28 C 163/2024 - 394

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupené [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem [adresa] proti žalované:[Jméno žalované A]., IČ [IČO žalované A], se sídlem [Adresa žalované A], zastoupené [Jméno Zástupce B], advokátem se sídlem [Jméno advokáta] [adresa] o zaplacení částky 17 478 419 Kč s příslušenstvím, o nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ č.j. 02784-21/2023-ERU ze dne 22. 3. 2024, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ č.j. 02784-21/2023-ERU ze dne 22. 3. 2024 rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 478 419 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek v celkové výši 8 400 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 333 739 od 18. 2. 2020 do zaplacení, 1 309 598 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, 2 816 286 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, 4 124 314 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, 3 258 960 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 533 561 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení a 3 101 961 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů tohoto řízení částku 28 534,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala nahrazení (a to postupem podle části páté OSŘ) rozhodnutí správního orgánu – rozhodnutí Rady ERÚ č.j. 02784-21/2023-ERU ze dne 22. 3. 2024 rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 478 419 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek v celkové výši 8 400 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 333 739 od 18. 2. 2020 do zaplacení, 1 309 598 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, 2 816 286 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, 4 124 314 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, 3 258 960 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 533 561 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení a 3 101 961 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to s odůvodněním, že žalobkyně byla dotčena na svých právech shora uvedeným rozhodnutím správního orgánu. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalobkyni bylo prostřednictvím jejího právního zástupce doručeno dne 25. 3. 2024 rozhodnutí Rady ERÚ č.j. 02784-21/2023-ERU ze dne 22. 3. 2024 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č.j. 02784-12/2023-ERU ze dne 14. 6. 2023 (sp. zn. OSS-[č. účtu]-ERU) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Současně na základě výroku II. byla žalobkyně povinna uhradit společnosti [Jméno žalované A]. náhradu nákladů řízení. Žalobkyně je s ohledem na prvoinstanční rozhodnutí i rozhodnutí o rozkladu přesvědčena, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to z důvodu porušení zákonných předpisů v průběhu řízení. Dle žalobkyně je podstatou sporu mezi žalobkyní a žalovanou, který byl řešen v rámci správního řízení, posouzení otázky, na jakou částku má žalobkyně nárok z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření v rozhodném období (v daném případě od ledna 2020 do července 2020). Žalobkyně dále v podrobnostech poukázala na skutečnosti, které tvrdila v návrhu na zahájení sporného řízení, popřípadě v rozkladu navrhovatelky proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve správním řízení. Žalobkyně zdůraznila, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 31. 12. 2012, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], která zanikla dne 1. 4. 2015 fúzí sloučením, byla žalované žalobkyní skutečně dodána vyrobená elektrická energie, kterou žalovaná následně na trhu zobchodovala. Žalobkyně vystavila žalované za takto odebranou elektřinu v období od ledna 2020 do července 2020 faktury č. FV/2200003 ze dne 3. 2. 2020 znějící na částku 333 739 Kč splatnou dne 17. 2. 2020, č. FV/2200004 ze dne 3. 3. 2020 znějící na částku 1 309 598 Kč splatnou dne 24. 3. 2020, č. FV/2200005 ze dne 3. 4. 2020 znějící na částku 2 816 286 Kč splatnou dne 17. 4. 2020, č. FV/2200006 ze dne 4. 5. 2020 znějící na částku 4 124 314 Kč splatnou dne 25. 5. 2020, č. FV/2200007 ze dne 4. 6. 2020 znějící na částku 3 258 960 Kč splatnou dne 25. 6. 2020, č. FV/2200008 ze dne 3. 7. 2020 znějící na částku 2 533 561 Kč splatnou dne 25. 7. 2020 a č. FV/2200009 ze dne 3. 8. 2020 znějící na částku 3 101 961 Kč splatnou dne 25. 8. 2020. Žalobkyně poukázala na to, že mezi účastníky je sporné, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem navrhovatele uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti. Žalobkyně namítla, že správní orgán v rámci svého rozhodnutí zcela nesprávně a svévolně přisuzuje účinky zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/2013599, když shrnul, že výrobnu nelze považovat za uvedenou do provozu v roce 2010, neboť bylo zjištěno, že v roce 2010 byla licence získána podvodným jednáním, když právní předchůdce žalobkyně nebyl vůbec schopen prokázat splnění technických předpokladů u předmětné výrobny, lze tedy zhodnotit, že zrušující rozsudek krajského soudu působí ex tunc s tím, že předmětnou výrobnu již není možné považovat za zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Žalobkyně má za to, že tento závěr však je v příkrém rozporu se závěry nezávislých soudů, neboť jak v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/2013-599, tak zejména v usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1210/16, je zcela jednoznačně stanoveno, že se licence ruší s účinky ex nunc (do budoucna). Dále žalobkyně poukazuje na rozsudek ze dne 7. 9. 2017, č. j. [spisová značka], bod 24, kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že případné zrušení individuálního správního aktu soudem má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna, přičemž dodala, že Nejvyšší správní soud tento názor zopakoval v celé řadě svých rozhodnutí. Za takové situace nebyl správní orgán vůbec oprávněn o této otázce nejen rozhodovat, ale ani ji posuzovat tak, že by jeho závěr0 byl s rozhodnutím soudu v rozporu, neboť jen soud je a byl oprávněn určit, od jaké doby by osoba oprávněná k licencované činnosti mohla legálně přijímat výhody spojené s licencí. Žalobkyně dále namítla, že důvodná není ani argumentace správního orgánu ohledně dobré víry, z čehož správní orgán dovozuje účinky zrušovacího rozsudku Krajského soudu v Brně od počátku („ex tunc“). Žalobkyně zastává názor, že posuzování účinků rozhodnutí ve správním řízení či správním řízení či správním soudnictví ohledně zrušení předchozího rozhodnutí je nutné posuzovat ve vztahu k účastníkovi řízení, nikoliv vůči třetím osobám, a proto zde podle žalobkyně jednoznačně platí, že zrušení licence nastalo s účinky ex nunc a do okamžiku zrušení licence měl právní předchůdce žalobkyně platnou licenci ve smyslu předmětných právních předpisů pro výrobu elektřiny z FVE, kterou následně v rámci fúze se žalobkyní nahradila licence nová. Podle žalobkyně však posouzení dobré víry při získání licence nelze vztahovat pouze ke splnění podmínek pro získání daného správního rozhodnutí, neboť by takový postup znamenal, že v dobré víře je jen takový subjekt, který získá legální a legitimní správní rozhodnutí, avšak každý jiný případ by znamenal, že účastník správního řízení nebyl v dobré víře, což je nutné podle názoru žalobkyně odmítnout. Žalobkyně dále upozorňuje na to, že právní úprava nezbytných předpokladů k provedení výchozích revizí fotovoltaických elektráren, byla natolik nejasná, že v předmětném období se ani odborníci v této oblasti neshodli na tom, zda bylo nutné, aby v okamžiku provedení výchozí revize byly na fotovoltaické elektrárně naistalovány všechny fotovoltaické panely. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. [spisová značka], který toto pravidlo dotvořil, avšak na základě právně nezávazných technických norem, které nejsou ani nijak volně přístupné. Pokud nelze v neprospěch navrhovatele aplikovat zákonné normy, které v době jednání nebyly platné a účinné, je třeba totéž pravidlo v souladu se zásadou a maiore ad minus vztáhnout i na normy dotvořené soudní judikaturou. Žalobkyně má za to, že v posuzovaném případě tedy nelze navrhovateli klást za vinu, že toto pravidlo – nepublikované ve sbírce zákonů ani jinde – v roce 2010 neznal, když bylo vytvořeno judikaturou až o pět (resp. 7) let později. Žalobkyně má za to, že i kdyby věděla, že stavba FVE [adresa] II nebyla v době, kdy požádala o vyhotovení revizní zprávy, zcela dokončena, nelze z toho dovozovat závěr, že věděla, že za takové situace nelze revizní zprávu vyhotovit. Podle žalobkyně byla v posuzovaném případě navíc konvalidována revizní zpráva tím, že byla v licenčním řízení před rozhodnutím ERÚ doložena řádná revizní zpráva. ERÚ však v napadeném rozhodnutí pode žalobkyně přehlíží, že revizní zpráva mu nebyla předložena 3. 12. 2010, ale až 22. 12. 2010. Žalobkyně poukazuje také na to, že ani sama žalovaná přes odbornost, kterou lze od ní očekávat, při běžné opatrnosti, okolnostech a povaze případu neměla po celou dobu, kdy schvalovala 23. 12. 2010 a přebírala provozovnu FVE [adresa] II, kterou následně připojila do distribuční soustavy a odebírala elektrickou energii, žádné a tím spíše ne důvodné pochybnosti o tom, že by zde byl jakýkoliv problém. Žalobkyně argumentuje dále tím, že má právo na úhradu fakturovaných částek, jelikož elektřina byla navrhovatelem skutečně vyrobena a dodána dle platné licence a dle platných právních předpisů. Argumentaci odůvodňuje mimo jiné také tím, že žádost o vydání licence [právnická osoba] byla na ERÚ podána dne 26. 11. 2010, že k žádosti nebyla přiložena revizní zpráva, ani jakékoliv povolení stavebního úřadu doloženo, že ERÚ řízení dne 15. 12. 2010 přerušil a vyzval žadatele k doložení revizních zpráv a povolení k užívání stavby, že stavební úřad MěÚ [adresa] dne 16. 12. 2010 provedl fyzické ohledání (místní šetření) stavby FVE [adresa], která nebyla dokončena, revizní technik [jméno FO] předložil trestnímu soudu podklady a podal vyjádření o provedené kontrole fyzického stavu FVE [adresa] dle technické dokumentace a provedených kontrolních měření na FVE [adresa] ve dnech 20. a 21. 12. 2010 a prověření správnosti jejich hodnot v revizních zprávách na části FVE [adresa] a právní předchůdce žalobkyně předložil až dne 22. 10. 2010 revizní zprávy ERÚ. Podle žalobkyně je z uvedeného zřejmé, že byť byla revizní zpráva s datem 3. 12. 2010, byla konvalidována tím, že byla ERÚ předložena až 22. 12. 2010. Skutkový stav byl tedy takový, že FVE byla ke dni vydání licence dokončena a konvalidovaná revizní zpráva mohla být a byla podkladem pro vydání licence. Žalobkyně tak splnila všechny materiální podmínky pro udělení licence a byla v dobré víře, že revizní činnosti popsané v revizní zprávě proběhly způsobem, jakým revizní zprávy popisují. Jednatel žalobkyně jednal v právním omylu, neboť jednak neznal náležitosti revizní zprávy a jednak neznal podmínky pro její vypracování. Jednání žalobkyně v tomto právním omylu vylučuje její úmyslné zavinění. FVE byla podle žalobkyně ke dni vydání správního rozhodnutí ERÚ, tedy ke dni 28. 12. 2010, bezpečným zařízením a její bezpečnost byla ověřena opatřenými znaleckými posudky. Právní předchůdce žalobkyně byl z hlediska nároku na výkupní cenu v dobré víře, že je vše zcela v pořádku. Žalobkyně byla v předmětném období držitelem licence k výrobě elektřiny dle platných právních předpisů, ke zrušení samotné licence v samostatném řízení nedošlo, bylo zrušeno jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí nemělo žádné právní účinky, ke zrušení rozhodnutí došlo navíc s účinky ex nunc a současně byla žalobkyně v dobré víře v udělenou licenci, jelikož ke stanovenému datu 31. 12. 2010 byla elektrárna po věcné stránce dokončena a příslušná revizní zpráva byla v pořádku. Podle žalobkyně je tak nutné posuzovat napadené rozhodnutí za nesouladné s platnými právními předpisy, když došlo k nesprávnému vyhodnocení skutkového stavu, nesprávné aplikaci platných právních předpisů a nerespektování závěrů soudů v souvisejících řízeních. Dle žalobkyně nebyla správně vyřešena otázka, zda byly splněny podmínky pro úhradu sjednané ceny dle Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota][Anonymizováno] uzavřené dne 31. 12. 2012 mezi právním předchůdcem žalobkyně – obchodní společností [právnická osoba], IČO: [IČO] a žalovanou. Žalobkyně je přesvědčena, že navrhovatel ve správním řízení byl v předmětné době držitelem licence k výrobě elektřiny dle platných právních předpisů, přičemž samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení. Bylo zrušeno jen rozhodnutí o udělení licence a tudíž samotné zrušení rozhodnutí výše již nemělo žádné právní účinky. Dle žalobkyně ke zrušení rozhodnutí Krajským soudem v Brně došlo navíc s účinky do budoucna („ex nunc“). Současně byla žalobkyně (respektive její právní předchůdce) v dobré víře v udělenou licenci, jelikož ke stanovenému datu 31. 12. 2010 (dokonce již k datu vydání licence) byla předmětná elektrárna dokončená a příslušná revizní zpráva osvědčující stav elektrárny byla v pořádku. Dle žalobkyně jednáním revizního technika [jméno FO] a právního předchůdce žalobkyně došlo ke konvalidaci dokladů předložených Energetickému regulačnímu úřadu ještě před vydáním jeho rozhodnutí. Žalobkyně je toho názoru, že předmětná výrobna elektřiny byla v rozhodné době řádně dokončena, provozuschopná a bezpečná, když žalovaná schválila dne 23. 12. 2010 (ještě před vydáním licence ze strany ERU) předmětnou výrobnu – provozovnu FVE [adresa] II. Žalobkyně shrnula, že právní předchůdce žalobkyně byl držitelem platné licence v předmětném období, a proto byly splněny podmínky Cenového rozhodnutí ERU č. 4/2009.

2. Dne 18. 7. 2024 uhradila žalobkyně na výzvu soudu soudní poplatek z návrhu ve výši 3 000 Kč.

3. Žalovaná ve vyjádření navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že žalobkyni tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za rozhodné období leden až červenec 2020 ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010 nikdy nevznikl, a proto ani neexistuje. Žalovaná předně namítla, že byla registrována v systému [právnická osoba]. jako odběratel elektřiny a zároveň i subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k výrobně [adresa] pouze do 20. 5. 2017. V posuzovaném případě v rozhodném období žalovaná vůbec neprováděla výkup elektřiny, jak tvrdí žalobkyně, neboť byla ukončena odpovědnost za odchylku pro předávací místo výrobny [adresa] EAN [Anonymizováno] a žalovaná od 20. 5. 2017 nevykonává činnosti subjektu zúčtování. Z toho důvodu žalovaná vznáší námitku nedostatku pasivní věcné legitimace ve vztahu k tvrzenému nároku na rozhodné období. Žalovaná dále poukazuje na to, že posuzovaný případ je jedním z mnoha sporů, které žalobkyně vůči žalované u ERÚ zahájila a následně podala žalobu dle části páté OSŘ u tohoto soudu proti pravomocným rozhodnutím ERÚ, přičemž všechny spory jsou totožné, liší se pouze obdobím, za které žalobkyně svůj domnělý nárok uplatňuje. Žalobkyně tak činí a nová řízení zahajuje, ačkoliv jsou jí závěry pro ni negativních pravomocných soudních rozhodnutí dobře známa. Žalovaná má za to, že i v tomto posuzovaném případě je na místě aplikovat § 13 zákona č. 89/2012 Sb. a tedy žalovaná má legitimní a důvodné očekávání, že její právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, tedy že žaloba bude zamítnuta, neboť žaloba neobsahuje nic jiného než opakovanou polemiku žalobkyně se závěry nejen napadeného rozhodnutí, ale žalobkyně i v jeho rámci opakovaně předkládá vlastní, ryze účelovou skutkovou verzi věci bez ohledu na již dříve soudy zjištěný skutkový stav věci vyplývající z pravomocných a pro toto řízení závazných soudních rozhodnutí, a na základě účelově prezentovaném nesprávném stavu věci dovozuje údajnou nesprávnost závěrů nejen napadeného rozhodnutí,. Ale i předchozích pravomocných soudních rozhodnutí, a dokonce se domáhá jejich přezkumu v rámci právě posuzovaného případu, přičemž zcela přehlíží, že tento soud není v rámci tohoto řízení příslušný k jejich řešení. Žalovaná má zato, že napadené rozhodnutí Rady ERÚ (jakož i napadené rozhodnutí ERÚ) je věcně správné, v rámci řízení před ERÚ nedošlo k jakémukoliv porušení procesních práv účastníků řízení, a proto neexistují důvody pro nahrazení napadeného rozhodnutí rozsudkem soudu. Žalovaná v podrobnostech poukázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyzdvihla, že právnímu předchůdci žalobkyně nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. Žadatel si musel být vědom toho, že revize nemohla proběhnout tak, jak je popsáno v revizních zprávách, které sám předložil ERÚ jako nezbytnou součást žádosti o udělení licence. Žalovaná odkázala též na výsledky trestního řízení a výroky odsuzujícího rozsudku vztahující se k předmětnému sporu. Dle žalované pak závěry v napadeném rozhodnutí správního orgánu nemohou být zpochybněny ani námitkou žalobkyně ohledně údajné konvalidace revizní zprávy, a to opět s odkazem na závěry, k nimž dospěly orgány rozhodující jak v trestním, tak správním řízení, popřípadě soudy. Žalovaná zmiňuje též personální propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce. Žalovaná současně odmítá tvrzení žalobkyně o uznání nároku žalované co do důvodu a výše, když připomněla, že v rozhodném období vůbec neprováděl výkup elektřiny z výrobny [adresa]. Žalobkyně přesto i po rozhodném dnu 20. 5. 2017, kdy žalovaná přestala být registrována v systému [právnická osoba]. jako odběratel elektřiny a zároveň subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k výrobně [adresa], nadále fakturovala žalované dodávky elektrické energie, které však ve vztahu k žalované po rozhodném dnu nikdy neuskutečnila, a proto žalovaná tyto faktury odmítla, neboť žalovaná od žalobkyně odebírala elektrickou energii pouze do uvedeného rozhodného dne a za takto odebranou elektřinu také uhradila cenu silové elektřiny. Žaloba tedy v uvedeném rozsahu postrádá jakýkoliv hmotně právní základ, a proto by měla být jako nedůvodná bez dalšího zamítnuta.

4. Žalobkyně ve stanovisku k vyjádření žalované uvedla, že ačkoliv zdejší soud v jiných řízeních již pravomocně rozhodl, neznamená to, že by se v tomto řízení nemohl od svých rozhodnutí odchýlit, pokud by shledal, že dané případy rozhodl nesprávně. Pokud žalovaná namítala nedostatek pasivní věcné legitimace s poukazem na omezení registrace v systému [právnická osoba]. pouze do 20. 5. 2017, podle žalobkyně to neznamená, že žalovaná nebyla povinna k výkupu elektřiny i v rozhodném období, které je předmětem tohoto řízení. Pokud žalovaná elektrickou energii odebírala a logicky ji následně prodává, pak je to právě ona, kdo je pasivně legitimován. Dále žalobkyně poukazuje na to, že posouzení otázky, zda bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky „ex tunc“, nebo „ex nunc“, je pro spor zcela zásadní, přičemž namítá nesprávnost argumentace žalované, že i kdyby bylo rozhodnutí zrušeno s účinky „ex nunc“, nebyl by nárok žalobkyně opodstatněný, avšak žalobkyně má za to, že správný je názor opačný, neboť zrušení rozhodnutí s účinky „ex nunc“ by znamenalo, že právní předchůdce žalobkyně byl držitelem platné licence v předmětném období a že tedy byly splněny podmínky cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, v důsledku čehož by žalobkyni vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010. Dále žalobkyně s odkazem na judikaturu argumentuje, že splnila všechny podmínky pro udělení licence a byla tak v dobré víře, že revizní činnosti popsané v revizní zprávě proběhly způsobem, jakým revizní zprávy popisují, a proto byla žalobkyně v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci a ve výsledku též k uplatňovanému nároku. Žalobkyně se domnívá, že v takovém případě má být chráněna její dobrá víra, z čehož lze dovodit účinky „ex nunc“ zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/2013-599. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že ke dni vydání správního rozhodnutí ERU, tj. ke dni 28. 12. 2010, byla FVE výrobna bezpečným zařízením tak, jak vyžadoval energetický zákon, přičemž tato bezpečnost byla posléze ověřena znaleckými posudky, případně odbornými zprávami. Žalobkyně apeluje, aby nebyly přebírány výsledky dokazování provedeného v jiných řízeních jinými soudy a aby byly provedené důkazy podle zákonné zásady volně hodnoceny. Závěrem žalobkyně setrvává na podané žalobě.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 12. 2024, ke kterému předvolal právní zástupce obou účastníků. Při jednání byly provedeny listinné důkazy, a to návrhem na zahájení sporného řízení na č. l. 21 až 29, fakturami na č. l. 49 až 52, doručenkou na č. l. 53, smlouvou na č. l. 54 až 57, předžalobní upomínkou na č. l. 58, rozhodnutím Energetického regulačního úřadu na č. l. 143 až 152, rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu na č. l. 153 až 161 a rozkladem navrhovatele na č. l. 162 až 168. Při odročeném jednání dne 27. 1. 2025 soud provedl další listinné důkazy, a to vyjádřením Energetického regulačního úřadu na č. l. 367 až 369, obsahem správního spisu vedeného Energetickým regulačním úřadem v elektronické podobě na CD nosiči v přílohové obálce na č. l. 372 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ve zkrácené verzi na č. l. 375 až 379 a rovněž v úplném znění v elektronické podobě v ISASu.

6. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 25. 3. 2024. Jak již bylo výše uvedeno, žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 24. 5. 2024. Žaloba je tedy včasná, podaná v souladu s ust. § 247 odst. 1 OSŘ.

7. Ve smyslu ust. § 250c odst. 1, 2 OSŘ si soud v rámci přípravy jednání vyžádal od správního orgánu příslušný spis, přičemž k výzvě soudu se též správní orgán – Energetický regulační úřad vyjádřil svým podáním doručeným soudu dne 20. 1. 2025 tak, že setrval na argumentaci žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového, a to zejména v části, v níž žalobkyně v žalobě opakuje obsah rozkladových námitek uplatněných ve správním řízení. Podle názoru Energetického regulačního úřadu žalobkyně neměla nárok na podporu výkupních cen vůbec, tedy po celé rozhodné období, když rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně přičítá účinky „ex tunc“ a to vzhledem k absenci dobré víry právního předchůdce žalobkyně při udělování licence. Dle ERÚ nezákonnost rozhodnutí způsobil sám žadatel o licenci. ERÚ je i nadále přesvědčen, že žalobkyně neměla vůbec právní nárok na podporu výroby elektřiny. ERÚ nadále odmítá tvrzení žalobkyně o dokončenosti předmětné elektrárny k datu 31. 12. 2010, když by ani případná dokončenost elektrárny nemohla zhojit skutečnost, že nebyla řádně prokázána její bezpečnost, bez čehož nelze licenci udělit. ERÚ poukázal na nedostatky revizních zpráv předkládaných v řízení o udělení licence. Dle ERÚ žadateli nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence.

8. Z obsahu spisu vedeného Energetickým regulačním úřadem pod sp. zn. [č. účtu]-ERU vzal soud za prokázané, že správní řízení bylo zahájeno na návrh žalobkyně jako nástupnické společnosti právního předchůdce – společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], která dne 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením. Žalobkyně se v postavení navrhovatele domáhala proti žalované v postavení odpůrce zaplacení částky 17 478 419 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek a zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 31. 12. 2012 se žalovanou Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno] V souladu s touto smlouvou byla odpůrci jednotlivými měsíčními fakturami dle návrhu žalobkyně účtována cena za vyrobenou elektřinu v období od ledna 2020 do července 2020. Navrhovatel v návrhu konstatoval, že odpůrce tuto smluvně sjednanou cenu neuhradil, ačkoliv je nepochybné, že navrhovatel elektřinu vyrobenou a dodanou do distribuční sítě dále za úplatu distribuoval. Dne 14. 6. 2023 vydal Energetický regulační úřad ve shora popsaném správním řízení rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] jímž návrh navrhovatele (žalobkyně), aby bylo rozhodnuto, že odpůrce (žalovaná) je povinna zaplatit navrhovateli částku 17 478 419 Kč s příslušenstvím, zamítl. Současně bylo ve výroku II. rozhodnuto o uložení povinnosti navrhovatele zaplatit odpůrci náhradu nákladů správního řízení. Proti citovanému rozhodnutí vydanému správním orgánem v prvním stupni podala žalobkyně dne 30. 6. 2023 včasný rozklad. Žalobkyně napadla rozhodnutí ERÚ vydané v prvním stupni v celém rozsahu, navrhla jeho zrušení a vrácení k novému projednání, případně jeho změnu tak, aby bylo návrhu žalobkyně vyhověno. O rozkladu žalobkyně proti napadenému rozhodnutí ERU bylo posléze rozhodnuto rozhodnutím Rady ERÚ ze dne 22. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno] byl rozklad navrhovatele (žalobkyně) zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení o rozkladu[Anonymizováno]

9. Z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 14. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno] se podává, že pro rozhodnutí předmětu sporu, tj. zda navrhovatel má nárok na zaplacení dané částky ze strany odpůrce, je nezbytné meritorně posoudit zásadní otázku, týkající se skutečnosti, zda výrobna navrhovatele splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010 (v rozhodné době). Energetický regulační úřad shrnul, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že zrušení rozhodnutí o udělení licence pro nezákonnost způsobil samotný žadatel o její udělení. Licenci tudíž není možno považovat za legálně získanou včetně s tímto souvisejícího nároku na podporu. Licence byla s ohledem na podvodné jednání zúčastněných osob zrušena s účinky „ex tunc“, tudíž navrhovatel nesplnil jednu z podmínek pro přiznání podpory vyplývající z příslušného cenového rozhodnutí. Právnímu předchůdci navrhovatele nemohla svědčit dobrá víra v zákonnost rozhodnutí o udělení licence s poukazem na to, že jednatel právního předchůdce navrhovatele předložil Energetickému regulačnímu úřadu vědomě nepravdivé revizní zprávy. Právní předchůdce navrhovatele tedy neprokázal bezpečnost elektrárny a licence neměla být vůbec udělena, protože pro to nebyly od počátku splněny podmínky. S poukazem na absenci dobré víry právního předchůdce navrhovatele tomuto nemohla svědčit ochrana práv nabytých v dobré víře, ani legitimní očekávání. Na vyrobenou elektřinu v předmětné elektrárně se tak nemohla vztahovat podpora, na čemž nic nemění ani převod předmětné elektrárny na žalobkyni s poukazem na personální propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce v rozhodné době.

10. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 22. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno] pak vyplývá, že správní orgán v napadeném rozhodnutí uzavřel, že v důsledku zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ,,ex tunc“ právní předchůdce navrhovatele nesplnil podmínky uvedení výrobny FVE [adresa] II do provozu v roce 2010 a v důsledku toho mu nemohl vzniknout ani nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v jeho výrobně ve výši stanovené pro zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Na základě toho pak nemohl takový nárok ani přejít na navrhovatele, návrh navrhovatele tak bylo nutno zamítnout.

11. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny č. [hodnota], přičemž je právním nástupcem obchodní korporace [právnická osoba], IČO: [IČO], která ke dni 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením a je tudíž provozovatelem výrobny FVE [adresa] II. Žalovaná je držitelem licence na obchod s elektřinou č. [hodnota], provozovatelem regionální distribuční soustavy, který je mimo jiné povinně vykupujícím ve smyslu ust. § 2, respektive ust. § 10 a § 13 zákona o podporovaných zdrojích, jímž se stala ode dne 1. 1. 2013 v důsledku právních změn provedených nabytím účinnosti zákona o podporovaných zdrojích. Ze Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno] uzavřené mezi výrobcem elektřiny – právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou (žalovaná) dne 31. 12. 2012, vyplývá, že předmětem této smlouvy byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobkyně jako výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích, přičemž žalovaná jako povinně vykupující se zavázala řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu.

12. Fakturami uvedenými v žalobě žalobkyně prokázala, že těmito postupně vyúčtovala žalované cenu za odebranou elektřinu v období leden 2020 až červenec 2020 (včetně), přičemž údaje o množství vyrobené elektřiny, částka, na níž je každá jednotlivá faktura vystavena včetně data jejího vystavení a splatnosti vyfakturované částky, je obsahem žalobkyní předložených faktur. Každá z těchto faktur pak obsahuje též otisk razítka žalované a podpis za tuto jednající oprávněné osoby osvědčující doručení předmětných faktur žalované.

13. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 29. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby v této věci vyzvala k úhradě shora konkretizovaných faktur nejpozději do 12. 12. 2022.

14. Spornou otázkou mezi účastníky řízení zůstalo, zda žalobkyně má nárok na zaplacení těchto vyfakturovaných částek, tedy zda má nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v cenách pro rok 2010. Zodpovězení této otázky pak nezbytně předchází vyřešení otázky související, a to zda výrobna žalobkyně splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010. Zde soud v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění učiněná správními orgány v posuzovaném správním řízení i na jejich právní posouzení věci, se kterými se ztotožňuje.

15. Podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době, úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení a které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Na základě ust. § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění účinném v rozhodné době, Energetický regulační úřad mimo jiné vykonával působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, a vydával rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. Podle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění účinném v rozhodné době, cenové orgány stanovily cenovým rozhodnutím podle ust. § 3 odst. 2 uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn.

16. Podle bodu 1.9 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009 platilo, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Citované cenové rozhodnutí tak stanovilo podmínky, při jejichž splnění byla výrobna uvedena do provozu a získala nárok na podporu v příslušné výši pro daný rok. Ve smyslu Cenového rozhodnutí č. 4/2009 výše, bodu 1.9 pak nutno shledat tři podmínky uvedení zařízení do provozu v případě podpory formou výkupních cen, když tyto podmínky musí být splněny současně a to 1) uskutečnění výroby elektřiny, 2) uskutečnění dodávky elektřiny do elektrizační soustavy a 3) to vše v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Aby bylo možné považovat výrobnu elektřiny za uvedenou do provozu v roce 2010 a došlo tak ke vzniku nároku na podporu ve formě výkupních cen v cenách roku 2010 stanovených pro zdroje uvedené do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, bylo tedy nutné kumulativně splnit podmínky a) nabytí právní moci licence na výrobu elektřiny a vznik oprávnění k výkonu licencované činnosti a b) výroba elektřiny a její dodávka do elektrizační soustavy. Účelem stanovení okamžiku uvedení zařízení do provozu v citovaném cenovém rozhodnutí bylo vymezit počátek nároku na podporu ve vazbě na materiální splnění podmínek uvedení výrobny do provozu, nikoli v návaznosti na pouhé formální splnění podmínky existence licence.

17. Jak bylo výše uvedeno, pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, tedy k dílčímu závěru o vzniku nároku na podporu za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně, bylo nezbytně nutné, aby byla pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny. Právnímu předchůdci žalobkyně byla udělena licence rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. 14553-8/2010-ERU ze dne 28. 12. 2010[Anonymizováno]

18. Tímto rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2010 pod č. j. [Anonymizováno] byla právnímu předchůdci žalobkyně, společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], udělena licence pro výrobu elektřiny č. [hodnota] na dobu 25 let pro fotovoltaickou elektrárnu [adresa], nacházející se na pozemcích v katastrálním území [adresa]. Citované rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne 29. 12. 2010. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/2013-599, vyplývá, že tímto bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno s odůvodněním, že toto bylo vydáno v rozporu se zákonem a věc byla vrácena Energetickému regulačnímu úřadu k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. [spisová značka], zamítnuta. O ústavní stížnosti později podané žalobkyní rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 31. 7. 2018 pod sp. zn. III. ÚS 1210/16, kterým ústavní stížnost odmítl.

19. Pro řešení projednávané věci bylo zásadní zodpovězení otázky, zda rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o udělení licence působí s účinky „ex nunc“, tedy od právní moci rozsudku, anebo „ex tunc“, tedy se zpětnými účinky. Soud se ztotožnil s argumentací vyslovenou správními orgány v napadených rozhodnutích a je ve shodě se závěry správního orgánu v tom, že zrušující rozsudek Krajského soudu v Brně má účinky „ex tunc“. Tento závěr podle názoru soudu vyplývá z těchto skutkových zjištění:

20. Žadatel o udělení licence musí podle ust. § 5 odst. 3 Energetického zákona vedle finančních předpokladů prokázat také technické předpoklady pro zajištění výkonu licencované činnosti, neboť energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. V licenčním řízení tak bylo nutno žadatelem (právním předchůdcem žalobkyně) doložit toto splnění technických předpokladů rozhodnutím stavebního úřadu a dokladem prokazujícím zajištění revize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce, kdy zpráva o revizi se musí vztahovat k celé fotovoltaické elektrárně.

21. Podle ust. § 135 odst. 1 OSŘ je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. [spisová značka], z ust. § 135 odst. 1 OSŘ vyplývá, že soud v občanském soudním řízení nemůže mimo jiné předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal trestný čin, bylo-li v tomto směru vydáno odsuzující pravomocné rozhodnutí trestního soudu. Výrokem o vině je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o náhradě škody. Rozhodnutí o tom, že byl spáchán dokonaný trestný čin, však znamená vždy konstatování zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele. Proto ve smyslu ust. § 135 odst. 1 OSŘ je soud tímto rozhodnutím vázán i v otázce zavinění, neboť jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu, který vyplývá z výroku rozhodnutí trestního soudu.

23. Ani v daném případě tedy nelze přezkoumávat závěry skutkové věty výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018, č. j. [spisová značka], jímž byli [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] spolu s dalšími obžalovanými shledáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, který [tituly před jménem] [jméno FO] spáchal tím, že jako jednatel společnosti, právního předchůdce žalobkyně, která byla investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna není v podstatných částech dokončena, dne 30. 11. 2010 dal pokyn v citovaném rozsudku jmenovaným osobám, aby k žádosti o první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny [adresa] k distribuční soustavě elektřiny podané dne 30. 11. 2010 [tituly před jménem] [jméno FO] na společnost [právnická osoba]. zajistili mimo jiné zprávy o výchozí revizi elektrické instalace na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa] s datem maximálně do 30. 11. 2010 s tím, že je musí [tituly před jménem] [jméno FO] předložit nejpozději do pátku 3. 12. 2010 společnosti [právnická osoba]., přičemž s ohledem na datum a čas zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antedataci zpráv věděl, že nebudou pravdivé. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 6. 12. 2010 pak při znalosti skutečného stavu předložil výše uvedené nepravdivé zprávy o výchozí revizi elektrické instalace č. [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]. na adrese pobočky společnosti v Brně, dále dne 16. 12. 2010 příslušnému stavebnímu úřadu a dne 22. 12. 2010 Energetickému regulačnímu úřadu. [tituly před jménem] [jméno FO] pak dne 16. 12. 2010 na příslušném stavebním úřadě vyhotovil nepravdivý ručně psaný předávací protokol, kdy dle protokolu byla předána kompletní fotovoltaická elektrárna [adresa], ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna [adresa] není k datu 16. 12. 2010 dokončena a nejsou dokončeny ani jednotlivé v protokolu vyjmenované části elektrárny. Obdobně pak [tituly před jménem] [jméno FO] v období od 16. 12. 2010 do 22. 12. 2010 úmyslně vyhotovil tištěný nepravdivý předávací protokol dokončeného díla FVE [adresa] II – 2,067MW a následně tento nepravdivý předávací protokol dne 22. 12. 2010 při znalosti skutečného stavu předložil mimo jiné i s výše uvedenými nepravdivými výchozími revizními zprávami elektrického zařízení Energetickému regulačnímu úřadu, ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna [adresa] ani k datu 22. 12. 2010 není ve stavu dokončenosti, který je popsán v uvedeném, od samého počátku nepravdivém protokolu. Shora popsaným způsobem pak mimo jiné s [jméno FO] uvedli v omyl příslušný stavební úřad, společnost [právnická osoba]. a Energetický regulační úřad a na základě předložených výše uvedených zcela nepravdivých dokumentů vydal stavební úřad dne 16. 12. 2010 rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby fotovoltaické elektrárny [adresa] II, společnost [právnická osoba]. protokolem dne 23. 12. 2010 schválila výrobnu (tzv. první paralelní připojení) a Energetický regulační úřad dne 28. 12. 2010 udělil pod č. j. 14553-8/2010-ERU licenci společnosti právního předchůdce žalobkyně na výrobu elektřiny na 25 let, na základě které byla FVE [adresa] nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, ačkoliv ve skutečnosti fotovoltaická elektrárna [adresa] nebyla dokončena a způsobilá k provozu ani k 31. 12. 2010. [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] tak jednali v úmyslu získat neoprávněné obohacení pro společnost právního předchůdce žalobkyně, kdy na základě pravomocné licence od ERÚ a na základě provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti [právnická osoba] ještě v roce 2010 a následně uzavřené Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5 500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž by se v průběhu následujících 20 let právní předchůdce žalobkyně obohatil o částku nejméně 299 729 019,80 Kč za současného způsobení škody společnosti [právnická osoba]. s uzavřením, že pokud by pracovníci dotčených úřadů věděli, že shora uvedené listiny neodpovídají skutečnosti, příslušná rozhodnutí by nevydali a nárok na výkupní cenu elektrické energie pro elektrárny uvedené do provozu do 31. 12. 2010 by společnosti právního předchůdce žalobkyně nevznikl.

24. Obžalovaný [jméno FO] byl v trestním řízení dále uznán vinným též tím, že jako revizní technik dne 2. 12. 2010, aniž by elektrárnu [adresa] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. [Anonymizováno], údajně provedenou v období od 24. do 30. 11. 2010, na část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. 2010 ani k 2. 12. 2010 část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa] nebyla dokončena ani zčásti a nebyla na ní nainstalována ani podstatná část fotovoltaických panelů. Dále dne 3. 12. 2010 úmyslně vyhotovil zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. [Anonymizováno], datované k 30. 11. 2010, na část nízkého napětí trafostanic fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoli ve skutečnosti k 30. 11. 2010, ani k 3. 12. 2010 trafostanice neexistovaly a obě zprávy předal další osobě s vědomím, že budou předloženy společnosti [právnická osoba]., Energetickému regulačnímu úřadu a příslušnému stavebnímu úřadu.

25. Obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] byl uznán vinným tím, že dílem jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a dílem se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.

26. Obžalovaný [jméno FO] pak byl uznán vinným tím, že opatřením prostředků úmyslně usnadnil jinému, dílem, aby jiného obohatil tím, že uvede v někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, a dílem aby se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.

27. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č. j. [právnická osoba] 54/2018-5814, bylo odvolání, mimo jiné obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a zúčastněné osoby – žalobkyně proti shora citovanému trestnímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018 zamítnuto, když ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] byl napadený rozsudek částečně zrušen, avšak pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti uloženém tomuto obžalovanému. Citovaný trestní rozsudek Krajského soudu v Brně tak nabyl právní moci dne 11. 4. 2019.

28. Z výpisů z obchodního rejstříku žalobkyně a též právního předchůdce žalobkyně, které jsou obsaženy ve správním spisu, vyplývá, že žalobkyně byla zapsána jako jediný společník svého právního předchůdce (společnosti [právnická osoba]) již dne 19. 10. 2010. Žalobkyně tedy byla jediným společníkem společnosti [právnická osoba] v době předcházející vydání rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně, a také v době fúze. Navíc lze dovodit i personální propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce a to v osobě [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného 24. 9. 1977, který byl v období od 15. 10. 2010 do 29. 6. 2014 jednatelem právního předchůdce žalobkyně a zároveň od 28. 3. 2008 do 29. 6. 2014 předsedou představenstva žalobkyně, v osobě [jméno FO], narozené 4. 11. 1963, která byla v období od 29. 6. 2014 do 1. 4. 2015 jednatelem společnosti právního předchůdce žalobkyně a zároveň od 29. 6. 2014 až do současnosti statutárním ředitelem a předsedkyní správní rady žalobkyně a dále v osobě [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného 18. 5. 1974, který byl v období od 15. 10. 2010 do 15. 6. 2012 jednatelem společnosti právního předchůdce žalobkyně a zároveň od 31. 5. 2008 do 15. 6. 2012 předsedou dozorčí rady žalobkyně. I podle názoru soudu lze v důsledku majetkového a personálního propojení jednání právního předchůdce žalobkyně považovat za jednání žalobkyně samotné, když tato nepochybně měla ekonomický zájem na získání nároku právního předchůdce žalobkyně na ceny dle Cenového rozhodnutí č. 4/2009.

29. Shora popsané podvodné jednání tehdejšího jednatele právního předchůdce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nutno přičítat právnímu předchůdci žalobkyně, tedy žadateli o udělení licence v již popisovaném licenčním řízení. Vzhledem k vázanosti soudu shora uvedeným pravomocným trestním rozsudkem nelze dospět k jinému závěru, než dospěly správní orgány v napadených rozhodnutích a že rozhodnutí o udělení licence žadateli – právnímu předchůdci žalobkyně ze dne 28. 12. 2010 bylo vydáno v rozporu se zákonem, přičemž tuto nezákonnost způsobil výhradně sám žadatel, když předložené revizní zprávy byly vypracovány tzv. „od stolu“ při absenci fyzické kontroly a šetření prováděného k tomu oprávněnými osobami. V rámci licenčního řízení tak nebyla řádně prokázána technická způsobilost výrobny [adresa] k provozu a nebyla tak splněna zásadní podmínka pro její řádné uvedení do provozu do konce roku 2010. Nebyly tudíž vůbec dány předpoklady pro vydání licence právnímu předchůdci žalobkyně. Za popsaného stavu tak právní předchůdce žalobkyně, respektive žalobkyně nemohl mít legitimní očekávání a dobrou víru ve splnění požadavků pro získání nároku na ceny dle cenového rozhodnutí ERU č. 4/2009 pro provozovny uvedené do provozu v roce 2010.

30. Vzhledem k jednoznačně popsanému jednání probíhajícímu před vydáním rozhodnutí o udělení licence (ve vztahu k ověření technické způsobilosti předmětné elektrárny k provozu a její bezpečnosti) ve skutkové větě výroku trestního rozsudku, kterou je soud v civilním řízení vázán (včetně závěru trestního soudu o úmyslném jednání [tituly před jménem] [jméno FO] i [jméno FO]), soud pro nadbytečnost neprováděl důkazy navržené žalobkyní a to výslech svědka – revizního technika [jméno FO], výslech svědka – zaměstnance ERU, který byl v prosinci 2010 vyslán na prohlídku FVE [adresa] II, ani dalšími důkazy z obsahu trestního spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a to ani kopií revizní zprávy, dalšími doklady vztahujícími se k cestám revizního technika [jméno FO] k prozkoumání stavu výrobny či znaleckými posudky k prokázání stavu elektřiny v závěru roku 2010, tedy znaleckými posudky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a Vysokého učení technického v Brně. Tvrzení žalobkyně o schopnosti předmětné elektrárny bezpečného provozu k datu 28. 12. 2010 jsou ve světle zjištění výše bezpředmětná. Nedostatky zmiňovaných revizních zpráv předložených jednatelem právního předchůdce žalobkyně příslušnému stavebnímu úřadu, Energetickému regulačnímu úřadu i společnosti [právnická osoba]. pak nebylo možno zhojit ani následně, jak žalobkyně namítá, neboť na základě výsledků trestního řízení dospěl soud k závěru, že k fyzické prohlídce elektrárny včetně provedení potřebných měření ze strany revizního technika nedošlo, prováděná činnost neodpovídala výsledku zachycenému v obsahu revizní zprávy předložené v licenčním řízení Energetickému regulačnímu úřadu.

31. Jak shora uvedeno, soud má za to, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí o udělení licence má právní účinky „ex tunc“, na takové rozhodnutí nutno hledět jako by vůbec nebylo vydáno a nemohlo mít tedy za následek vznik nároku žalobkyně na ceny pro provozovny uvedené do provozu v roce 2010.

32. Z nesporných tvrzení obou stran soud zjistil, že žalobkyně obdržela na základě rozhodnutí ERÚ novou licenci č. [hodnota], na základě které žalobkyně i nadále provozuje výrobnu [adresa]. V současné době účinná licence žalobkyně tuto sice opravňuje k výrobě elektřiny, avšak bez významu ve vztahu k otázce, zda žalobkyně má nárok na podporu výkupních cen. Jak již bylo výše uvedeno, rozhodujícím zůstává, že přestože k vydání rozhodnutí o udělení licence skutečně došlo, avšak toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, nemohlo vyvolat žádné právní účinky ve smyslu splnění podmínek pro vznik nároku na ceny dle cenového rozhodnutí č. 4/2009.

33. V otázce právních účinků zrušujícího rozhodnutí Krajského soudu v Brně soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 2 As 139/2016-22, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 946/16 či usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 2082/17 a další. Poukazuje-li žalobkyně na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1210/16, Ústavní soud se v tomto rozhodnutí výše uvedenou otázkou zabývá pouze okrajově, a proto soud setrval na svém závěru výše.

34. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, vůbec nevznikl nárok na podporu cen dle příslušného Cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010, nebylo účelné se v tomto řízení ani zabývat otázkou výše žalobou uplatňovaného nároku. V této souvislosti nelze ani přisvědčit námitce žalobkyně, že by se soud měl zabývat otázkou případné oprávněnosti nároku žalobkyně na úhradu cen za jiné období, popřípadě určení, k jakému datu by oprávnění k výrobě elektrické energie (licence) byla žalobkyni řádně přiznána a jaká výše výkupních cen (2010 nebo 2011) by tedy žalobkyni náležela, když projednání takové otázky by bylo překročením mezí daným návrhem žalobkyně, o němž rozhodl správní orgán. Pokud má žalobkyně zato, že splnila podmínky jiného období pro úhradu sjednané ceny, a to ve vztahu k podpoře pro výrobní zdroje uvedené do provozu v roce 2011, pak se jedná o jiný návrh (nárok), než o kterém rozhodoval správní orgán, když dle ust. § 250b odst. 3 o.s.ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.

35. Mezi účastníky řízení zůstalo nesporným, že v žalobou vymezeném období žalobkyně vyráběla a dodávala elektřinu. V daném případě právní předchůdce žalobkyně nesplnil předpoklad vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 pouhým splněním toho, že jako výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy.

36. Nárok žalobkyně uplatňovaný v tomto řízení nelze dovodit ani z obsahu ujednání smluvních stran ve Smlouvě o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota], když citovaná smlouva byla uzavřena ze strany žalované v rámci její zákonné povinnosti k výkupu elektřiny z obnovitelného zdroje, když pro stanovení ceny za dodanou elektřinu platí výkupní cena a podmínky jejího uplatnění pro výrobní zdroj určené příslušným již výše citovaným rozhodnutím ERÚ.

37. Pokud žalovaná namítla nedostatek pasivní věcné legitimace, a to z důvodu, že byla registrována v systému [právnická osoba]. jako odběratel elektřiny a zároveň i subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k výrobně [adresa] pouze do 20. 5. 2017, je nutné žalované v tomto přisvědčit, neboť z obsahu správního spisu tato skutková okolnost vyplývá, ostatně mezi účastníky to s ohledem na tvrzení žalobkyně obsaženém v jejím stanovisku k vyjádření žalované k žalobě zřejmě ani není sporné, neboť žalobkyně v této souvislosti argumentovala pouze tím, že i kdyby tomu tak bylo, tak z této skutkové okolnosti ještě nevyplývá závěr, že žalovaná nebyla povinna v rozhodném období od ledna do července 2020 výkup elektřiny provádět, nicméně s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a právní závěry bylo podle názoru soudu bezpředmětné a nadbytečné se argumentem žalované o nedostatku pasivní věcné legitimace dále více zabývat, když je zřejmé, že nárok žalobkyně není po právu z jiných, výše uvedených důvodů.

38. Na základě výše uvedeného má tedy soud zato, že žalobkyně nebyla na svých právech dotčena napadeným rozhodnutím správního orgánu. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska žalobkyní v žalobě stanovených mezí, v nichž se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem ve smyslu ust. § 250f OSŘ, nelze přisvědčit žalobkyni, že je na místě napadené rozhodnutí jako nezákonné nahradit rozsudkem soudu, a to uložením povinnosti žalované zaplatit žalobkyni v žalobě určenou částku s příslušenstvím, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

39. Vzhledem k tomu, že provedené důkazy skýtaly dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, soud další důkazní návrhy žalobkyně pro nadbytečnost zamítl.

40. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 3 100 Kč za 1 úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč), tedy celkem ve výši 9 300 Kč za 3 úkony právní služby poskytnuté do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne 19. 12. 2024) a v částce 4 620 Kč za 1 úkon (z tarifní hodnoty 88 000 Kč), tedy celkem ve výši 4 620 Kč za 1 úkon právní služby poskytnuté po 1. 1. 2025 (účast na soudním jednání dne 27. 1. 2025), dále paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za každý 1 úkon právní služby poskytnutý do 31. 12. 2024 a po 450 Kč za 1 úkon právní služby poskytnutý po 1. 1. 2025, celkem ve výši 1 350 Kč za uvedené 4 úkony právní služby, dále náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 citované vyhlášky za dvě cesty z [adresa] a zpět na soudní jednání konaná ve dnech 19. 12. 2024 a 27. 1. 2025, a to vždy osobním motorovým vozidlem tov. zn. Saab 9-5 AERO, 2.8 V6 XWD, RZ [SPZ], délce 300 km u jedné cesty tam a zpět, při kombinované spotřebě paliva 10,6 l/100 km, při ceně paliva BA 98 42,60 Kč/1 litr a amortizační náhradě 5,60 Kč /1 km (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) dne 19. 12. 2024 a při ceně paliva BA 98 40,50 Kč/1 litr a amortizační náhradě 5,80 Kč /1 km (dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) dne 27. 1. 2025, tedy ve výši 3 034,68 Kč dne 19. 12. 2024 a rovněž 3 027,90 Kč dne 27. 1. 2025, dále náhrady za ztrátu času stráveného na cestách podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky po 100 Kč za každou započatou půlhodinu dne 19. 12. 2024, tedy celkem 900 Kč a po 150 Kč za každou započatou půlhodinu dne 27. 1. 2025, tedy celkem 1 350 Kč, podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrad přiznáno žalované vůči žalobkyni 21 % DPH, celkem tak bylo žalované vůči žalobkyni přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 28 534,90 Kč.

41. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 OSŘ do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

42. Podle ust. § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů tohoto řízení k rukám jejího právního zástupce.