28 C 108/2025 - 46

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika [Jméno žalované] pro 81 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 81 900 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 1. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení z úroků z prodlení ode dne 1. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 81 900 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 1. 4. 2025 do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného správcem daně, počátek řízení žalobkyně vymezila vydáním rozhodnutí o změně zajištěné částky č. j. č. j. [Anonymizováno] ze dne 5. 12. 2019. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Odvolacím finančním ředitelstvím (dále také „odvolací orgán“) rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2020, tak že napadené rozhodnutí bylo změněno, a to tak, že výše zajištěné částky se mění z původní výše 13 556 641 Kč na 7 472 479 Kč, a současně se ukončuje účinnost zajišťovacího příkazu v rozsahu částky 6 084 162 Kč. Odvolací orgán provedl změnu rozhodnutí o změně zajištění částky z důvodu, že dílčí zvýšení zajištění daně ve výši 1 316 670 Kč provedené správcem daně v rozhodnutí o změně zajištěné částky není v dané věci přípustné, neboť nemá oporu v již vydaném zajišťovacím příkazu. Dne 27. 7. 2020 byla správci daně doručena žádost žalobkyně o úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 daňového řádu, a to z částky 1 316 670 Kč, neboť v tomto rozsahu bylo shledáno rozhodnutí o změně zajištěné částky nezákonným. Správce daně rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 2020 přiznal žalobkyni úrok z vratitelného přeplatku ve výši 35 746 Kč. Proti rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku podala žalobkyně odvolání, které správce daně zaevidoval dne 24. 8. 2020 pod č. j. [Anonymizováno]. Správce daně, jehož rozhodnutí bylo odvoláním napadeno, tomuto odvolání nevyhověl, neshledal ani důvod pro jeho zamítnutí a zastavení odvolacího řízení, a proto toto odvolání postoupil k rozhodnutí Odvolacímu finančnímu ředitelství coby odvolacímu orgánu. Odvolací orgán rozhodl o podaném odvolání rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 3. 2021, jímž podané odvolání zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Na základě žaloby žalobkyně bylo rozhodnutí o odvolání rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 10. 1. 2024 zrušeno a věc byla odvolacímu orgánu vrácena k dalšímu řízení. O odvolání žalobkyně pak Odvolací finanční ředitelství rozhodlo novým rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno], které bylo žalobkyni doručeno dne 24. 6. 2024. Celková délka řízení tak činila (ode dne 5. 12. 2019 do dne 24. 6. 2024) 4 roky, 6 měsíců a 19 dní, přičemž do délky řízení před správními soudy se započítává i řízení před správním orgánem. Žalobkyně tvrdí, že jde o dobu nepřiměřeně dlouhou, která ji způsobila nejistotu z výsledků řízení, a požádala žalovaného dne 1. 10. 2024 o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.). Žalovaná o žádosti do podání žaloby nerozhodla. Žalobkyně nijak nepřispěla k průtahům v řízení. Nepřiměřenou délku řízení způsobily daňové orgány svou indolencí. Daňové orgány jsou totiž povinny učinit jednotlivé úkony v daňovém řízení v řádech dnů, max. týdnů podle § 7 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a nikoliv až ve lhůtě 60 dnů, jak je tomu v případě lhůt podle správního řádu. V odvolání proti rozhodnutí o změně zajištěné částky byla řešena jediná právní otázka možnosti správci daně zvýšit i snížit zajištění daně jedním rozhodnutím. Nebylo třeba provádět žádné dokazování a jednalo se jen jednoduché právní posouzení. Vůči tomu je doba přesahující 6 měsíců vyřízení tohoto odvolání zcela nepřiměřená a měla stačit lhůta o délce max. 30 dnů. Stejně tak v odvolání proti rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku byla řešena jen prostá právní otázka, zda když správce daně zadržel finanční prostředky v důsledku nezákonného rozhodnutí o změně zajištěné částky, tak žalobci náleží úrok placený správcem daně. Proto se opět jednalo jen jednoduché právní posouzení. Vůči tomu je doba přesahující téměř 7 měsíců vyřízení tohoto odvolání zcela nepřiměřená a měla stačit lhůta o délce max. 30 dnů. Řízení před Krajským soudem v [adresa] trvalo od dne 11. 5. 2021 do dne 10. 1. 2024 a opět byly řešeny jen právní otázky, na což je doba 2 roky a 8 měsíců nepřiměřená. Výši zadostiučinění žalobce odvozuje od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho klíčového stanoviska ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011) s tím, že je třeba vycházet alespoň z částky 18 000 Kč za rok délky řízení, konrétně žalovanou částku žalobkyně vypočetla takto: 18 000 Kč za první dva roky, 2krát 18 000 Kč za další 2 roky a 6krát 1 500 Kč za zbývající 6 měsíců. Takto vypočtené odškodnění ve výši 63 000 Kč zvýšila žalobkyně o 30 %, protože je přesvědčena, že globální řízení bylo zatíženo mimořádným průtahem v řízení před Krajským soudem v [adresa].

2. Žalovaná s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobkyně do celkové doby řízení zahrnuje dvě samostatná řízení, jednak řízení o zajištění DPH, respektive o změně zajištěné částky, a zároveň řízení o úroku z vratitelného přeplatku. Tyto dvě řízení mají vzájemnou souvislost, ale v kontextu odškodňovacího zákona je nelze posuzovat jako řízení jediné. Separátně je nutno vyhodnotit řízení o zajištění DPH, resp. změně zajištěné částky, které mělo svůj počátek spojený s vydáním zajišťovacího příkazu č. j. [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2015. Jeho konec je spojen s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka], ze dne 14. 11. 2023, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně. Z obsahu žaloby je zřejmé, že ačkoliv žalobkyně vymezila počátek nepřiměřeně dlouhého řízení dnem vydání rozhodnutí o změně zajištěné částky č. j. [Anonymizováno], ze dne 5. 12. 2019, dále vylíčený průběh řízení, a především jeho konec, vymezený doručením rozhodnutí OFŘ o odvolání ze dne 14. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno] (doručeno dne 24. 6. 2024), propojují tvrzený nárok primárně s řízením ve věci úroku z vratitelného přeplatku. Žalovaná na základě této skutečnosti tvrdí, že pro stanovení počátku trvání posuzovaného řízení je určující datum vydání rozhodnutí odvolacího orgánu č. j. [Anonymizováno], ze dne 20. 7. 2020, neboť teprve tímto okamžikem mohl žalobkyni vzniknout případný nárok na úrok z vratitelného přeplatku. Podmínky pro vznik případného nároku žalobkyně na úrok z vratitelného přeplatku byly splněny až v souvislosti s vydáním rozhodnutím odvolacího orgánu č. j. [Anonymizováno], ze dne 20. 7. 2020. Konec tohoto řízení je spojen s doručením rozhodnutí OFŘ o odvolání ze dne 14. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno] (žalobkyni doručeno dne 24. 6. 2024). Podstatnou část celkové délky posuzovaného řízení (od 20. 7. 2020 do 24.06.2024), tj. cca 3 roky a 11 měsíců zahrnuje jeho průběh před správními soudy (srov. výše). Z popisu průběhu posuzovaného řízení lze shledat velmi krátké období nečinnosti. S ohledem na jeho povahu a trvání však nelze uvedený časový úsek vyhodnotit jako významný průtah. Dále se žalovaná obsáhle vyjádřila co do právní argumentace a polemizovala s právním hodnocením a interpretací judikatury obsažené v žalobě. Polemizuje zejména s názorem žalobkyně, že daňové orgány jsou povinny učinit jednotlivé úkony v řádech dnů, max. týdnů podle § 7 daňového řádu, jenž žalobkyně opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1573/2021 ze dne 31. 10. 2023. K tomu uvedla že správce daně je při vyřizování příslušných podání osob zúčastněných na správě daní vázán lhůtami dle Pokynu č. MF-5, o stanovení lhůt při správě daní vydaného pod č. j. MF- 21968/2015/39. Rozhodnutá byla vydána ve lhůtách stanovených předmětným Pokynem č. MF-5. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a to i při zohlednění kritéria významu předmětu řízení pro žalobkyni, jenž byl nepatrný. Nesouhlasila rovněž s navýšením částky odškodnění za jeden rok délky řízení o „kumulovanou inflaci“ a uvedla, že výše přiměřeného zadostiučinění musí být ve smyslu § 251d daňového řádu započtena na již vyplacený úrok z vratitelného přeplatku.

3. Soud z jednotlivých dále citovaných listinných důkazů zjistil následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. Co se týče obsahové správnosti a pravosti jednotlivých listinných důkazů, tak žádný z účastníků ničeho v tomto směru nenamítal a ani soud nic nevedlo k pochybnosti o správnosti a pravosti listinných důkazů, soud vzal tedy za prokázané to, co vyplývá z obsahu jednotlivých listin, jak je uvedeno dále.

4. Z jednotlivých listin ze spisu Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj soud zjistil následující průběh řízení: - dne 19. 6. 2015 byl vydán a doručen do datové schránky žalobkyně zajišťovací příkaz č. j. [Anonymizováno], kterým správce daně uložil žalobkyni, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty, která dosud nebyla dodatečně stanovena, složením jistoty na uvedený depozitní účet finančního úřadu v částce 13 556 641 Kč za období od 1. 1. 2015 do 31. 3. 2015, - dne 5. 12. 2019 bylo vydáno a doručeno do datové schránky žalobkyně rozhodnutí o změně zajištěné částky č. j. [Anonymizováno], kterým správce daně rozhodl o změně zajišťované částky daně uvedené v zajišťovacím příkaze č. j. [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2015, tak, že se výše zajišťované částky na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 3. 3. 2015 ve výši 13 556 641 Kč snižuje na částku 8 789 149 Kč a zároveň se ukončuje účinnost zajišťovacího příkazu v rozsahu částky 4 767 492 Kč, - dne 20. 12. 2019 bylo do datové schránky správce daně doručeno odvolání žalobkyně proti zajišťovacímu příkazu č. j. [Anonymizováno], kterým se žalobkyně domáhala, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že zajištění daně bude sníženo na 0 Kč. Odvolání bylo odůvodněno popisem průběhu řízení za dobu od vydání zajišťovacího příkazu ze dne 19. 6. 2015 s tím, že daňová kontrola trvá již 4,5 roku a pro plynutí času je nutno zvažovat, zda jsou okolnosti zajištění daně aktuální a dostatečné, - dne 20. 7. 2020 Odvolací finanční ředitelství vydalo rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodlo o odvolání ze dne 20. 12. 2019 žalobkyně proti zajišťovacímu příkazu č. j. [Anonymizováno] tak, že odvoláním napadené rozhodnutí změnilo tak, že zajištění se snižuje na částku 7 472 479 Kč a zároveň se ukončuje činnost zajišťovacího příkazu v rozsahu 6 084 162 Kč, odvolací orgán se ztotožnil z důvody, jenž vedly správce daně ke snížení původní výše zajištění, za nesprávné odvolací orgán považoval zvýšení zajištění a to z důvodu procesního pochybení, neboť zvýšení původní výše zajištění učinil správce daně na základě nových zjištění, a proto odvolací orgán snížil o částku 1 316 370 Kč zajištěnou částku, neboť s touto částkou a důvodem jejího předpokládaného doměření nebylo v původním zajišťovacím příkazu ze dne 1. 6. 2015 vůbec uvažováno, a nemohla tak být předmětem změny tohoto zajišťovacího příkazu obsažené v napadeném rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019, - dne 27. 7. 2020 byla do datové schránky správce daně doručena žádost žalobkyně, ve které žalobkyně jako daňový subjekt žádá o úrok podle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, z částky 1 316 670 Kč, protože v tomto rozsahu bylo shledáno rozhodnutí správce daně nezákonným, a to rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 20. 7. 2020 č. j. [Anonymizováno], - dne 12. 8. 2020 bylo vydáno a doručeno do datové schránky žalobkyně rozhodnutí o výši úroku z vratitelného přeplatku č. j. [Anonymizováno], kterým správce daně rozhodl tak, že se žalobkyni přiznává úrok z vratitelného přeplatku ve výši 35 746 Kč, s odůvodněním, že žalobkyně podala dne 27. 7. 2020 žádost o přiznání úroku podle ustanovení § 254 daňového řádu, a žalobkyni náleží úrok z přeplatku, který vznikl v důsledku rozhodnutí o snížení zajištění a který nebyl žalobkyni vrácen v zákonné 15 denní lhůtě. Dílčím základem pro výpočet úroku je částka 371 530 Kč představující rozdíl mezi uhrazenou zajištěnou částkou 7 844 009,23 Kč (ke dni 5. 12. 2019) a částkou 7 472 479 Kč, která odpovídá výši zajištění v souladu s rozhodnutím odvolacího orgánu č. j. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2020, žalobkyni náleží úrok z uvedené částky za dobu od 20. 12. 2019 (počátek je dán uplynutím 15 dnů od vydání rozhodnutí o změně zajišťované částky ze dne 15. 12. 2019) do 27. 7. 2020, neboť k tomu dni byl přeplatek použit na částečné uhrazení povinnosti žalobkyně dle zajišťovacího příkazu č. j. [Anonymizováno] ze dne 27. 7. 2020. Žalobkyni náleží též úrok z částky 2 688 Kč, 2 520 Kč a 6 720 Kč představující převedený přeplatek na dani z přidané hodnoty z titulu vyměřených nadměrných odpočtů za zdaňovací období prosinec 2019, leden 2020 a duben 2020, - dne 24. 8. 2020 bylo do datové schránky správce daně doručeno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o výši úroku z vratitelného přeplatku č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 2020 s odůvodněním, že správce daně přiznal napadeným rozhodnutím úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu, ale nepřiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 daňového řádu, o který žalobkyně žádala, žalobkyni náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně z částky 1 316 670 Kč za období od 5. 12. 2019 do 27. 7. 2020, - dne 22. 3. 2021 Odvolací finanční ředitelství vydalo rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodlo o odvolání proti rozhodnutí ze dne 12. 8. 2020 tak, že odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje, - rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 10. 1. 2024 bylo rozhodnutí Odvolacího finanční ředitelství č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 3. 2021 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení - dne 9. 5. 2024 Odvolací finanční ředitelství vydalo výzvu k seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ve věci odvolání proti rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 2020, ve lhůtě 15 dnů, - dne 14. 6. 2024 Odvolací finanční ředitelství vydalo rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodlo o odvolání proti rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 2020, tak že odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí se se potvrzuje, - dne 27. 7. 2020 byl vydán a doručen do datové schránky žalobkyně zajišťovací příkaz č. j. [Anonymizováno], kterým správce daně pro odůvodněnou obavu, že dosud stanovená daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná nebo že v této době bude její vybírání spojeno se značnými obtížemi, uložil žalobkyni, aby částku k zajištění nestanovené daně z přidané hodnoty za období od 1. 1. 2015 do 31. 3. 2015 ve výši 1 316 670 Kč, - dne 5. 9. 2020 bylo do datové schránky správce daně doručeno odvolání žalobkyně proti zajišťovacímu příkazu č. j. [Anonymizováno], - dne 2. 10. 2020 Odvolací finanční ředitelství vydalo rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodlo o odvolání ze dne 5. 9. 2020, tak že odvolání se zamítá - dne 4. 11. 2021 bylo vydáno a doručeno do datové schránky žalobkyně rozhodnutí o změně zajištěné částky č. j. [Anonymizováno], kterým správce daně rozhodl o změně zajišťované částky daně uvedené v zajišťovacím příkaze č. j. [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2015 ve znění rozhodnutí o změně zajišťované částky ze dne 20. 7. 2020 č. j. [Anonymizováno], tak, že se výše zajišťované částky na dani z přidané hodnoty za první čtvrtletí 2015 se snižuje na částku 7 465 225 Kč a zároveň se ukončuje účinnost zajišťovacího příkazu v rozsahu částky 7 254 Kč.

5. Z jednotlivých listin ze spisu Ze spisu Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující průběh řízení: - dne 11. 5. 2021 byla ke Krajskému soudu v [adresa] podána žaloba, v níž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finanční ředitelství ze dne 22. 3. 2021 č. j. [Anonymizováno], - přípisem ze dne 18. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k podání vyjádření k žalobě, - přípisem ze dne 25. 6. 2021 byla žalobkyně vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, - usnesením ze dne 14. 12. 2022 bylo řízení přerušeno z důvodu, že jednou ze sporných otázek, kterou soud pro rozhodnutí ve věci bude muset vyřešit je, zda byla žalovaná vůbec věcně příslušná k rozhodnutí a uvedenou otázku krajský soud řešil ve věci žalobkyně sp. zn. [spisová značka], v níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10. 11. 2022, které žalobkyně napadla kasační stížností, a proto se řízení přerušuje do doby rozhodnutí o kasační stížnosti; - usnesením ze dne 5. 12. 2023 bylo v přerušením řízení pokračováno, protože o sporné otázce bylo v souvisejícím řízení rozhodnuto Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, - dne 10. 1. 2024 byl vydán rozsudek, kterým bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení, - proti rozsudku byla podána ze strany žalované kasační stížnost, řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno usnesením ze dne 19. 3. 2024 z důvodu zpětvzetí stížnosti.

6. Z podání žalobkyně ze dne 1. 10. 2024 adresovanému Ministerstvu Financí ČR a dodejky datové zprávy soud zjistil, že předmětným podáním doručeným do datové schránky ministerstva téhož dne uplatnila nárok na finanční odškodnění ve výši 78 750 Kč za řízení vedené správcem daně, ohraničené časovým úsekem od 5. 12. 2019 do 24. 6. 2024, s tím, že se jedná o řízení zahájené vydáním rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], popis průběhu řízení je pak v padání shodný s popisem průběhu řízení v odstavci 2. žaloby.

7. Účastníci učinili nesporným skutečnost, že [právnická osoba] sdělilo výsledky projednání žádosti žalobkyně o přiznání přiměřeného zadostiučinění přípisem ze dne 27. 3. 2020 s výsledkem, že žalobkyně nemá nárok na odškodnění tvrzené nemajetkové újmy.

8. Z listiny „výpis ze statistického zjišťování“, soud zjistil, že v České republice činila průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen v roce 2019 2,8%, v roce 2020 3,2%, v roce 2021 3,8%, v roce 2022 15,1%, v roce 2023 10,7%, v roce 2024 2,4%.

9. Z Pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní, vydaného ministrem financí, soud zjistil, že tento pokyn stanoví lhůty k vyřízení podání osob zúčastněných na správě daní tak, že pro vydání rozhodnutí o odvolání je stanovena lhůta 6 měsíců.

10. Z účetní závěrky včetně přílohy žalobkyně ke dni 31. 12. 2020 soud ze zjištění, že v závěrce je vykázán nulový výnos z běžné činnosti dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v roce 2020 ekonomicky aktivní.

11. Výše uvedená skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

12. Soud neprovedl k důkazu spis Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] pro nadbytečnost, a to vzhledem k vymezení předmětu řízení ze stany žalobkyně, když řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 7. 2020 č.j. [Anonymizováno] nemělo dopad na délku řízení, za jehož nepřiměřenost se žalobkyně domáhá přiznání odčinění nemajetkové újmy.

13. Žalobkyní uplatněný nárok soud po právní stránce posoudil jako nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon o odpovědnosti státu“.

14. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle ustanovení § 5 zákona o odpovědnosti státu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti státu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Zákon o odpovědnosti státu tak rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu: za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 7 až § 12) a nesprávným úředním postupem (§ 13). Jde o objektivní odpovědnost státu, jíž se nelze zprostit (§ 2). Pro její vznik se předpokládá současné splnění tří předpokladů: 1. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

22. Nesprávným úředním postupem je též porušení povinnosti rozhodnout věc v přiměřeném čase (nepřiměřená délka řízení). Řízení, z nějž žalobkyně pro jeho nepřiměřenou délku dovozuje svůj nárok na přiznání finančního odškodnění nebylo řízení dle správního řádu, neboť bylo vedeno správcem daně podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, na nějž se správní řád nepoužije (§ 262 daňového řádu). Soud však v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, dospěl k závěru, že předmětné řízení spadá pod čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť daňové řízení představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví a dále se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce, a tedy se jedná o řízení, jehož předmětem je základní právo a svoboda. Žalobkyni tak v řízení svědčilo právo na přiměřenou délku řízení.

23. Soud proto přistoupil k vyhodnocení zjištěného průběhu řízení pro vyhodnocení, zda délka řízení byla či nebyla přiměřená, a to v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 tak, že na toto posouzení aplikoval hlediska uvedená v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu, tedy přihlédl k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání žalobkyně jako poškozené, postupu správce daně a správního soudu, a významu předmětu řízení pro žalobkyni. Po tomto posouzení předmětného řízení v jeho komplexitě dospěl soud k závěru, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená.

24. Žalobkyně výslovně, upřesněním prostřednictvím svého zástupce při jednání soudu, učinila předmětem žaloby toliko řízení týkající se žádosti o vydání úroku z vratitelného přeplatku, z tohoto hlediska má pak soud vydání rozhodnutí o změně výše zajištěné částky ze dne 5. 12. 2019 za relevantní ve vztahu k předmětu řízení vymezeného žalobou tak, že z rozhodnutí o změně výše zajištěné částky žalobkyně nabyla legitimní očekávání na vrácení části zajištěné částky, předmětné rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně změněno dne 20. 7. 2020.

25. O odvolání proti rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 bylo rozhodnuto odvolacím orgánem do 7 měsíců od podání odvolání. Délka odvolacího řízení je dle soudu přiměřená skutkové složitosti věci, neboť odvolací orgán věcně, skutkově posuzoval správnost výše zajištění, v rozhodnutí o odvolání nešlo pouze o právní posouzení, jak tvrdila žalobkyně. O odvolání proti rozhodnutí ze dne 12. 8. 2020 bylo rozhodnuto do 6 měsíců. Soud uzavírá, že v daňovém řízení bylo postupováno ve smyslu § 7 daňového řádu bez zbytečných průtahů a lhůty v nichž bylo postupováno byly přiměřené rozsahu obsahu rozhodnutí, jejich skutkové a právní složitosti.

26. Pokud se týká posouzení řízení před správním soudem, tak v této fázi řízení soud neshledává v postupu soudu průtahy, po negativním zodpovězení otázky, zda přerušením řízení nedošlo k průtahům v řízení. Předmětné přerušení řízení soud považuje za důvodné souladné se zásadou procesní ekonomie, kdy správní soud vyčkal na vyřešení sporné právní otázky ve věci Nejvyšším správním soudem, která byla zásadní pro rozhodnutí.

27. Správce daně reagoval na změnu původního rozhodnutí ze dne 15. 12. 2019 rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 20. 7. 2020 vydáním dalšího zajišťovacího příkazu ze dne 27. 7. 2020, kterým došlo k zajištění do výše, v jaké bylo sníženo původní rozhodnutí rozhodnutím odvolacího orgánu. Nejistota na straně žalobkyně ohledně výše zajištění tak byla dána pouze do tohoto okamžiku. Následně bylo žalobkyni známo, jaká je výše vratitelného přeplatku, jak ostatně vyplývá z jejího podání ze dne 27. 7. 2020, kterým požádala o úrok podle § 254 daňového řádu z částky 1 316 670 Kč, protože v tomto rozsahu bylo shledáno rozhodnutí správce daně nezákonným (rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 20. 7. 2020). V návaznosti na tuto žádost je dne 12. 8. 2020 vydáno a doručeno do datové schránky žalobkyně rozhodnutí o výši úroku z vratitelného přeplatku, kterým se žalobkyni přiznává úrok z vratitelného přeplatku ve výši 35 746 Kč, z přeplatku, který vznikl v důsledku rozhodnutí o snížení zajištění a který nebyl žalobkyni vrácen v zákonné 15 denní lhůtě. Správnost určení výše úroku pak byla předmětem dalšího řízení.

28. Žalobkyně byla ve fázi řízení do rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 20. 2020 ve spojení s rozhodnutím o dalším zajištění ze dne 27. 7. 2020 v nejistotě ohledně výše zajištění, soud neshledal v této fázi řízení průtahy a lhůtu v níž odvolací orgán rozhodl, považuje za přiměřenou skutkové a právní složitosti věci. Soud na závěru, že tuto část řízení nelze považovat za stiženou nepřiměřenou délkou, pak soud setrvává i po zhodnocení významu předmětu řízení.

29. V další fázi řízení, po podání žádosti ze dne 27. 7. 2020 do konečného rozhodnutí, jímž byla stanovena výše vratitelného přeplatku byla žalobkyně v nejistotě ohledně výše úroku z vratitelného přeplatku, který jí byl napadeným rozhodnutím přiznán ve výši 35 746 Kč, a v této výši byl nakonec též pravomocně přiznán. Význam předmětu řízení soud vyhodnotil pro žalobkyni jako nepatrný, a tedy i ve světle tohoto závěru se jeví přerušení řízení před správním soudem a tímto způsobené prodloužení řízení jako důvodné a celková délka řízení jako přiměřená. Po vydání rozsudku Krajského soudu v [adresa] odvolací orgán, po učinění nezbytných procesních kroků a poskytnutí lhůty žalobkyni k vyjádření, vydal konečné rozhodnutí, kterým žalobu zamítl, do 6 měsíců. Samotné podání kasační stížnosti a její následné zpětvzetí bylo tak s ohledem na dobu, v níž bylo rozhodnuto konečným rozhodnutím po kasačním rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], ve vztahu k celkové délce řízení irelevantní.

30. Soud neshledal v chování žalobkyně nic by ji bylo možno negativně přičítat v tom smyslu, že by přispěla k celkové délce řízení a bylo z její strany šikanózním či obstrukčním postupem.

31. Po zhodnocení všeho výše uvedeného dospěl soud k závěru, že celková doba řízení byla přiměřená.

32. Jelikož nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99 /1963 Sb., občanský soud řád, dále jen o. s. ř., neboť žalovaná měla ve sporu plný procesní úspěch, a přísluší jí proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalovaná jako advokátem nezastoupený účastník, který nedoložil výši svých skutečných hotových výdajů má podle § 151 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky 254/2015 Sb., a to za podání vyjádření k žalobě a účast u jednání, v celkové výši 600 Kč.

Poučení