27 Co 48/2024 - 729

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce], zastoupený advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky], proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], o zaplacení 1 389 124 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 7. 2023, č. j. 2 C 17/2020-659, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 2 C 17/2020-675, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 3. 2024, č. j. 2 C 17/2020-704, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 339 594,45 Kč k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 2 C 17/2020-675, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 3. 2024, č. j. 2 C 17/2020-704, potvrzuje.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 51 763,80 Kč k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení zahájeném 22. 1. 2020 se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 389 124 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že v pozici objednatele zahájil dne 20. 1. 2017 na základě zadávací dokumentace výběrové řízení na veřejnou zakázku „Rekonstrukce krytého bazénu [adresa]“. Zakázka byla vysoutěžena za cenu 12 199 999 Kč (14 761 999 Kč včetně DPH). Termín provedení díla byl 90 kalendářních dnů, zahájení provádění díla bylo ujednáno na den 1. 6. 2017. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 6. 4. 2017 smlouvu o dílo č. S2017/06 (dále také „smlouva“ či „smlouva o dílo“), jejíž součástí byly i obchodní podmínky pro zhotovení stavby ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, pro veřejnou zakázku na stavební práce ze dne 6. 4. 2017 (dále jen „obchodní podmínky“). Předmětem smlouvy o dílo byla rekonstrukce krytého bazénu [adresa] na základě projektové dokumentace s označením „Opravy krytého bazénu [adresa]“, vypracované společností [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa]. Žalovaný dílo neprovedl, s jeho realizací ani nezapočal, z důvodu nevhodnosti věci/příkazu k provedení díla, skrytých překážek týkajících se místa provedení díla a okolností vyšší moci (problém v dodávce obkladů a dlažeb). [jméno FO] tyto skutečnosti žalovaný poukázal až přípisem ze dne 26. 5. 2017. Dne 30. 5. 2017 proběhlo jednání obou smluvních stran, žalobce vyzval žalovaného k převzetí staveniště v dohodnutém termínu dne 1. 6. 2017, což žalovaný přípisem ze dne 31. 5. 2017 odmítl. Dne 5. 6. 2017 žalovaný zaslal žalobci písemné odstoupení od smlouvy o dílo, a to i přesto, že přípisem ze dne 31. 5. 2017 stanovil žalobci lhůtu dvou týdnů k předání řádné projektové dokumentace a uzavření dodatku ke smlouvě o dílo, s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy. Žalovaný provádění díla nezahájil ani v žalobcem dodatečně stanovené lhůtě, a žalobce proto dne 20. 6. 2017 od smlouvy odstoupil. Odstoupení žalovaného považuje žalobce za neplatné, nezákonné, neboť projektová dokumentace byla řádným a dostatečným podkladem pro zahájení a provedení díla, což dokládá nejen znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]. ze dne 19. 6. 2017, ale i skutečnost, že oprava krytého bazénu byla na jejím základě následně provedena a dokončena jinou stavební společností (pouze s drobnými a nepodstatnými úpravami). Dalším důvodem neplatnosti odstoupení žalovaného je, že nesplňovalo formální náležitosti podle čl. 23.2.[právnická osoba] podmínek, když žalovaný neuvedl termín, k němuž odstupuje, důvod a přesnou citaci bodu smlouvy, pro který odstupuje. K odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalovaného navíc nedošlo bez zbytečného odkladu a tedy není ani včasné. Žalovaný musel být s projektovou dokumentací seznámen již od 20. 1. 2017 (vyhlášení výběrového řízení, kdy projektová dokumentace byla součástí zveřejněné zadávací dokumentace), na nevhodnost projektové dokumentace písemně upozornil až dne 26. 5. 2017. Navíc žalovaný písemným čestným prohlášením ze dne 17. 2. 2017 souhlasil se zadávacími podmínkami, a tedy i s projektovou dokumentací, vůči níž v rámci výběrového řízení nevznesl žádné připomínky, námitky ani výhrady. Opravu bazénu poté provedla a dokončila společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], a to podle stávající projektové dokumentace. Dílo tedy bylo dle této projektové dokumentace proveditelné. V důsledku neplatného odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného vznikla žalobci škoda jednak ve formě skutečné škody a současně i ušlého zisku rovněž právo na smluvní pokutu. Žalobce proto žalobou uplatnil nárok v celkové výši 1 389 124 Kč sestávající z následujících položek: - Škoda (ušlý zisk) vzniklá v důsledku uzavření a omezeného provozu krytého bazénu z důvodu předpokládané rekonstrukce. Jednalo se o úplné uzavření [Anonymizováno] od 31. 5. 2017 do 6. 6. 2017 a následné omezení provozu od 7. 6. 2017 – 31. 8. 2017, kdy v důsledku omezení nebylo dosaženo výnosů ze vstupného jako v předešlých letech. [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], ve vyjádření ze dne 7. 11. 2019 stanovila ušlý výnos ve výši 664 000 Kč. - Škoda ve výši 23 907 Kč z důvodu uzavření krytého bazénu a jeho omezeného provozu za období od 1. 6. 2017 do 31. 8. 2017, kdy nebylo dosaženo výnosů z nájmů věcí a služeb, neboť nájemci nemohli předměty nájmu užívat, a žalobce proto po nich nepožadoval nájemné. Konkrétně se jednalo o škodu z následujících smluv: o smlouvy o umístění věci, a to nápojových automatů ze dne 1. 4. 2013, uzavřené se společností [právnická osoba]., ztráta nájemného za měsíc červen 2017 ve výši 1 200 Kč, o smlouvy o umístění věci – automatů a zábavní techniky ze dne 29. 7. 2008 a smlouvy o umístění věci ze dne 20. 7. 2009, uzavřené s [jméno FO], ve znění dodatku, v podobě ztráty nájemného za měsíc červen-srpen 2017 ve výši 2 941 Kč, o smlouvy o umístění věci – automatů ze dne 25. 7. 2014, uzavřené s [jméno FO], v podobě ztráty nájemného za měsíce červen–srpen 2017 ve výši 5 400 Kč, o smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání – provozování masáží ze dne 29. 5. 2008, a smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání – provozování masáží ze dne 1. 1. 2014 uzavřené s [jméno FO], v podobě ztráty nájemného za měsíc červen 2017 ve výši 4 000 Kč, o smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání - tzv. „mokrý bať“ ze dne 10. 12. 2015, uzavřeně s [jméno FO], v podobě ztráty nájemného za měsíce červen–srpen 2017 ve výši 6 000 Kč, o smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 2. 1. 2009, uzavřené s [právnická osoba], příspěvkovou organizací, v podobě ztráty nájemného za měsíc červen 2017 ve výši 2 366 Kč, o smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání – restaurace ze dne 28. 2.2017, uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO], v podobě ztráty nájemného za měsíc červen 2017 ve výši 2 000 Kč. - Nedosažení zisků z reklamní a propagační činnosti za období od 1. 6. 2017 do 31. 8. 2017 v celkové výši 20 250 Kč, neboť ceny za poskytnutí této činnosti byly žalobcem z důvodu uzavření bazénu sníženy oproti cenám dle ceníku pro rok 2017, což vyplývá z ustanovení o výši smluvní ceny v níže uvedených smlouvách, konkrétně pak žalobci v důsledku vadného jednání žalovaného vznikla škoda z titulu: o smlouvy o reklamní a propagační činnosti ze dne 25. 2. 2017, uzavřené s [právnická osoba]., v částce 3 500 Kč, o smlouvy o reklamní a propagační činnosti ze dne 13. 2. 2017, uzavřené s [právnická osoba]., v částce 2 000 Kč, o smlouvy o reklamní a propagační činnosti ze dne 20. 2. 2017, uzavřené s [právnická osoba], v částce 7 500 Kč, o smlouvy o reklamní a propagační činnosti ze dne 13. 2. 2017, uzavřené s Grey tech s. r. o., v částce 2 000 Kč, o smlouvy o reklamní a propagační činnosti ze dne 25. 11. 2016, uzavřené s [právnická osoba], v částce 3 500 Kč, o smlouvy o reklamní a propagační činnosti ze dne 27. 4. 2017, uzavřené s [Anonymizováno] [právnická osoba]., v částce 1 750 Kč. - Škoda v podobě nákladů vzniklých v důsledku opakování výběrového řízení a navýšení cen ve výši 445 201 Kč, jako rozdíl vysoutěžené ceny díla žalovaným v částce 12 199 999 Kč a ceny díla, která byla sjednána se společností [právnická osoba], v částce12 645 200 Kč. - Náklady zadávacího řízení na výběr nového dodavatele na rekonstrukci krytého bazénu, které činily dle příkazní smlouvy ze dne 31. 7. 2017, uzavřené se společností [právnická osoba], částku 40 000 Kč dle daňového dokladu č. 171043 ze dne 8. 11. 2017. - Vynaložené náklady za pronájem prostor pro uskladnění technologií a inventáře nacházejícího se v prostoru krytého bazénu po dobu předpokládané opravy dle nájemní smlouvy č. 1/2017 ze dne 12. 5. 2017 s [jméno FO], které představují za měsíce červen a červenec 2017 výši dvou nájemných, což činí celkem 56 466 Kč. - Náklady vynaložené za vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne 19. 6. 2017– v částce 4 500 Kč, a za vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno] – [jméno FO] ze dne 31. 5. 2017 ve výši 1 800 Kč. - Náklady za technický stavební dozor na stavbě, a to společnosti [právnická osoba]., za období duben–květen 2017 ve výši 9 500 Kč, a za náklady v souvislosti s novým výběrovým řízením (hodnocení nabídek) ve výši 1 500 Kč. - Smluvní pokuty podle čl. 23.4.1.6. obchodních podmínek ve výši 122 000 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť dne 5. 6. 2017 od smlouvy o dílo platně odstoupil. Nikoliv z důvodu neplnění smluvních povinností žalobcem, ale z důvodu uvedeného v § 2595 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když žalobce písemně trval na provedení díla podle projektové dokumentace, u níž bylo zřejmé, že bez doplnění o zásadní technologická řešení není možno dílo řádně provést. Odstoupení nemůže být neplatné z důvodu formálních požadavků sjednaných ve smlouvě, protože pro odstoupení od smlouvy o dílo z důvodu obsaženého v zákoně žádné zvláštní formální požadavky sjednány nebyly. Bez dopracování projektu projektantem na základě teprve dotvořeného technologického řešení po zahájení provádění díla nebylo možno stavbu řádně provést. Tento závěr jednoznačně podporuje také znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku č. 216-03/17 ze dne 29. 6. 2017. Doplňování projektové dokumentace nebylo, a ani nemohlo být, součástí plnění dle smlouvy, když odbornost provádění staveb v sobě nezahrnuje odbornost projektování staveb. Žalovaný během prvních tří kontrolních dnů, ještě před převzetím staveniště a za trvajícího provozu bazénu, upozornil žalobce na zjevnou potřebu doplnění dokumentace o chybějící technologická řešení. Opakovaně na to žalobce upozorňoval v korespondenci před tím, než odstoupil od smlouvy. Žalobce však doplnění projektové dokumentace odmítl a uvedl, že takovéto požadavky měly být vzneseny již v rámci výběrového řízení. Žalovaný proto využil svého práva a podle § 2595 o. z. od smlouvy o dílo oprávněně odstoupil. Ke znaleckému posudku č. SZP Cv III.d/22 ze dne 22. 8. 2022, podanému znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], uvedl, že neobsahuje vlastní posudkovou část a odůvodnění v rozsahu umožňujícím jeho přezkoumatelnost podle § 28 odst. 2 písm. e) a f) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích a tlumočnících. Znalec se v rámci nálezu omezuje pouze na nic neříkající obecný výklad terminologie a nijak konkrétně nepopisuje zkoumání jednotlivých částí dané projektové dokumentace, neuvádí žádné argumenty ohledně její správnosti či nedostatečnosti. V rozporu s požadavky zákona se znalec omezuje na odpovědi na položené otázky, z nichž však nevyplývá jednoznačný závěr, ale ani konkrétní odůvodnění uvedených odpovědí na otázky. K nároku na zaplacení smluvní pokuty 122 000 Kč dle čl. 23.4.1.6. obchodních podmínek žalovaný uvedl, že žádné ustanovení smlouvy o dílo neporušil. A i kdyby, nelze daný nárok žalobci přiznat z důvodu neplatnosti daného ujednání, neboť vznik práva na smluvní pokutu je vázán pouze a jen na odstoupení od smlouvy, nikoliv na porušení konkrétní či obecněji specifikované smluvní povinnosti. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je smluvní pokutu nutno podle § 544 odst. 1 o. z. (shodně pak § 2048 o. z.) vázat vždy na porušení smluvní povinnosti. Bez ohledu na další související okolnosti je tedy žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 122 000 Kč nedůvodná pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě. K nároku žalobce na náhradu škody (ušlého zisku) v důsledku uzavření a následného omezení provozu krytého bazénu z důvodu předpokládané rekonstrukce za dobu od 31. 5. 2017 do 6. 6. 2017 a následně od 7. 6. 2017 do 31. 8. 2017 žalovaný uvedl, že není důvodný, neboť zde není dána příčinná souvislost mezi neprováděním díla z jeho strany a ušlým ziskem žalobce. O ušlém zisku by bylo možno uvažovat leda za období roku 2018, kdy probíhala rekonstrukce na základě opakovaného výběrového řízení, nikoli v roce 2017, protože tehdy by žalobce zisku stejně nedosáhl z důvodu provádění rekonstrukce. Z důkazů předložených žalobcem navíc tvrzený ušlý zisk nevyplývá. Vyjádření znalecké kanceláře [právnická osoba]. není posudkem, ale pouhým vyjádřením třetí soukromé osoby ohledně možných ušlých výnosů. Toto vyjádření je zaměřeno na vyčíslení údajně ušlých výnosů (tržeb) z prodeje vstupného, nikoliv na vyčíslení ušlého zisku. Teprve po odečtení nákladů, které by na dosažení oněch výnosů bylo nutno vynaložit, by bylo možno uvažovat o nějakém zisku nebo ztrátě. Žalobce opomíjí, že za danou dobu provozu bazénu, kdy mu měly údajně ujít nějaké výnosy, by musel vynaložit náklady na mzdy pracovníků, osvětlení, elektřinu, materiál a další výdaje spojené s provozem bazénu. Žalobě tedy nemůže být v této části vyhověno už jenom z toho důvodu, že z dosud provedených důkazů nijak nevyplývá, jaký zisk žalobci v porovnání s předchozími lety ušel. Žalovaný poukázal na to, že jestliže byl žalobce ve srovnávaných letech 2014–2016 ve ztrátě, těžko může vyčíslovat na základě srovnání s těmito účetními roky ušlý zisk v roce 2017. Kromě toho podkladem pro vyjádření [právnická osoba]. byly pouze tabulky s údaji o návštěvnosti zpracované žalobcem, nikoli nějaký objektivizovaný podklad. K dalšímu nároku žalobce na náhradu škody (ušlého zisku) v důsledku uzavření a následného omezení provozu krytého bazénu z důvodu předpokládané rekonstrukce – ušlý výnos z nájmů zboží a služeb 23 907 Kč žalovaný poznamenal, že v období od 1. 6. 2017 do 31. 8. 2017 nebylo po níže uvedených subjektech požadováno nájemné, neboť nebylo možno nájemci předměty nájmu užívat. Žalobce si v tomto bodě odporuje s předchozím tvrzením, že k uzavření bazénu došlo pouze v období od 31. 5. 2017 do 6. 6. 2017, a v období od 7. 6. 2017 do 31. 8. 2017 byl provoz bazénu omezen (dle obsahu vyjádření [právnická osoba]. jen několik hodin denně, např. jen 2 hodiny). Sám žalobce tedy uvádí, že nájemné neinkasoval, protože se jej rozhodl po nájemnících nepožadovat. Nájem mohl být realizován i během omezeného provozu krytého bazénu (např. dvě hodiny denně). Bylo tedy pouze rozhodnutím žalobce, že se rozhodl nájemné nepožadovat v celém rozsahu, i když provoz bazénu probíhal. Už tedy ze samotné žaloby vyplývá, že není dán základní předpoklad odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi údajným neprováděním díla žalovaným a údajným ušlým ziskem. Rovněž ušlý zisk z nerealizovaných nájmů je možné zjistit teprve po odečtení nákladů, které na dosažení oněch výnosů (nájemného) bylo nutno vynaložit, a jejichž výše je neznámá. K dalšímu nároku žalobce na náhradu škody (ušlého zisku) v důsledku uzavření a následného omezení provozu krytého bazénu z důvodu předpokládané rekonstrukce – ušlý výnos z reklamní a propagační činnosti 20 250 Kč uvedl, že žalobce v žalobě k tomuto nároku uvádí, že v období od 1. 6. 2017 do 31. 8. 2017 nebylo žalobcem dosaženo zisků z reklamní a propagační činnosti, kdy ceny za poskytnutí této činnosti byly žalobcem z důvodu uzavření bazénu sníženy, resp. kráceny. Žalobce si v tomto bodě rovněž odporuje s předchozím tvrzením, že k uzavření bazénu došlo pouze v období od 31. 5. 2017 do 6. 6. 2017, a v období od 7. 6. 2017 do 31. 8. 2017 byl provoz bazénu omezen. Sám žalobce uvádí, že odměny neinkasoval, protože se je rozhodl po smluvních partnerech nepožadovat, a tedy nikoliv kvůli okolnosti, že dílo nebylo prováděno žalovaným. Bylo pouze rozhodnutím žalobce, že nepožadoval odměnu za propagační činnost, i když provoz bazénu probíhal. Ze samotné žaloby vyplývá, že není dána příčinná souvislost mezi údajným neprováděním díla žalovaným a údajným ušlým ziskem žalobce. K dalšímu nároku na náhradu škody v důsledku opakování výběrového řízení a navýšení cen ve výši 445 201 Kč a 40 000 Kč uvedl, že nově vybraný zhotovitel [právnická osoba] neprovedl dílo podle sporné projektové dokumentace, ani podle později upravené dokumentace pro výběrové řízení, ve kterém uspěl, ale pro dokončení rekonstrukce musel učinit desítky změn díla popsaných celkem ve 27 změnových listech. Přitom hodnota méněprací dle změnového listu č. 27 činila 313 209,43 Kč bez DPH a hodnota víceprací dle změnových listů č. 1 až 26 činila 2 256 045,17 Kč bez DPH. V rámci dohody o narovnání uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 17. 10. 2018 mimo jiné vyplývá (viz čl. II., bod 1., odst. 1.), že v průběhu realizace výše uvedeného díla vznikla nezbytná potřeba stavebních prací a dodávek nad rámec rozsahu díla sjednaného ve smlouvě o dílo a zároveň snížení rozsahu díla o některé práce a dodávky sjednané ve smlouvě o dílo, které dle dohody stran nebyly realizovány. Důvodem tohoto postupu byly některé nové skutečnosti zjištěné až při provádění stavebních prací v místě plnění, které jsou pro objednatele nezbytné a objektivně odůvodnitelné. Z narovnání tak nepřímo plyne, že dílo (rekonstrukce bazénu) nebylo podle žalovaným rozporované projektové dokumentace realizovatelné, když vznikla potřeba realizace některých stavebních prací a dodávek nad rámec rozsahu díla sjednaného ve smlouvě o dílo a zároveň snížení rozsahu díla o některé práce a dodávky sjednané ve smlouvě o dílo. Žalobcem uvedené prosté srovnání nabídkových cen z výběrových řízení nemůže představovat správné vyčíslení údajné škody, když v roce 2018 bylo společností [právnická osoba] naceněno jiné dílo, než cenil žalovaný v roce 2017, a především, zcela jiné dílo pak bylo v roce 2018 provedeno a ze strany žalobce uhrazeno. K dalšímu nároku na náhradu škody ve výši 56 466 Kč odpovídající nákladům za pronájem prostor pro uskladnění technologií a inventáře žalovaný uvedl, že je ze samé podstaty nedůvodný. Žalobce si pronajal určité prostory, tyto mohl využívat a bylo jen na něm, kdy a jak toto učiní. Žalobce mohl po dobu sjednaného nájmu tyto prostory užívat a plnění mu tak bylo ze strany pronajímatele poskytnuto. I nároky na náhradu nákladů vynaložených za vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne 19. 6. 2017 ve výši 4 500 Kč a za odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 31. 5. 2017 ve výši 1 800 Kč, nejsou důvodné, neboť se nejedná o znalecké posudky použitelné v soudním řízení. Tato vyjádření nesplňují ani základní náležitosti posudku, objednal si je žalobce čistě ze svého rozhodnutí, ačkoliv měl k dispozici technický dozor investora, který byl rovněž autorem projektové dokumentace a poskytoval mu k dané problematice odborné poradenství, včetně argumentace vůči žalovanému. Nejedná se o škodu způsobenou žalovaným žalobci, ale o plnění, které si žalobce ze své vůle objednal u třetích osob. Také nárok na náhradu nákladů na technický stavební dozor na stavbě za období duben – květen 2017 ve výši 9 500 Kč nejsou důvodné, protože [tituly před jménem] [jméno FO] v období duben – květen 2017 své služby žalobci fakticky poskytoval, když se účastnil několika kontrolních dnů (20. 4. 2017, 19. 5. 2017, 26. 5. 2017), pořizoval z nich zápisy, komunikoval se zástupci žalovaného, poskytoval stanoviska, a to v době, kdy již žalovaný v rámci plnění dle smlouvy o dílo zpracovával pasportizaci stavby. Ohledně nákladů na nové výběrové řízení ve výši 1 500 Kč uvedl, že i zde bylo pouze rozhodnutím žalobce, že si osobu technického dozoru investora nevybral sám a hradil odměnu nějaké třetí osobě za údajné hodnocení nabídek.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 374 226 Kč (II. výrok) a dále povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 15 986 Kč (III. výrok). Doplňujícím usnesením ze dne 18. 3. 2024, č. j. 2 C 17/2020-704, soud prvního stupně uložil žalobci povinnost nahradit České republice následně vzniklé náklady řízení spočívající ve znalečném vyúčtovaném akad. arch [jméno FO] za účast u jednání ve výši 4 000 Kč. V odůvodnění soud zrekapituloval tvrzení žalobce i žalovaného a uvedl podrobná skutková zjištění z provedených důkazů. Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě výběrového řízení pro veřejnou zakázku - „Rekonstrukce krytého bazénu [adresa]“ uzavřel žalobce se žalovaným dne 6. 4. 2017 smlouvu o dílo č. S2017/06, jejíž součástí jsou obchodní podmínky pro zhotovení stavby ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek pro veřejnou zakázku na stavební práce ze dne 6. 4. 2017. Předmětem smlouvy o dílo byla rekonstrukce krytého bazénu [adresa], na základě projektové dokumentace s označením „Opravy krytého bazénu [adresa]“, vypracované společností [právnická osoba]., [adresa], za cenu 12 199 999 Kč (14 761 999 Kč s DPH). Termín provedení díla byl dohodnut na 90 kalendářních dnů a termín zahájení provádění díla – stavebních prací na 1. 6. 2017. Sporné pak bylo, zda odstoupení žalovaného od smlouvy ze dne 5. 6. 2017 bylo platné. K odstoupení došlo poté, co žalovaný upozornil dne 26. 5. 2017 žalobce na nevhodnost věci/příkazu k provedení díla (projektové dokumentace), na skryté překážky týkající se místa provedení díla a na okolnost vyšší moci a sdělil žalobci, že podle § 2627 o. z. přerušuje provádění díla a požádal o bezodkladné jednání o změně smlouvy o dílo, resp. uzavření dodatku. Soud se zabýval otázkou, zda předmětná projektová dokumentace je zřejmě nevhodnou věcí, případně nevhodným pokynem. Uzavřel, že k posouzení této otázky měl k dispozici především dva znalecké posudky, a to posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a posudek [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], když svědek [tituly před jménem] [jméno FO], vyjadřující se k otázce úplnosti projektové dokumentace, byl soudem shledán jako nevěrohodný z důvodu střetu zájmů, neboť byl jak zhotovitelem projektové dokumentace, tak i stavebním dozorem žalobce, a proto vypracovanou projektovou dokumentaci obhajoval. Současně soud konstatoval, že bylo předloženo vyjádření [právnická osoba]., že projektová dokumentace je dostačující pro výběr zhotovitele a realizaci stavby. Uvedl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] až „básnicky vzletně“ konstatoval, že se mu nepodařilo zjistit, že by dokumentace trpěla natolik významnými absencemi některých částí, potřebných údajů nebo výroků, aby byl oprávněn s jistotou konstatovat, že je neúplná nebo dokonce vadná a vedla by k vadnému dílu. Soud uzavřel, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se ve svém posudku omezuje pouze na nic neříkající obecný výklad terminologie, avšak konkrétně nepopisuje zkoumání jednotlivých částí dané projektové dokumentace, neuvádí žádné argumenty ohledně její správnosti či nedostatečnosti, znalecký posudek neobsahuje vlastní posudkovou část a odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku podle ustanovení § 28 odst. 2 písm. e) a f) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“). Znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] proto vyhodnotil jako zcela obecný, a tedy nepoužitelný. Při svém rozhodování vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], dle kterého nelze na základě této projektové dokumentace stavbu realizovat. Uvedený znalecký posudek zhodnotil, že projektová dokumentace není úplná a svým obsahem, rozsahem a zpracováním neodpovídá požadavkům na dokumentaci pro provádění stavby, tedy není v souladu s vyhláškou č. 499/2003 Sb. (správně vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb – pozn. odvolacího soudu). Tento posudek soud prvního stupně posoudil jako odborný, zabývající se konkrétními nedostatky, navíc jeho závěr podpořily i svědecké výpovědi svědků [jméno FO], prokuristy společnosti [právnická osoba]., která rekonstrukci realizovala v roce 2018, a [tituly před jménem] [jméno FO] supervizora stavby realizované v roce 2018. [jméno FO] podkladě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že předmětná projektová dokumentace je, bez doplnění o konkrétní technologická řešení (postupy) navržené projektantem jako odborníkem na tuto činnost, zjevně nedostatečným podkladem pro řádné (bezvadné) provedení díla, a šlo tak o zřejmě nevhodnou věc/příkaz podle § 2595 o. z., když doplňování projektové dokumentace nebylo součástí plnění dle smlouvy o dílo, a ani nemohlo být, neboť odbornost provádění staveb v sobě odbornost projektování staveb nezahrnuje. Žalovaný měl povinnost dílo provádět s potřebnou péčí. V rámci vyšší kvalifikovanosti oproti neodbornému žalobci rozpoznal zřejmě nevhodný příkaz a na nevhodnost projektové dokumentace upozornil a přerušil provádění díla (§ 2594 o. z.). Protože žalobce trval na provedení díla podle projektové dokumentace, kterou o chybějící technologická řešení odmítl doplnit, žalovaný dne 5. 6. 2017 od smlouvy o dílo odstoupil, a to nikoliv z důvodu neplnění smluvních povinností žalobce, ale z důvodu uvedeného v § 2595 o. z. Soud prvního stupně proto uzavřel, že odstoupení není neplatné z důvodu formálních požadavků sjednaných ve smlouvě, protože pro odstoupení z důvodu obsaženého v zákoně žádné zvláštní formální požadavky sjednány nebyly. Ohledně podrobného zdůvodnění soud prvního stupně odkázal na argumentaci žalovaného, když uzavřel, že mu „nezbylo“ než se s ní ztotožnit a odkázat na ni, a to jak v části odstoupení od smlouvy, tak v části náhrady škody. Soud prvního stupně rovněž uvedl, že i kdyby bylo odstoupení žalovaného neplatné a žalobce by měl nárok na náhradu škody, žalobcem v žalobě uplatněná škoda by nemohla být přiznána, neboť chybí zásadní prvek pro uplatnění nároku na náhradu škody, a to příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným a žalobcem vyčíslenou škodou. Ve vztahu k nároku na smluvní pokutu soud uzavřel, že není důvodný, neboť žalovaný neporušil žádné ustanovení smlouvy o dílo, nadto soud shledal ujednání o smluvní pokutě neplatným, neboť vznik práva na smluvní pokutu je vázán pouze a jen na odstoupení od smlouvy, nikoliv na porušení, ať už konkrétní či obecněji specifikované smluvní povinnosti, přičemž podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je nutno smluvní pokutu ve smyslu § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (shodně pak § 2048 o. z. ) vázat vždy na případ porušení smluvní povinnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Žalobce podal proti rozsudku odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a procesních vad. Uvedl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným a neúplným skutkovým zjištěním a nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a důkazům. Namítl, že rozsudek postrádá řádné, dostatečné a určité odůvodnění, kdy většina skutkových zjištění soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování. Zdůraznil nepřípustnost přejímání tvrzení a argumentů žalovaného do rozsudku, které soud doslova opisuje s odůvodněním, že mu nezbývá než se s nimi ztotožnit, aniž by se zabýval a vypořádal s tvrzeními žalobce. Soud musí sám řádně a pečlivě zhodnotit všechna skutková tvrzení, důkazy a argumenty, činit svá vlastní skutková zjištění a dovozovat z nich své vlastní právní závěry. Při hodnocení důkazů soud prvního stupně vycházel především z výpovědi svědků [právnická osoba] [jméno FO], ačkoli v řízení bylo vyslechnuto více svědků. Jejich výpověďmi se soud nezabýval a pouze konstatoval, že tito nic významného neuvedli. Co se týče svědků [jméno FO] a [jméno FO], soud prvního stupně se s jejich výpověďmi nevypořádal komplexně a v souvislosti s ostatními provedenými důkazy, ale z jejich výpovědí vytrhl jen ty pasáže, které opětovně vyzdvihl žalovaný ve svůj prospěch a tyto do svých skutkových závěrů nekriticky převzal. V rámci řízení byly žalobcem navrhovány další důkazy, které soud prvního stupně nezmiňuje, resp. těmito se v rozsudku nezabývá. Hodnocení některých důkazů pak soud činí nesprávně a nepřiléhavě, případně vůbec a jen vyzdvihuje skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce. Je zcela nepochopitelné, z jakého důvodu při rozhodování vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], a nikoli ze závěrů soudem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Jediným odůvodněním je opět to, že soud převzal argumentaci žalovaného, což nemůže obstát, a to i kdyby posudek trpěl formálními vadami. Obsah výpovědi znalce je žalovaným překrucován a soud uvedené argumenty přejímá. Podstatné u tohoto znaleckého posudku a znalce je, že bylo jednoznačně kladně odpovězeno na otázku, zda bylo možno stavbu podle stávající projektové dokumentace zrealizovat či nikoli. Znalec v rámci výslechu doplnil, že podstatná část nejasných skutečností v projektové dokumentace měla být řešena již v rámci výběrového řízení a následného dialogu mezi účastníky. Tyto závěry jsou logické a standardní a soud se s nimi měl vypořádat. Dále namítl, že posouzení proveditelnosti stavby nelze stavět jen na znaleckém posudku a výpovědi dvou svědků, jak činí soud prvního stupně, ale tuto otázku je nutno posoudit v kontextu se všemi dalšími důkazy. Soud v rozsudku navíc pomíjí skutečnost, že stavba byla později zrealizována jinou stavební společností – [právnická osoba], a to na základě shodné, tedy původní projektové dokumentace, pouze s určitými změnami, které lze na každé stavbě tohoto typu předpokládat, z čehož jasně plyne, že stavba byla dle původní projektové dokumentace proveditelná. Pokud došlo k jejímu případnému doplňování či změnám, pak se tímto měl soud zabývat, což opětovně neučinil, a tedy dostatečně nezjistil rozhodný skutkový stav. Nadto soud zcela opomněl vysvětlit a zdůvodnit případné rozpory mezi jednotlivými důkazy. Své skutkové závěry staví pouze na některých, jím vybraných, tvrzeních a důkazech, jiné pomíjí a některá skutková zjištění staví toliko na úvahách a výkladech žalovaného. Dále žalobce zdůraznil, že je zcela standardní v rámci těchto závazkových vztahů v obchodních podmínkách stanovit zhotoviteli povinnost na případné vady projektové dokumentace bezodkladně upozornit. Základní odpovědnostní předpoklad náhrady škody spočívá v porušení povinnosti zhotovitele předanou projektovou dokumentaci s odbornou péčí prohlédnout a upozornit objednatele na její případné nedostatky. Pokud žalovaný argumentoval, že nevhodnost příkazu spočívá v absenci technologického řešení sanace zdiva, pak měl na tento zjevný nedostatek upozornit v rámci prostudování předané projektové dokumentace, neboť o uvedeném musel žalovaný vědět již po kontrole projektové dokumentace a nikoli těsně před dohodnutým termínem zahájení provádění díla. Pro odstoupení od smlouvy z důvodu nevhodného příkazu je potřeba vyzdvihnout dva předpoklady, a to že příkaz musí být „zřejmě“ nevhodný (kvalifikovaná povaha nevhodnosti) a zhotovitel musel na nevhodnost objednatele upozornit, a to bezodkladně, jak vyplývá z § 2594 odst. 1 o. z. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007, dle něhož zhotovitel odpovídá za vady, jejichž příčinou byla nevhodnost pokynů objednatele, jestliže nesplnil svou povinnost upozornit na nevhodnost pokynů včas. Žalobce zdůraznil, že nebylo prokázáno, že projektová dokumentace byla vadná a dílo dle ní tedy nebylo proveditelné. I kdyby uvedené prokázáno bylo, pak upozornění nebylo učiněno bezodkladně. [právnická osoba] bylo zahájeno dne 20. 1. 2017, žalovaný byl v jeho rámci s projektovou dokumentací seznámen. Žalovaný zpracoval časové harmonogramy stavby dne 3. 4. 2017 a 22. 5. 2017, které předal žalobci a z nichž vyplývá časové určení provedení jednotlivých fází díla. V rámci kontrolního dne 19. 5. 2017 žalovaný odsouhlasil termín zahájení díla, tj. 1. 6. 2017 a ještě dne 25. 5. 2017 žalovaný žalobci zaslal zápis o předání-převzetí staveniště. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by žalovaný neměl k provádění díla přistoupit a že by podklady k provádění stavby byly nedostatečné či vadné. Důvodem nezahájení provádění díla byla nevhodnost věci/příkazu k provedení díla, skryté překážky týkající se místa provedení díla (skryté vady díla) a okolnosti vyšší moci (problém v dodávce obkladů a dlažeb), přičemž na tyto skutečnosti žalovaný poukázal až přípisem ze dne 26. 5. 2017, tj. těsně před termínem zahájení díla. Chybějící pasáž projektové dokumentace, týkající se pouze otázky zdiva, musela být žalovanému zřejmá již v době výběrového řízení. Žalovaný na stavbě nezapočal jakékoli stavební či obdobné činnosti, které by eventuálně mohly vést ke zjištění jím tvrzených vad, které z tohoto důvodu nemohl hned na počátku seznat, specifikovat a žalobci vytknout. Byť žalovaný v písemném odstoupení namítal celkem tři zákonné důvody svého odstoupení, a to nevhodnost věci/příkazu k provedení díla, skryté vady díla a okolnosti vyšší moci, tak v rámci řízení se pak omezil na tvrzení a prokazování toliko prvního z těchto důvodů. Žalobce je přesvědčen o tom, že případné vady projektové dokumentace, které by ji činily nerealizovatelnou (což však žalobce nepřipouští) mohl a měl žalovaný při vynaložení odborné péče zjistit již v průběhu výběrového řízení, resp. přinejmenším na ně měl upozornit žalobce prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 zákona č. 134/2016 Sb. K části rozsudku týkající se zhodnocení jednotlivých žalobou uplatněných nároků na náhradu škody žalobce namítl, že soud prvního stupně nepřiléhavě a nepřípustně přejímá veškeré argumenty a tvrzení žalovaného, aniž by sám dospíval ke svým skutkovým zjištěním a závěrům. Závěrem žalobce namítl i nesprávnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení spočívající v chybném vyhodnocení účelnosti úkonů právní služby. Žalovaný mohl a měl některá svá tvrzení uplatnit již v rámci jiných podání, případně u jednání, neboť některá podání žalovaného nejsou činěna na výzvu soudu či jako replika na podání žalobce, ale jsou pouhým doplněním již dříve uvedených skutkových tvrzení.

5. Žalovaný označil odvolání žalobce za nedůvodné a navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Ohradil se proti tomu, že by soud prvního stupně pouze odkázal na jeho vyjádření. Odůvodnění rozsudku obsahuje podrobnou argumentaci týkající se odstoupení od smlouvy o dílo a otázky odpovědnosti za škodu. Je běžné, že se soud v rámci svých závěrů a hodnocení ztotožní s argumentací jedné ze stran sporu a s protichůdnou argumentací druhé strany logicky nesouhlasí. Pokud soud považuje argumentaci jednoho z účastníků za správnou, není chybou, když tuto v rámci svého vlastního hodnocení věci převezme. Soud odůvodnil rozsudek v souladu se zákonnými požadavky. Není pravdou, že soud prvního stupně hodnotí pouze výpovědi svědků [právnická osoba] [jméno FO] a zcela vyloučil výpověď svědka Procházky, jak namítá žalobce. Soud svědka [Anonymizováno] vyhodnotil jako nevěrohodného s ohledem na střet zájmů, když svědek je současně autorem sporné projektové dokumentace, kterou jako dílo za odměnu a na svou odpovědnost zpracoval pro žalobce, a současně žalobce zastupoval jako technický dozor investora při realizaci stavby. Žalobce pouze obecně namítl nesprávnost hodnocení výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], ale konkrétněji neuedl, v čem tato spočívá anebo jaké jiné závěry z těchto výpovědí plynou. Žalobce dále soudu vytýká, že nezmiňuje jím navržené důkazy, aniž by je však blíže konkretizoval. K námitce, že soud opomenul další svědecké výpovědi, žalovaný podotkl, že soud v odůvodnění rozsudku stručně a věcně uvedl, že další slyšení svědci nic významného k věci neuvedli. Pokud žalobce shledal nepochopitelným, z jakého důvodu soud při rozhodování vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], a nikoliv ze závěrů soudem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], žalovaný zdůrazňuje, že oba posudky mají stejnou důkazní váhu, jejich závěry byly protichůdné a soud vzniklé rozpory objasnil u jednání výslechem znalců, zhodnotil podané výkony obou znalců a uvedl důvody, pro které vyšel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který jednoznačně potvrdil skutkový závěr, že předmětná projektová dokumentace je zjevně nedostatečným podkladem pro to, aby bez jejího doplnění o konkrétní technologické řešení navržené projektantem jako odborníkem na tuto činnost bylo dílo řádně provedeno. Současně k posudku [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný vyzdvihl, že znalecký posudek neobsahuje vlastní posudkovou část a odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku dle § 28 odst. 2 písm. e) a f) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích. Znalec se v rámci nálezu omezil pouze na obecný výklad terminologie a konkrétně nepopsal zkoumání jednotlivých částí dané projektové dokumentace, neuvedl argumenty ohledně její správnosti či (ne)dostatečnosti. V odpovědi na dotaz soudu pak znalec uvedl, že nedostatky projektové dokumentace bylo možno vyjasňovat na výrobních výborech, a proto bylo možno stavbu na základě dané projektové dokumentace realizovat. Znalec však mylně vycházel z předpokladu, že objednatel vždy zajistí vyjasnění a upřesnění a budou tak zhojeny nedostatky dokumentace. V projednávané věci však zpracovatel a technický dozor investora v jedné osobě jakékoliv doplnění projektové dokumentace odmítal poskytnout. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] označil hodnocení projektové dokumentace v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] za přehnaně formální, aniž by jakkoli zpochybnil jeho jednotlivé dílčí závěry. Jako absurdní pak žalovaný označil závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že zhotovitel, který v rámci výběrového řízení na veřejnou zakázku nepodal námitky proti projektové dokumentaci a zakázku přijal, přebral tímto odpovědnost za projektovou dokumentaci. Tato představa je ve zjevném rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, dle něhož zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele a prolíná se celým posudkem i vyjádřeními tohoto znalce u soudního jednání. Námitku žalobce, že soud ve svém rozsudku zcela opomíjí, že stavba byla později zrealizována jinou stavební společností – [Anonymizováno] a to na základě shodné projektové dokumentace, pouze s určitými změnami, žalovaný považuje za nedůvodnou, neboť soud prvního stupně se touto otázkou v odůvodnění zabýval. Navíc žalobce opomíjí, že nově vybraný zhotovitel [právnická osoba] ve skutečnosti neprovedl dílo podle sporné projektové dokumentace, ani podle později upravené dokumentace pro výběrové řízení, ve kterém uspěl, ale pro dokončení rekonstrukce musel učinit desítky změn díla popsaných celkem ve 27 změnových listech. Přitom hodnota méněprací dle změnového listu č. 27 činila 313 209,43 Kč bez DPH a hodnota víceprací dle změnových listů č. 1 až 26 činila 2 256 045,17 Kč bez DPH. Z dohody o narovnání uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne 17. 10. 2018 je patrno, že v průběhu realizace vznikla nezbytná potřeba stavebních prací a dodávek nad rámec rozsahu díla sjednaného ve smlouvě o dílo a zároveň snížení rozsahu díla o některé práce a dodávky sjednané ve smlouvě o dílo, které dle dohody stran nebyly realizovány, což dokládá, že dílo nebylo prováděno dle původní dokumentace. Současně žalovaný poukázal na rozdíly položkového soupisu prací a dodávek v opakovaném výběrovém řízení, které dokládají, že v roce 2018 bylo společností [právnická osoba] naceněno jiné dílo, než nacenil žalovaný v roce 2017, a především, zcela jiné dílo pak bylo v roce 2018 provedeno a ze strany žalobce uhrazeno. Pokud žalobce dále namítá, že žalovaný neupozornil na nedostatky projektové dokumentace ve smyslu § 2594 o. z. včas, když tak měl učinit již v rámci výběrového řízení, pak takovýto postup v rámci výběrového řízení nepřichází v úvahu, neboť v době jeho trvání nebyla uzavřena smlouva o dílo a nebyl tak důvod dané ustanovení občanského zákoníku aplikovat. Žalobce dále opomíjí, že nevznesení námitek proti projektové dokumentaci či dotazů k ní ve výběrovém řízení nemá žádný vliv na to, že se až na vztah zhotovitele a objednatele z uzavřené smlouvy o dílo uplatní práva a povinnosti vyplývající z úpravy v občanském zákoníku. Zřejmá nevhodnost projektové dokumentace spočívá v tom, že zhotovitel v rámci pasportizace objektu, ještě za provozu krytého bazénu, nikoliv tedy v rámci stavebního průzkumu (který ani nebyl v rámci smlouvy o dílo sjednán), zjistil, že bez doplnění dosavadní projektové dokumentace o konkrétní technologické postupy aprobované odborným projektantem nebude možno dílo řádně provést. Zhotovitel proto už během prvních tří kontrolních dnů, ještě před převzetím staveniště a za trvajícího provozu bazénu, upozornil objednatele na zjevnou potřebu doplnění dokumentace o chybějící technologická řešení zohledňující zjištěný stav konstrukcí. Žalobce opomíjí, že dle zápisu z prvního kontrolního dne konaného dne 20. 4. 2017 bylo dohodnuto, že objednatel zahájí pasportizaci objektu dne 24. 4. 2017. Jak vyplývá ze zápisu z druhého kontrolního dne konaného dne 19. 5. 2017, zhotovitel upozornil na předmětné nedostatky prováděcí dokumentace, které v předchozích dnech zjistil z prováděné pasportizace objektu. Dle zápisu z třetího kontrolního dne konaného dne 26. 5. 2017 žalovaný již opakovaně upozornil žalobce na nedostatky projektové dokumentace a na tomto kontrolním dni osobně předal žalobci přípis ze dne 26. 5. 2017, jehož součástí je upozornění na nevhodnost věci/příkazu provedení díla a také výzva k dodání bezvadné projektové dokumentace. Jestliže tedy žalovaný upozornil žalobce na nevhodnost projektové dokumentace ve výše uvedených termínech, a to v rámci smluvně sjednaného provádění pasportizace stavby, ještě před převzetím staveniště a zahájením vlastních stavebních prací, je takovéto upozornění včasné. I případné nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu dle § 2594 odst. 1 o. z. přitom nemá vliv na existenci práva objednatele na odstoupení podle § 2595 o. z. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007, na který odkazuje žalobce, má pozdní upozornění vliv na odpovědnost zhotovitele za vady již provedeného díla, nikoliv na právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2595 o. z., které se vztahuje k období při provádění díla, či před zahájením prací na díle. Lhůta bez zbytečného odkladu v případě posuzování projektové dokumentace na realizaci komplikované rekonstrukce krytého bazénu při zohledňování skutečného stavu stavby v rámci její pasportizace, zajisté nemůže činit pouhé jednotky dnů. Žalobce v odvolání uvádí, že soud prvního stupně pouze přebírá tvrzení a argumentaci žalovaného a neprovedl řádné dokazování. Žalovaný s tímto názorem žalobce nesouhlasí. Veškeré dílčí nároky žalobce, včetně nároků na náhradu škody, jsou podmíněny dílčím závěrem o (ne)oprávněnosti odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalovaného. A v situaci, kdy soud dospěl k odůvodněnému závěru, že žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil oprávněně, bylo přípustné, že se v žalobě popsanými dílčími nároky, s ohledem na ekonomii řízení, aby se těmito nároky již dále nezabýval. Soud prvního stupně přesto relativně podrobně jednotlivé dílčí nároky v odůvodnění rozsudku rozebral a odůvodnil, proč by žalobci nemohly být přiznány, i kdyby závěr soudu o důvodnosti odstoupení žalovaného od smlouvy byl opačný. Ve vztahu k námitce žalobce týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, žalovaný podotkl, že žalobce nijak nespecifikuje, o jaké konkrétní úkony se má jednat. Podle názoru žalovaného soud prvního stupně správně vyhodnotil všechna uplatněná písemná podání jako účelně vynaložený úkon právní služby, neboť se vždy jednalo o reakci na podání žalobce, ve kterých tvrdil nové skutečnosti či navrhoval další důkazy. Je přirozené, že u takto složitého soudního sporu řešícího rovněž odborné technické otázky nelze očekávat kompletní bezprostřední vyjádření k novým skutečnostem přímo na jednání soudu. Dále žalovaným vyzdvihl, že vůbec neúčtoval odměnu za úkony spočívající v poradách s klientem, kterých s ohledem na složitost sporu proběhla celá řada. Má tedy za to, že soud prvního stupně mu přiznal náhradu nákladů řízení ve správné výši.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze v části týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

7. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že neshledal opodstatněnou námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku, která by již sama byla důvodem pro jeho zrušení [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Podle judikatury Nejvyššího soudu „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele“ (k tomu srov. např. rozhodnutí ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 89/2019). V projednávané věci žalobce uplatnil konkrétní námitky k jednotlivým závěrům soudu prvního stupně, namítl jejich věcnou nesprávnost a je tak zjevné, že rozumí důvodům, pro které soud prvního stupně rozhodl, pouze se s nimi neztotožňuje.

8. Námitce žalobce, že soud „nepřípustně přejímání tvrzení a argumenty žalovaného do rozsudku, doslova je opisuje s odůvodněním, že mu nezbývá než se s nimi ztotožnit“, lze přisvědčit pouze v tom směru, že odkaz soudu ve 20. odstavci rozsudku na všechna tvrzení a argumentaci žalovaného, která byla dle soudu prvního stupně detailní, sofistikovaní, odborně propracovaná a přiléhavá na danou věc, a tak soudu „nezbylo“ než se s ní ztotožnit a odkázat na ni, není formulací vhodnou. Nutno však zdůraznit, že námitka, že soud pouze bez vlastních závěrů nekriticky přejímal argumentaci žalovaného, opodstatněná není. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jako celku je patrno, že soud činil vlastní skutková zjištění a na jejich základě své závěry. V 15. až 19. odstavci rozsudku soud zdůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], a nikoli ze závěrů soudem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (i tato námitka je tak nedůvodná). Současně uvedl vlastní závěry a právní zhodnocení (odstavce 17 až 19 rozsudku soudu prvního stupně), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

9. Důvodná není ani námitka žalobce, že soud prvního stupně pominul, že společnost [právnická osoba] provedla stavbu na základě shodné projektové dokumentace. Soud se touto skutečností podrobně zabýval (viz 24. odstavec odůvodnění jeho rozsudku) a uzavřel, že dílo nebylo provedeno podle sporné projektové dokumentace, ani podle později upravené projektové dokumentace. Současně zdůvodnil, na základě jakých zjištění a důkazů k tomuto závěru dospěl. Z tohoto pohledu není významné, že otázku shodnosti obou projektových dokumentací hodnotil ve vztahu k případné důvodnosti nároku na náhradu škody v důsledku opakovaného výběrového řízení.

10. Za účelem posouzení námitky žalobce o opožděnosti a nedůvodnosti odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování relevantní částí důkazů, a to zápisy z kontrolních dnů ze dne 20. 4. 2017, 19. 5. 2017 a 26. 5. 2017, dopisem ze dne 26. 5. 2017, výzvou k předání staveniště z 30. 5. 2017, vyjádřením k výzvě k předání staveniště z 31. 5. 2017, výzvou k předání staveniště z 1. 6. 2017, vyjádřením k výzvě k předání staveniště z 1. 6. 2017, odstoupením od smlouvy z 5. 6. 2017 a vyjádřením [právnická osoba]. ze dne 19. 6. 2017.

11. Podle zápisu z kontrolního dne 20. 4. 2017 bylo dohodnuto, že žalovaný zahájí pasportizaci objektu dne 24. 4. 2017. V zápise z 19. 5. 2017 žalovaný upozornil na řadu nedostatků projektové dokumentace (zejména body 11 – 26 zápisu) a následně byly tyto nedostatky řešeny i na kontrolním dni 26. 5. 2017 (viz zápis z tohoto dne). Dopisem z téhož dne, tj. 26. 5. 2017 žalovaný upozornil žalobce (mimo jiné) na nevhodnost věci/příkazu k provedení díla, pod bodem A) žalovaný specifikoval následující nedostatky – chybějící detail řešení objektové dilatace, nejasnosti v projektu podlahového vytápění – projektová dokumentace v rámci výběrového řízení nebyla k dispozici, s tím, že má být dodáno objednatelem, k čemuž došlo dne 4. 5. 2017, tato dokumentace neodpovídá rozsahu díla sjednaného smlouvou a chybí prováděcí projekt, chybí prováděcí projekt na realizaci sanace zdiva, hydroizolaci souvrství podlahy včetně detailů provedení napojení, řešení dilatačních celků atd a dále namítá nejasnost výměry a položky v soupisu stavebních prací. Současně vyzval žalobce ke sdělení, zda dojde k předání dokumentace bez vad či zda žalobce trvá na provedení dle původní dokumentace. Také sdělil, že do doby odstranění uvedených nedostatků přerušuje provádění díla a tedy ani nepřevezme staveniště. Výzvou k předání staveniště z 30. 5. 2017 žalobce vyzval žalovaného k převzetí staveniště k 1. 6. 2017 dle smlouvy s tím, že výzva z 26. 5. 2017 k jednání o uzavření dodatku ke smlouvě je právně irelevantní, přílohou bylo stanovisko technického dozoru stavby z 29. 5. 2017, dle něhož se o nevhodný pokyn nejedná, dílo lze podle dokumentace realizovat. Ve vyjádření k výzvě k předání staveniště z 31. 5. 2017 žalovaný zopakoval dosavadní průběh jednání, uvedl, že je připraven jednat o dodatku ke smlouvě, žádá o odstranění nedostatků projektové dokumentace a ke sdělení technického dozoru stavby z 29. 5. 2017 shrnuje, že s jeho závěry nesouhlasí a žádá o předání bezvadné dokumentace ve lhůtě dvou týdnů, jinak od smlouvy odstoupí. [jméno FO] to reagoval žalobce výzvou k předání staveniště z 1. 6. 2017 s tím, že dokumentace je v pořádku, dílo lze podle ní realizovat, upozornění není včasné (podklady jsou žalovanému známy od 20. 1. 2017, smlouva byla podepsána dle 6. 4. 2017).

12. Z odstoupení od smlouvy z 5. 6. 2017 se podává, že žalovaný odstoupil od smlouvy z důvodu nevhodnosti pokynu – projektové dokumentace, jako podkladu pro provedení díla, když žalobce na provádění díla dle tohoto nevhodného pokynu (projektové dokumentace) trval. Upozornění bylo provedeno bezodkladně poté, co se po prvních dvou kontrolních dnech mohl žalovaný seznámit se skutečným stavem budovy a porovnat jej s projektovou dokumentací.

13. Podle vyjádření [právnická osoba]. ze dne 19. 6. 2017 je předložená projektová dokumentace dostačující pro výběr zhotovitele stavby a realizaci díla s tím, že při posuzování dokumentace je nutné brát v úvahu, že se jedná o práce a dodávky spojené s opravou a sanací konstrukcí stavby, které vykazují vady a poruchy, jedná se o zakryté práce a dodávky a průzkum má omezené možnosti. Upřesnění rozsahu prací a dodávek se pak běžně řeší projektantem na základě autorského dozoru za pomoci technického dozoru stavby.

14. Podle § 2594 odst. 1 o. z., zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.

15. Podle § 2594 odst. 2 o. z., překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě.

16. Podle § 2595 o. z., trvá-li objednatel na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění, může zhotovitel od smlouvy odstoupit. 17. [jméno FO] základě zopakovaného dokazování odvolací soud uzavírá, že žalovaný po proběhlých kontrolních dnech upozornil mimo jiné i na vady projektové dokumentace s tím, že požadoval po žalobci zjednání nápravy jejím doplněním (viz dopis z 26. 5. 2017) formou dodatků případně předložením bezvadného projektu. Žalobce uvedené řešit odmítl (viz dopis z 30. 5. 2017), na což žalovaný reagoval sdělením o přerušení provádění díla a dále informací, že pro přerušení provádění díla nepřevezme staveniště (viz dopis z 31. 5. 2017). Následně žalobce sdělil, že uvedené přerušení je neoprávněné, neboť projektová dokumentace je v pořádku (viz dopis z 1. 6. 2017). Žalovaný poté od smlouvy o dílo odstoupil dopisem z 5. 6. 2017 s odkazem na nevhodnost projektové dokumentace jako podkladu pro provedení díla.

18. Námitka opožděnosti upozornění na nevhodnost projektové dokumentace neobstojí, neboť ze zopakovaného dokazování dále plyne, že žalovaný namítané nedostatky projektové dokumentace zjistil až poté, co se mohl seznámit se se skutečným stavem budovy (tedy po proběhlých kontrolních dnech) a porovnat jej s projektovou dokumentací.

19. Námitka nedůvodnosti odstoupení (podle názoru žalobce nebyla otázka nevhodnosti projektové dokumentace prokázána) také není důvodná a v tomto směru odvolací soud odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně vycházející ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem] K námitce, že soud prvního stupně v této souvislosti nehodnotil vyjádření společnosti [právnická osoba]., byť jej ve svém rozhodnutí velmi stručně zmínil, odvolací soud uvádí, že tento listinný důkaz není v rozporu se závěry soudu prvního stupně (vycházejícími ze znaleckého posudku) o nevhodnosti pokynu – projektové dokumentace. Je sice pravdou, že společnost [právnická osoba]. ve svém vyjádření sice uvedla, že dle dané projektové dokumentace bylo možno dílo realizovat, současně však upozornila, že je nutné vždy brát v úvahu, že průzkum měl omezené možnosti a upřesnění rozsahu prací a dodávek se pak běžně řeší projektantem na základě autorského dozoru za pomoci technického dozoru stavby. Pokud žalovaný poté, kdy se seznámil se situací na místě, upozornil žalobce na nedostatky a žalobce je odmítl odstranit, jde uvedené k jeho tíži.

20. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že žalovaný platně odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 5. 6. 2017 pro vady projektové dokumentace, z jeho strany tedy nedošlo k porušení žádné smluvní povinnosti a žalobcem uplatněné nároky z titulu náhrady škody a smluvní pokuty tak nejsou důvodné.

21. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 2 C 17/2020-675, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 3. 2024, č. j. 2 C 17/2020-704, v I. a III. výroku jako věcně správný potvrdil.

22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vznikl v řízení před soudem prvního stupně úspěšnému žalovanému nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v plném rozsahu.

23. S ohledem na námitku žalobce, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil účelnost úkonů učiněných žalovaným v průběh celého řízení, odvolací soud posoudil účelnost nákladů řízení požadovaných žalovaným, a jako neúčelný náklad shledal pouze odměnu za písemné podání žalovaného z 25. 6. 2023, neboť se jednalo jen o návrh na doplnění důkazů. Účelně vynaložené náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně sestávají z: - odměny za 15,5 úkonů právní služby po 13 860 Kč, a to podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“), a to za přípravu a převzetí věci, za 7 vyjádření a 7x za účast u jednání (30. 11. 2020, 22. 2. 2021 – jednání přesáhlo dvě hodiny, 23. 6. 2021, 28. 7. 2021, 21. 6. 2023, 17. 7. 2023), mimosmluvní odměny za účast u vyhlášení dne 25. 7. 2023, - 16 náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I, - dvou náhrad za promeškaný čas za účast u jednání, které bylo odročeno bez projednání věci (jednání soudu dne 29. 7. 2020 a 10. 5. 2023), a to ve výši mimosmluvní odměny, tj. v částce 6 930 Kč podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu I, - náhrady za ztrátu času ve výši 5 400 Kč (54 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu I, - cestovného za devět cest k jednání soudu (29. 7. 2020, 30. 11. 2020, 22. 2. 2021, 23. 6. 2021, 28. 7. 2021, 10. 5. 2023, 21. 6. 2023, 17. 7. 2023 a vyhlášení rozhodnutí dne 25. 7. 2023), vozidlem reg. zn. 2 BE 0409 na trase [adresa] a zpět v celkovém rozsahu 154 km (jedna zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,4 l nafty na 100 km, ceně 31,80 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/1 km podle vyhl. č. 358/2019 Sb., pro rok 2020 (tj. 862,27 Kč za jednotlivou cestu) a ceně 27,20 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/1 km podle vyhl. č. 589/2021 Sb. a vyhl. č. 375/2021 Sb. pro rok 2021 (tj. 861,90 Kč za jednotlivou cestu) a ceně 44,10 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/1 km podle vyhl. č. 467/2022 Sb. a vyhl. č. 85/2023 Sb., (tj. 1 099,62 Kč za jednotlivou cestu), - nákladů na znalecké posudky ve výši 40 000 Kč, a to 30 000 Kč za znalecký posudek [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], č. 216-03/17 a náhrada za uhrazenou zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem akad. arch [jméno FO] ve výši 10 000 Kč, - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 51 995,74 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného činí 339 594,45 Kč.

24. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 339 594,45 Kč 25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení v plné výši. Náklady žalovaného sestávají z: - odměny za tři úkony právní služby po 13 860 Kč, a to za vyjádření k odvolání, nahlížení do spisu dne 4. 6. 2025 a účast u jednání odvolacího soudu 16. 6. 2025, podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f), k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“), - jedné náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I, - dvou náhrad hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II, - náhrady za DPH (21 %) ve výši 8 983,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za odvolací řízení činí 51 763,80 Kč.

26. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalovaným a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení