27 CO 38/2022 - 249

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [obec], okres [okres] zastoupenému advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] o [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne„ [datum]“ (správně 18.6.2021), č.j. 13 C 140/2020-213 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka]; jinak se ve zbývajícím rozsahu výroku II. a ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne„ [datum]“ (správně 18.6.2021), č.j. 13 C 140/2020-213 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 2 měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jejichž náhrada byla přiznána úspěšné žalobkyni v plné výši vypočtené soudem prvního stupně v částce [částka], k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění, že účastníci (žalovaný spolu se svou tehdejší manželkou [jméno] [příjmení] oba na straně„ investora“) spolu s třetí smluvní stranou [právnická osoba] jako projektantem uzavřeli dne [datum] třístrannou smlouvu nazvanou„ smlouva o vypracování dokumentace a zajištění inženýringu“. Jejím předmětem bylo mj. ujednání stran o tom, že projektant zajistí, aby ve smlouvě blíže specifikované rozhodnutí nebo povolení (na základě něhož by žalobkyně mohla realizovat změny (přístavbu) své již povolené stavby, k nimž se projektant zavázal vypracovat dokumentaci a zajistit inženýring - pozn. odvolacího soudu) nabylo právní moci nejpozději do [datum]. Pro případ, že v této lhůtě nebude předmětné povolení vydáno, zavázal se investor, tj. žalovaný se svou manželkou [jméno] [příjmení], odstranit stavbu na svém pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], sousedícím s pozemkem žalobkyně parc. [číslo] v k.ú. [obec], kdy stavba žalovaného byla postavena bez stavebního povolení (ve smlouvě označovaná jako„ černá stavba“), a to ve lhůtě 8 měsíců od marného uplynutí lhůty k zajištění předmětného povolení, tj. do [datum]. Pro případ nesplnění této povinnosti odstranit svou („ černou“) stavbu v uvedené lhůtě se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka]. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že předmětné povolení ve sjednané lhůtě do [datum] vydáno nebylo a že ani stavba žalovaného, k jejímuž odstranění se pro tento případ zavázal, ve lhůtě k tomu sjednané, tj. do [datum], odstraněna nebyla. Soud prvního stupně s ohledem na tato zjištění posoudil za použití ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), nárok žalobkyně na zaplacení uplatněné smluvní pokuty jako opodstatněný. Zdůraznil objektivní princip povinnosti uhradit smluvní pokutu, bez ohledu na zavinění porušení smluvní povinnosti, na niž je pokuta vázána. Obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že ze strany žalobkyně měl být žalovaný opakovaně ujišťován o tom, že odstranění stavby žalovaného, ani zaplacení sjednané smluvní pokuty nebude požadováno, neshledal soud po provedeném dokazování i přes poučení soudem o břemenu tvrzení a břemenu důkazním za prokázanou. Současně soud upozornil, že naopak z provedených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl ze strany žalobkyně písemně upozorňován jak na povinnost odstranit stavbu, tak na povinnost úhrady smluvní pokuty (pozn. odvolacího soudu: správně tedy dle obsahu odůvodnění a výsledků provedeného dokazování byla tato obrana ne jen neprokázaná, ale i vyvrácena). Soud prvního stupně dále poukázal na ujednání stran ve smlouvě, podle něhož byla její změna možná pouze v písemné formě, k čemuž nedošlo. Námitka rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy, dovozovaná žalovaným z jím tvrzeného, ale dle soudu neprokázaného tvrzení o opakovaném ujišťování o tom, že smluvní pokuta nebude uplatňována, tak byla vyhodnocena jako nedůvodná. Dle soudu prvního stupně bylo dále ve věci nerozhodné, zda žalovaný zavinil či ne, že předmětná stavba nebyla do [datum] odstraněna, a shodně nebylo dle soudu rozhodné, zda projektant zavinil či ne, popř. zda to zavinil někdo jiný, že předmětné povolení nebylo ve sjednané době do [datum] vydáno. Rozhodné bylo dle soudu pouze to, zda povinnost odstranit předmětnou stavbu do [datum] porušena byla, či nikoli, přičemž mezi účastníky bylo nesporné, že stavba odstraněna nebyla. Nebylo tak dle soudu nutné zabývat se argumentací žalovaného o tom, že to byla žalobkyně, kdo„ zapříčinil splnění negativní podmínky, že předmětné povolení nebylo vydáno, neboť takové posuzování by dle soudu„ smazávalo rozdíl mezi subjektivní a objektivní odpovědností“. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že závazek žalovaného odstranit stavbu nebyl navázán na nesplnění povinnosti projektanta zajistit vydání stavebního povolení do [datum], ale„ na naplnění či nenaplnění objektivní okolnosti, zda bude do [datum] předmětné povolení vydáno či nikoliv“. Žalovaný se tak zavázal odstranit předmětnou stavbu nikoliv pro případ jakéhokoliv porušení jakékoli povinnosti své či povinnosti třetí osoby, nýbrž jednoduše tehdy, když předmětné povolení nebude z jakýchkoliv důvodů do daného data vydáno. Dotčené ujednání hodnotil jako naprosto určité a srozumitelné, odpovídající logice věci a současně i právně možné, s poukazem na princip autonomie vůle smluvních stran. Jako irelevantní posoudil argumentaci žalovaného, že se měl žalovaný zavázat„ ke splnění něčeho, co bylo v pravomoci státního orgánu, a proto šlo o plnění nemožné“, kdy tuto argumentaci považoval za dezinterpretaci předmětné smlouvy. Upozornil též na zaměňování dvou nároků, a to nároku na odstranění předmětné stavby a na zaplacení zažalované pokuty. Předmětem řízení byl přitom pouze nárok na zaplacení pokuty. Tento nárok hodnotil jako důvodný, když ke splnění povinnosti odstranit stavbu žalovaného, na niž byl vázán, ve sjednané lhůtě nedošlo. Soud prvního stupně se při svém rozhodování zabýval i výší sjednané pokuty, kterou shledal přiměřenou jak povaze utvrzované povinnosti, tak jejímu významu z hlediska povinností vyplývajících z dotčené smlouvy. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši v návaznosti na lhůtu k zaplacení pokuty určenou žalobkyní ve výzvě k plnění zaslané žalovanému. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu ve věci a jejich náhrada byla přiznána v plné výši plně úspěšné žalobkyni.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že dle jeho názoru zde neexistuje povinnost zaplatit smluvní pokutu, a to zejména proto, že„ zde vůbec neexistovala jeho povinnost odstranit předmětnou stavbu“. Povinnost odstranit stavbu byla dle smlouvy vázána na skutečnost, zda bude či nebude vydáno stavební povolení, resp. rozhodnutí o změně stavby žalobce před dokončením, a to do [datum], nicméně dle žalovaného to byla sama žalobkyně, která zmařila vydání tohoto rozhodnutí. Žalovaný v dané souvislosti poukazoval na rozhodnutí Krajského úřadu [anonymizováno] kraje ze dne [datum], kterým bylo zastaveno řízení o změně stavby (přístavby žalobkyně) před dokončením, kdy správní orgán v daném rozhodnutí konstatuje, že přístavba žalobkyně již byla zahájena a realizována, ač měla žalobkyně vyčkat pravomocného rozhodnutí o změně stavby, proto bylo řízení o žádosti žalobkyně zastaveno. V důsledku jednání žalobkyně, tj. zahájení stavby přístavby i přes absenci pravomocného rozhodnutí, tak došlo dle žalovaného ke zmaření podmínky sjednané v článku VII. odst. 7 smlouvy, pravomocné rozhodnutí o změně stavby tak nemohlo být nikdy vydáno, podmínka dle článku VII. odst. 7 smlouvy nemohla být splněna. Pokud žalobkyně dle žalovaného„ zapříčinila splnění negativní podmínky svým jednáním, pak se ke splnění takové podmínky, která je žalobkyni ku prospěchu, nepřihlíží.“ Dle žalovaného žalobkyně započala se zahájením realizace přístavby ještě před [datum]. Proto žalovaný ani projektant nebyli schopni dosáhnout splnění své povinnosti, možnost vydání rozhodnutí o změně stavby zmařila sama žalobkyně, a jednalo se tak o nemožnost plnění. Pro tuto nemožnost plnění se jedná dle žalovaného o neplatné ujednání. Pokud pak dle žalovaného neexistuje povinnost odstranit stavbu, pak nemůže vzniknout ani právo na smluvní pokutu. Pro smluvní pokutu sice není relevantní, zda je zde, či není, zavinění žalovaného k samotné povinnosti odstranit stavbu, nicméně je relevantní, zda povinnost zajištěná smluvní pokutou, tj. povinnost odstranit stavbu, vůbec platně vznikla a existovala. Dle žalovaného žalobkyně zavinila nevydání rozhodnutí/povolení do sjednané doby [datum] také tím, že žádost o rozhodnutí podala až dne [datum], a objektivně tak již pro krátkost lhůty nebylo možno dosáhnout vydání daného povolení ve sjednané době. V souvislosti s tvrzením o zmaření vydání předmětného povolení pak žalovaná strana k výslovnému dotazu odvolacího soudu při jednání dne [datum] uvedla, že pokud jde o okolnosti, kterými měla žalobkyně zabránit vydání rozhodnutí o změně stavby, ty žalovaná strana spatřuje právě (a pouze) v tvrzeném zahájení prací před tím, než byly (tyto práce) ze strany stavebního úřadu řádně povoleny v rámci řízení o povolení změny stavby, žádné jiné skutečnosti v daném směru dále netvrdila. Ve svém písemném odvolání pak žalovaný dále poukazoval na to, že dle článku V. odst. 5 smlouvy si strany sjednaly, že úhradou odměny za předmět smlouvy ve výši [částka] žalovaný reparuje škodu, která žalobkyni vznikla v důsledku realizace stavby žalovaného. Žalovaný tuto úhradu ve prospěch projektanta provedl. Z toho dovozoval, že smluvní pokuta nemůže plnit svoji funkci reparační, její sjednaná výše je proto nepřiměřená a z těchto důvodů se dle žalovaného jedná o neplatné ujednání. Žalovaný konečně nesouhlasil ani se závěrem soudu, že nebylo prokázáno, že by bylo žalovanému sděleno, že žalobkyně nebude požadovat odstranění stavby, a poukazoval přitom na svědeckou výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení]. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného opakovala, že povinnost žalovaného a [jméno] [příjmení] odstranit„ černou“ stavbu byla dle smlouvy vázána na naplnění objektivní okolnosti, zda bude do [datum] vydáno předmětné rozhodnutí, které žalobkyni umožní realizovat přístavbu. Poukázala na to, že tvrzení žalovaného o údajném zahájení stavby přístavby bylo vzneseno až po koncentraci řízení. Pokud pak žalovaný v daném směru argumentoval rozhodnutím Krajského úřadu [anonymizováno] kraje ze dne [datum], žalobkyně upozorňovala, že z rozhodnutí plyne, že místní šetření, z něhož mělo být zjištěno žalovaným tvrzené zmaření podmínky, bylo provedeno [datum], tj. více než 13 měsíců od rozhodného data [datum]. Zahájení stavby přístavby ze strany žalobkyně dle tvrzení žalovaného ještě před [datum] tak uvedené rozhodnutí neprokazuje, a nemůže být prokázáno ani jinak, neboť k němu nedošlo. Žalobkyně připomínala, že již před soudem prvního stupně navrhovala důkazy o tom, že stavební společnost, která prováděla dílo na stavbě žalobkyně, převzala staveniště dne [datum] a smlouva o dílo byla mezi žalobkyní a stavební společností uzavřena dne [datum]. Tvrzení žalovaného o nemožnosti plnění či zmaření vydání rozhodnutí do [datum] a z toho plynoucí neplatnosti ujednání stran tak bylo dle žalobkyně liché. Závazek, na nějž byla povinnost zaplatit smluvní pokutu vázána, tedy povinnost odstranit stavbu do určité doby, bylo možné za sjednaných podmínek splnit, nejednalo se o nemožné plnění. Žalovaný v daném směru nesprávně směšuje jednotlivé povinnosti a nároky dle různých ustanovení smlouvy. Pokud dále žalovaný uváděl, že žalobkyně podala žádost o povolení či rozhodnutí až dne [datum], čímž měla zavinit splnění negativní podmínky, žalobkyně předně poukázala na to, že dle smlouvy se k zajištění rozhodnutí nebo povolení, které umožní žalobkyni realizovat přístavbu a nabyde právní moci do [datum], zavázal projektant. V souladu s tím i sám žalovaný ve svém odůvodnění odporu uváděl, že projektant (nikoliv tedy žalobkyně) podal dne [datum] stavebnímu úřadu žádost o vydání rozhodnutí, jak také odpovídalo smlouvě. Dle smlouvy měl projektant zajistit (obstarat) předmětné rozhodnutí do [datum]. To, že určitá práva a povinnosti plynou ze zákona určité osobě, neznamená, že tato osoba nemůže svým jednáním k výkonu takových práv a povinností pověřit osobu jinou (v tomto případě projektanta). Ohledně námitky žalovaného týkající se článku V. odst. 5 smlouvy, kdy žalovaný argumentoval, že s ohledem na platbu dle daného ujednání nemůže smluvní pokuta plnit funkci reparační, žalobkyně zdůraznila, že z daného ujednání neplyne, že by si účastníci sjednali, že úhradou zde sjednané odměny (projektanta) je škoda vzniklá v důsledku realizace černé stavby žalovaného nahrazena v celém rozsahu. Dané ujednání pak zmiňuje náhradu škody za realizaci černé stavby, nikoli náhradu škody za smluvní pokutou utvrzené porušení povinnosti odstranit černou stavbu. V článku VIII. odst. 5 smlouvy je pak sjednáno, že smluvní pokuty nemají vliv na nárok žalobkyně z titulu na náhradu škody pro porušení dané povinnosti, smluvní pokuta tedy dle smlouvy ani nikdy reparační funkci neplnila. Rovněž námitku žalovaného ohledně tvrzeného nesprávného zjištění soudu o tvrzení žalovaného, že žalobkyně nebude vymáhat povinnost odstranit stavbu, kdy žalovaný poukazoval na svědectví JUDr. [příjmení], považovala žalobkyně za nedůvodnou, a odkazovala na své předchozí vyjádření. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a po částečném zopakování a doplnění dokazování dle § 213 o.s.ř. shledal odvolání žalovaného neopodstatněným.

6. Soud prvního stupně v řízení učinil na základě provedeného dokazování správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Na odůvodnění soudu prvního stupně v tomto směru odvolací soud pro zjednodušení zcela odkazuje, soud prvního stupně jasně a srozumitelně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje.

7. Soud prvního stupně taktéž správně uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty posuzoval za použití § 2048 odst. 1 o.z., podle jehož věty první ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

8. Odvolací soud pouze na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval (obecně) za zcela bez významu pro rozhodnutí ve věci obranu žalovaného o tvrzeném zmaření (rozvazovací) podmínky vztahující se k povinnosti odstranit stavbu žalovaného ze strany žalobkyně, kterážto povinnost byla v dotčené smlouvě utvrzována předmětnou smluvní pokutou. Odvolací soud tedy po právní stránce hodnotil věc na rozdíl od soudu prvního stupně nikoli jen z hlediska toho, zda došlo k porušení povinnosti, k níž byla vymáhaná pokuta sjednána, ale též z hlediska toho, zda nenastala v důsledku dohodnuté podmínky, resp. v důsledku jejího tvrzeného zmaření ze strany žalobkyně, situace, kdy se podmínka považuje za splněnou.

9. Podle § 548 o.z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní (odst. 1). Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou (odst. 2). Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací (odst. 3).

10. Podle § 549 o.z. k splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně osoba, která není oprávněna tak učinit a které je splnění podmínky na prospěch (odst. 1). Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou (odst. 2).

11. V souzeném případě nelze především přehlížet celkový kontext a souvislosti, které účastníky (spolu s třetí osobou [právnická osoba], ve smlouvě označovanou„ Projektant“) vedly k uzavření předmětné smlouvy o vypracování dokumentace a zajištění inženýringu ze dne [datum]. V této smlouvě bylo v článku I. odst. 3. konstatováno, že na pozemku žalovaného (a jeho manželky [jméno] [příjmení]) parc. [číslo] je bez stavebního povolení realizována výstavba rodinného domu, dále ve smlouvě označovaná jako„ černá stavba“, která se nachází v rozporu se stavebními předpisy v odstupové vzdálenosti menší než 7 m od plánovaných (a povolených) staveb (bytových domů R1 a R2) žalobkyně, v důsledku čehož nejsou naplněny závazné normy pro jejich oslunění a osvětlení. V navazujícím ustanovení odst. 4 daného článku I. smlouvy pak bylo konstatováno, že„ pro eliminaci negativních důsledků [obec] stavby na bytové domy R1 a R2 a vedeni snahou vyhnout se nutnosti faktického odstranění [obec] stavby se Stavebník (tj. žalobkyně) a pan [jméno] [příjmení] (žalovaný) se dohodli, že pan [jméno] [příjmení] uhradí Stavebníkovi náklady na změnu, resp. doplnění Projektové dokumentace spočívající ve zvýšení bytového domu R1 a bytového domu R2 … o jedno nadzemní podlaží (dále jen„ Přístavba“), a náklady na Inženýring s touto změnou Projektové dokumentace spojený. Investor a Stavebník se dále dohodli, že změnu Projektové dokumentace a Inženýring provede Projektant.“ 12. V rámci uvedené smlouvy se projektant mj. zavázal k dodržení harmonogramu při provádění sjednaného inženýringu dle harmonogramu blíže specifikovaného v článku IV. smlouvy, včetně závazku projektanta dle článku IV. odst. 2 písm. c) smlouvy„ zajistit, aby rozhodnutí nebo povolení, které umožní realizovat Přístavbu, nabylo právní moci nejpozději do [datum]“ 13. Vzhledem k právě citovaným ujednáním shledal odvolací soud předně nedůvodnou námitku žalovaného v jeho odvolání o tom, že žalobkyně zavinila nevydání rozhodnutí/povolení do sjednané doby [datum] též tím, že žádost podala až dne [datum]. Z předmětné smlouvy jasně plyne, že si strany vzájemně dohodly zajištění předmětného inženýringu (včetně podání žádosti o vydání povolení změny stavby před dokončením) nikoli ze strany žalobkyně, ale jako závazek projektanta. Žalobkyně sama žádnou povinnost plynoucí ze smlouvy podat do určité doby žádost o stavební povolení neměla, naopak ze smlouvy (z článku III. odst. 3 poslední věty) vyplývá pouze závazek žalobkyně udělit projektantovi k zastupování před příslušnými orgány plnou moc. V daném stavebním řízení tak měla být žalobkyně zastoupena projektantem, což také byla, jak plyne z rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Vejprty ze dne 24.10.2019, č.j. MU- VEJ/1260/2019 (viz č.l. 55 spisu). Z toho se přitom dále podává, že dne [datum] podal žadatel (dle záhlaví rozhodnutí žalobkyně zastoupená v souladu s danou smlouvou [právnická osoba]) žádost o změnu stavby před dokončením, nicméně protože žádost nebyla úplná a nebyla doložena všemi podklady, byl žadatel vyzván k doplnění, a žádost byla následně doplněna dne [datum]. Z uvedeného rozhodnutí tak především vyplývá, že projektant neplnil řádně své povinnosti sjednané v dané smlouvě, neboť jím podaná žádost o změnu stavby nebyla úplná, ani řádně doložená. Případný laxní přístup a nedostatečné, nikoli řádné, či i nikoli včasné, plnění povinností projektanta, k nimž se předmětnou smlouvou zavázal, však nelze přičítat k tíži žalobkyni, která sama žádnou svou smluvní povinnost neporušila. Námitky žalovaného v tomto směru tak hodnotil odvolací soud jako bezpředmětné a nedůvodné.

14. Dle článku VII. odst. 1 smlouvy se strany dále dohodly, že v případě, že dojde k řádnému provedení předmětu smlouvy dle článku VI. (tj. včetně zajištění pravomocného rozhodnutí nebo povolení umožňujícího žalobkyni realizovat přístavbu do [datum]), zavázala se žalobkyně„ k žádosti Investora postupovat (jednáním či nejednáním) tak, aby jako vlastník pozemku [číslo] dotčeného Černou stavbou nebránila Investorovi v získání dodatečného stavebního povolení pro Černou stavbu dle žádosti Investora ze dne [datum]“ 15. Dle článku VII. odst. 7 smlouvy se pak strany dohodly, že„ v případě, že ani ve lhůtě dle čl. IV odst. 2 písm. c) této Smlouvy nebude vydáno pravomocné rozhodnutí nebo povolení, které umožní Stavebníkovi realizovat Přístavbu, zavazuje se Investor odstranit Černou stavbu, a to do osmi (8) měsíců od marného uplynutí lhůty dle čl. IV odst. 2 písm. c) této Smlouvy pro vydání pravomocného rozhodnutí nebo povolení, které umožní Stavebníkovi realizovat Přístavbu.“ 16. Povinnost odstranit černou stavbu sjednaná v citovaném článku VII. odst. 7 smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou upravenou v článku VIII. odst. 4, podle něhož„ v případě, že Investor nesplní svou povinnost dle článku VII odst. 7 této Smlouvy, zavazuje se pan [jméno] [příjmení] uhradit Stavebníkovi smluvní pokutu ve výši [částka]“ 17. Z citovaných ujednání je zřejmé, že cílem smlouvy bylo především vyhnout se jinak nastupující povinnosti žalovaného na straně Investora odstranit jím realizovanou nepovolenou stavbu na jeho pozemku, umístěnou nadto v odstupech v rozporu se stavebními předpisy. V tomto směru byla smlouva sjednávána ve prospěch žalovaného. Další navzájem na sebe navazující ujednání o tom, že projektant zajistí, aby rozhodnutí nebo povolení, které umožní realizovat přístavbu žalobkyně, nabylo právní moci nejpozději do [datum], a že v případě, nestane-li se tak, žalovaný (a jeho manželka) odstraní ve lhůtě do dalších osmi měsíců od uvedeného data svou předmětnou stavbu, je pak vyjádřením závazku odstranit stavbu s rozvazovací podmínkou ve smyslu shora citovaného § 548 odst. 2 věta druhá o.z.

18. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

19. V daném případě následkem předchozího protiprávního postupu žalovaného, který stavěl bez stavebního povolení a navíc způsobem, jenž v důsledku umístění stavby v rozporu s příslušnými předpisy zasahoval do práv žalobkyně, byla hrozba uložení povinnosti odstranit předmětnou stavbu v rámci příslušného stavebního řízení. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 o.z.). Závazek žalovaného odstranit předmětnou stavbu, k němuž se ve shora citovaných ujednáních smlouvy jasně zavázal, byl nezávislý na případné zvláštní úpravě postupu odstranění nepovolené stavby cestou veřejnoprávní ve stavebním řízení. Strany si zjevně byly vědomy uvedeného hrozícího (veřejnoprávního) následku, a v předmětné smlouvě se tak i se shora uvedenou deklarací svých motivů zavázaly postupovat tak, aby tento následek, za splnění podmínek ve smlouvě dohodnutých, nenastal. Žalobkyně se pro případ, kdy by bylo do sjednaného data [datum] zajištěno pravomocné povolení ke změně její stavby, jež by zmírnila negativní dopady nepovolené stavby žalovaného, zavázala nebránit žalovanému v získání dodatečného stavebního povolení pro dotčenou nepovolenou stavbu. Naopak žalovaný se zavázal k odstranění této stavby ve lhůtě do 8 měsíců od uplynutí data [datum], pokud nebude do tohoto data zajištěno pravomocné rozhodnutí nebo povolení, které by umožnilo žalobkyni realizovat dotčenou změnu své již povolené stavby, k níž měl dle dané smlouvy projektant (zjednodušeně řečeno) jednak zpracovat projektovou dokumentaci a jednak provést činnost a služby inženýringu, včetně zajištění pravomocného stavebního povolení do sjednaného data [datum]. Existence daného pravomocného rozhodnutí či povolení k uvedenému datu přitom představovala rozvazovací podmínku ve vztahu k jinak nastupující povinnosti žalovaného svou nepovolenou stavbu do sjednané doby odstranit, k níž se uzavřením dané smlouvy zavázal. V daném směru sice fakticky splnění této podmínky skutečně mj. odviselo od řádného plnění povinností projektanta dle smlouvy, nicméně podmínka sama spočívala, jak správně zdůraznil ve svém rozsudku i soud prvního stupně, nikoli ve splnění (či nesplnění) určité povinnosti nějakou osobou, ale pouze v objektivně existující skutečnosti k určitému datu, resp. v existenci pravomocného rozhodnutí o povolení dotčené změny stavby ke sjednanému datu. Pokud by ke splnění této podmínky došlo, žalovaný by nebyl povinen odstranit svou stavbu, jak se ve smlouvě zavázal. K naplnění této rozvazovací podmínky však nedošlo. Žalovaný byl proto povinen splnit svůj závazek odstranit předmětnou stavbu.

20. Tento závazek (odstranit stavbu) je v souladu se zásadou smluvní volnosti, je právně možný a dovolený (co není zakázáno, je dovoleno), není (s ohledem na okolnosti jeho sjednání) v rozporu s dobrými mravy, ani veřejným pořádkem, a ani dle zjištění odvolacího soudu zde není žádný důvod, pro který by mohl být považován za neplatný, jak se snažil argumentovat žalovaný. V této souvislosti se též připomíná jedna ze základních zásad, na níž je současné civilní právo postaveno a dle níž je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (viz § 574 o.z.).

21. Shodně bylo jako platné, právně možné a dovolené hodnoceno odvolacím soudem i ujednání stran o předmětné rozvazovací podmínce. Soud prvního stupně přiléhavě v daném směru poznamenal, že žalovaný ve své argumentaci dezinterpretoval danou smlouvu a směšoval či zaměňoval jednotlivá ujednání stran o jejich závazcích a dané podmínce.

22. V souzeném případě se nejednalo ani o podmínku nemožnou, jak se taktéž snažil žalovaný argumentovat. Okolnost, zda do sjednaného data [datum] bude zajištěno pravomocné rozhodnutí o povolení dotčené změny stavby žalobkyně, byla v době uzavření smlouvy ([datum]) sice nejistá, ale nepochybně se nejednalo o podmínku nemožnou. Samotná nejistota je přitom hlavním znakem podmínky. To, že pak žalovaný nemohl sám ovlivnit, zda podmínka bude splněna, či nikoli, ji taktéž samo o sobě neplatnou, či nemožnou nečiní. Tyto námitky žalovaného tedy hodnotil i odvolací soud jako neopodstatněné.

23. Shodně byla posouzena i další námitka žalovaného spočívající v tvrzení, že to byla právě žalobkyně, kdo zmařil naplnění sjednané podmínky vydání předmětného rozhodnutí či povolení o změně stavby žalobkyně. Žalovaný při jednání odvolacího soudu upřesnil, že pokud jde o okolnosti, kterými měla žalobkyně zabránit („ zmařit“) vydání rozhodnutí o změně stavby, ty žalovaný spatřoval (pouze) v zahájení prací ze strany žalobkyně na dané změně stavby ještě před tím, než byly dotčené práce ze strany stavebního úřadu řádně povoleny, přičemž pokazoval na rozhodnutí Krajského úřadu [anonymizováno] kraje ze dne [datum], kterým bylo zastaveno řízení o změně stavby (přístavby žalobkyně) před dokončením, a to z důvodu zahájení stavby ještě před žádaným rozhodnutím. V tomto směru by však v poměrech souzené věci muselo ze strany žalobkyně dojít ke zmaření rozvazovací podmínky nejpozději do [datum]. Po uplynutí tohoto data, aniž došlo k naplnění rozvazovací podmínky spočívající v existenci pravomocného rozhodnutí o povolení zamýšlené změny stavby žalobkyně k tomuto datu, byl žalovaný povinen splnit svůj závazek převzatý danou smlouvou a již bez dalšího svou stavbu do 8 měsíců odstranit. Žalovaným zmiňované rozhodnutí Krajského úřadu [anonymizováno] kraje ze dne [datum] o pozdějším zastavení daného řízení proto nemohlo mít na splnění či nesplnění sjednané podmínky žádný vliv. Žalovaný sice (nikterak přesně, ale jen obecně) tvrdil, že žalobkyně započala s realizací ještě nepovolené změny stavby – s přístavbou – ještě před [datum], nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno před odvolacím soudem provedenými důkazy. Z čestného prohlášení společnosti [právnická osoba] jakožto zhotovitele stavby dle smlouvy uzavřené s žalobkyní, datovaného [datum] a předloženého k důkazu již soudu prvního stupně, bylo zjištěno, že došlo k převzetí staveniště až dne [datum], tedy po [datum]. V uvedené době [datum] se dle daného prohlášení na staveništi nacházely pouze staré základové desky/pasy realizované původním vlastníkem, které byly následně zhotovitelem pro jejich nepoužitelnost (degradaci stavu) odstraněny (viz čl. 181 spisu). Z ortofotomapy, ze snímku z portálu [webová adresa] a z Google map k dané lokalitě v různém čase, pak bylo zjištěno, že v současnosti (v roce 2022) jsou již na pozemcích žalobkyně sousedících s dotčeným pozemkem žalovaného provedeny stavby bytových domů, nicméně ještě k datu [datum], tj. po [datum], byl dotčený pozemek žalobkyně prázdný a nezastavěný (viz snímky na č.l. 242-244). I tato obrana žalovaného, při níž by bylo lze teoreticky uvažovat o aplikaci výše citovaného ustanovení § 549 odst. 2 o.z., tak byla shledána nedůvodnou a tvrzení žalovaného v daném směru vyvrácenými.

24. Odvolací soud pak neshledal důvodnými ani další námitky, v nichž žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se v daném případě nejedná o uplatnění práva v rozporu s dobrými mravy či o zjevné zneužití práva. Žalovaný své opačné hodnocení opíral o tvrzení o opakovaném ujišťování ze strany žalobkyně, že nebude vymáhat odstranění stavby, či předmětnou smluvní pokutu. Odvolací soud se v daném směru plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o dané otázce, které soud podrobně v napadeném rozsudku popsal, včetně důkazů a zjištění, z nichž při tom vyšel, vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr. Odvolací soud pro stručnost na detailní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje. Pro úplnost a v souvislosti s odkazem žalovaného na výpověď svědkyně [příjmení] odvolací soud pouze dodává, že ani z žalovaným citovaných výňatků z její výpovědi nelze při komplexním hodnocení všech provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti dospět k tomu, že by se žalobkyně platně zavázala předmětnou pokutu nevymáhat, ani že by se podobného nároku vzdala, a ani z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně opakovaně ujišťovala žalovaného o tom, že daný nárok (nikdy v budoucnu) neuplatní, jak tvrdil žalovaný. Tato obrana byla naopak opět vyvrácena již též před soudem prvního stupně provedenými listinnými důkazy. Poprvé již v dopisu zástupce žalobkyně ze dne [datum] adresovaném žalovanému byl žalovaný upozorněn na prodlení projektanta s plněním jeho závazků dle smlouvy a v této souvislosti i na povinnost odstranění černé stavby a na oprávnění žalobkyně požadovat předmětnou smluvní pokutu, pokud daná stavba nebude ve sjednané lhůtě odstraněna (viz dopis na č.l. 76 spisu). Následně pak byl žalovaný vyzván k odstranění stavby a zaplacení dané pokuty v dopise ze dne [datum], kdy k zaplacení smluvní pokuty byla stanovena lhůta 7 dnů od doručení. Žalovanému byla tato výzva doručena dne [datum], od [datum] byl tedy žalovaný v prodlení se splněním tohoto svého závazku.

25. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud shrnuje, že přiznaný nárok žalobkyně byl shledán i odvolacím soudem plně po právu. Námitky vznášené v obraně žalovaným nebyly důvodné. Mezi účastníky a další třetí osobou byla v souvislosti s protiprávním postupem žalovaného při výstavbě jeho domu uzavřena smlouva ze dne [datum] o vypracování dokumentace a inženýringu, v níž se žalovaný zavázal odstranit svou nepovolenou stavbu v případě, nebude-li vydáno do [datum] pravomocné rozhodnutí nebo povolení, které umožní žalobkyni realizaci přístavby její stavby, jež by eliminovala negativní důsledky nepovolené stavby žalovaného. Rozvazovací podmínka ke sjednané povinnosti žalovaného odstranit danou stavbu nenastala, neboť předmětné pravomocné rozhodnutí o povolení změny stavby žalobkyně (o předmětné přístavbě) získáno do sjednané doby [datum] (a ani později) nebylo. Tvrzení žalovaného o zmaření této podmínky v důsledku jednání žalobkyně bylo vyvráceno. Žalovaný však přesto svou povinnost odstranit v takovém případě danou stavbu do 8 měsíců poté, tj. do [datum], nesplnil. Tato povinnost odstranit nepovolenou stavbu byla stranami smluvně utvrzena sjednanou smluvní pokutou ve výši 1 mil. Kč. Ve vztahu k otázce přiměřenosti dané smluvní pokuty odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal, že by uplatněná pokuta byla nepřiměřená hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Nebyl tedy dán ani důvod k případné moderaci dané pokuty, k níž nadto soud přistoupí dle § 2051 o.z. pouze na návrh dlužníka (který nebyl učiněn). Pro úplnost se doplňuje, že nepřiměřenost pokuty za nesplnění povinnosti odstranit nepovolenou stavbu ve sjednané době není v daném případě dána ani v souvislosti s žalovaným taktéž zmiňovaným ujednáním v článku V. odst. 5 smlouvy. Ten navazuje na předchozí odst. 4 článku V., v němž strany deklarovaly, že úhrada odměny projektantovi ve výši [částka] ze strany žalovaného je sjednávána v důsledku jeho protiprávního jednání, které poškozuje stavebníka (žalobkyni), a právě proto bylo dohodnuto, že odměnu projektanta uhradí žalovaný. Žalovaný uváděl, že tuto úhradu ve prospěch projektanta provedl. Nicméně splnění jedné ze smluvních povinností neznamená, že by porušení jiné smluvní povinnosti nemohlo být v souladu se smluvními ujednáními sankcionováno smluvní pokutou. Nepřiměřenost ani neplatnost pokuty nelze bez dalšího dovozovat z toho, že žalovaný jinou ve smlouvě též sjednanou svou povinnost (neutvrzenou danou smluvní pokutou) splnil. Žádný důvod žalovaným tvrzené neplatnosti předmětných ujednání odvolací soud nezjistil. Žalovaný tedy jak svou povinnost odstranit předmětnou stavbu, tak zaplatit v důsledku toho uplatněnou smluvní pokutu přes výzvu žalobkyně nesplnil. Její nárok na zaplacení této pokuty byl proto důvodný a po právu, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

26. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně – vzhledem k výši přisouzené pohledávky – přiléhavě stanovené pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

27. Ke změně bylo podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam přistoupeno pouze v případě nákladového výroku II., a to jen ohledně výše náhrady nákladů řízení, kdy soud prvního stupně sice správně postupoval za použití § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. dle procesní zásady úspěchu ve věci a žalobkyni přiznal plnou náhradu hotových výdajů, při výpočtu celkové výše nákladů řízení však nebyly zohledněny všechny jednotlivé úkony poskytnuté právní služby, resp. správný počet odměn (a náhrad) náležejících na náhradě účelně vynaložených nákladů žalobkyni. Celková výše plné náhrady stanovená odvolacím soudem ve změněném výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v částce zaokrouhleně na celé koruny [částka] sestává ze zaplaceného soudního poplatku [částka], dále z 9 odměn zástupce žalobce, advokáta, po [částka] za 9 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, 3. žaloba, 4. replika žalobce z [datum] k vyjádření žalovaného, 5. účast na jednání dne [datum], 6. vyjádření žalobce z [datum] k doplněným tvrzením a důkazním návrhům žalovaného, 7. účast na jednání dne [datum] a 8. + 9. účast na jednání [datum] přesahující dvě hodiny), k tomu z 9 náhrad hotových výdajů po [částka], dále z náhrady promeškaného času ve výši odměny, tj. [částka] za účast na jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci samé, a k tomu z náhrady příslušné DPH ve výši 21 %, tj. v částce [částka], to vše dle § 6, § 7 a § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Pro úplnost se dodává, že odvolací soud shledal správným postup, kdy nebyly přiznány náklady za další úkon v podobě nahlížení do spisu, kdy z obsahu spisu nevyplývá účelnost takto vynaloženého nákladu. Ve zbylém rozsahu byl proto výrok II. rozsudku soudu prvního stupně rovněž jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrzen.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Procesně neúspěšnému žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na jejich náhradě celkem [částka], sestávající 2 x z odměny advokáta po [částka] za dva úkony právní služby (1. vyjádření k odvolání, 2. účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), ze dvou náhrad hotových výdajů po [částka] a z příslušné DPH, tj. částky [částka], to vše dle § 6, § 7 a § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.

29. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. a ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení