27 Co 55/2024 - 131

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce], zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalovanému: [Jméno žalovaného] Brno, s.r.o., IČO [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátem [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 819 453,87 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 1. 2024, č. j. 14 C 180/2023-84, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 789 798,23 Kč s 11,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a částku 29 155,64 Kč s 15% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 Kč s 15% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 75 903,40 Kč, zrušuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 137 807,67 Kč k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 30 208,17 Kč k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 819 453,87 Kč s 15% úroky z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč. K tomu uvedl, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu pro potřebu podnikání uzavřené [datum] poskytoval žalovanému dodávky zemního plynu do sjednaného odběrného místa. Ve smlouvě se účastníci dohodli, že cena plynu bude určena ceníkem žalobce platným pro fakturační období a splatnost vyúčtování spotřeby plynu bude stanovena ve faktuře za příslušné zdaňovací období. Ohledně dodávky plynu a souvisejících služeb proběhly mezi žalobcem a žalovaným dva závazkové právní vztahy. V období od [datum] do [datum] v režimu dodavatele poslední instance – po ukončení činnosti předchozího dodavatele plynu společnosti Kolibřík energie a.s. V následujícím období od [datum] do [datum] byla dodávka plynu a souvisejících služeb žalobcem realizována na základě shora uvedené smlouvy. Dodávka plynu a souvisejících služeb v režimu dodavatele poslední instance byla žalovaným uhrazena dne [datum]. Žalovaný uvedené vyúčtování v režimu dodavatele poslední instance nereklamoval, ani jej nijak nezpochybnil. Vyúčtování dodávky plynu a souvisejících služeb za období od [datum] od [datum] bylo provedeno fakturou (VS [var. symbol]) znějící na částku 789 898,23 Kč splatnou dne [datum] (nárok na smluvní pokutu 100 Kč zahrnutý do této faktury však žalobce neuplatňuje). Uvedenou fakturou byla vyúčtována dodávka plynu v rozsahu 18 968,70 m3. Počáteční stav plynoměru odpovídal konečnému stavu vyúčtovanému fakturou za období dodávky v režimu dodavatele poslední instance, který žalovaný zaplacením faktury stvrdil jako správný. Konečný stav plynoměru byl zjištěn provozovatelem distribuční soustavy v rámci pravidelného periodického fyzického odečtu plynoměru. Vyúčtování dodávky plynu a souvisejících služeb za období od [datum] do [datum] bylo provedeno fakturou (VS [var. symbol]) znějící na částku 29 655,64 Kč splatnou dne [datum] (faktura obsahuje i vyúčtovanou smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jejíhož zaplacení se žalobce rovněž žalobou domáhá). Touto fakturou byla vyúčtována dodávka plynu v rozsahu 1 134,33 m3. Počáteční stav plynoměru odpovídal konečnému stavu vyúčtovaného fakturou za předchozí fakturační období. Konečný stav plynoměru byl zjištěn provozovatelem distribuční soustavy fyzickým odečtem plynoměru.

2. Žalovaný potvrdil, že mu žalobce dodával plyn jako dodavatel poslední instance a následně na základě smluvního vztahu. Namítl však, že množství účtovaného plynu neodpovídá skutečně spotřebovanému množství plynu, které bylo dle jeho přesvědčení nižší. Žalobce by měl osvětlit, jakým způsobem dospěl ke správnosti účtovaného množství a ceny plynu. Sice tvrdí, že postupoval správně, avšak pravdivost tohoto tvrzení z žaloby nevyplývá. V žalobcem fakturovaných částkách a rovněž v množství odebraného plynu lze za jednotlivá období spatřovat podstatnou disproporci, kdy průměrná měsíční spotřeba by za první fakturované období (od [datum] do [datum]) činila cca 3 793 m3 a za druhé fakturované období (od [datum] do [datum]) cca 378 m3, což je spotřeba téměř desetinová. Není přitom zřejmé, jakým způsobem žalobce dospěl k množství spotřebovaného plynu v rámci jednotlivých fakturačních období, když žalovaný vylučuje, aby byla jeho spotřeba v předchozím období desetinásobná oproti období následujícímu. Při jednání doplnil, že „velkou fakturu“ ihned po jejím doručení reklamoval a že nesouhlasí „s odhadem ke dni [datum]“.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že jeho povinností bylo zajistit dodávky plynu a služeb souvisejících, tj. včetně provozovatele distribuční soustavy ([právnická osoba].). Právě provozovatel distribuční soustavy má podle obecně závazných předpisů povinnost zajistit měření dodávky plynu do jednotlivých odběrných míst, tedy opatřit odběrná místa plynoměry a zajišťovat provádění odečtů. Dodávky plynu jsou následně zákazníkovi vyúčtovány na základě informací, které zjistil provozovatel distribuční soustavy. Žalobce je povinen respektovat údaje, které mu byly sděleny a podle těchto údajů účtuje. Pokud údaje neopraví sám provozovatel distribuční soustavy, nemůže tak učinit ani žalobce ve vztahu k vystavené faktuře. Obecně závazné předpisy, zejména vyhláška č. 108/2011 Sb, o měření plynu a vyhláška č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem, stanoví způsob, jakým provozovatel distribuční soustavy zjišťuje údaje potřebné pro vyúčtování dodávky, tzv. údaje z měření plynu. Provozovatel distribuční soustavy nemusí vždy provádět odečet plynoměru. Obecně závazné předpisy mu umožňují spotřebu plynu vypočíst na základě údajů z předchozích let podle vzorce, který je rovněž stanoven obecně závazným právním předpisem. Lze taktéž přijmout samoodečet provedený zákazníkem, pokud jej zákazník dodá ve stanovených termínech. Stav měřícího zařízení se stanovuje k datu účinnosti změny dodavatele plynu. V projednávané věci provozovatel distribuční soustavy nedisponoval odečtem stavu měřícího zařízení ke dni zahájení dodávky v režimu dodavatele poslední instance ani ke dni ukončení dodávky v režimu dodavatele poslední instance. Rovněž nebyl dodán v termínu odečet provedený zákazníkem, stav byl proto zjištěn odhadem v souladu s vyhláškou č. 349/2015 Sb. Odhadem je myšlen výpočet pravděpodobné spotřeby dle údajů z předchozích období, který se obvykle blíží realitě. V této souvislosti žalobce vyzdvihl, že konečné stavy plynoměru ve fakturách i u různých obchodníků na sebe musí navazovat. Dále zdůraznil, že dodávka plynu v režimu dodavatele poslední instance za období od [datum] do [datum] byla žalovaným uhrazena a počáteční stav plynoměru následujícího období odpovídá konečnému stavu předchozího období; stejně je tomu i u dalšího fakturovaného období. Konečný stav byl zjištěn provozovatelem distribuční soustavy. Správnost vyúčtovaného odběru sestavovaného na základě údajů od provozovatele distribuční soustavy se předpokládá.

4. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci: a) částku 789 798,23 Kč s 11,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, b) částku 29 655,64 Kč s 15% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, c) náhradu nákladů řízení ve výši 75 903,40 Kč (I. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 137 358 Kč (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzní žalobce a vyjádření žalovaného, uvedl podrobná skutková zjištění z provedených důkazů a konstatoval, že žaloba není důvodná (správně je důvodná - pozn. odvolacího soudu). V prvé řadě uvedl, že dodávka plynu je obchodníkem (v daném případě žalobcem) zákazníkovi vyúčtována na základě informací, které zjišťuje provozovatel distribuční soustavy (v tomto případě společnost [právnická osoba].) a prostřednictvím operátora trhu je předává obchodníkům s plynem. Obchodník s plynem je povinen respektovat údaje, které mu provozovatel distribuční soustavy sdělí a podle takových údajů dodávku plynu zákazníkovi vyúčtovat. Dochází-li ke změně dodavatele plynu, pak podle § 113 odst. 3 vyhlášky č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem, provozovatel distribuční soustavy stanoví stav měřícího zařízení k datu účinnosti standardní změny dodavatele plynu na základě údajů v pořadí podle následujících priorit: a) odečet stavu měřícího zařízení provozovatelem distribuční soustavy, pokud jim provozovatel distribuční soustavy disponuje, b) odečet stavu měřícího zařízení podaný zákazníkem provozovateli distribuční soustavy přímo nebo prostřednictvím stávajícího nebo nového dodavatele plynu, pokud je podán do skončení pátého pracovního dne ode dne změny dodavatele plynu, c) odhad spotřeby plynu k datu účinnosti změny dodavatele plynu podle přílohy číslo 18 k této vyhlášce. A to i v případě změny z dodavatele poslední instance na smluvního dodavatele (§ 110 a násl. uvedené vyhlášky). V daném případě provozovatel distribuční soustavy nedisponoval odečtem stavu měřícího zařízení ke dni zahájení ani ke dni ukončení dodávky v režimu dodavatele poslední instance. Ve stanoveném termínu nebyl dodán ani odečet provedený zákazníkem a stav plynoměru byl proto zjištěn odhadem. Soud odkázal na ustálenou judikaturou soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 27 Co 203/2010, rozsudek Krajského soudu [adresa] č. j. 14 Co 464/2013-100 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 94/2022-123), podle které je nutné při posouzení dodávky plynu zohlednit, že plyn podobně jako elektřina je zbožím se specifickým režimem a nelze na něj přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného zboží. S ohledem na úpravu odběru a dodávky plynu (zákon č. 458/2000 Sb., vyhláška č. 349/2015 Sb. a vyhláška č. 108/2011 Sb.) se správnost vyúčtovaného odběru, který je sestavován na základě údajů od provozovatele distribuční soustavy, předpokládá. Presumpci správnosti nemůže žalovaný vyvrátit pouze neurčitým tvrzením, že vyúčtovanou spotřebu nepovažuje za správnou. Nadto soud za účelem posouzení, zda žalobcem vyúčtovaná spotřeba plynu je s velkou pravděpodobností reálnou spotřebou za dané období, porovnal spotřebu v období od [datum] do [datum] se spotřebou za období předcházející (rok 2019-2021) a zjistil, že spotřeba za období 2019-2020 byla velmi obdobná spotřebě v letech 2021-2022. Průměrná roční spotřeba se v daném odběrném místě pohybovala okolo 21 000 m3 plynu. V této souvislosti soud podotkl, že je nutno rozlišovat letní období a zimní topnou sezónu. Uvedl, že žalovaný nesouhlasil především se spotřebou vypočtenou za zimní období od [datum] do [datum], kdy spotřeba (za pět měsíců) činila 18 564 m3 plynu. V letech 2018-2020 byla spotřeba v zimních měsících rovněž okolo 18 000 m3 plynu. Celková spotřeba plynu v daném odběrném místě se tedy v žalovaném období nijak nelišila od spotřeby v letech minulých. Žalovaný se bránil tvrzením, že dřívější vlastník v areálu provozoval 2-3 směnný provoz, měl více zaměstnanců a navíc on sám z celkových pěti objektů vytápěl pouze 3-4. Soud však obranu žalovaného neshledal důvodnou. Konstatoval, že skutečnost, že v objektech pracovalo méně zaměstnanců a výroba nebyla tak rozsáhlá, ještě neznamená, že žalovaný vytápěl výrobní areál na nižší teplotu, popřípadě v menším rozsahu, než tomu bylo v letech 2018-2020. Počet zaměstnanců není v tomto případě rozhodný, neboť je třeba vytápět i prázdné objekty, aby nedošlo například k poškození rozvodů, které by mohly popraskat. Soud zdůraznil, že se žalovaný nemůže zprostit povinnosti uhradit dodavateli spotřebu zjištěnou v souladu s právními předpisy jen na základě tvrzení, že předchozí vlastník s velkou pravděpodobností v areálu více topil a měl větší spotřebu teplé vody. Dále soud uvedl, že žalovaný sice prokázal, že vyúčtování spotřeby plynu reklamoval (dopis ze dne [datum]), nicméně k dalšímu běhu událostí se stavěl víceméně pasivně. Pokud žalobce na reklamaci nereagoval (viz výpověď svědkyně [jméno FO], účetní žalovaného), bylo jeho povinností reklamaci urgovat. Žalovaný ani v průběhu soudního řízení nenavrhl žádné další důkazy, které by přesvědčivým způsobem zpochybnily správnost žalobcem účtované spotřeby plynu. Hypotézy žalovaného, které by mohly snad vést k jinému výsledku (například vadný plynoměr, nesprávný odečet a podobně) zůstaly pouze v rovině tvrzení, žalovaný k nim nenavrhl žádné důkazy. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně požadavku žalobce na úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 137 358 Kč; tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 32 779 Kč, odměnu advokáta za sedm úkonů právní služby po 11 580 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do [datum] (dále jen „a. t. I“), konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, repliku k vyjádření žalovaného, 3 x účast u soudního jednání a sedm náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. I. Dále cestovné ke třem jednáním soudu a náhradu za ztrátu času. Vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %). Výrok I. písm. c) rozsudku, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 75 903,40 Kč, není nijak odůvodněn.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta. Ohradil se proti závěru soudu prvního stupně, že pro účely vyúčtování odběru plynu byl žalobce oprávněn vycházet ze sdělení provozovatele distribuční soustavy, který výši odběru určil odhadem. Soud vycházel z § 113 odst. 3 vyhlášky č. 349/2015 Sb., který se ovšem uplatní výhradně v případě standardní změny dodavatele plynu. V daném případě žalobce pro žalovaného zajišťoval v období od [datum] do [datum] dodávky plynu jako dodavatel poslední instance, a proto provozovatel distribuční soustavy nemohl stanovit stav měřícího zařízení odhadem. Nejednalo se o standardní změnu dodavatele plynu (§ 110 odst. 1) a postup podle § 113 odst. 3 písm. c) uvedené vyhlášky tak nebyl přípustný. Je logické, že je rozlišováno mezi zahájením odběru od „běžného“ dodavatele a od dodavatele poslední instance. Přechod na dodavatele poslední instance je totiž extrémní situací, která je spojena se vznikem smluvního vztahu bez souhlasu odběratele a bez možnosti odběratele ovlivnit podmínky smluvního vztahu, které pro něj bývají obvykle méně příznivé než v rámci smluvního vztahu s běžným dodavatelem. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že právě z důvodu ochrany odběratele vyhláška vylučuje v případě zahájení odběru od dodavatele poslední instance možnost určení stavu plynoměru odhadem. Dále žalovaný zdůraznil, že povinnou součástí ceny za odběr plynu jsou také poplatky za distribuci a související služby. Ačkoli tedy nemá přímý vztah s provozovatelem distribuční soustavy, hradí i tak za poskytování jeho služeb úhradu. Proto nesouhlasí s tím, že by měl být povinen provést kontrolu stavu plynoměru při změně na dodavatele poslední instance, neboť v takovém případě by prováděl činnost, za kterou provozovateli distribuční soustavy platí poplatek. Vyslovil nesouhlas i se skutkovým závěrem soudu, že žalobce prokázal, že měl v rozhodném období odebrat zemní plyn v celkovém objemu 18 968,70 m3 a 1 134,33 m3. Soud vycházel taktéž z § 113 odst. 3 shora uvedené vyhlášky; odhad musí být proveden podle přílohy č. 18 vyhlášky. Žalobce přitom v řízení netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné určit, že odhad provedený provozovatelem distribuční soustavy odpovídá stanoveným ukazatelům a výpočtům. V situaci, kdy žalovaný správnost odhadu zpochybňoval, bylo břemeno tvrzení a důkazní na straně žalobce. Žalovaný nezpochybňuje fyzikální podstatu plynu jako komodity, u níž dost dobře nelze výši jednotlivých dodávek dokládat, například dodacím listem. Tato skutečnost ovšem podle jeho názoru nezbavuje žalobce procesního břemeno, tj. tvrdit a prokázat, že výše plynu byla určena správně, a to bez ohledu na konkrétní způsob určení výše spotřeby. Jestliže byla výše spotřeby určena odhadem, je na žalobci, aby prokázal správnost tohoto odhadu ve smyslu přílohy č. 18 vyhlášky. Dále žalovaný brojil proti tvrzení soudu prvního stupně, že nepředložil soudu žádný důkaz o tom, že žalobcem vyúčtované množství spotřebovaného plynu neodpovídá skutečnosti. Tento závěr přímo odporuje rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. 27 Co 203/2010. I v kontextu tohoto rozhodnutí má žalovaný za to, že důkazní břemeno ohledně námitky nesprávnosti vyúčtovaného množství spotřebovaného plynu unesl. Podle názoru žalovaného jde k tíži žalobce, že na základě reklamace nebyla provedena kontrola skutečného stavu plynoměru.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Poukázal na to, že žalovaný pomíjí, že změna z běžného dodavatele na dodavatele poslední instance je upravena v rámci tzv. rychlé změny dodavatele v § 116 a násl. vyhlášky č. 349/2015 Sb. Úprava rychlé změny dodavatele zahrnuje i změnu dodavatele na dodavatele poslední instance a stanoví, že k datu účinnosti rychlé změny dodavatele plynu provede provozovatel distribuční nebo přepravní soustavy stanovení stavu měřidla podle § 113 odst. 2 vyhlášky. V této souvislosti poukázal na délku lhůt spojených s rychlou změnou dodavatele, které jsou v řádu hodin či desítek minut. V takovém případě je nemyslitelné, že by v rámci hodin provozovatel distribuční soustavy mohl provést až statisíce odečtů měřících zařízení náhodně rozmístěných po České republice. To ostatně právní úprava nevyžaduje ani u standardní změny dodavatele, s níž jsou spojeny lhůty v řádu jednotek dnů. Obecně závazná právní úprava jednoznačně uvádí, že provozovatel distribuční soustavy je povinen určit stav měřícího zařízení odečtem měřícího zařízení, jen pokud jím provozovatel distribuční soustavy disponuje. Právní úprava tak chrání provozovatele distribuční soustavy před nepřiměřenými náklady, které by neslo provádění fyzických odečtů při každé změně dodavatele. Pokud žalovaný až v odvolání tvrdí, že žalobce měl prokázat, že odhad spotřeby byl proveden správně, jedná se o tvrzení nové, když dosud žalovaný správnost provedeného odhadu stavu měřidla nezpochybňoval, rozporoval toliko množství spotřebovaného plynu. Dále žalobce zdůraznil, že správnost provedeného odhadu byla prokazována zprávou třetí osoby, provozovatele distribuční soustavy, a není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný pravdivost dokladu provozovatele distribuční soustavy zpochybňuje. Konečně správnost stavu stvrdil svým jednání i sám žalovaný, když uhradil fakturu č. 8112359694 za předchozí období od [datum] do [datum] a neuplatnil vůči ní žádné námitky. Žalobce považuje jednání žalovaného za nepoctivé, jestliže nesporoval konečný stav faktury č. 8112359694 za předchozí období, ale shodný počáteční stav faktury č. 8260729216 za navazující období rozporuje.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je pouze zčásti důvodné.

8. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku zcela pominul, že součástí částky 29 655,64 Kč vyúčtované fakturou (VS 82611481116) je i smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalobce v návrhu na zahájení řízení k požadavku na smluvní pokutu pouze obecně uvedl, že se jedná o smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a za prodlení se zaplacením předchozí faktury. V reakci na výzvu odvolacího soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně uplatněné smluvní pokuty (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř) žalobce sdělil, že vzhledem k výši smluvní pokuty nebude doplňovat tvrzení ani označovat důkazy, byť byl současně poučen i o následcích nesplnění této výzvy.

9. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a zamítl žalobu v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku (smluvní pokutu) ve výši 500 Kč s 15% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení.

10. Ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení částky 789 798,23 Kč jako ceny plynu za období od [datum] od [datum] a částky 29 155,64 Kč jako ceny plynu za období od [datum] do [datum], odvolací soud uvádí, že souhlasí se skutkovými zjištěními i právním hodnocením věci soudem prvního stupně (s výjimkou níže uvedenou) a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

11. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování reklamací ze dne [datum] adresovanou žalobci, z níž zjistil, že žalovaný nesouhlasil s výsledkem vyúčtování. K tomu uvedl, že objekt nebyl v uvedeném období plně využíván a uvedené množství kWh nemohlo být spotřebováno. Nesouhlasí ani uvedený stav měřidla. Z uvedených důvodů doklad č. 110001999086 (tj. daňový doklad VS [var. symbol] – pozn. odvol. soudu) neakceptuje a nebude ho evidovat v účetnictví.

12. Na základě zopakovaného dokazování odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný uplatnil řádnou reklamaci, neboť v ní uplatněné námitky jsou pouze obecné a nekonkrétní. Žalovaný nesdělil žádné bližší a podrobnější údaje, např. jaký byl skutečný stav měřidla, jaká okolnost mu zabránila v ověření skutečného stavu měřidla apod. Pokud nedošlo k řádné reklamaci u nároku na zaplacení částky 789 898,23 Kč (resp. 789 798,23 Kč) za období od [datum] od [datum] a k žádné reklamaci u nároku na zaplacení částky 29 655,64 Kč (resp. nyní 29 155,64 Kč) za období od [datum] do [datum], je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobci náleží nárok na úhradu žalovaných částek, když správnost vyúčtování se za dané situace (tj. nedošlo-li k řádné reklamaci) předpokládá a námitky žalovaného, že objekt nebyl v rozhodné době využíván takovým způsobem, aby docházelo k odběru plynu v objemech, jaké účtuje žalobce, jsou z tohoto pohledu irelevantní.

13. K námitce žalovaného, že v období od [datum] do [datum] žalobce pro žalovaného zajišťoval dodávky plynu jako dodavatel poslední instance, a proto provozovatel distribuční soustavy nemohl stanovit stav měřícího zařízení odhadem, odkazuje odvolací soud na § 116 a násl. vyhlášky č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem, upravující změnu z běžného dodavatele na dodavatele poslední instance (tzv. rychlá změna dodavatele) a § 118 odst. 4 této vyhlášky, podle kterého k datu účinnosti rychlé změny dodavatele plynu provede provozovatel distribuční nebo přepravní soustavy stanovení stavu měřidla podle § 113 odst.

2. Při následné změně, tzn. z dodavatele poslední instance na smluvního dodavatele, se již jednalo o standardní změnu dodavatele (a tedy stanovení stavu měřidla podle § 113 odst. 2). Dále odvolací soud poukazuje na to, že první fakturu na částku 37 348,83 Kč za období od [datum] do [datum] žalovaný uhradil, ničeho proti ní nenamítal. A z konečného stavu uvedeného v této faktuře žalobce následně vycházel jako ze stavu počátečního při vystavení sporné faktury (VS [var. symbol]) znějící na částku 789 898,23 Kč (789 798,23 Kč + smluvní pokuta 100 Kč). Nadto účtované množství odebraného plynu odpovídalo zprávě provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba].

14. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil část I. výroku rozsudku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 789 798,23 Kč s 11,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, částku 29 155,64 Kč s 15% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč.

15. Podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud bez dalšího zrušil část I. výroku rozsudku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 75 903,40 Kč. Tento výrok není v rozsudku nijak odůvodněn, částka odpovídá výši nákladů řízení vyúčtovaných žalobcem v návrhu na zahájení řízení a jedná tak se o zjevně nesprávné duplicitní uložení povinnosti žalovanému k náhradě nákladů řízení.

16. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části (co do 500 Kč s příslušenstvím) a náleží mu tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z: - soudního poplatku ve výši 32 779 Kč, - odměny za sedm úkonů právní služby po 11 580 Kč, pokud se jedná o konkretizaci úkonů, zde lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz 4. odstavec tohoto odůvodnění) podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t. I, - sedmi náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. I, - náhrady cestovného k jednání dne [datum] ve výši 680,83 Kč, k jednání dne [datum] ve výši 717,79 Kč a k jednání dne [datum] ve výši 741,93 Kč, a to za cestu osobním automobilem Škoda Superb Combi reg. zn. [SPZ] z [adresa] a zpět při celkové vzdálenosti 96 km, ceně nafty 34,40 Kč/1 l (září 2023), 41,40 Kč (listopad 2023 – zde se jedná o cenu doloženou dokladem o čerpání pohonných hmot) a 38,70 (leden 2024), sazbě základní náhrady 5,20 Kč/1 km v roce 2023 a 5,60 Kč/1 km v roce 2024, spotřebě dle osvědčení o registraci vozidla 5,5 l/100 km, vše podle § 13 a. t. I a podle vyhlášky č. 191/2023 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb., - náhrady za ztrátu času na cestě za 15 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. I, - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 18 228,13 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 137 807,67 Kč.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části (co do 500 Kč s příslušenstvím) a náleží mu tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: - odměny za dva úkony právní služby po 11 580 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t. I a II, - dvou náhrad hotových výdajů náhrady, přičemž u vyjádření k odvolání se jedná o náhradu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. I, u jednání odvolacího soudu pak o náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum] (dále jen „a. t. II“), - náhrady cestovného ve výši 755,43 Kč, a to za cestu osobním automobilem Škoda Superb Combi reg. zn. [SPZ] z Náměšti nad [adresa] a zpět při celkové vzdálenosti 98 km, ceně nafty 34,70 Kč/1 l, sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km, spotřebě dle osvědčení o registraci vozidla 5,5 l/100 km, vše podle § 13 a. t. II a podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., - náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 300 Kč (2 půlhodiny po 150 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. II, - náhrady za DPH (21 %) ve výši 5 242,74 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 30 208,17 Kč.

18. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení soudy obou stupňů převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení