28 C 150/2012 - 661

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované]: [Adresa žalované] o 3 015 057,90 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 330 069 Kč k rukám žalobkyně, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni další 2 684 988,90 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Návrh, aby žalovaná byla povinna platit žalobkyni počínaje říjnem 2012 ke každému 10. dni následujícího měsíce důchod ve výši 44 037 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v plné výši z částky 330 069 Kč, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto samostatného rozhodnutí.

V. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2012 domáhala zaplacení částky 2 649 020 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uplatňuje náhradu škody na zdraví vůči České republice, když dne 23. 7. 1961 žalobkyně utrpěla úraz pravého hlezenního kloubu a v důsledku pochybení lékařského postupu zaměstnanců OÚNZ [adresa], kdy jí byla způsobena škoda na zdraví, kterou OÚNZ [adresa] opakovaně uznal, mj. v dohodě o náhradě škody mezi OÚNZ [adresa] a zákonnými zástupci tehdy nezl. žalobkyně, kterou schválil Okresní soud v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] dne 25. 10. 1965 a dále v uznávacím prohlášení ze dne 4. 12. 1991 v řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Ke dni 31. 12. 1991 byl OÚNZ [adresa] zrušen rozhodnutím Okresního úřadu v [adresa] ze dne 31. 12. 1991, čímž došlo k přechodu práv a závazků OÚNZ [adresa] na Okresní úřad v [adresa] jako zřizovatele. Účinností zákona č. 201/2002 Sb. o [právnická osoba] se stal Úřad příslušným hospodařit s majetkem, s nímž ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byli příslušné hospodařit okresní úřady podle ustanovení § 11 odst. 2 a 4 zákona č. 219/2000 Sb. Ve věci týkající se majetku dle ust. § 20 zák. č. 201/2002 Sb. je pro účely tohoto zákona rovněž věc týkající se závazku státu nebo závazku státní organizace. Z tohoto důvodu je žalovaná pasivně legitimovaná na ve věci náhrady škody na zdraví žalobkyně.

2. Žalobkyně utrpěla úraz 23. 7. 1961 ve věku jednoho roku nevýznamnou distorzi pravého hlezna, která byla zaměstnanci OÚNZ [adresa] v roce 1961 nesprávně ošetřena a skutečnost, že se jednalo o chybný lékařský postup byla konstatována znaleckou komisí KNV v [adresa] dne 29. 6. 1965 a v důsledku toho byla žalobkyni poskytnuta na náhradě škody částka 17 000 Kč a následně v uznávacím prohlášení ze dne 4. 12. 1991 OÚNZ [adresa] uznal nesprávný lékařský postup a rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 2. 1992, č. j. [spisová značka] byla v důsledku lékařské služby non lege artis žalobkyni poskytnuta náhrada za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 63 862,50 Kč za období od roku 1965 do roku 1992. Nebýt pochybení lékařů OÚNZ [adresa] v roce 1961 , nevznikla by žalobkyni škoda na zdraví, a toto pochybení je tak v příčinné souvislosti s chybným ošetřením a následným zhoršením zdravotního stavu žalobkyně, a proto se v tomto řízení se žalobkyně domáhá náhrady škody na zdraví z důvodu bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozené, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a skutečné škody, to vše za období od roku 1992.

3. Žalobkyně požaduje bolestné odpovídající bodovému ohodnocení ve výši 60 bodů dle § 7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. v částce 7 200 Kč obodované znalcem [jméno FO]. [jméno FO], když v roce 2011 žalobkyně podstoupila artroskopickou operaci pravého kolene, která byla důsledkem relativního přetížení nosných kloubů levé (druhostranné) končetiny způsobené rozdílem délek dolních končetin (pravá dolní končetina žalobkyně je v důsledku nesprávného léčení OÚNZ [adresa] o 5 cm kratší než levá), čím postupně došlo k poškození chrupavky v části kloubu a rozvoji artrózy.

4. Na ztížení společenského uplatnění žalobkyně požaduje částku 13 500 bodů při hodnotě jednoho bodu 120 Kč, tak ztížení představuje částku 1 620 000 Kč. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se od roku 1992 její zdravotní stav zhoršil, když nyní není schopna se sama dopravit do zaměstnání; do roku 1992 žalobkyně dojížděla do zaměstnání sama. Dále žalobkyně nezvládá pracovní výkon v plném rozsahu spočívající ve výkonu administrativní práce u PC, žalobkyně byla nucena úplně vynechat služební cesty, které však k výkonu její práce přináleží, když nezvládá práce ve vynucené poloze, kdy tyto práce do roku 1992 žalobkyně zvládala na plný výkon administrativní práce – vedoucí pracovní pozice, jednání, školení, včetně pracovních cest. Do roku 1992 žalobkyně zvládala lehčí domácí práce, jednodušší vaření, třídění prádla k praní, žehlení lehčích kusů prádla vsedě, jeho uložení po vyprání, lehčí úklid, což nyní od roku 1992 nezvládá. Stejně tak je ještě více oproti roku 1992 omezeno její společenské a kulturní vyžití, kdy do roku 1992 mohla dle aktuálního zdravotního stavu navštívit 4x do roka koncert či divadelní představení, návštěvu příbuzných či přátel a výlety s nimi v letním období. Do roku 1992 se také věnovala šití, vyšívání, ručním výtvarným pracím, péči o malé psy, což od roku 1992 kvůli potížím s páteří a oběma rukama již nezvládá. Do roku 1992 byla rovněž soběstačná ve své osobní péči a hygieně, nyní už není schopna se udržet na pravé dolní končetině. Manžel jí pomáhá při vstupu a výstupu do vany, mytí zad, vlasů, zapínání prádla a oblečení mající zapínání na zádech. Ztížení společenského uplatnění provedl znalec [jméno FO]. [jméno FO] a obodoval ztížení 3 100 body s tím, že výsledné bodové ohodnocení navýšil o 50 % dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb. V souladu s ustanovením § 5 odst. 2 Vyhl. znalec nastalé zhoršení ztížení společenského uplatnění znalec obodoval tak, že od stanoveného obodování 4 700 bodů odečetl dříve přiznané obodování ve výši 3 350 bodů a výsledné zhoršení ztížení společenského uplatnění tak představuje 1 350 bodů. U žalobkyně, vzhledem k útlému věku, ve kterém bylo její zdraví poškozeno, vzhledem k současnému věku a skutečnosti, že se její stav oproti roku 1992 výrazně zhoršil navrhuje zvýšení ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 Vyhl. na 10-ti násobek, tj. 13 500 bodů. V případě žalobkyně se jedná o výjimečný mimořádný případ, kdy následkem nesprávného postupu lékařů došlo k trvalému poškození zdraví žalobkyně a prakticky celoživotnímu vyřazení z celé řady činností, když žalobkyně byla od útlého dětství omezena v uplatnění v životě sportovním, kulturním, nemohla se zapojit do dětských her. V dospělosti se přidávala další omezení, zejména ve výběru studia a následně ve výběru zaměstnání, neboť musela být zohledněna např. nemožnost dojíždění a pracovních cest. Žalobkyně je rovněž vyloučena z další řady činností ve veřejném, soukromém a rodinném životě. Nyní se žalobkyně nemůže pracovně realizovat, je odkázána na dopravu kamkoliv rodinnými příslušníky, není schopna se postarat o domácnost ani při lehčích pracích, není schopna navštěvovat rodinné příslušníky svých bratrů v [adresa], došlo ke ztrátě kulturního vyžití a výletů s rodinou, ztrátě relaxačních koníčků, není schopna se sama postarat o svou hygienu a oblékání, musí pravidelně navštěvovat střediska léčby bolesti, užívat silná analgetika, které ji však způsobují těžkosti trávícího ústrojí, je nucena trvale absolvovat různé formy rehabilitace ve zdravotnických zařízeních i doma, musí se pravidelně nechat vyšetřit v interní poradně kvůli dlouhodobému užívání silných analgetik. Je celkově společensky izolovaná v celém komplexu, trvale odkázána na pomoc rodiny, je celkově deprivovaná s vědomím, že zhoršování zdravotního stavu bude pokračovat.

5. Dále žalobkyně požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 24. 9. 2010 do 31. 7. 2011, když žalobkyně od 1. 1. 2007 zastávala pozici vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí Odboru sociálních věcí u Krajského úřadu Středočeského kraje. Průměrný plat žalobkyně činil k 24. 9. 2010 částku 44 037 Kč a k tomu byl žalobkyni vyplácen invalidní důchod. V době od 24. 9. 2010 do 31. 7. 2011 byla žalobkyně v souvislosti s výrazně zhoršeným zdravotním stavem bezprostředně souvisejícím s primárním onemocněním z roku 1961 uznána práce neschopnou a poklesl jí její příjem, když jí byly vypláceny jen nemocenské dávky ve výši 641 Kč denně od 24. 9. 2010 a ve výši 656 Kč denně od 1. 1. 2011 do 31. 7. 2011. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem ve výši 44 037 Kč a příjmem z nemocenské činil v říjnu 2010 24 166 Kč, v listopadu 2010 24 807 Kč, v prosinci 2010 24 166 Kč (za 24/9 – 31/12 2010 činí rozdíl 73 139 Kč). Rozdíl v lednu 2011 činil 23 701 Kč, v únoru 25 669 Kč, v březnu 23 701 Kč, v dubnu 2011 24 357 Kč, v květnu 2011 23 701 Kč, v červnu 24 357 Kč a v červenci 23 701 Kč (za 1/1 – 31/7 2011 činí rozdíl 169 187 Kč).

6. Žalobkyně rovněž požaduje ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 8. 2011 ve výši 44 037 Kč měsíčně, kdy tohoto výdělku dosahovala jako vedoucí odboru sociálních věcí u Krajského úřadu Středočeského kraje, kdy však z důvodu výrazného zhoršení svého zdravotního stavu byla nucena ukončit pracovní poměr dohodou ke dni 31. 7. 2011. Žalobkyni byl vyplácen invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně od roku 1989, avšak vzhledem k tomu, že byl vyplácen jak před zhoršením po zdravotního stavu, tak i po tomto zhoršení, není zohledňován, a to ani ve smyslu ustanovení § 447 odst. 1 o. z. Žalobkyně tak požaduje na náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 8. 2011 do 30. 9. 2012 částku 616 518 Kč a dále požaduje tuto náhradu vyplácet počínaje měsícem říjen 2012 ve výši 44 037 Kč/měsíčně.

7. Žalobkyně se dále domáhá náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, kdy za medikamentózní léčbu v souvislosti s onemocněním požaduje za období od 27. 5. 2011 do 18. 9. 2012 celkem částku 8 449 Kč, za ortopedické a jiné potřeby 4 927 Kč (ortéza na levé koleno – 819 Kč, ortéza na levé zápěstí 338 Kč, KD [právnická osoba] – 2 190 Kč a trekingové hole – 1 580 Kč).

8. Součástí škody je i skutečná škoda – za výpomoc v domácnosti ve výši 90 100 Kč (období 29. 10. 2010 do 31. 12. 2010 – 11 900 Kč, 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 – 44 200 Kč a 1. 1. 2012 do 5. 10. 2012 – 34 000 Kč). Žalobkyně v důsledku chybného lékařského ošetření nemůže a je indisponována při výkonu domácích prací, a proto dne 2.1.2003 uzavřela Dohodu s paní [jméno FO] o pomoci v domácnosti, jejímž obsahem je umývání oken, žehlení, praní, úklid, kdy za úklid byla sjednána cena 800 Kč týdně a za hodinu žehlení 50 Kč.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nemůže využívat městskou hromadnou dopravu, musí být dopravována osobním vozidlem k lékařům, na rehabilitace, za účelem drobných nákupů, cesty na úřady, na poštu, návštěvy kadeřnictví. Z důvodu velkého množství cest, jejichž přesné vyčíslení by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi, považovala žalobkyně za přiměřenou částku 2 000 Kč měsíčně. [právnická osoba] tak za období od 10/2010 do 9/2012 požaduje částku 48 000 Kč.

10. Součástí nákladů spojených s léčením je i náhrada za vypracování znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO], za který žalobkyně uhradila částku 11 500 Kč.

11. Podáním doručeným soudu dne 31.3.2016 žalobkyně rozšířila žalobu o částku 155 827,80 Kč za období od 31. 3. 2014 do 31. 3. 2016, představující další náklady na medikamentózní léčku za období od 15. 4. 2014 do 28. 3. 2016 v částce 12 840,15 Kč. Na výpomoci v domácnosti požaduje částku 78 600 Kč za období od 31. 3. 2014 do 21. 3. 2016 ( za rok 2016 – 29 400 Kč, za rok 2015 – 39 350 Kč a za rok 2016/do 21.3.2016/ - 9 850 Kč) a za cestovní náklady za období od 31.3.2014 do 31.3.2016 – 64 387,65 Kč při cestovném 2 682,82 Kč měsíčně, když žalobkyně cestovala vozidlem [jméno FO] s doprovodem manžela či synů, při spotřebě 6,8 l/100 km a průměrné ceně nafty dle platných vyhlášek v roce 2014 – 2016 - 33,87 Kč/l a průměrné amortizaci stanové dle vyhlášek za rok 2014 – 2016 – 3,73 Kč/km. Jednalo se o cesty z bydliště [adresa] u Cerhovic, který je cca 24 km od Berouna a jedná se o bezbariérový dům po rodičích manžela žalobkyně.

12. Usnesením ze dne 28.4.2016 byla změna žaloby připuštěna.

13. Podáním doručeným soudu dne 26. 11. 2020 žalobkyně rozšířila žalobu o dalších 210 210,12 Kč za období od 23. 11. 2017 do 12. 11. 2020 představující náklady na výpomoc v domácnosti ve výši 110 250 Kč (23. 11. 2017 – 31. 12. 2017 – 3 300 Kč, rok 2018 – 35 850 Kč, rok 2019 – 38 350 Kč a od 1. 1. 2020 do 12. 11. 2020 – 32 750 Kč) a cestovní náklady za období od 25. 11. 2017 do 25. 11. 2020 ve výši 99 960,12 Kč (měsíčně 2 776,67 Kč) vozidlem Hyundai Tucson z [adresa] u Cerhovic s manželem či syny, při spotřebě 7,1 l/100 km při průměrné ceně dle vyhlášek za rok 2017 – 2020 – 30,95 kč/l a průměrné amortizaci za stejné období dle vyhlášek – 4,05 Kč/1 km.

14. Usnesením ze dne 28. 2. 2023 byla tato změna žaloby připuštěna.

15. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2013 namítala nedostatek své pasivní legitimaci s tím, že nárok požadovaný žalobou představuje podstatné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně oproti roku 1992. Tento nárok je třeba specifikovat jako nový nárok, který v době, kdy došlo zákonem č. 320/2002 Sb. k přechodu majetku a závazku z Okresního úřadu [adresa] na [Jméno žalované], ještě jako závazek neexistoval, tudíž z Okresního úřadu [adresa] na Úřad nemohl přejít.

16. K tomuto vyjádření žalobkyně mj. argumentovala i rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 27. 5. 2002 č. j. [spisová značka], kde žalovanou stranou byla [právnická osoba]., žaloba byla zamítnuta s poukazem, že tato nástupnická organizace není pasivně legitimována a tento názor byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 30. 5. 2003.

17. Soud se proto prvotně zabýval otázkou pasivní legitimace žalované strany a dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována a žalobu rozsudkem ze dne 31. 5. 2016 zamítl. K odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 27. 2. 2017 rozsudek zrušil s tím, že nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví vzniklé porušením léčebného postupu OÚNZ [adresa], a to i ty, které v budoucnu vzniknou, přešly k 31. 12. 1991 na Okresní úřad v [adresa], který byl k 1. 1. 2003 zrušen. V souladu s ustanovením § 29 odst. 1 zák. č. 201/2002 Sb. a ustanovení § 20 odst. 1 téhož zákona přešla odpovědnost za vzniklou škodu na stát, za který je v řízení před soudy je oprávněn jednat Úřad pro zastupování státu. U ústního jednání dne 28.4.2016 a dne 31.5.2016 byly prováděny listinné důkazy, které se vztahovaly k pasivní legitimaci žalované, a soud je proto v této další fázi řízení již nehodnotil. Stejně tak již soud nehodnotil rozsudek Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] a Uznávací prohlášení ze dne 4.12.1991, které se vztahovaly k odpovědnosti OÚNZ [adresa], když skutečnost, že OÚNZ [adresa] postupoval v roce 1961 non lege artis, nebyla mezi účastníky spornou skutečností.

18. Žalovaná ve vyjádření ze dne 21. 9. 2015 dále namítala, že žalobkyně neprokázala vznik nové další škody na zdraví a příčinou souvislost s pozdějším zhoršením zdravotního stavu, a to pouze v důsledku pochybení lékařů OÚNZ v [adresa], když nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku onemocnění (zhoršení zdravotního stavu) poškozené, nýbrž musí být tato příčinná souvislost na jisto postavena. Pouhá pravděpodobnost, že újma mohla tvrzeným způsobem vzniknout, nepostačuje k povinnosti újmu nahradit. Otázka posouzení vzniku nové další škody na zdraví a otázka posouzení příčinné souvislosti s původní škodou na zdraví je otázkou odbornou, kdy je třeba rozsáhlých lékařských znalostí z příslušného oboru, k čemuž je potřeba znalecké zkoumání. Znalecký posudek připojený žalobkyní nemůže tyto základní otázky zodpovědět, když to nebylo předmětem zadání znalce a znalec ani nedisponoval příslušnými zdravotními podklady, ze kterých by mohl o těchto otázkách vyvodit závěr. Znalec ve svém znaleckém posudku pouze zhodnotil celkový zdrav. stav žalobkyně s tím, že provedl celkové bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění v „současné době“ (není však zřejmé, k jakému datu znalec stav zkoumal, když jej žalobkyně navštívila 1. 7. 2011, ale posudek byl vyhotoven ke dni 26. 9. 2012 a dále není zřejmé, proč nezkoumal a bodově nehodnotil pouze nové zhoršení zdrav. stavu, ale hodnotil celkový zdrav. stav jako takový, ze kterého však nelze zjistit příp. skutečné nové zhoršení zdrav. stavu, proto nemohl ani relevantně učinit závěr o vlivu původní škody na zdraví na vznik další tvrzené škody na zdraví, resp. o příčinné souvislosti. Dále se tento znalec nezabýval otázkou, kdy a jaká konkrétní další nová škoda na zdraví žalobkyni vznikla ani ohodnocením ztížení společenského uplatnění pouze této nové další škody, nikoliv celkového stavu žalobkyně. Žalovaná proto z důvodu procesní opatrnosti a nejasnosti ohledně doby vzniku této nové škody vznesla námitku promlčení do všech požadovaných nároků žalobkyně. Dle žalované znalec [jméno FO]. [jméno FO] provedl nesprávně navýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 50 %, když hodnotil celkový stav žalobkyně, nikoliv pouze novou další škodu, byť žalobkyně již byla dříve odškodněna za poškození svého zdraví. Tento znalec neuvedl, v čem spočívají zvlášť těžké následky, které podstatně omezují uplatnění v životě, pro které obodování navýšil, když s těmito následky se žalobkyně potýká po celý svůj život a není tak zřejmé, k jakým novým změnám zdravotního stavu žalobkyně skutečně došlo, které by odůvodňovaly další zvlášť těžké následky. Není na místě 10-ti násobné navýšení ztížení společenského uplatnění, když na vyřazení popisovaných aktivit žalobkyně se nic nezměnilo, již dříve byla omezena, za což jí bylo poskytnuto odškodnění a před vznikem nově nastálých změn její zapojení ve všech sférách života již nebylo na vysoké úrovni či mimořádné. I tento znalec připouští, že vzhledem k věku žalobkyně nelze vyloučit existenci určitého stupně obtíží při běžném opotřebení pohybového systému během života i bez přítomnosti primárního onemocnění. Znalec se nevyjádřil k otázce vlivu zaměstnání administrativního charakteru na bolest zad a omezení hybnosti páteře, ani k tomu, jaký vliv na bolest a poškození kyčelního a kolenního kloubu levé končetiny, stejně jako bolesti zad a poškození hybnosti páteře má věk, genetické dispozice, sedavý způsob života, cvičení, rehabilitace, nevhodný typ obuvi, nedodržování zdravotních přestávek, protažení v práci, apod. Sám znalec v posudku uvádí, že nelze říci, že jedinou a jednoznačnou příčinou artroskopické operace levého kolenního kloubu v roce 2011 bylo původní poškození. Nebyla tak dostatečně prokázána a odůvodněna příčinná souvislost artroskopické operace s původní způsobenou škodou na zdraví. Znalec to nedokázal jednoznačně určit, pouze ohodnotil bolestné a ztížení spol. uplatnění, nevyjádřil se k otázce příčinné souvislosti uplatňovaných náhrad za léky, zdravotní pomůcky, ani se nezabýval otázkou, zda zdravotní stav žalobkyně skutečně neumožňuje žádné zaměstnání, domácí práce, jízdu automobilem a jiné žalobou žalobkyně uplatňované nároky na náhradu škody. Pokud žalobkyně požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době od 24. 9. 2010 do 31. 7. 2011, tak pouhé tvrzení žalobkyně, že se jí zhoršil zdravotní stav bez dalšího není dostačujícím pro posouzení příčinné souvislosti mezi příslušným onemocněním či zdravotních potíží a původní škodou žalobkyně a není tak zřejmé, co přesně bylo důvodem pracovní neschopnosti žalobkyně po celou rozhodnou dobu a vzhledem k tomu, že nebyla doložena příčinná souvislost s původní škodou na zdraví a s tvrzenou další novou škodou na zdraví, není žalovaná odpovědnou osobou k požadované náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Stejně tak se žalovaná necítila osobou povinnou k požadované náhradě po skončení pracovní neschopnosti od 1. 8. 2011, když žalobkyně ukončila pracovní poměr dohodou, tedy dobrovolně a nebylo zřejmé, co přesně bylo důvodem ukončení pracovního poměru. Opět zde nebyla doložena jakákoliv příčinná souvislost s tvrzenou novou škodou na zdraví žalobkyně. Žalobkyně nedoložila zprávy ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu, ani zprávy lékaře závodní preventivní péče zaměstnavatele ani posudek ČSSZ o případném zhoršení pracovní schopnosti žalobkyně a s tím spojené přiznání invalidity vyššího než 1. stupně. Není tedy zřejmé, o jaké zdravotní důvody se v daném případě jedná, zda skutečně tento výkon práce nemohla žalobkyně vykonávat, proč jí nebylo poskytnuto jiné vhodné pracovní místo, příp. zda jí bylo poskytnuto odstupné. Tvrzená škoda způsobená ztrátou na výdělku žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti není v příčinné souvislosti s novou další škodou na zdraví žalobkyně a jejím tvrzením, kdy došlo k poklesu výdělku žalobkyně v důsledku dohody účastníků pracovně právního vztahu o ukončení pracovní činnosti. Navíc k výši požadované náhrady na ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti musí být od průměrného výdělku odečteny všechny příjmy, které žalobkyně v daném období obdržela, tedy včetně invalidního důchodu, výplaty odstupného, dávek pomoci v hmotné nouzi, podpory v nezaměstnanosti, apod.

19. Pokud žalobkyně požaduje bolestné za artroskopickou operaci dne 11. 3. 2011, žalovaná namítala, že žalobkyně utrpěla v říjnu 2010 úraz rotačním mechanismem (viz lékařská zpráva z ortopedické ambulance ze dne 4. 1. 2011 [jméno FO]. [jméno FO]) a artroskopická operace je tak v přímé souvislosti s tímto zraněním a následným postupem lékařů při ošetření tohoto úrazu a nikoliv v příčinné souvislosti s původní škodou. Dále má žalovaná za to, že žalobkyně neprokázala oprávněnost požadované náhrady nákladů za pomoc v domácnosti na základě Dohody s paní [jméno FO], když tato paní pomáhá s úklidem v domácnosti žalobkyně již od roku 2003, přestože žalobkyně tvrdí, že se její zdravotní stav zhoršil až v roce 2010. Je sporné, zda žalobkyně skutečně nemůže práce v domácnosti vykonávat z důvodu zhoršeného zdravotního stavu a zda je zde příčinná souvislost s původní škodou na zdraví, když dohoda byla uzavřena v době, kdy žalobkyně chodila i do zaměstnání; jedná se tak o určitý nadstandard, kdy žalobkyně měla pomoc v domácnosti, přestože tyto práce by zvládala i sama. Žalovaná dále namítala nevěrohodnost této Dohody pomoci v domácnosti a dokladů o předání finančních prostředků.

20. Co se týče požadovaných cestovních nákladů, žalobkyně neprokázala skutečnou výši vynaloženého cestovného, resp. vznik této škody a příčinou souvislost mezi vznikem této škody spočívající v nákladech na vynaloženém cestovném zhoršeným zdravotním stavem a původní škodou. Žalobkyní nebylo doloženo, kdy, kam a za jakým účelem skutečně jela automobilem, jaký v této konkrétní době byl zdravotní stav, z jakého důvodu nevyužila hromadnou dopravu, tedy jaká skutečná škoda jí vznikla a ani příčinnou souvislost mezi tuto požadovanou škodou spočívající v náhradě nákladů na cestovné zhoršeným zdravotním stavem a původní škodou. Nelze žádat náhradu škody na cestovném určeným pouze obecně bez doložení vzniku této škody a její skutečné výše.

21. Dále žalobkyně požaduje úhradu nákladů za léky, které dle žalované nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti s novým zhoršením zdravotního stavu, když se nejedná o úhradu za léky, které by byly nutně účelně vynaložené a nebyla doložena příčinná souvislost mezi vznikem této škody a původní škodou na zdraví. Např. k opakující se položce Vitacalcin tablety žalovaný uvádí, že se jedná pouze o doplněk stravy – vápník, který je obecně doporučován všem ženám po menopauze. K požadované náhradě nákladů za Cosmodisk žalovaná uvádí, že se jedná o pomůcku, která nemá prokazatelný pozitivní vliv na zdraví a léčbu potíží spojených s bolestí zad. Jedná se o pomůcku nabízenou prostřednictvím telemarketingu, není předepisována lékaři. Nebylo tak prokázáno, že se jedná o účelně vynaložené náklady spojené s léčbou či zhoršením zdravotního stavu žalobkyně. V případě trekingových holí žalovaná namítá, že pokud žalobkyně tvrdí, že se jí zdravotní stav zhoršil natolik, že nemůže chodit a neujde více než pár metrů, pak není zřejmé, zda a jakým způsobem tyto hole používá, tedy zda se taktéž jedná o účelně vynaložené náklady. Ani zde nebyla prokázána příčinná souvislost s původní škodou.

22. Dále žalovaná ještě namítala, že skutečnost, že při předešlém odškodnění ztížení spol. uplatnění byly shledány podmínky pro zvýšení náhrady dle § 7 odst. 3 vyhl. neznamená automaticky, že při každém dalším nově vzniklém nároku budou splněny podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady. V případě prokázání, že další následky jsou v takové intenzitě, že původně ani nemohly být předvídány, pak je možné v důsledku původní škodní události, avšak jen výjimečně, nárok na další náhradu za ztížení spol. uplatnění navýšit, a to pouze za předpokladu, že nově vzniklé nepříznivé následky jsou v příčinné souvislosti s původním poškozením na zdraví.

23. Pro výše uvedené důvody neprokázání příčinné souvislosti nové škody se škodné událostí z roku 1961 a nedostatek pasivní legitimace žalované, žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

24. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z těchto důkazů : z připojeného spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázáno, že rozsudkem, který nabyl právní moci 28. 4. 1992 byla žalovaná Nemocnice s poliklinikou v Hranicích zavázána zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 63 862,50 Kč, kdy soud vycházel ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] a žalobkyni bylo přiznáno bolestné 537,50 bodů a ztížení společenského uplatnění 670 bodů, přičemž bolestné bylo zvýšeno na dvojnásobek a ztížení společenského uplatnění na 5 násobek základní částky s odůvodněním, že žalobkyně byla od útlého mládí vyřazena z celé řady dětských her omezena v uplatnění v životě, sportovním, kulturním, nemohla absolvovat školní výlety, dětské tábory, byla omezena ve výběru povolání a nešlo přehlédnout ani přetrvávající estetické problémy. I v dospělosti byla žalobkyně vyloučena z celé řady činností na veřejnosti i v domácnosti. Dle závěru soudu žalobkyně již tehdy byla omezena v činnosti sportovní, nebyla schopna tance, turistiky, jízdy na kole, byla zcela omezena ve společenské aktivitě, v účasti na společenském životě, byla zcela vyloučena z některých prací v domácnosti, jako je umývání oken, lustrů a práce, při kterých je potřeba zatížení pravé dolní končetiny nebo obou dolních končetin. V tomto řízení manžel žalobkyně uvedl, že od roku 1990 nakupuje výhradně sám, do společnosti nechodí vůbec ani na plesy ani na zábavy, do kina chodili naposledy během studií v Praze, tj. do roku 1983. Dále uvedl, že manželka je zaměstnána v administrativě na plný pracovní úvazek, což ji natolik vytíží, že už není schopna se zúčastnit po pracovní době takového vyžití. Nechodíme ani na procházky. Sezení jí sice vyhovuje, ale v poslední době si stěžuje na páteř, vozím ji do práce i z práce. Manželka se věnuje šití.

25. Z připojeného spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že rozsudkem ze dne 27. 5. 2002 byla zamítnuta žaloba, kdy žalobkyně požadovala zaplatit částku 214 256 Kč s příslušenstvím, jakožto následek zhoršujícího se zdravotního stavu, což je v příčinné souvislosti s pochybením lékařského ošetření v roce 1961. Žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatků pasivní legitimace na straně žalované, kdy žalovanou byla [právnická osoba]. K odvolání žalobkyně Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 30. 5. 2003, č. j. [spisová značka] toto rozhodnutí potvrdil s tím, že [právnická osoba]. nemůže být osobou pasivně legitimovanou.

26. Z výslechu žalobkyně vzal soud za prokázáno, že jí v roce 1989 byl přiznán důchod podle zákona č. 100/1988, kdy dle jejího postižení měla nárok na plný invalidní důchod dle § 37 odst. 3 tohoto zákona. Protože však měla vystudovanou VŠ, byly ji nabídnuty všechny výhody – průkaz ZTP, příspěvek na mot. vozidla, parkovací průkaz a všechny tyto výhody jí pomohly se realizovat v práci, proto dostala pouze částečný invalidní důchod. Do roku 1992 měla potíže jen s pravou nohou, které byly tlumeny léky proti bolesti, kdy v období 1990 – 1998 to byly léky brufenovité a od roku 1998 – 2005 už brala léky tramalovité. V roce 2005 přestaly zabírat i tyto léky a v Centru bolesti jí předepsali speciální léky, které jí vyhovují. V roce 1997 dostala příspěvek na auto. Po roce 1992 se objevily i bolesti na levé straně páteře, levé kyčli, které byly zpočátku ojedinělé a stačila infuzní léčba 1x za rok. Postupně se potíže zhoršovaly a infuzní léčbu absolvovala 2x ročně a následně ji začala bolet i levá ruka a levé rameno. Do roku 2010 převážně používala jako vůdčí nohu levou nohu, ale v roce 2010 jí v ní začalo pobolívat, takže občas musela přenést váhu i na pravou nohu, což vedlo k rozkývání páteře a zvýšení bolesti páteře a „rozjetí“ bolestí s páteří. V levé noze ji silně píchalo, praktická lékařka jí napsala pracovní neschopnost, aby si odpočinula, ale to nepomohlo a objevil se i otok kolena. Byla odeslána na odborné vyšetření, kde lékař do zprávy uvedl, že se jednalo o rotační pohyb, ale k ničemu takovému nedošlo, potíže vznikly z přetěžování levé nohy. Toto se potvrdilo i při operaci, kdy nebylo zjištěno poškození menisku, ale dlouhodobé opotřebení chrupavky. Do té doby byla její oporou levá noha, ale tím, že musela zatížit i nemocnou pravou nohu, došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu s následnými bolestmi páteře a ruky. Na operaci kolene byla objednána v březnu 2011, ale pro přetrvávající bolesti páteře již od ledna 2011 navštěvovala Centrum bolesti, aby se zjistila příčina bolesti páteře, levé ruky a prekolapsové stavy, které se u ní objevily, což je sevření na hrudi jako při infarktu s následným zmrtvěním a znecitlivěním levé ruky. Toto se stávalo zcela neočekávaně, nepředvídatelně, a to i v práci. Do roku 2010, než se objevily křeče na hrudi a bolesti levé ruky, mohla číst, pracovat na PC, zvládala ruční práce, chystala jídlo vsedě, byla schopna utřít prach. Věnovala se i svým koníčkům – šití na šicím stroji, vyšívání, péče o malé psy. Nic z toho již nyní dělat nemůže. Toto ji velmi zasáhlo, a proto již během pracovní neschopnosti začala navštěvovat psychologickou poradnu. Jakoukoliv činnost zvládne vykonávat maximálně třičtvrtě hodiny a potom musí jít cvičit. Přepadávaly ji neočekávané nepředvídatelné bolesti s následnou blokací páteřního nervu. Toto nesla velmi těžce psychicky, že je vyloučena z těchto činností a nezvládne práci doma ani v zaměstnání. I v zaměstnání se jí zaměstnavatel snažil vytvořit nadstandardní podmínky s ohledem na její potíže, kdy jí např. služební auto vozilo z a do práce. Když měla ruce a záda v pořádku, tak řídila auto, ale když jí začaly bolesti páteře a hlavně prekolapsové stavy, které se objevovaly postupně a celá situace vygradovala v roce 2010, tak jí manžel a synové doporučovali, ať raději neřídí, že ji raději budou vozit. Preventivně tak přestala řídit již v roce 2008. Levou ruku zvedne pouze omezeně a k činnostem, kde potřebuje obě ruce, levá ruka nemůže spolupracovat, tak nezvládá činnosti jako např. mytí a česání vlasů, mytí zad, zapínání podprsenky, nezapne si řetízek. Musí nosit ortopedické zavazovací boty, které jí však musí utáhnout manžel, protože to sama nezvládne, stejně jako si natáhnout ponožky. Boty si obouvá už ráno s pomocí manžela a zuje si je až večer, musí je nosit celý den doma i venku a z tohoto důvodu mají doma zvýšený nepořádek. Tyto boty musí nosit i v horku, protože noha by jinak neměla stabilitu. Nemůže chodit doma boso, protože nemá kotník, jen shluk kostí, noha končí pahýlem, má jen palec, ostatní prsty jsou zakrnělé, takže by nebyla schopna se o nohu opřít. Absolvuje rehabilitace, 2x denně doma cvičí, 2x ročně si s manželem hradí lázeňskou péči v Třeboni. Od roku 2010 nevydrží déle než hodinu v autě, a proto přestali jezdit k bratrům žalobkyně do [adresa]. Pokud jedou, cesta z [adresa] trvá 6 hodin kvůli nutným přestávkám. Do roku 2010 s pomocí francouzských holí chodila v zaměstnání i na kontroly po domovech důchodců, což pak již nebylo možné. Je schopna ujít 100, max. 200 metrů, nemůže jezdit MHD, když zastávky jsou vzdálené 1,5 km, a to by nedošla. Dříve zvládala alespoň přípravu jídla, rozhodně nemohla přenášet nádobí. Po onemocnění ruky se někdy stane, že ani neukrojí chleba. Doma se pohybuje s francouzskými holemi. V lednu 2001 jí lékařka z neurologie doporučila trekingové hole, což je vhodné pro páteř a pohyb ramene. [adresa] používá jen doma, venku by s nimi necítila jistotu. Neodvažuje si vzít do náruče vnoučata, když se obává, že by je neudržela. Pokud byla zaměstnána, tak dělala v práci po 1,5 hodině 10 min. přestávky. Začalo se u ní objevovat mravenčení, mrtvení ruky a cítila nějakou křeč na hrudi, čemuž však z počátku nepřikládala význam, ale koncem roku 2008 se stalo, že občas z tohoto důvodu musela přerušit jednání. Doma jí manžel pomáhá s oblékáním, hygienou, dělá těžší práce v domácnosti. Zvládne si uvařit kávu a čaj, dát lehké věci do myčky. Dříve jsme chodili do kina nebo k přátelům (naposledy asi v roce 2010, stejně jako na procházce), naposledy jsme byli v divadle v roce 2011, ale o přestávce jsem musela odejít, vydržím sedět max. třičtvrtě hodiny. V práci vydržela u PC 30-45 min, než se dostavily křeče. Co dva roky chodila na preventivní lékařskou prohlídku, vždy byla shledána způsobilou.

27. Z výslechu manžela žalobkyně [jméno FO] vzal soud za prokázáno, že od roku 2008 se potíže manželky začaly zhoršovat, vše vyvrcholilo úrazem kolene v roce 2010 a následnou operací. Začaly se více projevovat bolesti hrudní páteře, hrudní kosti, špatná zvladatelnost levé ruky, bolesti v zádech a nohou. Toto manžela těžko zvládala a projevy se zhoršovaly ještě víc ve vynucené pozici. Do roku 1990 manželka zvládala spoustu činností, ale pak ji on i synové museli být nápomocni. Pokud se týká starosti o prádlo a úklid, vyjma těžkých věcí, toto manželka zvládala do roku 2002. Poté si sjednali paní na pomoc, když to on ani synové nezvládali. Manželce se zdravotní stav začal zhoršovat v roce 2008 či 2009, začaly jí vypadávat věci z ruky, ruka byla špatně hybná, bez varování dostávala křeče a s tím souvisely i problémy s dýcháním a ovládáním horních končetin. Dříve manželka řídila na krátké vzdálenosti, ale když se jí začaly zhoršovat motorické schopnosti, tak jsme ji začali vozit. Zlom nastal po operaci kolena, kdy manželka zůstala doma a objevily se u ní problémy motorické i psychické. Začala chodit s francouzskými nebo trekingovými holemi. To vše mělo odraz i v psychickém stavu a manželka začala navštěvovat psychologickou poradnu. Dříve se manželka věnovala ručním pracím, pracovala na zahradě, ráda chodila do divadla nebo kulturní akce. Od operace kolene už nic z toho není možné, musela podstatně omezit všechny své aktivity, nemohla dělat ani ruční práce, když nezvládala jemnou mechaniku, nemůže přenést předmět vážící více než 1 kg. Dříve manželka byla schopna nachystat zeleninu, ale po zhoršení levé ruky už všechno jídlo připravuje manžel. Protože manželka nevydrží sedět, nemůžeme chodit ani za kulturou ani ke známým. Na služební cesty manželka přestala jezdit od roku 2005, v pondělí a ve středu měla delší pracovní dobu, což jí neprospívalo, v zaměstnání si nijak výrazně ulevit nemohla a tím docházelo k rozvoji negativních průvodních znaků. Všude jsme ji se syny vozili, MHD nepřicházela v úvahu. Psychický stav manželky se zhoršil po operaci, když ji hodně zasáhlo, že už nemůže být dále zaměstnána. Manželka se dokáže částečně obléci, pomáhá ji ale oblékat prádlo, pomáhá jí do vany, umýt se ve vaně, umýt vlasy. Taková situace nastala po návratu z nemocnice v roce 2011, kdy už nemohla došlápnout na levou nohu a musela balancovat na pravé. V současné době manželka nejvíce času tráví u TV, když musela vyřadit všechny své oblíbené ruční práce i práci na zahradě.

28. Ze změny pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 1991, že žalobkyně byla od 1. 3. 1991 zařazena jako vedoucí oddělení, s účinností od 1. 1. 2003 byl na základě Dohody o změně pracovní smlouvy zaměstnavatelem žalobkyně namísto Okresního úřadu v Berouně Středočeský kraj a s účinností od 1. 1. 2007 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany děti Odboru sociálních věcí.

29. Z Dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 7. 7. 2011 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně ukončila u zaměstnavatele Středočeský kraj dohodou ke dni 31. 7. 2011 s uvedením důvodu rozvázání pracovního poměru – zdravotní důvody.

30. Z výplatního lístku za 9/2010, že v tomto měsíci žalobkyně odpracovala 72 hodin a bylo jí vyplaceno 25 169 Kč + 1 726 Kč za 40 hodin pracovní neschopnosti a v říjnu 2010 její čistý příjem činil 500 Kč + 4 365 Kč za 168 hodin pracovní neschopnosti.

31. Z potvrzení o výši příjmů zaměstnance (čl. 321 a 322), že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně činil za 1-3/2010 – 46 070 Kč, 4-6/2010 – 33 716, 33 Kč a za období 7-9/2010 – 37 465 Kč. Z mzdového listu za rok 2010 (čl. 319-320) a výplatních lístků za 4-9/2010, že průměrná hrubá mzda žalobkyně za 1 – 9 /2010 činila 38 528,11 Kč.

32. Z výpisů [právnická osoba] za období od 30/11 2010 – 31/8 2011, že v měsíci prosinci 2010 byly žalobkyni vyplaceny nemocenské dávky ve výši 34 614 Kč za dobu od 8.10. do 30. 11. 2010, v lednu 2011 – 19 871 Kč ( a prosinec 2011), v únoru 2011 – 20 336 Kč (za leden 2011), v březnu 2011 – 18 368 Kč (za únor 2011), v dubnu 2011 – 20 336 Kč (za březen 2011), v květnu 2011 – 19 680 Kč (za duben 2011), v červnu 2011 – 20 336 Kč (za květen 2011), v červenci 2011 – 19 680 Kč ( za červen 2011), v srpnu 2011 – 20 336 Kč ( za červenec 2011).

33. Z dokladů o zakoupení léků za období 5/2011 – 9/2012, že žalobkyně vynaložila za léky 8 680 Kč. Z dokladů za léky, že za období od 15. 4. 2014 do 28. 3. 2016 žalobkyně vynaložila za léky 12 840,15 Kč.

34. Z účtenky, že za ortézu na zápěstí uhradila 338 Kč a na ortézu na koleno 819 Kč, z účtenky za KD [právnická osoba] BEL L WHITE-NEUTRAL – 2 190 Kč a za trekingové hole – 1 580 Kč.

35. Dohodou o pomoci v domácnosti bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 2. 1. 2003 s paní [jméno FO] tuto dohodu spočívající v úklidu za 800 Kč/za týden a žehlení prádla 50 Kč/hodinu.

36. Z dokladů o úhradě částek za úklid, že v období od 10/2010 do 10/2012 žalobkyně paní [jméno FO] uhradila celkem 85 850 Kč, za období od 31.3.2014 do 21.3.2016, že žalobkyně uhradila celkem 78 600 Kč a za období od 23.11.2017 do 12.11.2020 žalobkyně předala paní [jméno FO] částku 110 250 Kč.

37. Z dokladu české spořitelny, že žalobkyně uhradila znalci [jméno FO]- [jméno FO] dne 2.10.2012 za vypracovaný znalecký posudek částku 11 500 Kč.

38. Ze zprávy ČSSZ vzal soud za prokázáno, že žalobkyni byl vyměřen invalidní důchod pro invaliditu prvého stupně od 1/2009 ve výši 4 988 Kč, od 1/2011 ve výši 5 158 Kč, od 1/2012 ve výši 5 245 Kč, od 1/2013 ve výši 5 332 Kč, od 1/2014 ve výši 5 354 Kč, od 1/2015 ve výši 5 463 Kč, od 1/2016 ve výši 5 503 Kč a od 1/2017 ve výši 5 681 Kč.

39. Ze zprávy Centra psychologicko-sociálního poradenství v [adresa], vystavené [tituly před jménem] [jméno FO] dne 1.7.2014, že žalobkyně v období od 9/2010 do 7/2011 opakovaně využila možnosti mailového a telefonického poradenství, když v té době byla v pracovní neschopnosti, která byla důsledkem velkého pracovního i osobního přetížení. Její zdravotní i psychický stav se výrazně zhoršoval, vykazovala znaky dlouhodobé vyčerpanosti, trpěla nespavostí, ztrátou zájmu, snížením schopnosti koncentrace pozornosti i kolísáním nálad. Nakonec přijala nezbytnost rozhodnutí ukončit pracovní poměr, což mělo být pokusem o stabilizaci situace. V období do konce roku 2011 se její potíže ještě prohloubily, těžce vyrovnávala z odchodem z aktivní činnosti, potřebovala zpracovat jak vlastní zdravotní problémy, tak i obrovskou změnu v osobním i rodinném životě.

40. Z technického průkazu vozidla RZ [SPZ], že vlastníkem tohoto vozidla je [právnická osoba], stejně jako vozidla RZ [SPZ] a RZ [SPZ]. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], kdy jednateli této společnosti jsou od 8. 8. 2014 manžel žalobkyně [jméno FO] a syn [adresa] a od 11.8.2015 i syn [tituly před jménem] [právnická osoba].

41. Z matematického výpočtu (čl. 143 a č. [hodnota]), jak žalobkyně dospěla k požadovaným nákladům na cestovné od 9/2010 do 9/2012 ve výši 2 000 Kč/měsíčně, když dle tohoto výpočtu „skutečné“ náklady představovaly dle tohoto výpočtu částku 3 607,40Kč/měsíčně.

42. Ze znaleckého posudku vypracovaného [jméno FO]. [jméno FO], znalcem z oboru ortopedie – traumatologie vypracovaného dne 26.9.2012. soud zjistil, že tento znalec obodoval bolestné žalobkyně pro artroskopickou operaci levého kolena dne 11.3.2011 60 body a ztížení společenského uplatnění ke dni 26. 9. 2012 znalec obodoval 3 100 body s tím, že škoda na zdraví vedla k zvlášť těžkým následkům, tak obodování navýšil dle § 6 odst. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50 % a dospěl k celkové sumě za ztížení společenského uplatnění 4 700 bodů. V posudku uvedl, že pacientka má trvalé bolesti postižené končetiny, stále se horšící bolesti prakticky celé páteře v poslední době zahrnující i bolesti na hrudníku a neurologické postižení horních končetin. V souvislosti s primárním poúrazovým zkratem pravé dolní končetiny a tím přetížení kloubů levé dolní končetiny se rozvinulo postižení levého kolena s následnou nutností artroskopické operace. Díky relativnímu přetížení nosných kloubů levé končetiny způsobené rozdílem délek dolních končetin došlo od r.1991 k rozvoji bolesti levého kyčelního a kolenního kloubu a k rozvoji artrózy, což bylo nutno řešit artroskopickou operací. Díky rozdílu délky dolních končetin dochází k asymetrickému postavení pánve, tím ke vzniku zakřivení páteře a z toho plynoucích chronických bolestí., nyní včetně bolesti na hrudníku a neurologického postižení horních končetin. Mívá bolesti krční páteře vystřelující do paží a rukou, bolesti hrudní páteře a s tím související bolesti a tlaky na prsou, někdy dokonce prekolapsové stavy. Došlo i ke zhoršení pravého hlezenního kloubu. Dle znalce úrazový děj z roku 1961 a na něj navazující léčení výrazně ovlivnily aktuální zdravotní stav žalobkyně. Aktuální zdravotní stav je tak z 80 % vyvolán primárním onemocněním z roku 1961. Ostatní onemocnění, jako postižení páteře, kyčelního a kolenního kloubu druhostranné končetiny s primárním onemocněním souvisí, nelze však ve věku pacientky zcela vyloučit existenci určitého stupně obtíží při běžném opotřebení pohybového systému během života i bez přítomnosti primárního onemocnění (20 %). Dle znalce zkrácení pravé dolní končetiny není jedinou a jednoznačnou příčinou opotřebení levé končetiny ve smyslu artrózy II..stupně, která vedla k artroskopické operaci levého kolenního kloubu. Dle toho znaleckého posudku žalobkyně není schopna delší chůze, zatížení pravé dolní končetiny, je vyloučena z některých prací v domácnosti a z veškeré práce, při které je třeba zatížení pohybového systému. Je omezena v cestování do zaměstnání, k lékaři, na RHB, na nákupy, na společenské akce. Pro parestezii rukou se obává řízení auta a musí ji vozit rodinní příslušníci. Je omezena v práci na počítači pro nemožnost dlouhodobého sezení, v domácích pracích, osobní hygieně, v kulturních akcích a provozování svých koníčků. Je vyloučena z jakýchkoliv fyzicky náročných zaměstnání a nemůže dlouhodobě sedět u pracovního stolu či počítače.

43. Ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Fakultní nemocnice Královské [adresa], že zdravotní stav žalobkyně je možno považovat za ustálený k 11. 3. 2012, tedy jeden rok po artroskopické operaci kolene ze dne 11. 3. 2011. Novou škodou je postižení páteře žalobkyně charakteru lehkého omezení hybnosti provázeného kořenovým drážděním, postižení levého kyčelního kloubu vedoucí k lehkému omezení jeho hybnosti a postižení levého kolenního kloubu vedoucí k lehkému omezení jeho hybnosti. Znalecký ústav provedl bodové ohodnocení bolestného za artroskopickou operaci provedenou u žalobkyně dne 11. 3. 2011, a to dle přílohy č. [hodnota] vyhl. č. 440/2001 Sb., kdy bolestné bylo ohodnoceno 70 body. Po prozkoumání zdravotního stavu žalobkyně znalecký ústav dospěl k závěru, že podíl následků pochybení lékařů o OÚNZ [adresa] v roce 1961 se na vzniku a rozvoji nynějšího onemocnění páteře a levé dolní končetiny podílí v nižší než poloviční výši, tedy v rozsahu 40 %. Naproti tomu obecné příčiny se na vzniku a rozvoji celkového postižení páteře a levé dolní končetiny žalobkyně podílejí přibližně z 60 %. Pokud jde o bodové ohodnocení bolestného za artroskopickou operaci, kterou stanovil ve svém znaleckém posudku ze dne 26. 9. 2012 [jméno FO]. [jméno FO] (položka S833 a ohodnotil ji 60 body), pak s touto položkou lze částečně souhlasit, ale je nutno ji rozšířit ještě o položku S8102 zohledňující proniknutí nástrojů do kolenního kloubu, čemuž odpovídá bolestné 10 bodů. Bolestné bylo obodováno 70 body, při 40% zavinění původního poškození činí bolestné 28 bodů a při hodnotě bodu 120 Kč představuje bolestné částku 3 360 Kč. Pokud jde o bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění, pak ve znaleckém posudku [jméno FO]. [jméno FO] tento zohledňoval ve svém bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění ze dne 26. 9. 2012 stejná postižení jako dne 10. 11. 1991 [jméno FO]. [jméno FO]. Posudkově významnému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně došlo, jenom pokud jde o postižení její páteře, levého kyčelního a levého kolenního kloubu. Lze souhlasit s bodovým ohodnocením [jméno FO]. [jméno FO], avšak s tím, že omezení hybnosti páteře je hodnoceno pouze jako lehké a je tedy znaleckým posudkem ztížení společenského uplatnění žalobkyně obodováno 1 000 body. Pokud znalec [jméno FO] navýšil ztížení o 50 %, pak toto navýšení tento znalec nijak nezdůvodnil. Vypracovaný znalecký posudek vycházel při navyšování ztížení společenského uplatnění z používaného postupu, kdy se zohledňuje zejména věk, ve kterém nastane předmětná škoda. V roce 2018, kdy byl znalecký posudek vypracován, měla žalobkyně necelých 58 let a tomuto věku odpovídá navýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 70 – 58 = 12 % a pak navýšení bude činit 100 x 0,12 = 120 bodů. Celková výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění za postižení její páteře a levé dolní končetiny, které se u ní rozvinulo od roku 1991 při navýšení činí 1 120 bodů. Vzhledem k závěru, že pochybení lékařů OÚNZ [adresa] se podílí na této nové škodě v rozsahu 40 %, pak na ztížení společenského uplatnění současné škody připadne 448 bodů, za situace, kdy dle § 7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 činí hodnota jednoho bodu 120 Kč, pak 448 bodům odpovídá finanční částka 53 780 Kč. Posudek neshledal důvody pro navýšení ztížení společenského uplatnění z lékařského hlediska. S ohledem na onemocnění páteře a obou dolních končetin, kterými žalobkyně trpí, jsou pro ni kontraindikované práce následujícího typu (to se týká i pracovních činností vykonávaných např. v domácnosti): - spojené s přetěžováním dolních končetin (dlouhým stáním nebo chůzí na větší vzdálenost nebo po nerovném terénu), - spojené s ruční manipulací s nadlimitně těžkými předměty, - spojené s udržováním trupu nebo hlavy v nepřijatelné nebo podmíněně přijatelné poloze po nadlimitně dlouhou dobu, - spojené s přetěžováním páteře (tím se zpravidla myslí práce spojená s nadlimitním celkovým energetickým výdajem nebo s faktory uvedenými výše), - spojené s nadlimitními celkovými vibracemi přenášenými na páteř, - spojené s prochlazením páteře.

44. Pracovní činnosti, které by takovým omezením vyhovovaly, může žalobkyně vykonávat i v plném pracovním úvazku. O zdravotní způsobilosti žalobkyně určité práce se lze orientovat výhradně jenom podle tzv. ergonomických charakteristik takové práce, které mohou být i pro stejně pojmenované práce či profese velice rozdílné. Představu o takových rizicích při práci dává kategorizace práce učiněná podle zákona č. 258/2000 Sb. U žalobkyně lze konstatovat, že pro ni obecně nejsou kontraindikovány ty práce, které nejsou orgánem ochrany veřejného zdraví vyhlášeny za rizikové. Zvláště práce zařazené do první kategorie může žalobkyně s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat, a to i v plném pracovním úvazku. Na překážku plnému pracovnímu zapojení žalobkyně při výkonu nerizikových prací není ani skutečnost, že žalobkyně je uznána invalidní 1. stupně. I poslední práce, kterou žalobkyně vykonávala (de facto úřednická práce ve státní správě), nebyla pro žalobkyni ze zdravotního hlediska nepřijatelná. Žalobkyně prohlašuje, že svůj pracovní poměr ukončila výhradně jen ze zdravotních důvodů. Z čistě věcného pracovně lékařského hlediska nepovažuje znalec takové tvrzení za opodstatněné. Aby mohlo být uzavřeno, že zaměstnanec ukončil výkon jisté práce ze zdravotních příčin, musel by být předtím vydán lékařský posudek k tomu kompetentním poskytovatelem pracovně lékařských služeb jeho zaměstnavatele, který by jednoznačně deklaroval, že tento zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost příslušnou práci vykonávat. Ani zaměstnanec ani zaměstnavatel nemohou kvalifikovaně hodnotit zdravotní důvody vedoucí k různým pracovním omezením. Toto může učinit pouze příslušný lékař, a to formou vydání příslušného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci. V době od 24. 9. do 31. 7. 2011 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti pro onemocnění levého kolene a pro onemocnění páteře. Původní škoda se na tomto onemocnění podílí v rozsahu 40 %. Při vzniku a rozvoji potíží, pro kterou měla žalobkyně dočasnou pracovní neschopnost byly převažující měrou (asi z 60 % skutečnosti, které nesouvisely s pochybením lékařů OÚNZ [adresa]. Pokud žalobkyně požadovala proplacení léků, pak s výjimkou léku AMITRIPTEYLIN-SLOVAK byly všechny léky podávány žalobkyni v příčinné souvislosti s postižením jejího pohybového aparátu, což je možné uvést i ortéze na levé koleno. Pokud však jde o ortézu na levé zápěstí, pás KD [právnická osoba] BELT E WHITE NEUTRAL a trackingové hole je sporné považovat tyto pomůcky za účelné prostředky sloužící k léčbě následků pochybení lékařů v roce 1961. Lék AMITRIPTEYLIN-SLOVAK byl u žalobkyně podáván pro její duševní potíže, když dosud nebyla psychiatricky vyšetřována, takže není možno uzavírat, že by podávání tohoto léku souviselo s léčbou úrazu v roce 1961.

45. Příčinou artroskopické operace levého kolenního kloubu bylo degenerativní postižení tohoto kloubu charakteru chondropatie. Operace byla provedena pro celkové postižení tohoto kloubu, přičemž z 60 % existovalo onemocnění tohoto kloubu z obecných zdravotních příčin. Artroskopická operace nebyla prováděna pro úrazové poškození levého kolenního kloubu rotačním mechanismem.

46. Ze znaleckého posudku vypracovaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, doručeného soudu dne 9. 11. 2021 vzal soud za prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně je ovlivněn dominujícím postižením pohybového aparátu, kdy je přítomna porucha statodynamiky páteře, sinistroskoliosa krční a hrudní páteře, skolióza bederní páteře. Omezena inklinace krční páteře oboustranně cca o a rotace do krajních poloh. Hypomobilita Thp omezená anteflexe a inklinace LSp, deformace prstů v rámci revmatoidní artritidy, omezená jemná motorika, oboustranně oslabený stisk, zkrácená PDK (4 cm), deformita pravé nohy, ankylóza v pravém kotníku, téměř úplně omezená hybnost v pravém hlezením kloubu, bolestivé rotace v levém kyčelním kloubu na základě artrotických změn. Gonatróza II. stupně vlevo. Nestabilní stoj bez ortopedické obuvi, chůze s dvěma francouzskými holemi na krátkou vzdálenost s korekční obuví. Změny zdravotního stavu žalobkyně se týkají prohloubení poruchy statodynamiky páteře s akcentací vertebrogenního algického syndromu s pseudoradikulární symptomatikou. Dle posudku EMG vyšetření neprokázalo patologické změny ani jiné známky chronické radikulopatie C8 vlevo, jak uvedla [jméno FO]. [jméno FO]. V nomenklatuře MKN není uvedena nemoc prekolapsový stav. Prekolapsový stav je z medicinského hlediska nejednoznačně definovaný zdravotní stav a většinou se tento termín používá u pacientů, kteří mají skutečně kolapsové stavy, tj. porucha vědomí s pádem a tyto projevy u pacientky nebyly nikdy zastiženy. Označení prekolapsové stavy může zahrnovat spektrum polymorfních potíží a nelze se k nim v rámci neurologického vyšetření blíže vyjádřit, zde by bylo namístě komplexní interní a psychiatrické vyšetření. Prekolapsové stavy nemohou vznikat v souvislosti s krácením PDK. Polymorfní potíže, které žalobkyně uvádí, nemají přímou souvislost se zkrácenou PDK a s skoliózou, proto ovlivnění osobního a pracovního života těmito stavy nemá souvislost s nesprávnou péčí v roce 1961 a dalším následkům, které se u žalobkyně objevily. Prekolapsový stav hrudní páteře je výraz medicínsky nesmyslný. Výskyt prekolapsových stavů při řízení ve spojení s určitým postavením horních končetin a hrudníku je velmi nepravděpodobný. U žalobkyně na základě anamnestických údajů, klinického vyšetření, EMG a MR nebyla zjištěna chronická radikulopatie, pokud by i zjištěna byla, pak příznaky se po zatěžující činnosti projevují nejčastěji v řádu dní, ale ne v trvání několika minut. Je krajně nepravděpodobné, aby v případě řízení osobního auta došlo k zásadnímu znecitlivění levé ruky a strhnutí volantu. Popisované polymorfní stesky označované v dokumentaci jako prekolapsové stavy nemají souvislost se zkrácenou PDK, nejsou následkem úrazu a nesprávné péče v roce 1961. Neurolog není schopen se vyjádřit k tomu, zda žalobkyně byla schopna bez omezení a úlev vykonávat kancelářskou práci, toto je dotaz na ortopeda nebo na odborníka z oboru nemocí z povolání. Z pohledu neurologa není důvod tvrdit, že by žalobkyně nebyla schopna vykonávat domácí práce jako je žehlení, praní, věšení prádla, apod. Léčebné úkony, které žalobkyně podstoupila, nelze považovat za postupy mimořádně obtížné, bolestivé či výrazně zhoršující útrapy pacienta. Žalobkyně nemá neurologickou diagnózu. Vertebrogenní algický syndrom etiologický při skolióze spadá ke hodnocení znalcem z oboru ortopedie. Pokud žalobkyně používala trekingové hole, pak je lze v přiměřené míře využívat pro rehabilitaci horní části páteře v exteriéru na delší vzdálenost, kde je možné vykonávat opakovaný cyklický pohyb v rámci rotability páteře, na krátkou vzdálenost lze trekingové hole využít jen na podporu stability. Pokud byla žalobkyně hospitalizována v listopadu v revmatologické Ústavu v [adresa] pro lokální bolesti v oblasti paty a nártu PDK, pak všechna provedená vyšetření uzavřela, že se jednalo o lokální bolest pro deformitu pravé DK, jako následku úrazu v dětství proběhlé osteomyelitidě a opakovaných operací v této oblasti. Vyšetření jinou příčinu neprokázalo.

47. Dle § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinností stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

48. Dle § 420 odst. 1 z.č.40/1964 sb.(dále jen o.z.)., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při činnosti těmi, které k této činnosti použili.

49. Dle § 438 odst. 2 o.z. v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobené škodě.

50. Dle § 444 odst. 1 o. z., při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení společenského uplatnění. Dle odst. 2 téhož ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškovou výši, do které lze poskytovat náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

51. Dle vyhl. č. 440/2001 Sb. § 7 odst. 2 hodnota [hodnota] bodu činí 120 Kč. Dle odst. 3 téhož ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

52. Dle § 5 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb., pokud byl poškozený pro dřívější ztížení společenského uplatnění již odškodněn a odškodňuje-li se nastalé zhoršení tohoto ztížení společenského uplatnění, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, odečte se z bodového ohodnocení nově hodnoceného ztížení společenského uplatnění výše bodového ohodnocení dříve přiznaná. Dle odst. 3 téhož ustanovení, pokud společenské uplatnění poškozeného bylo již ztíženo předchozími změnami zdravotního stavu nesouvisejícími s posuzovanou škodou na zdraví, hodnotí se pouze následky, které vznikly z této škody na zdraví, popř. vedly k podstatnému zhoršení předchozích změn zdravotního stavu.

53. Dle § 445 o. z. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

54. Dle § 446 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

55. Dle § 447 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením příp. invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

56. Dle § 449 odst. 1 o. z., při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

57. Dle § 352 zák. č. 262/2006 Sb. zák. práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek nestanoví-li pracovně právní předpisy jinak.

58. Dle § 353 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

59. Dle § 354 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle odst. 2 téhož ustanovení, průměrný výdělek se zjistí k 1. dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

60. Protože k vzniku škody došlo před účinností zákona č. 89/2012 sb., posuzoval soud žalobní návrh žalobkyně dle ustanovení zákona č.40/1964 sb. v platném znění (o.z.).

61. Po provedeném dokazování soud činí skutkový a právní závěr : Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 8. 10. 2012 domáhala náhrady škody ve výši 2 649 020 Kč s příslušenstvím a žalobu později rozšířila ještě o částku 155 827,80 Kč a následně 26. 11. 2020 žalobu rozšířila ještě o dalších 210 210,12 Kč. Celkově tak žalobkyně požadovala na náhradě škody částku 3 015 057,90 Kč s příslušenstvím a dále požadovala výplatu důchodu ve výši 44 037 Kč počínaje říjnem 2012, vždy ke každému 10. dni měsíce následujícího. Osobu žalovaného povinnou k úhradě náhrady škody označila žalobkyně ČR – [Jméno žalované]. Soud se tak v prvé řadě zabýval pasivní legitimací žalované strany. Soud dospěl k závěru, že Česká republika není ve věci pasivně legitimována a žalobu rozsudkem ze dne 31. 5. 2016 zamítl. K odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 27. 2. 2017 rozsudek zrušil s tím, že osobou povinnou k úhradě náhrady škody je Česká republika (v souladu s ust. § 420 odst. 2 o.z.). Soud se poté následně zabýval důvodností žaloby co do jednotlivých požadovaných položek a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze v omezené části, a to v rozsahu 330 069 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že od posledního zhodnocení její zdravotní způsobilosti a odškodnění soudem v roce 1992 došlo ke zhoršení zdravotního stavu, kdy se změnil rozsah činností, které byla schopna vykonávat. Zhoršení svého zdravotního stavu doložila znaleckým posudkem [jméno FO]. [jméno FO], který v září 2012 konstatoval zhoršení zdravotního stavu oproti naposledy provedenému ohodnocení postižení žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] v roce 1991 s tím, že se její zdravotní stav oproti roku 1992 výrazně zhoršil a zhoršení ztížení společenského uplatnění dle znalce představuje 1 350 bodů, když ve svém znaleckém posudku obodoval ztížení společenského uplatnění žalobkyně oproti roku 1992 3 100 body s tím, že bodové ohodnocení navýšil ještě o 50 %, tedy na celkem [hodnota] bodů, od kterého odečetl dříve přiznané obodování [jméno FO]. [jméno FO] 3 350 bodů a výsledné zhoršení ztížení společenského uplatnění tak představuje 1 350 bodů. Žalobkyně požadovala desetinásobek této částky, tedy 13 500 bodů s tím, že se jedná o výjimečný mimořádný případ, kdy následkem nesprávného postupu lékařů došlo k trvalému poškození zdraví žalobkyně. Žalovaná z důvodu procesní opatrnosti a nejasnosti doby vzniku nové škody vznesla námitku promlčení do všech požadovaných nároků žalobkyně, kterou však blíže nedoplnila. Vzhledem k tomu, že žalobkyní předložený znalecký posudek znalce [jméno FO]. [jméno FO] obsahoval nesprávné navýšení ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 50 %, když hodnotil celkový stav žalobkyně, nikoliv pouze novou další škodu, byť žalobkyně již byla dříve odškodněna za poškození svého zdraví a znalec ani neuvedl, v čem spočívají zvlášť těžké následky, které podstatně omezují uplatnění žalobkyně v životě, kdy i tento znalec připustil vzhledem k věku žalobkyně možnou existenci určitého stupně obtíží při běžném opotřebení pohybového systému během života i bez přítomnosti primárního onemocnění, navrhla vypracování znaleckého posudku, který by objasnil všechny podstatné skutečnosti sporu a zároveň se vypořádal se závěry posudku dr. [jméno FO]. Dle žalované se znalec se nevyjádřil k otázce vlivu zaměstnání administrativního charakteru na bolest zad a omezení hybnosti páteře, ani k tomu, jaký vliv na bolest a poškození kyčelního a kolenního kloubu levé končetiny, stejně jako bolesti zad a poškození hybnosti má věk, genetické dispozice, sedavý způsob života, apod. Tento znalec dostatečně neprokázal a neodůvodnil příčinnou souvislost artroskopické operace v žalobkyně v březnu 2011 s původní způsobenou škodou na zdraví. Stejně tak se znalec nevyjadřoval ani k otázkám příčinné souvislosti uplatňovaných náhrad za léky, zdravotní pomůcky, ani zda zdravotní stav žalobkyně skutečně neumožňuje řádné zaměstnání, domácí práce, jízdu automobilem a jiné žalobou uplatňované nároky na náhradu škody. Z tohoto důvodu žalovaná navrhovala vypracování znaleckého posudku, který by komplexně provedl vyšetření žalobkyně a zabýval se i příčinnou souvislostí původního poškození zdraví v roce 1961 a nyní žalobkyní požadovanou náhradou škody, když navíc dle lékařské zprávy z ortopedické ambulance 4. 1. 2011 bylo uvedeno, že žalobkyně v říjnu 2010 utrpěla úraz rotačním mechanismem a kvůli tomuto úrazu se následně podrobila artroskopické operaci dne 11. 3. 2011. Ke komplexnímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně i objasnění příčinné souvislosti mezi původním poškozením zdraví žalobkyně a příp. novým vznikem nároku žalobkyně na náhradu škody soud proto ustanovil znalecký ústav, kdy posudek byl primárně zpracován lékaři Fakultní nemocnice Královské [adresa] z oboru ortopedie-traumatologie a z oboru pracovního lékařství, kdy pouze obor pracovního lékařství je jednoznačně schopen učinit závěr o možnosti setrvání žalobkyně v pracovním poměru a s tím souvisejícími nároky. Tento posudek jednoznačně stanovil, že příčinou artroskopické operace levého kolenního kloubu 11. 3. 2011 bylo degenerativní postižení tohoto kloubu charakteru chondropatie, kdy operace byla provedena pro celkové postižení tohoto kloubu, přičemž z 60 % existovalo onemocnění tohoto kloubu z obecných zdravotních příčin, operace tak nebyla provedena pro úrazové poškození levého kolenního kloubu rotačním mechanismem, jak bylo uváděno v lékařské zprávě ze dne 4. 1. 2011. Tento závěr učinil i znalec [jméno FO]. [jméno FO] ve svém posudku, který uváděl, že jedinou a jednoznačnou příčinou opotřebení levé končetiny ve smyslu artrózy 2. stupně, která vedla k artroskopické operaci levého kolenního kloubu, není zkrácení pravé dolní končetiny a že toto opotřebení by bylo přítomno i bez přítomnosti primárního onemocnění v rozsahu 20 %. Znalecký posudek znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Královské [adresa] pak s ohledem na výše uvedené učinil jednoznačný závěr, že zdravotní stav žalobkyně je možno považovat za ustálený k 11. 3. 2012, tedy jeden rok po artroskopické operaci kolene, kdy byla zjištěna i nová škoda, a to postižení páteře žalobkyně charakteru lehkého omezení hybnosti provázeného kořenovým drážděním postižením levého kyčelního kloubu vedoucí k lehkému omezení jeho hybnosti a postižení levého kolenního kloubu vedoucí k lehkému omezení jeho hybnosti. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] se ve svém posudku nezabýval stanovením data, kdy bylo možno zdravotní stav žalobkyně požadovat za ustálený ani tím, co je novou škodou. Vzhledem k tomu, že zdravotní stav žalobkyně je možno považovat za ustálený k 11. 3. 2012 a žaloba byla podána 8. 10. 2012, žalovanou vznesená námitka promlčení nároku tak není důvodná. Znalecký ústav provedl ocenění bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně v souladu s přílohou č. [hodnota] vyh. č. 442/2001 Sb., kdy bolestné bylo ohodnoceno 70 body a ztížení společenského uplatnění 120 body, přičemž se tento znalecký posudek vypořádal a odůvodnil, proč nesouhlasí s bodovým ohodnocením bolestného [jméno FO]. [jméno FO] 60 body a zároveň odůvodnil, jak dospěl k stanovení ztížení společenského uplatnění v rozsahu 1 120 bodů, kdy dle znaleckého posudku je omezení hybnosti páteře žalobkyně hodnoceno pouze jako lehké. Znalecký posudek obodoval pouze novou škodu v souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn [spisová značka]. Vzhledem ke zkušenosti ústavu s vypracováním posudku v oblasti pracovního lékařství a znalostí ergonomických charakteristik prací dle zákona č. 258/2000 Sb., který specifikuje kategorizaci práce, ústav konstatoval, že pochybení lékařů OÚNZ [adresa] se na této nové škodě podílí v rozsahu 40 %, pak celkovému ztížení 1 120 bodů odpovídá při 40% podílu 448 bodů, při výši bodů 120 Kč dle § 7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. a pak odškodnění ztížení odpovídá finanční částka 53 780 Kč a soud se s tímto závěrem ztotožňuje, neboť je řádně a logicky odůvodněn. Dále se znalecký posudek vypořádal s pracemi, které jsou kontraindikované pro žalobkyni vzhledem k jejímu onemocnění páteře a obou dolních končetin, což se týká jak pracovních činností, tak i prací v domácnosti, kdy žalobkyně nemůže vykonávat práce spojené s přetěžováním dolních končetin, práce spojené s ruční manipulací s nadlimitně těžkými předměty, práce spojené s udržováním trupu nebo hlavy v nepřijatelné nebo podmíněně přijatelné poloze po nadlimitně dlouhou dobu, práce spojené s přetěžováním páteře, práce spojené s nadlimitními celkovými vibracemi přenášenými na páteř a práce spojené s prochlazením páteře. [jméno FO]. [jméno FO] v té souvislosti uvedl, že žalobkyně je vyloučena z jakýchkoliv fyzických náročných zaměstnání a nemůže dlouhodobě sedět u pracovního stolu či počítače. Jakou konkrétní práci může žalobkyně vykonávat by bylo možno zjistit pouze z kategorizace práce učiněné zákonem č. 258/2000 Sb. U žalobkyně tak lze konstatovat, že pro ni nejsou obecně kontraindikovány ty práce, které nejsou orgánem ochrany veřejného zdraví vyhlášeny za rizikové. Zvláště pak práce zařazené do 1. kategorie (práce, jakou vykonávala žalobkyně), může žalobkyně s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat, a to i v plném pracovním úvazku, čemuž nebrání ani přiznání invalidity 1. stupně. I dr. [jméno FO] ve svém posudku uvádí, že žalobkyně je omezena v osobním a pracovním životě, bez zatížení pohybového apatáru, nikoliv vyloučena. V tomto se shoduje s docentem Hrnčířem. Pokud žalobkyně uváděla, že ukončila pracovní poměr výhradně ze zdravotních důvodů, pak dle závěrů znaleckého posudku z pracovně lékařského hlediska toto není považováno za opodstatněné. Aby mohlo být uzavřeno, že zaměstnanec ukončil výkon určité práce ze zdravotních příčin, musel by být předtím vydán lékařský posudek k tomu kompetentním poskytovatelem pracovně lékařských služeb jeho zaměstnavatele, který by jednoznačně deklaroval, při znalosti konkrétních prací vykonávaných žalobkyní, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost příslušnou práci vykonávat. Zaměstnanec ani zaměstnavatel nemohou kvalifikovaně hodnotit zdravotní důvody vedoucí k různým pracovním omezením. K tomu je příslušný pouze lékař, a to formou vydání příslušného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti. Ani žalobkyně ani její zaměstnavatel tak nemohli kvalifikovaně určit, zda k ukončení pracovního poměru dochází výlučně ze zdravotních důvodů, a to na základě subjektivního vznímání žalobkyně. Navíc žalobkyně pravidelně absolvovala preventivní lékařské prohlídky u svého zaměstnavatele a vždy byla shledána způsobilou k práci. Stejně tak k výraznému zhoršení jejího zdravotního stavu nenasvědčuje i skutečnost, že žalobkyni byla po celou dobu přiznána invalidita pouze 1. stupně, kdy tedy její pracovní schopnosti jsou zachovány v rozsahu 35 – 49 %. Znalecký posudek se také vyjádřil i příčině pracovní neschopnosti žalobkyně v době od 24. 9. 2010 do 31. 7. 2011, kdy byla žalobkyně v pracovní neschopnosti pro onemocnění levého kolene a pro onemocnění páteře a že tedy podíl primárního onemocnění je na této pracovní schopnosti v rozsahu 40 %. Tato skutečnost je podporována i zprávou Centra psychologického a sociálního poradenství v [adresa], ve které je uvedeno, že žalobkyně byla v době od září 2010 do července 2011 v pracovní neschopnosti, která byla důsledkem velkého pracovního i osobního přetížení. Stejně tak i její manžel ve své svědecké výpovědi uvedl, že manželka si v zaměstnání nemohla nijak výrazně ulevit a tím docházelo k rozvoji negativních průvodních znaků. Soud se tak ztotožňuje se závěrem znaleckého posudku, že podíl prvotního onemocnění na škodě žalobkyně vzniklé po ustálení jejího zdravotního stavu v březnu 2012 je v rozsahu 40 % a v rámci tohoto podílu pak soud postupoval při výpočtu jednotlivých požadovaných částek na náhradě škody. Lékařský posudek potvrdil, že všechny léky podávané žalobkyni, které žalobkyně požadovala v rámci náhrady škody, byly předepisovány v příčinné souvislosti s postižením jejího pohybového aparátu včetně ortézy na levé koleno, vyjma však léků AMITRIPTEYLIN-SLOVAK, který byl podáván pro duševní potíže a vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla psychiatricky vyšetřena, není možno uzavřít, že by podávání tohoto léku souviselo s léčbou úrazu v roce 1961. Stejně tak znalecký posudek vyloučil příčinnou souvislosti požadované náhrady škody se zakoupením ortézy na levé zápěstí, pásu Cosmodisk či trekingových holí, když tyto pomůcky není možné považovat za účelné prostředky sloužící k léčbě následků pochybení lékařů v roce 1961, a to zejména pás Cosmodisk, který je telemarketingovým produktem a za situace, kdy žalobkyně ujde 100-200 m dle své výpovědi, těžko může být používání trekingových holí efektivní. S ohledem na závěry znaleckého posudku pak soud přiznal žalobkyni na bolestném ze zjištěných 70 bodů 40 %, tedy 28 bodů při hodnotě bodu 120 Kč tak bolestné představuje částku 3 360 Kč a na ztížení společenského uplatnění stanoveném znalci na 1 120 bodů při 40% podílu 448 bodů, při hodnotě 120 Kč za jeden bod pak odpovídá finanční částka 53 780 Kč dle ust. § 444 odst. 1 o.z. a § 7 odst. 2 vyhl.č.440/2001 sb. Vzhledem k rozsahu činností, které žalobkyně mohla vykonávat před zhoršením zdravotního stavu a vznikem nové škody v roce 2012, soud považuje za odpovídající navýšení ztížení společenského uplatnění na 2,5 násobek, tedy na celkem částku 134 400 Kč dle ust. § 5 odst. 2 vyhl.č. 440/2001 sb.. Soud se neztotožňuje s názorem žalované strany, že nárok na náhradu škody je možno přiznat pouze v případě prokázaného 100% zavinění žalované strany (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). S odkazem na Nález IV.ÚS 3614/2020 soud má za to, že nevzniká povinnost k náhradě škody jen v případě 100% příčinné souvislosti, ale, že je možno náhradu škody přiznat v poměru k zavinění – tzv. dělená odpovědnost dle § 438 o.z. (viz rozhodnutí NS ČR [spisová značka]). Stejně tak soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že se u ní jedná o případ hodný mimořádného zřetele, kde je namístě 10 násobné navýšení. Je pravdou, že žalobkyně byla a je podstatně omezena ve všech svých aktivitách již od velmi útlého věku a toto její omezení se projevilo v celé škále jejího osobního, společenského, sportovního i pracovního života. Toto omezení však již bylo vzato na zřetel při rozhodnutí Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], kdy jí na základě posudku [jméno FO]. [jméno FO] bylo přiznáno ztížení společenského uplatnění v rozsahu 670 bodů a bylo navýšeno na 5 násobek základní částky právě s odůvodněním omezení žalobkyně od útlého věku přes dospívání až do dospělosti. Již tehdy omezení žalobkyně byla zohledněna a navýšení je možné jen pokud se jedná o mimořádné ztížení oproti předešlému stavu a pokud stejný stav ještě nebyl obodován.

62. V případě, že znalec [jméno FO]. [jméno FO] považoval primární nesprávné léčení způsobující škodu v rozsahu 80 % pak ale koeficient 0,8 % ve svém závěru ohledně stanovení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění nijak nezohlednil. Soud při zvážení možného násobku ztížení společenského uplatnění porovnával schopnosti a možnosti žalobkyně, které mohla vykonávat před vznikem nové škody, tedy před rokem 2012 a co již následně v době vzniku nové škody vykonávat nemohla. Žalobkyně ve svém výslechu uvedla, že do roku 2010 mohla číst, pracovat na PC, zvládala ruční práce, chystala jídlo vsedě, byla schopna utřít prach, věnovala se svým koníčkům – šití na šicím stroji, vyšívání, péče o malé psy. Protože se u ní začaly objevovat bolesti páteře a hlavně „prekolapsové stavy“ a celá tato situace vygradovala v roce 2010, tak jí manžel se syny doporučil, ať již neřídí, že ji budou vozit, proto preventivně přestala řídit v roce 2008. Dříve zvládala alespoň přípravu jídla. Do roku 2010 s pomocí francouzských holí chodila v zaměstnání i na kontroly po domovech důchodců, což poté není možné. Levou ruku zvedne pouze omezeně a k činnostem, kde potřebuje obě ruce, jako je např. mytí a česání vlasů, mytí zad, zapínání podprsenky, toto již nezvládne, nezapne si ani řetízek. Musí nosit ortopedické zavazovací boty, které jí však musí utáhnout manžel, protože sama to nezvládne, stejně jako si nezvládne natáhnout ponožky. V těchto botách musí chodit celý den i v horku, nemůže chodit doma na boso. Od roku 2010 také nevydrží v autě déle než jednu hodinu, proto přestala navštěvovat své bratry v [adresa], kde cesta z Berouna trvá 6 hodin kvůli nutným přestávkám. Nyní ujde 100 m, max. 200 m, nemůže jezdit MHD, když zastávky jsou vzdálené 1,5 km, což by nedošla. Neodvažuje se vzít vnoučata do náruče, obává se, že by je neudržela. V zaměstnání si musela co 1,5 h dělat 10 min. přestávky a u počítače vydržela pracovat 30-45 min., než se dostavily křeče. Doma jí manžel pomáhá s oblékáním, hygienou, dělá těžší práce. Dříve chodili do kina či k přátelům, v divadle byli naposledy v roce 2011. Manžel žalobkyně potvrdil, že potíže se začaly manželce zhoršovat v roce 2008. Vše ale vyvrcholilo poškozením kolene v roce 2010 a následnou operací. Do roku 1990 žalobkyně zvládala spoustu činností, ale i tak manžel i synové pomáhali. [adresa] a úklid vyjma těžkých prací zvládala žalobkyně do roku 2002, poté už si sjednali paní na pomoc. Stav žalobkyně se začal zhoršovat kolem roku 2008 či 2009, začaly jí padat věci z ruky. Bez varování dostávala křeče a s tím souvisely i problémy s dýcháním a ovládání horních končetin. Dříve taky řídila na krátké vzdálenosti, ale když se jí začaly zhoršovat motorické schopnosti, tak ji začali vozit. Zlom nastal po operaci kolene, kdy žalobkyně zůstala doma objevily se problémy motorické i psychické. Dříve se žalobkyně věnoval ručním pracím, práci na zahradě, ráda chodila do divadla, na kulturní akce, od operace kolene musela omezit všechny své aktivity, nemůže dělat ani ruční práce, kdy nezvládá jemnou mechaniku. Nemůže přenést předmět vážící více než 1 kg. Dříve byla schopna nachystat zeleninu při vaření. Po zhoršení levé ruky už všechno jídlo připravuje manžel. Nevydrží sedět, nemůžou proto chodit ani za kulturou ani ke známým. Žalobkyni také psychicky zasáhlo, že již nemůže být dále zaměstnána. Žalobkyně se dokáže obléci pouze částečně, manžel jí pomáhá oblékat prádlo, pomáhá jí do vany, umýt se ve vaně, umýt vlasy. To vše nastalo po návratu z nemocnice v roce 2011, kdy již nemohla došlápnout na levou nohu a musela balancovat na pravé. Nyní nejvíce času tráví u TV, musela vyřadit všechny své oblíbené ruční práce i práce na zahradě. Do vzniku nové škody žalobkyně mohla vykonávat alespoň omezeně své činnosti, jako je ruční práce, nějaké práce v domácnosti, drobné práce na zahradě, mohla se starat o psy. Poté co po operaci v roce 2011 už nemůže došlápnout ani na levou nohu, musí balancovat na pravé, vyřadila i ten zbytek činností, které ještě mohla vykonávat a v podstatě většinu času tráví u televizní obrazovky. Soud tak má za to, že již dříve byly možnosti uplatnění žalobkyně v osobním a společenském životě na nízké úrovni, mohla však část svých činností vykonávat, mohla docházet do zaměstnání, ale v důsledku zhoršení zdravotního stavu přišla i o tyto možnosti. Soud tak má za to, že pro tato omezení je možno navýšit ztížení bodového ohodnocení na celkem [hodnota] násobek. Pokud se týká případného chození např. do kina, pak manžel již u jednání u Okresního soudu v [adresa] uvedl, že naposledy byli v kině v roce 1983 ještě za studií na VŠ a stejně tak nechodili ani na procházky, což uvedl u jednání v roce 1992. Manžel žalobkyně dále vypověděl, že žalobkyně byla ze zaměstnání tak unavená, že již žádné procházky po návratu z práce ani nezvládala. Soud tak má za to, že navýšení na 2,5 násobek ztížení společenského obohacení je odpovídající, když u žalobkyně rozhodně nelze použít 10 násobek, jako např. v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], když i dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] byl přiznán „pouze“ 7-mi násobek a jednalo se o osoby ve věku 16,5 let, 23 let, 17 let a 34 let. U žalobkyně se nejednalo o žádné mimořádné zapojení, soud však vzal na zřetel, že s novou škodou se žalobkyni zmenšily i již dříve omezené možnosti její činnosti a vyžití a rovněž, aby reálná peněžní hodnota ocenění byla přiměřená a bylo dodrženo pravidlo proporcionality mezi způsobenou škodou a přiznanou výší odškodnění (viz rozhodnutí NS ČR [spisová značka], Nálezy III. ÚS 350/03 a I.ÚS 3367/13).

63. Pokud žalobkyně požadovala náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti, pak soud dospěl k závěru, že žalobkyni tato náhrada náleží, avšak nikoliv do průměrného hrubého měsíčního výdělku 44 037 Kč, jak uváděla žalobkyně, ale do průměrného měsíčního výdělku za období 7-9/2010, kdy bylo prokázáno, že tento průměrný výdělek činil 37 465 Kč. Jelikož se jedná o náhradu mzdy, tudíž plnění z pracovního poměru je potřeba při stanovení této náhrady vycházet ze zákoníku práce, který určuje, z jakého průměrného hrubého měsíčního výdělku se vychází a že tímto výdělek je výdělek dosahovaný v předchozím kalendářním čtvrtletí před vznikem škody (§§ 352, 353 a 354 z.č. 262/2006 sb.). Jak vyplývá z potvrzení zaměstnavatele, tento výdělek činil 37 465 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od října 2010 do července 2011 včetně částku 176 727 Kč a 40 % procent představuje částku 70 690,80 Kč po zaokrouhlení 70 691 Kč. Soud při stanovení této náhrady za ztrátu na výdělku dopočítával do průměrného výdělku 37 465 Kč vyplacené nemocenské dávky, kdy za říjen bylo vyplaceno 19 490 Kč, rozdíl pak činí 17 975 Kč, v listopadu bylo na nemocenském vyplaceno 19 490 Kč, rozdíl činí 17 975 Kč, v prosinci bylo vyplaceno 19 871 Kč, rozdíl činí 17 594 Kč, v lednu byla vyplacena nemocenská 20 336 Kč, rozdíl činí 17 129 Kč, v únoru 2011 – 18 368 Kč, rozdíl činí 19 097 Kč, v březnu 2011 – 20 336 Kč, rozdíl činí 17 129 Kč, v dubnu 2011 byla vyplacena nemocenská 19 680 Kč, rozdíl činí 17 785 Kč, v květnu 2011 – 20 336 Kč, rozdíl činí 17 129 Kč, v červnu 2011 – 19 680 Kč, rozdíl činí 17 785 Kč a za červenec 2011 byla vyplacena nemocenská ve výši 20 336 Kč, což činí rozdíl 17 129 Kč. Vzhledem k tomu, že podíl primárního onemocnění byl znaleckým posudkem shledán v rozsahu 40 %, pak žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku byla přiznána částka odpovídající 40 % z celkového rozdílu 176 727 Kč, a to dle ust. § 446 o.z.

64. Pokud žalobkyně požadovala náhradu za ztrátu na výdělku počínaje měsícem říjnem 2012 ve výši 44 037 Kč, pak tento nárok soud shledal nedůvodným. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně ukončila pracovní poměr dohodou ke dni 31. 7. 2011 s uvedením důvodu zdravotní důvody, avšak pro ukončení pracovního poměru takovýmto způsobem neměla žalobkyně ani její zaměstnavatel žádný lékařský posudek, který by jednoznačně deklaroval, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost příslušnou práci vykonávat. Ani zaměstnanec ani zaměstnavatel nemohou kvalifikovaně vyhodnotit zdravotní důvody vedoucí k ukončení pracovního poměru pro ztrátu zdravotní způsobilosti. Pokud žalobkyně měla potvrzení lékařů specialistů, resp. doporučení práci nevykonávat, pak žádná z těchto lékařských zpráv nebyla dostatečně způsobilá, aby na jejím základě mohl být ukončen pracovní poměr ze zdravotních důvodů. Právě v souvislosti s možnou náhradou na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze zdravotních důvodů jsou kladeny přísnější nároky na způsob ukončení pracovního poměru, kdy dle § 52 písm.d) zákoníku práce je možno pracovní poměru ukončit ze zdravotních důvodů v případě, že je zaměstnanec na základě lékařského posudku vydaného kompetentním poskytovatelem pracovnělékařských služeb jeho zaměstnavatele deklarováno, že zaměstnanec tuto zdravotní způsobilost pozbyl či příp. je zaměstnanci přiznán plný invalidní důchod (invalidní důchod 3. stupně). V případě žalobkyně k ničemu takovému nedošlo, žádné lékařské potvrzení lékaře způsobilého takové potvrzení vystavit, vydáno nebylo. Navíc znaleckým posudkem Fakultní nemocnice Královské [adresa] bylo jednoznačně konstatováno, že žalobkyně může vykonávat práci v plném pracovním úvazku, a to ještě navíc, pokud bylo žalobkyní tvrzeno, že jí zaměstnavatel vycházel všemožně vstříc v rámci zaměstnání žalobkyně, aby nadále mohla svoji práci vykonávat. Pokud žalobkyně navrhovala vyslechnout svého dřívějšího nadřízeného [tituly před jménem] [jméno FO] k úlevám, které byly žalobkyni v rámci zaměstnání poskytovány, pak tento výslech soud považoval za nadbytečný, když poskytování úlev zaměstnavatelem sloužilo spíše k tomu, že žalobkyně mohla práci vykonávat, jak vyplývá i ze znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem. Soud tedy uzavírá, že v případě, že žalobkyně neprokázala, že v době ukončení jejího pracovního poměru zde existovaly natolik závažné zdravotní důvody, které ji činily zcela nezpůsobilou výkonu dosavadní práce a nebyla ani uznána plně invalidní a navíc, že tyto příčiny by byly jediné a výhradní, pak zde není příčinná způsobilost mezi ukončením pracovního poměru žalobkyně a primárním onemocněním z roku 1961. Z tohoto důvodu tedy žalované důchod ve výši 44 037 Kč nemohl být přiznán, když ani v době vyhotovení znaleckého posudku v roce 2021 případná převažující příčina primárního onemocnění nebyla u žalobkyně shledána při jejím dalším možném zaměstnání. Navíc, pokud by i byla shledána příčinná souvislost s odpovědností žalovaného, muselo by se vycházet z naposledy dosahovaného průměrného výdělku před vznikem této škody dle pracovněprávních předpisů, když se jedná o náhradu vyplývající z pracovního poměru a tento průměrný měsíční výdělek za třetí čtvrtletí roku 2010 byl zjištěn ve výši 37 465 Kč s odečítáním přiznaného invalidního důchodu a případného možného dosahovaného výdělku, rozhodně tedy nikoliv do žalobkyní uváděné výše.

65. Pokud žalobkyně požadovala náhradu škody spočívající v cestovném, které požadovala v částce 48 000 Kč měsíčně za období 10/2009 až 9/2012 při odhadem stanovené částce 2 000 Kč, kdy následně matematickým výpočtem žalobkyně uvedla, že skutečné cestovné činilo v tomto období 3 607,40 Kč a následně požadovala žalobkyně na cestovném za období od 31. 3. 2014 do 31. 3. 2016 částku 64 387,65 Kč, pak náhrada škody v této výši žalobkyni přiznána nebyla, neboť pokud se jedná o skutečnou škodu, musí být každá jednotlivá položka přesně vyčíslena a musí být doloženo, jak žalobkyně k této škodě dospěla, tzn., že žalobkyně by musela přesně uvést, kdy, za jakým účelem, kam jela, jakým vozem, jakou vzdálenost při jaké spotřebě a každou tuto návštěvu doložit, kdy se jedná o skutečnou škodu a tato skutečná škoda musí být takto doložena. Lze přiznat jen prokazatelně účelně vynaložené náklady, nikoliv „paušál“, jak žalobkyně navrhovala. Pouhý odhad není možný a pokud žalobkyně ohledně cestovních nákladů poukazovala na použití ustanovení § 136 o.s.ř. a v té souvislosti na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], pak tento odkaz dle názoru soudu není příhodný, neboť v tomto případě se jednalo o stanovení možného fiktivního příjmu srovnatelného s jiným pracovníkem, což je možné doložit, nikoliv skutečně zjistitelných (byť s obtíženi) cestovních nákladů. Jedná se o skutečnou škodu, která musí být prokázána, což v daném případě nebyla Navíc žalobkyně uvedla, že tyto cesty k lékařům, na rehabilitace, apod., byly vykonávány vozidly, jejímž vlastníkem je společnost [právnická osoba], kdy jednatelé této společnosti jsou manžel žalobkyně a její synové. Vzhledem k tomu, že se jedná o firemní vozidla, nebyla doložena žádná kniha jízd, kterou je firma k vyúčtování takovýchto jízd povinna vést s tím, že by tyto jízdy byly přeúčtovány žalobkyni a žalobkyně by je uhradila, a tím by prokázala kdy a v jaké výši jí tedy vznikla skutečná škoda. Ani žalobkyně ani firma [právnická osoba] nedoložila konkrétní výpis jednotlivých jízd uskutečněných žalobkyní. Navíc ze samotného výslechu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně dostávala příspěvek na pohonné hmoty. Tudíž i pokud by cesty vykonávala firemním vozidlem a tyto uhradila, bylo by nezbytné od těchto položek ještě odečíst skutečně vyplacený příspěvek na pohonné hmoty.

66. Pokud žalobkyně požadovala za výpomoc v domácnosti za období od 29. 10. do 5. 10. 2012 částku 90 100 Kč (za období od 29. 10. 2010 do 31. 12. 2010 částku 11 900 Kč, za rok 2011 – 44 200 Kč a za rok 2012 do 5. 10. 2012 – 34 000 Kč) pak provedeným dokazováním bylo doloženo, že za toto období provedeným dokazováním doklady o předání finanční částky v tomto období bylo prokázáno, že žalobkyně za toto období uhradila celkem částku 85 850 Kč a z toho 40 % představuje částku za výpomoc v domácnosti 33 660 Kč. Pokud žalobkyně za úklid za rok 2010, tedy od 29. 10. do 31. 12. 2010 požadovala částku 11 900 Kč a doložila doklady i s datem 1. 10., 8. 10., 15. 10., 22. 10. 2010 po 850 Kč, pak částka 4 x 850 Kč, tj. 3 400 Kč nebyla za toto období přiznána, kdy žalobkyně požadovala za úklid až od 29. 10. 2010, nikoliv od 1. 10. 2010. Za toto období tak soud vycházel z částky 10 týdnů x 850 Kč, tj. 8 500 Kč. Za rok 2011 žalobkyně požadovala 50 x 850 Kč, nebyl však doložen doklad o předání částky 27. 6. 2011, pak tedy za rok 2011 soud přiznal částku 41 650 Kč (49 x 850 Kč). Za rok 2012 byly doloženy veškeré doklady za týdny v žalobě uvedené žalobkyní, tudíž za rok 2012 bylo žalobkyni přiznáno 40 x 850 Kč, tj. 34 000 Kč. Za období od 31. 3. 2014 do 21. 3. 2016 bylo žalobkyni přiznáno 78 600 Kč, když žalobkyně doloženými doklady o předání finanční částky prokázala, že ve všech v žalobě uvedených týdnech došlo k předání finanční částky.

67. Za období od 31. 3. 2014 do 21. 3. 2016 žalobkyně požadovala za pomoc v domácnosti částku 78 600 Kč (za období od 31. 3. 2014 do 31. 12. 2014 – částku 29 400 Kč, za rok 2015 – částku 39 350 Kč a za rok 2016 do 21. 3. 2016 – částku 9 850 Kč). Provedeným dokazováním doklady o předání finanční částky bylo prokázáno, že skutečně za toto období vynaložila celkem částku 78 600 Kč z čehož 40 % představuje přiznanou částku za toto období 31 440 Kč. Následně žalobkyně rozšířila žalobu ještě za období od 26. 11. 2017 do 12. 11. 2020 a za toto období požadovala celkem částku 110 250 Kč (za období od 23. 11. 2017 až 31. 12. 2017 – částku 3 300 Kč, za rok 2018 – částku 35 850 Kč, za rok 2019 – částku 38 350 Kč a za rok 2020 do 12. 11. 2020 – částku 32 750 Kč). Provedeným dokazováním listinnými důkazy o předání finanční částky pak bylo prokázáno, že žalobkyně za toto období uhradila paní [jméno FO] celkem částku 110 150 Kč, z čehož 40 % představuje částku 44 060 Kč. Nebyl doložen doklad za 14. týden roku 2018, kdy žalobkyně za rok 2018 chtěla částku 850 Kč za 13 týdnů, nikoliv za 14 týdnů, a navíc 14. týden nebyl doložen. Dále pak za rok 2020 byla přiznána částka 13 x 850 Kč (nikoliv 15 x 850 Kč), když žalobkyně požadovala v žalobě za 39. až 41. týden za úklid částku 850 Kč, doložila však doklad, že v těchto týdnech uhradila pomocnici částku 800 Kč. Za celé žalované období tak soud přiznal žalobkyni na této části náhradu škody ve výši 109 160 Kč, představující skutečnou škodu dle ust. § 420 odst. 1 o.z.. Znaleckým dokazováním, výslechem žalobkyně i jejího manžela bylo prokázáno, že od roku 2012 se zdravotní stav žalobkyně zhoršoval, že nemohla vykonávat ani dřívější drobný úklid včetně starosti o prádlo, soud tak má za prokázáno, je zde příčinná souvislost s touto škodou. A proto soud při stanovení tohoto podílu náhrady škody vycházel ze znaleckého posudku, jenž stanovil rozsah zavinění chybného ošetření lékaři OÚNZ [adresa] ve výši 40 %, proto byl z požadované a prokázané částky přiznán nárok vždy ve výši 40 %. S ohledem na toto odůvodnění pak ve zbývající části byl nárok zamítnut.

68. V části náhrady škody účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (dle ust. § 449 odst. 1 o.z.) soud přiznal žalobkyni za vynaložené léky za období od 5/1011 do 9/2012 z celkově prokázané částky vynaložené za léky 8 680 Kč, z toho 40% činí 3 472 Kč a za období od 4/2014 do 3/2016 – 12 694,55 Kč, z toho 40 % činí 5 078 Kč, kdy soud odečítal cenu za lék AMITRIPTEYLIN-SLOVAK, který dle znaleckého posudku neměl souvislost s primárním onemocněním. Stejně tak v návaznosti na závěry posudku byla přiznána částka 328 Kč představující 40% z ceny 819 Kč za ortézu na levé koleno. Ostatní nároky z tohoto titulu nebyly dle posudku v příčinné souvislosti a z tohoto důvod byl nárok na jejich náhradu zamítnut. Žalobkyni byla ještě přiznána náhrada v rozsahu 40 % za zaplacený znalecký posudek dr. [jméno FO] (uhrazeno žalobkyní 11 500 Kč) – 4 600 Kč.

69. Pokud zástupce žalobkyně požadoval provedení důkazů výslechem znalce [jméno FO]. [jméno FO], pak soud tento výslech považoval za nadbytečný s odkazem na závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], a to za situace, že žalovaná strana namítala nedostatky a rozpory ve znaleckém posudku [jméno FO]. [jméno FO], které přesně specifikovala ve svém podání ze dne 21.9.2015 a navrhovala vypracování posudku, který by se komplexně zabýval zdravotním stavem žalobkyně, když [jméno FO]. [jméno FO] jakožto ortoped se nezabýval hodnocením zdravotního stavu paní žalobkyně z hlediska zachování jejího pracovního potenciálu, neboť zjištění této skutečnosti mělo podstatný vliv na rozhodování o nároku žalobkyně týkající se náhrady škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti , dále náhrady škody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a zjištění příčinné souvislosti mezi primární škodou a novou škodou.. Znalecký posudek vypracovaný Fakultní nemocnicí Královské [adresa] a následně obhájený u ústního jednání [tituly před jménem] [jméno FO], dle soudu, jednoznačně a dostatečně vyhodnotil rozpory ve znaleckém posudku [jméno FO]. [jméno FO], jednoznačně poukázal na chyby v provedeném znaleckém posudku a nově provedl znalecké hodnocení zdravotního stavu paní žalobkyně včetně bolestného a ztížení společenského uplatnění nové škody a artroskopické operace. Navazující znalecký posudek Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pak potvrdil, že z neurologického hlediska paní žalobkyně netrpí onemocněním, které by jí činilo práce neschopnou vykonávat dosavadní povolání a tudíž nebyla prokázána příčinná souvislost mezi následky chybného ošetření paní žalobkyně v roce 1961 a objektivně zjištěným faktickým zdravotním stavem paní žalobkyně z neurologického hlediska. Pokud ve znaleckém posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze bylo uvedeno, že znalec z oboru neurologie se k některým otázkám nemohl vyjádřit, neboť se týkaly oboru psychiatrie a interny a interního lékařství a na základě těchto závěrů pak zástupce žalobkyně navrhoval vypracování dalších posudků z oborů psychiatrie a oboru interního lékařství a rovněž i zpracování znaleckého posudku z oboru algeziologie, pak soud vypracování těchto dalších posudků považoval za nadbytečné, když žalobkyní uváděné potíže nazvané „prekolapsový stav“ znalci ohodnotili i jako medicínský „nesmysl“ (což v posudku odůvodnili), tak jak je popisován žalobkyní, že není záležitostí objektivního nálezu, ale spíše psychiatrického nálezu, stejně jako případné vyšetření v rámci interního lékařství. Ani samotná žalobkyně, až do slyšení znalkyně z oboru neurologie, netvrdila žádné psychické potíže, ani potíže z oboru interního lékařství, pouze uváděla, že dochází do Centra léčby bolesti a že je jí předepisováno velké množství léků, mající vliv na zažívání. Až do 24.5.2022 žalobkyně netvrdila, že uplatňuje náhradu škody i pro potíže psychického rázu, interního onemocnění a trvalé bolesti a že by tyto případné potíže měly příčinnou souvislost s primárním chybným ošetřením v roce 1961, byť již , jak vyplývá ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] , od 9/2010 do 7/2011 se zdravotní a psychický stav žalobkyně výrazně zhoršoval v důsledku velkého pracovního a osobního přetížení. Požadavek na vypracování dalších posudků z oboru psychiatrie, interního lékařství a algeziologie, tak byl vznesen jednak po koncentraci řízení a jednak po uplynutí lhůty k uplatnění náhrady škody, kdy žalovaná strana vznesla námitku promlčení, která si týkala i žalobkyní požadované náhrady z titulu „ztráty šance“. Soud má za to, že znalecký posudek zpracovaný Fakultní nemocnicí Královské [adresa] obsahující závěry z posudkového lékařství a ortopedie, které se váží k primární příčině potíží žalobkyně dostatečně jednoznačně objasnil příčinnou souvislost a rozsah této příčinné souvislosti se současnými zdravotními problémy žalobkyně a vznikem další škody, která je předmětem žaloby. Navíc již v rámci tohoto posudku bylo znalcem vyhodnoceno, že bolestné v sobě zahrnuje i položku bolestivosti jednotlivých obodovaných položek, když navíc bolest je zcela subjektivní kritérium vnímané každým pacientem rozdílně, tedy i posudek oboru algeziologie soud považoval za nadbytečný i z tohoto důvodu a protože i zde chyběla skutková tvrzení vztahující se k bolesti a jejího příčinného následku v souvislosti s původní škodou. Za této situace s ohledem na provedené rozsáhlé znalecké dokazování a výše uvedené chybějící skutkové tvrzení, soud považoval provedení dalších znaleckých posudků za nadbytečné, kdy provedeným dokazováním znaleckými posudky má za to, že stav žalobkyně byl náležitě a jednoznačně objasněn a oba slyšení znalci se vypořádali se všemi námitkami žalující strany, což se promítlo v soudem přiznaném nároku na náhradu nové škody v rozsahu 40 %.

70. Rovněž výslech nadřízeného žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s důvodem ukončení pracovního poměru paní žalobkyně a jejím pracovním podmínkám, soud považoval za nadbytečný, neboť zaměstnavatel nemůže kvalifikovaně hodnotit zdravotní důvody vedoucí k pracovním omezením či dokonce k ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů. Z posudku Fakulní nemocnice Královské [adresa] vyplývá, že pracovní schopnost paní žalobkyně zůstala zachována (nebyla jí ani změněna invalidita), mohla svoji práci nadále vykonávat a pokud měla k tomu uzpůsobeny pracovní podmínky, tak tím spíše. I manžel žalobkyně již v roce 1992 i v tomto řízení uváděl, že žalobkyně byla v práci velmi vytížena, že již pak neměla schopnost dalšího vyžití a rovněž i zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] hovoří o velkém pracovním vytížení. Subjektivní vnímání situace [tituly před jménem] [jméno FO], tak na objektivně zjištěných lékařských nálezech nemohlo ničeho změnit.

71. Pokud žalobkyně požadovala zaplatit žalovanou částku s úrokem z prodlení od doručení žaloby žalované, pak v této části byl nárok zamítnut, když v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) splatnost nastává teprve po uplynutí lhůty k plnění stanovené soudním rozhodnutím.

72. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci záviselo na znaleckém posudku a také na úvaze soudu, přestože byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, soud jí v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, a to z částky, která byla žalobkyni přiznána, tedy z částky 330 069 Kč. Soud má za to, že vzhledem k okolnostem případu – náhrady škody na zdraví, jehož posouzení bylo založeno téměř výlučně na znaleckém dokazování, úvaze soudu, okolnostem případu a s přihlédnutím, že přiznání nákladů řízení se citelně nedotkne majetkové sféry žalované strany, pak přiznání nákladů řízení je v tomto případě žalobkyni je na místě.

73. Výše nákladů řízení za právní zastoupení bude v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. určena v samostatném usnesení.

74. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci záviselo na znaleckém dokazování, tak soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř., přestože Česká republika byla v řízení převážně úspěšná, České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající jednak v nákladech řízení samotné žalované a jednak nákladů státu za znalecké dokazování za znalecký posudek Fakultní nemocnice Královské [adresa] a účast znalce u ústního jednání a rovněž i za znalecký posudek zpracovaný Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a výslechem znalkyně - ve výši 33 164,80 Kč + 4 927 Kč + 35 895,30 +2 081,20 Kč, v celkové výši 76 068,30 Kč.

75. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud uložil povinnost uhradit částku ve lhůtě 1 měsíce s ohledem na potřebu administrativního zpracování pokynu k zaplacení na straně žalované.

Poučení