27 Co 96/2024 - 97

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A], sídlem [Adresa advokátky A], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného], podnikatel, IČO [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B], sídlem [Adresa advokátky B], o zaplacení 253 374 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2024, č. j. 17 C 185/2022-63, takto:

Výrok

I. Odvolání žalovaného proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 664, 40 Kč k rukám jeho zástupkyně [Jméno advokátky A], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 253 374 Kč s 8,5% (zákonnými) úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. K tomu uvedl, že odesláním objednávky ze dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o dílo na zhotovení urbanistického modelu a modelů rodinných domů ([právnická osoba], F), když akceptoval nabídku žalovaného na zhotovení urbanistického modelu ze dne [datum] a nabídku na zhotovení modelů rodinných domů ze dne [datum], která byla doplněna o specifikaci exteriéru domů. Termín dodání byl sjednán v délce 40–60 dnů ode dne objednávky a dodání kompletních podkladů a celková cena díla dohodnuta ve výši 349 000 Kč bez DPH. Žalovaný v souladu se smluvním ujednáním vystavil [datum] fakturu č. 1719 na úhradu 60 % z celkové ceny díla, tj. na částku 209 400 Kč bez DPH (253 374 Kč vč. DPH), kterou žalobce zaplatil [datum]. E-maily ze dne [datum], [datum] a [datum] žalobce opakovaně žádal žalovaného o sdělení termínu dodání díla. Dne [datum] žalovaný emailem sdělil, že dílo bude dodáno [datum], k čemuž však nedošlo, a proto žalobce následující den opět urgoval dodání díla. Na další urgenci z [datum] žalovaný dne [datum] sdělil, že dílo nebude schopen dodat dřív než [datum], k čemuž však opět nedošlo. Žalobce proto [datum] odstoupil od smlouvy z důvodu jejího podstatného porušení ze strany žalovaného a současně žalovaného vyzval k vrácení zaplacené zálohy na dílo ve výši 253 374 Kč.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že již samotné uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky provázely obtíže. Potvrdil, že smlouva byla uzavřena akceptací jeho nabídek ze dne 12. 7. a [datum] formou objednávky žalobce z [datum], která mu byla doručena [datum]. Poté dne [datum] vystavil fakturu č. 1719 splatnou [datum], kterou však žalobce uhradil až po opakovaných urgencích [datum]. Vzhledem k prodlení žalobce se zaplacením faktury již [datum] pozastavil práce, o čemž žalobce informoval e-mailem z [datum]. Následně probíhala telefonická komunikace o rozsahu předmětu díla mezi ním, panem [Anonymizováno] (zástupcem žalobce) a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], architektem z [jméno FO], která dodávala potřebnou dokumentaci. Dne [datum] žalobce požádal e-mailem o zúžení rozsahu předmětu díla s tím, že nadále požaduje pouze urbanistický model a namísto čtyř původně objednaných modelů domů ([právnická osoba] a F) nadále pouze dva modely (A a B). Současně žalobce sám vypočetl cenu díla v tomto zúženém rozsahu. Vzhledem k tomu, že již byly započaty práce na díle, vysvětloval žalobci, že jednostranné omezení rozsahu díla není možné, nicméně byl ochoten poskytnout slevu ve výši 40 % ze sjednané části předmětu díla, u níž nebude provedena fyzická výroba modelů. Dále žalovaný zdůraznil, že podkladem pro provedení díla byla projektová dokumentace, kterou obdržel částečně již před vyhotovením nabídky, nicméně následně byla opakovaně měněna a aktualizována. Postupně obdržel několik verzí projektové dokumentace, mimo jiné dne [datum] a [datum], nicméně projektová dokumentace byla měněna i v roce 2020. Zdůraznil, že na díle pracovalo větší množství osob, práce byly rozděleny na jednotlivé části, které se postupně zpracovávaly. Ke dni aktualizace projektové dokumentace ([datum]) bylo zpracováno přibližně 70 % datové přípravy pro výrobu 3D modelů. Předmětem díla byla samotná výroba 3D modelů, přičemž práce na výrobě každého modelu se skládá z několika etap. Vzhledem k tomu, že práce na výrobních podkladech je mnohem časově náročnější, představuje většinou 60 % a i více z celkové práce na výrobě fyzického modelu. V daném případě měl žalobce poskytovat součinnost spočívající v dodání kompletních podkladů pro zhotovení díla. Každá změna projektové dokumentace ze strany žalobce znamenala, že nemohla být použita již vytvořená data pro výrobu 3D modelů a muselo dojít k přeprogramování softwarů pro výrobu modelů. Žalobce ho sice vyzýval k dokončení a předání díla, nicméně sám neposkytl součinnost spočívající v předání kompletní projektové dokumentace. Pro případ, že by soud došel k závěru, že došlo k podstatnému porušení smlouvy na jeho straně, namítl, že žalobce nevyužil svého práva odstoupit od smlouvy bez zbytečného odkladu. Tato pasivita žalobce vedla k tomu, že na díle nadále pracoval. Poté žalobce od smlouvy odstoupil bez předchozí výzvy a bez poskytnutí přiměřené lhůty ke zjednání nápravy a upozornění, že pokud dílo nebude provedeno do určité doby, nemá o dílo zájem a od smlouvy odstoupí. Ke dni odstoupení od smlouvy bylo dílo zhotoveno z více jak 60 %. Požadavek žalobce na vrácení zálohy považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobci opakovaně nabízel dokončení díla za původně sjednaných cenových nabídek, bez navýšení o cenu víceprací způsobených žalobcem, resp. předání rozpracovaného díla (v rozsahu odpovídajícím zaplacené ceně).

3. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného namítl, že pokud nyní žalovaný, i s odkazem na email z [datum], tvrdí, že se jeho činnost členila na určité části, v nabídkách žalovaného na uzavření smlouvy žádné takovéto členění specifikováno nebylo. Navíc za situace, kdy ani po více jak dvou letech od uzavření samotné smlouvy o dílo, které mělo být provedeno do 40–60 dnů, neobdržel od žalovaného na dohodnuté plnění ničeho, nepovažuje za podstatné zabývat se žalovaným předestřeným členěním jednotlivých vykonávaných činností v rámci provádění díla. V kontextu uvedeného by nemělo uniknout pozornosti sdělení žalovaného v e-mailové zprávě z [datum], tedy jeho sdělení, že dílo bude dokončeno v polovině listopadu (tedy logicky roku 2019). Dále žalobce poukázal na to, že součástí obou nabídek žalovaného byl požadavek na zaplacení 60 % ceny díla před započetím výroby a tím podle jeho přesvědčení došlo k dohodě o tom, že žalovaný zahájí provádění prací na díle až poté, co dojde k zaplacení zálohové faktury. Za nespornou mezi účastníky lze podle jeho názoru považovat skutečnost, že pokladovou projektovou dokumentaci pro provedení dohodnutého díla předával žalovanému [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], zástupce společnosti [právnická osoba] se sídlem v Brně. Ohradil se proti tvrzení žalovaného, že neposkytl potřebnou a dostatečnou součinnost. K tomu v prvé řadě připomenul, že termín provedení díla byl určen na 40–60 dnů poté, co žalovaný obdrží kompletní podklady k započetí provádění díla. Pokud žalovaný namítá nedostatek součinnosti ze strany žalobce spočívající v nedodání podkladů k započetí provádění díla, nemohlo z logiky věci dojít ani k tomu, že by samotné dílo mohl začít provádět. Nicméně sám žalovaný uvedl, že ke dni [datum] byly z jeho strany již provedeny přípravné práce ve významném rozsahu. Nadto žalovaný ve svém vyjádření k žalobě sám uvedl, že v září 2019 již disponoval podkladovou projektovou dokumentací, na základě které byl schopen dílo provést a v e-mailu z [datum] uvedl, že dílo bude dokončeno v polovině listopadu (2019). Není pak pravdivé tvrzení, že by někdy dal žalovanému pokyn k přerušení prací na díle. Nejpozději e-mailem z [datum] informoval žalovaného o tom, že podkladová projektová dokumentace je způsobilá k tomu, aby bylo provedeno sjednané dílo. Po tomto datu již projektová dokumentace nedoznala žádných změn, to znamená, jednalo se o poslední verzi podkladové projektové dokumentace, na základě které měl žalovaný dílo provést. Po datu [datum] se komunikace mezi účastníky omezila již na otázku termínu provedení díla, jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobce vyslovil přesvědčení, že od smlouvy odstoupil důvodně a bez zbytečného odkladu. Svoji argumentaci v tomto směru dále podrobněji rozvedl. Ohradil se proti námitce žalovaného, že požadavek na vrácení zaplacené zálohy je v rozporu s dobrými mravy.

4. Nato žalovaný zdůraznil, že „poslední verzi projektové dokumentace“ nikdy neobdržel a popřel dohodu účastníků o tom, že k zahájení prací mělo dojít až po zaplacení zálohové faktury žalobcem.

5. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 253 374 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl co do 8,5% úroků z prodlení z částky 253 374 Kč od [datum] do [datum] (II. výrok) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 129 456,56 Kč (III. výrok). V odůvodnění stručně zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl podrobná skutková zjištění z provedených důkazů. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo [§ 2856 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], jejímž předmětem bylo zhotovení urbanistického modelu a modelů domů ([právnická osoba] a [právnická osoba] uzavření smlouvy došlo na základě e-mailové komunikace, kdy žalobce objednávkou dne [datum] akceptoval nabídky žalovaného z [datum] a [datum]. Následně dne [datum] žalobce uhradil zálohu ve výši 253 374 Kč (faktura č. 1719 vystavená žalovaným [datum]). Podle nabídek žalovaného činí standardní doba dokončení projektu 40–60 dnů od dodání kompletní dokumentace. E-mailem ze [datum] žalobce upravil objednávku v tom smyslu, že vyjma urbanistického modelu požaduje pouze modely domů A a B, nikoliv domů E a F. Následně mezi účastníky probíhala e-mailová komunikace, žalovaný opakovaně uváděl, že na díle pracuje a část již má zhotovenou. Dne [datum] žalobce sdělil žalovanému, že projektová dokumentace je již v takovém stavu, že lze modely vyrobit a dokumentaci je možné si převzít od projektantů. Soud uzavřel, že nejpozději k tomuto datu měl žalovaný k dispozici podklady pro zhotovení díla, přesto dílo neprovedl. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes opakované urgence a své přísliby o jeho zhotovení (e-mail z [datum] – dílo bude dodáno v listopadu 2019, e-mail z [datum] – dílo bude dodáno [datum] a e-mail z [datum] – dílo bude dodáno [datum]) dílo nedokončil, žalobce dopisem z [datum] od smlouvy odstoupil (§ 1977 o. z.). Žalovaný porušil svou smluvní povinnost podstatným způsobem, neboť porušil svoji základní povinnost vyplývající ze smlouvy – povinnost provést dílo. Doba dodání modelů byla stanovena do 40–60 dnů od dodání kompletních podkladů, tedy zejména projektové dokumentace. V emailu z [datum] (správně [datum] – pozn. odvol. soudu) žalovaný přislíbil dodání díla v polovině listopadu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že k poslední změně projektové dokumentace došlo v červenci 2020, od té doby měněna nebyla, o čemž byl žalovaný informován. Od [datum] tedy měl žalovaný podklady k tomu, aby dílo dokončil v avizovaném termínu 40–60 dnů, což se však nestalo a dílo nedokončil ani po urgencích v létě 2021, tedy více než rok po dodání podkladů. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním své smluvní povinnosti předat hotové dílo (§ 1968 o. z.). Vzhledem k tomu, že dílo nebylo dokončeno ani v září 2021, žalobce z důvodu prodlení žalovaného od smlouvy důvodně odstoupil. Dále soud uzavřel, že odstoupení bylo rovněž včasné. K tomu uvedl, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k plnění a dotazoval se na možný termín dodání díla (zejména e-mailová komunikace od [datum] do [datum]). V případě prodlení trvajícího měsíce měl žalobce právo volby, zda využije svého práva a od smlouvy odstoupí nebo bude trvat na splnění smluvních povinností a žalovanému poskytne možnost povinnost plnit v dodatečné lhůtě. To, že žalobce odstoupil od smlouvy až po opakovaných urgencích a zpočátku nevyužil své právo od smlouvy odstoupit, mu nebrání v možnosti odstoupení později s odkazem na obdobné jednání druhé strany (§ 2003 odst. 2 o. z.). Nadto případné nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“ by mělo význam pouze tehdy, pokud dlužník splní svou povinnost (byť dodatečně) předtím, než mu věřitel oznámí, že odstupuje. V případě trvajícího prodlení dlužníka je však skutečnost, zda věřitel od smlouvy odstoupil ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděl (§ 1977 o. z.), bez právního významu, neboť i odstoupení od smlouvy po marném uplynutí uvedené lhůty – při trvajícím prodlení dlužníka – vyvolalo právní následky předvídané § 2004 odst. 1 o. z. Soud proto uzavřel, že žalobce od smlouvy odstoupil řádně a včas. Dále se zabýval obranou žalovaného, kterou však neshledal důvodnou. Pokud žalovaný namítal, že žalobce měnil předmět díla, a proto neobdržel kompletní podklady k řádnému dokončení díla, a že tedy žalobce neposkytl dostatečnou součinnost, zůstala tato obrana toliko v rovině tvrzení. Přestože byl žalovaný při jednání poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění potřebných skutečností a označení důkazů, svá tvrzení v potřebném rozsahu nedoplnil a rovněž neoznačil důkazy k prokázání svého tvrzení, že provádění díla bylo rozčleněno na jednotlivé činnosti a již na podzim 2019 měl zpracováno 70 % datové přípravy pro výrobu modelů a že o tomto žalobce informoval. Stejně tak žalovaný nijak nespecifikoval, kdy přesně a jakým způsobem byla měněna a aktualizovaná projektová dokumentace. Nadto v řízení bylo prokázáno, že kompletní projektovou dokumentaci obdržel nejpozději v červenci 2020. Žalovaný neuvedl, jaké konkrétní podklady mu k provedení prací chyběly. S ohledem na chybějící tvrzení a rovněž z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl k důkazu další žalovaným navržené důkazy, k čemuž zdůraznil, že nedostatek tvrzení nelze nahrazovat dokazováním. Za důvodnou soud neshledal ani námitku žalovaného, že jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu. Soud proto uzavřel, že odstoupením od smlouvy došlo ke zrušení závazku s účinky ex tunc (od počátku). Před zrušením závazku žalovaný přijal od žalobce plnění (zálohu) a na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.), neboť na úkor žalobce získal plnění z právního důvodu, který odpadl. Soud proto žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na doručení výzvy k plnění shledal za nedůvodný pouze požadavek žalobce na úroky z prodlení za dobu od 27. 7. do [datum] a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobci, který byl ve sporu neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

6. Proti celému rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta. Soudu v prvé řadě vytkl, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, tedy, že žalobce opakovaně jednostranně měnil rozsah předmětu díla, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o ceně díla a zejména, že žalobce neposkytl potřebnou součinnost k provedení díla spočívající v dodání kompletních podkladů pro jeho provedení. Dále soudu prvního stupně vytkl, že za situace, kdy dospěl k závěru, že nebyla prokázána jeho tvrzení, měl ho znovu v tomto směru poučit. Pokud takto nepostupoval, nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce opakovaného poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Poukázal na to, že ve smlouvě o dílo bylo dohodnuto provedení díla do 40–60 dnů od převzetí kompletních podkladů a zaslání objednávky. Soud nijak nezohlednil jeho tvrzení, že dodnes od žalobce neobdržel kompletní podklady pro řádné dokončení díla. Z e-mailu žalobce ze dne [datum] nelze mít bez dalšího za prokázané, že v něm zmíněná dokumentace mu byla skutečně předána a kdy a že tato dokumentace představuje „kompletní podklady, které jsou nezbytné pro provedení díla“ a že již nebyla následně měněna nebyla. Znovu zopakoval, že pokud by soud dospěl k závěru, že došlo k podstatnému porušení díla, žalobce nevyužil svého práva a od smlouvy neodstoupil bez zbytečného odkladu. Závěrem se ohradil proti tomu, že soud prvního stupně neprovedl veškeré jím navržené důkazy, byť v řízení tvrdil a prokazoval, že ke dni odstoupení od smlouvy bylo dílo zhotoveno z více jak 60 %.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. V prvé řadě zdůraznil, že podle jeho názoru soud učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění a následně i správný závěr o skutkovém stavu. Zdůraznil, že účastníci byli poučeni nejen o koncentraci řízení, ale žalovaný rovněž podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy. V reakci na poučení soudu však tyto své povinnosti v celém rozsahu nesplnil. Za nepřípadný žalobce označil poukaz žalovaného na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 619/2011) s tím, že uvedené rozhodnutí není vzhledem k nastalé situaci přiléhavé. Dále se žalobce podrobně vyjádřil k otázce jednostranné změny rozsahu předmětu díla, nedostatku dohody o ceně díla a nepředání kompletních podkladů pro jeho provedení. Pokud žalovaný poukazoval na skutečnost, že [datum] měl žalobci zaslat fotografie aktuální podoby díla, pak v tomto okamžiku již smlouva o dílo neexistovala, neboť již předtím došlo k jejímu zániku odstoupení ze strany žalobce.

8. Dříve, než odvolací soud přistoupil k projednání odvolání žalovaného, zabýval se přípustností jeho odvolání proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zčásti zamítnuta. Z obecného závěru, že k odvolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by odvolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy odvolání, jakožto opravného prostředku, plyne, že toto může podat jen účastník, jehož práv a povinností se rozhodnutí soudu prvního stupně týká, kterému nebylo rozhodnutím soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože na existenci případné újmy lze usuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, zda rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. V daném případě soud prvního stupně II. výrokem svého rozsudku (zčásti) žalobu vůči žalovanému zamítl a žalovanému tímto rozhodnutím nemohla vzniknout a nevznikla žádná újma, není tedy k podání odvolání proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně oprávněn (subjektivně legitimován), a proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalovaného vůči II. výroku rozsudku soudu prvního stupně odmítl.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání (ve zbývajícím rozsahu) bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí.

11. Soud prvního stupně se s otázkou (ne)součinnosti ze strany žalobce a dodáním „kompletní projektové dokumentace“ dostatečně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Rovněž k námitkám žalovaného, že se soud dostatečně nezabýval skutečností, že došlo ke změně rozsahu předmětu díla a že mezi účastníky nedošlo k dohodě o ceně díla, odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního z provedených důkazů, zejména e-mailové komunikace účastníků v době od [datum] do [datum], z níž vyplývá, že řešili pouze otázku termínu dodání díla a žalovaný dodání opakovaně přislíbil, aniž by byly řešeny otázky rozsahu či ceny díla. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by v této době byly uvedené skutečnosti (rozsah a cena díla) mezi účastníky sporné.

12. Z obsahu spisu vyplývá, že účastníci byli poučeni nejen o koncentraci řízení (§ 118b o. s. ř.), ale žalovaný současně soudem prvního stupně podrobně poučen o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že písemným podáním z [datum] žalovaný potřebná skutková tvrzení v dostatečném rozsahu nedoplnil a rovněž neoznačil veškeré potřebné důkazy. Za dané situace není důvodná námitka žalovaného, že měl být soudem prvního stupně opětovně vyzván ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů, neboť v prvé řadě bylo jeho povinností v potřebném rozsahu doplnit skutková tvrzení (v souladu s podrobným poučením soudu), k čemuž však nedošlo a jak již správně poznamenal soud prvního stupně, nedostatek tvrzení nelze nahrazovat dokazováním.

13. Ke správnému závěru soudu prvního stupně o včasném a důvodném odstoupení žalobce od smlouvy odvolací soud pro úplnost poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 31 Cdo 3823/2023, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/2025, v němž velký senát Nejvyššího soudu přijal závěr : „Při podstatném prodlení dlužníka záleží na věřiteli, zda od smlouvy odstoupí za podmínek pro podstatné prodlení (§ 1977 o. z.), nebo pro nepodstatné prodlení (§ 1978 a 1979 o. z.). Marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu podle § 1977 o. z. věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinnosti. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka“. V projednávané věci je nepochybné, že marně uplynula i přiměřená dodatečná lhůta, neboť žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobci po doručení odstoupení od smlouvy (v přiměřené dodatečné lhůtě) plnil.

14. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný I. a III. výrok rozsudku soudu prvního stupně.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: - odměny za jeden úkon právní služby ve výši 9 340 Kč za vyjádření k odvolání, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do [datum] (dále jen „advokátní tarif“), - náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrady za DPH (21 %) ve výši 2 024,40 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 11 664, 40 Kč.

16. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení odvolacím soudem úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).