28 A 17/2017 - 74

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: Ing. Z. S. zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem AK Černého 517/13, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2017, čj. KUKHK- 9089/DS/2017/SR, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Městského úřadu Jičín (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 1. 2017, čj. MuJc/2016/2043/DOP/JiM, sp. zn. DOP 32/2016, a toto rozhodnutí potvrdil. Uvedeným prvoinstančním správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) a § 6 odst. 12 téhož zákona. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč, Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a v jeho průběhu zjištěné skutečnosti s odkazem na listiny založené ve správním spise. Uvedl, že žalobce se dopustil z nevědomé nedbalosti přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) a písm. k) v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) a § 6 odst. 12 zákona o silničním provozu tím, že dne 14. 11. 2015 v 8:45 hodin řídil v Revoluční ulici v Jičíně, ve směru jízdy od obce Valdice, osobní motorové vozidlo tovární značky Mercedes Benz, registrační značky, u sportovního areálu byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, přičemž na výzvu nepředložil ke kontrole řidičský průkaz. Dále se podrobil odbornému měření na přítomnost alkoholu v dechu přístrojem Dräger, jenž vyznělo pozitivně s hodnotou 0,61 ‰, která byla potvrzena následujícím měřením 0,58 ‰. Při zohlednění dovolené chyby analyzátoru v dechu a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu v těle ve výši 0,24 ‰, tak byla prokázána minimální hladina alkoholu ve výši 0,37 ‰ alkoholu v těle. Měření bylo provedeno dechovým analyzátorem alkoholu v dechu Dräger Alcotest 7510 Standard, v. č. ARDL-0348, kalibrační protokol č. P/2015/127/1 platný do 25. 1. 2016, ověřovací list č. 1014-OL-30121-15 platný do 4. 2. 2016. Lékařské vyšetření ke zjištění alkoholu v těle řidič nežádal. Řidičský průkaz nebyl řidiči na místě zadržen z důvodu jeho nepředložení, a byla mu zakázána další jízda.

3. Dále se žalovaný zabýval jednotlivými odvolacími námitkami, kterým nepřisvědčil. Dle jeho názoru správní orgán I. stupně postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a zjistil v přestupkovém řízení stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zjištěné skutečnosti obsažené ve správním spise považuje za prokázané.

4. Závěrem se žalovaný plně ztotožnil s uloženou sankcí a jejím odůvodněním v prvostupňovém rozhodnutí. Uvedl, že výše a druh sankce byla uložena v souladu s ustanovením § 11 a § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a v souladu s ustanovením § 125c odst. 4 písm. c) a odst. 5 zákona o silničním provozu, a to po zohlednění skutečnosti, že byla ukládána za 2 přestupky projednané ve společném řízení. Za nejpřísněji postižitelný přestupek (tj. přestupek dle § 125c odst. 1 písm. b/ zákona o silničním provozu) bylo možno uložit pokutu od 2.500 do 20.000 Kč a zákaz činnosti 6 měsíců až 1 rok. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč zákaz činnosti 6 měsíců. Při ukládání druhu sankce a její výměry bylo přihlédnuto k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a dále také k osobě pachatele. Uložená sankce dle žalovaného odpovídá porušení povinností řidiče stanovených právními předpisy.

II. Shrnutí žalobních bodů

5. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Jednotlivé žalobní námitky soustředil do následujících bodů: Prekluze 6. Žalobce předně namítl, že odpovědnost za přestupky zanikla dříve, než napadená rozhodnutí nabyla právní moci. K přestupkům mělo dojít dne 14. 11. 2015, bylo je tak možné projednat pouze ve lhůtě do 14. 11. 2016. Napadená rozhodnutí však nabyla právní moci až dne 19. 5. 2017. Byť měla novela provedená zákonem č. 204/2015 Sb. dělenou účinnost, tu lze vázat pouze na konkrétně vymezené části návrhu právního předpisu. Výchozím bodem je článek XXVI. novely, v němž se uvádí: „Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtrnáctého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 3 až 8, 11 až 16, 17, Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. 18, 23 až 25 a 29, čl. III bodů 1, 4 až 32, 34 až 40, čl. IV a čl. XII bodu 3), které nabývají účinnosti již prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona.“ Prvním dnem čtrnáctého kalendářního měsíce následujícího od chvíle, kdy byl zákon publikován ve Sbírce zákonů, je den 1. 10. 2016, zatímco první den druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona připadá na 1. 10. 2015. Dle článku II. odst. 3 novely zákona č. 204/2015 Sb.: „Ustanovení § 20 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o přerušení běhu prekluzivní lhůty zahájením řízení se použije pouze u přestupků spáchaných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Článek II. odst. 3 novely není uveden mezi výjimkami, které nabývají účinnosti již prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona, tedy 1. 10. 2015. Toto ustanovení nabývá podle článku XXVI. novely č. 204/2015 Sb. účinnosti prvním dnem čtrnáctého kalendářního měsíce následujícího od chvíle, kdy byl zákon publikován ve Sbírce zákonů, tedy dnem 1. 10. 2016. Hmotněprávní úprava odpovědnosti za přestupek ve znění novely vydané ve Sbírce zákonů pod č. 204/2015 Sb. pak musí být aplikována na přestupky spáchané ode dne 1. 10. 2016. Na přestupky spáchané do 30. 9. 2016 bude aplikována původní úprava odpovědnosti za přestupek před účinností novely č. 204/2015 Sb. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů 7. Žalobce namítl, že rozhodnutí orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů z několika důvodů. Správní orgán totiž žádným způsobem nevypořádal námitku žalobce, že použité měřidlo nebylo řádně ověřeno ani kalibrováno, neboť zkoušky nebyly provedeny při měření alkoholu v lidském dechu, ale na měření jeho obsahu v suchém referenčním plynu, který na rozdíl od lidského dechu neobsahuje vodní páry a ani oxid uhličitý, z čehož vyplývá neplatnost ověření a nepřesnost měření alkoholu v lidském dechu, k čemuž se žalobce odkázal na § 2 odst. 3 vyhlášky č. 262/2000 Sb. a stanovisko Úřadu pro normalizaci, metrologii a zkušebnictví Slovenské republiky. Žalobce v souvislosti s touto námitkou požadoval přezkoušení užitého měřidla při měření lidského dechu podle § 11a odst. 1 zákona o metrologii. Ani k tomuto důkaznímu návrhu se však správní orgán nijak nevyjádřil (jedná se tak o tzv. opomenutý důkaz). Správní orgán se rovněž nijak nevyjádřil ani k námitce, že na měřidle nebyly úřední značky, přičemž jako důkaz žalobce navrhoval provést ohledání měřidla. Správní orgán se nijak nevypořádal ani s námitkou, že nepředložení řidičského průkazu nemohlo naplňovat materiální stránku přestupku, jelikož policisté měli ve vozidle lustrační zařízení, a tedy si mohli snadno i bez předložení řidičského průkazu ověřit, zda je žalobce držitelem řidičského oprávnění. K prokázání tohoto tvrzení žalobce navrhoval ohledání vozidla policistů, jedná se tak o opomenutý důkaz.

8. Žalobce rovněž namítl, že správní orgány rozhodovaly na základě metodiky Ministerstva dopravy čj. 285/2009-160-OST, tato metodika však nebyla obsahem spisu a nebyla provedena jako důkaz. Závěry učiněné na základě tohoto podkladu jsou pak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní orgány přitom na základě této metodiky zjišťovaly prokazatelnou hodnotu množství alkoholu v těle žalobce. Nepřezkoumatelný je tak závěr o této hodnotě, a tedy též o vině žalobce. Dále žalobce namítl, že závěr správních orgánů o tom, že z provedeného měření vyplývá, že měl v těle 0,37 promile alkoholu, je nepřezkoumatelný a nepodložený, neboť použité měřidlo není schopno zjistit obsah alkoholu v těle, jedná se o měřidlo na přítomnost alkoholu v dechu, přičemž pomocí koeficientu lze přibližně odhadnout množství alkoholu v krvi. Závěr správního orgánu (resp. výrok rozhodnutí prvého stupně) o tom, že žalobce měl v těle 0,37 promile alkoholu, je tedy neprokázaný a nepřezkoumatelný.

9. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i proto, že žalovaný se nezabýval tím, zda správní orgán ve svém novém rozhodnutí dodržel jeho pokyny uvedené v jeho zrušujícím rozhodnutí ze dne 23. 11. 2016, č. j. KUKHK-34759/DS/2016/SROV. Námitky proti provedenému měření Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

10. Žalobce dále jmenoval námitky, které uplatnil v prvním stupni, s nimiž se správní orgán dle jeho názoru dostatečně nevypořádal: 11. a) policisté při obsluze měřidla postupovali neodborně, spadlo jim na zem a při jeho přípravě nezadali blíže neurčenou hodnotu 12. Žalobce namítl, že správní orgán nepřípustně upřednostnil tvrzení policistů před tvrzením obviněného, aniž poukázal na jedinou relevantní indicii, která by snižovala věrohodnost jeho tvrzení. Bylo na místě provést další dokazování, kterým by bylo možné prověřit pravdivost tvrzení policistů, tj. zejména mělo být provedeno navržené ohledání měřidla, neboť tímto dokazováním mohlo být potvrzeno či vyvráceno, zda došlo k pádu měřidla, neboť pokud by k pádu došlo, byly by na měřidle oděrky. Stejně tak bylo na místě provést navrhovaný výslech spolujezdce žalobce. Ve věci tak nebyla odstraněna rozumná pochybnost o tom, zda nebylo měřidlo poškozeno pádem a zda byl dodržen předepsaný postup pro měření. Zůstala tak pochybnost o výsledku měření, a tedy též o vině žalobce. Žalovaný se pak k těmto námitkám nevyjádřil a pouze nekriticky přejal názor správního orgánu. V tom žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť též odvolací orgán je povinen vypořádat se s každou námitkou a důkazním návrhem, což v tomto případě nebylo dodrženo. Žalobce dodal, že bylo na místě též provést jako důkaz i návod k obsluze za účelem zjištění, jaký je předepsaný postup při přípravě měřidla k měření, který měl správní orgán provést ex offo v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu. 13. b) žalobce před a během silniční kontroly trpěl projevy gastroezofageálního refluxu, což lze připodobnit zvracení, přičemž podle návodu k obsluze měřidla nelze měření provést do 15 min. od zvracení 14. Dle žalobce je absurdní dovozovat nepravdivost tohoto tvrzení ze skutečnosti, že se žalobce o refluxu na místě nevyjadřoval. Mělo být provedeno další dokazování, zejm. měl být proveden výslech spolujezdce žalobce, který by příznaky refluxu u žalobce mohl vyvrátit či potvrdit. K těmto námitkám se žalovaný nevyjádřil a přejal závěr správního orgánu. V tom žalobce shledává nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, a současně tak ve věci zůstala důvodná pochybnost, zda bylo měření provedeno v souladu s návodem k obsluze. 15. c) bezprostředně před zkouškou si žalobce vypláchl pusu ústní vodou s určitým množstvím alkoholu a následně se napil ovocného džusu, což je rovněž v rozporu s návodem k obsluze 16. K tomu žalobce rovněž namítl, že správní orgány pochybily, pokud bez dalšího uvěřily tvrzením policistů. Bylo namístě provést další dokazování (zejm. výslech spolujezdce žalobce), správní orgány však a priori vycházely z toho, že je to žalobce, kdo vypovídá nepravdu, čímž byla porušena zásada presumpce neviny. Nadto se žalovaný nijak nevyjádřil k odvolací námitce, že policisté nemohli vidět, zda se něčeho nenapil atp., neboť se nacházel ve vozidle. 17. d) při měření u měřidla stáli policisté, žalobce a jeho spolujezdec, přičemž policisté měli u sebe vysílačky a mobilní telefony a žalobce a spolujezdec mobilní telefony, což je v rozporu s návodem k obsluze (jako důkaz žalobce navrhoval požádat Český metrologický institut o vyjádření, jaký vliv na měření může porušení tohoto ustanovení návodu k obsluze mít)

18. K tomu žalobce namítl, že správní orgán nepřípustně upřednostnil tvrzení policistů, že u sebe neměli vysílačky, ačkoliv žalobce tvrdil opak, a bylo proto na místě provést v tomto směru další dokazování, zejm. výslech spolujezdce žalobce. Nelze připustit, aby obviněný z přestupku neměl fakticky možnost provést žádný důkaz na svou obhajobu, zatímco ve prospěch „obžaloby“ jsou provedeny dvě svědecké výpovědi. Takový postup nerespektuje mj. rovnost zbraní, a dochází tak k porušení práva na spravedlivý proces. Dále žalobce namítl, že závěr správního orgánu o tom, že pokud by došlo k rušení měření v důsledku postupu policistů v rozporu s návodem k obsluze, měřidlo by automaticky hlásilo chybu měření, a že přítomnost mobilních telefonů nemá vliv na přesnost měření, je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. Žalobce současně namítl, že správní orgán se nijak nevypořádal s důkazním návrhem na dotaz na Český metrologický institut ohledně otázky, jaký vliv může mít nedodržení tohoto pokynu návodu k obsluze na přesnost měření. V tomto tedy žalobce opět spatřuje tzv. opomenutý důkaz. 19. e) před započetím měření již byl na měřidlu nasazen náustek, který byl od předchozího pádu měřidla na zem špinavý, policista špínu otřel, což je v rozporu s návodem k obsluze 20. K tomu se žalobce odkazuje na již výše uvedené, a to, že je nepřípustné, aby správní orgán zcela uvěřil tvrzení policistů o tom, že náustek nespadl, aniž dal žalobci šanci prokázat odlišná tvrzení navrženým dokazováním. 21. f) měření bylo prováděno za příliš vysoké vlhkosti vzduchu (jako důkaz žalobce navrhoval požádat Český hydrometeorologický ústav o sdělení, jaká na daném místě a čase panovala vlhkost vzduchu)

22. K tomu žalobce namítá, že pokud správní orgán uvedl, že podle návodu k obsluze lze měřit až do vlhkosti vzduchu 100 %, jedná se o úvahu nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů, neboť návod k obsluze nebyl proveden jako důkaz a ani nebyl obsahem spisu, a proto správní orgán nemohl rozhodovat na jeho základě. Správní orgán pak nevypořádal jeho návrh na provedení dokazování formou dotazu na Český hydrometeorologický úřad ohledně toho, jaká vlhkost vzduchu panovala na daném místě a čase. Jedná se tak o další opomenutý důkaz. 23. g) při jízdě a v průběhu silniční kontroly žalobce kouřil cigaretu, což je v rozporu s návodem k obsluze 24. Žalobce opět namítl nepřípustné upřednostnění tvrzení policistů o tom, že žalobce nekouřil, aniž správní orgán uvedl přesvědčivé indicie, ze kterých by bylo možné dovozovat nevěrohodnost tvrzení žalobce. Bylo proto na místě vyslechnout spolujezdce žalobce. 25. h) žalobce je diabetik, v jeho dechu se tedy může vyskytovat aceton, což může ovlivnit přesnost měření, resp. mít za následek falešně pozitivní výsledek 26. K tomu žalobce uvedl, že na potkání nevypráví o všech svých zdravotních problémech, ani mu nebylo v dané době známo, že diabetes může mít za následek falešně pozitivní výsledek při měření alkoholu v dechu. Současně žalobce opakovaně namítá, že v řízení o přestupku se neuplatní koncentrace řízení, a proto správní orgány nemohly tvrzení žalobce ohledně diabetes odmítnout pouze s poukazem na to, že žalobce toto sdělil, až v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí prvého stupně. Žalobce tedy dovozuje, že zůstala pochybnost též o tom, zda nebylo měření negativně ovlivněno jeho onemocněním. Žalobce dodal, že během silniční kontroly byl tzv. v šoku, neboť nerozuměl tomu, jak je možné, že mu vyšel pozitivní výsledek na alkohol v dechu, a je proto dle jeho názoru pochopitelné, pokud za dané situace nebyl natolik duchapřítomný, aby policistům vyjmenoval všechna onemocnění, kterými trpí. Zavinění 27. Žalobce namítl, že i kdyby bylo měření provedeno správně, a tedy, že by v těle skutečně měl 0,37 ‰ alkoholu, nedošlo by k přestupku, neboť nejednal zaviněně, protože měl z legitimních důvodů za to, že již není pod vlivem alkoholu, neboť řídil vozidlo v takové době od požití takového množství alkoholu, že měl na základě svých zkušeností již ověřeno, že pod vlivem alkoholu být nemůže. K prokázání svého tvrzení navrhoval vyslechnout svého přítele, se kterým den před jízdou v době okolo 18 hod. vypil napůl 0,7 l vína.

28. Úvahy správního orgánu o této námitce jsou dle žalobce nedostatečné, neboť se měl zabývat tím, zda žalobce (ne)dodržel tzv. potřebnou míru opatrnosti, když se spoléhal na to, že k metabolizaci požitého alkoholu jeho organismem dojde jako obvykle. Nadto žalobce namítl, že potřebnou míru opatrnosti dodržel, neboť se zcela legitimně spoléhal na to, že v době, kdy Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. započal jízdu, již není pod vlivem alkoholu. Přestupku se tak nedopustil ani z nedbalosti nevědomé, neboť nevěděl, a s ohledem na výše uvedené okolnosti případu ani vědět nemohl, že případně je stále pod vlivem alkoholu. Správní orgán se tedy měl zabývat tím, zda je tvrzení žalobce ohledně množství a času požití alkoholu pravdivé a tím, zda bylo přesvědčení žalobce, že již není pod vlivem alkoholu, legitimní. Změna právní kvalifikace 29. Žalobce dále namítl, že došlo ke změně právní kvalifikace údajného přestupku spočívajícího v nepředložení řidičského průkazu, aniž o tom byl předem vyrozuměn. Zatímco od počátku byl žalobce stíhán pro porušení § 6 odst. 7 písm. a) silničního zákona, v druhém rozhodnutí prvého stupně je poprvé uvedeno, že žalobce porušil § 6 odst. 12 silničního zákona. Žalobce zastává názor, že obviněný z přestupku má právo být před vydáním rozhodnutí věci seznámen s případnou změnou právní kvalifikace, aby s ohledem na to mohl upravit svou obhajobu. Toto však žalobci nebylo nepředvídatelným postupem správního orgánu umožněno. Vady výroku 30. Dále žalobce namítl, že z výroku nelze dovodit všechny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) silničního zákona. Z tohoto ustanovení vyplývá, že základním znakem dané skutkové podstaty je, že řidič řídí vozidlo a) bezprostředně po požití alkoholického nápoje, nebo b) v takové době po užití alkoholického nápoje, kdy je ještě pod vlivem alkoholu. Z výroku však nevyplývá ani jedna ze dvou výše uvedených alternativ, neboť z výroku nelze dovodit ani to, že by žalobce řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje, ani to, že by vozidlo řídil v takové době po požití alkoholického nápoje, že by byl stále ještě pod jeho vlivem. Popis skutku ve výroku není dostatečně určitý, jelikož na základě údajů v něm obsažených nelze učinit jednoznačný závěr, zda došlo k naplnění všech znaků dané skutkové podstaty. Nedostatečná je též právní kvalifikace. Výrok totiž neobsahuje odkaz na ustanovení § 12 odst. 1 a 2 zákona o přestupcích, ačkoliv podle těchto rozhodnutí byla ukládána sankce. Nedostatečný je též odkaz na § 125c odst. 5 silničního zákona, neboť tento odstavec obsahuje několik písmen, přičemž pouze podle jednoho z nich logicky mohla být uložena sankce. Zákaz činnosti 31. Dále žalobce namítl, že mu byl uložen zákaz řízení všech skupin motorových vozidel nezákonně. Žalobce při spáchání údajného přestupku řídil motorové vozidlo spadající do skupiny B, mohl mu tedy být uložen zákaz řízení pouze této skupiny motorových vozidel, což vyplývá z § 14 odst. 1 zákona o přestupcích, podle kterého lze zakázat pouze tu činnost, kterou došlo ke spáchání přestupku, a současně, kterou lze vykonávat pouze na základě veřejnoprávního povolení. Pokud proto byl žalobci uložen zákaz řízení všech motorových vozidel, jedná se o porušení cit. ustanovení, neboť mu byl uložen též zákaz činností, kterými nedošlo ke spáchání údajných přestupků. Žalobce tuto námitku vznesl již v rámci odvolání, a žalovaný k ní uvedl, že pokud není přestupek vázán na určitou skupinu, tak nelze ani zákaz řízení vázat na skupinu motorových vozidel. Tato úvaha však dle žalobce nemá žádný podklad v zákoně.

32. Dále žalobce namítl, že mu byl nezákonně uložen nijak neomezený, absolutní zákaz řízení motorových vozidel (vztahující se na řízení motorových vozidel kdekoliv, nikoliv pouze na pozemních komunikacích). V tomto směru žalobce opět poukazuje na § 14 odst. 1 zákona o přestupcích, podle kterého lze zakázat pouze tu činnost, ke které je nutné veřejnoprávní povolení. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. Překvapivost nového rozhodnutí prvého stupně 33. Žalobce dále namítl, že vydání nového rozhodnutí orgánu I. stupně po zrušení jeho prvního rozhodnutí žalovaným bylo překvapivé, neboť žalobce legitimně očekával, že správní orgán nařídí nové ústní jednání, nebo alespoň žalobce vyzve k seznámení se s podklady a vyjádření se k nim. Správní orgán však po zrušení rozhodnutí vydal nové rozhodnutí a žalobci tak nebylo umožněno se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci 34. Žalobce v závěru žaloby vyjádřil nesouhlas s tím, aby rozhodnutí v této věci bylo publikováno na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, který by zasahoval do práv na ochranu soukromí jeho i jeho obhájce. Žalobce dodal, že v případě nerespektování této žádosti se obrátí v této věci na Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Úřad pro ochranu osobních údajů a soud. Má zato, že příslušná ustanovení kancelářského a spisového řádu Nejvyššího správního soudu vztahující se ke zveřejňování jména, příjmení a sídla právních zástupců účastníků soudního řízení a publikace rozhodnutí nemají oporu v zákoně.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

35. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. V reakci na žalobu k námitce prekluze uvedl, že na přestupky spáchané od 1. 10. 2015 se vztahuje dvouletá prekluzivní lhůta. K tomu poukázal na čl. XXVI zákona č. 204/2015 Sb., v němž je upravena dělená účinnost tohoto právního předpisu. Podle tohoto ustanovení nabývají změny účinnosti prvním dnem čtrnáctého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona, tedy 1. 10. 2016, s výjimkou vybraných ustanovení, která nabývají účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona, tedy 1. 10. 2015. Pro přechodná ustanovení k některým změnám v zákoně o přestupcích (čl. II bod 1 a 3 zákona č. 204/2015 Sb.) není samostatně stanovena účinnost k 1. 10. 2015. Přechodná ustanovení nicméně neupravují účinnost nových pravidel, ke kterým se vztahují, nýbrž pouze jejich uplatnění ve vztahu k dosavadní právní úpravě, resp. k právům nabytým před účinností nových pravidel nebo k procesům probíhajícím dosud podle dosavadních pravidel. Přechodná ustanovení tedy nemohou ovlivnit účinnost právní úpravy, nýbrž pouze její použitelnost. V případě, kdy zákon neobsahuje přechodná ustanovení, řídí se použitelnost jeho ustanovení obecnými právními principy. Zákon č. 204/2015 Sb. však přechodná ustanovení obsahuje (článek II obsahuje přechodná ustanovení k článku I, tedy týká se zákona o přestupcích), a proto se žalovaný přiklonil k výkladu, podle něhož přechodná ustanovení k zákonu o přestupcích se budou aplikovat podle nabytí účinnosti jednotlivých bodů novely zákona o přestupcích, tj. od 1. 10. 2015. Hmotněprávní ustanovení se stanovenou účinností k 1. 10. 2015 (viz zejména změny § 20 zákona o přestupcích), směřují k tíži obviněného, resp. pachatele přestupku (možnost prodloužení lhůty pro projednání přestupku), a budou proto použitelná pouze na rozhodování o přestupcích spáchaných po 1. 10. 2015. Z čl. II bodu 1 zákona č. 204/2015 Sb. vyplývá, že se nová právní úprava použije pouze na nově zahajované postupy, aby nezasahovala do již probíhajících procesů, a zpětně tak neměnila procesní práva dotčených osob. Nová procesní ustanovení proto budou aplikovaná pouze na řízení zahájená po nabytí jejich účinnosti (tj. procesní ustanovení se stanovenou účinností k 1. 10. 2015 budou použitelná na řízení zahájená po nabytí jejich účinnosti po 1. 10. 2015, zatímco procesní ustanovení se stanovenou účinností k 1. 10. 2016 budou použitelná na řízení zahájená po 1. 10. 2016. Je přitom nerozhodné, zda přestupek byl spáchán před nebo po nabytí těchto ustanovení.

36. K námitce, že byl žalobci uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v rozporu se zákonem, žalovaný uvedl, že žalobce se dopustil přestupku dle § 125c Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu v souvislosti s řízením motorového vozidla, k jehož řízení je nezbytné příslušné oprávnění. Činnost spočívající v řízení motorových vozidel je tedy právě za tou činností, v souvislosti s níž se obviněný dopustil přestupku. Spáchání tohoto přestupku není vázáno na konkrétní skupinu řidičského oprávnění, proto je uložená sankce v souladu s § 14 odst. 1 zákona o přestupcích.

37. Dále žalovaný zdůraznil, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu není rozhodující, do jaké míry byl řidič alkoholem ovlivněn, ale postačuje, že ovlivněn byl, tj. že v jeho těle byl přítomen alkohol, což bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno. Dechová zkouška byla provedena přístrojem k měření alkoholu v krvi v souladu s návodem k obsluze. Byl zachován časový odstup měření 15 minut od posledního požití alkoholu a přístroj k měření alkoholu měl v době měření platnou kalibraci i ověřovací list. Dechová zkouška byla provedena v souladu se zákonem a je důkazem o tom, že žalobce řídil vozidlo v době, po kterou byl ještě pod vlivem alkoholu.

38. Z provedeného dokazování dle žalovaného vyplynulo, že výslechem svědka npor. Ing. P. D. dne 12. 5. 2016 bylo vyvráceno tvrzení, že žalobce trpěl refluxem, dále byla vyvrácena skutečnost, že by si žalobce před dechovou zkouškou vypláchl ústa ústní vodou, během kontroly nekouřil, nepil ani nejedl, rovněž si nestěžoval na zdravotní problémy. Dále byla vyvrácena skutečnost, že by někomu z policistů spadl přístroj na zem. Bylo postupováno v souladu s návodem k obsluze, do činnosti přístroje nelze žádným způsobem zasahovat a v případě, že by došlo k rušení přístroje např. mobilním telefonem nebo vysílačkou, tak by přístroj automaticky hlásil chybu. Během měření měl policista měřicí přístroj stále v ruce, náustek byl hygienicky zabalen a sám žalobce si obal sundal. Dechové zkoušky proběhly v souladu s metodikou měření, rozdíl mezi naměřenými hodnotami nepřesáhl 10 %, tedy zkoušky lze považovat za správné. Svědek pprap. V. P. při výpovědi dne 21. 6. 2016 uvedl shodné skutečnosti jako svědek npor. Ing. P. D. a v jejich výpovědích nejsou žádné nesrovnalosti. Svědkyně Mgr. I. M. dne 21. 6. 2016 uvedla, že dne 14. 11. 2015 byla ve společné hlídce na stanovišti u Sportovního areálu v Revoluční ulici v Jičíně, kdy se jednalo o dopravně bezpečnostní akci. Co se týče samotné kontroly vozidla žalobce, ta u této kontroly nebyla přítomna, takže nemohla uvést žádné konkrétní skutečnosti.

39. Žalovaný má zato, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti včetně posouzení závažnosti jednání a důvodnosti uložené sankce. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a odpovídající zjištěným skutečnostem, jakož i závažnosti projednávaného protiprávního jednání.

IV. Replika žalobce

40. V podání žalobce nazvaném jako replika, byť se nejednalo o reakci na vyjádření žalovaného, žalobce připomněl svoji námitku týkající se absence zavinění a nedostatečnosti jeho odůvodnění správními orgány a poukázal na judikaturu zdejšího krajského soudu.

V. Jednání soudu

41. Z jednání soudu, které se uskutečnilo dne 28. 3. 2019, se účastníci omluvili.

VI. Posouzení věci krajským soudem

42. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Po prostudování předloženého správního spisu a projednání věci při nařízeném jednání, při kterém přistoupil k ověření některých skutkových otázek a doplnil dokazování, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

43. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že správní orgán I. stupně na základě oznámení přestupku vyhotoveného dne 11. 12. 2015, čj. KRPH-106019-5/PŘ-2015-050406, a spisového materiálu o přestupku včetně fotodokumentace přestupku, který mu postoupila Policie ČR, Krajské ředitelství Královéhradeckého kraje, územní odbor Hradec Králové, dopravní inspektorát, vyhotovil dne 21. 1. 2016 oznámení o zahájení správního řízení se žalobcem ve věci předmětných přestupků a předvolal jej k ústnímu jednání na den 11. 2. 2016. Tohoto dne jednání proběhlo za účasti pouze zástupce žalobce Ing. M. J. Dne 1. 3. 2016 zaslal žalobce prostřednictvím svého zástupce vyjádření k podkladům rozhodnutí. Další jednání bylo nařízeno na 12. 5. 2016, žalobce se jej nezúčastnil, jeho zástupce uvedl, že žalobce se k věci v danou chvíli nebude vyjadřovat. Při tomto jednání byl vyslechnut jako svědek policista npor. ing. P. D., který byl přítomen předmětné silniční kontrole. Dne 21. 6. 2016 proběhlo další jednání, při kterém byli vyslechnuti další svědci – členové policejní hlídky, kteří prováděli v předmětný den silniční kontrolu motorových vozidel, a to Mgr. I. M. a pprap. V. P. Téhož dne bylo rovněž provedeno dokazování shromážděnými listinami. Z tohoto jednání se žalobce i jeho zmocněnec omluvili s tím, že netrvají ani na své účasti při svědeckých výpovědích. Zástupci žalobce bylo na jeho dotaz sděleno, že se k podkladům může vyjádřit do 30. 6. 2016.

44. Dne 9. 9. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. MuJc/2016/2043/DOP/JiM, sp. zn. DOP 32/2016, jímž žalobce uznal vinným ze spáchání projednaných přestupků, toto rozhodnutí však bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 11. 2016, čj. KUHK-34759/DS/2016/SR, zrušeno a vráceno orgánu I. stupně k novému projednání.

45. Následně dne 16. 1. 2017 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. MuJc/2016/2043/DOP/JiM, sp. zn. DOP 32/2016, jímž žalobce uznal vinným ze spáchání přestupků dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) a písm. k) zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) a § 6 odst. 12 téhož zákona, kterých se měl dopustit tím, že dne 14. 11. 2015 v 8:45 hodin řídil v Revoluční ulici v Jičíně, ve směru jízdy od obce Valdice, osobní motorové vozidlo registrační značky x, a při silniční kontrole nepředložil hlídce Policie ČR na výzvu ke kontrole řidičský průkaz. Dále mu byla přístrojem Dräger naměřena přítomnost alkoholu v dechu v hodnotě 0,61 ‰, potvrzené následujícím měřením 0,58 ‰, tedy po započtení maximální odchylky zahrnující vliv přesnosti měření a nejistotu přepočtového faktoru ve výši 0,24 ‰ tak byla prokázána minimální hladina alkoholu v jeho těle ve výši 0,37 ‰. Měření bylo provedeno dechovým analyzátorem alkoholu v dechu Dräger Alcotest 7510 Standard, v. č. ARDL-0348, Za tyto přestupky mu byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč, zákaz činnost spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a současně povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které ani na výzvu nedoplnil a které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdil.

46. Součástí správního spisu je dále mimo jiné Záznam o dechové zkoušce na alkohol ze dne 14. 11. 2015 se zápisem o naměřených hodnotách 0,61 ‰ a 0,58 ‰ (podepsané žalobcem),

Poučení