27 Co 98/2019 - 1112

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], proti žalovanému: [Anonymizováno], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], zastoupený [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno], vedlejší účastník: [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno], zastoupený advokátem [Anonymizováno], sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], o zaplacení smluvní pokuty [Anonymizováno] USD s přísl., o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, ze dne 7. 2. 2019, č. j. 7 C 164/2016-509 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [Anonymizováno] USD s 7,05% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady předchozích řízení ve výši [Anonymizováno] Kč k rukám jeho zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady tohoto odvolacího řízení ve výši [Anonymizováno] Kč k rukám jeho zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady tohoto odvolacího řízení ve výši [Anonymizováno] Kč k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se původní žalobce ([právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO [IČO], dále jen „[Anonymizováno]“) po žalovaném zaplacení částky [Anonymizováno] USD s 7,05% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. K tomu uvedl, že jako postupník uzavřel se společností [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), jako poskytovatelem zajištění (postupitelem) smlouvu o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] z [datum], kdy předmětem zajištění měly být pohledávky původního žalobce vzniklé na základě smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené [datum] mezi původním žalobcem a společností [Anonymizováno]. Smlouvou o zřízení zajištění společnost [Anonymizováno] jako poskytovatel zajištění (postupitel) postoupila za účelem zajištění zajištěných pohledávek původnímu žalobci (postupníkovi) veškeré současné a budoucí pohledávky z exportní smlouvy, ve znění dodatků č. 1–6, kterou společnost [Anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne [datum]. O postoupení pohledávek vzniklých na základě exportní smlouvy byl žalovaný informován (viz potvrzení žalovaného o obdržení oznámení společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum]). V čl. 6.1 exportní smlouvy bylo dohodnuto, že pokud vývozce (žalovaný) nedodá zboží v souladu s dobou plnění sjednanou v této smlouvě, je povinen zaplatit dovozci ([Anonymizováno]) smluvní pokutu ve výši 0,05 % z celkové kupní ceny stanovené v čl. 2.1 za každý den prodlení; v čl. 2.1 exportního kontraktu byla sjednána kupní cena ve výši [Anonymizováno] USD. Společnost [Anonymizováno] fakturou č. 25 ze dne [datum] vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za prvních 272 dnů prodlení, tj. od [datum] do [datum], ve výši [Anonymizováno] USD (žalovanému doručena [datum]). V souladu se smluvními ujednáními byla faktura splatná do 30 dnů, tedy ke dni [datum]. V době podpisu exportní smlouvy byl za společnost [Anonymizováno] oprávněn jednat ředitel [jméno FO], který zmocnil k jednání [tituly před jménem] [jméno FO]. O existenci pohledávky z titulu smluvní pokuty (uplatněné žalobou) svědčí i to, že společnost [Anonymizováno] údajně postoupila uvedenou pohledávku společnosti [právnická osoba]., což žalovanému oznámila [datum] a společnost [právnická osoba]. dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen [datum], postoupenou pohledávku započetla oproti svému závazku vůči žalovanému v celkové výši [Anonymizováno] USD (viz smlouva o půjčce ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum]). Žalobce je však přesvědčen, že k postoupení pohledávky ze společnosti [Anonymizováno] na společnost [právnická osoba]. nemohlo dojít a nedošlo, neboť okamžik postupu budoucí pohledávky je totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2529/2007), což znamená, že ke dni vzniku pohledávky společnosti [Anonymizováno] za žalovaným byl již jejím vlastníkem původní žalobce. Následně žalobce změnil své tvrzení a uvedl, že exportní kontrakt ze dne [datum] podepsal vlastnoručně [jméno FO]; dodal, že vlastnoručně podepsal i smlouvu o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] ze dne [datum]. K tomu předložil opis čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 10. 12 2018 a uvedl, že doloží prohlášení [Anonymizováno], že smlouvu o zřízení zajištění podepsal skutečně [jméno FO].

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl neplatnost exportní smlouvy z [datum] Uvedl, že společnosti [Anonymizováno] žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty z titulu exportní smlouvy nikdy nevznikl a žádná takováto pohledávka nemohla být původnímu žalobci ani postoupena. Dále namítl, že společnost [Anonymizováno] v dopisu ze [datum] žalovanému potvrdila, že ve své evidenci příjmů a výdajů ani v účetní uzávěrce za rok 2013 nemá žádný zápis ohledně údajné pohledávky ve výši [Anonymizováno] USD za žalovaným.

3. Usnesením ze dne [datum], č. j. 7 C 164/2016-231, které bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího, ze dne [datum], č. j. 27 Co 219/2017-260, soud prvního stupně vyhověl návrhu původního žalobce a připustil, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0]. [právnická osoba] dalším vyjádření žalovaný znovu zdůraznil, že nárok uplatněný žalobou v žádném případě neuznává, když společnosti [Anonymizováno] nárok na smluvní pokutu nevznikl. Podotkl, že i v případě, že by nárok na smluvní pokutu vznikl (což však důrazně popírá), následně zanikl v důsledku jednostranného zápočtu společnosti [právnická osoba]. vůči žalovanému. Poukázal na to, že zápočet uznal i insolvenční správce v rámci insolvenčního řízení vedeného na společnost [právnická osoba]., přičemž přezkumného jednání se tehdy zúčastnil jako věřitel i původní žalobce ([právnická osoba].) a tento zápočet rovněž nijak nezpochybnil. Žalovaný uvedl, že veškerá jednání o uzavření exportní smlouvy vedl za společnost [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO]; podnikatelským záměrem byla těžba uhlí v [Anonymizováno]. Za tím účelem chtěl zakoupit „repasovaná“ vozidla zn. [Anonymizováno] v České republice a dovézt je do [Anonymizováno] na čínské hranice, odtud převézt do Číny, tam zakoupit návěsy od čínské společnosti, upravit vozidla dle svých požadavků a vozidla s návěsy převézt zpět do [Anonymizováno]. Přitom [tituly před jménem] [jméno FO] jednal nejen za společnost [Anonymizováno], ale rovněž společnost [právnická osoba]., která byla od roku 2007 vlastníkem 95 % základního kapitálu společnosti [Anonymizováno]. Žalovaný se s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodl, že společnost [právnická osoba]. dodá žalovanému ojetá vozidla [Anonymizováno]. Pro financování podnikatelského záměru však společnosti[Anonymizováno][Anonymizováno] ani [právnická osoba]. neměly finanční prostředky a potřebovaly získat úvěr od [právnická osoba]. Z předsmluvních jednání vyplývá, že žalovaný předpokládal poskytnutí záloh a teprve následně zahájení dodávek. Protože společnost [právnická osoba]. neměla finanční prostředky na zakoupení vozidel Tatra, která měla dodávat žalovanému, uzavřela se žalovaným [datum] smlouvu o půjčce, ve znění dodatku ze dne [datum], na jejímž základě jí žalovaný zapůjčil částku přesahující 1 000 000 USD s tím, že splatnost půjčky byla sjednána do [datum]. I přesto společnost [právnická osoba]. dodala žalovanému pouze část vozidel tatra a půjčku v celkové výši [Anonymizováno] USD žalovanému nevrátila. Dále žalovaný rozvedl, jakým způsobem mu společnost [Anonymizováno] hradila faktury vystavené za poskytnutá plnění, s tím, že první platba proběhla až [datum] a společnost [Anonymizováno] je nadále s částí úhrad v prodlení. Podotkl, že společnost [Anonymizováno] neposkytla součinnost a další návěsy již neodebrala. Žalovaný zdůraznil, že o existenci smlouvy o zajištění se dozvěděl až v rámci soudního řízení. Nikdy mu nebyl doručen dokument, který by měl osvědčit, že byl o existenci zajišťovací smlouvy informován. Listinu takového obsahu ani jeden z tehdejších členů statutárního orgánu žalovaného nepodepsal. Nadto oba dokumenty předložené žalobcem (oznámení společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum] o zajišťovací smlouvě a potvrzení žalovaného o jeho obdržení) obsahují totožnou chybu v uvedeném IČO žalovaného a potvrzení postrádá „hlavičku“ žalovaného, který nikdy korespondenci bez hlavičkového papíru nevedl. Podotkl, že [datum] došlo mezi ním a společností [Anonymizováno] k uzavření dohody o narovnání, z níž vyplývá, že nemá vůči společnosti [Anonymizováno] žádné závazky.

5. Soud konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že dle exportní smlouvy z [datum] žalovaný jako vývozce dodal společnosti [Anonymizováno] jako dovozci 90 ks nákladních automobilů, 20 ks návěsů o nosnosti 10 tun, 6 ks návěsů předních (z původního počtu 62 kusů) a 6 kusů návěsů zadních (z původního počtu 52 kusů). Ve věci vyslechl jako svědky bývalé členy statutárního orgánu žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Ti v rámci svědeckých výpovědí zpochybnili pravost svých podpisů na exportní smlouvě s tím, že smlouvu obsahující ujednání o smluvní pokutě nikdy nepodepsali.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [Anonymizováno] USD se 7,05% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl co do částky [Anonymizováno] USD se 7,05% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu [Anonymizováno] a uvedl skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Vzal za prokázané, že dne [datum] byla mezi původním žalobcem – [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“) a společností [Anonymizováno] uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Téhož dne byla mezi [Anonymizováno] (postupníkem) a společností [Anonymizováno] (postupitelem) uzavřena smlouva o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] k zajištění pohledávek [Anonymizováno] za společností [Anonymizováno] z titulu smlouvy o úvěru; za postupitele smlouvu podepsal [jméno FO]. Společnost [Anonymizováno] postoupila [Anonymizováno] své současné i budoucí pohledávky za žalovaným z titulu exportní smlouvy ze dne [datum]. Postoupení pohledávek z exportní smlouvy bylo žalovanému oznámeno dopisem společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum], na který žalovaný reagoval potvrzením ze dne [datum]. Exportní smlouva byla uzavřena mezi žalovaným (vývozcem) a společností [Anonymizováno] (dovozcem) dne [datum] a následně měněna a doplněna šesti dodatky; poslední dodatek č. 6 byl uzavřen [datum]. Již v exportní smlouvě ze dne [datum] se smluvní strany v čl. 3. odst. 3.4 dohodly, že „v případě nesplnění termínu plnění je vývozce povinen dovozci zaplatit penále ve výši 0,05 % z celkové ceny za každý den prodlení“; celková cena byla sjednána ve výši [Anonymizováno] (čl. 3. odst. 3.1 smlouvy). Dodatek č. 2 obsahoval celé upřesněné znění exportní smlouvy, včetně dohody o smluvní pokutě, dle které „pokud vývozce nedodá zboží v souladu s dobou plnění sjednanou v této smlouvě, je vývozce povinen zaplatit dovozci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z celkové kupní ceny stanovené v článku 2.1 této smlouvy za každý den prodlení“ (čl. 6.1 smlouvy); celková cena byla sjednána ve výši [Anonymizováno] USD (čl. 2.1 smlouvy). Soud neuvěřil výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], pokud tvrdili, že nepodepsali žádnou exportní smlouvu obsahující ujednání o smluvní pokutě. Soud uzavřel, že exportní smlouva ze dne [datum] včetně dodatků č. 1 – 6 byla uzavřena platně, když za dovozce – společnost [Anonymizováno] byla podepsána [jméno FO] a za vývozce – žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Soud konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že část předmětu plnění dle exportní smlouvy nebyla žalovaným dosud dodána. Dále bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] fakturou č. 25 ze dne [datum] vyúčtovala žalovanému za 272 dnů prodlení (tj. do [datum]) smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z celkové ceny plnění [Anonymizováno] USD, tj. [Anonymizováno] USD. Dopisem z [datum] společnost [Anonymizováno] žalovanému oznámila, že pohledávku z titulu smluvní pokuty vyúčtovanou fakturou č. 25 postoupila společnosti [právnická osoba]. Dopisem ze dne [datum] společnost [právnická osoba]. jednostranně započetla svůj závazek vůči žalovanému z titulu smlouvy o půjčce proti nároku na smluvní pokutu. Dopisem ze dne [datum] žalovaný oznámil společnosti [právnická osoba]., že [datum] mu bylo doručeno oznámení o zápočtu vzájemných pohledávek, nicméně tento neshledává platným, neboť společnost [Anonymizováno] tvrzenou pohledávku z titulu smluvní pokuty nikdy neměla a tudíž ji ani nemohla postoupit. Dále soud prvního stupně zrekapituloval důkazy, z nichž nezjistil pro posouzení důvodnosti žaloby žádné právně významné skutečnosti. S odkazem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posuzoval podle právní úpravy platné do [datum]. Konstatoval, že na základě smlouvy o zřízení zajištění ze dne [datum], uzavřené mezi společností [Anonymizováno] (postupitelem) a [Anonymizováno] (postupníkem) a následně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] mezi [Anonymizováno] a žalobcem byla pohledávka z titulu smluvní pokuty postoupena nejprve na [Anonymizováno] a následně na žalobce. Soud uzavřel, že žalobce je ve věci aktivně legitimován. Za nedůvodnou a účelovou označil obranu žalovaného, neboť v průběhu řízení žalovaný tvrdil vzájemně rozporné skutečnosti ohledně existence a uzavření exportní smlouvy; rovněž tvrdil, že na základě této smlouvy plnil řádně a včas, nicméně následně sám připustil, že část sjednaného plnění dosud nedodal. Neopodstatněné shledal i námitky žalovaného ohledně neplatnosti exportní smlouvy z důvodu neurčitosti předmětu plnění a nedostatku oprávnění osoby jednající za dovozce – společnost [Anonymizováno] k podpisu smlouvy, když v řízení bylo prokázáno, že za společnost [Anonymizováno] jednali [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Současně byl v exportní smlouvě dostatečně určitě sjednán nejen předmět, ale i doba plnění, a nic na tom nemění skutečnost, že poté došlo opakovaně k upřesnění předmětu i doby plnění. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [Anonymizováno] a žalovaný platně uzavřeli dohodu o smluvní pokutě. Pokud žalovaný tvrdil, že od smlouvy odstoupil dopisem z [datum], toto odstoupení nemá vliv na nárok na smluvní pokutu, který vznikl ještě před tímto datem. Jako platnou a účinnou soud posoudil i smlouvu o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Uzavřel, že pokud byla pohledávka z exportní smlouvy (nárok na smluvní pokutu) již samotnou smlouvou o zřízení zajištění ze dne [datum] postoupena původnímu žalobci, pak společnost [Anonymizováno] nemohla po tomto období pohledávku opakovaně postoupit společnosti [právnická osoba]. Obranu žalovaného o možném zápočtu pohledávky z titulu smluvní pokuty vůči pohledávce ze smlouvy o půjčce proto posoudil jako bezpředmětnou. Dále soud uvedl, že se zohledněním všech okolností smluvního vztahu dospěl k závěru o přiměřenosti sjednané „smluvní pokuty 0,05 % denně z dlužné částky“. Současně však aplikoval § 301 obch. zák. umožňující soudu sjednanou smluvní pokutu moderovat, bylali sjednána nepřiměřeně vysoká. Nepřiměřenost smluvní pokuty shledal ve skutečnosti, že rozsah (ne)dodaného zboží se nepromítá do smluvní pokuty; smluvní pokuta byla dohodnuta pro každý případ ve výši 0,05 % denně z celkové ceny zboží za každý den prodlení. Dospěl tedy k závěru, že je spravedlivé, aby smluvní pokuta byla vypočtena z celkové ceny nedodaného zboží. Žalovaný dodal zboží v hodnotě více jak 10 000 000 USD, nedodáno bylo zboží v hodnotě 3 000 000 USD. Doba prodlení činila 272 dnů od [datum] do [datum], kdy při sazbě 0,05 % denně z ceny nedodaného zboží smluvní pokuta činí [Anonymizováno] USD. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, a to včetně nároku žalobce na úroky z [Anonymizováno] a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do [Anonymizováno] USD včetně příslušenství žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (správně odst. 2 o. s. ř. – pozn. odvol. soudu) a ve sporu převážně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.

7. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce s tím, že s rozhodnutím nesouhlasí a nepovažuje je za správné. V prvé řadě zdůraznil, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za velmi překvapivé, neboť soud po celou dobu řízení ani jednou neuvedl či alespoň nenaznačil, že uvažuje o případné moderaci žalobou nárokované smluvní pokuty. Přitom z hlediska ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces je jedním ze základních požadavků na soudní rozhodnutí jeho předvídatelnost. V projednávané věci však soud využil moderačního práva, aniž by dal žalobci možnost vyjádřit se k samotné aplikaci moderace a uplatnit skutečnosti a argumenty, které jsou pro případnou aplikaci moderačního práva soudem relevantní, a které by právě mohly ovlivnit rozhodnutí soudu, zda k moderaci smluvní pokuty přistoupí či nikoliv (např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 1593/15, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1020/16). Dále žalobce poukázal na to, že dle § 301 obch. zák. může soud snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Žalobce, ačkoliv je přesvědčen, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, je rovněž překvapen tím, jak si může být soud jistý, že společnosti [Anonymizováno] nebyla způsobena daleko vyšší škoda než v částce, na kterou soud smluvní pokutu moderoval. K této otázce však neměl možnost se vyjádřit. Soud sám pak vůbec nevedl dokazování za účelem zjištění výše škody způsobené žalovaným společnosti [Anonymizováno] ani hodnoty a významu povinnosti zajištěné smluvní pokutou, jak vyžaduje § 301 obch. zák. Soud prvního stupně chybně posoudil význam smluvní pokutou zajišťované smluvní povinnosti, když si nesprávně vyložil smysl a účel celého kontraktu. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty vyšel pouze a jedině z poměru kupní ceny žalovaným dodaného a nedodaného zboží, aniž by se zabýval otázkou, k čemu mohou společnosti [Anonymizováno] sloužit vozidla bez objednaných návěsů, k čemu má sloužit servisní středisko, když bez objednaných návěsů není možné vozidla využívat a k čemu má sloužit ubytovna, když bez návěsů není možné zaměstnat servisní techniky, řidiče, ani další zaměstnance. S ohledem na judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015) se proto měl soud prvního stupně nejprve zabývat přiměřeností smluvní pokuty za jeden den prodlení, a nikoliv celkovou sumou smluvní pokuty za celou dobu prodlení. K tomu žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2239/2007, 33 Cdo 4377/2008 nebo 33 Cdo 588/2003, jejichž závěry jsou přejímány i do aktuální rozhodovací praxe, viz např. rozsudek ze dne 28. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 613/2018. Navrhl, aby odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, žalobě i v tomto rozsahu vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V doplnění odvolání žalobce znovu zopakoval, že rozhodnutí soud prvního stupně považuje za velmi překvapivé a nedostatečně odůvodněné ve vztahu k moderaci smluvní pokuty.

8. Proti I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání rovněž žalovaný. Namítl, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] byla uzavřena dohoda o smluvní pokutě. Dále namítl, že se nemohl dostat při realizaci dodávek společnosti [Anonymizováno] do prodlení vzhledem k neposkytnutí součinnosti ze strany této společnosti. V doplnění odvolání žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, žalobu i v tomto rozsahu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Znovu zdůraznil, že o existenci smlouvy o zajištění se dozvěděl až na počátku soudního sporu. V žádném případě není pravdou, že by mu bylo zasláno oznámení o postoupení z [datum], na které měl žalovaný údajně reagovat. Zdůraznil, že obě sporné listiny, tedy oznámení i potvrzení byly žalobcem předloženy v prostých fotokopiích s totožnou chybou v identifikačním čísle žalovaného. Nadto ještě v lednu 2015 původní žalobce ([Anonymizováno]) nic nenamítal proti započtení žalobou uplatněné pohledávky na pohledávku z titulu půjčky, kterou měl žalovaný za společností [právnická osoba]., když tento zápočet se řešil v rámci insolvenčního řízení vedeného na uvedenou společnost. Nicméně v roce 2016 zjistila [Anonymizováno], že ze strany společnosti [Anonymizováno] nebude na poskytnutý úvěr ničeho zaplaceno, a protože žalovaný majetek měl, začala po žalovaném požadovat pohledávku z titulu smluvní pokuty, byť dříve neměla námitek proti jednostrannému zápočtu. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že exportní smlouva byla podepsána včetně dohody o smluvní pokutě, když svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] shodně vypověděli, že smlouvu obsahující ujednání o smluvní pokutě nikdy neuzavřeli. Soud prvního stupně tato tvrzení shledal nevěrohodnými. Žalovaný znovu připomenul, že byť nedodal společnosti [Anonymizováno] všechno sjednané zboží, nelze jednoznačně dospět k závěru, že by se ocitl v prodlení, neboť je třeba vzít v úvahu, že k nedodání zboží došlo pouze z důvodu na straně [Anonymizováno], když tato společnost se k převzetí zbývajících návěsů nedostavila.

9. Odvolací soud rozhodl (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 18. 12. 2020, č. j. 27 Co 98/2019-952, kterým rozsudek soudu prvního stupně v prvním výroku změnil a žalobu zamítl (I. výrok) a potvrdil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně (II. výrok). Žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). Odvolací soud věc posuzoval podle právní úpravy platné do [datum]. Dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako vývozcem a společností [Anonymizováno] jako dovozcem byla [datum] platně uzavřena exportní smlouva včetně dodatků č. 1–6. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že žalovaný dodal společnosti [Anonymizováno] pouze část plnění, k němuž se dle exportní smlouvy zavázal. Společnost [Anonymizováno] proto vyúčtovala žalovanému fakturou č. 25 ze dne [datum] smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] USD v souladu se smluvním ujednáním. K námitce žalovaného, že k nedodání části sjednaného plnění došlo v důsledku nesoučinnosti společnosti [Anonymizováno], a proto jí právo na vyúčtování smluvní pokuty nevznikl, odvolací soud připomenul, že v obchodních závazkových vztazích je povinnost platit smluvní pokutu povinností. objektivní. Dále posuzoval otázku, zda pohledávka z titulu smluvní pokuty byla platně postoupena původnímu žalobci, tj. [právnická osoba]. a následně žalobci. Zabýval se proto smlouvou o zřízení zajištění č. [Anonymizováno], která měla být uzavřena mezi společností [Anonymizováno] jako poskytovatelem zajištění a [Anonymizováno] jako postupníkem dne [datum]. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na řadu nesrovnalostí vztahujících se k této smlouvě, které však dále neposuzoval, když dospěl k závěru, že i v případě, že by tato smlouva byla skutečně dne [datum] platně uzavřena, na základě v ní sjednané odkládací podmínky (čl. 7.4) by došlo k postoupení pohledávky z titulu smluvní pokuty až poté, kdy společnost [Anonymizováno] postoupila předmětnou pohledávku společnosti [právnická osoba]., která se tak stala novým věřitelem této pohledávky; co do výše [Anonymizováno] USD tak pohledávka zanikla na základě jednostranného zápočtu této společnosti ze dne [datum]. [Anonymizováno] se tak již nemohla stát a ani nestala věřitelem pohledávky z titulu smluvní pokuty za žalovaným a tuto ani následně nemohla postoupit žalobci. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován a žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne [datum], č. j. 23 Cdo 1631/2021-1002, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil dalšímu řízení. Poukázal na judikaturu, z níž vyplývá, že neujednají-li si strany smlouvy o (zajišťovacím) postoupení pohledávky něco jiného, ke změně věřitele dochází již uzavřením této smlouvy, resp. – v případě zajišťovacího postoupení budoucí pohledávky – okamžikem vzniku předmětné pohledávky; uvedené přitom platí bez ohledu na to, zda postupitel dlužníkovi oznámil či prokázal, že k postoupení pohledávky došlo. V poměrech projednávané věci byla sporná pohledávka z titulu zaplacení smluvní pokuty ke dni uzavření smlouvy o zajištění ([datum]) pohledávkou budoucí. Ze skutkových zjištění soudu nižších stupňů přitom nevyplývá, že by smlouva o zřízení zajištění (čl. 7.4, na který poukazoval odvolací soud), upravovala účinnost samotného zajišťovacího postoupení pohledávky, neboť tímto ujednáním si strany smlouvy toliko upravily okamžik, od kterého je dlužník povinen hradit závazky z exportní smlouvy (včetně předmětné pohledávky) jinému subjektu (postupníkovi, tzn. původnímu žalobci). Původní žalobce se tak případně stal věřitelem předmětné pohledávky dnem jejího vzniku bez ohledu na to, kdy bylo žalovanému doručeno „oznámení o porušení“ ve smyslu čl. 7.4 smlouvy o zřízení zajištění. Pokud odvolací soud dospěl k opačnému závěru, odchýlil se od judikatury dovolacího soudu. Nejvyšší soud uvedl, že v dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby na základě výše uvedených závěrů znovu posoudil důvodnost odvolacích námitek, zejména ve vztahu k posouzení otázky aktivní legitimace žalobce. Odvolací soud rovněž podrobí ustanovení smlouvy o zřízení zajištění řádnému výkladu projevu vůle ve smyslu § 266 obch. zák. a související judikatury. Dospěje-li na základě takto provedeného výkladu k závěru, že si strany jinak, než dle čl. 7.4 smlouvy o zřízení zajištění, ujednaly podmínku odkládající účinky postoupení pohledávky, musí dále vést řádné dokazování a provést řádné hodnocení důkazů ke zjištění, zda k naplnění dané podmínky před postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba]. ([datum]), skutečně došlo.

11. Podáním doručeným odvolacímu soudu [datum] žalovaný navrhl s odkazem na § 93 o. s. ř., aby do řízení na jeho stranu vstoupil vedlejší účastník – společnost [právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO [IČO]; svůj návrh odůvodnil a doložil listinami.

12. Dne [datum] byl odvolacímu soudu doručen souhlas společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO [IČO], se vstupem do řízení na straně žalované s tím, že tvrzení a listiny doložené žalovaným spolu s jeho návrhem považuje za dostatečné k prokázání svého právního zájmu na účasti v řízení.

13. Žalobce se k návrhu žalovaného na vstup vedlejšího účastníka do řízení nevyjádřil.

14. Odvolací soud proto se společností [právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO [IČO], nadále jednal jako s vedlejším účastníkem na straně žalované.

15. Vedlejší účastník se v podáních ze dne [datum] a [datum] v prvé řadě důrazně ohradil proti závěru soudů, že mezi [Anonymizováno] a ostí [Anonymizováno] došlo k uzavření smlouvy o zřízení zajištění č. [Anonymizováno], a to dne [datum]. V této souvislosti vyzdvihl, že podpisová stránka uvedené smlouvy je očíslována číslem 16, následuje za všemi přílohami a současně jsou tyto stránky dvě; jedna podepsaná zástupci [Anonymizováno] a druhou měl podepsat za společnost [Anonymizováno] pan [jméno FO]. Byť mají obě podpisové stránky podpisové kolonky pro všechny účastníky smlouvy, jsou podpisy za každou smluvní stranu na jiné listině. Jediný možný výklad takto podepsané smlouvy je, že se nepodepisovala na jednom místě v tentýž moment. V řízení byl navrhován důkaz výslechem [jméno FO], který měl potvrdit, zda byl někdy osobně v České republice a kdy se tak stalo. Ve věci slyšení [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdili, že [jméno FO] nikdy neviděli, a to ani u podpisu exportního kontraktu. Pokud tedy měla být smlouva o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] uzavřena mezi nepřítomnými osobami, je nutno při posuzování otázek, jakým způsobem, kdy a zda vůbec byla uzavřena, vycházet z § 43–45 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Žalobce však tyto skutečnosti neprokázal nejen ve vztahu ke smlouvě o zřízení zajištění č. [Anonymizováno], ale ani ohledně exportního kontraktu a smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. Pokud společnost [Anonymizováno] podepsala a zaslala [Anonymizováno] pouze podpisovou stránku anebo pouze jednostranně podepsaný návrh na uzavření smlouvy, smlouva o zřízení zajištění nemohla nikdy vzniknout. Pokud však celé řádně podepsané vyhotovení smlouvy společnost [Anonymizováno] podepsala a zaslala [Anonymizováno], je nutné toto nejdříve prokázat a následně přistoupit k posouzení, zda tak učinila právně významným způsobem, kdy se tak stalo a jaké právně relevantní jednání učinila [Anonymizováno] ve vztahu k uzavření uvedené smlouvy. Při nahlížení do spisu vedlejší účastník nadto zjistil další zásadní skutečnosti týkající se neexistence smlouvy o zřízení zajištění, a to: a) podpisová stránka číslo 16, na níž má figurovat podpis [jméno FO] za společnost [Anonymizováno], byla vytištěna na počítači, který neměl nainstalovanou softwarovou sadu pro české znaky a tedy všechny speciální české znaky obsahující čárku byly nahrazeny písmeny azbuky (celá smlouva nemá potíže s jednotlivými znaky, týká se to pouze a výhradně podpisové stránky, která měla být opatřena podpisem [jméno FO]), b) pouze a jenom podpisová stránka, která měla být podepsaná [jméno FO], byla vytištěna na jiném počítači, c) je tak nepochybné, že popisová stránka [jméno FO] byla vytištěna jinak, jinde a „nějak“ dodána do kompilátu, který má navozovat představu o perfektnosti smlouvy o zřízení zajištění, ačkoliv se jedná o neexistující smlouvu, d) žalobce tedy sice předložil smlouvu o zřízení zajištění jako ucelený dokument s dvěmi podpisovými stránkami a tento vydává za autentický, nicméně již jen ze skutečnosti, že podpisová stránka, na níž má být podpis [jméno FO], nemá české speciální znaky, je zřejmé, že smlouva takto vytištěna být nemohla a bylo s ní manipulováno, e) vedlejší účastník je přesvědčen, že je tedy nezbytné, aby žalobcem tvrzený originál smlouvy o zřízení zajištění č. 22261 byl podroben znaleckému zkoumání, kterým bude prokázáno, že podpisová stránka [jméno FO] byla vytištěna na počítači, který neměl nainstalovanou sadu českých speciálních znaků, a zejména, že byl vytištěn na úplně jiné tiskárně, než zbývající část smlouvy a současně může být tímto způsobem i zjištěno, že to bylo na tiskárně pro mongolský trh; bezpochyby bude rovněž zjištěno, že kopie této smlouvy byla vytištěna na stejném počítači (tiskárně) v České republice, avšak dokument, z něhož byla kopie pořízena, je poskládán z dokumentů vytištěných na různých tiskárnách. f) vedlejší účastník proto navrhl důkaz znaleckým posudkem kriminalistického ústavu. Dále vedlejší účastník vyzdvihl, že žalobce k prokázání skutečnosti, že [jméno FO] smlouvu o zřízení zajištění skutečně podepsal, předložil dokument označený jako „prohlášení“ ze dne [datum], který měl být podepsaný [jméno FO] s úředním ověřením notářem v [Anonymizováno]. Současně žalobce tvrdil, že pro potvrzení pravosti podpisu [jméno FO] na smlouvě o zřízení zajištění dodá i prohlášení [Anonymizováno], že tuto smlouvu podepsal před jejími pracovníky. Takovýto dokument však žalobce nikdy nedodal. Pravost a autenticitu předloženého prohlášení [jméno FO] vedlejší účastník sporuje. Ačkoliv se jedná o text v českém a anglickém jazyce, byl tento dokument vytištěn na počítači, který měl nainstalovanou sadu českých speciálních znaků, byť u dokumentů, které měl podepsat [jméno FO], byly speciální české znaky s čárkou nahrazeny písmeny mongolské azbuky. Dále je vedlejší účastník přesvědčen, že úřední ověření obsažené v tomto dokumentu není autentické, a proto za účelem (ne)potvrzení autenticity mongolské ověřovací doložky navrhl důkaz dožádáním u velvyslanectví [Anonymizováno]. Dále se vedlejší účastník podrobně vyjádřil ke skutečností, že byť prohlášení bylo předloženo samotným žalobcem, který je navrhoval k důkazu, žalobce nikdy nepředložil originál této listiny a způsob, jakým byla prováděna její konverze, navozuje dojem, že s touto listinou mohlo být manipulováno. Dále vedlejší účastník uvedl i podrobnou analýzu ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno], když ani v tomto případě dle jeho názoru nebylo prokázáno její uzavření. Závěrem vedlejší účastník vyzdvihl, že veškeré sporné důkazy (vykazující nějakou známku manipulace nebo ty, u nichž žalobce nebyl schopen dodat originál a jedná se tedy falzifikáty) byly žalobcem v řízení předloženy před [datum]. Navrhl, aby důkazy předložené žalobcem byly soudem opětovně podrobně posouzeny a listiny, které žalobce nepředložil v originálu, byly odmítnuty z důvodu neunesení důkazního břemene.

16. Žalobce se k námitkám vedlejšího účastníka nevyjádřil.

17. Stejně tak se žalobce bez omluvy nedostavil k jednání nařízenému na [datum] ve 13.00 hodin; předem o jeho odročení nepožádal. Až dne [datum] v 16:22 hodin (po skončení jednání) byla odvolacímu soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání. Žalobce tvrdil, že doplňuje svoji včas zaslanou telefonickou a e-mailovou žádost o odročení jednání s tím, že při cestě z Prahy na jednání odvolacího soudu měl poruchu na vozidle a nepodařilo se mu zajistit jiný odvoz. Rovněž žádal o informování protistrany. K tomu odvolací soud uvádí, že nemá žádnou informaci o tom, že by žalobce kdykoliv dříve soud či protistranu informoval o nemožnosti zúčastnit se nařízeného jednání a žádal o jeho odročení.

18. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že otázkou uzavření exportního kontraktu včetně dohody o smluvní pokutě se již podrobně zabýval v předešlém řízení a v tomto směru odkazuje na odůvodnění svého předchozího rozhodnutí. Stejně tak mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný porušil povinnost zajištěnou smluvní pokutou (viz zejména odst. 13 až 17 rozsudku ze dne [datum], č. j. 27 Co 98/2019-952).

19. V souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu se odvolací soud dále zabýval důvodností odvolacích námitek žalovaného ve vztahu k posouzení otázky aktivní legitimace žalobce, jakož i důvodností námitek vedlejšího účastníka týkajících se této otázky. Při jednání podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o zřízení zajištění č. 22261 datovanou [datum], která byla žalobcem předložena již v řízení před soudem prvního stupně a fotokopií čestného prohlášení osoby [jméno FO] ze dne [datum].

20. Smlouva o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] měla být uzavřena dne [datum] mezi společností [Anonymizováno] jako poskytovatelem zajištění a [právnická osoba]., jako postupníkem. V záhlaví této smlouvy nejsou uvedeny osoby jednající za poskytovatele zajištění ani postupníka. Smlouva obsahuje dvě podpisové stránky označené číslem 16, s tím, že text smlouvy včetně všech příloh je očíslován čísly 1–15. Jako první (za vlastním textem smlouvy a přílohami) je zařazena podpisová stránka (číslo 16), která není opatřena podpisy za [právnická osoba]. (postupníka) a za poskytovatele zajištění je opatřena razítkem společnosti [Anonymizováno] a nečitelným podpisem s tím, že se má jednat o podpis výkonného ředitele [jméno FO]. Všechna písmena české abecedy obsahující čárku jsou nahrazena písmeny azbuky. Jako poslední je zařazena podpisová stránka (číslo 16), která neobsahuje podpis poskytovatele zajištění, ale měla bych podepsána za [právnická osoba]. (postupníka) [tituly před jménem] [jméno FO], náměstkem generálního ředitele a [tituly před jménem] [jméno FO], ředitelkou odboru exportního a projektového. Z předloženého opisu čestného prohlášení vyplývá, že (údajně) podepsaný [jméno FO] prohlašuje, že jako ředitel společnosti [Anonymizováno] vlastnoručně podepsal listiny, jejichž kopie tvoří přílohu uvedeného prohlášení, a to mimo jiné smlouvu o zřízení zajištění č. 22261 za dne [datum] uzavřenou mezi [Anonymizováno] a [právnická osoba]. Prohlášení je datováno [datum], opatřeno pravděpodobně mongolskými ověřovacími doložkami a ověřením notářky, že tento opis složený z jednoho listu doslovně souhlasí s listinou, z níž byl pořízen, složenou z jednoho listu. Ověřovací doložka je datována [datum].

21. Žalovaný setrval na všech svých námitkách týkajících se smlouvy o zřízení zajištění uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a rovněž vedlejší účastník odkázal na veškeré jím uplatněné námitky.

22. Odvolací soud považuje za nutné znovu připomenout (a to i s přihlédnutím ke konstantní obraně žalovaného, že o existenci smlouvy o zřízení zajištění se dozvěděl až v průběhu soudního řízení), následující skutečnosti: - společnost [Anonymizováno] byla založena podle mongolského práva jako společný podnik strany A: [jméno FO] a strany B: [právnická osoba]. (zastoupená předsedou představenstva [jméno FO]); - dne [datum] měla být uzavřena smlouva o zřízení zajištění č. 22261 mezi [Anonymizováno] - v prosinci 2011 měla být na (zřejmě) hlavičkovém papíru společnosti [Anonymizováno] vyhotovena listina – oznámení od poskytovatele zajištění (společnosti [Anonymizováno]) pro smluvní stranu (společnost [právnická osoba].) s tím, že kopie je určena pro postupníka ([Anonymizováno]); listina odkazovala na smlouvu o zřízení zajištění datovanou [datum]; - v listině bez data, která je v záhlaví označena obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem žalovaného (obsahující stejnou chybu jako v oznámení) je uvedeno, že se jedná o listinu od žalovaného (IČO opět shodná chyba jako v předchozí listině) pro [Anonymizováno] jako postupníka a společnost [Anonymizováno] jako poskytovatele zajištění. V textu je odkaz na smlouvu o zřízení zajištění za dne 4. 11. (v průběhu řízení [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO] popřeli, že by kdykoliv dříve byli informováni o existenci smlouvy o zřízení zajištění a stejně tak nikdy dříve neviděli předmětné listiny; vyslovili domněnku, jakým způsobem, mohlo dojít k tomu, že uvedené listiny byly „opatřeny“ jejich podpisy – pozn. odvol. soudu); - fakturou č. 25 z [datum] společnost [Anonymizováno] vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu; - [datum] žalovaný fakturu odmítl; - [datum] sdělila společnost [Anonymizováno] (zastoupená [jméno FO]) žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky z titulu smluvní pokuty na společnost [právnická osoba].; - [datum] společnost [právnická osoba]. (zastoupená předsedou představenstva [jméno FO]) provedla jednostranný zápočet pohledávky z titulu smluvní pokuty oproti pohledávce žalovaného (z titulu smlouvy o půjčce); - [datum] žalovaný sdělil společnosti [Anonymizováno], že smluvní pokutu neeviduje a odstupuje od exportní smlouvy; - [datum] žalovaný sdělil společnosti [právnická osoba]., že zápočet není platný, neboť pohledávka z titulu smluvní pokuty neexistuje; - v rámci konkursního řízení vedeného na společnost [právnická osoba]. žalovaný přihlásil svoji pohledávku za touto společností (z titulu smlouvy o půjčce), ta však byla odmítnuta s odůvodněním, že zanikla na základě již dříve provedeného zápočtu ([datum]); - zvláštního přezkumného jednání dne [datum](!) se zúčastnil i zástupce [Anonymizováno], žádnou námitku ohledně zápočtu pohledávky z titulu smluvní pokuty nevznesl; - [datum] byla přihláška žalovaného do insolvenčního řízení vedeného na společnost [právnická osoba]. odmítnuta; - [datum] společnost [Anonymizováno] (zastoupená [jméno FO]) sdělila žalovanému, že za ním neeviduje žádnou pohledávku; - [datum] byl vyhotoven zápis z jednání mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] (zastoupenou [jméno FO]) s tím, že vůči sobě nemají žádné pohledávky ani závazky, a pokud snad ano, pak se jich vzdávají; - teprve dne [datum] (!) [Anonymizováno] s odkazem na smlouvu o zřízení zajištění č. 22261 ze dne [datum] vyzývá žalovaného k zaplacení smluvní pokuty vyúčtované fakturou č. 25 ze dne [datum] a sděluje, že uvedená pohledávka nemohla být společností [Anonymizováno] postoupena společnosti [právnická osoba]., neboť v té době již byla jejím vlastníkem [Anonymizováno]; - podle smlouvy o úvěru č. 22252 z [datum], ve znění dodatku č. 1 ze dne [datum], měla společnost [Anonymizováno] splatit [Anonymizováno] úvěr (zajištěný mimo jiné i smlouvou o zajišťovacím převodu práva) již do [datum] (!).

23. V průběhu řízení žalovaný ve vztahu ke smlouvě o zřízení zajištění rovněž zpochybňoval pravost podpisu [jméno FO], k čemuž se připojil i vedlejší účastník, který dále namítal, že žalobce vůbec neuvedl, jakým způsobem a kdy byla smlouva uzavřena, když podle jeho názoru se z žalobcem předloženého vyhotovení této smlouvy podává, že nebyla smluvními stranami podepsána současně. Rovněž odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí vyjádřil pochybnosti, zda byla smlouva o zřízení zajištění vůbec uzavřena a kdy (viz odst. 20, 32 a 33 rozsudku ze dne [datum], č. j. 27 Co 98/2019-952).

24. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že by bylo namístě v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení a doložení důkazů k tomu, jak konkrétně probíhal kontraktační proces u smlouvy o zřízení zajištění č. 22261 datované [datum], zejména kdo vypracoval návrh smlouvy, kdo návrh akceptoval, proč nejsou podpisy smlouvy na jedné listině a z jakého důvodu se na podpisové listině, kterou měl podepsat, [jméno FO] vyskytují znaky azbuky namísto písmen abecedy atd.

25. Rovněž nebyly vyvráceny pochybnosti o pravosti podpisu [jméno FO] na předmětné smlouvě, když originál čestného prohlášení osoby [jméno FO] ze dne [datum] žalobce nepředložil ani přes výzvu odvolacího soudu obsahující poučení o možných následcích v případě jejího nesplnění (usnesení ze dne [datum], č. j. 98/2019-1094). Přitom se jednalo o důkaz, který již v řízení před soudem prvního stupně k potvrzení pravosti podpisu sám navrhoval (nicméně jeho originál nepředložil).

26. Vzhledem k neomluvené neúčasti u jednání však odvolací soud nemohl žalobce ve shora naznačeném směru poučit.

27. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

28. Důkazní břemeno je institutem procesního práva a má také jedině procesní účel. Jeho pravým smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí rovněž v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla dokázána, tedy v případech, kdy výsledek hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. V těchto případech soud musí rozhodnout v neprospěch toho z účastníků, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Důkazní břemeno je tedy institutem, který soudu umožňuje rozhodnout o věci samé v tzv. důkazní nouzi (viz Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol.: Občanský soudní řád – komentář, I. díl, C. H. Beck, 7. vydání, str. 571).

29. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce v projednávané věci neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, neboť s ohledem na přetrvávající pochybnosti ohledně listin předložených žalobcem (zejména smlouvy o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] datované [datum] a všech s ní souvisejících dokumentů) nelze ani základě zopakovaného dokazování přijmout jednoznačný závěr o aktivní legitimaci žalobce v projednávané věci. Jinými slovy řečeno, v řízení nebylo najisto postaveno, že se původní žalobce ([Anonymizováno]) stal na základě smlouvy o zřízení zajištění č. [Anonymizováno] datované [datum] skutečně věřitelem pohledávky [Anonymizováno] za žalovaným z titulu smluvní pokuty.

30. S ohledem na chybějící tvrzení žalobce ohledně kontraktačního procesu u smlouvy o zřízení zajištění č. 22261 datované [datum] odvolací soud považoval za nadbytečné provádění dalších důkazů.

31. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný a současně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů předchozích řízení odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně sestávají z: - odměny za 2 úkony právní služby po 61 540 Kč za převzetí věci [datum] a podání odporu dne [datum] (kurz 1 USD/23,17 Kč, tarifní hodnota 43 087 327 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 61 420 Kč za písemné vyjádření z [datum] (kurz 1 USD/23,975 Kč, tarifní hodnota 42 739 705 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby (v rozsahu ) ve výši 31 390 Kč za písemné vyjádření ze dne [datum] (kurz 1 USD/25,889 Kč, tarifní hodnota 46 151 750 Kč) dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby (v rozsahu ) ve výši 31 230 Kč za písemné vyjádření ze dne [datum] (kurz 1 USD/25,415 Kč, tarifní hodnota 45 306 761 Kč) dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby (v rozsahu ) ve výši 31 210 Kč za odvolání ze dne [datum] (kurz 1 USD/25,367 Kč, tarifní hodnota 45 221 192 Kč) dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 59 780 Kč za účast u jednání soudu [datum] (kurz 1 USD/21,656 Kč, tarifní hodnota 38 605 674 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 59 020 Kč za písemné vyjádření z [datum] (kurz 1 USD/20,642 Kč, tarifní hodnota 36 798 039 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 020 Kč za účast u jednání soudu [datum] (kurz 1 USD/22,006 Kč, tarifní hodnota 39 229 612 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 59 820 Kč za účast u jednání soudu [datum] (kurz 1 USD/21,761 Kč, tarifní hodnota 38 792 855 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 340 Kč za písemné vyjádření z [datum] (kurz 1 USD/22,483 Kč, tarifní hodnota 40 079 949 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 2 úkony právní služby po 60 260 Kč za účast u jednání soudu [datum], které přesáhlo 2 hodiny (kurz 1 USD/22,382 Kč, tarifní hodnota 39 899 898 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 300 Kč za písemný závěrečný návrh z [datum] (kurz 1 USD/22,427 Kč, tarifní hodnota 39 980 119 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 540 Kč za účast u jednání soudu [datum] (kurz 1 USD/22,747 Kč, tarifní hodnota 40 550 576 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - náhrady za 15 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkové náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně činí 823 170 Kč. Žalovaný za první odvolací řízení požádal pouze o přiznání náhrady za právní zastoupení, náhrady cestovného a ztráty času na cestě se výslovně vzdal. Náklady žalovaného za první odvolací řízení sestávají z: - soudního poplatku za odvolání proti I. výroku rozsudku ve výši 483 966 Kč, - soudního poplatku za odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 46 820 Kč za odvolání ze dne [datum] (kurz 1 USD/22,720 Kč, tarifní hodnota 9 6159 831 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby (v rozsahu ) ve výši 29 770 Kč za odvolání ze dne [datum] proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření (kurz 1 USD/21,323 Kč, tarifní hodnota 38 012 043 Kč) dle dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby (v rozsahu ) ve výši 30 410 Kč za písemné vyjádření ze dne [datum] (kurz 1 USD/23,124 Kč, tarifní hodnota 41 222 646 Kč) dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 220 Kč za účast u jednání soudu [datum] (kurz 1 USD/22,279 Kč, tarifní hodnota 39 716 283 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - odměny za 2 úkony právní služby po 59 820 Kč za účast u jednání soudu [datum], které přesáhlo dvě hodiny (kurz 1 USD/21,712 Kč, tarifní hodnota 38 705 504 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - odměny za dva úkony právní služby po 59 540 Kč za účast u jednání soudu [datum], které přesáhlo dvě hodiny (kurz 1 USD/21,323 Kč, tarifní hodnota 38 012 043 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - náhrady za 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkové náklady žalovaného za první odvolací řízení činí 893 306 Kč. Za dovolací řízení vznikly žalovanému náklady sestávající z: - odměny za 1úkon právní služby ve výši 59 100 Kč za písemné vyjádření z [datum] k dovolání (kurz 1 USD/20,749 Kč, tarifní hodnota 36 988 795,78 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, - náhrady za 1režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 59 400 Kč. Celkové náklady žalovaného za všechna předchozí řízení činí celkem 1 775 876 Kč.

33. O náhradě nákladů tohoto (druhého) odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v tomto odvolacím řízení zcela úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalovaný však požádal pouze o přiznání náhrady za právní zastoupení, dalších nákladů tohoto odvolacího řízení se výslovně vzdal. Náklady žalovaného sestávají z: - odměny za 1úkon právní služby ve výši 60 980 Kč za účast u jednání odvolacího soudu [datum] (kurz 1 USD/23,385 Kč, tarifní hodnota 41 687 936,25 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - náhrady za 1režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkové náklady žalovaného za toto odvolací řízení činí 61 280 Kč.

34. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto odvolacím řízení byl vedlejší účastník na straně žalované zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady vedlejšího účastníka za toto odvolací řízení sestávají z: - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 61 180 Kč za převzetí věci [datum] (kurz 1 USD/23,663 Kč, tarifní hodnota 42 183 520,87 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 61 180 Kč za poradu s klientem dne [datum] (kurz 1 USD/23,627 Kč, tarifní hodnota 42 119 344,40 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 980 Kč za písemné vyjádření z [datum] (kurz 1 USD/23,377 Kč, tarifní hodnota 41 673 674,82 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 820 Kč za nahlížení do spisu [datum] (kurz 1 USD/23,155 Kč, tarifní hodnota 41 277 920,20 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s odst. 3 advokátního tarifu, - odměny za 1 úkon právní služby ve výši 60 620 Kč za písemné vyjádření z [datum] (kurz 1 USD/22,861 Kč, tarifní hodnota 40 753 812,73 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - odměny za 1úkon právní služby ve výši 60 980 Kč za účast u jednání odvolacího soudu [datum] (kurz 1 USD/23,385 Kč, tarifní hodnota 41 687 936,25 Kč), dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - náhrady za 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 2 000 Kč (20 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, - náhrady cestovného za 2 cesty vlakem na trase [adresa] a zpět, a to ve výši 818 Kč (nahlížení do spisu [datum]) a ve výši 888 Kč (jednání soudu [datum]), - náhrady za DPH (21 %) ve výši 77 965,86 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady vedlejšího účastníka na straně žalované za toto odvolací řízení činí 449 231,86 Kč.

35. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení úspěšným žalovaným a v tomto odvolacím řízení i úspěšným vedlejším účastníkem na straně žalované a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).