27 Co 87/2024 - 449

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce], zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta][Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], zastoupená opatrovnicí [Jméno opatrovnice], advokátkou, sídlem [Anonymizováno], o zaplacení 257 967,15 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 1. 2024, č. j. 14 C 354/2020-387, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalované se přiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 48 200 Kč. Žalobce je povinen tuto náhradu zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 688 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalované se přiznává náhrada nákladů odvolacího řízení odpovídající plné výši odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů přiznaných opatrovnici žalované za odvolací řízení samostatným usnesením soudu prvního stupně. Žalobce je povinen tuto náhradu zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně o odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů opatrovnice žalované za odvolací řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] soudní poplatek za odvolání ve výši 12 899 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po (původně první) žalované a (původně druhém žalovaném) [jméno FO], zaplacení částky 257 967,15 Kč příslušenstvím (úroky a zákonné úroky z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] kterou se žalovanými uzavřel [datum]. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovaným finanční prostředky až do výše 350 000 Kč, pokud bude o čerpání požádáno do [datum]. Žalovaní celou částku vyčerpali [datum] a oproti tomu se zavázali úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 110 Kč splatný vždy k 24. dni kalendářního měsíce; první splátka byla splatná [datum] a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena [datum]. Dále se žalovaní zavázali hradit úroky ve výši 4,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaní nehradili sjednané splátky řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Ke dni podání žaloby ([datum]) činil dluh celkem 295 699,19 Kč a sestával z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 257 804,41 Kč, poplatků ve výši 162,74 Kč, úroků kapitalizovaných částkou 14 433,80 Kč (4,9% úroky z jistiny pohledávky z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do podání žaloby), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 23 298,24 Kč (9,75% úroky z prodlení z jistiny pohledávky a poplatků z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do podání žaloby). Na základě výzvy soudu žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru s tím, že u první žalované jako hlavní žadatelky o úvěr byl na základě deklarace a doložení příjmu (historie běžného účtu žalované vedeného u žalobce) zjištěn příjem ve výši 8 805 Kč a u druhého žalovaného jako spolužadatele příjem ve výši 14 974 Kč. U první žalované jako hlavní žadatelky byly zjištěny výdaje (vstupující do výpočtu platební kapacity) ve výši 10 284 Kč a u spolužadatele ve výši 6 817 Kč. Platební kapacita tak byla stanovena u hlavní žadatelky -1 479 Kč a u spolužadatele 8 157 Kč. Celková platební kapacita ve výši 6 678 Kč byla posouzena jako dostatečná pro splátky ve výši 5 110 Kč. Dále žalobce ověřoval i zadluženost žalovaných bez negativních informací.

2. Druhý žalovaný v průběhu řízení namítl, že nárok neuznává ani zčásti, neboť smlouvu o úvěru, ani žádnou související smluvní dokumentaci, nikdy nepodepsal. Soud prvního stupně k ověření pravosti podpisu druhého žalovaného ustanovil znalce. Na základě závěrů znaleckého posudku vzal žalobce následně žalobu vůči druhému žalovanému zpět. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum], č. j. 14 C 354/2022–317, které nabylo právní moci [datum], řízení vůči druhému žalovanému zastavil a žalobci uložil povinnost nahradit druhému žalovanému náklady řízení.

3. Usnesením ze dne [datum], č. j. 14 C 354/2022–269a, které nabylo právní moci [datum], soud prvního stupně podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil žalované, s ohledem na její nepříznivý [podezřelý výraz] stav, který jí neumožňuje hájit její zájmy, opatrovnici – [Jméno opatrovnice], advokátku se sídlem v [adresa].

4. Žalovaná vyslovila nesouhlas se závěry znaleckého posudku, neboť se svým synem (původně druhým žalovaným) o skutečnosti, že bude žádat o úvěr, jednala, a syn jí potvrdil, že písemnosti podepsal. Je přesvědčena, že se jedná o jeho pravé podpisy. Následně žalovaná uvedla, že nerozporuje, že smlouvu podepsala, nicméně nadále tvrdí, že ji podepsal rovněž její syn. Pro případ, že by soud došel k závěru, že mezi žalobcem a jejím synem nebyla úvěrová smlouva uzavřena, je smluvní vztah mezi ní a žalobcem rovněž absolutně neplatný. Namítla, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalobce dospěl k závěru, že by byla schopna měsíčně splácet pouze částku 1 479 Kč, nicméně splátky byly stanoveny ve výši 5 110 Kč. Je tedy zjevné, že by sama nebyla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Úvěr byl zčásti čerpán na konsolidaci a úhradu jejího předchozího úvěru u žalobce, v rozsahu 20 000 Kč na konsolidaci úvěru jejího syna u žalobce a ve zbývajícím rozsahu se jednalo o bezúčelový úvěr. Žalovaná potvrdila, že částku ve výši 350 000 Kč převzala bezhotovostním způsobem převodem na její účet a s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru se žalobce může domáhat vrácení tohoto plnění (jeho dosud nesplacené části) pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Pro tento případ žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť ke dni podání žaloby již uplynula tříletá promlčecí lhůta.

5. Žalobce v reakci na obranu žalované namítl, že úvěruschopnost řádně prověřil. Nicméně z opatrnosti namítl, že i v případě absolutně neplatné smlouvy by bylo třeba přihlédnout k objektivní desetileté promlčecí lhůtě, přičemž žalovaná zakládá svoji argumentaci pouze na subjektivní tříleté promlčecí lhůtě. Dále pro případ, že by soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, žalobce odkázal na historii účtu založenou do spisu, z níž vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 178 209,34 Kč a bezdůvodné obohacení by tak činilo 171 790,66 Kč.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl (I. výrok), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) s tím, že o náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím po právní moci rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o odměně opatrovnice žalované (III. výrok). Usnesením ze dne [datum], č. j. 14 C 354/2020–426, rozhodl o odměně žalované ustanovené opatrovnice za řízení před soudem prvního stupně ve výši 48 200 Kč.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“], a to na základě žádosti o poskytnutí úvěru podepsané žalovanou, kterou spolu s ní s největší pravděpodobností podepsal i její syn – spolužadatel [jméno FO] (původně druhý žalovaný). Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru za účelem konsolidace stávajících úvěrů ze smluv uzavřených mezi ní a žalobcem a mezi žalobcem a [jméno FO]. Sjednané peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč žalobce poskytl v souladu se smlouvou na účet žalované, která, jako jediná disponentka s účtem, s nimi tedy nakládala. V souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru byly peněžní prostředky použity zčásti k úhradě stávajících dluhů ze smluv o úvěru (uzavřených mezi žalobcem a žalovanou a žalobcem a [jméno FO]) a ve zbývajícím rozsahu se jednalo o bezúčelový úvěr. Soud smluvní vztah mezi účastníky posuzoval rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“), a v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ- III se zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru jednal s odbornou péčí při zjišťování úvěruschopnosti žalované jako hlavní žadatelky o úvěr a rovněž spoludlužníka [jméno FO]. Dospěl k závěru, že žalobce svoji povinnost splnil a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Dále soud konstatoval, že pro posouzení platnosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou jako hlavní dlužnicí nepovažuje za právně významné, zda je platná i zbývající část smlouvy uzavřená mezi žalobcem a spoludlužníkem [jméno FO]. Nicméně v této souvislosti poukázal i na výsledky znaleckého zkoumání v rámci [podezřelý výraz] řízení, kdy znalkyně dospěla k odlišnému závěru ohledně pravosti podpisů spoludlužníka [jméno FO] a uzavřel, že se lze s pravděpodobností hraničící s jistotou domnívat, že veškeré dokumenty spoludlužník [jméno FO] podepsal. Znovu však zdůraznil, že část smlouvy uzavřená mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena platně, neboť v případě, že by se část smlouvy týkající se vztahu mezi žalobcem a spoludlužníkem ukázala jako neplatná (§ 576 o. z.), lze ji oddělit. Nadto žalobce má vůči každému ze solidárně odpovědných dlužníků samostatnou pohledávku a může vymáhat splnění dluhu v celém rozsahu nebo jeho části vůči jednomu nebo několika spoludlužníkům. Přitom každý z nich je povinen plnit dluh v celém rozsahu, ale věřiteli má být dluh plněn jen jednou. Soud tak dospěl k závěru, že na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru jsou oprávněné veškeré nároky žalobce, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 142 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. a v řízení plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť uložení povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci by představovalo zjevně nepřiměřenou tvrdost. Podotkl, že o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto až poté, kdy bude rozhodnuto o odměně žalované ustanovené opatrovnice.

8. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná s tím, aby byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Znovu potvrdila, že se žalobcem uzavřela [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru č. 008347329R, a to jako hlavní dlužník spolu se svým synem – [jméno FO], jako spoludlužníkem. Z poskytnutého úvěru ve výši 350 000 Kč došlo ke konsolidaci jejího úvěru (co do částky 174 791,95 Kč) a úvěru jejího syna ve výši 20 078,98 Kč. Nadále je přesvědčena, že její syn [jméno FO] smlouvu o úvěru i veškerou další dokumentaci podepsal. Nesouhlasí tedy se závěry v řízení ustanoveného znalce, který při posuzování pravosti podpisu jejího syna vyslovil odborný závěr jako kategoricky záporný a současně vyloučil, že by se v případě podpisu jejího syna jednalo o úmyslně či neúmyslně zkomolené podpisy. V rámci [podezřelý výraz] řízení byl vypracován nový znalecký posudek, v němž znalkyně dospěla k závěru, že podpisy jsou pravými podpisy [jméno FO], který je modifikoval. Dále se žalovaná ohradila proti závěrům soudu prvního stupně týkajícím se platnosti uzavřené smlouvy. Za situace, že by smlouva mezi žalobcem a spoludlužníkem [jméno FO] nebyla platná, nemohla platně vzniknout ani smlouva mezi ní a žalobcem. V této souvislosti zdůraznila, že z prošetření podmínek o její schopnosti splácet budoucí závazek, které žalobce prováděl ve smyslu § 86 ZSÚ-III, vyplynulo, že u ní není platební kapacita, když souhrn jejích výdajů přesahuje zjištěné příjmy, a to ve výši -1 479 Kč. Tento závěr ostatně vyplývá i z podání žalobce ze dne [datum], v němž sám konstatoval, že žalovaná jako hlavní dlužník má příjem 8 805 Kč a výdaje vstupující do výpočtu platební kapacity ve výši 10 284 Kč. Zjištěná platební kapacita pro splácení úvěru byla dovozena pouze na straně spoludlužníka. Nepravdivé je i konstatování soudu v rozsudku, že v době sjednání smlouvy o úvěru byla vlastnicí bytu, v němž v té době žila. Tento byt ani žádný jiný nevlastnila. I nadále je přesvědčena, že soud měl smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Pro případ, že by nárok žalobce při neplatnosti smlouvy o úvěru byl posuzován z titulu bezdůvodného obohacení, zdůraznila, že již dříve vznesla námitku promlčení.

9. Soud prvního stupně vyhověl žádosti žalované a přiznal jí osvobození od soudních poplatků v rozsahu 100 %.

10. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

12. V průběhu odvolacího řízení žalobce navrhl, aby do řízení byl přibrán další účastník na straně žalované, a to [jméno FO] (původně druhý žalovaný). Svůj návrh odůvodnil odkazem na závěry znaleckého posudku vypracovaného v rámci [podezřelý výraz] řízení. Odvolací soud usnesením ze dne [datum], č. j. 27 Co 87/2024–437, žalobce vyrozuměl, že k jeho návrhu se nepřihlíží, neboť podle § 216 odst. 1 o. s. ř. se § 92 (přistoupení dalšího účastníka do řízení – pozn. odvol. soudu) pro odvolací řízení neuplatní.

13. V prvé řadě odvolací soud uvádí, že právní vztah mezi účastníky je nutno, s ohledem na datum podpisu smlouvy [datum], posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a současně podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ-II), neboť zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nabyl účinnosti až [datum].

14. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ-II, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ-II, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. S ohledem na obranu žalované odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování žádostí o poskytnutí úvěru, žalobcem předloženými listinami vztahujícími se k prověřování úvěruschopnosti a výpisem z účtu žalované.

17. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] byla uvedena žalovaná jako hlavní žadatelka, s tím, že je požadován úvěr ve výši 330 000 Kč za účelem konsolidace, který by byl uhrazen v 84měsíčních splátkách. Ve vztahu k žalované bylo v listině dále uvedeno, že je rozvedená, počet členů domácnosti: 2, počet osob bez příjmu (vč. nezaopatřených dětí): 0, způsob bydlení: dům/byt. v os./družst. vlastnictví. Má dosažené středoškolské vzdělání ukončené maturitou a pracuje jako zaměstnankyně u společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. na pracovní pozici: manuálně pracující, prac. poměr na dobu neurčitou, současné zaměstnání od 09/2015. Měsíční příjem byl uveden ve výši 8 805 Kč (jedná se o příjem jediný, doložený výpisem z běžného účtu u ČSOB). Měsíční výše splátek úvěru, leasingu a splátkového prodeje celkem 3 322 Kč a celkové limity na povolených přečerpáních a kreditních kartách 10 000 Kč. U spoludlužníka – [jméno FO] bylo uvedeno, že je svobodný, počet členů domácnosti: 2, způsob bydlení: u rodičů. Má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou a pracuje jako zaměstnanec u [právnická osoba] na pracovní pozici: duševně pracující, prac. poměr na dobu neurčitou, současné zaměstnání od 08/2015. U spolužadatele byl uveden příjem (jediný, doložen historií běžného účtu u ČSOB) ve výši 14 974 Kč a měsíční výše splátek úvěru, leasingu a splátkového prodeje celkem 665 Kč. U obou žadatelů byla uvedena shodná adresa trvalého pobytu. Následně došlo ke dni [datum] ke změně žádosti s tím, že je požadován úvěr ve výši 350 000 Kč s délkou splácení 96 měsíců. Z listin doložených žalobcem k prověřování úvěruschopnosti vyplývají údaje uvedené již v žádosti o úvěr a rovněž, že byly zjišťovány i další případné dluhy žadatelů o úvěr a prověřovány rejstříky, vše s negativním výsledkem. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] vedeného žalobcem za období od [Anonymizováno] do [datum] vyplývá, že dne [datum] došlo k čerpání úvěru ve výši 174 791,95 Kč, ve výši 20 078,98 Kč a ve výši 155 129,07 Kč, celkem 350 000 Kč.

18. Po zopakovaném dokazování odvolací soud nemohl žalobce, s ohledem na jeho nepřítomnost při jednání, poučit, že tyto důkazy neprokazují, že by před uzavřením smlouvy o úvěru dostál své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované.

19. Na základě žalobcem předložených důkazů nelze dospět k závěru, že před uzavřením smlouvy bylo zřejmé, že žalovaná jako spotřebitelka bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalovaná a [jméno FO] smlouvu uzavřeli jako spoludlužníci a žalobce jako věřitel se tak mohl domáhat po kterémkoliv z nich plnění v celém rozsahu, a již jen z tohoto důvodu měl posuzovat úvěruschopnost každého ze žadatelů samostatně. Žalovaná byla hlavní žadatelkou o úvěr, jednalo se přitom i o konsolidaci jejího přechozího úvěru u žalobce a i splátka tohoto původního úvěru (3 322 Kč) byla vzhledem k deklarovanému jedinému příjmu žalované vysoká a následně došlo k jejímu dalšímu navýšení. Přitom již z údajů uvedených samotnou žalovanou žádosti o úvěr bylo zjevné, že její výdaje přesahují (jediný) příjem. Nadto v žádosti nebyly uvedeny žádné výdaje týkající se bydlení, byť představují v převážné většině případů výdaj velmi významný.

20. Odvolací soud tedy uzavřel, že postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalované nebyl dostatečný (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, jakož i závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18) a že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované nebylo možno dospět k závěru, že žalovaná jako spotřebitelka bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr tedy žalované neměl být poskytnut a smlouva je proto neplatná (§ 9 odst. 1 ZSÚ-II).

21. Žalobce se tak mohl svého nároku domáhat pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se proto dále zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou.

22. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

23. Podle § 611 o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

24. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

25. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle § 638 odst. 1 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

27. U práva na vydání bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí, kombinovaná promlčecí doba, tj. subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Subjektivní promlčecí doba je kratší – tříletá (§ 621 a § 629 odst. 1 o. z.) a objektivní promlčecí doba je buď desetiletá (§ 638 o. z.) nebo patnáctiletá, jedná-li se o úmyslné bezdůvodné obohacení. Pro vzájemný vztah subjektivní a objektivní promlčecí doby platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat.

28. V případě plnění na absolutně neplatnou smlouvu vzniká bezdůvodné obohacení (a začíná běžet objektivní promlčecí doba) již okamžikem plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1966/2020, nebo ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1006/2018, a v něm odkazovaná rozhodnutí). V projednávané věci desetiletá objektivní lhůta k vydání bezdůvodného obohacení žalobci doposud neuplynula (viz doba poskytnutí plnění z neplatné smlouvy a den zahájení řízení).

29. Jde-li o subjektivní promlčecí dobu, rozhodovací praxe Nejvyššího se ustálila na závěrech, že z hlediska posouzení počátku jejího běhu je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Pro počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je takovou rozhodující vědomostí znalost oprávněného těch skutkových okolností, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Není přitom významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3148/2009 a ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1862/2020). Vědomost oprávněného o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, musí být skutečná, prokázaná, nikoliv jen předpokládaná (srov. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. 33 Odo 877/2001, ze dne [datum], sp. zn. 33 Odo 766/2002, ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2039/2016, usnesení ze dne [datum], sp. zn. 33 Odo 528/2006, ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3224/2013, nebo ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3833/2014). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž může odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nelze spojovat s tím, kdy se žalobce dozvěděl o neplatnosti smlouvy, ale pouze s existencí skutečností zakládajících její neplatnost, aniž by přitom bylo rozhodující, zda si byl zcela vědom jejich významu pro platnost uzavírané smlouvy či nikoli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3224/2013, nebo ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2768/2013). 30. [právnická osoba] pro případ plnění na absolutně neplatný právní úkon dovozuje, že: „Skutečnosti potřebné pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby se v těchto případech oprávněný subjekt může, avšak nemusí, dozvědět již v době učinění absolutně neplatného právního úkonu.” (srov. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [adresa], s. 608).

31. K otázce počátku běhu subjektivní promlčecí doby se vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2127/21, jehož podstatné teze lze vztáhnout i k projednávané věci.

32. Odvolací soud s ohledem na okolnosti projednávané věci a na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby je třeba v daném případě skutečně vztáhnout k okamžiku poskytnutí peněžního plnění z neplatné smlouvy. Nutno zdůraznit, že právní vztah mezi účastníky podléhá právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., kdy přímo ze zákona vyplývala absolutní neplatnost smlouvy, nebylali posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr z hledisek uvedených v § 9 odst. 1 tohoto zákona. Žalobce – banka působil jako profesionál v sektoru poskytování bankovních úvěrů a již ke dni [datum], kdy byla předmětná úvěrová smlouva mezi žalobcem a žalovanou podepsána, a na jejím základě téhož dne vyčerpány finanční prostředky, se dozvěděl všechny potřebné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit, že žalované poskytl plnění bez právního důvodu a že se na jeho úkor (a v jaké výši) žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť v den uzavření smluv nabyl subjektivní vědomosti o všech okolnostech, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, včetně skutečností týkajících se absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti žalované a aktuální výše jejího závazku. A to z toho důvodu, že se v rámci procesu posouzení schopnosti žalované daný úvěr splácet spokojil pouze s potvrzením o (jediném) příjmu, řádně neprověřoval výdaje a nadto již jen z žalovanou uvedených údajů vyplývalo, že její výdaje přesahují příjem. Přesto žalované úvěr s poměrně vysokou splátkou (5 110 Kč) a dlouhou dobou splácení (96 měsíců) poskytl. Za této situace tříletá subjektivní promlčecí lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v podobě nesplacené jistiny úvěru začala plynout dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků, tj. [datum] a ke dne podání žaloby ([datum]) již uplynula tříletá promlčecí lhůta. Žaloba tak není důvodná.

33. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

34. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a vznikl jí tak nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalované činí (dle pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně o odměně ustanovené opatrovnice) 48 200 Kč. V souladu s § 149 o. s. ř. odvolací soudu uložil žalobci tuto náhradu zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa].

35. Podle § 148 o. s. ř. odvolací soud uložil v řízení před soudem prvního stupně neúspěšnému žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení státu představovaných znalečným vyplaceným z rozpočtových prostředků státu ve výši 1 688 Kč. Znalci bylo přiznáno znalečné v celkové výši 9 688 Kč, částka 8 000 Kč byla uhrazena ze zálohy zaplacené žalobcem.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení. V souladu s § 149 o. s. ř. je žalobce povinen i tuto náhradu zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa].

37. Vzhledem k tomu, že žalované bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, byla v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci uložena povinnost uhradit soudní poplatek za odvolání ve výši 12 899 Kč (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Poučení