28 Az 31/2012 - 48

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: A. V., zast. Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Heyrovského 1178 proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2012 č. j. OAM-504/VL-07-K03- R2-2008, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Jana Urbana se určuje částkou 12.342,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové na účet soudem ustanoveného zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení včetně rozhodnutí správního orgánů a soudů

1. Žalobce tehdy ještě nezletilý přicestoval do České republiky v březnu 2008 a to spolu s rodiči a dalšími sourozenci S., R. a S. První žádost uplatnil jménem tehdy nezletilého žalobce jeho otec s tím, že azylověrelevantní důvody odvozoval od své osoby. Tvrdil, že je Kurd, který byl v Turecku pronásledován za projevy a podporu prokurdským stranám (DEHAP, HADEP, DTP a zejména PKK), přičemž jeho bratr byl přímý bojovník PKK. Pro tyto aktivity byl opakovaně zadržován státními orgány a byl v hledáčku ozbrojené složky JITEM. V roce 2000 byl po dobu asi pěti měsíců vězněn a psychicky i fyzicky týrán, když bylo požadováno, aby vyzradil pobyt svého bratra a dalších bojovníků PKK. Za pomoci advokáta byl obvinění zproštěn a propuštěn na svobodu. O vazbě, jejím prodloužení a obvinění posléze předložil správnímu orgánu listinné důkazy. Dále byl v roce 2004 postřelen, zřejmě se jednalo o akci vojáků, ale bližší informace k věci nesdělil. Poslední konflikt, resp. kontakt s vojenskými složkami situoval na jaro 2007. Přestože byl dle otce žalobce téměř rok klid, zajistil rodině pasy, víza a z obavy, že by se nátlakové situace mohly opakovat, Turecko opustili. Připustil, že cílem cesty bylo Německo, kde žije řada příbuzných a známých. K tehdy nezl. žalobci uvedl, že trpí mentální retardací, což bylo opakovaně diagnostikováno, dle jeho přesvědčení se mu v Turecku nedostávalo potřebné péče, a proto se rozhodl spolu s manželkou hledat kromě dalšího zdravotní pomoc v jiné zemi.

2. O první žádosti o udělení mezinárodní ochrany uplatněné dne 26. 3. 2008 rozhodl žalovaný negativně. Žalobce spolu s rodinou vycestoval do sousedního Německa, odkud byl vrácen zpět do České republiky, kde dne 9. 7. 2008 uplatnil prostřednictvím svého otce jako zákonného zástupce opakovanou žádost. Příběh žalobce i jím uplatněné důvody se prakticky shodují s příběhem sestry R. a jsou rovněž velmi blízké důvodům uváděným jejich bratrem S. Odůvodnění rozhodnutí soudu jsou proto v těchto případech téměř shodná, byť krajský soud o každé žalobě rozhodoval u vědomí jedinečnosti toho kterého žalobce.

3. Správní orgán tak opět posoudil již shora zmíněné důvody, vycházel z informací o Turecku i s ohledem na postavení Kurdů, lékařskou péči a možnost návratu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. Informace poskytované otcem nezl. žalobce posoudil s ohledem na zjištěné časové i obsahově faktické rozpory jako nevěrohodné, žádosti svým rozhodnutím ze dne 26. 11. 2008 znovu nevyhověl a mezinárodní ochranu žalobci neudělil.

4. O následně podané žalobě rozhodoval zdejší krajský soud a žalobu rozhodnutím ze dne 11. prosince 2009 č. j. 29Az 48/2008-152 jako nedůvodnou zamítl, neboť se ztotožnil se závěrem žalovaného. Kasační stížnost, která následovala, posoudil Nejvyšší správní soud jako důvodnou (rozhodnutí č. j. 9 Azs 16/2010-229 ze dne 30. 6. 2010), když dospěl k závěru, že příběh přednesený otcem žalobkyně vykazuje jasnou a jednotnou dějovou linii, která za posuzované situace dle názoru NSS neumožnila bez dalšího vyhodnotit příběh celé rodiny jako nevěrohodný, a proto nemohla rozhodnutí žalovaného a stejně tak krajského soudu v této otázce obstát. Za správné nicméně považoval rozhodnutí v té části, která obsahovala důvody pro neudělení mezinárodní ochrany dle § 14 zákona o azylu, tedy humanitárního azylu. Rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Krajský soud veden závazným právním názorem NSS poté rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 29Az 48/2008-269 zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení s tím, že správní orgán zavázal k novému rozhodnutí při vědomí stanoviska NSS a rovněž tak uložil přezkoumat zdravotní stav otce tehdy nezletilého žalobce, který hovořil o neustálém zapomínání, únavě, malátnosti apod.

6. Jelikož v mezidobí žalobce dosáhl zletilosti, správní orgán přihlédl k jeho duševnímu stavu a lékařské diagnóze ve smyslu mentální retardace a ustavil žalobci pro správní řízení opatrovníkem jeho matku. Zde krajský soud poznamenává, že nepovažoval za nutné postupovat v soudním řízení obdobně, tedy ustanovit žalobci opatrovníka dle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci byl pro soudní řízení ustanoven zástupcem advokát, tedy osoba jistě fundovaná k ochraně jeho práv.

7. Správní orgán v případě žalobce vzal v úvahu přednesy obou rodičů, kdy v případě otce akceptoval závazné pokyny krajského soudu a v jejich intencích doplnil řízení o psychologický profil otce vyhotovený Mgr. P. U. Shromáždil pro daný případ věcné a časově aktuální informace z různých objektivních informačních zdrojů a to jak obecnějšího charakteru, tak zpráv zcela cílených na problémy nastíněné žalobcem a zejména jeho otcem. Jednalo se o tyto zprávy: Informace MZV Nizozemí – Všeobecná zpráva o Turecku ze září 2010; Informace Švýcarské organizace pro pomoc uprchlíkům – Turecko – Aktuální situace Kurdů z 20. 12. 2010; Zpráva Amnesty International z března 2012 s názvem Rozsudky smrti a popravy v roce 2011 (překlad vybrané části), ze které vyplývá, že v Turecku byl zrušen trest smrti; Informace MZV č. j. 96459/2012-LPTP ze dne 21. května 2012 je obsahově zaměřena na situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti; Rozhodnutí Rady 2011/872/SZBP ze dne 22. prosince 2011, z jehož obsahu vyplývá, že PKK (Kurdská strana pracujících) je považována za teroristický subjekt; Informace MV Velké Británie ze srpna 2011 – Turecko - směrnice pro posuzování žádostí o azyl; Informace MV ČR ze 14. 12. 2007 zachycující fakta vztahující se k otázce postavení postižených osob; Informace MV Velké Británie vztahující se k Turecku z dubna 2004 – vybrané pasáže s názvem „aktivisté účastnící se okrajových aktivit pro ilegální organizace“ a „zacházení s navrácenými žadateli o azyl“ včetně informací obsažených v databázi ČTK zachycující průřez historií a mapující rovněž aktuální situaci v Turecku do počátku roku 2012. Zdravotní stav žalobce měl správní orgán podchycen výsledkem psychologického vyšetření provedeného Mgr. L. V. dne 7. 4. 2008 a zprávou MUDr. Z. H., lékařky z oboru psychiatrie a stejně tak zprávou MUDr. R. Z uvedených zpráv vyplývá středně těžká mentální retardace s poruchami chování a hyperkinetickými poruchami, kdy v rodině jsou nicméně funkční vazby a rozvinutá pozitivní citová složka. Jedná se o stav vrozený a bez nutnosti medikace. Dne 23. 11. 2011 byl proveden doplňující pohovor, při kterém otec žalobce popsal jeho zdravotní stav (prudké pohyby, syn je hlučný apod.) a opět odkázal na své potíže, pro které rodina opustila Turecko a návrat považuje za nemožný. Současně byly shromážděné informace předloženy k seznámení, jmenovaný nežádal znát jejich obsah a stejně tak nenavrhl žádné doplnění dokazování.

8. Žalovaný poukázal na z jeho pohledu zásadní skutečnost spočívající v tom, že otec žalobce se měl aktivně podílet na spolupráci se stranou PKK, která je v Turecku zakázána, neboť je považována za stranu teroristickou a stejně tak je na ni nahlíženo i ve světě. Tento svůj závěr opřel o rozhodnutí NSS v Brně ze dne 7. 6. 2006 č. j. 3 Azs 207/2005. Matka žalobce rovněž odvozovala své potíže od problémů manžela. Navíc popsala své osobní negativní zkušenosti (násilí páchané na její osobě) s orgány policie, které však žalovaný po porovnání s informacemi od jejího manžela vyhodnotil jako nevěrohodné, resp. nepravděpodobné a svůj závěr náležitě odůvodnil. Potřeba legalizace pobytu není azylověrelevantním důvodem, stejně tak snaha po lepší zdravotní péči. Podstatné je, že zdravotní péče nebyla žalobci ani jeho sestře v Turecku odmítána a její přiměřenou dostupnost potvrdily konkrétní informace o Turecku. Vyřešení otázky humanitárního azylu považoval NSS za správnou již v předchozím rozhodnutí, návrat rodiny pak vyhodnotil žalovaný ve vztahu ke shromážděným informacím jako reálně možný, a proto žádnému z rodičů i přes doplněné dokazování mezinárodní ochranu neudělil stejně tak jako neudělil mezinárodní ochranu žalobci svým rozhodnutím ze dne 30. 10. 2012.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

9. V podané žalobě žalobce stejně jako jeho sestra R. poukázal na příběhy svých rodičů s tím, že je s ohledem na svůj zdravotní stav plně odkázán na jejich pomoc a péči. Rozhodnutí žalovaného označil za nezákonné a porušující § 2 a § 3 správního řádu. Poukázal na dlouhodobé a opakované potíže svého otce, které měly původ v jeho sympatiích a členství v prokurdských stranách včetně strany PKK a rovněž tak byly potencovány skutečností, že strýc žalobce a bratr jeho otce byl faktickým bojovníkem PKK. Podrobně popsal problémy svého otce (opakovaná zadržení otce, časté návštěvy jednotek JITEM či vojáků přímo v místě bydliště, uvěznění v roce 2000 a postřelení v roce 2004), které se s ohledem na jeho diagnózu neblaze promítaly do psychického stavu žalobce a z nichž lze dovozovat důvodné obavy nasvědčující tomu, že žalobce byl v zemi původu pronásledován z důvodu členství otce v politických stranách a z důvodů aktivit strýce ve prospěch PKK. Závěr žalovaného o legitimnosti zájmu ozbrojených složek o otce žalobce s ohledem na potřebu získat informace o osobách z PKK nelze považovat za správný. Dále upozornil rovněž na problémy své matky, na kterou byl také činěn psychický i fyzický nátlak členy JITEM, v důsledku kterého potratila, nemůže mít další děti a navíc došlo k jejímu znásilnění. Jedná se o skutečnosti, o kterých se s ohledem na vnitřní pravidla kurdské komunity obávala hovořit, neboť jejím prostřednictvím byla zhanobena celá rodina. V zemi původu nebylo možné domoci se účinné ochrany ze strany státu, správní orgán nevyhodnotil nebezpečí, kterému byla rodina vystavena adekvátně zjištěné situace. Stejně tak nesprávný je závěr o možném návratu rodiny, neboť dle přesvědčení žalobce by jejich životy byly i nadále v ohrožení. V neposlední řadě připomněl své zdravotní problémy s tím, že v zemi původu mu nebude poskytována nezbytně potřebná péče včetně pomoci a dohledu asistenta, tak, jak se nyní děje v České republice. Pouhý odkaz správního orgánu na výsledek předchozího řízení (v otázce humanitárního azylu) proto nepovažoval s ohledem na svůj osobní vývoj a plynutí doby za adekvátní a dostatečně přesvědčivou. V ostatním odkázal na řízení před správním orgánem a následně podané žaloby svých rodičů. Trval proto na zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

10. Správní orgán reagoval na žalobu vyjádřením ze dne 18. března 2013. Při své argumentaci o nedůvodnosti žaloby vycházel z obsahu odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Zopakoval jak žalobní námitky, tak informace žalobce, resp. jeho rodičů přednesená v jejich samostatných řízeních a rovněž připomněl průběh a výsledky předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany. Připomněl, že žalobce odvozoval důvody své žádosti od problémů svých rodičů, sám žádné konkrétní potíže v Turecku neměl a v České republice očekávali jeho rodiče pro žalobce lepší zdravotní péči a zklidnění psychických potíží. Zdůraznil, že rodina o žalobce osobně pečovala i před odchodem ze země, v rámci možností tureckého zdravotního systému mu byla poskytována dostupná léčba a péče. Trval na tom, že skutkový stav zjistil řádně, shromáždil dostatečně korektní informace o zemi původu, a proto trval na zamítnutí žaloby.

III. Posouzení věci krajským soudem, právní úprava

11. Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení (žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou), projednal soud žalobu v mezích daných žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) při jednání, kdy obě strany setrvaly na svých dosavadních procesních postojích, žádné další důkazy nepředložily a rovněž tak nenavrhly doplnit dokazování – resp. žalobce svoji neúčast omluvil a byl zastupován soudem ustanoveným advokátem. Jednání byl přítomen jeho otec a stejně tak i tlumočník jazyka kurdského, který tlumočil především v osobním případu otce žalobce. Krajský soud provedl v řízení odkaz na obsah, výsledek rozhodnutí a průběh řízení před soudem ve věcech obou rodičů žalobce, jejichž případy jsou vedeny u zdejšího soudu pod sp. zn. 28Az 27/2012 (spolu s otcem M. A. požádal o udělení mezinárodní ochrany rovněž dosud nezletilý S.) a 28Az 28/2012, kdy na straně žalobkyně vystupuje paní N. A., matka žalobce. Stejně tak soud stručně okomentoval případy dalších dvou sourozenců, kdy pod sp. zn. 28Az 30/2012 byla projednávána žaloba S. a pod sp. zn. 28Az 29/2012 sestry žalobce R. K žalobě byla připojena kopie zprávy Občanského sdružení rodičů a přátel dětí s handicapem ORION ze dne 28. listopadu 2012 v níž se podává, že sestra žalobce R. trpí lehkým a středně těžkým mentálním postižením, její bratr V. těžkým mentálním postižením a oba dochází jedenkrát týdne do Centra denních služeb.

12. Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany (§ 14a či § 14b zákona o azylu).

13. Krajský soud prostudoval obsah správního spisu a průběh předchozích řízení, která předcházela vydání přezkoumávaného rozhodnutí, jak zaznamenal již v úvodu tohoto rozsudku. V souzené věci krajský soud z předmětného správního spisu ověřil, že za důvod podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany označil žalobce dva okruhy problémů. Jsou to tyto skutečnosti: a) příslušnost ke kurdské menšině, resp. problémy rodičů v souvislosti s aktivitami otce a zejména jeho bratra ve prospěch prokurdských stran, především PKK a za b) zdravotní stav žalobce včetně tvrzené nedostatečné péče v případě nuceného návratu do Turecka.

14. Krajský soud přisvědčil žalovanému v tom směru, že příběh žalobce je neodmyslitelně spjat s příběhem jeho rodičů, neboť takto jej od počátku řízení o první žádosti prezentoval otec jako tehdejší zákonný zástupce. Je nesporné, že žalobce s ohledem na svůj věk a zdravotní problémy především nevyvíjel na území Turecka žádnou činnost či aktivity směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, a proto nebyl důvod věnovat se otázce případného pronásledování z tohoto úhlu pohledu. Správní orgán zdůraznil, že po znovu provedeném řízení (po zrušení původního rozhodnutí soudem) neshledal, že by u některého z rodičů došlo k naplnění azylověrelevantních důvodů ve smyslu § 12 písm. a) a písm. b) zákona o azylu, tudíž tyto osoby, o jejichž potíže opíral žalobce svoji žádost, úspěšné nebyly. V tomto směru odkazuje krajský soud jak na rozhodnutí žalovaného, tak na průběh a výsledek řízení před soudem ve vztahu k rodičům žalobce.

15. Lze pochopit, že žalobce mohl problémy rodičů vnímat negativně, jistě mohly přispívat ke zbytečnému psychickému rozrušení jeho osoby, nicméně jejich intenzita nemohla založit podmínky pro závěr o pronásledování žalobce ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Jak z jednotlivých řízení vyplynulo, převážnou péči o žalobce, což platí i ve vztahu k ostatním sourozencům, zabezpečovala matka, která s dětmi pobývala doma, pečovala o ně a zajišťovala chod domácnosti. Dle jasného vyjádření otce žalobce mělo k poslednímu setkání s vojáky či jednotkami JITEM dojít na jaře 2007, kdy mu ublíženo nebylo a cílem návštěvy bylo získat informace o pobytu a pohybu žalobcova bratra. S přihlédnutí k datu odchodu celé rodiny z Turecka, který se uskutečnil v březnu 2008, je zjevné, že po dobu jednoho roku – dle přednesu otce žalobce – on žádné potíže neměl a do konfliktu s vojenskou mocí či jednotkami JITEM se nedostal. Žalobci bylo s ohledem na jeho postižení poskytnuto odborné lékařské vyšetření (zprávy z nemocnice z Turecka), jejichž závěr se zcela shoduje s výsledky českých lékařů specialistů. Přesto všichni opustili Turecko a to na pasy vystavené právě počátkem roku 2008. Zde krajský soud připomíná, že matka žalobce přednesla k situaci zachycující poslední rok rodiny před odchodem z Turecka informace odlišné – míněno v otázce tvrzených problémů s vojáky či jednotkami JITEM, které jsou v přímém rozporu s dříve uvedenými fakty a zejména v rozporu s přednesem hlavní osoby, která měla být pronásledována a to osoby manžela. Tato otázka bude řešena v odůvodnění rozhodnutí vztahujících se k osobám rodičů žalobce.

16. Druhá námitka týkající se zdravotních potíží žalobce a to v souvislosti s případnou možností udělení mezinárodní ochrany dle § 14 zákona o azylu byla řešena NSS ve shora označeném rozsudku. Krajský soud nesouhlasí s námitkou žalobce, že není možné se na závěry NSS odkázat, neboť plynutím doby a tím pádem i dalším psychickým a fyzickým vývojem u žalobce v zásadě došlo k určitému posunu či změně okolností, které by bylo potřebí znovu přehodnotit. Z provedeného dokazování naopak vyplývá prakticky neměnný zdravotní stav žalobce, který je vrozený a který nevyžaduje medikamentózní léčbu. Je zjevné, že stejná pomoc, resp. odborné závěry, byly učiněny rovněž lékaři v Turecku. Návštěva „stacionáře“ jednou týdně není zásadní změnou v důkazní situaci. Podstatné je, že v Turecku poskytovala žalobci péči a zázemí matka a stejně tak je tomu i v České republice. Určitý nadstandard v možnosti návštěvy stacionáře s tím, že takováto možnost by v Turecku žalobci a jeho sestře poskytnuta nebyla, jistě s odkazem na ustálenou judikaturu soudů k otázce tzv. humanitárního azylu je skutečnostní zcela nepodstatnou. Nelze si bez dalšího vybírat zemi, ve které by žadateli lépe vyhovoval systém zdravotnictví. Žalobci bylo v Turecku poskytnuto odborné vyšetření, přičemž je zjevné, že lékaři v nemocnici v Diyarbakiru (kopie zprávy ze 17. 12. 2007) shledali stejnou poruchu (u žalobce a jeho sestry R.) jako specialisté v Čechách a to v zásadě bez možnosti léčby farmaky. Z informací o Turecku navíc vyplývá, že nezbytná lékařská pomoc žalobci odepřena nebude, jak tomu ostatně bylo za jeho pobytu v zemi původu. K porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod by mohlo dojít pouze tehdy, jak opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval Nejvyšší správní soud, pokud by žadatel o udělení mezinárodní ochrany trpěl závažnou nemocí a zároveň by nedostatečnost zdravotní péče v zemi původu dosahovala takové úrovně, kterou by bylo možné označit za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009 - 89).

17. Ve smyslu obsahu § 13 zákona o azylu žadatel ve své žádosti nepřednesl informace, které by správnímu orgánu umožňovaly a současně jej zavazovaly k podrobnějším úvahám ve smyslu daného ustanovení.

18. Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňuje-li žalobce důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

19. Odůvodnění této části rozhodnutí věnoval žalovaný rovněž náležitou pozornost a vycházel z informací získaných v průběhu správního řízení, které k dané problematice shromáždil a opět velmi podrobně zaznamenal na straně šesté a sedmé svého rozhodnutí včetně úvah, které jej k negativnímu rozhodnutí vedly. Převážná část informací již byla zaznamenána pod bodem [7]. Správní orgán předně konstatoval, že v Turecku byl zrušen trest smrti. Dále pak z informací o zemi vyplývá, že již za pobytu žalobce, který své obavy odvozoval od problémů svých rodičů – zejména otce – byl ještě za jeho pobytu v zemi z trestního zákoníku Turecké republiky vypuštěn odstavec o trestnosti podpory ozbrojené organizace (§ 169, resp. § 168), podle kterého bylo v roce 2000 vzneseno obvinění vůči jejímu otci. Dále žalovaný přiléhavě upozornil na zákon čl. 4616 ze dne 21. prosince 2000 o amnestii pro členy teroristických organizací včetně spolupracovníků. Jistě v této souvislosti nelze nezmínit zcela bezproblémové vystavení cestovních dokladů pro rodiče žalobce (tehdy nezl. děti byly do jejich pasů zapsány). Lze se proto v této konkrétní situaci důvodně domnívat, že v případě zájmů státních orgánů na jednotlivých členech rodiny pro tvrzenou spolupráci s PKK by jistě k takovémuto nekonfliktnímu vycestování tak početné rodiny nemohlo dojít. O odklonu zájmu o rodinu A. ze zorného pole jednotek JITEM i vojáků ostatně svědčí i otcem žalobce tvrzený nekonfliktní rok 2007 a to až do jejich odchodu z Turecka. Obecně je možné připomenout, že se Turecko nenachází ve válečném stavu vůči jinému státu a stejně tak ze zpráv nevyplývá, že by byla země v situaci permanentního vnitřního ozbrojeného konfliktu. Na většině území Turecka je bezpečnostní situace přiměřeně stabilní. Potíže z PKK již byly zmíněny stejně tak jako zjevná snaha turecké armády proti bojovníkům PKK cíleně zasahovat. Pouze nad rámec a to především na dokreslení situace, kdy v Turecku se zejména přičiněním strany PKK a střídají období klidu a období neklidu, krajský soud odkazuje na prohlášení odsouzeného šéfa strany PKK Abdullaha Öcalana, který ve čtvrtek 21. března 2013 vyzval bojovníky PKK k příměří. Jedná se o opakovaná prohlášení, jak vyplývá z Informace Švýcarské organizace pro pomoc uprchlíkům – Turecko – Aktuální situace Kurdů z 20. 12. 2010, přičemž opakovaná vzplanutím bojů po obdobích relativního příměří jsou výsledkem působení nacionalistů na obou stranách, tedy v armádě i v PKK. Ze zprávy dále vyplývá, že probíhají intenzivní jednání mezi uvězněným Ocalanem a tureckou vládou. Stejně tak přiléhavě správní orgán odkázal na možnost vnitřního přesídlení v rámci Turecka a to jednak s ohledem na skutečnost, že v tureckých velkých městech žije značné množství kurdské populace a jednak s ohledem na celkovou situaci celé rodiny a jejího nejbližšího rodinného zázemí, které evidentně fungovalo a lze tudíž předpokládat, že by bylo schopno poskytnout potřebnou pomoc (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009-74). Ve shodě se žalovaným tak krajský soud v případě žalobce neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a 14b zákona o azylu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaného § 14a. Jeho vycestování nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR (§ 14a odst. 2 zák. o azylu). Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu (doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny) soud v případě žalobce – s ohledem na negativní rozhodnutí o žádostech jeho rodičů - rovněž nezjistil, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný.

20. Žalobce krajský soud ani po opětovném projednání původní žádosti z 9. července 2007 nepřesvědčil o opodstatněnosti vznesených námitek, se závěry žalovaného a odůvodněním přezkoumávaného rozhodnutí se ztotožnil a žalobu tudíž jako nedůvodnou a s odkazem na § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

IV. Náklady řízení

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšnému žalobci. Žalovaný však náhradu nákladů v řízení před soudem nepožadoval, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

22. Ustanovený advokát požadoval odměnu za tři úkony právní služby a s tím související paušální odměnu. Konkrétně se jednalo o tyto úkony: a) převzetí a příprava zastoupení; b) doplnění žaloby a c) účast na jednání soudu dne 30. července 2013. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3100,-Kč, náhrada hotových výdajů 300,-Kč, celkem tedy 10.200,-Kč. Advokát doložil, že je plátcem DPH, a proto krajský soud výše uvedenou částku navýšil o 21% z titulu platby DPH, tedy o 2.142,-Kč na výsledných 12.342,-Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Krajského soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet vymíněný advokátem.

Poučení