27 CO 69/2022-108

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 599 169 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 1. 2022, č. j. 18 C 143/2021-79,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 18 592,90 Kč k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 9 242 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 599 169 Kč (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 55 376,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.) a dále v téže lhůtě náklady řízení České republiky na účet Okresního soudu v Pardubicích ve výši 4 288 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení nemajetkové újmy ve výši 599 169 Kč. Tvrdila, že při dopravní nehodě dne [datum] poté, co byla jako spolujezdkyně na motocyklu [příjmení] sražena osobním vozidlem [anonymizována dvě slova], utrpěla řadu zranění (např. otevřenou zlomeninu bérce vpravo) a ještě v červenci 2019 musela podstoupit dvě operace související s nasazením a zrušením zevní fixace a zpevněním zlomeniny. Žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající ve ztížení společenského uplatnění, protože je omezena ve sportovní činnosti (brusle, fitness, procházky, koloběžka, jízda na kole), nezvládne nosit podpatky, což jí znemožňuje chodit na recepce a plesy, a obtížně zvládá domácí práce, hygienu a sebeobslužnost. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla [anonymizována dvě slova] byla pojištěna u žalované, která žalobkyni na základě znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] vyplatila náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 421 602 Kč, ačkoliv újma žalobkyně ze ztížení společenského uplatnění byla znalcem [titul] [jméno] [příjmení] z odvětví stanovení nemajetkové újmy vyčíslena částkou 1 020 771 Kč. Žalovaná částka 599 169 Kč představuje nevyplacený rozdíl mezi částkami 1 020 771 Kč a 421 602 Kč.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože žalobkyni na základě znaleckého posudku [titul] [příjmení], který považuje za správný, vyplatila odpovídající plnění ve výši 421 602 Kč.

4. Okresní soud provedl dokazování zejména znaleckými posudky znalců z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy na zdraví, a to [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], kteří na jednání soudu prvního stupně dne 12. 10. 2021 byli vyslechnuti k znaleckým posudkům, zejména vysvětlili, jak dospěli k závěrům ohledně jednotlivých domén a reagovali na názory druhého přítomného znalce.

5. Ze znaleckého posudku a podaného vysvětlení znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] vyplynulo, že znalecký posudek zpracoval k žádosti žalobkyně, kterou vyšetřil a vypočetl ztížení společenského uplatnění částkou 1 020 771 Kč. Znalec popsal zdravotní stav žalobkyně, který je ustálen a nepředpokládá se jeho zlepšení, i když je žalobkyně v trvalé péči ortopedické kliniky. Znalec neuplatnil žádný modifikační koeficient a jednotlivé domény hodnotil s ohledem na sdělení žalobkyně, že po delší námaze má omezenou hybnost a noha jí otéká i při běžném nakupování. Do domén týkajících se pohyblivosti (D 420, D 460 a D 470) zahrnul i strach žalobkyně z jízdy automobilem jako psychickou újmu, i když žalobkyně neuváděla, že by se někde léčila. Žalobkyně byla v minulosti hodně aktivní a provozovala různé sporty. V současnosti zvládá jen procházky v délce do 8 km, proto znalec hodnotil i doménu D 920 (rekreace a volný čas). 6. [titul] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku a podaném vysvětlení popsal úraz žalobkyně shodně jako znalec [titul] [příjmení]. Rovněž znalec [titul] [příjmení] žalobkyni osobně vyšetřil a dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobkyně se ustálil v březnu 2020. Žalobkyně nekulhá a bolesti má až po větší zátěži. Kvůli bolestivosti pravé dolní končetiny se jí hůře nastupuje a vystupuje z osobního automobilu. Pracuje na stejném pracovním místě, ale méně cestuje. Nemůže bruslit a lyžovat, nenosí podpatky a netancuje. Úraz neměl vliv na kognitivní funkce žalobkyně. Žalobkyně udává, že při jízdě automobilem se cítí špatně psychicky, nicméně není v péči psychologa ani psychiatra. Obtíže uvedené v kapitole D4. Pohyblivost se týkají jen pohybu, proto tam znalec nezahrnul žádnou psychickou újmu. Znalec [titul] [příjmení] na rozdíl od znalce [titul] [příjmení] nehodnotil některé obtíže žalobkyně v kapitolách D2.Všeobecné úkoly a požadavky (D 210, D 220 a D 230), D4. Pohyblivost (D 410, D 415, D 420 a D 475), D5. Péče o sebe (D 520), D6. Život v domácnosti (D 610) a D9. Život komunitní, sociální a občanský (D 910). Naopak oproti znalci [titul] [příjmení] hodnotil položky D 770 (intimní vztahy) a D 850 (placené zaměstnání) a přiznal žalobkyni modifikační koeficient 110% z důvodu věku žalobkyně v době, kdy nastaly trvalé následky poškození zdraví po dopravní nehodě ze dne [datum].

7. Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků o tom, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] a že jejím viníkem byla řidička vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla bylo sjednáno u žalované, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. Připustil sice, že újma na zdraví žalobkyně byla v příčinné souvislosti s porušením povinností řidičkou vozidla [anonymizována dvě slova] a že byly naplněny předpoklady § 2910 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, nicméně žalovaná již žalobkyni poskytla náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 421 602 Kč, která odpovídá základní částce náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 383 274 Kč zvýšené modifikačním koeficientem o 10% na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 421 602 Kč.

8. Soud prvního stupně připomněl, že náhrada nemajetkové újmy je upravena v § 2958 občanského zákoníku, která se týká i náhrady za ztížení společenského uplatnění. Pod touto náhradou se skrývá trvalá ztráta příležitosti zapojit se do různých sfér uplatnění v životě. Soudní praxe se shodla na zásadách postupu v obdobných věcech, a proto byla zpracovaná Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení je vyjádřen jako procentní ztráta životních příležitostí či lepší budoucnosti ve škále 0- 100% pro jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení.

9. Rozsah a závažnost újmy žalobkyně byla prokazována znaleckými posudky znalců z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy na zdraví, a to [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], jejichž závěry o výši nemajetkové újmy se rozcházely, i když oba znalci žalobkyni osobně vyšetřili a měli k dispozici lékařské zprávy o jejím léčení. Podle rozsudků Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4543/2014 a sp. zn. 22 Cdo 1651/2018 v případě, že soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, tak je třeba zhodnotit, ze kterého z nich bude vycházet a vezme jej za podklad svého rozhodnutí. Za tím účelem je třeba vyslechnout oba znalce a pokusit se odstranit rozpory v závěrech jejich znaleckých posudků. Okresní soud tak učinil a oba znalce k jejich znaleckým posudkům vyslechl. Oba znalci stav poškozené hodnotili v rámci komponent aktivity a participace v kategoriích kapacita a výkon. Ani jeden ze znalců nezjistil u žalobkyně používání kompenzačních pomůcek (facilitátorů), ani žádné předchorobí. Znalec [titul] [příjmení] oproti znalci [titul] [příjmení] některé položky u žalobkyně nehodnotil vůbec (srov. odst. 6 odůvodnění tohoto rozsudku) a znalci se rovněž rozcházeli v hodnocení některých položek zejména v kapitole D4. Pohyblivost. Znalec [titul] [příjmení] například v položce D 420 (přemisťování) hodnotil i strach žalobkyně z jízdy autem či na mopedu.

10. Okresní soud se po výslechu obou znalců přiklonil k závěrům znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení], který vycházel ze zjištěných obtíží žalobkyně. Zjistil, že rozsah hybnosti je u žalobkyně omezen jen o 10%, a proto nehodnotil domény D 210, D 220 a D 230. Bolestivost nohy a její otoky neodůvodňují hodnocení domén D 520 (péče o části těla) a D 920 (rekreace a volný čas). Zásadní rozdíl ve znaleckých posudcích představovalo hodnocení psychických obtíží žalobkyně, které znalec [titul] [příjmení] zařadil do hodnocení obtíží v jednotlivých doménách, zejména v kapitole D4. Pohyblivost. O psychických obtížích však žalobkyně hovořila jen před znalcem [titul] [příjmení] a nikde se s nimi neléčila. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně nebyla stanovena žádná diagnóza psychických obtíží, tak znalec [titul] [příjmení] postupoval správně, když nezjišťoval, jakými dalšími zdravotními obtíženi by žalobkyně mohla trpět a uvažoval jen o prokázaných zdravotních obtížích žalobkyně. Okresní soud proto nepřistoupil k provedení revizního znaleckého posudku, neboť psychické obtíže žalobkyně nebyly diagnostikovány a nejsou léčeny.

11. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a přiznal žalované náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 55 376,86 Kč, kterou představuje odměna advokáta za čtyři úkony právní služby ve výši 4x 10 700 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 4x 300 Kč, cestovné k dvěma jednání okresního soudu vlakem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 666 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 11x 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 9 610 Kč.

12. Vzhledem k tomu, že stát hradil znalečné za výslech znalců na jednání okresního soudu dne 12. 10. 2021 ve výši 1 350 Kč a 2 938 Kč, tak podle § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o povinnosti neúspěšné žalobkyně nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované znalečné ve výši 4 288 Kč.

13. Žalobkyně podala proti rozsudku včas odvolání a navrhla zrušení a vrácení věci okresnímu soudu zejména za účelem revizního znaleckého dokazování. V odvolání popsala zranění, která utrpěla při dopravní nehodě dne [datum]. Podtrhla, že má stále nateklou končetinu, musí v práci více sedět, obtížně chodí, je omezena ve sportu, nemůže se věnovat bruslení, fitness, procházkám, jízdě na koloběžce a na kole. Nezvládne nosit podpatky, má bolesti při změnách počasí a s obtížemi zvládá domácí práce a sebeobsluhu. Nemůže jezdit na motorce a bojí se automobilů. Oba znalci při konfrontačním výslechu setrvali na svých závěrech, proto se nabízelo zpracování revizního znaleckého posudku. Okresní soud se místo toho přiklonil v neprospěch žalobkyně ke znaleckému posudku znalce [titul] [příjmení] a obsáhle se snažil o hodnocení nedůvodnosti zařazení psychických obtíží žalobkyně do jednotlivých položek. To však již přesahuje možnost soudu hodnotit provedené důkazy, protože soud prvního stupně není bez dostatečné kvalifikace oprávněn hodnotit odbornost a závěry znalců.

14. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Poukázala na zcela nepřiléhavé vymezení odvolacích důvodů a připomněla, že žalobkyně neuvádí jediný navržený důkaz, který nebyl okresním soudem proveden. Podle přesvědčení žalované postupoval soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4543/2014), vyslechl oba znalce, vyjasnil rozpory ve znaleckých posudcích a zevrubně odůvodnil, proč vyšel ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení]. I pro znalecký posudek platí, že podléhá volnému hodnocení soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 770/2006).

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

16. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též podrobně a srozumitelně uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud na věc aplikoval správné ustanovení § 2958 občanského zákoníku za současného využití zásad zpracovaných v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014). S ohledem na shora uvedené lze, i pokud jde o právní posouzení věci, odkázat na správné odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně. Pouze s ohledem na námitky žalobkyně uvedené v odvolání dodává krajský soud následující.

17. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

18. Výše náhrady vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy včetně ztížení společenského uplatnění v případě překážky lepší budoucnosti poškozeného vychází ze shora citovaného § 2958 občanského zákoníku. Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vypracovala hlavní pracovní skupina ve složení tří soudců Nejvyššího soudu, jedné soudkyně krajského soudu, dvou zástupců Společnosti medicínského práva, zástupce České kanceláře pojistitelů, zástupce České asociace pojišťoven, zástupce [právnická osoba] (jediné komerční pojišťovny v této skupině), zástupce FN [anonymizováno] [část obce] a advokáta, který je zároveň soudním znalcem. Odvolací soud pokládá metodiku za užitečnou až nezbytnou pomůcku pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy, bez níž by docházelo k excesivnímu rozhodování v některých věcech, což by vytvářelo nespravedlnost mezi škůdci a poškozenými, ale i mezi různými poškozenými navzájem. Tím není dotčena skutečnost, že právě vzhledem k podstatě metodiky, která nevychází z diagnóz poškozeného, ale z jeho faktických stávajících i budoucích omezení v jednotlivých oblastech lidského života, nemůže být metodika z povahy věci nikdy úplná a vyčerpávající pro všechny případy. Nejvyšší soud sám ve stanovisku k metodice výslovně požádal soudce o sdělování zkušeností s praktickým využitím metodiky, aby mohla být případně doplňována či zpřesňována.

19. Roli metodiky v nové úpravě občanského práva vystihl Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2706/19, v němž sice řešil odčinění nemajetkové újmy za duševní útrapy osob blízkých poškozenému (§ 2959 o.z.), ale vyjádřil se k zavádění metodiky pro výpočet odčinění nemajetkové újmy obecně:„ Je pochopitelné, že Nejvyšší soud ve snaze o sjednocení judikatury zavádí metodiky pro výpočet odčinění nemajetkové újmy; podle Ústavního soudu tím však částečně "jde proti" filozofii soukromoprávní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tj. (v této souvislosti) oprostit soudní rozhodování od předem daných postupů, algoritmů, tabulek, násobků či jiných výpočtů - tak, aby nezávislý soudce v konkrétní souzené kauze při rozhodnutí pečlivě a s citem pro věc zhodnotil její individuální okolnosti a provedené důkazy podle zásady volného hodnocení (§ 132 o. s. ř.) a "neopisoval metodiky" či "nedoplňoval vzorce". Soudní rozhodování nesmí být mechanické, ale musí zůstat činností jedinečnou …“.

20. Odvolací soud proto vzal ve shodě se soudem prvního stupně znalecký posudek [titul] [příjmení] za stěžejní podklad svých úvah o slušném odškodnění žalobkyně, protože znalec [titul] [příjmení] i podle přesvědčení krajského soudu výstižněji označil, možná i s ohledem na své další odvětví znalecké činnosti, které představuje chirurgie, překážky lepší budoucnosti žalobkyně, které právě spočívají v omezení hybnosti o 10%. Na rozdíl od znalce [titul] [příjmení] nezařadil do hodnocení psychické obtíže žalobkyně, což je v souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, podle níž přiznání odškodnění přichází v úvahu jen tehdy, dojde-li k objektivnímu omezení možností poškozené uplatnit se v životě a ve společnosti. Jak je zřejmé ze shora uvedeného výkladu, tak žalobkyně se s psychickými obtížemi neléčí, nebyla jí v tomto směru stanovena žádná diagnóza, proto znalec [titul] [příjmení] správně nepřikročil k hodnocení žalobkyní tvrzených psychických obtíží.

21. Znalec [titul] [příjmení] však oproti znalci [titul] [příjmení] v souladu se smyslem metodiky správně zohlednil dopady zdravotních následků žalobkyně na intimní vztahy (položka D 770) a na placené zaměstnání (položka D 850), kde je do budoucna omezena možnost žalobkyně plně se uplatnit.

22. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4543/2014 postupoval okresní soud správně poté, co zhodnotil, který ze dvou znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce vezme za podklad svého rozhodnutí. Okresní soud z tohoto důvodu přistoupil ke konfrontačním výslechům obou znalců, které vedly k závěru okresního, který je i podle mínění krajského soudu správný, že podkladem pro rozsudek v projednávané věci má být znalecký posudek znalce [titul] [příjmení], který vzal v úvahu pouze objektivní omezení možností žalobkyně uplatnit se v životě a ve společnosti, a nikoliv její tvrzené psychické obtíže, který nebyly diagnostikovány a se kterými se žalobkyně neléčí. Okresní soud své úvahy o tom, proč vycházel ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení], řádně odůvodnil, aniž by tím přezkoumával odborné závěry znaleckých posudků. Nakonec obecně platí, že závěry obsažené ve znaleckém posudku nesmí soud nekriticky přejímat. Znalecký posudek soud hodnotí podle § 132 o.s.ř. jako každý jiný důkaz, ovšem chce-li se od něj odchýlit, musí svůj závěr přesvědčivě odůvodnit (viz R 4/69). Při hodnocení znaleckého posudku se musí soud podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5138/2014) zabývat mj. tím, zda jsou závěry posudku podloženy výsledky řízení, což se v případě psychických obtíží žalobkyně zahrnutých ve znaleckém posudku [titul] [příjmení] do hodnocení ztížení společenského uplatnění nestalo, jak správně vystihl i okresní soud.

23. Po odpovědném zvážení skutkového stavu zjištěného okresním soudem a všech okolností případu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 110% výše uvedené částky 383 274 Kč, tj. 421 602 Kč, která představuje 2,8078703704% z výchozí rámcové částky 13 650 000 Kč ke dni ustálení zdravotního stavu žalobkyně dne 30. 3. 2020. Je to částka založená na skutkovém závěru okresního soudu, částka slušná, nikoliv však excesivní. Je to výsledek podložených úvah soudu bez prvků libovůle a nahodilosti. Vzhledem k tomu, že tato částka již byla žalobkyni ze strany žalované vyplacena, okresní soud správně žalobu zamítl.

24. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I. a III., který se týkal správně uložené povinnosti neúspěšné žalobkyně nahradit státu náklady řízení za vyplacené znalečné, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

25. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl ve výroku II. správně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího advokáta plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud souhlasí i s počtem čtyř úkonů právní služby, za které okresní soud přiznal žalované odměnu advokáta a náhradu jeho hotových výdajů. Odvolací soud však nesouhlasí s výpočtem výše této odměny. V řízeních o nahrazení nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku je třeba vzít v úvahu, že se jedná o řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, kdy v době učinění úkonu právní služby nelze určit výši náhrady, která závisí na posouzení věci soudem podle rozmanitých kritérií. Těmto případům tak odpovídá aplikace ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále„ advokátní tarif“). Otázku určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta dle advokátního tarifu v těchto věcech sjednotil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 Odvolací soud proto z tohoto důvodu rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil (§ 220 o.s.ř.) tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 18 592,90 Kč, které představuje odměna za čtyři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9. 7. 2021 a účasti zástupce žalované na jednáních okresního soudu dne 12. 10. 2021 a dne 11. 1. 2022 ve výši 4x 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné vlakem na dvě jednání okresního soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 666 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas za cesty k soudu a zpět za celkem 11 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši 3 226,90 Kč. Náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalované odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření se k odvolání žalobkyně a v účasti na jednání odvolacího soudu dne 8. 6. 2022 ve výši 2x 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné zástupce žalované k jednání odvolacího soudu vlakem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 338 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem 5 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši 1 604 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalované dosáhly částky 9 242 Kč, kterou je žalobkyně povinna nahradit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).