7 C 331/2020 - 260

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobců: ad a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] ad b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zřízení služebnosti nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žalobcům ad a) a ad b) jako vlastníkům pozemku parc. č. [hodnota][Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, trvalý travní porost, zapsaného v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ na LV číslo [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], se zřizuje právo služebnosti nezbytné cesty spočívající v služebnosti stezky a cesty přes pozemek žalovaného parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m, trvalý travní porost, zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - východ na LV číslo [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], to vše za náhradu ve výši 70 000 Kč splatnou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Obsahem služebnosti stezky a cesty je právo vybudovat zpevněnou cestu o šíři 3 m vedoucí přes dotčený pozemek parc. č. [hodnota], a to ve vzdálenosti 120 cm od hranice přilehlého pozemku (oplocení) parc. č. [hodnota][Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – východ a užívat ji bez omezení za účelem přístupu a příjezdu v kteroukoliv denní dobu osobním nebo dodávkovým vozem k panujícímu pozemku a výjimečně i vozem nákladním nebo stavebním mechanismem, v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na panujícím pozemku, přičemž náklady na zřízení a udržování cesty nesou vlastníci panujícího pozemku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům ad a) a ad b) na náhradu nákladů řízení částku 90 607,38 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku ve výši 5 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu [adresa]-východ.

V. Žalobci ad a) a ad b) jsou povinni zaplatit rovným dílem žalovanému náhradu separovaných nákladů řízení, tj. každý částku 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně ad a) se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala určení, že pozemek žalovaného parc. č. [hodnota], zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-východ na LV č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], je zatížen služebností stezky a služebností cesty ve prospěch žalobkyně ad a), jako vlastníka pozemku parc. č. [hodnota], zapsaného v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - východ na LV č. [hodnota], pro katastrální území [adresa]. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud připustil přistoupení žalobce ad b), který se po podání žaloby stal spoluvlastníkem žalobou dotčeného pozemku parc.č [hodnota], a zároveň připustil změnu žaloby tak, že žalobci nově požadovali zřízení služebnosti nezbytné cesty, nikoliv určení její existence.

2. Žalobci žalobu ( ve znění změny žaloby ) odůvodňovali tím, že pozemek parc. č. [hodnota], který je v jejich vlastnictví, není přístupný z veřejné komunikace jinak než přes pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného. Protože plánovali na svém pozemku výstavbu, která byla již v minulosti zahájena, avšak přerušena, domáhali se zřízení nezbytné cesty jako služebnosti. Uvedli, že původní vlastník obou pozemků, pan [právnická osoba], počítal s přístupem přes pozemek parc. č. [hodnota], což dokládá existence vjezdové brány a historické užívání pozemku jako příjezdové cesty. Pozemek žalobců je dle územního plánu určen k zástavbě. Žalobci získali stavební povolení z toho důvodu, že prvotní plán stavby naplánoval pan [jméno FO], a následně pozemek prodal žalobkyni ad a) již s vydaným stavebním povolením, přičemž pro přístup k pozemku měl být využit pozemek pana [jméno FO] ( nyní žalovaného ) a byl také takto užíván. K zamezení přístupu přes tento pozemek došlo až s přechodem vlastnictví na žalovaného. Tvrdili, že žalovaný nabyl pozemek s vědomím jeho využití jako přístupové cesty a že zřízením služebnosti mu nevznikne žádná škoda. Žalobci dále uvedli, že alternativní přístupy k jejich pozemku jsou technicky nevhodné, nákladné nebo zasahují do práv třetích osob. Například přístup přes pozemky parc. č. [hodnota], [hodnota] a [hodnota] by vyžadoval odstranění oplocení, drobných staveb a stromů, přístup přes severní část pozemku by vyžadoval výstavbu cca 300 metrů dlouhé zpevněné cesty přes pozemky různých vlastníků, což by výrazně zasáhlo do krajinného rázu. Oproti tomu cesta přes pozemek žalovaného by byla dlouhá cca 4 metry a již byla historicky využívána jako účelová komunikace. Žalobci tvrdili, že nejsou naplněny zákonné důvody pro nepovolení nezbytné cesty, když přístup nebyl ztracen hrubou nedbalostí ani úmyslně. Žalobkyně ad a) při nabytí pozemku zřídila věcná břemena k sousedním pozemkům a byla přesvědčena, že zajistila přístupovou cestu k pozemku žalobců, avšak nebyla si vědoma skutečnosti, že nedopatřením se opomenulo zřídit právo přístupu také k pozemku žalovaného. Přitom dle žalobkyně vůle účastníků kupní smlouvy zřídit věcné břemeno chůze a jízdy až po hranice pozemku žalobců je nepochybná a vyplývá již ze samotné podstaty věcného břemene chůze a jízdy jako zajištění přístupu ke smlouvou nabývanému pozemku a ze znění této kupní smlouvy. Žalobkyně byla v dobré víře, že přístupová cesta byla v potřebném rozsahu sjednána a také ji po dlouhá léta využívala. Obě strany kupní smlouvy ( i pan [jméno FO] ) měly za to, že přístupová cesta byla zřízena, jak chtěly a také se tak chovaly. Žalobci se nedomáhají pohodlnějšího spojení, ale jediného reálně možného přístupu k pozemku, který nejméně zasahuje do práv vlastníka zatíženého pozemku. Dále žalobci poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je možné zřídit nezbytnou cestu i pro budoucí stavbu, pokud je pozemek určen k výstavbě a existuje vážný úmysl stavbu realizovat. Ten byl podle žalobců prokázán nejen vydáním stavebního povolení, ale i tím, že příprava stavby již dosáhla určitého stupně. Pozemek má sloužit k postavení dvou rodinných domů. Žalobci zdůraznili, že bez nezbytné cesty nemohou stavbu dokončit ani užívat, a že výhoda nezbytné cesty zjevně převažuje nad případnou újmou žalovaného. K cestě ze severní strany zmiňované žalovaným sdělili žalobci, že byla vytvořena bagrem pro příjezd na pozemek a i sám bagr si tuto cestu obtížně dva dny tvořil, není sjízdná ani pro nákladní, či osobní automobil. Žalobci rovněž uvedli, že pozemek žalovaného byl již v minulosti užíván jako příjezdová cesta, což potvrzuje i stavební dokumentace a vyjádření stavebního úřadu. Tvrdili, že přístup přes pozemek žalovaného je nejpřirozenější, nejméně nákladný a nejméně zasahující do práv třetích osob. Podle nich je naplněna i podmínka, že nezbytná cesta se povolí jen přes jeden z okolních pozemků, a to ten, který představuje nejpřirozenější přístup. Žalobci navrhli, aby byla nezbytná cesta zřízena jako umělá, v rozsahu umožňujícím přístup osobními i dodávkovými vozidly, výjimečně i stavební technikou. Náklady na zřízení a údržbu cesty mají nést žalobci. Služebnost má být sjednocena s již existující služebností k sousednímu pozemku parc. č. [hodnota]. Původně navrhovali jednorázovou úplatu ve výši 1 000 Kč, později souhlasili s částkou 35 000 Kč dle znaleckého posudku. V tomto smyslu také navrhli změnu žaloby, která byla připuštěna. Žalobci se domnívají, že zřízení nezbytné cesty žalovanému nezpůsobí žádnou škodu, případně jen nepatrnou, a že hodnota věcného břemene byla stanovena odborně a správně.

3. Žalovaný ve svých vyjádřeních uvedl, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalobci si nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobili sami, a to hrubou nedbalostí při uzavírání kupní smlouvy, kdy opomenuli zahrnout pozemek parc. č. [hodnota] ( nyní [hodnota] ) do zřízení věcného břemene. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně ad a) měla dostatek informací a podkladů, včetně geometrického plánu, z něhož bylo zřejmé, že přístup k pozemku parc. č. [hodnota] není zajištěn. Dle žalovaného při běžné opatrnosti si musela být žalobkyně ad a) při uzavírání kupní smlouvy velice dobře vědoma toho, jaké pozemky nabývá a jaké pozemky jsou v bezprostředním sousedství a muselo jí být zřejmé, že je třeba zřídit omezení vlastnického práva i k pozemku parc.č. [hodnota] ( nyní pozemek žalovaného parc.č. [hodnota] ). Podle žalovaného se jedná o zásadní pochybení, které žalobkyně dlouhodobě neřešila, a až při snaze o prodej pozemku se pokusila situaci napravit. Podle žalovaného nebylo uvažováno o tom, že by věcné břemeno mělo být zřízeno k pozemku parc.č. [hodnota]. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce ad b) koupil podíl na pozemku za výrazně nižší cenu, než za jakou byl následně nabízen k prodeji, což podle něj svědčí o spekulativním jednání. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nelze zřídit nezbytnou cestu ve prospěch podnikatele, který koupí pozemek bez přístupu a následně se snaží přístup získat soudní cestou. Podle žalovaného není ani objektivně možné po předmětném pozemku jezdit motorovými vozidly, a to z řady různých důvodů: dotčený pozemek má značný sklon a nezpůsobilý povrch, přes pozemek vede rozvod plynu a reálně hrozí poškození plynového potrubí. Žalovaný dále tvrdí, že žalobci mají ke svému pozemku parc. č. [hodnota] několik jiných přístupových možností, jejich pozemek je propojen i s jinými veřejnými cestami. Uvedl konkrétně přístupy mezi pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota], přes parc. č. [hodnota], přes jihovýchodní část parc. č. [hodnota], přes polní cestu mezi parc. č. [hodnota] a [hodnota], a dále přes pozemky parc. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota]. Podle žalovaného tyto cesty ( přes pozemky parc. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota]) splňují znaky účelové komunikace, jsou patrné v terénu, historicky využívané a doložené fotodokumentací i mapovými podklady. Tvrdí, že přístup přes pozemek žalovaného není nezbytný, ale pouze pohodlnější, což je důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žalobci již provedli úpravy na svém pozemku, včetně vytvoření přístupové cesty ze severní strany pomocí těžké techniky, což dokládá fotodokumentace. Tvrdí, že stavební povolení žalobců je zastaralé, stavba byla přerušena na více než 20 let a současný stav stavebních prvků je havarijní, což zpochybňuje vážný úmysl stavbu realizovat. Dále uvedl, že zřízení služebnosti by znamenalo zásah do jeho vlastnického práva, znemožnilo by mu využívat pozemek k vsaku dešťové vody, ukládání sněhu, výsadbě zeleně a mohlo by ohrozit plynové zařízení vedené přes pozemek. Povolení průjezdu stavební techniky se také dočasně po dobu výstavby zvýší hladina hluku přes zákonné limity. Žalovaný také nesouhlasí s výší navrhované náhrady za zřízení služebnosti, kterou považuje za nepřiměřeně nízkou a neodpovídající skutečnému zásahu do jeho práv. Žalovaný navrhl, aby mu byly přiznány tzv. separované náklady řízení, neboť změnou žaloby ze strany žalobců došlo k zásadní změně předmětu sporu, čímž se staly dosavadní úkony žalovaného bezúčelné.

4. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Předchůdce žalovaného [právnická osoba] byl vlastníkem, mimojiné, pozemků pův. poz. kat. č. [hodnota] a č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Geometrickým plánem č. [hodnota]-18/95 ze dne [datum], potvrzeným Katastrálním úřadem [adresa]-východ dne [datum], byly od těchto pozemků odděleny pozemky nově označené jako parc č. [hodnota] o výměře 3 399 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 5 372 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 607 m2 a parc. č. [hodnota] o výměře 209 m2. Dne [datum] [právnická osoba] jako prodávající a žalobkyně ad a) jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, na základě které nabyla žalobkyně ad a) do svého výlučného vlastnictví pozemek parc. č. [hodnota] a pozemek parc. č. [hodnota]. Výše uvedený geometrický plán byl součástí kupní smlouvy. V čl. 6 kupní smlouvy bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch vlastníka pozemků parc č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] ( tedy žalobkyně ad a) ) spočívající v právu chůze a jízdy vozem po pozemku parc. č. [hodnota]. S tím, že oprávněný z věcného břemene je oprávněn užívat pozemku parc. č. [hodnota] – cesty vlastníka nemovitosti výlučně jako přístupovou cestu ke svému pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Oprávněním jízdy vozem po pozemku se rozumí jízda osobním nebo dodávkovým vozem a výjimečně i jízda vozem nákladním nebo stavební mechanismem v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na pozemku oprávněného z věcného břemene. Oprávněný z věcného břemene přijímá i odpovědnost za případné poškození cesty nákladním vozem nebo stavebním mechanismem, které by výjimečně využily přístupové cesty ( kupní smlouva ze dne [datum] vč. příloh, tj. výkaz výměr, geometrický plán, dohoda o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve formě notářského zápisu ).

6. Uvedená práva byla vložena do katastru nemovitostí, přičemž dále bylo katastru nemovitostí sděleno, že strany kupní smlouvy berou na vědomí, že věcné břemeno u parc. č. [hodnota] ( čl. 6.1 kupní smlouvy ) bude v operátu katastrálního úřadu vedeno přes pozemek parc. č. [hodnota], což je pozemek totožný. Jak bylo zjištěno v průběhu doby došlo ke změně označení tohoto pozemku z původního parc.č. [hodnota] na nynější parc.č. [hodnota] ( návrh na vklad ze dne [datum], doplnění návrhu ze dne [datum] vč. upraveného výkazu výměr, výpis z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] ).

7. Ještě před uzavřením kupní smlouvy s žalobkyní ad a) povolil stavební úřad [právnická osoba] v [jméno FO] stavbu na pozemku parc. č. [hodnota] ([hodnota]), a to ke stavbě rodinného domu. Dle stavebního povolení měla stavbu provádět společnost [právnická osoba]. ( stavební povolení ze dne [datum] ).

8. Později stavební úřad [právnická osoba] v [jméno FO] vyzval žalobkyni ad a), aby doplnila svoji žádost o stavební povolení na pozemku parc. č. [hodnota] ze dne [datum], mimojiné, o smlouvu o smlouvě budoucí o zajištění přístupu na pozemek parc. č. [hodnota] ( výzva k doplnění žádosti a přerušení stavebního řízení ze dne [datum] ).

9. Následně stavební úřad [právnická osoba] v [jméno FO] povolil žalobkyni ad a) stavbu dvou rodinných domů na pozemku parc č. [hodnota] s tím, že stavba bude umístěna dle schválené situace ( stavební povolení ze dne [datum] ).

10. V koordinační situaci, která byla dne [datum] schválena stavebním úřadem [právnická osoba] v [jméno FO], je pozemek parc. č. [hodnota] přímo napojen na pozemek parc. č. [hodnota] ( projekt rodinného domu – koordinační situace ). 11. [právnická osoba], jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota], zřídil ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. [hodnota] věcné břemeno chůze a jízdy vozem po pozemku parc. č. [hodnota] ( smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum] vč. geometrického plánu a výkazu výměr ). Dle geometrického plánu, který je součástí smlouvy, je pozemek parc. č. [hodnota] přímo napojen ( sousedí ) na pozemek žalobců nyní parc. č. [hodnota].

12. Mezi pozemkem parc. č. [hodnota] a pozemkem parc. č. [hodnota] se nachází pozemek parc. č. [hodnota], pozemky parc. č. [hodnota] a č. [hodnota] tedy nejsou propojeny, nesousedí spolu ( nedatovaný výkres základního členění území ). 13. [jméno FO] a [jméno FO], jako spoluvlastníci pozemku parc. č. [hodnota], smlouvou uzavřenou s žalobkyní ad a), zřídili ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. [hodnota] věcné břemeno chůze a jízdy vozem ( výjimečně i nákladním vozem či stavebním mechanismem ) po pozemku parc. č. [hodnota] ( smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum] ).

14. Dne [datum] žalobkyně ad a) požádala stavební úřad [právnická osoba] v [jméno FO] k prošetření volné přístupové cesty k pozemku parc. č. [hodnota]. Sdělila, že zakreslená přístupová cesta přes pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota] není veřejné přístupná, je oplocená, není využívána jako cesta, slouží jako zahrada. Dále sdělila, že v rámci stavebního povolení byl zakreslen příjezd přes pozemek parc. č. [hodnota] a přes část pozemku parc. č. [hodnota], ovšem historicky došlo k chybě při zápisu věcného břemene a na pozemek parc. č. [hodnota] se zapomnělo ( žádost ze dne [datum] ).

15. Stavební úřad k žádosti žalobkyně ad a) sdělil, že cesta vyznačená přes pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota] není vymahatelná, neboť se nejedná o nezbytný přístup k pozemku parc. č. [hodnota], když tento pozemek je přístupný po komunikaci parc. č. [hodnota]. Dále sdělil, že historickým přerozdělováním a změnou vlastníků došlo pravděpodobně k opomenutí zřízení věcného břemene přes všechny pozemky nutné k nezbytnému přístupu ( odpověď stavebního úřadu ).

16. Právní zástupkyně žalobkyně ad a) se dne [datum] obrátila na žalovaného s tím, že jsou dle ní splněny předpoklady pro zřízení nezbytné cesty, a současně s návrhem na sjednání věcného břemene chůze a jízdy na části pozemku parc. č. [hodnota] ( dopis ze dne [datum] ).

17. Právní zástupce žalovaného na návrh žalobkyně ad a) reagoval tak, že podmínky pro zřízení nezbytné cesty dle jeho názoru splněny nejsou ( dopis ze dne [datum] ).

18. Žalobkyně ad a) uzavřela smlouvy o dílo za účelem výstavby rodinných domů se společností [právnická osoba]. ( smlouva o dílo č. 5/98 a smlouva o dílo č. 6/98 ).

19. Pozemkem parc. č. [hodnota] vede plynové potrubí, které dle zákresu částečně zasahuje též do předmětné části pozemku parc. č. [hodnota], což sdělila společnost [právnická osoba]. s tím, že zákres je informativní a přesnou polohu je nutno určit vytýčením ( nákres plynového vedení, stanovisko provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba]. vč. zákresu plynárenského zařízení ).

20. Žalobce ad b) kontaktoval žalovaného s nabídkou odkupu předmětné části pozemku parc. č. [hodnota], přičemž zároveň sdělil, že přístup na pozemek žalobkyně ad a) měl historicky zajistit pan [jméno FO], ale pak nedokončil změny, které měl, a tím pádem se žalobkyni ad a) zamezil přístup k jejímu pozemku. K e-mailové komunikaci žalobce ad b) přiložil mapy předmětného území ( emailová komunikace ze dne [datum] a ze dne [datum] vč. dvou map ).

21. Žalovaný označil možné alternativní přístupové cesty k pozemku parc. č. [hodnota], a to ze západu přes pozemek parc. č. [hodnota], ze severozápadu přes pozemek parc. č. [hodnota] a ze severovýchodu přes pozemky parc. č. [hodnota] ( pozn. k datu vyhotovení rozsudku byl pozemek parc. č. [hodnota] sloučen s pozemkem parc. č. [hodnota] ), č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] ( katastrální mapa se zakreslenou alternativní cestou, mapa s vyznačenými body možného přístupu k pozemku ).

22. V historických i současných mapách je patrný světlejší pruh ( tj. možná cesta ) vedoucí přes pozemky parc. č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] ( ortofoto mapy z let 2000, 2004, 2010, 2018, letecké mapy z let 2003, 2016, 2019 ).

23. K datu [datum] byl pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví [jméno FO], pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví [právnická osoba] a pozemek parc. č. [hodnota] ve spoluvlastnictví [jméno FO] [adresa] ( informace o pozemcích – nahlížení do katastru nemovitostí k alternativním cestám ).

24. Dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] prohlásil, že byl od roku 2016 několikrát na pozemku žalovaného. Na základě své odbornosti v lesním inženýrství uvedl, že pozemek parc. č. [hodnota] vykazuje známky mnohaleté nečinnosti vlastníka, s náletovými dřevinami starými přibližně 10–15 let. Dále uvedl, že část pozemku parc. č. [hodnota] navazující na pozemek parc. č. [hodnota] je dlouhodobě nesjízdný pro osobní i terénní vozy kvůli sesunutému terénu, nezpevněné ploše a vzrostlým dřevinám ( čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ).

25. Dne [datum] [jméno FO] prohlásil, že od roku 2001 přechodně žije na adrese [adresa] v nepřítomnosti [jméno FO] a [jméno FO]. Uvedl, že za celou dobu neviděl nikoho pracovat ani přebývat na pozemku žalobkyně ad a). Podle jeho názoru je pozemek nepřístupný pro vozidla ( čestné prohlášení [jméno FO] Kovačoviče ).

26. Dne [datum] [jméno FO] prohlásil, že od roku 2000 spolu se svou manželkou [jméno FO] užívají dům na adrese [adresa]. Uvedl, že za posledních 20 let na pozemku žalobkyně ad a) nezaznamenali žádnou aktivitu ani přítomnost vozidel. Pouze jednou viděli pracovníky, kteří přijeli nákladním vozem ze severní strany kvůli kácení stromů. Přibližně před dvěma lety si všimli, že byly pokáceny stromy rostoucí v základech stavby ( ověřený překlad čestného prohlášení [jméno FO] Beena ).

27. Dne [datum] [právnická osoba] prohlásil, že v roce 1997 jednal ( spolu se svou manželkou [právnická osoba] ) s žalobkyní ad a) o prodeji pozemků v katastrálním území [adresa], což vyústilo v uzavření kupní smlouvy. Součástí této smlouvy bylo zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy pouze k pozemku parc. č. [hodnota] ve prospěch pozemků parc. č. [hodnota] a [hodnota]. Věcné břemeno nebylo zřízeno k pozemku parc. č. [hodnota], který tvořil pozemek obepínající ze tří stran jimi vlastněný pozemek parc. č. [hodnota]. Uvedl, že průchod přes pozemek parc. č. [hodnota] pouze dobrovolně toleroval, ale nikdy k němu nebylo zřízeno věcné břemeno ( čestné prohlášení [právnická osoba], podepsané [právnická osoba] a [právnická osoba] ).

28. Dne [datum] [jméno FO] ( bratr žalovaného ) prohlásil, že se od srpna 2016 pravidelně pohybuje na pozemku žalovaného. Uvedl, že sousední pozemek směrem na sever vnímal od počátku jako opuštěný, zarostlý stromy a křovinami, bez známek péče ze strany vlastníka. Stavba na tomto pozemku podle něj nebyla nikdy zabezpečena proti povětrnostním vlivům a je v havarijním stavu. Do zimy 2018 byl pozemek zarostlý, poté byly stromy vykáceny a zůstala vypálená místa. V roce 2018 byla na pozemku zaznamenána cizí osoba, která jej fotografovala údajně kvůli prodeji ( čestného prohlášení [jméno FO] ).

29. Z hlavního výkresu, výkresu základního členění území a koordinačního výkresu z aktuálního úplného znění územního plánu obce [adresa] bylo zjištěno, že jižní část pozemku žalobců je stále vedena jako: BX.c – Bydlení jiné – čistě obytné území, s převažujícím využitím plochy jako sloužící k trvalému bydlení.

30. Z fotografií označených lety 2008, 2013, 2017 a 2019 bylo možno si učinit představu o poměrem na místě samém ( rozestavěné stavbě, výškových poměrech, postupném zarůstání vegetací, umístění plynové přípojky… ).

31. Z fotografií předložených žalovaným si soud rovněž doplnil představu o situaci na žalobou dotčených a některých dalších přilehlých pozemcích, výškových poměrech, umístění plynové přípojky. Zjistil, že na pozemek žalobců nebylo dlouhou dobu přes pozemek žalovaného vstupováno ( vjížděno ), v pozdější době, zřejmě v reakci na inzerci prodeje pozemku žalobců, na pozemku žalovaného parkovala osobní vozidla a přes jeho pozemek na pozemek žalobců vstupovaly různé osoby. Žalovaný také před pozemek žalobců na svém pozemku umístil řetěz s cedulkou zákazu vstupu. Fotografie rovněž znázorňovaly žalovaným uváděné jiné možné přístupy na pozemek žalobců, včetně bagrem vytvořeného přístupu ze severní strany pozemku.

32. Pro lepší představu o poměrech v místě samém a k prověření žalovaným uváděných možných dalších přístupů na pozemek žalobců bylo dne [datum] provedeno za účasti účastníků a jejich zástupců místní šetření, v jehož průběhu byla pořízena další fotodokumentace. V jeho průběhu bylo zjištěno, že v té části pozemku žalobců, která přiléhá k pozemku žalovaného, byl v minulosti vybudován taras vyrovnávající sklon pozemku a umožňující nákladním vozidlům a stavební mechanizaci přistup ke stavbě rodinných domů. Dále, že svah spadající od zbytků hrubé stavby rodinných domů severním směrem do údolí je ještě prudší, než jak by se podávalo z fotografií. Cesta, kterou v minulé době vytvořil bagr, již není prakticky patrná. Přístupy navržené žalovaným by vedly přes oplocené třetími osobami užívané parcely s nutným odstraněním drobných staveb, vykácením i vzrostlých stromů a překonáním drobné rokliny na pozemku žalobců ( přístup mezi pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota], přístup přes parc. č. [hodnota] ). Případně by přístup vedl příčně se svažujícím terénem ( loukou ) bez užívané cesty s omezeným přístupem k této louce, který byl v době místního šetření blokován parkujícím automobilem ( přístup přes jihovýchodní část parc. č. [hodnota] ). U těchto pozemků lze říci, že se nepochybně nejedná o přístup z veřejné komunikace. Méně vhodný byl rovněž přístup po severnější části pozemku parc. č. [hodnota], kdy se jednalo spíše o sezónně užívanou nezpevněnou cestu loukou. Jako nejvhodnější z žalovaným uváděných přístupů byl zjištěn přístup přes pozemky parc. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota]) přes pozemky dalších vlastníků ústící v nejsevernější části pozemku žalobců, vzdálený od staveb na pozemku žalobců cca 200 metrů bez cesty, přičemž ke zpevněné komunikaci by od této části pozemku žalobců bylo třeba dalších cca 130 m projít komunikací charakteru z větší části zatravněné polní cesty. Zde tedy lze o možnosti přístupu k severní straně pozemku žalobců uvažovat. Pokud jde o žalobou požadovaný přístup přes pozemek žalovaného parc.č. [hodnota], nejprudší část je v navazujícím pozemku parc.č. [hodnota], samotný pozemek parc.č. [hodnota] již tak svažitý není. Plynová přípojka v tomto pozemku nevede, neboť je ukončena plynoměrem u vjezdu na zahradu žalovaného na pozemku parc.č. [hodnota].

33. Ve věci byl slyšen svědek [právnická osoba] ( č.l. 138 – 140 ), který vypověděl, že dotčený pozemek prodávali jeho rodiče žalovanému, on měl v té době realitní kancelář a prodeje se účastnil. Rodiče mu dali ke kontrole návrh kupní smlouvy, kde neshledal nic závažného. Ví od rodičů, že paní [jméno FO] kupovala ten pozemek pro výstavbu rodinného domu. Zmínil vydané stavební povolení a skutečnost, že po nějaké době počaly na pozemku stavební práce, jezdila tam těžká technika, byly tam rozestavěny dva domy, ale stavba poté ustala. K přístupu na pozemek uvedl svědek, že o přístupu se nikdy nejednalo, pokud si vzpomíná, nebylo to ani promítnuto v kupní smlouvě. Těžká technika jezdila kolem jejich pozemku, to byl jediný přístup na pozemek žalobců, pro auta tam jiný přístup nebyl, neboť je tam velké převýšení. Svědek také vypověděl, že dole na pozemku žalobců bývaly polní cesty, v dolní části u lesa vedla napříč pozemkem cesta spojující dvě chatové osady. Ke stavebnímu povolení na stavbu domu na pozemku žalobců sdělil svědek, že první stavební povolení zařídil otec, který chtěl, aby to bylo vyřízeno ještě před prodejem, aby to kupující měl s příslibem stavebního povolení. Sami rodiče stavět nechtěli. Přístupová cesta na prodávaný pozemek měla vést kolem jejich nemovitosti, s tím se počítalo, bralo se to jako úzus, že je to obecně přístupná komunikace od silnice. Nepamatuje si, jestli se při koupi pozemku pan [jméno FO] zajímal o sousední pozemky. K dvoumetrovému pásu kolem jejich pozemku, svědek uvedl, že ho koupil jeho dědeček, aby neměli přímé sousedy. Historicky je ten pás ze tří stran jejich pozemku, kromě té cesty. Nepamatoval si, jestli se při prodeji řešilo věcné břemeno na tom pásu, myslí, že ne.

34. Ke stanovení výše obvyklé náhrady za zřízení služebnosti odpovídající právu nezbytné cesty spočívající v služebnosti stezky a cesty vedoucí přes pozemek žalovaného parc.č. [hodnota], o výměře 25 m2, na pozemek žalobců parc.č. [hodnota], byl zadán znalecký posudek. K jeho vypracování byla soudem ustanovena znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na nemovitosti. Tato ve svém znaleckém posudku č. [RČ] provedla ocenění na tržních principech pomocí ročního užitku z obvyklého nájemného, přičemž dobu trvání věcného břemene uvažovala na neurčito a míru omezení majetku věcným břemenem 100 %. Vycházela přitom z výše ročního nájemného daného pozemku ve výši 3 500 Kč. Obvyklou cenu náhrady určila ve výši 35 000 Kč.

35. Se závěry znaleckého posudku žalovaný nesouhlasil, bylo proto přistoupena také k výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ( č.l. 217 – 218 ), která na těchto závěrech setrvala. Zopakovala, že věcné břemeno je určováno na dobu neurčitou. Ta číslice 10, tam se nejedná o počet let, ale jedná se o procento a o kapitalizaci, která je takto stanovená vyhláškou. Pokud se jedná o výběr srovnávacích nemovitostí, je hodně složité najít pozemky, tedy trvalé travní porosty, které se pronajímají, neboť takovéto pozemky se téměř nepronajímají a najít podobné vzorky je velmi obtížné, pro danou lokalitu to bylo nemožné v nejbližším okruhu. Proto vybrala pozemky, které by nejvíce odpovídaly ze vzdálenějších lokalit a toto zohledňovala koeficienty. Pokud se jedná o počet srovnávaných pozemků, tři pozemky odpovídají vyhlášce a z tohoto pohledu je to postačující. Všechny srovnávané pozemky mají lepší možnost použití a jsou v lepších lokalitách, naopak jsou o něco větší, úzus je takový, že menší pozemek je snáze prodejný, zde je ale ten pozemek tak malý a je ve sklonu, že dle znalkyně je těžko využitelný. Pokud se jedná o redukci pramene ceny - internet, tam to odpovídá tomu, že se jedná o nabídkovou cenu, v reálu obecně dosažené ceny mohou být nižší, což se tímto koeficientem zohledňuje. Vzorec, který je použit ve znaleckém posudku, odpovídá vyhlášce a ten koeficient není možno nijak modifikovat, je to právě jasně a striktně dané tou vyhláškou pro takovýto druh pozemku - 10 %. Roční užitek z pozemku je částka, za kterou by takový pozemek vlastník pronajímal. Oceňovací vyhláška u věcného břemene takto stanovuje ten výpočet. Vychází se z cen nájemného, nikoli z ceny věcných břemen, ta se má právě stanovit. Tyto ceny se také neevidují a není v moci znalce je dohledat. Cenu nájmu zjišťovala z nabídek, neboť na sjednané nájemné z pozemků není běžně poskytovatelná databáze a jiný postup by byl značně časově náročný. Proto znalci využívají tu nabídku pronájmu a k tomu daný koeficient.

36. Návrh na doplnění dokazování účastnickými výslechy žalobců, kupní smlouvou ze dne [datum] a inzercí pozemků žalobců soud zamítl. Tyto důkazy měly sloužit k prokázání spekulativního přístupu žalobce ad b) k nákupu pozemku a jeho vědomosti o nedostatku přístupu k tomuto pozemku. V dané věci však soud považoval dané skutečnosti za pro rozhodnutí sporu nepodstatné. Otázka případné žalovaným uváděné nižší ceny, kterou považoval za spekulativní, je otázkou dohody mezi žalobci. Případná vědomost o nedostatku přístupu k pozemku by byla podstatnou skutečností pouze v případě koupě pozemku žalobkyní ad a) v roce 1997, okolnosti koupě podílu na tomto pozemku žalovaným v roce 2020, se dle názoru soudu do rozhodování o zřízení služebnosti na pozemku promítnout nemohou.

37. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

38. V roce 1997 zakoupila žalobkyně ad a) od právního předchůdce žalovaného pana [právnická osoba] pozemek parc. č. [hodnota] a parc.č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa]. Pozemek byl prodáván ( a kupován ) s předpokladem, že na něm v jeho horní části proběhne výstavba rodinného domu. Jak potvrdil svědek [právnická osoba], syn [právnická osoba], jeho otec sám zajistil stavební povolení, aby to kupující měl již s příslibem té stavby, jeho rodiče stavět nechtěli. Spolu s uzavřením kupní smlouvy, resp. přímo v čl. 6.1 této kupní smlouvy, se žalobkyně ad a) se [právnická osoba] dohodli na zřízení věcného břemene spočívající v právu chůze a jízdy vozem po pozemku parc.č. [hodnota], s odkazem na to, že geometrickým plánem je příjezdová cesta vyznačena jako souvislý pás parcelou č. [hodnota]. V čl. 6.2 kupní smlouvy si strany blíže vyjasnily obsah věcného břemene, přičemž je nepochybné, že vůlí obou stran bylo umožnit kupující žalobkyni ad a), aby se na svůj pozemek mohla dostat nejkratší cestou ze silnice protínající obec [adresa], a příjezd na svůj pozemek přes pozemek [právnická osoba] využít i za účelem vlastní výstavby rodinného domu. Jak bylo sjednáno „ oprávněním jízdy vozem po pozemku se rozumí jízda osobním nebo dodávkovým vozem a výjimečně i jízda vozem nákladním nebo stavební mechanismem v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na pozemku oprávněného z věcného břemene. „ O tom, že přístupová cesta na prodávaný pozemek měla vést kolem jejich nemovitosti, vypověděl u soudu také svědek [právnická osoba], který uvedl, že „ s tím se počítalo, bralo se to jako úzus, že je to obecně přístupná komunikace od silnice. „ Žalobkyně si přístup, po upozornění stavebním úřadem, že jí zajištěný přístup není úplný, dále zajistila uzavřením smlouvy a [jméno FO] a [jméno FO], kteří zřídili ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. [hodnota] věcné břemeno chůze a jízdy vozem ( výjimečně i nákladním vozem či stavebním mechanismem ) po pozemku parc. č. [hodnota]. Jednalo se přitom o cestu ( část [adresa] ) spojující vlastní silnici vedoucí přes [jméno FO] s pozemkem [právnická osoba]. V samotném přístupu po pozemku [právnická osoba] parc.č. [hodnota] na pozemek žalobkyně ad a) nebyl shledáván problém a žalobkyni bylo také posléze vydáno stavební povolení. Žalobkyně počala stavět, nákladní vozidla a stavební mechanizace jezdila na stavbu přes žalobou dotčený pozemek, na pozemku žalobkyně je také postaven kamenný taras vyrovnávající terén a umožňující příjezd ke stavbě. Stavba však dokončena nebyla, zůstala v počátečním stádiu hrubé stavby a postupně zarostla vegetací a chátrala. Zbývající pozemky [právnická osoba], resp. část s domem a zahradou, a pruh kolem nich, zakoupil v roce 2016 žalovaný. Až v roce 2018 se na pozemku žalobkyně ad a), jak se podává z čestných prohlášení sousedů a bratra žalovaného, počalo opět něco dít, došlo k vykácení stromů a pozemek začal být nabízen k prodeji. Zřejmě v souvislosti s tím bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [hodnota] ( nyní je tento pozemek označen parc.č. [hodnota] ), na kterém nechávala žalobkyně ad a) při koupi pozemku zřídit věcné břemeno za účelem přístupu na svůj pozemek, nedosahuje až k tomuto jejímu pozemku. Mezi ním a pozemkem žalobců zbývá zhruba čtvercový pozemek parc.č. [hodnota] o výměře 25 m2. Žalobkyně požádala v roce 2019 stavební úřad [právnická osoba] v [jméno FO] o prošetření volné přístupové cesty k jejímu pozemku a počala také jednat s žalovaným o zajištění přístupu přes žalobou dotčený pozemek. Neúspěšně. Následně prodala polovinu svého pozemku žalobci ad b) a bylo proto soudem rozhodnuto o jeho přistoupení do řízení.

39. Pokud v čestném prohlášení ze dne [datum] uvádí [právnická osoba], že věcné břemeno práva a jízdy nebylo uvažováno ke zřízení u jiného pozemku než parc.č. [hodnota] ( nyní [hodnota] ), o čemž žalobkyně ad a) věděla, že o zřízení věcného břemene k pozemku parc.č. [hodnota], který tvořil pozemek obepínající ze tří stran jimi vlastněný pozemek parc. č. [hodnota], vůbec neuvažoval, a že průchod přes pozemek parc. č. [hodnota] pouze dobrovolně toleroval, soud to nepovažuje za věrohodné. Respektive, lze mít za to, že nebylo uvažováno o zřízení věcného břemene k pozemku parc.č. [hodnota], kterýžto pozemek ( „ dvoumetrový „ pás půdy obepínající vlastní pozemek [právnická osoba] s domem a zahradou, jak o něm hovořil svědek [právnická osoba] ) nebyl uvažován jako pozemek, který by zasahoval až do cesty vedoucí od silnice na pozemek parc.č. [hodnota] ( a nebylo pak ani důvodu uvažovat o tom, že by se k této části pozemku zřizovalo věcné břemeno, neboť toho nebylo třeba ). Z výslechu [právnická osoba] je však patrné, že se rozlišoval pás obklopující ze tří stran „ vlastní „ pozemek s domem [právnická osoba] a pruh, který byl vnímán jako cesta a přístup na pozemek žalobců. Při prodeji si pak [právnická osoba] nebyl vědom toho, že část z toho pásu zasahuje až před vstup na prodávaný pozemek ( nyní oddělený jako žalobou dotčený pozemek parc.č. [hodnota] ). Jinak řečeno, pokud bylo věcné břemeno zřízeno k pozemku parc.č. [hodnota] ( nyní parc.č. [hodnota] ), považovaly to smluvní strany za dostatečné k zajištění přístupu k prodávanému pozemku, neboť měly za to, že dosahuje až k nabývanému pozemku. Tvrzení, že průchod přes pozemek parc. č. [hodnota] ( nyní dotčený pozemek parc.č. [hodnota] ) byl pouze dobrovolně tolerován, je nevěrohodné, nesmyslné a zcela v rozporu se zněním uzavřené kupní smlouvy a jednáním [právnická osoba] před prodejem pozemku žalobkyni ad a) ( čímž soud míní zejména zajištění stavebního povolení ke stavbě na prodávaném pozemku, ale také obdobného zajištění přístupu formou věcného břemene ve prospěch vlastníka sousedního pozemku parc. č. [hodnota] [právnická osoba] tomu soud dále podotýká, že jak se podává z výše zmíněné smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] a k ní připojeného geometrického plánu, v něm je pozemek parc. č. [hodnota] přímo napojen na pozemek žalobců ( nyní označovaný parc. č. [hodnota] ). Tedy u některých listin ani nebyl ten „ severní „ pruh pozemku parc.č. [hodnota], přiléhající k pozemku žalobců parc.č. [hodnota], vyznačován a byl součástí tohoto pozemku. Mimo shora uvedený geometrický plán je tomu tak i v koordinační situaci projektu rodinného domu [právnická osoba] ze dne [datum] objednaného žalobkyní ad a) za účelem stavebního povolení. Nakonec ani z geometrického plánu č. [hodnota]-18/95 ze dne [datum], který byl součástí kupní smlouvy ze dne [datum], kterou žalobkyně ad a) nabyla pozemek parc.č. [hodnota], není na první pohled patrno, že by pozemek parc.č. [hodnota] ( nyní parc.č. [hodnota] ) nebyl propojen s kupovanou parcelou. Soud je tak přesvědčen o tom, že jako laik si tohoto problému žalobkyně ani s náležitou péčí nemusela povšimnout.

40. Co se týče situace na místě samém a možných přístupů k pozemku žalobců, odkázal by soud na popis k místnímu šetření ( bod 32 ).

41. Smírná jednání mezi účastníky, byť byla vedena, nevedla bohužel ke konečné dohodě. Je tak zjevné, že není možno věc řešit jiným způsobem, než zřízením služebnosti nezbytné cesty dle ustanovení § 1029 a násl. o.z. Na výši náhrady, kterou by měli žalobci hradit žalovanému za soudem povolovanou cestu, se účastníci neshodli. Soud proto zadal zpracování znaleckého posudku, kterým byla obvyklá cena služebnosti ( věcného břemene ) nezbytné cesty pro průchod a průjezd přes pozemek žalovaného určena. Přičemž závěry znalce soud korigoval s ohledem na zjištěný skutkový stav a konkrétní podmínky výkonu práva ze zřízené služebnosti, a konečnou výši náhrady určil sám.

42. Právně soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle níže uvedených ustanovení:

43. Podle § 3028 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. o.z. byla ve sporu aplikována ustanovení nového občanského zákoníku zák.č. 89/2012 Sb.

44. Podle § 1029 odst. 1 o.z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

45. Podle § 1029 odst. 2 o.z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

46. Podle § 1030 odst. 1 o.z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

47. Podle § 1031 o.z. bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.

48. Podle § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

49. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobci nemají ke svému pozemku parc.č. [hodnota] ( jeho jižní části určené k zastavění ) přístup z veřejné cesty. Přístup k jeho severní straně nepovažuje soud za dostatečný a z níže uvedených důvodů vlastně ani za možné spojení umožňující žalobcům pozemek řádně užívat a hospodařit na něm a být tak způsobilé odůvodnit zamítnutí žalobci podané žaloby ( § 1029 odst. 1 a 2 o.z. ). Žádnou dohodu, řešící přístup na pozemek žalobců, se účastníkům nepodařilo přes nějakou dobu trvající úsilí o domluvu mezi nimi, uzavřít a je zřejmé, že tuto otázku je nutno řešit soudně. Dle § 1029 odst. 2 o.z. proto soud zřídil služebnost nezbytné cesty jako služebnost pozemkovou, tedy oprávnění pro kteréhokoliv vlastníka, a to i pozdějšího, dotčených pozemků. A to jako cestu umělou ve smyslu § 1031 o.z. s tím, že ji zřídí a udržovat bude vlastník panujícího pozemku.

50. Soud neshledal žádné důvody, pro které by nebylo možno nezbytnou cestu dle ustanovení § 1029 odst. 1 a 2 rozhodnutím ve smyslu § 1260 odst. 1 o.z. zřídit. Zvažoval přitom i omezení dané ustanovením § 1032 odst. 1 a 2 o.z. a je přesvědčen, že v posuzovaném případě toto ustanovení zřízení cesty nebrání. K nějakému snížení hodnoty pozemku žalovaného sice dochází, nikoli však v míře, kdy by vzniklá škoda zjevně převyšovala výhodu žalobců ( § 1032 odst. 1, písm. a) o.z. ). Nedostatek přístupu si, jak se této otázce soud více věnuje v bodě 53 tohoto rozsudku, nezapříčinili žalobci z hrubé nedbalosti či úmyslně ( § 1032 odst. 1, písm. b) o.z. ). A soud není ani toho názoru, že nezbytná cesta byla žádána jen za účelem pohodlnějšího spojení, neboť vychází z toho, že na pozemek žalobci žádné dostatečné spojení nemají. Nelze tak ani možno srovnávat z vícero možných spojení, zda je nějaké pohodlnější ( § 1032 odst. 1, písm. c) o.z. ). Účelem § 1032 odst. 2 o.z. je pak ochrana soukromí. Jak bylo zjištěno, žalovaný v současnosti na dotčeném pozemku nebydlí, užívá jej k rekreaci. Především se však jedná o pozemek, který je od jeho „ vlastního „ pozemku s domem a zahradou oddělen plotem, nejedná se tedy o prostor, který by byl žalovaným uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup. Cedulku s nápisem zákaz vstupu nelze za takové uzavření považovat. Navíc pro výškové poměry není ani z tohoto pozemku na pozemek žalovaného, který užívá k rekreaci, vidět. Soukromí žalovaného tak nemůže být výrazným způsobem dotčeno. Nakonec z tohoto pohledu žalovaný ani ničeho nenamítal.

51. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že fakta každého případu jsou jedinečná a že je nezbytné vycházet z individuálních okolností jednotlivého případu, a to i když jeho specifické okolnosti mohou být složité a netypické, což však nevyvazuje soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení. Jinak řečeno jde o povinnost zvažovat velmi pečlivě vše, co vyšlo v řízení najevo. Součástí práva na spravedlivý proces je návaznost mezi skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry. Povinnost soudů nalézat právo neznamená respektovat pouze výslovné pokyny v textu zákona, ale též povinnost zjišťovat, co je právem tam, kde jde o interpretaci abstraktních ústavních zásad. V oblasti soukromého práva má být každému co nejvíce umožněno konat v souladu s vlastními zájmy, čemuž ze strany státu odpovídá nutnost respektovat ústavní zásady, chránící zejména smluvní svobodu, a to i pro její společenskou a hospodářskou funkci. Účastníci soukromoprávních vztahů se musí s důvěrou spolehnout na princip pacta sunt servanda, zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“ a ochranu autonomie vůle, neboť jde o jednu ze základních podmínek fungování právního státu, který je v moderním ústavním právu chápán pouze jako materiální právní stát. Stěžejní je vždy interpretace vůle smluvních stran ( Nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.3.2021, sp.zn. II. ÚS 1250/20 ).

52. V dané věci považuje soud za podstatné, že pozemek byl žalobkyní ad a) zakoupen od předchůdce žalovaného za účelem výstavby rodinného domu, která také na něm byla započata. Sám předchůdce žalovaného také zajišťoval vyřízení stavebního povolení ke stavbě na prodávaném pozemku. Z výše v bodě 38 a 39 tohoto rozsudku popsaných skutkových zjištění má soud dále za to, že žalobkyně ad a) se pokusila na pozemek zajistit přístup v rozsahu umožňujícím jí přes pozemek žalovaného jezdit stavebními mechanismy, postavit na něm stavbu a tuto poté užívat. V předpokládaném rozsahu byl také přístup s vědomím předchůdce žalovaného na základě písemného smluvního ujednání, jasně uvádějící vůli stran, vloženého do katastru nemovitostí užíván. Až později ( v době, kdy pozemek vlastnil žalovaný a poté, kdy žalobkyně ad a) po dlouhou dobu ve stavbě nepokračovala ) bylo zjištěno, že chybou při uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene není smluvně ošetřen přístup pro zbývajících 5 metrů na pozemek žalobců. Při posuzování předmětu sporu je tedy na jedné straně přístup smluvními stranami uvažovaný, již dříve žalobkyní ad a) také užívaný, a současně přístup s nejnižšími náklady na zřízení cesty umožňující vjezd vozidel. Na straně druhé je teoreticky možný přístup k severní části pozemku žalobců, u něhož by si výstavba cesty umožňující příjezd osobním automobilem k rodinnému domu uvažovanému na pozemku žalobců vyžádala enormní náklady. Již pro příjezd ze zpevněné komunikace na pozemek žalobců by bylo nutno upravit cca 130 metrů polní cesty vedoucí přes pozemky dalších vlastníků k pozemku žalobců a dále nově vystavět cca 200 m příjezdové cesty k rodinnému domu, přičemž značná část této cesty by vedla v abnormálně svažitém terénu. Tento přístup tedy soud jako dostatečné spojení s veřejnou cestou ve smyslu § 1029 o.z. nepovažuje, aniž by se dále blíže věnoval tomu, zda žalovaným uváděná cesta přes pozemky dalších vlastníků je vůbec veřejnou cestou ( účelovou komunikací ). Vychází tak z toho, že žalobci přístup na svůj pozemek nemají. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 2854/2010 také „ skutečnost, že přístup ke stavbě nelze zajistit jinak než přes pozemek žalovaného neznamená, že musí být vyloučeno, aby cesta vedla přes jiný pozemek. Přístup ke stavbě nelze zajistit jinak též v případě, že zajištění přístupu bude technicky možné, náklady na jeho zřízení však budou natolik vysoké, že jejich vynaložení nebude možné po vlastníku stavby spravedlivě požadovat; to platí i v případě, bude-li zřízení právně nemožné. Je-li možný přístup z více pozemků, musí soud zvážit všechny okolnosti případu a rozhodnout, zda lze po vlastníkovi pozemku, který má být zatížen, spravedlivě žádat, aby zatížení snášel právě on.„ 53. Žalovaný namítal, že žalobkyně ad a) přistoupila k uzavření kupní smlouvy lehkovážně a přes dostatek informací, které měla, zásadně pochybila, neboť předmětný ( žalobou dotčený ) pozemek žalovaného nebyl zahrnut do věcného břemene. Tím spíše není možno žalobě vyhovět ve vztahu k žalobci ad b), který již podíl na pozemku zakoupil za nižší cenu s vědomím, že k němu není zřízen přístup a pravděpodobně spekuluje na cenu, když očekává, že přístup bude zřízen soudem a pozemek inzeruje k prodeji s pětinásobnou hodnotou. Soud tento pohled nesdílí. Ustanovení § 1032 odst. 1, písm. b) o.z., na které se žalovaný tímto odvolává, míří na případy, kdy si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně způsobí ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. To však není dle názoru soudu případ žalobkyně ad a) při uzavření kupní smlouvy, neboť ta se snažila přístup k pozemku zajistit, a to i smluvními ujednáními, jak je popsáno výše v bodě 39 rozsudku. O tom, že se jí to podařilo, byla přesvědčována, jak chováním prodejce pozemku [právnická osoba], s nímž uzavřela smlouvu o zřízení věcného břemene, tak i postupem stavebního úřadu. Ve skutečnosti, že situace s parcelami na místě byla složitější, a nakonec k platnému zřízení věcného břemene nedošlo, nelze v žádném případě shledat hrubou nedbalost, natož úmysl žalobkyně ad a). Hrubou nedbalostí se v judikatuře Nejvyššího soudu ČR rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob ( NS ČR sp.zn. 23 Cdo 2702/2012 ). Takto nelze zjištěné jednání žalobkyně ad a) hodnotit. Pokud jde o žalobce ad b), žalovaný odkazoval v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 5229/2016 a sp.zn. 22 Cdo 879/2018. Podle prvního z rozhodnutí, jestliže nabyvatel zakoupí nemovitou věc za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací, přičemž pro její zajištění před koupí ničeho neučiní, bylo by zneužitím práva, kdyby nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty. V dané věci se jednalo o nabytí nemovitosti žalovaného v dražbě žalobcem, který si byl vědom toho, že k budově není přístup, a tato skutečnost byla také zohledněna v ceně nemovitosti. Ve druhém z rozhodnutí šlo o spor, kdy žalobkyně věděla, že kupuje pozemek, k němuž nemá zajištěn přístup a coby developerská společnost mající zkušenosti s výstavbou, si musela být vědoma, že pouhý příslib od neoprávněné osoby nelze považovat za dostatečně obezřetný způsob, jakým si zajistit přístup k pozemku. Tato rozhodnutí však na daný případ nejsou použitelná. Především žalobce ad b) nenabýval celý pozemek, ale spoluvlastnický podíl na něm, a to ve chvíli, kdy žalobkyně ad a) již se zřízení služebnosti nezbytné cesty domáhala u soudu. Otázku možné nedbalosti při nabytí pozemku, která by měla být důvodem, proč nelze nezbytnou cestu povolit, je nutno vztahovat pouze k žalobkyni ad a) a nikoli k žalobci ad b). Respektive k nabývání pozemku žalobkyní ad a), přičemž nezbytný přístup na pozemek byl zřizován ve formě věcného práva, trvající bez ohledu na tom, kde je vlastníkem panujícího a služebného pozemku. Z podstaty věci ( a věcně právní povahy dané služebnosti ) ani nelze zaujmout jiný pohled na oba z žalobců a ve vztahu k jednomu vyhovět a ve vztahu k druhému zamítnout. Navíc otázka ceny byla věcí dohody obou účastníků na straně žalobců, netýká se nikterak žalovaného, ani z tohoto pohledu by nemohla být posuzována jako spekulace, kterážto by měla vést k nepříznivému výsledku ve vztahu k žalobci ad b). Také v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 1833/2024, na který upozorňoval žalovaný, se nejedná o obdobnou situaci, a není rozhodnutím, o které by bylo možno opírat zamítnutí žaloby. Naopak v něm Nejvyššího soud ČR zmiňuje judikaturu Ústavního soudu ČR a uvádí, že „ tyto závěry byly doplněny a částečně revidovány ve prospěch „mírnějšího“ posouzení zavinění nabyvatele na nedostatku spojení nemovitosti s veřejnou cestou nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1587/20. V tomto nálezu Ústavní soud dovodil, že je nutno při výkladu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. rozlišovat mezi dvěma skupinami případů. Na straně jedné stojí případy, v nichž vlastník nemovitosti úmyslně či hrubě nedbale zapříčiní situaci, v níž nebude mít ke své nemovitosti přístup. Typickými příklady mohou být prodej, zastavění či přehrazení cesty. Na straně druhé však jsou případy, v nichž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel nemovitosti do ní toliko vstoupí. Zatímco v prvním případě je zpravidla namístě k aplikaci § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. přistoupit, u druhé skupiny případů naopak takový přístup nebude souladný s ústavními garancemi práva vlastnit majetek. Ústavní soud v označeném rozhodnutí kritizoval extenzivní výklad pojmu „hrubá nedbalost“ s tím, že samotné nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3606/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 557/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3363/2023). Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je konstitutivním rozhodnutím ve věci, ve které právní úprava stanoví podmínky pro vznik práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu. V hraničních případech mohou být dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. „ 54. Podle ustanovení § 1029 odst. 2 o.z., nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Obecně právo cesty ve formě služebnosti ( dříve věcného břemene ) zahrnuje v sobě právo přes zatížený pozemek přecházet i přejíždět. Žalobci také požadovali jak právo průchodu, tak i právo průjezdu ( stezky a cesty ). A to včetně nákladních automobilů a stavební mechanizace za účelem výstavby na pozemku, jak byla tato možnost smluvně dojednána již pro pozemek žalovaného parc.č. [hodnota]. Daným návrhem však není soud vázán a musí posoudit přiměřenost požadované služebnosti, tak aby zatěžovala žalované co nejméně, přitom však zajišťovala dostatečný přístup žalobcům k jejich pozemku ( srovnej k tomu např. rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 22 Cdo 2667/2004 ). Komentář k § 1029 - Občanský zákoník III. Věcná práva ( § 976 – 1474 ), 1. vydání, 2013, s. 195-200, k tomu uvádí, že rozhodná je hospodářská potřeba panující nemovitosti, resp. obvyklý způsob a rozsah jejího užívání, cestu lze zřídit jen v takovém rozsahu, bez kterého by řádné ( obvyklé ) užívání bylo znemožněno nebo značně ztíženo.

55. Soud služebnost zřídil jako služebnost stezky a cesty v šíři 3 m vedoucí přes dotčený pozemek parc. č. [hodnota], a to ve vzdálenosti 120 cm od hranice přilehlého pozemku (oplocení) parc. č. [hodnota]. Vychází přitom ze skutečnosti, že maximální předpisy povolená šířka nákladního automobilu je 2,55 metru a také v projektu pro stavební povolení bylo uvažováno s příjezdem přes pozemek žalovaného o šíři 3 metry. Stanovená vzdálenost 120 cm od vedlejšího pozemku jiného vlastníka ( od plotu na tomto pozemku ) dle názoru soudu dostatečně identifikuje zřízenou služebnost na pozemku žalovaného a nebylo tak třeba, i vzhledem k malé výměře pozemku žalovaného 25 m2 a jasným podmínkám na místě samém, pro účely tohoto řízení nechat pro zápis služebnosti do katastru nemovitostí vypracovat geometrický plán. Obsahem služebnosti je oprávnění užívat pozemek žalovaného bez omezení za účelem přístupu a příjezdu v kteroukoliv denní dobu osobním nebo dodávkovým vozem k panujícímu pozemku a výjimečně i vozem nákladním nebo stavebním mechanismem, v případě zajištění stavební nebo údržbové práce na panujícím pozemku, přičemž náklady na zřízení a udržování cesty nesou vlastníci panujícího pozemku. To odpovídá důvodům, pro které je služebnost zřizována, tj. k umožnění výstavby dvou rodinných domů na pozemku žalobců a jejich pozdějšímu užívání. Soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 880/2018, podle něhož, je-li územním plánem pozemek určen k zástavbě, a tak tomu je v tomto případě, je k tomu při rozhodování o povolení nezbytné cesty přihlédnout; v takovém případě lze potřebu vlastníka pozemek řádně užívat vyložit tak, že jde o užívání, které je v souladu s územním plánem. V případě, že nemá zajištěný přístup, nelze žalobce odkázat na to, že stavbu může zřídit podle § 1022 o. z. i proto, že by se tak mohl dostat do neřešitelné situace – stavbu by sice s použitím pozemku žalovaného zřídil, avšak neměl by k ní přístup zajišťující její řádné užívání odpovídající účelu, ke kterému byla zřízena. Žalobci přitom musí prokázat, že příprava stavby dosáhla určitého stupně a má vážný úmysl pozemek stavbou zastavět. V daném případě bylo vydáno stavební povolení a stavba byla zahájena, soud tak má tuto podmínku za splněnou.

56. K dalším námitkám žalovaného soud sděluje, že je neseznal důvodnými. Vsak dešťové vody bude umožněn i tehdy, bude-li na části dotčeného pozemku vystavěna cesta se zpevněným povrchem. Stejně tak, když služebností je dotčena pouze část pozemku žalovaného, dovolují místní poměry, i za soudním rozhodnutím nastavené situace, využít pozemek žalovaného pro uložení sněhu, byť zřejmě o něco složitějším způsobem, než čistě zahrnutím na dotčený pozemek žalovaného. Je nutno vzít v úvahu, že šíře pozemku je téměř 6 metrů a zřízená služebnost 3 metry. Udržování cesty na pozemku žalovaného je také dle soudního rozhodnutí věcí žalobců, pro něž, jak je zjevné z poměrů na místě, bude jednoduše možné sníh shrnout přes taras na jejich pozemku. Možné dočasné překročení hlukových limitů při výstavbě považuje soud za účelovou námitku, kterou nelze odůvodnit zamítnutí návrhu. Zvýšený pohyb vozidel a hlučnost by navíc byly dány i v případě, že by vjezd na pozemek žalobců byl umožněn přístupem navrhovaným žalovaným. A to pravděpodobně ve vyšší míře s ohledem na nepoměrně delší dobu, kdy by vozidla byla nucena překonávat abnormální sklon terénu při takové variantě. K námitce sklonu jeho pozemku, který dle žalovaného v žalobci navrhované variantě přístupu neumožňuje vjezd vozidel, je možno říci, že již dříve vozidla po jeho pozemku na pozemek žalobců vjížděla. Navíc, nejsvažitější je část jeho pozemku parc.č. [hodnota], kde je již věcné břemeno v žalobci požadovaném rozsahu zřízeno původní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní ad a) a [právnická osoba]. Žalobou dotčený pozemek parc.č. [hodnota] je, jak bylo zjištěno z fotografií a při místním šetření, nepoměrně méně svažitý. A konečně námitka spočívající v existenci plynové přípojky na pozemku parc.č. [hodnota] není rovněž důvodná, neboť soud má za prokázané, že plynová přípojka je ukončena plynoměrem u vstupní brány na pozemek žalovaného. Přípojka je tedy nejvýše na pozemku parc.č. [hodnota] a na žalobou dotčený pozemek již nezasahuje.

57. Poslední otázkou, kterou soud řešil, byla výše náhrady za zřízenou služebnost. Znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací nemovitosti ve znaleckém posudku výši obvyklé náhrady stanovila částkou 35 000 Kč.

58. Znalkyně při svém výslechu před soudem objasnila, jak postupovala při zpracování svého posudku a vyjádřila se k námitkám žalovaných ( viz. bod 35 rozsudku ). Soud její posudek vzal jako základ svých dalších úvah, s ohledem na okolnosti dané věci a po volné úvaze výši náhrady stanovil ve výši dvojnásobku částky uváděné znaleckým posudkem, tj. ve výši 70 000 Kč. Ke svému postupu soud uvádí, že výše náhrady se stanoví za pomoci znalce, východiskem úvah soudu by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebního pozemku, a to jak z hlediska věcného ( rozsah plochy, doba trvání, četnost a způsob užívání ), tak i z hlediska právního ( právní vady snižující obecnou cenu pozemku ). Při nedostatku srovnatelných údajů ( což byl i případ daného sporu ) lze přihlédnout i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, ovšem se zřetelem k tomu, jak je povinná osoba omezena v právu zatížený pozemek užívat. Přihlíží se též k okolnostem, za nichž nemovitost zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako ke všem negativním účinkům, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. Výše náhrady stanovená znalcem je jistým korektivem, jež soudu umožňuje zvážit a ve výši náhrady zohlednit další skutečnosti individualizující konkrétní spor účastníků ( srov. obdobně NS ČR sp.zn. 22 Cdo 3247/2008 ). Výše náhrady stanovená znaleckým posudkem je tedy pouze jistým vodítkem pro soud, od něhož se soud může odchýlit.

59. S ohledem na shora uvedené přihlédl soud zejména ke skutečnosti, že žalobou dotčený pozemek je velmi malé výměry, což se odráží i ve výši náhrady, která je znalkyní vyčíslena pomocí výpočtu ročního užitku z obvyklého nájemného. Dotčený pozemek je přitom také jakýmsi „ posledním kamenem „ který umožní, aby vůbec bylo možno žalobci využívat již dříve dojednané věcné břemeno na navazujícím pozemku žalovaného parc.č. [hodnota]. Negativní účinek spočívající zejména v občasné hlučnosti od přijíždějících a zejména odjíždějících vozidel stoupajících z pozemku žalobců přes pozemky žalovaného, není takto ve znalkyní vyčíslené částce dle názoru soudu odpovídajícím způsobem zohledněn. Soud proto volnou úvahu znalkyní vyčíslenou náhradu zdvojnásobil.

60. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě po provedeném dokazování ve výroku I. vyhověl a stanovil také výši náhrady, jež jsou žalobci za zřízenou služebnost povinni uhradit žalovanému. Ve výroku II. stanovil soud podmínky výkonu zřízeného práva služebnosti nezbytné cesty. Ve výrocích III., IV. a V. stanovil soud výši náhrady nákladů řízení, které je ve věci neúspěšný žalovaný povinen uhradit žalobcům a státu a také výši separovaných nákladů řízení, které jsou žalobci povinni uhradit žalovanému.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobcům, kteří byli v řízení úspěšní, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 90 607,38 Kč. Náklady zahrnují soudní poplatek 5 000 Kč, náklady právního zastoupení dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „a. t.” ), zálohu na znalečné 6 000 Kč a výdaje spojené s cestou na místní šetření. Za období do [datum] ( dle a. t. účinného do [datum] ) byla odměna vypočtena z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) a. t. a činí 2 500 Kč za každý z 10 úkonů ( tj. 2 úkony pouze pro žalobkyni ad a), 8 úkonů pro každého z žalobců snížených o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. ) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, změna žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], jednání s žalovaným o smírném řešení, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na místním šetření dne [datum] ), 18 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 42 400 Kč, tj. 8 904 Kč. Za období od [datum] ( dle a. t. účinného od [datum] ) byla odměna vypočtena z tarifní hodnoty 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) a. t. a činí 3 700 Kč za každý ze 3 úkonů ( pro druhého z žalobců snížených o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. ) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a [datum] ), 6 paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 22 680 Kč, tj. 4 762,80 Kč. Soud dále přiznal žalobcům náhradu cestovních výdajů za jízdu ze sídla zástupce na místní šetření v délce 66 km ( tam i zpět ), při průměrné spotřebě motorové nafty dle technického průkazu 6,8/100 km, ceně nafty 34,40 Kč/1 litr dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhlášky č. 191/2023 Sb. a při sazbě základních náhrad 5,20 Kč/1 km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. v celkové výši 497,58 Kč. Za čas strávený na cestě ( 3 započaté půlhodiny ) přiznal soud dle § 14 odst. 3 a. t. ve znění do [datum] náhradu ve výši 300 Kč a DPH ve výši 21 % z této částky, tj. 63 Kč. Splatnost a místo plnění soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. ( výrok III. ).

62. Soud žalobcům nepřiznal požadovanou náhradu za žalobu ze dne [datum] ( nejednalo se o účelné uplatnění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., když následně došlo ke změně žaloby – podrobněji viz odůvodnění k separaci nákladů ), vyjádření ze dne [datum] ( tímto podáním žalobci pouze požádali o prodloužení lhůty k vyjádření a navrhli přistoupení žalobce ad b), toto podání tedy mohlo a mělo být součástí návrhu na změnu žaloby a nelze jej tak považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 a. t. ), účast na jednání dne [datum] ( žalobci uplatnili tento úkon jako 2 úkony, neboť jednání mělo přesáhnout 2 hodiny; jednání však dle protokolu trvalo od 13:13 do 15:03, a tedy 2 hodiny nepřesáhlo ). Za účelně vynaložený náklad právní služby nepovažuje soud ani návrh na doplnění dokazování ze dne [datum]. Jednalo se pouze o komentovaný ( v rozsahu jednoho odstavce ) návrh na provedení důkazu územním plánem obce [adresa]. Takový návrh včetně komentáře mohl být učiněn při jednání dne [datum], za kteréžto soud žalobcům náhradu nákladů přiznal.

63. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souzeném případě vznikly náklady státu za vyplacené znalečné ve výši 5 200 Kč ( znalečné činilo 11 200 Kč, záloha zaplacená žalobci činila 6 000 Kč ). Soud proto uložil žalovanému, který byl ve věci neúspěšný, povinnost zaplatit státu tuto částku ( výrok IV. ).

64. Dále soud na návrh žalovaného rozhodl o separaci nákladů řízení podle § 147 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobci dne [datum] změnili žalobu, čímž žalovanému vznikly náklady, které by jinak nevznikly, pokud by žaloba byla od počátku podána ve znění po její změně. Změnou žaloby došlo ke změně předmětu řízení – původně žalobci požadovali určení existence věcného břemene vydržením, zatímco po změně žaloby požadovali jeho zřízení. Právní zástupce žalovaného tedy převzal zastoupení a učinil vyjádření k odlišné věci, než která byla po změně žaloby předmětem řízení. Obrana žalovaného ve vyjádření ze dne [datum] přitom směřovala právě proti tehdy tvrzenému vydržení. Z uvedeného je zřejmé, že pokud by žalobci od počátku uplatnili nárok ve znění po změně žaloby, žalovanému by nevznikly náklady na dva úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum] ). S ohledem na uvedené byla žalobcům uložena povinnost uhradit žalovanému náklady ve výši 6 776 Kč na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. c) a. t. ve znění do [datum] z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum] a DPH ve výši 21 % z částky 5 600 Kč, tj. 1 176 Kč. Splatnost a místo plnění soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. ( výrok V. ).

65. Soud nepřiznal žalovanému zvýšení mimosmluvní odměny za vyjádření ze dne [datum] na trojnásobek, jak požadoval. Žalovaný uvedl pouze to, že se jednalo o rozsáhlé vyjádření, a proto jej považoval za mimořádně obtížný úkon ve smyslu § 12 odst. 1 a. t., dle kterého u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Judikatura k tomu dodává, že zvýšení mimosmluvní odměny přichází v úvahu zpravidla pouze u úkonů právní služby mimořádně obtížných nebo současně mimořádně obtížných a časově náročných ( srov. KS v Plzni [spisová značka] ), přičemž mimořádná obtížnost musí být skutečně neobvyklá a vymykat se běžné praxi, § 12 odst. 1 a. t. tak otevírá možnost zvýšení odměny pouze pro případy mimořádné obtížnosti nebo nadlimitní časové náročnosti ( srov. NS [spisová značka], NS [spisová značka] ). Soud se však s ohledem na běžnou praxi nedomnívá, že by se jednalo o vyjádření natolik rozsáhlé, že by se vymykalo standardnímu rozsahu právních úkonů a vyžadovalo by nadlimitní časovou náročnost. Soud dále nepřiznal žalovanému jím uplatňovanou náhradu za vyjádření ze dne [datum], neboť jej soud nepovažuje za účelné bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a nadto byl tento úkon učiněn až po návrhu na změnu žaloby.

Poučení