáno soudem prvního stupně náležité poučení.

15. Pokud žalovaný v odvolání uvádí jako překážku pro zřízení služebnosti v rozsahu jízdy vozidlem vzrostlý strom, jedná se dle odvolacího soudu o nové tvrzení, které žalovaný doposud v řízení neuplatnil, doplnění takových tvrzení a s nimi souvisejících důkazů v odvolacím řízení však brání, jak již bylo uvedeno výše, zásada koncentrace a neúplné apelace, o nichž bylo dáno soudem prvního stupně náležité poučení. Navíc existence stromu, který není památný či jinak významný, nemůže převážit zájem na zřízení přístupu k pozemku žalobců.

16. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

17. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

18. Podle § 1030 odst. 1 o. z. náleží za nezbytnou cestu úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

19. Podle § 1031 o. z. bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.

20. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

21. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

22. Podle § 1274 odst. 1 a 2 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.

23. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

24. Žalovaný namítal existenci veřejné cesty – účelové komunikace, či jiných přístupů k pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno]. Odvolací soud však tuto námitku žalovaného neshledal důvodnou, neboť jak zcela správně zjistil soud prvního stupně ostatní přístupy k pozemku žalobců nejsou využitelné a rozhodně se nedají označit za účelovou komunikaci. Pokud žalovaný tvrdí, že cesta přes pozemky parc. č. [Anonymizováno] je účelovou komunikací, nelze tvrzení žalovaného přisvědčit. Jak vyplynulo z dokazování provedeného soudem prvního stupně a jím správně zjištěného skutkového stavu, zejména ze stran předložených fotografií a provedeného místního šetření, tato trasa je sotva znatelná, vedoucí přes louku. Zcela nepochybně nelze ohledně této cesty učinit závěr, že je patrná v terénu a je stálá, jak tvrdí žalovaný. Ačkoliv z ortofoto map a leteckých map plyne, že je znatelný světlejší pruh vedoucí krajinou, který je možnou cestou, tak z dalších provedených důkazů, zejména pak fotografií založených žalovaným k podání ze dne 29. 11. 2021 a místního šetření vyplynulo, že tato trasa se na některých místech zcela ztrácí, a není v terénu v podstatě patrná, jedná se spíše o sezonní cestu vedoucí skrz louku. Ačkoliv teoreticky možný by byl přístup přes pozemky parc. č. [hodnota], přes pozemky dalších vlastníků ústící v nejsevernější části pozemku žalobců, vzdálený od staveb na pozemku žalobců cca 200 metrů bez cesty, přičemž ke zpevněné komunikaci by od této části pozemku žalobců bylo třeba dalších cca 130 m projít právě komunikací charakteru z větší části zatravněné polní cesty. Avšak zde se jedná, jak správně uzavřel soud prvního stupně o variantu nevhodnou, neboť by bylo nutné věcné břemeno zřídit u pozemků několika vlastníků, přičemž, aby ji bylo možno užívat i k jízdě vozidlem muselo by dojít k úpravě cesty dlouhé 130 m na cizím pozemku a dalších 200 m vedoucích přes pozemek žalobců svažitým terénem. Ostatní žalovaným navrhované cesty by vedly přes oplocené třetími osobami užívané parcely s nutným odstraněním drobných staveb, vykácením i vzrostlých stromů a překonáním drobné rokliny na pozemku žalobců (přístup mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], přístup přes parc. č. [Anonymizováno]).

25. Ze shora uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že pro zřízení nezbytné cesty zákon stanoví podmínky pozitivní a negativní. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, jak již uvedl odvolací soud v přechozím odstavci tohoto rozsudku, že žalobci nemají ke svému pozemku parc. č. [Anonymizováno] přístup z veřejné cesty, přičemž pro zřízení nezbytné cesty je předně nutná absence „dostatečného“ (nikoli jakéhokoli) spojení s „veřejnou cestou.“ Kdy jiné cesty, jak již bylo uzavřeno ve výše zmíněném odstavci, a i soudem prvního stupně, nejsou pro zřízení nezbytné cesty vhodné, a to i se zohledněním § 1033 odst. 1 o. z., který stanovuje, že má být nezbytná cesta zřízena tak, aby zatěžovala co nejméně sousedních pozemků, z tohoto důvodu je nezbytná cesta přes pozemek žalovaného parc. č. [Anonymizováno] nejvhodnější nezbytnou cestou, neboť veškeré ostatní cesty by vedly přes pozemky několika vlastníků a jednalo by se i o cesty dlouhé několik stovek metrů. Vzhledem již k existujícímu smluvnímu věcnému břemeni vedoucí přes pozemek žalovaného tak, že k pozemku žalobců zbývá poslední část cesty právě přes pozemek parc. č. [Anonymizováno], v délce několika metrů, jeví se tato cesta jako nejméně zatěžující pro vlastníky pozemků sousedících s pozemkem žalobců parc. č. [Anonymizováno]. Nadto bylo v řízení prokázáno, že ačkoliv přes tento pozemek nebyla nezbytná cesta smluvně zřízena, byla však fakticky užívána v rozsahu již stávajícího věcného břemene smluvně zřízeného mezi žalobkyní a) a panem [jméno FO] k pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že pozitivní podmínka pro zřízení nezbytné cesty byla splněna.

26. Co se týká negativní podmínky žalovaný v podaném odvolání namítal, že si žalobci způsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti, avšak s touto námitkou žalovaného se odvolací soud neztotožňuje. Odvolací soud v případě žalobce b) plně odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, který se správně vypořádal s tím, že žalobce b) nabýval pouze spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. [Anonymizováno], v době, kdy se již žalobkyně a) domáhala zřízení nezbytné cesty u soudu. Je tedy nutné posuzovat otázku nabývání pozemku a hrubé nedbalosti zejména k žalobkyni a), neboť žalovaný b) v podstatě přistoupil k jejímu právnímu postavení, když nelze otázku nezbytné cesty k pozemku ve spoluvlastnictví posuzovat ke každému ze spoluvlastníků samostatně.

27. Žalovaný pak v odvolacím řízení namítal, že žalobkyně a) si počínala při nabytí pozemku a zřízení věcného břemene hrubě nedbale, čemuž však nelze přisvědčit. Tak jak byl zjištěn skutkový stav nelze uzavřít, že by si žalobkyně a) při nabytí pozemku počínala nedbale. Jak žalobkyně a), pan [jméno FO], i stavební úřad se domnívali, že věcné břemeno bylo smluvně zřízeno v takovém rozsahu, který žalobkyni a) umožňuje přístup na její pozemek. Vzhledem k tomu, že si takového nedostatku v přístupu na pozemek žalobkyně a) nevšiml ani stavební úřad, lze uzavřít, že se nejednalo o nedostatek, který by byl snadno zjistitelný. Z uzavírané smluvní dokumentace je patrné, že se tedy žalobkyně a) pokoušela nedostatečný přístup na svůj pozemek zhojit, právě zřízením věcného břemene. Zejména pak z čl. 6.2. kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a) a panem [jméno FO], plyne vůle zřídit věcné břemeno tak, aby měla žalobkyně a) zajištěn přístup ke svému pozemku. Soud prvního stupně správně uzavřel, že nejen pan [jméno FO], posléze i žalovaný, který zakoupil jeho nemovitosti, se domníval, že věcné břemeno bylo zřízeno tak, že zajišťovalo žalobkyni a) přístup na její pozemek. Žalobkyně a) se až později dozvěděla o tom, že nebylo věcné břemeno zřízeno na pozemku parc. č. [Anonymizováno], a chtěla situaci řešit tím, že by smluvně věcné břemeno rozšířili i na tento pozemek, což však žalovaný odmítl. Nelze tak žalobkyni a) vyčítat, že situaci nikterak neřešila a spoléhala na to, že jí bude přístup k jejímu pozemku zřízen soudem, ani jí nelze vyčítat, že si smluvní dokumentaci dostatečně nezkontrolovala.

28. Pokud žalovaný ve svém odvolání odkazuje na judikaturu týkající se hrubé nedbalosti při zajišťování přístupu k pozemku, dochází z ní k zcela nesprávným závěrům pro projednávanou věc. Již v žalovaným citovaných odstavcích rozhodnutí Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5229/2016, plyne, že: „při řešení otázky, zda nabyvatel jednal hrubě nedbale či dokonce úmyslně, bude třeba zvážit veškeré okolnosti případu. Zejména bude nezbytné posoudit chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (např. sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (např. znalecký posudek, výpis katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (např. patrná absence cesty k nabývané nemovitosti). Zohlednit bude nezbytné především a) jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci, b) zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět o absenci přístupu měl, c) jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu, d) zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat, e) zda bylo reálné docílit povolením cesty jednáním nabyvatele. Rovněž bude nezbytné přihlédnout k dobré víře nabyvatele v existenci přístupové komunikace vyvolané kupř. vyjádřením zcizitele či stavem v terénu, který pochybnosti o absenci přístupu nevyvolával.“ Nejvyšší soud pak dochází k závěru, že: „jestliže si žalobce byl vědom toho, že nabývá nemovitost za sníženou kupní cenu, přičemž tato cena odpovídala skutečnosti, že k nemovitosti není zajištěn přístup a žalobce byl přesvědčen o tom, že pokud nebude přístup zřízen dohodou se žalovaným (aniž se o takovou dohodu pokusil), zřídí mu přístup soud svým rozhodnutím, pak se jedná o hrubou nedbalost na straně žalobce.“ Nelze k totožnému závěru dospět v projednávané věci, neboť v řízení bylo prokázáno, jak je již uvedeno výše, že žalobkyně a) se pokusila přístup k pozemku parc. č. [Anonymizováno] zajistit, i byla přesvědčená, že se jí to povedlo, což jí potvrzovalo i chování ostatní osob, vč. vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno], žalobkyně a) tedy neočekávala, že nabývá pozemek bez přístupu, aniž by se pokoušela si k němu zřídit přístup a spoléhala, že tento jí zřídí soud. Přičemž totožná situace je i v žalovaným dále vzpomínaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 879/2018.

29. Pokud jde o závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2408/18, tyto dále doplňuje Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1849/2022: „Zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty z důvodu, že si způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nemůže být samoúčelné, nejde o jakýsi „trest“ za toto opomenutí. Jeho účelem je vést nabyvatele pozemku, který je bez potřebného přístupu k tomu, aby se pokusil zajistit si přístup jednáním s vlastníkem, a nerozmnožoval zbytečně soudní spory. Vyjde-li v řízení o povolení nezbytné cesty najevo, že žalovaný by v době, kdy žalobce se stal vlastníkem pozemku postrádajícího dostatečné spojení s veřejnou cestou, nepovolil žalobci nezbytnou cestu přes svůj pozemek ve formě služebnosti či závazku a že skutečnost, že žalobce si před nabytím pozemku nepokusil přístup zajistit, nezpůsobila, že jeho pozemek potřebné spojení postrádá (není tu příčinná souvislost), pak v zásadě nelze žalobu na povolení nezbytné cesty zamítnout pro hrubou nedbalost žalobce [§ 1032 odst. 1 písm. a) o. z.].“ Ke kterému tedy pouze odvolací soud odkazuje již na závěry, které učinil v předchozím odstavci, že žalobkyně a), i další osoby, se domnívali, že si žalobkyně a) přístup ke svému pozemku zajistila. Lze tedy nepochybně uzavřít, totožně jako učinil soud prvního stupně, že žalobkyně a) si nedostatek přístupu ke své nemovité věci nezpůsobila hrubou nedbalostí. Soudem první stupně tedy nebyly správně shledány žádné negativní podmínky, pro které by nebylo možné žalobcům služebnost nezbytné cesty zřídit.

30. K další námitce žalovaného, že zřizovaná nezbytná cesta je zcela nevhodná kvůli svažitosti, tuto odvolací soud také nepovažuje za přiléhavou, neboť z provedeného dokazování a soudem prvního stupně správně zjištěného skutkového stavu plyne, že nejprudší část svahu je na pozemku parc. č. [Anonymizováno], samotný pozemek parc. č. [Anonymizováno] již tak svažitý není. Pokud je tedy aktuálně zřízena služebnost nezbytné cesty vedoucí přes pozemek žalovaného parc. č. [Anonymizováno], přes který je možné projet i vozidlem, je pak tím spíše možné zřídit nezbytnou cestu na pozemku parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno], po kterém bude možno projet i vozidlem. Nadto nezbytná cesta je zřizována jako cesta umělá, při jejímž zřízení je počítáno i se stavebními úpravami.

31. Další námitky žalovaného týkající se vsaku vody, odklízení sněhu a hlučnosti jsou též nedůvodné. Nezbytná cesta nebude po celém pozemku parc. č. [Anonymizováno], ale pouze v jeho části, je tak možné, aby k vsaku vody docházelo na pozemku i nadále, sníh může být na tento pozemek též nadále odklízen, a to po jeho stranách, kde se nezbytná cesta nebude nacházet. Pokud má žalovaný pozemek v zastavěné oblasti, kde má sousedy, nikoliv na samotě, je nezbytné počítat s tím, že tito sousedi budou ke svým nemovitostem přicházet i přijíždět vozidly či za účelem výstavby, nelze mít očekávání, že nebude k takovým zvukům v okolí docházet, a to i bez zřízení nezbytné cesty. Nadto právě z důvodu vyššího hluku byla zdvojnásobena náhrada za zřízení služebnosti, viz dále.

32. Co se týče rozsahu služebnosti nezbytné cesty byl tento rozsah stanoven soudem prvního stupně v souladu s § 1029 odst. 2 o. z., když přiléhavě odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 880/2018, pokud již mezi účastníky existuje věcné břemeno na pozemku parc. č. [Anonymizováno], bylo správně posouzeno, že je možné na pozemku parc. č. [Anonymizováno] zřídit služebnost v totožném rozsahu tak, aby byla zajištěna kontinuita cesty k pozemku žalobců. Soudem prvního stupně tak ve své podstatě došlo k „protažení“ cesty k pozemku žalobců tak, jak byla smluvně dohodnuta k v řadě předcházejícímu pozemku. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když v souladu s § 1031 o. z., stanovil, že náklady na zřízení a údržbu cesty ponesou žalobci a když zřídil služebnost jako pozemkovou.

33. Ohledně náhrady za zřízení služebnosti se odvolací soud též ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když tento zvýšil náhradu stanovenou znaleckým posudkem na dvojnásobek. Znalecký posudek stanovil náhradu na částku 35 000 Kč, přičemž se jednalo o náhradu za „celý“ pozemek parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno], neboť žádný další účel tento pozemek již plnit nemůže. Náhrada ve výši 35 000 Kč, je tedy minimální výší, kterou by měli žalobci za zřízení služebnosti uhradit žalovanému. S ohledem na zvýšenou hlučnost, kterou pohyb vozidel po pozemku parc. č. [Anonymizováno] způsobí, je nezbytné tento nepříjemný faktor žalovanému kompenzovat právě dvojnásobnou náhradou za zřízení věcného břemene. Žalobci navíc proti rozsudku soudu prvního stupně a jím stanovené výši náhrady nikterak nebrojili, z čehož též lze usuzovat, že zvýšení náhrady považovali za správné.

34. S ohledem na shora uvedené, tak dovolací soud shledal, že je namístě napadené rozhodnutí jako věcně správné ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. potvrdit. Co se týče výroku IV. napadeného rozsudku, tedy náhradu nákladů řízení státu, kterou je povinen uhradit žalovaný ve výši 5 200 Kč, žalovaný odpovídá podle výsledku i za náklady, které platil stát (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), které jsou tvořené státem zaplaceným znalečným po odečtení zálohy. Proto je namístě potvrdit podle § 219 o. s. ř. i výrok IV. napadeného rozsudku.

35. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně bylo přistoupeno pouze ve vztahu k výroku III. o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným. Soud prvního stupně správně vyšel z plného procesního úspěchu žalobců, jimž tak v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Při výpočtu této náhrady však pochybil. Ačkoliv správně určil výši soudního poplatku, zálohy na znalečné a též správně za použití § 6 odst. 1, § 7, 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), stanovil výši odměny zástupce žalobců, advokáta, jenž v řízení zastupoval dva účastníky, nesprávně byla určena výše náhrady hotových výdajů, podle § 13 odst. 4 AT, zástupce žalobců. Příslušná paušální náhrada hotových výdajů pak zástupci i při zastupování dvou a více účastníků náleží za jeden úkon pouze jedenkrát (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 173/2016), celkem tedy výše paušálních náhrad hotových výdajů činí 10 x 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 3 x 450 Kč za úkony učiněné od 1. 1. 2025. Dále pak došlo soudem prvního stupně k pochybení v případě cestovného, ze kterého nebyla žalobcům přiznána 21 % DPH, když je tedy nezbytné i z cestovného tuto daň určit, ze správně určené částky 497,58 Kč je pak DPH ve výši 104,49 Kč. Celková upravená výše DPH činí 13 046,79 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobců za řízení před soudem prvního stupně činí po zaokrouhlení částku 86 174 Kč. Odvolací soud tedy změnil za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku III. rozsudkem soudu prvního stupně přiznanou výši náhrady nákladů řízení tak, že příslušná částka činí 86 174 Kč; ve zbývajícím rozsahu byl výrok III. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako rovněž věcně správný potvrzen.

36. Ve výroku II. tohoto rozsudku bylo podle § 224 odst. 1 a za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Procesně (ve věci samé) plně úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada těchto nákladů ve výši po zaokrouhlení 17 206 Kč. Uvedená částka sestává ze dvou odměn po 3 700 Kč za prvního z žalobců a po 2 960 Kč za druhého z žalobců (po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 AT) za dva úkony právní služby (1. sepis písemného vyjádření k odvolání žalovaného, 2. účast při jednání odvolacího soudu, které nepřesáhlo dvě hodiny), ze dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč a z náhrady příslušné DPH ve výši 2 986 Kč. Odměna zástupce účastníků za úkon byla vypočtena za použití § 7, § 9 odst. 3 písm. c) AT ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025, náhrada hotových výdajů byla přiznána dle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025 a náhrada DPH byla přiznána v souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O místě plnění k rukám advokáta rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení