28 C 196/2019 - 741

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobců:a)[Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], b)[Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B], bytem [Adresa žalobce B], právně zastoupených [Jméno žalobce C], advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované:Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], se sídlem [Adresa žalované], o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, takto:

Výrok

I. Řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků se částečně zastavuje ve vztahu k pozemkům parc. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa].

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: Česká republika – [Jméno žalované], IČ: [IČO žalované], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], (dále jen „převodce“) a [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], bytem [adresa] a [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B], bytem [adresa], (společně dále jen „nabyvatelé“) uzavírají podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, tuto: smlouvu o převodu pozemků:

I. Česká republika – [Jméno žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): - [Anonymizováno] orná půda, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno] ostatní plocha, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno] ostatní plocha, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice[Anonymizováno] - [Anonymizováno] orná půda, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno], orná půda, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno] ostatní plocha, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno], trvalý travní porost, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno], trvalý travní porost, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno], orná půda, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno], orná půda, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, - [Anonymizováno] ostatní plocha, zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice.

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, č.j. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998.

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů podle článku II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů nemovitosti uvedené v článku I. této smlouvy včetně součástí, a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to [Jméno žalobce A] v podílu o velikosti jedné ideální poloviny k celku a [Jméno žalobce B] v podílu o velikosti jedné ideální poloviny k celku. Převodce: ________________________________ Česká republika – [Jméno žalované] Nabyvatelé: ________________________ ________________________ [Jméno žalobce A] [Jméno žalobce B]

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů tohoto řízení částku 743 279,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů tohoto řízení částku 31 813,55 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 21. 8. 2019 se žalobkyně [jméno FO] a žalobce [Jméno žalobce B] vůči žalované domáhali nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, a to s odůvodněním, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, přičemž jako oprávněným osobám jim náleží náhrada dle ust. § 11, § 11a citovaného zákona. Žalobci dále uvedli, že zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v platném znění, se žalovaná stala právním nástupcem zrušeného Pozemkového fondu ČR příslušným k výkonu jeho práv a povinností. Žalobci jsou držiteli restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatého pozemku, který nebyl vydán, o němž bylo v souladu se zákonem o půdě rozhodnuto rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, sp. zn. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998 tak, že žalobkyně a) a právní předchůdce žalobce b), paní [jméno FO], r. č. [RČ], nejsou vlastníky každý ideální jedné poloviny pozemku parc. č. [podezřelý výraz][Anonymizováno] role o výměře 11 179 m2 v k. ú. [adresa]. Restituční nárok plynoucí žalobcům z rozhodnutí PÚ byl žalovanou vyčíslen na částku 120 174,25 Kč, kdy ve vztahu k žalobkyni a) žalovaná zaevidovala hodnotu 60 087,13 Kč a ve vztahu k žalobci b) zaevidovala hodnotu 60 087,13 Kč. Žalobci nesouhlasí s výší restitučního nároku plynoucí z rozhodnutí PÚ tak, jak byl žalovanou vyčíslen, a mají důvodné pochybnosti o její správnosti, když mají za to, že žalovaná při stanovení výše restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí PÚ zásadním způsobem pochybila a při oceňování nevydaného pozemku nevzala v úvahu rozhodné skutečnosti, a to zejména fakt, že nevydaný pozemek parc. č. [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] přešel do vlastnictví československého státu na základě vyvlastnění, které bylo provedeno výměrem zn. XI/1-198-1951 ze dne 2. 11. 1951, který vydal Okresní národní výbor [adresa] – sever, a to za účelem uskutečnění výstavby. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyčíslila u každého ze žalobců restituční nárok ve výši 60 087,13 Kč, tedy ve výši 10,75 Kč/m2 nevydaného pozemku, je zřejmé, že žalovaná stavební charakter daného pozemku při rozhodování o vydání/nevydání tohoto pozemku a jeho ocenění nikterak nezohlednila. Při zohlednění stavebního charakteru nevydaného pozemku by bylo nutné vycházet ze sazby stavebních pozemků na území hl. m. Prahy stanovené v ust. § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tedy ze sazby 250 Kč/m2, což by v případě nevydaného pozemku o výměře 11 179 m2, přístupného po nezpevněné komunikaci činil 11 179 m2 x 250 Kč – 10 %, tedy celkem 2 515 275 Kč. Žalobci před podáním žaloby vstoupili ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci za účelem vyhledání relevantních dokladů prokazujících nesprávnost postupu žalované při vyčíslení jejich restitučního nároku a zpracování znaleckého posudku oceňujícího restituční nárok se zohledněním všech relevantních skutečností týkajících se nevydaného pozemku. Při své vyhledávací činnosti se žalobci obrátili zejména na Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy se žádostí o posouzení charakteru nevydaného pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] k rozhodnému datu jeho přechodu na československý stát, tedy ke dni 2. 11. 1951. K žádosti žalobců IPR [adresa] sdělil, že ve spisovně IPR [adresa] eviduje a archivuje k předmětnému pozemku Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa], inv. č. SRK000650, který byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací dne 11. 8. 1934 a podepsán ministrem Ludwigem Czechem. Na základě tohoto podkladu IPR [adresa] dospěl k názoru, že pozemek parc. č. [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] byl k rozhodnému datu jeho převodu na stát součástí tzv. intravilánu, tedy ploch katastrálního území, které jsou zastavěné nebo vyznačené jako souvislý celek k zástavbě. Žalobci jsou přesvědčeni, že z toho lze dovozovat, že předmětný pozemek byl ke dni přechodu na československý stát stavebního charakteru, a že žalovanou oceněná výše restitučního nároku žalobců je chybná. Z toho důvodu mají žalobci za to, že nelze brát v potaz vyčíslení jejich restitučního nároku, se kterým operuje žalovaná, neboť s ohledem na výše uvedené by mělo dojít k přecenění restitučních nároků žalobců. Z toho důvodu se přípisem ze dne 16. 11. 2018 žalobci obrátili na žalovanou a upozornili ji na uvedenou spornou skutečnost, současně ji požádali o revizi ocenění jejich restitučního nároku. Znaleckým posudkem č. [hodnota]-329-2018, ze dne 4. 12. 2018, vypracovaným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], byl nevydaný pozemek, a tedy žalobcům příslušející restituční nárok oceněný dle charakteru a stavu nevydaného pozemku ke dni jejich přechodu na čs. stát v souhrnné výši 2 515 275 Kč, na kterém se každý z žalobců podílí částkou ve výši jedné poloviny, tedy 1 257 637,50 Kč. Tento znalecký posudek byl žalované zaslán spolu s přípisem žalobců dne 2. 1. 2019. Z uvedeného je tak zřejmé, že ocenění restitučních nároků žalobců provedené žalovanou je nesprávné a žalobci jsou přesvědčeni, že skutečná výše jejich restitučních nároků několikanásobně převyšuje hodnotu evidovanou žalovanou. Tomu nasvědčuje i dopis žalované ze dne 22. 7. 2019, kterým žalobcům sděluje, že přecenění jejich nároku uznává co do výměry pozemku 5 149 m2, z jakého důvodu přecenění uznává jen k části pozemku a na jakou výši jejich nárok žalovaná přecenila, však již neuvádí, když z aktuálního přehledu nároků není přecenění zřejmé. Žalobci z důvodu nesouhlasu s postupem žalované zaslali žalované dne 7. 8. 2019 dopis, ve kterém jí sdělili nesouhlas s avizovaným postupem. Žalobci mají dále za to, že žalovaná a její právní předchůdce postupovala při uspokojování nároku žalobců svévolně a liknavě tak, že ani po více než 27 letech není restituční nárok zcela vypořádán. Tato doba je podle názoru žalobců zjevně nepřiměřeně dlouhá a zcela svědčí o liknavosti žalované bez dalšího. Jak vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu, právní předchůdci žalobců u něj v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnili restituční nárok a požádali o poskytnutí náhradních pozemků. Restituční nárok byl pravomocně přiznán uvedeným rozhodnutím PÚ. Již tímto aktem byla žalovaná vyzvána k poskytnutí náhrady tak, aby se žalobce a) a právní předchůdce žalobce b) domohli svých zákonných práv na vydání adekvátních náhradních pozemků. Ačkoliv byl restituční nárok uplatněn již v průběhu roku 1992, není ke dni podání žaloby plně uspokojen. Toto dlouhodobé prodlení pak podle žalobců samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalované k řešení otázky restitučních náhrad. Dlouhodobé prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobců je pak patrné též z přímého sdělení žalované, v němž žalovaná výslovně uvedla, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby na náhradu dle zákona o půdě činí 120,14 měsíců, tedy 10,01 let (sdělení Odboru řízení restitucí, sp. zn. SPU 530796, [č. účtu] R ze dne 13. 11. 2014). Od uplatnění nároku žalobců uplynulo ke dni podání žaloby bezmála 27 let, aniž by byl nárok plně vypořádán. Již samotná tato skutečnost jednoznačně dokládá, že žalovaná je s vypořádáním restitučního nároku v dlouhodobém prodlení. Takovéto jednání žalované lze označit za liknavé a plně opodstatňuje nárok žalobců na vypořádání nároku prostřednictvím tohoto řízení. Přestože zákon o půdě nestanoví lhůtu, ve které má stát svou povinnost splnit, mají žalobci za to, že se tak má stát s ohledem na princip právní jistoty bez zbytečného odkladu. Žalobci jsou s ohledem na rozhodovací praxi Ústavního soudu přesvědčeni, že pokud stát nezačal ve věci restitučních náhrad tohoto druhu adekvátně konat, je plně odpovědný za svou nečinnost a prodlení, a proto oprávněným osobám skutečně nezbývá než se svých zákonných práv domáhat soudní cestou. Notorická argumentace žalované ohledně případných absencí a povinností oprávněných osob v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách je z pohledu časového a judikatury zcela lichá, neboť nemají oporu ve vyvinění se žalované ze svého nekonání a s tím spojené odpovědnosti. Žalobci odkazují na rozhodnutí soudů různých stupňů, které se již dostatečně vyjádřily k otázce, kdy tyto veřejné nabídky nesplňují své zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaná upřednostňovala tzv. úplatné veřejné nabídky a prezentovala je jako nabídky pro oprávněné osoby. Po skončení řízení PÚ žalobci pravidelně sledovali nabídku pozemků vyhlašovaných žalovanou, přičemž do těchto nabídek však nejsou a v naprosté většině případů nebyly zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných tak, aby byl uspokojen zákonný nárok žalobců. Je proto nutno konstatovat, že veřejné nabídky v žádném případě nemají, jak předpokládá zákon, takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co nejširšímu okruhu oprávněných osob. Tato skutečnost vyplývá i z obsahu a počtu veřejných nabídek dle zákona o půdě vyhlašovaných žalovanou, kdy například za celý rok 2013 byla zveřejněna pouze jedna veřejná nabídka podle zákona o půdě a v letech 2014 - 2017 se pak jednalo o 4 veřejné nabídky podle zákona o půdě. Dosavadní přístup žalované tak podle názoru žalobců vykazuje znaky svévole a je tudíž porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. Žalobcům nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemku nevydanému. Žalovaná žádné takové vhodné pozemky dosud ani neoznačila. Žalobci odkazují na rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], č. j. 21 C 318/2011-44 ze dne 26. 7. 2012, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 523/2012-72 ze dne 15. 1. 2013. Žalobci mají za to, že celý systém veřejných nabídek zavedený novelou zákona o půdě č. 131/2006 Sb. je zcela v rozporu s legitimním očekáváním oprávněných osob. Oprávněné osoby měly nárok na bezplatné poskytnutí náhrady, čímž mělo být napraveno příkoří způsobené odnětím pozemků. V současné době však převod probíhá tržně, tedy systémem, kdo dá víc, přičemž počet pozemků, které mohou být zařazeny do veřejné nabídky, se neustále snižuje. Takováto forma soutěže nemůže naplňovat původní ideu zákona a oprávněné osoby (vesměs lidé již pokročilého věku) se pak řádného odškodnění často ani sami nedočkají. I přesto, že pozemky nabízené ve veřejných nabídkách nejsou adekvátní a přes pochybnosti o správnosti stanovené výše svého restitučního nároku se žalobci zúčastnili veřejných nabídek a pokusili se tímto způsobem o vypořádání svého restitučního nároku a získání alespoň nějaké, byť nedostatečné náhrady za pozemek, který jim nebyl navrácen. Žádostí ze dne 5. 12. 2018, evidovanou pod č. [hodnota] žalobci dále požádali o vydání pozemku KN parc. č. [hodnota] (orná půda) v k. ú. [adresa] u [Anonymizováno], obec [adresa], kde cena pozemku v nabídce činila 610 266 Kč. V této nabídce však žalobci nebyli úspěšní, neboť žalovaná považovala žádost žalobce za neplatnou z důvodu, že součet restitučního nároku žalobců je podle sdělení správce restitučního nároku, který je evidován v hl. m. Praze na základě rozhodnutí PÚ, nižší než cena pozemku specifikovaného v žádosti. Tomu však odporuje sdělení žalované ze dne 22. 7. 2019. Žalobci se pak účastnili veřejné nabídky pozemků svou žádostí o převod pozemku parc. č. 683/1 v k. ú. [adresa] ze dne 8. 3. 2019, ale ani v této nabídce nebyli úspěšní. Žalobci upozorňují, že v minulosti bylo mnoho pozemků v pražském katastru vydáno na základě mimopražských restitučních titulů. Netransparentní a diskriminační postup žalované je též veřejně známý v kauze, která se týkala vydání lukrativních pozemků v obci [adresa], kde žalovaná následně neuspěla se žalobami na navrácení těchto pozemků, ale i v řadě dalších případů, které byly zveřejněny ve sdělovacích prostředcích. Dlouhodobé neuspokojení nároku oprávněných osob vyplývajícího ze zákona a zároveň uspokojování jiných nároků ze strany žalované je v rozporu se zákonem a ústavními principy, neboť státní moc slouží občanům a lze uplatňovat jen v případech mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z úmyslu zákonodárce je zřejmé, že zákonná úprava umožňující vydání náhradních pozemků oprávněným osobám měla sloužit ke zmírnění či odstranění spáchaných křivd. Tento účel zákonné úpravy však žalovaná svým postupem nedodržuje. I přes nedostatečnost veřejných nabídek se žalobci pokouší v rámci nich své nároky uspokojit, nicméně s ohledem na nesprávně provedené ocenění jejich nároků je vyloučeno, aby své nároky zcela uspokojili. V kontextu toho, co žalobci již uvedli ohledně ocenění jejich restitučního nároku a jeho přecenění na základě opatřeného znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], žalobci odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 přijatém ve složení velkého senátu, v němž dovolací soud výslovně uvedl, že nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné a nemůže těmito těžkostmi – ať už jsou jakéhokoli charakteru – odůvodňovat nedostatky ve svém postupu. Z toho vyplývá, že žalovaná měla být primárně tím, kdo bude aktivně přispívat ke stanovení správné výše restitučního nároku. Žalovaná však na plnění této své povinnosti rezignovala. Nedostatečná legislativní úprava pravidel pro převod náhradních pozemků dala v této oblasti prostor pro judikaturní tvorbu práva Ústavního a posléze i Nejvyššího soudu ČR. Soudní praxe postupně dovodila, že oprávněná osoba má právo domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovanou zařazeny do veřejné nabídky. Žalobci odkazují na rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, I. ÚS 3169/07, III. ÚS 495/05, 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 5249/2016, 28 Cdo 4265/2007, 28 Cdo 1781/2003, 28 Cdo 2281/2012, 28 Cdo 155/2016 a 28 Cdo 5249/2016. Jediný způsob, jak se osoby oprávněné mohou domoci splnění svého nároku je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvy o převodu konkrétních pozemků. Technickou stránku žalobního návrhu, jakož i postupu obecných soudů při projednávání takové žaloby popsal detailně Ústavní soud již v nálezu, sp. zn. Pl. ÚS 6/05. K obdobnému závěru dospěl Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07. Podle Ústavního soudu je podstatou věci to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Žalobci s ohledem na tyto okolnosti poukazují na skutečnost, že žalovaná, jako právní nástupce Pozemkového fondu ČR a osoba povinná musí upřednostňovat v prvé řadě nároky oprávněných osob a přednostně jim nabízet náhradní pozemky. Žalovaná má jako dlužník povinnost zdržet se jednání, které by mařilo uspokojení nároku věřitele. Nároky vzniklé podle zákona o půdě mají prioritu, což vyplývá z ratia legis zákona o půdě. Opakovaně bylo judikováno, že bezúplatné převody pozemků žalované na restituenty podle zákona č. 229/1991 Sb. mají přednost před postupem podle zák. 95/1999 Sb., a to platí bez ohledu na to, zda se má jednat podle zákona č. 95/1999 Sb. o úplatný či bezúplatný převod. Liknavý a svévolný přístup žalované při uspokojování nároku, který je ve vztahu k žalobcům konkrétně popsán v předcházejících článcích žaloby, opakovaně konstatovala i judikatura. Žalobci z veřejné evidence zjistili, že ve vztahu k pozemkům požadovaných touto žalobou neexistuje právo třetích osob, které by bránilo jejich převodu do vlastnictví žalobců k uspokojení jejich nároku. Z důvodu právní jistoty však navrhují, aby dále soud v rámci řízení učinil dotaz na žalovanou ohledně převoditelnosti pozemků, a to i ve vztahu k tomu, zda pozemky nejsou dotčeny zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi. Žalobci jsou po prověření pozemků připraveni nechat na své finanční náklady zpracovat ocenění náhradních pozemků nezávislým soudním znalcem, které jakmile budou mít k dispozici, poskytnou jej soudu. Žalobci mají za to, že v rámci žaloby dostatečným způsobem prokázali svůj zákonný nárok na převod náhradních pozemků pro uspokojení svého restitučního nároku, a proto navrhují, aby soud vydal rozsudek, kterým se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků, kdy na straně převodce je Česká republika, zastoupená Státním pozemkovým úřadem, IČ: [IČO žalované], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] a na straně nabyvatelů jsou to žalobci a) a b), kteří uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, tuto smlouvu o převodu pozemků, kdy Česká republika – [Jméno žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti, a to pozemky [hodnota], orná půda, všechny zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice, přičemž nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998 a na uspokojení nároku nabyvatelů dle této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů nemovitosti uvedené v této smlouvě včetně součástí s tím, že nabyvatelů je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to žalobkyně a) v podílu o velikosti jedné ideální poloviny k celku, žalobce b) v podílu o velikosti jedné ideální poloviny k celku. Žalobci zároveň navrhují, aby soud uložil žalované povinnost nahradit jim náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 17. 9. 2019 uvedla, že žalobu zcela neuznává. Zároveň z důvodu opatření většího množství podkladů pro řádné vyjádření a prověření restitučních nároků žalobců žalovaná požádala soud o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě. V podání ze dne 12. 11. 2019 pak žalovaná k žalobě uvedla, že žalovaný nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná poukázala na řízení probíhající na základě žaloby žalobců u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 210/2019. Dále žalovaná uvedla, že právo na uspokojení nároku oprávněné osoby touto zcela mimořádnou cestou, tedy podáním žaloby, v níž si oprávněná osoba vybere náhradní pozemky podle vlastního výběru mimo veřejné nabídkové řízení dle § 11a odst. 1 zákona o půdě, má dle konstantní judikatury Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR pouze výjimečně, a to i v případě, když prokáže, že její dlouhodobá aktivní snaha získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách je marná, a současně prokáže kvalifikovaný nezákonný postup žalované, tedy liknavost a svévoli na straně žalované při plnění nároku oprávněné osoby, neboť takový nárok oprávněné osoby nemá výslovnou oporu v zákoně, přičemž obě tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Pokud se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované výběrem konkrétních pozemků napříč ČR, nelze mít podle názoru žalované za to, že by žalobci měli v úmyslu naplnit literu zákona, tedy dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu, ani že by došlo k úpravě vlastnických vztahů k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova a v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí. Žalovaná dále uvádí, že celkový objem restitučních nároků na vydání náhradních pozemků činil cca 8,1 mld. Kč, z nichž zbývá vypořádat méně než 2,5 % nároků. Již z této skutečnosti je zcela zřejmé, že žalovaná není liknavá a svévolná. Žalovaná nesmí uspokojovat nároky oprávněných osob jiným způsobem než formou vyhlašování veřejných nabídek dle ustanovení zákona č. 503/2012 Sb., v platném znění. Z toho důvodu také nemůže uzavírat v těchto typech soudních sporů smíry, neboť by tím porušila ustanovení citovaného zákona a stejně tak zákona o půdě. Žalovaná by porušila obecně závazné právní předpisy v případě převodu pozemků mimo veřejné nabídky, a tím i zbývajících necelých 2,5 % dosud nevypořádaných oprávněných osob, pokud by je neúměrně zvýhodnil oproti 97,5 % již vypořádaných oprávněných osob. Žalovaná byla zřízena zákonem č. 503/2012 Sb., kterým ji současně určil právním nástupcem Pozemkového fondu ČR, což však byl subjekt zcela jiného charakteru. Žalovaná je na rozdíl od svého zákonného předchůdce organizační složkou státu a současně subjektem s pevně stanovenými pravidly jednání. Žalovaná, resp. i jeho zákonem stanovený právní předchůdce každoročně vypisovaly pravidelné veřejné nabídky. Vzhledem k uvedeným faktům, kdy bylo vypořádáno 97,5 % oprávněných osob, lze mít za to, že nabídka pozemků formou veřejných nabídek byla dostatečná. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998 nabylo právní moci dne 31. 8. 1998. Vzhledem k tomu, že žalobcům nebylo možné ze zákonných důvodů vydat pozemek PK část parc. č. [hodnota] role o výměře 11 179 m2 v k. ú. [adresa], byl jejich nárok oceněn v souladu se zákonem pro žalobce a) částkou 60 087,13 Kč a pro žalobce b), resp. jeho právního předchůdce částkou 60 087,13 Kč. Žalobci, resp. i právní předchůdce se tak mohli ode dne nabytí právní moci rozhodnutí č. j. PÚ 3358/92 účastnit veřejných nabídek pravidelně vyhlašovaných jak podle zákona č. 229/1991 Sb., tak podle zákona č. 95/1999 Sb., resp. zákona č. 503/2012 Sb. Žalovaná zdůrazňuje, že oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. byly dle dikce zákona č. 95/1999 Sb. upřednostňovány ve veřejných nabídkách podle tohoto zákona vyhlašovaných, tedy pokud se do veřejné nabídky přihlásily, měly přednostní právo koupě náhradního pozemku. Tyto veřejné nabídky byly výhodné pro oprávněné osoby i v tom směru, že vyhláškovou cenu pozemku mohly uhradit tzv. smíšeně, tedy použít svůj restituční nárok a pokud cena náhradního pozemku převyšovala výši nároku, rozdíl mohly doplatit z běžných prostředků. Žalovaná, resp. její právní předchůdce již před i po vydání rozhodnutí o nároku žalobců a) a b), respektive právní předchůdkyně žalobce b) v roce 1998 vyhlašoval veřejné nabídky, a to v takové kvalitě a kvantitě pozemků, že tyto nároky žalobců, pokud by se veřejných nabídek aktivně zúčastňovali, mohly být dávno uspokojeny v plném rozsahu. Vzhledem k množství žalovanou vyhlašovaných veřejných nabídek, které byly dostatečně kvalitativně i kvantitativně obsažné a zahrnovaly i pozemky v Praze a jejím blízkém okolí, nelze mít za to, že žalobci či jejich právní předchůdce byli dostatečně aktivní, jak má na mysli konstantní judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR. Žalobkyně a) se od nabytí právní moci rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92 s nárokem ve výši 60 087,13 Kč mohla zúčastnit 89 veřejných nabídek dle zákona č. 229/1991 Sb. a 66 veřejných nabídek dle zákona č. 95/1999 Sb., resp. dle zákona č. 503/2012 Sb. Žalobkyně a) se však zúčastnila pouze 8 veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb. a žádného kola/veřejné nabídky podle zákona č. 95/1999 Sb., resp. dle zákona č. 503/2012 Sb. Právní předchůdce žalobce b) paní [jméno FO] se od nabytí právní moci rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92 s nárokem ve výši 60 087,13 Kč mohla zúčastnit 78 veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb. a 66 veřejných nabídek podle zákona č. 95/1999 Sb., respektive podle zákona č. 503/2012 Sb. Právní předchůdce žalobce b) se však zúčastnil pouze 3 kol/veřejných nabídek dle zákona č. 229/1991 Sb. a žádného kola/veřejné nabídky dle zákona č. 95/1999 Sb., respektive zákona č. 503/2012 Sb. Žalobce b) [Jméno žalobce B] se od nabytí nároku z rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92 od svého právního předchůdce s nárokem ve výši 60 087,13 Kč mohl zúčastnit 5 veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb., avšak zúčastnil se pouze 3 kol veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb. Žalobce a) se přihlásil do veřejné nabídky teprve po 6 letech od nabytí právní moci rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92, a to v lednu 2004, kde projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa], dále se přihlásil v březnu 2004, kde projevil zájem pouze o 2 pozemky v k. ú. [adresa], dále se přihlásil v květnu 2005, kde projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú [adresa]. Další účast byla až po 5 letech v květnu 2010, kde projevil zájem opět pouze o 1 pozemek v k. ú [adresa]. Další účast byla až po 6 letech v dubnu 2016, kde projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa]. Dále se žalobce přihlásil do veřejné nabídky po 2 letech, tedy v červnu 2018, kdy projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa] u Pernarce, poté v prosinci 2018, kdy opět projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa] u Blovic a poslední účast žalobce a) byla v dubnu 2019, kdy se přihlásil o 1 pozemek v k. ú. [adresa]. Žalovaná k tomu namítá, že žalobce a) neprojevil dlouhodobou aktivní snahu k uspokojení svého nároku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR, čímž nebyla naplněna již jedna z kumulativních podmínek připuštění tohoto zcela výjimečného způsobu uspokojení nároku. Právní předchůdce žalobce b) paní [jméno FO] se přihlásila do veřejné nabídky teprve po 6 letech od nabytí právní moci rozhodnutí č. j. PÚ 3358/92, a to v lednu 2004, kdy projevila zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa], dále se přihlásila v březnu 2004, kdy projevila zájem pouze o 2 pozemky v k. ú. [adresa], dále se přihlásila v květnu 2005, kdy projevila zájem pouze o 1 pozemek v k. ú [adresa]. Žalobce b) se přihlásil do veřejné nabídky po zdědění nároku svého právního předchůdce z rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92, a to v červnu 2018, kdy projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa] u Pernarce, poté v prosinci 2018, kdy opět projevil zájem pouze o 1 pozemek v k. ú. [adresa] u [Anonymizováno] a poslední účast žalobce b) byla v dubnu 2019, kdy se přihlásil o 1 pozemek v k. ú. [adresa]. Žalovaná vzhledem k výše uvedenému namítá, že žalobce b) pan [Jméno žalobce B] i jeho právní předchůdce neprojevil dlouhodobou aktivní snahu k uspokojení svého nároku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR, čímž nebyla naplněna již jedna z kumulativních podmínek připuštění tohoto zcela výjimečného způsobu uspokojení nároku. Pokud by se žalobci, respektive jejich právní předchůdce, aktivně účastnili veřejných nabídek, pak jejich nároky mohly být již dávno uspokojeny v plném rozsahu. Žalovaná, respektive již její právní předchůdce od konce 90. let minulého století, vede pečlivě evidenci pro každou z téměř 191 000 oprávněných osob, stejně tak jako v konkrétním případě žalobců. Ani jeden ze žalobců tak nenaplnil judikatorní podmínku dlouhodobé aktivní snahy, leč marné uspokojit svůj nárok účastmi ve veřejných nabídkách, tj. získat náhradní pozemky účastmi ve veřejných nabídkách. Judikatura takovou neúčast žalobce nepovažuje za dlouhodobou aktivní, leč marnou snahu žalobce/oprávněné osoby uspokojit svůj nárok ani za poskytnutí součinnosti žalované pro uspokojení jejího nároku. Podle názoru žalované tedy žaloba není důvodná a soud by její projednání v souladu s konstantní judikaturou neměl připustit, respektive měl by ji zamítnout. Žalovaná namítá, že žalobci a ani právní předchůdci nevznesli od doby přiznání nároku jakoukoliv námitku týkající se správnosti či nesprávnosti ocenění jejich nároku, teprve až v roce 2018, tedy po 20 letech od nabytí právní moci rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92 vznesli prostřednictvím právního zástupce námitku nesprávného ocenění. Žalovaná ve světle nové judikatury zadala přezkum ocenění nároku a žádosti žalobců vyhověla a eviduje pro každého ze žalobců nárok ve výši 289 861,25 Kč. Z toho důvodu žalovaná namítá nepravdivost tvrzení žalobců. Pokud žalobci v žalobě odkazují na návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa], potvrzený Ministerstvem veřejných prací dne 11. 8. 1934 a dále tvrdí, že na základě tohoto podkladu IPR dospěl k názoru, že pozemek parc. č. [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] byl k rozhodnému datu jeho převodu na stát (2. 11. 1951) součástí tzv. intravilánu, tedy ploch katastrálního území, které jsou zastavěné nebo vyznačené jako souvislý celek k zástavbě, pak žalovaná je přesvědčena, že i soudu je známo, že otázkou, zda Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu je platnou stavebně územní dokumentací dle tehdy platných právních předpisů, se již zabýval Nejvyšší soud ČR a uzavřel, že se nejedná o platnou stavebně územní dokumentaci, podle které lze mít za to, že daný konkrétní pozemek byl pozemkem stavebním. Pokud žalobci v návrhu pouze tvrdí liknavost a svévoli na straně žalované a zcela účelně podsouvají soudu, že jejich nárok nebyl uspokojen ani po 27 letech, pak takové tvrzení je nepravdivé, neboť sami žalobci nebyli aktivní, když jak nyní uvedeno, z možných účastí od doby přiznání nároku, se účastnili velmi sporadicky, s odstupem mnoha let a téměř ve všech případech projevili zájem pouze o 1 pozemek. Liknavost a svévole na straně žalované se posuzuje toliko ve vztahu k nabídce náhradních pozemků. Žalovaná odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR, která v určitém období za právního předchůdce žalované seznala, že žalovaná nenabízela dostatek vhodných pozemků pro uspokojení nároků oprávněných osob, avšak v současné době již řada soudů napříč republikou seznala, že toto se již po delší dobu neděje a že žalovaná nabízí dostatek vhodných a kvalitních pozemků k uspokojení necelých 2,5 % dosud nevypořádaných oprávněných osob. Z toho důvodu soudy žaloby o nahrazení projevu vůle zamítají z důvodu neprokázání liknavosti a svévole na straně žalované, stejně tak pro nedostatek aktivity samotných oprávněných osob. Shodně toto konstatují nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2759/2019, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně v obdobném případě, kdy žalobkyně se o svůj nárok dlouhodobě nezajímala, o přecenění nároku požádala až po mnoha letech (cca 15 let) a fakticky teprve před podáním žaloby samotné a dlouhodobost restitučního (správního řízení), ač politováníhodná, nesvědčí a neprokazuje liknavost na straně žalované, dále odkazuje žalovaná i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 337/2019 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4926/2017, v němž Nejvyšší soud ČR konstatoval, že neshledal liknavost a svévoli na straně žalované, pokud se týče nabídky pozemků ve veřejných nabídkách, stejně tak jako odmítla obecné námitky ze strany dovolatelky/oprávněné osoby. Podle názoru žalované nárok žalobců nemohl být uspokojen pouze pro dlouhodobou nečinnost žalobců samotných. Žalovaná na podporu svých tvrzení, že nebyla liknavá a svévolná, když pravidelně vyhlašovala každý rok několik veřejných nabídek, do nichž zařazovala celou řadu pozemků pro celé ČR, předkládá k důkazu přehled nabídek v členění dle těchto citovaných zákonů a jednotlivých roků. Již v roce 2018 konstatovala řada odvolacích soudů, že žalovaná nebyla liknavá či svévolná. V těchto případech mimo jiné zastupovala žalobce advokátní kancelář jako v tomto případě, právnímu zástupci je tak velmi dobře známo, že pouhé 3-6 účastí za dobu 20 let ze strany žalobců nelze považovat za dlouhodobou aktivní, leč marnou snahu oprávněné osoby uspokojit svůj nárok. Tvrzení žalobců uvedená v čl. III. a IV. žaloby jsou tak zcela obecná, účelová, zkreslená a v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR. Žalovaná odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR, který uzavřel, že obecné soudy nemají postupovat při řešení soudních sporů ryze formálně, ale je nezbytné postupovat případ od případu, což judikoval opakovaně právě zejména ve věcech restitučních. Na základě uvedených skutečností, tedy zejména z toho důvodu, že nejsou splněny podmínky pro připuštění této žaloby, že žalobci nebyli dostatečně dlouhodobě aktivní ve směru uspokojení svého nároku či jinak řečeno, neposkytli žalované součinnost ve smyslu platné judikatury, aby mohl být jejich nárok uspokojen, též proto, že žalobci nijak neprokázali liknavost a svévoli na straně žalované, a dále proto, že žalobci zjevně nenaplní účel a smysl zákona o půdě, jak měl zákonodárce na mysli, žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

3. V podání ze dne 20. 11. 2019 žalobci uvedli, že žalovaná se svými tvrzeními snaží pouze zastřít svá vlastní pochybení, kterých se v restitučních řízeních dopouští, kdy je zcela evidentní nekompetentnost žalované v oblasti veřejných nabídek, které jsou zcela nedostatečné. Tento závěr vyplývá též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, v němž Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu. Struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Podle názoru žalobců nelze přisvědčit ani námitce žalované, že tento účel nemůže být splněn zejména s ohledem na skutečnost, že žalobci se domáhají vypořádání svého restitučního nároku napříč celou ČR, když to byl zejména zákonodárce, který změnovým zákonem č. 131/2006 Sb. v ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě zrušil pravidlo, že se oprávněným osobám vydávají náhradní pozemky zejména na území obce, kde se nacházela převážná část pozemků původních, respektive nevydaných. Dle důvodové zprávy se tak stalo zejména z důvodu, že v obcích s původními pozemky je vhodných náhradních pozemků nedostatek. Žalovaná ve svém podání vůbec nereflektuje, že nárok žalobců byl oceněn nesprávně, když uvádí, že jejich nárok byl žalovanou původně oceněn na částku 60 087,13 Kč pro každého z žalobců, následně k žádosti žalobců přeceněn na žalovanou uváděnou částku 289 861,25 Kč pro každého z žalobců. Jak ale žalobci uvedli již ve svém žalobním návrhu, jsou přesvědčeni, že jejich celkový nárok pro oba činí 2 515 275 Kč. Správné ocenění restitučního nároku oprávněných osob je především věcí žalované z její úřední povinnosti a je nutno rovněž podotknout, že žalované musí být z její činnosti známá judikatura Nejvyššího soudu vedoucí k závěru, že nesprávné ocenění restitučního nároku oprávněných osob vede k tomu, že se tyto osoby nemohou veřejných nabídek účinně účastnit (např. usnesení Nevyššího soudu ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016). Tvrzení žalované o tom, že se žalobci mohou účastnit veřejných nabídek, přičemž reálně údajně nebyly v těchto nabídkách dostatečně aktivní, je tak nutno pokládat za nepravdivé. Rovněž nelze souhlasit ani s tvrzením žalované, že ve veřejných nabídkách byly oprávněné osoby upřednostňovány, natož že výhodnost těchto nabídek spočívala v možnosti tzv. smíšené úhrady. Žalobci odkazují na dříve citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, podle kterého se za svévolné jednání považuje i to, že žalovaná i přes několikaletou, ustálenou judikaturu nejvyšších soudních instancí stále upřednostňuje převody vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu na jiné osoby, které se navíc o tyto pozemky ucházejí cestou neveřejnou. Opačný závěr než ten, který tvrdí žalovaná, vyplývá i ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu sestavené na základě kontroly prováděné Nejvyšším kontrolním úřadem v období od srpna 2002 do března 2003, kde bylo mimo jiné konstatováno, že se žalovaná při aplikaci zákona o půdě dopustila mnohých pochybení, např. upřednostňuje prodej státní půdy postupem podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. před vypořádáním nároků oprávněných osob formou bezúplatných převodů pozemků podle zákona o půdě. Žalobci se rovněž distancují i od tvrzení žalované ohledně výhodnosti možnosti tzv. smíšené úhrady za náhradní pozemky, neboť zdůrazňují, že veřejná nabídka pozemků ve smyslu zákona o půdě má sloužit k vypořádání restitučních nároků oprávněných osob vzniklých podle tohoto zákona. V žádném případě nelze takovou nabídku směšovat s aukcí státního majetku, kde by naopak oprávněné osoby měly za tento majetek ještě doplácet ze svých vlastních prostředků, což se naprosto příčí smyslu a účelu restitučního zákonodárství. Pokud žalovaná ve svém podání dovozuje, kolika veřejných nabídek se každý z žalobců mohl po dobu od právní moci rozhodnutí sp. zn. PÚ 3358/92 účastnit, pak žalobci s takovou statistikou nemohou ztotožnit. Jednak po žalobcích nebylo možné požadovat, aby se vzhledem k ocenění svého restitučního nároku vůbec účastnili veřejných nabídek, ale i kdyby se žalobci mohli plnohodnotným způsobem účastnit veřejných nabídek, pak žalovaná vůbec nezohledňuje reálnou stránku věci, neboť z celkového počtu vypsaných nabídek nemůže strojově dovozovat, kolika nabídek se mohli žalobci účastnit. I v tomto ohledu je totiž nutno brát zřetel jednak na podstatu restitučního zákonodárství, a jednak i na individuální okolnosti daného restitučního případu, kdy i podle judikatury Ústavního soudu je třeba akcentovat, že stát vystupuje z pozice dlužníka vůči oprávněným osobám, jakož i věk a celkové možnosti oprávněných osob. Vzhledem k uvedenému žalobci nepovažují za relevantní ani tvrzení žalované, že jejich nárok byl v souladu s novou judikaturou přeceněn tak, že pro každého z žalobců je evidován nárok ve výši 289 861,25 Kč, neboť ani toto ocenění nepovažují za správné. Žalovaný toto ocenění obhajuje neurčitým odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, která měla dojít k závěru, že návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu není platnou stavebně územní dokumentací pro potřeby určení nevydaných pozemků jako stavebních. Žalobcům však taková judikatura není známa, proto mají za to, že by ji měla žalovaná konkretizovat, pokud se jí takto dovolává. Žalobci jsou důvodně přesvědčeni, že i kdyby se tvrzení žalované ukázala jako pravdivá, tak nelze odhlédnout od skutečnosti, že stavební charakter nevydaných pozemků lze prokázat i jinými podklady, jak ostatně vyplývá např. z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016. V projednávané věci nejsou přiléhavá ani tvrzení žalované o současném vývoji judikatury. Pokud žalovaná na podporu svých tvrzení odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4926/2017, tak je nutné konstatovat, že jde o rozhodnutí v individuální věci, přičemž jeho závěry tedy nelze bez dalšího uplatňovat na nyní projednávanou věc. Žalobci přitom na rozdíl od žalované předkládají soudu skutečně přiléhavou a aktuální judikaturu vykazující značnou paralelu s jejich restitučním případem. Jedná se např. o rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1888/2018 ze dne 4. 9. 2018 nebo rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2288/2018 ze dne 18. 9. 2018. Vzhledem k uvedenému tak nelze přisvědčit tvrzení žalované, že nárok žalobců nemohl být uspokojen pouze pro jejich dlouhodobou nečinnost. Pokud v závěru svého podání žalovaná odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, která klade důraz na individuální posouzení každé věci bez lpění na ryzí formálnosti, tak žalobci se k těmto závěrům rovněž přiklání. Zároveň upozorňují však na princip legitimního očekávání a právní jistoty vyplývající přímo ze zákona. Závěrem pak žalobci navrhují, aby bylo jejich žalobnímu návrhu jako důvodnému vyhověno.

4. Podáním ze dne 30. 1. 2020 vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to v rozsahu pozemku parc. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] s tím, že navrhli, aby soud řízení ohledně tohoto pozemku zastavil s tím, že ve zbývajícím rozsahu na podané žalobě setrvávají.

5. Při jednání dne 28. 5. 2020 soud rozhodl o částečném zastavení řízení ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa]. Dále byly při jednání provedeny listinné důkazy a znalecký posudek č. [hodnota]-90/2019. V závěru jednání pak byli účastníci poučeni o zákonné koncentraci řízení. Jednání bylo odročeno na 30. 7. 2020 za účelem provedení dalších důkazů.

6. Žalovaná v podání ze dne 19. 6. 2020 uvedla, že v rámci dědického řízení po paní [jméno FO], právní předchůdkyni žalobce b), je již samotný nárok proděděn. Nelze však mít za to, že právní předchůdci žalobce a) a b) tento nárok prodědili, když z usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 21. 10. 1965, č. j. D 1657/65-23, jednoznačně plyne, že dědictví po [jméno FO], důchodci, zemřelém dne [datum], bez zanechání platné závěti, nabyly jako dědičky ze zákona paní [jméno FO], vdova a paní [jméno FO], dcera, rovným dílem, tedy každá jednou polovinou. Žalobkyně a) paní [jméno FO] nebyla dědičkou po [jméno FO]. V době úmrtí již pan [jméno FO] nebyl vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Z rozhodnutí Státního notářství pro [adresa] ze dne [datum] č. j. 9 D 687/80-16, jímž bylo vypořádáno dědictví po paní [jméno FO], důchodkyni, zemřelé dne 5. 5. 1980, se zanecháním závěti, se potvrzuje, že veškeré dědictví nabyla dcera, paní [jméno FO]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že se zanecháním závěti, kterou odkázala veškerý svůj rodinný domek své dceři [jméno FO]. Ostatní majetek pak rozdělila na testamentární dědičku a další dceru [jméno FO]. [adresa] závěť sepsanou notářským zápisem uznaly za platnou a uzavřely dohodu, jejíž výsledek byl promítnut do tohoto rozhodnutí. Z uvedené je podle žalované bez ohledu na zmatečnost tohoto rozhodnutí patrné, že paní [jméno FO] nezdědila kromě rodinného domku žádnou jinou nemovitost. Pokud tvrdí opak, pak je nezbytné, aby toto prokázala. Není však prokázáno, v jakém podílu fakticky by žalobci a) a b) byli nositeli nároku (právní předchůdkyně žalobce b) byla původní nositelkou jedné poloviny dědictví po panu [jméno FO] a dle rozhodnutí Státního notářství pro [adresa] ze dne 6. 2. 1981 pak ohledně ostatního majetku má být nositelkou zřejmě též jedné poloviny, to je však pouhá domněnka. Proto žalovaná setrvává na své námitce nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce a) i b), když je jí známo, např. v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], v senátu 4 C z roku 2012, které prošlo i opakovaným rozhodováním Nejvyššího soudu ČR, že musí být zcela jednoznačně prokázáno, že žalobce a) a b), respektive jejich právní předchůdci, jsou nejen dědici po původních vlastnících, ale že jsou dědici konkrétního nemovitého majetku, který je předmětem restitučních nároků. Tvrdí-li právní zástupce žalobců, že by měla žalovaná dokazovat opak, tedy že žalobci nejsou oprávněnými osobami, pak takováto námitka je nejen nesprávná a nadbytečná, ale především lichá. Žalovaná nezpochybňuje, že právní předchůdci žalobců (manželé [jméno FO]) byli vlastníky předmětné nemovitosti – pozemku PK par. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], ale zpochybňuje nedostatky v prokázání právního nástupnictví jako takového a nyní i velikosti podílu jednotlivých žalobců. Pokud žalobci namítají, že žalovaná nesprávně nárok žalobců přecenila, pak sami žalobci musí prokázat své nároky a správnost výše nároků. Žalobci, respektive i právní předchůdce žalobce b), uznávali po dobu 20 let výši svého nároku, teprve v roce 2018 požádali o jeho přecenění. Žalovaná bez zbytečného prodlení od výzvy přecenění nároku jejich žádosti vyhověla a tu část pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], jež byla skutečně zastavěna, přecenila. K důkazu pak označuje žalovaná znalecký posudek č. [hodnota]-90/2019 ze dne 17. 7. 2019 vypracovaný Znaleckým ústavem [jméno FO] Valuations, a.s., který prokazuje správnost výše nároku žalobců (po přecenění). Po přecenění části původního PK pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], která zastavěna nebyla, není právního důvodu, tedy nelze tuto část ocenit částkou 250 Kč/m2. Podle názoru žalované je proto přecenění provedené ze strany žalobců nesprávné. Žalobci tak zcela účelově opomíjeli, že 20 let ocenění provedené v dané době je zcela správně a jednotně vůči všem oprávněným osobám, plně uznávali. Žalobci zcela účelově opomíjejí, že ke své žádosti o přecenění nepřiložili žádné relevantní podklady a že svůj znalecký posudek předložili žalované až v následném roce. Žalovaná zdůrazňuje, že oprávněné osoby ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. byly upřednostňovány ve veřejných nabídkách podle tohoto zákona vyhlašovaných, tedy pokud se do veřejné nabídky přihlásily, měly přednostní právo koupě náhradního pozemku. Tyto veřejné nabídky byly výhodné pro oprávněné osoby i v tom směru, že vyhláškovou cenu pozemku mohly uhradit tzv. smíšeně. Ani délka nevypořádání nároku není podle žalované projevem liknavosti a svévole ve smyslu konstantní judikatury. Žalovaná i jeho zákonem stanovený právní předchůdce každoročně vypisoval pravidelné veřejné nabídky. S ohledem na uvedené lze mít za to, že nabídku pozemků formou veřejných nabídek byla dostatečná. Žalovaná namítá, že její postup nebyl svévolný, neboť k žádosti žalobců o přecenění jejich nároku vyhověla, a to ve velmi krátké době. To, že žalobci nesouhlasí s tím, že není právní důvod k přecenění celého jim nevydaného pozemku, je otázkou právní. Žalovaná poté v tomto podání znovu opakuje kolika veřejných nabídek se mohla zúčastnit právní předchůdkyně žalobce a) a žalobce b). Rovněž žalovaná znovu rekapituluje, kolika veřejných nabídek se žalobce a) a žalobce b) účastnili. Dovozuje, že žalobci neprojevili dlouhodobou aktivní snahu k uspokojení svého nároku a že v důsledku toho nebyla naplněna jedna z kumulativních podmínek připuštění tohoto zcela výjimečného způsobu uspokojení nároku. Nárok žalobců nemohl být uspokojen pouze pro dlouhodobou nečinnost samotných žalobců. Závěrem žalovaná uvádí, že podle jejího názoru není žaloba důvodná a soud by její projednání v souladu s konstantní judikaturou neměl připustit, respektive měl by žalobu zamítnout, a to z důvodu, že nejsou splněny podmínky po připuštění této žaloby, žalobci neprokázali svoji věcnou aktivní legitimaci, žalobci neprokázali výši svých jednotlivých podílů, žalobci nebyli dostatečně dlouhodobě aktivní ve směru uspokojení svého nároku ve smyslu platné judikatury, aby mohl být jejich nárok uspokojen, žalobci nijak neprokázali liknavost a svévoli na straně žalované, žalobci zjevně nenaplní účel a smysl zákona o půdě, jak měl na mysli zákonodárce, a že žalobci požadují náhradní pozemky, které jsou předmětem jiného řízení u zdejšího soudu v zastoupení stejnou advokátní kanceláří.

7. Žalobci v rámci podání ze dne 3. 7. 2020, kterým doplnili tvrzení a návrhy na dokazování, uvedli, že berou žalobu částečně zpět o ty pozemky, které byly zjevně převedeny již na jiné oprávněné osoby, a [hodnota] vše v katastrálním území [adresa], v tomto rozsahu navrhují, aby bylo řízení zastaveno. S ohledem na poučení o zákonné koncentraci řízení žalobci jako důkaz označují znalecké posudky, jimiž budou oceněny náhradní pozemky, které jsou předmětem projednávané věci, a to s tím, že žalobci nechají znalecké posudky zpracovat až ve chvíli, kdy žalovaná předloží posudky, které podle svého tvrzení doposud zhotovila z důvodu jiných soudních řízení o totožné pozemky. Jde-li o aktivní legitimaci žalobců, tak z vývoje dalších paralelních řízení žalobců je známo, že žalovaná nadále sporuje aktivní legitimaci žalobců k vedení tohoto i jiných soudních řízení, a to i přes to, že žalobci dodatečně soudu doložili příslušná dědická rozhodnutí. Tato skutečnost vyplývá ze samotného rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy, sp. zn. PU 3358/92 ze dne 23. 7. 1998 a v neposlední řadě žalobci doložili zcela aktuální evidenci žalované, kde jsou oba žalobci i nadále vedeni jako oprávněné osoby podle zákona o půdě. V této souvislosti žalobci vnímají jako zcela nepochopitelné, že žalovaná po více než 20 letech sporuje status žalobců jako oprávněných osob, a to při plném vědomí, že jsou tyto skutečnosti v podstatné části doloženy jeho vlastními listinami. Žalovaná nepřímo deklarovala, že pokud by žalobci o uspokojení svého restitučního nároku neusilovali soudní cestou, žalovaná by nynější stav nikdy nerevidovala. Žalobci jsou tak zcela důvodně přesvědčeni, že jde ze strany žalované o další akt svévole při vypořádání restitučního nároku žalobců. Z dosavadního tvrzení skutečností je nesporné, že původními vlastníky nevydaného pozemku byli manželé [jméno FO] a [jméno FO]. Po smrti [jméno FO] byla jeho pozůstalost projednána Státním notářstvím Praha – východ pod sp. zn. D 1657/65, kterým byly jako jeho dědicové určeny [jméno FO] a [jméno FO]. Po smrti [jméno FO] byla její pozůstalost projednána Státním notářstvím pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 D 687/80, přičemž jako její dědicové byly určeny [jméno FO] a [jméno FO]. Po smrti [jméno FO] v roce 2018 byla její pozůstalost projednána Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 325/2018, přičemž jako jediný dědic byl označen [Jméno žalobce B]. Z uvedeného je tak nepochybné, že žalobci doloženými dědickými rozhodnutími prokázali dědickou linii od původních vlastníků nevydaných pozemků až na své osoby. Tuto skutečnost deklaroval i Okresní soud v Příbrami při posledním jednání v paralelním řízení mezi žalobci a žalovanou. Je nepochybné, že žalobci jsou oprávněnými osobami z restitučního rozhodnutí, a proto jsou i aktivně legitimováni k podání žaloby v nyní projednávané věci, přičemž žalovaná, která nyní v projednávané věci zastupuje stát jakožto dlužníka vůči oprávněným osobám podle zákona o půdě, nejenže nebyla po více jak čtvrt století schopna uspokojit dluh, k čemuž se sama zavázala, nýbrž je nyní v postavení, kdy se snaží veškerými dostupnými prostředky umoření tohoto dluhu zamezit, navíc odmítá převzít jakoukoliv odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Za takového stavu žalobci zcela oprávněně ztratili veškerou důvěru ve splnění závazku státu, a proto považují za zcela legitimní svůj postoj domáhat se uspokojení svého restitučního nároku soudní cestou. Jde-li o výši restitučního nároku, pak žalobci na základě podkladů tvrdí a prokazují správnou výši svého restitučního nároku v částce 2 515 275 Kč, ačkoliv žalovaná restituční nárok žalobců nejdříve evidovala v celkové výši 120 174,25 Kč a po částečném přecenění jej eviduje ve výši 289 861,25 Kč pro každého ze žalobců, tedy celkově ve výši 579 722,50 Kč. Účinnost nevydaného pozemku [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] v zástavbě vyplývá ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne 8. 11. 2018, které žalobci založili už spolu s vlastním žalobním návrhem. Stejný závěr pak přijal i soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 4. 12. 2018, který žalobci rovněž založili současně se žalobním návrhem. Nad rámec doposud uvedeného pak žalobci při prvním jednání před soudem rovněž doplnili výměr ONV [adresa] – sever značky XI./1-198-1951 ze dne 2. 11. 1951 spolu s výměrem ze dne 29. 8. 1952, ze kterého vyplývá, že vyvlastňované pozemky (mezi které patří pozemek [podezřelý výraz]) byly určeny k výstavbě konkrétně domů s bytovými jednotkami. Tato okolnost je fundamentální pro další hodnocení stavu, že žalovaná postupovala liknavě a svévolně při vypořádání restitučního nároku žalobců, neboť judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 5487/2017 nebo 28 Cdo 1278/2019) uzavírá, že v případě nesprávného ocenění restitučního nároku oprávněných osob a lpění na tomto ocenění podstatně znesnadňuje, ne-li vylučuje, možnost oprávněných osob domáhat se vypořádání svého restitučního nároku zákonem předpokládaným způsobem. Z toho důvodu jsou žalobci přesvědčeni, že metodické odkazy žalované na podle ní nedostatečnou aktivní účast žalobců ve veřejných nabídkách jsou v tomto případě zcela irelevantní. Doložená účast žalobců ve veřejných nabídkách je naopak znakem, že i přes výše dovozenou nemožnost se i tak žalobci snažili restituční nárok vypořádat řádným způsobem, ale přesto nebyli úspěšní. Skutečnost, že žalobci o přecenění svého restitučního nároku požádali až v roce 2018, nemůže závěr o liknavosti a svévoli žalované nijak podrývat, neboť tento závěr o liknavosti a svévoli žalované byl aprobován i Nejvyšším soudem ČR v obdobném případě, kdy oprávněné osoby požádaly o přecenění svého restitučního nároku v roce 2018 (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 282/2020). Nelze pak opomenout ani nejnovější prvostupňové rozhodnutí zdejšího soudu jiné oprávněné osoby vedené pod sp. zn. 25 C 240/2019, kdy tento závěr byl potvrzen i Krajským soudem v [adresa] jako soudem odvolacím (rozsudek sp. zn. 8 Co 348/2020 ze dne 2. 7. 2020) a sice že byl konstatován liknavý a svévolný přístup žalované při vypořádání restitučního nároku oprávněné osoby, která o přecenění restitučního nároku požádala rovněž až v roce 2018, přičemž do té doby se veřejné nabídky žalované účastnila pouze třikrát. S ohledem na uvedené žalobci shrnují, že se vzhledem k doplněným podkladům považují za aktivně legitimované osoby k podání žalobního návrhu v nyní projednávané věci, neboť doložili, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě. Žalobci pak rekapitulují, že svůj žalobní návrh i nadále považují za důvodný s ohledem na doložený liknavý a svévolný postup žalované při vypořádání jejich restitučního nároku, kdy žalovaná v podstatě doposud trvala na zcela špatném ocenění tohoto nároku a po jeho částečném přecenění trvá na ocenění, které je tak v rozporu se znaleckými závěry doloženými žalobci. Tímto postupem žalované byla žalobcům fakticky znemožněna účast ve veřejných nabídkách, když se v důsledku uvedeného stavu nemohli ucházet o pozemky, které by svým oceněním odpovídaly pozemkům nevydaným. I přes tuto skutečnost se žalobci veřejné nabídky účastnili, ale marně. Konkrétní znak liknavého a svévolného jednání žalované vůči žalobcům shledávají žalobci zejména v tom, že žalovaná je v dlouhodobém prodlení s vypořádáním restitučního nároku žalobců, kdy ani jak po více jak 28 letech od vznesení nároku není restituční nárok plně vypořádán, žalovaná provedla nesprávně ocenění restitučního nároku žalobců, v jehož důsledku bylo žalobcům znemožněno účastnit se veřejných nabídek, žalovaná nezajistila v dostatečné kvalitě a kvantitě vyhlašované veřejné nabídky a žalovaná upřednostnila převody pozemků dle zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, před uspokojováním nároku oprávněných osob dle zákona o půdě. Žalobci jsou přesvědčeni o dalším stupni svévole žalované, když bylo z doposud doložených skutečností prokázáno, že žalovaná pro svůj procesní prospěch v soudním řízení zpochybňuje i takové doposud nesporné skutečnosti, které by jinak nechala být, pokud by se žalobci o uspokojování svého restitučního nároku neucházeli soudní cestou. Žalobci jsou přesvědčeni, že k převodu náhradních pozemků nebrání žádná zákonná překážka převodu.

8. Žalovaná v replice ze dne 8. 7. 2020 zopakovala svá předchozí tvrzení a odkázala na již uvedenou judikaturu a důkazní návrhy. Nad rámec ještě žalovaná poukázala na to, že nárok žalobců uplatněný u Okresního soudu v Příbrami byl rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 16 C 167/2019, zamítnut, a to z důvodu neprokázání splnění přípustnosti tohoto zcela výjimečného způsobu uspokojení nároku, když soud uzavřel, že žalobci nebyli dostatečně aktivní, neboť jejich poslední 2 účasti byly zcela zjevně účelovými úkony učiněnými naoko. Žalovaná dále upozorňuje, že podle sdělení Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování ze dne 17. 12. 2018, jsou pozemky parc. č. 579/2, 581/3, 583/17, 615/5, 616/1 a 619/5 v katastrálním území [adresa], dle územního plánu [adresa] schváleného dne 23. 3. 2020 zastupitelstvem města, usnesením č. 39/2000 ve znění jeho pozdějších změn, součástí ploch se způsobem využití nezastavitelné území rekreační zeleně, zastavitelné území pro areály na městského charakteru a významu, zastavitelné území pro sport a rekreaci a zastavitelné území pro sportovní areály. Pozemky v katastrálním území [adresa], a to pozemek [Anonymizováno] funkčně spojen s jinou stavbou a současně dotčen [Anonymizováno] tvoří rezervu státních pozemků, je u něj uplatněna nároková žádost Povodí Vltavy a i v rámci řízení ve věci č.j. 5 C 51/2018 u Okresního soudu [adresa], blokován předběžným opatřením, [hodnota], byly rozsudky ve věcech vedených původně u zdejšího soudu vydány jiné oprávněné osobě. K některým ze zbývajících náhradních pozemků nedisponuje žalovaná vyjádřením příslušných orgánů, a proto navrhuje, aby si soud k překážkám převoditelnosti dle zákona jejich stanovisko vyžádal. Závěrem pak opět opakuje žalovaná důvody, pro které by měla být žaloba zamítnuta.

9. Žalobci v replice ze dne 27. 7. 2020 uvedli, že pokud žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1043/2020, tak odkaz na toto rozhodnutí považují žalobci za zcela nepřiléhavý, neboť v rozhodnutí uvedená skutková zjištění v žádném případě nelze označit za obdobná s nyní projednávanou věcí. Je pravdou, že v mezidobí bylo v paralelním řízení vedeném Okresním soudem v Příbrami rozhodnuto tak, že soud žalobu zamítl, avšak žalobci požadují rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami za do značné míry exces v obecné úrovni projednávání tzv. restitučních věcí. Žalobci se domnívají, že k zamítavému rozhodnutí, respektive důvodům, pro které byla žaloba zamítnuta Okresním soudem v Příbrami, nelze přihlížet jako k rozhodnutí v obdobné věci. Pokud pak žalovaná zpochybňuje vydané restituční rozhodnutí, je v tomto ohledu nutné poukázat i na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. přirůstání restitučních podílů vycházející z § 21 zákona o půdě. Pokud totiž žalovaná tvrdí, že jsou zde nejasnosti ohledně prodědění těchto podílů od původních vlastníků až po žalobce, je též nutno zohlednit, že pouze žalobci, respektive jejich právní předchůdci uplatnili restituční nárok. Žalobci dále upozorňují na poučení soudu o tzv. koncentraci řízení, kdy v dané lhůtě příslušným přípisem ze dne 3. 7. 2020 doplnili příslušné skutečnosti, respektive tvrzení a s tím spojené důkazní návrhy týkající se aktivní legitimace žalobců, liknavého a svévolného postupu žalované při vypořádání restitučního nároku žalobců, špatného ocenění restitučního nároku žalobců ze strany žalované. Žalobci pak rovněž dotvrdili společně s příslušnými podklady převoditelnost žalobou požadovaných náhradních pozemků. Oproti tomu žalovaná ve své replice ze dne 8. 7. 2020 k převoditelnosti žalobou požadovaných náhradních pozemků uvádí, že pozemky v k. ú. [adresa] jsou nepřevoditelné s odkazem na vyjádření města České Budějovice, které však nebylo doloženo. Žalovaná pak zcela obecně odkazuje na skutečnosti, které navíc samy o sobě nejsou překážkou převoditelnosti podle zákona o půdě nebo dle zákona o SPÚ. V tomto ohledu si žalobci naopak dovolí odkázat na již pravomocné rozhodnutí zdejšího soudu, který jiné oprávněné osobě již vydal obdobný náhradní pozemek, a to i přes to, že se tohoto pozemku týkají některé skutečnosti uvedené výše žalovanou. Vzhledem k nedávnosti potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu však žalobci ještě nedisponují písemným vyhotovením tohoto rozhodnutí ani příslušným protokolem z jednání. Pokud se žalovaná snaží navrhnout, aby absence podkladů prokazujících tvrzenou nepřevoditelnost některých pozemků byla zhojena tím, že si tyto podklady soud vyžádá sám, pak je podle žalobců tento návrh nutno striktně odmítnout. Je to právě žalovaná, která od začátku všech soudních řízení vůči žalobcům zpochybňuje skutečnosti vyplývající z jeho vlastního správního rozhodnutí a v rozporu s procesními předpisy tak nutí žalobce složitě prokazovat tyto skutečnosti s odkazem na povahu civilního řízení sporného. Žalobci tedy odkazují stejným způsobem, neboť to byla žalovaná, která byla v rámci koncentrace řízení soudem vyzvána, aby v dané lhůtě tvrdila a doložila příslušné skutečnosti svědčící o nepřevoditelnosti žalobou uplatňovaných náhradních pozemků, přičemž tuto svou povinnost nemůže přenést na soud. Z uvedeného je však zřejmé, že žalovaná této své povinnosti nedostála, a proto je pozemky požadované žalobním návrhem žalobců považovat za převoditelné.

10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2020 uvedla, že zkoumáním převoditelnosti jednotlivých náhradních pozemků za situace, kdy žalobci nesplnili konstantní judikaturou Nejvyšší i Ústavního soudu ČR pevně dané podmínky pro uspokojení svého nároku tímto zcela mimořádným způsobem, na který není zákonný nárok, je neekonomické s tím, že tento názor žalované je již podepřen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 16 C 167/2019 ze dne 23. 6. 2020, kdy tamní soud dospěl k právnímu závěru, že žalobci neunesli důkazní břemeno svého tvrzení o liknavém a svévolném postupu žalované v jejich konkrétním případě. Okresní soud v Příbrami poukázal na skutečnost, že žalobci přišli s požadavkem na přecenění nároku teprve po 20 letech, kdy plně uznávali původní ocenění jim nevydaného pozemku a ocitoval příkladmo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 2281/19 či sp. zn. 28 Cdo 2759/2019. Argumentace žalobců o nevědomosti, z jakého důvodu soud žalobu zamítl a nepřihlédl k jejich tvrzení ohledně nemožnosti účastí ve veřejných nabídkách z důvodu nesprávného ocenění nároku, je opět účelová a nepravdivá, když v samotném rozsudku je zcela jasně zdůvodněno, že o přecenění nároku požádali žalobci teprve po desítkách let, kdy do té doby ocenění uznávali. Žalovaná je opačného názoru, kdy je přesvědčena, že v souvislosti s konstantní judikaturou by měl i zdejší soud přihlížet k rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami jako na věc obdobnou, respektive totožnou, když se jedná o stejné žalobce i žalovanou. Předmětný rozsudek Okresního soudu v Příbrami, stejně tak jako rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 28 Co 302/2019, žalovaná přikládá. Dále přikládá rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1782/16 ze dne 23. 8. 2016, kde jsou podstatné dle jejího názoru pro tento soudní spor odstavce 10. a 11. odůvodnění. Dále žalovaná uvádí, že pokud se týká převoditelnosti jednotlivých pozemků, pak žalovaná v tomto směru má zcela shodné postavení jako žalobce, který může před jejich výběrem učinit naprosto shodné dotazy u příslušných orgánů. Stejně tak si může žalobce před výběrem náhradních pozemků ověřit ve veřejném rejstříku, jímž je příslušný katastrální úřad, zda na pozemku váznou pozemkové úpravy, předběžná opatření či jiný soudní spor, stejně tak, zda je pozemek zatížen věcným břemenem. Z územních plánů jednotlivých obcí, v nichž se nacházejí jím vybrané pozemky, lze zjistit, zda jsou či nejsou konkrétním územním plánem určeny k zastavění či dotčeny VPS apod., stejně tak jako lze zjistit řadu skutečností např. z ortofotomap. Žalovaná prověřováním převoditelnosti jednotlivých žalobcem vybraných pozemků tak de facto nahrazuje důkazní povinnost žalobců, kteří by měli prokázat, že jimi vybrané pozemky jsou převoditelné. Na rozdíl od žalované je jim podstatně delší dobu známo, které pozemky budou žalobou požadovat a má tak dostatek především časového prostoru pro zjištění, zda jsou zde zákonné překážky pro jejich vydání. Není to žalovaná, kdo přenáší svou důkazní povinnost, ale naopak to jsou žalobci. Žalovaná i přes výše uvedené pracně dohledala ke všem pozemkům, jež jsou předmětem žaloby, vyjádření Statutárního města České Budějovice, odboru územního plánování, v rámci jiných soudních řízení opatřených, jak je patrné z datace i označení různých pozemků, že všechny pozemky jsou dle platného územního plánu [adresa] dotčeny VPS, zejména stavbou D3, s ní souvisejícími přeložkami silnic, výstavbou či přeložkami podchodů či nadchodů, silnic různých tříd, vysokotlakého plynovodu a dalších staveb, jsou v nezastavitelném území veřejné zeleně, hřbitovů apod., jak již uváděla ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 2020. Jedná se o vyjádření ze dne 16. 4. 2018, 17. 7. 2018, 14. 12. 2018, 17. 12. 2018, 10. 6. 2019, 20. 9. 2019 a 3. 10. 2019, která žalovaná přikládá. Vzhledem ke značné složitosti dohledávání předmětných pozemků jednotlivých vyjádření žalovaná navrhuje v souladu se svým vyjádřením ze dne 8. 7. 2020, aby si soud pro přehlednost i případně aktuálnost stavu vyžádal vyjádření Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, odbor územního plánování.

11. Žalobci ve svém vyjádření ze dne 21. 9. 2020 uvedli, že pokud jde o dodatek ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kterým bylo změněno ocenění žalobcům nevydaného pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] z původních 2 515 275 Kč na 1 117 900 Kč, když byla uplatněna srážka dle příslušného oceňovacího předpisu ve výši minus 60 %, tak žalobci výslovně upřesňují, že tento dodatek znaleckého posudku si od soudního znalce neobjednali a ani takový pokyn nedali svému právnímu zástupci. Sdělují, že tento dodatek jim byl doručen až prostřednictvím soudu, přičemž soudní znalec o vyhotovení tohoto dodatku žalobce nijak předem ani neinformoval. Dodatek tak byl vyhotoven bez vědomí žalobců, respektive jejich právního zástupce, ačkoliv ten byl objednatelem původního znaleckého posudku ze dne 4. 12. 2018. Další zavádějící skutečností pak je, že původní znalecký posudek byl vyhotoven ke dni 4. 12. 2018, přičemž sdělení Ministerstva financí, na jehož základě je založeno vyhotovení dodatku, bylo datováno ke dni 16. 8. 2017. Pro žalobce je tak přinejmenším zvláštní, že změna znaleckého posudku dodatkem nastala na základě skutečnosti, která existovala více než rok před zpracováním původního znaleckého posudku. Žalobci tak uzavírají, že jim nepřísluší se vyjadřovat ke znaleckým závěrům uvedeným v dodatku, ale okolnosti, za jakých byl dodatek zpracován, a jak se o zpracování dodatku dozvěděli, považují za nekorektní, a proto se od závěrů vyjádřených v dodatku zcela distancují. Zároveň dodávají, že dodatek nebyl označen žádným z účastníků řízení jako důkaz, a proto k němu soud nemá přihlížet. Vzhledem k tomu zaslali žalobci příslušné stanovisko rovněž znalci a zvažují podniknutí dalších právních kroků při řešení této situace přímo se znalcem, neboť je nepochybné, že daným postupem soudního znalce žalobcům vznikla škoda.

12. V replice ze dne 22. 9. 2020 žalobci uvedli, že rozsudek Okresního soudu v Příbrami podle jejich názoru vybočuje ze závěrů daných ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu, kterou žalobci ostatně uvádějí v odvolání proti tomuto rozhodnutí. Upozorňují, že rozhodnutí je zatím nepravomocné, tedy změnitelné. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami tak nemůže být pro řízení o nyní projednávané věci směrodatný. Pokud žalovaná ve svém rozhodnutí zdůrazňuje, že žalobci se svým požadavkem na přecenění restitučního nároku přišli až po 20 letech, upozorňují žalobci na své poslední podání ze dne 27. 7. 2020, ve kterém odkázali na potvrzující rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] jakožto soudu odvolacího v obdobné věci jiné oprávněné osoby, a to rozsudek ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 Co 348/2020-190. Žalobci po prostudování písemného odůvodnění došli k závěru, že uvedené rozhodnutí je obdobnou věcí k nyní projednávané věci, neboť základ žaloby je v podstatě totožný. Tamní oprávněná osoba se veřejných nabídek žalované účastnila obdobným počtem účastí a o přecenění svého restitučního nároku požádala v roce 2018. Za těchto stěžejních okolností pro důvodnost žaloby pak soud I. stupně zjistil a odvolací soud tento závěr potvrdil, že zde byla dána liknavost a svévole žalované při vypořádání restitučního nároku oprávněné osoby. Žalobci jsou tedy přesvědčeni, že i v řízení o nyní projednávané věci byla prokázána liknavost a svévole žalované při vypořádání restitučního nároku žalobců, která zejména, nikoli však výlučně, spočívá v dlouhodobém prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobců a dále v lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku, které je podle ustálených závěrů judikatury Nejvyššího soudu ČR způsobilé znemožnit účast oprávněné osoby na veřejné nabídce, aby se mohla ucházet o skutečně adekvátní náhradní pozemky ve vztahu k pozemkům nevydaným. Ačkoliv žalobci již ve svých dřívějších podáních dotvrdili skutečnosti o převoditelnosti náhradních pozemků a doložili je příslušnými podklady, tak žalovaná v soudem určené koncentrační lhůtě tak neučinila. Pokud žalovaná opětovně apeluje na soud, aby si aktuální vyjádření příslušných správních orgánů vyžádal sám, přičemž zároveň tvrdí, že převoditelnost pozemků by měli prokazovat žalobci, kteří se zároveň svou důkazní povinnost snaží přenést na žalovanou, pak je nutné konstatovat, že veškerá tvrzení žalované jsou zcela účelovým alibismem žalované, který nemá navíc oporu v zákoně a ani v dosavadních výsledcích soudního řízení. Žalobci opětovně odkazují, že je to žalovaná, která má podle § 6 odst. 2 zákona o SPÚ žádat o konkrétnější informace k převoditelnosti náhradních pozemků, když na tuto žádost žalované musí příslušné správní orgány reagovat do 30 dnů. I v kontextu obecných principů civilního řízení sporného nezbývá než konstatovat, že žalobci doložili skutečnosti svědčící o převoditelnosti náhradních pozemků, a proto je to žalovaná, která musí tvrdit, a především prokázat opak, pokud je o něm přesvědčena. Následná argumentace žalované o nepřevoditelnosti jednotlivých žalobou požadovaných pozemků je pak zcela nekonkrétní a není tak zřejmé, ke kterému pozemku je tvrzena, jaká překážka převoditelnosti. Vzhledem k uvedenému tak žalobci uzavírají, že žalovaná ve svém posledním podání ze dne 31. 8. 2020 neuvádí žádné nové skutečnosti, žalobní návrh žalobců je tak nadále nutné považovat za zcela důvodný.

13. Při odročeném jednání dne 24. 9. 2020 soud nejprve rozhodl o částečném zastavení řízení, a to k pozemkům [Anonymizováno] to vše v katastrálním území [adresa]. Dále soud provedl listinné důkazy a vyslechl znalkyni [jméno FO]. Poté bylo jednání odročeno na 7. 12. 2020 za účelem výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

14. Podáním ze dne 20. 10. 2020 se žalobci podrobně vyjádřili k převoditelnosti jednotlivých náhradních pozemků požadovaných v tomto řízení. Žalobci mají za to, že ačkoliv se vyjádření odboru územního plánování ze dne 15. 9. 2020 týká i pozemků, které již nejsou předmětem žaloby o nyní projednávané věci, tak vyjádření k těmto pozemkům v kontextu jejich převodu na třetí osobu podle žalobců jasně demonstruje, že zařazení těchto pozemků do příslušných ploch (ÚZ a KV) není překážkou převoditelnosti na oprávněnou osobu. Z vyjádření se podle žalobců podává, že pozemky [Anonymizováno], všechny v katastrálním území [adresa], i nadále nejsou dotčeny žádnou relevantní překážkou převoditelnosti, když se k nim i odbor pro územní plánování vyjádřil ve smyslu, že nejsou dotčeny žádnou VPS a ani jejich zařazenost do nezastavitelného území rekreační zeleně (ZR) nepředstavuje žádnou překážku převoditelnosti (viz např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2019, spis. zn. 28 Cdo 699/2019). Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], tak jsou žalobci nadále přesvědčeni o jeho převoditelnosti, neboť uvedené VPS (vodovodně stoková síť) lze podřadit pod výjimku z překážek převoditelnosti náhradních pozemků ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu, kdy se jedná o technickou infrastrukturu. V kontextu zařazenosti tohoto pozemku do plochy A je pak z textové části územního plánu zřejmé, že ani tato skutečnost nebrání převodu pozemku na oprávněné osoby. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jsou žalobci vzhledem k faktickému stavu těchto pozemků, jejich zařazenosti do ploch zahrádek (UZ) a absenci VPS nadále přesvědčeni o jejich převoditelnosti. Totožné přesvědčení platí i pro pozemky parc. č[Anonymizováno] v totožném katastrálním území, i když jsou tyto pozemky částečně zařazeny do plochy IN-3, neboť přípustným využitím takového území je podle textové části územního plán mimo jiné provoz drobných zařízení chovatelských a pěstitelských. Vzhledem k uvedenému pak žalobci zastávají názor, že i pozemky [Anonymizováno], všechny v katastrálním území [adresa], jsou převoditelné za podmínky, že by geometrickým plánem byla oddělena ta část pozemku, která je určena předpokládanou stavbou dopravní infrastruktury. Pokud jde o pozemky, kterou jsou dle vyjádření odborů územního plánování dotčeny plánovanou stavbou dopravní infrastruktury ([Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]), zváží žalobci v návaznosti na toto zjištění další procesní postup v rozsahu těchto pozemků. Na základě URN pak žalobci nadále považují za převoditelný pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], neboť se nachází na plochách ÚZ a KV. Překládka vysokotlakého plynovodu pak lze podřadit pod výjimku z překážek převoditelnosti náhradních pozemků ve smyslu citovaného § 6 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť se nepochybně jedná o stavbu technické infrastruktury. V kontextu ploch označených KV pak žalobci zdůrazňují vysokou podobnost definice těchto ploch s plochami značených jako KR, a proto se domnívají, že zařazenost žalobou požadovaných náhradních pozemků do těchto ploch není relevantní překážkou převoditelnosti. To se pak týká části pozemků parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Ve vztahu k pozemkům, které jsou podle uvedeného vyjádření odboru územního plánování celé dotčeny stavbou dopravní infrastruktury, žalobci zváží další procesní postup. [jméno FO] jsou u pozemku jako VPS uvedeny prvky ÚSES, pak mají žalobci důvodně za to, že se nejedná o relevantní překážku převoditelnosti náhradního pozemku, a to z toho důvodu, že primárně tato skutečnost není uvedena jako zákonná překážka převoditelnosti ve smyslu § 6 zákona o Státním pozemkové úřadu nebo ve smyslu § 11 zákona o půdě, druhotně, nikoliv však podřadně, pak žalobci poukazují na skutečnost, že pozemky dotčené prvky ÚSES jsou ze strany žalované běžně zařazovány do veřejné nabídky pozemků. S ohledem na uvedené pak žalobci nadále považují za převoditelný i pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] se v kontextu funkčního zařazení podle územního plánování blíže nevyjádřil, přičemž uvedl pouze dotčenost VPS ve formě rozšíření městské stokové sítě. S ohledem na tyto skutečnosti pak žalobci považují tento pozemek za nadále převoditelný, neboť uvedenou VPS je možné charakterizovat jako stavbu technické infrastruktury, která podle výše uvedeného představuje výluku z překážek převoditelnosti náhradního pozemku. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] pak v žádném případě nelze pochybovat o jeho převoditelnosti jakožto pozemku náhradního, neboť dle výše uvedené vyjádření odboru pro územní plánování je tento pozemek začleněn do ploch ZPF, není dotčen žádnou VPS a ani nic dle dříve doložených podkladů nenasvědčuje tomu, že by byl pozemek nevhodným k takovému převodu.

15. Podáním ze dne 30. 11. 2020 právní zástupce žalobců podal návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví žalobkyně a) [jméno FO] s tím, aby soud rozhodl, že do řízení na místo žalobkyně a) [jméno FO] vstupuje [Jméno žalobce A], který se svým vstupem do řízení souhlasí a přijímá stav tohoto řízení, přičemž návrh odůvodnil tím, že s ohledem na pokročilý věk a zdravotní stav žalobkyně a) z opatrnosti převedla svůj restituční nárok na svého syna [jméno FO]. Právní zástupce žalobců odkázal na smlouvu o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne 20. 8. 2019 a oznámení o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne 20. 8. 2019 vůči žalované. Dále uvedl, že [Jméno žalobce A] tak vstoupil do práv a povinností žalobkyně a) coby oprávněné osoby dle ustanovení § 4 zákona o půdě. Právní zástupce žalobců navrhuje postup podle ustanovení § 107a OSŘ. Podáním ze dne 2. 12. 2020 právní zástupce žalobců doplnil podklad, a to aktuální přehled nároků evidovaný ve prospěch [jméno FO].

16. Okresní soud v [adresa] usnesením č. j. 28 C 196/2019-381 ze dne 24. 2. 2021, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2021, rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalobkyně a) s [jméno FO], a to s odůvodněním, že soudem bylo zjištěno, že žalobkyně a) [jméno FO] zemřela již dne 26. 11. 2020, přičemž návrh právního zástupce žalobců na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107a OSŘ byl soudu doručen až 1. 12. 2020, nicméně soud toto rozhodnutí o pokračování v řízení na straně žalobce a) s [jméno FO] vydal podle ustanovení § 107 odst. 1 OSŘ, neboť zjistil, že jediným procesním nástupcem po zemřelé žalobkyni a) je její syn [Jméno žalobce A]. V příloze přípisu ze dne 4. 3. 2021 právní zástupce žalobců soudu předložil plnou moc udělenou v zastupování v tomto řízení žalobcem [jméno FO]. Při odročeném jednání dne 17. 5. 2021 byly provedeny další listinné důkazy a vyslechnut soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Poté bylo jednání odročeno na 22. 7. 2021 za účelem provedení dalšího dokazování.

17. Podáním ze dne 14. 7. 2021 se žalovaná vyjadřuje zejména k otázce převoditelnosti náhradních pozemků. Podle názoru žalované z vyjádření Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování ze dne 15. 9. 2020, jakož i z předchozího sdělení Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování ze dne 17. 12. 2018, s ohledem na schválený územní plán města České Budějovice ze dne 23. 3. 2000 vyplývá, že pozemky [Anonymizováno] jsou součástí ploch se způsobem využití nezastavitelné území rekreační zóny, parc. č. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití zastavitelné území pro areály dle městského charakteru a významu, současně je předmětný pozemek dotčen VPS V 9 - stavba (rozšíření) městské vodovodní sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území na celém správním území města České Budějovice, současně je předmětný pozemek dotčen VPS K 10 - stavba (rozšíření) městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území, dále parc. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití nezastavitelné území ostatní městské zeleně, dále k funkčnímu využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – komunikace 2. třídy, dále je pozemek dotčen VPS DI 21 přestavba úseku Novohradská včetně dvou podjezdů pod tratí, parc. č. [hodnota] je určen k funkčnímu využití zastavitelného území pro sport a rekreaci, dále je určen pro funkční využití nezastavitelné území krajinné zeleně rekreační, dále k funkčnímu využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v klidu, dále je pozemek dotčen VPS DK 48 stavba nehlídaných parkovacích ploch, [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné, dále je z části určen k funkčnímu využití zastavitelné území s charakterem smíšeným individuálním bydlení v příměstí, parc. č. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití zastavitelné území s charakterem smíšeným individuálního bydlení v příměstí, parc. č. [Anonymizováno] určen k funkčnímu využití zastavitelné území pro areály nad městského charakteru a významu, dále je určen k funkčnímu využití VPS K10 - stavba (rozšíření) městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území, parc. č. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití nezastavitelné území hřbitovů, dále je určen k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné, dále k funkčnímu využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – komunikace 2. třídy, dále je pozemek dotčen VPS DI 7 - stavba za nádražní komunikace v trase podjezd pod železnicí – křížení v Mladém, dále je pozemek dotčen VPS A 4 - stavba (rozšíření) hřbitova v Mladém, parc. č[Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecně, pozemek je současně dotčen prvky územní systému ekologické stability, parc. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití plocha dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen VPS DI 1 - stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 - stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek je současně dotčen prvky územní systému ekologické stability, parc. č. [Anonymizováno] určen k funkčnímu využití nezastavitelného území krajinné zeleně všeobecné, dále je určen k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek je současně dotčen prvky územního systému ekologické stability, parc. č. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití nezastavitelného území krajinné zeleně všeobecné, dále je určen z části k funkčnímu využití ploch dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek z části dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek je současně dotčen prvky územního systému ekologické stability, parc. č. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití nezastavitelné území pro zahrádky, parc. č. [hodnota] je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelného území pro zahrádky, dále je z části určen k funkčnímu využití zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním pro příměstí, parc. č. [Anonymizováno] je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území pro zahrádky, parc. č. [Anonymizováno] určen z části k funkčnímu využití nezastavitelného území pro zahrádky, dále je u části určen k funkčnímu využití zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí, parc. č[Anonymizováno] je určen z části k funkčnímu nezastavitelné území pro zahrádky, parc. č. [Anonymizováno] určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území pro zahrádky, parc. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek do ČVPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek je současně dotčen prvky územního systému ekologické stability, parc. č[Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití plocha dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek je současně dotčen prvky územního systému ekologické stability, parc. č. [Anonymizováno] určen k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], předmětný pozemek je dotčen VPS K 10 – stavba (rozšíření) městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území, pozemek je současně dotčen prvky územního systému ekologické stability, parc. č. [Anonymizováno] je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelného území krajinné zeleně všeobecné, dále je určen z části k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční obchvat dálnici, dále je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelného území pro zahrádky, dále je pozemek z části dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, dále je pozemek dotčen VPS V 10 – stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500 a DN 1000, parc. č. [hodnota] je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné, dále je určený zčásti k funkčnímu využití nezastavitelného území pro zahrádky, dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, parc. č. [Anonymizováno] je určen k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS V 10 – stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500 a DN 1000, parc. č. 2784/1 je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné, dále je určen z části k funkčnímu využití ploch a dopravních infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelného území pro zahrádky, dále je pozemek dotčen z části VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, parc. č. [Anonymizováno] je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné, dále je určen z části k funkčnímu využití plocha dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území pro zahrádky, dále je pozemek dotčen z části VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, parc. [Anonymizováno] je určen z části k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné, dále je určen zčásti k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen zčásti VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS V 10 – stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500 a DN 1000, parc. [Anonymizováno] k funkčnímu využití ploch a dopravní infrastruktury silniční doprava pro dálnici, dále je pozemek dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], dále je pozemek dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, dále je pozemek dotčen VPS V 10 – stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500 a DN 1000, dále je pozemek dotčen VPS K 42 – stavba (překládka) splaškové kanalizace DN 300 ze Starých Hodějovic, dále je pozemek, dotčen VPS ES – stavba (překládka) venkovního vedení VN 22 KV. Podle názoru žalované jsou shora označené pozemky nepřevoditelné ze zákonných důvodů, případně některé z nich jsou k převodu nevhodné ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. Žalovaná již ve svých předchozích vyjádřeních uváděla, že krom překážek shora vypsaných dle vyjádření odboru územního plánování jsou označené náhradní pozemky dotčeny dalšími překážkami. Pozemek parc. č[Anonymizováno] funkčně spojen s jinou stavbou a současně je dotčen biocentrem BC 29 – Hodějovické louky. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] tvoří rezervu státních pozemků, je u něj uplatněna nároková žádost povodí Vltavy a je v rámci řízení ve věci č.j. 5 C 51/2018 Okresního soudu [adresa] blokován předběžným opatřením. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] tvoří rezervu státních pozemků. Závěrem žalovaná podotýká, že žalobci ve svém vyjádření ze dne 20. 10. 2020 uvedli u pozemku parc. č. [Anonymizováno] že ve stanovisku odboru územního plánování nebylo vyjádření obsaženo, avšak toto tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť odbor územního plánování u předmětného pozemku uvedl nejen jeho dotčení VPS, ale také i další údaje.

18. Při odročeném jednání dne 22. 7. 2021 soud v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí účastníky upozornil, že s ohledem na vyjádření odboru územního plánování má za to, že nejsou dány žádné zákonné překážky převoditelnosti u pozemku [adresa] Vzhledem k tomu, že žalobci uvedli, že u těch pozemků, které jsou dotčeny překážkami převoditelnosti, avšak pouze zčásti, zvažují vypracování oddělovacích geometrických plánů, bylo poté, co pověřený zaměstnanec žalované konstatoval obvyklé ceny, kterými byly oceněny konkrétní náhradní pozemky, jednání odročeno na neurčito, a to právě za účelem opatření a předložení oddělovacích geometrických plánů ze strany žalobců.

19. Podáním ze dne 12. 8. 2021 vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to co do pozemku parc. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] a dále co do [adresa] vše v katastrálním území [adresa], žalobci na podané žalobě a převodu náhradních pozemků nadále trvají. Vzhledem k tomu, že žalobci ve vztahu ke všem náhradním pozemkům, u kterých v podaní ze dne 20. 10. 2020 původně zvažovali vypracování oddělovacích geometrických plánů, vzali žalobu částečně zpět, není podle jejich názoru již potřeba přistupovat k vypracování geometrických plánů k oddělení částí pozemků dotčených veřejně prospěšnými stavbami. Jde-li o převoditelnost náhradních pozemků, pak žalobci odkazují na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. II. US 1782/16, které se zabývá převoditelností náhradních pozemků určených k zástavbě, a dále odkazují také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 887/2019, podle kterého nejde-li o pozemek (nebo jeho část) určený územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěný (s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury), není z převodu na oprávněné osoby k uspokojení jejich restitučního nároku vyloučen, přičemž jeho plánované funkční využití je vymezené v územním plánu vedlejšího účastníka a jeho převodu na žalobce nebrání. Žalobci dále odkazují na textovou část platného územního plánu [adresa], který např. u plochy zastavitelné území pro areály nadměstského charakteru a významu (A) nestanovuje nepřípustné využití území, či u plochy zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí (IN – 3) řadí mezi přípustné činnosti mimo jiné provoz drobných zařízení chovatelských a pěstitelských. V této souvislosti žalobci doplňují, že územní plán města je toliko tzv. doporučením maximálních regulativů, jak může být pozemek v budoucnu využit, ale může být využit i dle aktuálního stavu. V této souvislosti žalobci odkazují na ustanovení § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, podle kterého platí, že veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí v schválené územně plánovací dokumentaci, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Vzhledem k tomu, že pozemky nacházející se v zastavěném území či v zastavitelné ploše měly být podle výše uvedeného ustanovení zařazovány do veřejných nabídek vypisovaných žalovanou, v nichž oprávněné osoby dle zákonem předvídaného postupu mohou uspokojit svůj restituční nárok, je jakákoliv argumentace v tomto ohledu zcela irelevantní. Není tedy pravdou, že takovéto pozemky nemohou být využity k zemědělskému obhospodařování, přičemž tyto závěry jsou v rozporu s dikcí výše zmíněného ustanovení. Ke stavbách technické infrastruktury žalobci uvádějí, že vzhledem k tomu, že žalobu co do pozemku [Anonymizováno] žalobci zpět, vyjadřují se pouze ke stavbám technické infrastruktury nacházející se na pozemcích parc. č[Anonymizováno]K 10 – stavba (rozšíření) městské stokové sítě) a 2780 (P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu), oba v katastrálním území [adresa]. Žalobci odkazují na své vyjádření ze dne 20. 10. 2020, ve kterém již uvedli, že stavba městské stokové sítě či stavba vysokotlakého plynovodu představují stavbu technické infrastruktury, která tvoří výjimku ze zákazu převoditelnosti náhradních pozemků dotčených veřejně prospěšnými stavbami. Podle § 2 odst. 1 písm. m) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění, se stavbou technické infrastruktury rozumí vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, např. vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelnými nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody a zásobníky plynu. Výše uvedené stavby technické infrastruktury podle § 6 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém fondu, v platném znění, tvoří výjimku ze zákazu převoditelnosti pozemků dotčených veřejně prospěšnými stavbami. V návaznosti na uvedené jsou žalobci přesvědčeni, že pozemky parc. č. [Anonymizováno], oba v katastrálním území [adresa], jsou toliko dotčeny stavbami technické infrastruktury a jsou v tomto ohledu převoditelné na žalobce. K prvkům US ES a biocentru žalobci uvádějí, že se s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby vyjádří pouze k převoditelnosti náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2 v katastrálním území [adresa]. Žalobci odkázali na své vyjádření ze dne 20. 10. 2020, ve kterém již uvedli, že prvky ÚSES nejsou uvedeny jako zákonná překážka převoditelnosti ve smyslu § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu nebo ve smyslu § 11 zákona o půdě. Totéž rovněž vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR, žalobci odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018. Přestože si jsou žalobci vědomi toho, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které poukazují, odkazuje na biokoridor, a nikoliv na biocentrum, tak s ohledem na podobnost obou těchto pojmů se domnívají, že dotčení pozemku biocentrem rovněž nebrání jeho převodu. Pokud by soud byl jiného názoru, odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1007/2020 ze dne 26. 5. 2020 s tím, že důkazní břemeno k prokázání nevhodnosti náhradních pozemků leží na žalované. Pokud jde o funkční spojitost s jinou stavbou, tak žalobci v souvislosti s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, podle kterého leží důkazní břemeno k prokázání nevhodnosti náhradních pozemků na žalovaném. Závěrem žalobci opětovně odkazují na částečné zpětvzetí žaloby a dále uvádějí, že pozemky parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jsou toliko dotčeny stavbami technické infrastruktury, které představují zákonnou výjimku ze zákazu převoditelnosti náhradních pozemků ručených stavbami technické infrastruktury, prvky ÚSES a biocentrum u pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] netvoří zákonnou či judikatorní překážku převoditelnosti náhradních pozemků a funkční spojitost pozemku parc. č[Anonymizováno] katastrálním území [adresa] se stavbou nebyla žalovaným jakkoliv prokázána, žalobci jsou tedy nadále přesvědčení, že náhradní pozemky parc [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa] a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jsou převoditelné na žalobce a tvoří vhodnou náhradu na uspokojení jejich restitučního nároku.

20. Okresní soud v Český Budějovicích usnesením č. j. 28 C 196/2019-447 ze dne 1. 12. 2021, které nabylo právní moci ne 18. 12. 2021, rozhodl o částečném zastavení řízení ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a [Anonymizováno], všechny v katastrálním území [adresa].

21. Ve vyjádření ze dne 13. 12. 2021 žalovaná uvedla, že ačkoliv došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a omezení počtu náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, tak s ohledem na nedostatek rozpočtových finančních prostředků pro rok 2022 není schopna v soudem uložené lhůtě zajistit požadované znalecké posudky, a proto ponechává zpracování znaleckých posudků k ocenění předmětných náhradních pozemků na žalobcích.

22. Přípisem ze dne 13. 1. 2022 žalobci soudu sdělili, že znalecký posudek k ocenění náhradních pozemků bude vyhotoven na jejich náklady s tím, že žalobci požádali žalovanou o poskytnutí součinnosti při vypracování znaleckého posudku. Po obdržení všech podkladů od žalované žalobci zadají vypracování znaleckého posudku znalci a o dalším postupu budou soud informovat. Zároveň žalobci zaslali soudu k založení do spisu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 27 Co 256/2020-561, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Příbrami v paralelně vedeném řízení. Přípisem ze dne 29. 3. 2022 žalobci soudu sdělili, že s ohledem na sdělení žalované, že znalecký posudek k ocenění náhradních pozemků opatřila, pozastavili práce na znaleckém posudku a vyčkávají na zaslání znaleckého posudku žalovanou.

23. Přípisem ze dne 11. 4. 2022 žalovaná soudu zaslala v příloze znalecký posudek oceňující náhradní pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. V příloze pak byl připojen znalecký posudek č. [hodnota]-414/2021 ze dne 31. 12. 2021 vypracovaný soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO].

24. Podáním ze dne 12. 5. 2022 vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to co do pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a navrhli v tomto rozsahu řízení částečně zastavit, a to s ohledem na okolnost, že tento pozemek byl převeden na třetí osobu. Zároveň se žalobci podrobně vyjádřili k obsahu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. K pozemku parc. č[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl tento pozemek znalcem oceněn na částku 786 324 Kč a včetně trvalých travních porostů na částku 787 680 Kč, tak správně měl být podle jejich názoru oceněn na částku 27 864,65 Kč včetně trvalých travních porostů, a to z důvodu, že tento pozemek se nachází v územním plánu v ploše rekreační zeleně a v textové části územního plánu jsou plochy rekreační zeleně řazeny mezi nezastavitelná území, nejedná se tedy o stavební pozemek, jak jej ocenil soudní znalec. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], který byl znalcem oceněn na částku 47 970 Kč, žalobci uvedli, že správně měl být tento pozemek oceněn na částku 1 230 Kč, a to z důvodu, že se tento pozemek nachází v nezastavitelné ploše rekreační zeleně. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrální území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl tento pozemek oceněn znalcem na částku 60 162 Kč, tak správně měl být oceněn na částku 1 548 Kč, a to s ohledem na to, že se tento pozemek také nachází v nezastavitelné ploše rekreační zeleně. K pozemku parc. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že s oceněním tohoto pozemku na částku 84 692,16 Kč včetně trvalých travních porostů souhlasí a činí ji nespornou. K pozemku parc. č[Anonymizováno] katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že rovněž souhlasí s jeho oceněním na částku 9 904,50 Kč a činí tuto částku nespornou. K pozemku parc. č[Anonymizováno] katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl znalcem oceněn na částku 170 829 Kč a včetně trvalých travních porostů na částku 171 826,27 Kč, tak správně měl být oceněn na částku 5 614,27 Kč, neboť tento pozemek se nachází v ploše krajinné zeleně všeobecné, která se rovněž podle textové části územního plánu města České Budějovice nachází v nezastavitelné ploše. K pozemku parc. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoli byl tento pozemek znalcem oceněn na částku 92 781 Kč a včetně trvalých travních porostů na částku 93 380,51 Kč, tak správně měl být oceněn na částku 3 692,21 Kč, a to včetně trvalých travních porostů, neboť tento pozemek se nachází v ploše území pro zahrádky, která se rovněž podle textové části územního plánu města České Budějovice nachází v nezastavitelné ploše. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území České Budějovice, který byl znalcem oceněn na částku 163 200 Kč, žalobci uvedli, že tento měl být správně oceněn na částku 59 176,80 Kč, neboť tento pozemek se nachází co do výměry 712 m2 v ploše území pro zahrádky, která se podle textové části územního plánu města České Budějovice nachází mezi nezastavitelnými plochami. Jde-li o plochu území pro bydlení individuální (IN – 3), pak žalobci souhlasí s oceněním provedeném znalcem, neboť se jedná o zastavitelnou plochu, kde znalec neuplatnil žádnou ze srážek, žalobci s tímto oceněním u této části pozemku souhlasí a činí ji nespornou. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl pozemek znalcem oceněn na částku 40 950 Kč, tak správně měl být oceněn na částku 1 365 Kč, neboť se tento pozemek nachází v ploše území pro zahrádky, která se rovněž podle textové části územního plánu města České Budějovice nachází v nezastavitelné ploše. Pozemek parc. č[Anonymizováno] katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl znalcem oceněn na částku 472 500 Kč, tak správně měl být oceněn na částku 59 088,20 Kč, a to s důvodu, že co do výměry 2 858 m2 se tento pozemek nachází v území pro zahrádky, která je podle textové části územního plánu města České Budějovice řazena mezi nezastavitelné plochy. Jde-li o plochu území pro bydlení individuální (IN – 3), pak žalobci souhlasí s oceněním, které provedl znalec, neboť se u této části pozemku jedná o zastavitelnou plochu. Pokud znalec u této části pozemku neuplatnil žádnou ze srážek, pak žalobci s takovýmto oceněním u této části pozemku souhlasí a činí ji nespornou. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl tento pozemek oceněn znalcem na částku 78 390 Kč, tak podle názoru žalobců měl být správně oceněn na částku 3 484 Kč, neboť pozemek se nachází v ploše území pro zahrádky. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že ačkoliv byl pozemek znalcem oceněn na částku 80 730 Kč, tak správně měl být oceněn na částku 2 070 Kč, neboť tento pozemek se nachází v ploše území pro zahrádky. K pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] žalobci uvedli, že nesouhlasí s oceněním, které provedl znalec, neboť podle jejich názoru tento pozemek neměl být oceněn na částku 367 837,50 Kč, ale na částku 8 727,50 Kč, neboť pozemek se částečně nachází v ploše území pro zahrádky.

25. V podání ze dne 24. 6. 2022 žalovaná uvedla, že podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, jestliže v žalobě samotné absentuje ocenění náhradních pozemků, pak žaloba nesplňuje zákonné náležitosti, neboť ta musí být určitá. Víceméně se stalo nepsaným zvykem, že právě tato povinnost žalobců (ocenění náhradních pozemků) je přesouvána na žalovanou. Přes náklady, které jsou spojeny jednak s procesem prověřování náhradních pozemků, jednat se znaleckou činností, tak žalované nezbývá, než souhlasit s částečným zpětvzetím žaloby, neboť jí je znám obecný právní názor, že soudy v tomto směru žalobcům vyhoví.

26. V podání ze dne 27. 7. 2022 žalovaná k vyjádření žalobců ke znaleckému posudku uvedla, že je s podivem, že ve vztahu k náhradním pozemkům odkazuje právní zástupce žalobců na evidenční charakter náhradních pozemků a dožaduje se dle této evidence jejich ocenění, aniž by vzal alespoň v potaz materiální stránku, respektive zákonnou úpravu, neboť ve vztahu k pozemku nevydanému požaduje jeho ocenění coby stavebního v celé výměře, ačkoliv nikdy k zastavění celé výměry nedošlo. Použitá argumentace žalobců ohledně silnice je v daném případě lichá, neboť se nevztahuje na tento konkrétní případ. U ocenění pozemků parc. č. [Anonymizováno] jsou podle názoru žalované námitky žalobců nedůvodné, neboť tyto pozemky jsou situovány dle územního plánu v území rekreační zeleně, avšak přípustným využitím jejich ploch dle územního plánu je zřizovat a provozovat zde rekreační areály, hřiště a koupaliště, a proto je ocenění správné. U pozemku parc. [Anonymizováno] jsou námitky žalobců také nedůvodné, neboť tento pozemek je situován dle územního plánu v území krajinné zeleně všeobecné s tím, že přípustným využitím jeho plochy dle územního plánu je zřizovat a provozovat zde pěší a cyklistické stezky, drobné sakrální stavby a stavby pro vzdělávací a výzkumné funkce, a proto je ocenění správné. Námitky žalobců jsou podle názoru žalované nedůvodné také u ocenění pozemku parc. č[Anonymizováno], neboť tyto pozemky jsou podle územního plánu situovány v území pro zahrádky a ocenění je provedeno správně. Pokud by snad žalobci trvali na ocenění těchto pozemků dle § 14 odst. 2 vyhlášky, bylo by to možná i přípustné, avšak cenové rozdíly v ocenění jednotlivých náhradních pozemků od znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] by byly minimální. Pokud jde o ocenění pozemku parc. č. [hodnota], tak námitky žalobců nejsou důvodné. Tento pozemek je situován dle územního plánu v území pro zahrádky a v území krajinné zeleně všeobecné. Ocenění je tak provedeno správně. Naopak do ceny pozemku nebylo zahrnuto ocenění tří kusů listnatých stromů, avšak vzhledem k jejich hodnotě 339 Kč nebude žalovaná v tuto chvíli cenu pozemku sporovat. Žalovaná tedy s námitkami vznesenými ze strany žalobců prostřednictvím jejich právního zástupce nesouhlasí. Žalobci požadují přecenění jimi označených náhradních pozemků podle § 14 odst. 3, 4 nebo 5 vyhlášky, čímž by došlo k podstatnému snížení ceny předmětných náhradních pozemků. Žalobci svůj požadavek na přecenění (snížení ceny) zdůvodňují tím, že dle územního plánu se předmětné náhradní pozemky nacházejí v nezastavitelných územích, a proto nemohou být oceněny podle § 14 odst. 1 vyhlášky a opírají svůj požadavek o článek 14 textové části územního plánu města České Budějovice. Předmětné náhradní pozemky či jejich části se nacházejí dle územního plánu v nezastavitelném území rekreační zeleně, krajinné zeleně všeobecné a pro zahrádky. Z důvodu vznesených námitek žalovaná dohledala v textové části územního plánu příslušné pasáže, ze kterých je zřejmé, že hlavní, přípustné nebo podmíněně přípustné využití jejich zastavění konkrétně uvedeným typem staveb je možné. Tyto konkrétní textové pasáže tak vyvrací tvrzení žalobců, že tyto pozemky nelze považovat za stavební a musí být oceněny podle stavu zapsaného v KN. V případě pozemků, které jsou v územním plánu situovány v územích pro zahrádky, se podle § 14 odst. 1 vyhlášky oceňují i pozemky určené územním plánem ke zřízení zahrady a nejsou určené k zastavění. V textové části územního plánu je uvedeno, že území pro zahrádky je určeno k individuální rekreaci. Podmíněně přípustným využitím je i umisťování chat do 16 m2. Obecně tak žalovaná shrnuje, že námitky žalobců vznesené ke znaleckému posudku jsou ryze účelové s cílem co nejvíc snížit cenu předmětných náhradních pozemků, když žalobci jsou si vědomy, že výše jejich nároku by tak na jejich získání nepostačovala, a to i vzhledem k tomu, že Okresní soud v Příbrami v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 167/2019 jejich žalobě, vázán právním názorem odvolacího soudu, vyhověl pouze částečně, kdy žalobu v části žalobce b) [jméno FO] zamítl. Pro účelovost námitek žalobců poukazuje žalovaná na fakt, že jsou v rozporu s územním plánem města České Budějovice i v rozporu s obecně závazným právním předpisem, tedy i s předmětnou oceňovací vyhláškou.

27. Podáním ze dne 15. 8. 2022 žalobci sdělili, že vzhledem k tomu, že žalovaná trvá na ocenění podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a námitky žalobců neuznává, žalobci přistoupili k zadání oponentního znaleckého posudku, který by měl být vypracován do 15. 9. 2022, kdy bude zaslán soudu.

28. Přípisem ze dne 14. 9. 2022 zaslali žalobci soudu v jeho příloze oponentní znalecký posudek č. [hodnota] ze dne 16. 8. 2022, který byl vypracován znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Náhradní pozemky byly znaleckým posudkem včetně trvalých travních porostů tímto oponentním znaleckým posudkem oceněny na částku 165 133,13 Kč, zaokrouhleně na 165 130 Kč, a to v těch případech, kde žalobci učinili ocenění provedené [tituly před jménem] [jméno FO] sporným. Žalobci zároveň tímto podáním vzali žalobu částečně zpět v rozsahu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a navrhli, aby soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil, neboť zjistili, že tento pozemek již není ve správě žalované. Zároveň žalobci požádali soud o nařízení jednání ve věci a rovněž založili do spisu rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022, č. j. 16 C 167/2019-817, přičemž soud upozorňují, že Okresní soud v Příbrami dospěl k závěru o liknavosti a svévoli žalované. Zároveň upozorňují, že tento rozsudek Okresního soudu v Příbrami není dosud pravomocným, neboť byl napaden odvoláním i ze strany žalobců. V závěru pak žalobci zdejší soud upozorňují na to, že skutková situace je v tomto případě jiná, neboť žaloba byla podána dne 16. 8. 2019, zatímco smlouva o převodu restitučního nároku z paní [jméno FO] na pana [jméno FO] byla uzavřena až 20. 8. 2019, tedy v době podání žaloby tudíž byla paní [jméno FO] oprávněna projednávanou žalobu u zdejšího soudu podat.

29. V podání ze dne 24. 10. 2022 žalovaná k oponentnímu znaleckému posudku vypracovanému [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že tento posudek nemá povinné náležitosti stanovené zákonem o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, zejména zadání, výčet dokladů, odůvodnění a závěr. Znalecký posudek nesplňuje ani další podmínky stanovené vyhláškou č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, neboť absentuje na titulní straně obor a odvětví, případně specializace, ve které má být znalecký posudek podán, označení znalce na titulní straně znaleckého posudku není uvedeno ve formátu stanoveném podle § 39 odst. 4 citované vyhlášky, údaj, zda znalec přibral konzultanta, znalecký posudek nesplňuje ustanovení § 46 citované vyhlášky. Doložka znalce o tom, že si je vědom následku vědomě nepravdivého znaleckého posudku, a doložka o nepodjatosti jsou chybně umístěny až za znaleckou doložkou. Naopak otisk znalecké pečeti a datum a podpis osob, které mají povinnost znalecký posudek podepsat, mají být až pod znaleckou doložkou. Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], pak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 27 864,65 Kč včetně ocenění trvalých porostů ve výši 1 356 Kč, avšak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění tohoto pozemku podle § 14 odst. 3 oceňovacího předpisu, žalovaná toto ocenění neakceptuje a nadále trvá na ocenění provedené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 1 230 Kč, avšak opět nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění tohoto pozemku podle § 14 odst. 5 oceňovacího předpisu, žalovaná tedy toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 1 548 Kč, avšak opět nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění tohoto pozemku podle § 14 odst. 5 oceňovacího předpisu, žalovaná proto toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění provedené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 3 692,21 Kč včetně ocenění trvalých porostů ve výši 599,51 Kč, ale nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění tohoto pozemku podle § 14 odst. 4 oceňovacího předpisu, z toho důvodu žalovaná toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění provedeném [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 59 176,80 Kč, přičemž nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění části pozemku o výměře 712 m2 dle § 14 odst. 4 oceňovacího předpisu, z toho důvodu žalovaná toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění provedeném znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o pozemek parc. č[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], který znalkyně ocenila na částku 1 365 Kč, tak znalkyně opět nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění pozemku podle § 14 odst. 4 oceňovacího předpisu, z toho důvodu žalovaná toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění provedeném znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o pozemek parc. č[Anonymizováno] katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 59 088,20 Kč, avšak znalkyně nijak neodůvodnila, co ji vedlo k ocenění části pozemku o výměře 712 m2 podle ustanovení § 14 odst. 4 oceňovacího předpisu, a proto žalované toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění od znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Jde-li o pozemek parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 3 484 Kč, ale opět nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění podle § 14 odst. 3 oceňovacího předpisu, a proto ani zde žalovaná toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění provedeném znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Jde-li o pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 2 070 Kč, avšak nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění tohoto pozemku podle § 14 odst. 5 oceňovacího předpisu, z toho důvodu žalovaná toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění provedeném znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Jde-li o pozemek parc. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], tak znalkyně tento pozemek ocenila na částku 5 614,27 Kč, ale nijak nezdůvodnila, co ji vedlo k ocenění tohoto pozemku podle § 14 odst. 5 oceňovacího předpisu, z toho důvodu ani zde žalovaná toto ocenění neakceptuje a trvá na ocenění od [tituly před jménem] [jméno FO]. V závěru pak žalovaná vznesla námitku podjatosti soudní znalkyně, a to z důvodu, že se v jejím případě s největší pravděpodobností jedná o bývalou nejvýše postavenou úřednici právního předchůdce žalovaného.

30. Žalobci v replice za dne 24. 11. 2022 uvedli, že se s námitkami žalované neztotožňují a plně odkazují na svou argumentaci obsaženou ve vyjádření ze dne 12. 5. 2022. Žalobci odkazují na právní úpravu obsaženou v § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemku a náhradách za dočasné užívání pozemku, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., podle kterého cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odst. 2 atd., s tím, že oceňovací vyhláška obsahuje poznámku pod čarou, která odkazuje na § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého stavebním pozemkem se rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem stavebního útvaru zpracovaným v měřítku 1:5000 nebo měřítku větším nebo územním rozhodnutím v zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Žalobci dále poukazují na to, že územní plán města [adresa] se výslovně zabývá rozdělení na zastavitelná a nezastavitelná území. Plochy rekreační zeleně, krajinné zeleně všeobecné a území pro zahrádky pak územní plán řadí mezi nezastavitelná území. V souladu s výše uvedenou vyhláškou, na kterou oceňovací vyhláška přímo odkazuje, pak nelze pozemky zařazené v takto uvedených plochách považovat za stavební, respektive určené pro stavbu. Rovněž se textová část územního plánu města České Budějovice v článku 14 na str. 3 zabývá rozdělením území na zastavitelná a nezastavitelná. U nezastavitelných území je pak výslovně uvedeno, že nezastavitelným území se rozumí území, která nelze zastavit vůbec nebo která lze zastavit výjimečně a za zvláštních podmínek stanovených pro takový účel obecně závaznými právními předpisy nebo územně plánovací dokumentací. V textové části územního plánu jsou plochy rekreační zeleně, krajinné zeleně všeobecné a území pro zahrádky řazeny mezi nezastavitelná území. Pokud žalovaná vznáší námitku stran tvrzených formálních nesprávností znaleckého posudku, pak žalobci zdůrazňují, že soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovávala ve stejném formátu pro [Jméno žalované] několik stovek znaleckých posudků na ocenění náhradních pozemků, přičemž tak žalobcům není zřejmé, proč [Jméno žalované] stejný formát znaleckých posudků zpracovávaných na jeho objednávku, který dříve považoval za bezvadný, aktuálně sporuje. Pokud žalovaná uvádí, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nemá ani povinné náležitosti stanovené zákonem o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, pak žalobci k tomu sdělují, že takový závěr žalované není pravdivý, neboť jak zadání, tak výčet dokladů, odůvodnění a závěr jsou v předmětném posudku obsaženy. Podle názoru žalobců je znalecký posudek jeden z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz, od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažený hodnocení soudem podle § 132 OSŘ nepodléhají, soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, posuzuje, zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu. Soud přitom nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti, anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 876/2022). Podle právního názoru žalobců je přitom znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] náležitě odůvodněn. Navíc znalecký posudek předložený ze strany žalobců obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu ust. § 127a OSŘ, a proto je nutno při provádění tohoto důkazu postupovat stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Pokud žalovaná uvádí, že označení znalce není ve formátu stanoveném podle § 39 odst. 4 zákona o znalcích a podle vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, tak podle přílohy č. [hodnota] této vyhlášky se nejedná o náležitost potřebnou pro obsah znaleckého posudku a stávající označení soudního znalce ve znaleckém posudku tak žalobci považují za dostatečné a tudíž správné. Pokud žalovaná vznesla námitku o podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO], tak tuto považují žalobci za nedůvodnou V prvé řadě žalobci připomínají, že vedle odbornosti základní charakteristikou znalecké činnosti je také nestrannost a nezávislost znalce. Žalobci jsou toho názoru, že za situace, kdy by snad osoba soudního znalce skutečně zastupovala vedoucí pozici u právního předchůdce žalované, tak je nutno uvést, že tomu tak bylo v období mezi únorem roku 2006 a březnem roku 2010, tedy před více jak 12 lety. Současná judikatura přitom nehovoří o vyloučení soudního znalce z důvodu jeho podjatosti tehdy, pokud je v zaměstnaneckém poměru k účastníkům řízení v době zpracování znaleckého posudku. Podle právního názoru žalobců však není na místě dovozovat podjatost soudního znalce z důvodu 12 let starého profesního poměru k jednomu z účastníků nadepsaného řízení. Závěrem pak žalobci uvádějí, že podle jejich názoru není důvodných pochybností o nepodjatosti znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] k osobě žalované, když žalovaná tvrzenou podjatost staví na pouhé domněnce. Námitky žalované proto nejsou důvodné.

31. Okresní soud v [adresa] rozhodl usnesením č. j. 28 C 196/2019-572 ze dne 15. 2. 2023 o tom, že soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí.

32. Podáním ze dne 15. 3. 2023 vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to v rozsahu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], navrhli, aby soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil, neboť zjistili, že tento pozemek byl převeden do vlastnictví třetích osob.

33. Při jednání dne 4. 5. 2023 soud rozhodl o částečném zastavení řízení ve vztahu k pozemkům [Anonymizováno], to vše v katastrálním území [adresa], obec České Budějovice. Soud provedl listinné důkazy, rovněž důkaz znaleckými posudky, vyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] arch [jméno FO] a jednání odročil na 22. 6. 2023, a to za účelem přednesu závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci.

34. Z vyjádření žalobců ze dne 30. 5. 2023 vyplývá, že pokud soud na posledním jednání dospěl k závěru, že bude vycházet ze znaleckého posudku č. [hodnota]-414/2021 od [tituly před jménem] [jméno FO], tak žalobci připomínají úpravu zakotvenou v ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě, podle které cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválené územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ust. § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst.

11. V ust. § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky je uvedeno, že cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku uvedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odst. 2 atd. Podle [tituly před jménem] [jméno FO] tak v souladu s výše uvedeným není pro určení pozemku jako stavebního rozhodující, jak je evidován v územně plánovací dokumentaci, tedy zda se jedná o pozemek nacházející se v zastavitelné či nezastavitelné ploše, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] shledává, že pozemek nacházející se v nezastavitelné ploše může být rovněž oceněn jako stavební, pokud lze na něj umístit jakoukoliv stavbu. Rovněž podle [tituly před jménem] [jméno FO] není rozhodující, zda se jedná o stavbu, která dle územního plánu může být umístěna na pozemku pouze podmíněně. Žalobci s tímto nemohou souhlasit. Žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2022, č.j. 28 Cdo 3512/2022-891, ve kterém se dovolací soud zabývá tím, ve kterém okamžiku se smyslu oceňovací vyhlášky stává z nestavebního pozemku pozemek stavební, respektive pozemek určený pro stavbu. V souladu s tímto pak dovolací soud dovodil, že podle § 11a odst. 14 zákona o půdě nemůže být považován za stavební pozemek takový, který se nachází v nezastavitelném území. Podle dovolacího soudu tak má být při oceňování náhradních pozemků rozhodující, zda se pozemek nachází v zastavitelném či nezastavitelném území. Z geoportu podle žalobců vyplývá, že v případě pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], o který v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR šlo, vyplývá, že původní pozemek se nachází v ploše OB (čistě obytné), OP (orné půdy), S4 (ostatní dopravně významné komunikace) a ploše ZMK (zeleň městská a krajinná). Žalobci dokládají výňatek z územního plánu hlavního města Prahy, podle kterého lze za nezastavitelné plochy z výše uvedeného považovat pouze plochy ZMK a OP. Z geoportu pak dále vyplývá, že v ploše OP je přípustné umisťovat cyklistické stezky, pěší komunikace či účelové komunikace. Podmínění přípustné je pak v této ploše možné umisťovat hnojiště a silážní jámy, kompostárny či stavby zemědělské prvovýroby. V ploše ZMK je přípustné umisťovat dětská hřiště, drobné vodní plochy, civilistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory a komunikace účelové, či drobnou zahradní architekturu. Podmíněně přípustně lze do těchto ploch umístit parkovací a odstavné plochy, zahradní restaurace, hvězdárny, rozhledny či záchranné stanice pro volně žijící živočichy. I když na daném pozemku lze umístit v každé jeho ploše uvedené stavby, přesto dovolací soud dospěl k závěru, že ve smyslu zákona o půdě a oceňovací vyhlášky se část pozemků nacházející se v nezastavitelné ploše má považovat za nestavební. Z toho vyplývá, že není rozhodující, zda lze na pozemku umístit stavby, soud má přihlížet pouze k tomu, zda se jedná o plchu zastavitelnou či nezastavitelnou. V souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování a s odkazem na ust. § 13 občanského zákoníku platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, se žalobci dovolávají i v tomto řízení uvedeného závěru Nejvyššího soudu ČR. Žalobci dále poukazují na to, že podle jejich názoru by posuzování nezastavitelných ploch jako stavebních ve svém důsledku vedlo k tomu, že by žádný pozemek v obci České Budějovice nemohl být považován za nestavební, neboť každá nezastavitelná plocha v územním plánu v obci České Budějovice vyjmenovává stavby, které je umožněno za určitých podmínek v daném území umisťovat. Dovedením do důsledku by tak podle [tituly před jménem] [jméno FO] veškeré plochy v obci České Budějovice měly být oceněny jako stavební, což by pak podle žalobců vedlo k tomu, že rozdělení pozemků na stavební a nestavební v oceňovací vyhlášce postrádá smysl. Vycházení z doslovného výkladu oceňovací vyhlášky, tedy že za pozemky určené pro stavbu lze označit pozemky, na které lze umístit jakoukoliv stavbu, je navíc v naprostém rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR, který opakovaně ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že při výkladu restitučních předpisů má být aplikován teleologický výklad a výklad upřednostňující restituenty. Jako příklad lze uvést nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/21. Dále žalobci odkazují na nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 485/98 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14. Stejně tak žalobci odkazují na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13. V návaznosti na uvedené jsou žalobci přesvědčeni, že pouze plochy zastavitelné v územní plánu obce České Budějovice představují plochy, které mohou být v souladu se zákonem o půdě (respektive oceňovací vyhláškou) považovány za plochy stavební, neboť opačný výklad by byl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR. Žalobci proto opětovně žádají soud, aby v souladu s uvedeným znovu zvážil svůj závěr o aplikování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a naopak vycházel ze znaleckého posudku č. [hodnota] od [tituly před jménem] [jméno FO], která oceňuje nezastavitelné plochy jako plochy nestavební. Dále žalobci poukazují na rozdíl v ocenění náhradních pozemků a svůj zůstatek restitučního nároku. Podle ocenění žalobců činí hodnota náhradních pozemků 200 552,99 Kč, zatímco podle ocenění žalované činí hodnota náhradních pozemků 1 928 395,44 Kč. Podle předběžného názoru soudu má být vycházeno z ocenění restitučního nároku dle dodatku ke znaleckému posudku č. [hodnota]-329-2018 ze dne 1. 9. 2020 od [tituly před jménem] [jméno FO], ve kterém byl nevydaný pozemek parc. č. [IBAN] v k.ú [adresa] oceněn celkem na 1 117 900 Kč. Na tomto nevydaném pozemku se žalobci podílí každý v poměru jedné poloviny. Restituční nárok obou žalobců tak má být celkem vyčíslen na 1 117 900 Kč. Od tohoto je v prvé řadě nutné odečíst plnění poskytnuté žalobcům ve veřejných nabídkách ve výši 69 500 Kč a 70 070,90 Kč. Dále je nutné odečíst plnění poskytnuté u Okresního soudu v Příbrami, nicméně tento rozsudek ze dne 11. 7. 2022, č. j. 16 C 167/2019-817, není ke dni sepisu tohoto podání pravomocným, neboť jednání ze dne 18. 5. 2023 bylo odvolacím soudem odročeno na 9. 6. 2023. Jakmile dojde k vyhlášení soudního rozhodnutí, žalobci soudu zašlou aktuální vyčíslení zůstatků jejich restitučního nároku.

35. V podání ze dne 13. 6. 2023 žalobci odkázali znovu na předchozí rekapitulaci výše svého restitučního nároku s tím, že na jednání u Krajského soudu v Praze dne 9. 6. 2023 došlo ke změně rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022, č. j. 16 C 167/2019-817, v tom smyslu, že náhradní pozemky budou vydány ve prospěch obou žalobců s tím, že v předmětném řízení tak došlo k pravomocnému vydání náhradních pozemků ve výši 347 658,85 Kč pro oba žalobce. V návaznosti na to tak zůstatek restitučního nároku žalobců činí 630 670,25 Kč. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR mají žalobci za to, že náhradní pozemky mají být oceněny správně částkou 200 552,99 Kč. Pokud soud setrvá na svém předběžném názoru, že bude vycházet ze znaleckého posudku č. [hodnota]-414/2021 od [tituly před jménem] [jméno FO], pak žalobci žádají, aby jim byly vydány náhradní pozemky parc. č[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa]. Předmětné pozemky jsou podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] oceněny celkem na částku 496 389,17 Kč, tudíž by měly být na žalobce převoditelné s ohledem na výši jejich restitučního nároku. U ostatních náhradních pozemků, [adresa] v katastrálním území [adresa], žalobci žádají soud o zamítnutí žaloby.

36. Při odročeném jednání dne 22. 6. 2023 soud seznámil účastníky v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí s přehodnocením svého právního názoru ohledně aplikace závěru znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] k ocenění náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, a to s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, na kterou poukázali ve svých podáních žalobci s tím, že znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] byl shledán nepřezkoumatelným, neboť znalkyně jednak podle obsahové části nedostatečně popsala stav oceňovaných pozemků a jednak u pozemku parc. č. [Anonymizováno] zčásti ocenila jako zastavitelný a zčásti jako nezastavitelný, v obsahové části neuvedla a není nijak ověřitelné a přezkoumatelné, zda tento pozemek sdělila na dvě výměry správně. Soud provedl listinné důkazy a v závěru jednání poučil žalobce podle ust. § 118a odst. 3 OSŘ, aby navrhli důkaz ke zjištění ceny těchto náhradních pozemků, aby bylo patrné, zda a na kterém konkrétním pozemku se nacházejí porosty, v jaké míře se tyto porosty na tomto pozemku nacházejí, jakým způsobem ovlivňují cenu toho kterého pozemku, případně z jakého důvodu nikoliv, zároveň aby z tohoto znaleckého posudku vyplývalo, z jakého důvodu je pozemek parc. č[Anonymizováno] případně oceňován zčásti jako zastavitelný a zčásti jako nezastavitelný, proč právě v konkrétní určité výměře, z jakého důvodu, případně z jakého důvodu byla zvolena konkrétní metoda pro toto rozdělení tohoto pozemku na dvě části a s jakou odchylkou tato metoda pracuje, aby byl znalecký posudek přezkoumatelný a ověřitelný. Poté soud jednání odročil na 17. 8. 2023.

37. Z návrhu žalobců na doplnění dokazování ze dne 4. 7. 2023 vyplývá, že žalobci navrhují zadání zpracování znaleckého posudku původní znalkyní, která je již s daným případem seznámena nejlépe a má dostatečné podklady k provedení doplnění znaleckého posudku. Žalobci tak navrhují vypracování dodatku ke znaleckému posudku, ve kterém dojde k napravení výtek.

38. Přípisem ze dne 25. 7. 2023 žalobci založili do spisu dodatek ke znaleckému posudku č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO], který připojují k příloze tohoto podání. Náhradní pozemky tak mají být odkazem na tento znalecký posudek a jeho dodatek oceněny částkou 200 640,99 Kč. Pokud byl restituční nárok žalobců oceněn na částku 1 117 900 Kč, tak po odečtu plnění poskytnutých žalobcům ve veřejných nabídkách ve výši 69 500 Kč a 70 070,90 Kč a dále po odečtení plnění poskytnutého u Okresního soudu v Příbrami ve výši 347 658,85 Kč pro oba žalobce zůstává restituční nárok žalobců ve výši 630 670,25 Kč.

39. Z vyjádření žalované ze dne 15. 9. 2023 vyplývá, že v rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 28 Cdo 3512/2022, kterým argumentují žalobci, Nejvyšší soud sice řešil otázku ocenění náhradních pozemků, avšak takových, které nebyly v době rozhodování platnou územně plánovací dokumentací začleněny tak, jako náhradní pozemky, které jsou řešeny v projednávané věci. Užití tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pro projednávanou věc je tedy nepřípadné. V kauze řešené Nejvyšším soudem ČR se jednalo o otázku ocenění náhradních pozemků, které byly v době rozhodování o nich zemědělsky využívané a které ani v době rozhodování nebyly začleněny aktuálně platnou územně plánovací dokumentací do zastavitelného území, a to na rozdíl od projednávané věci, kde je schválený aktuální územní plán. V projednávané věci je jednoznačně prokázáno, že požadované náhradní pozemky nebo jejich části jsou podle aktuálně platného územního plánu vymezeny v plochách území rekreační zeleně, krajinné zeleně všeobecné a území pro zahrádky. Pokud jde o území rekreační zeleně, tak je obvyklé a přípustné zejména zřizovat a provozovat na nich koupaliště, pláže, kempinky, podmíněně je na těchto územích přípustné zřizovat a provozovat jednotlivé stavby služeb a veřejného stravování. Pokud jde o území krajinné zeleně všeobecné, tak obvyklé a přípustné jsou činnosti, děje a zařízení související s péčí o tento charakter území, přípustné je rovněž zřizovat a provozovat pěší a cyklistické stezky. Podmíněně přípustné je zejména zřizovat a provozovat na těchto územích účelové komunikace, drobné sakrální stavby (kapličky, boží muka apod.), drobné stavby určené zejména pro vzdělávací a výzkumné funkce. Pokud jde o území pro zahrádky, tak se jedná o zvláštní případy území, které jsou určeny k využití pro individuální rekreaci, přípustné jsou rovněž činnosti rekreační a umístění nezbytných technických zařízení pro dopravu v klidu. Podmíněně přípustné je i umísťování chyt, a to nejvýše o vnější půdorysné ploše do 16 m2. Podle názoru žalované je proto oceňování dle ust, § 14 odst. 1 vyhlášky správné. Při nejmenším náhradní pozemky tohoto charakteru musí oceněny podle tohoto ustanovení, případně lze připustit i ocenění podle ust. § 14 odst. 2 oceňovací vyhlášky. Jak je prokázáno podle aktuálního platného územního plánu, jsou všechny náhradní pozemky požadované ze strany žalobců pozemky zastavitelné, byť některé jsou začleněny do tzn. nezastavitelného území. Nejedná se o možné teoretické budoucí/potencionální využití jako v případě rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3512/2022, v čemž žalovaná spatřuje diametrální rozdíl oproti náhradnímu pozemku v katastrálním území [adresa], který byl předmětem řízení Nejvyšším soudem ČR. Současně je prokázáno, že téměř polovina předmětných náhradních pozemků je vedena jako ostatní plocha, přičemž dva jsou vedeny jako trvalý travní porost a tři jsou vedeny jako orná půda. Žalovaná však odkazuje na předložené ortofoto mapy, případně navrhuje provedení nově pořízených snímků (ortofoto map) předmětných náhradních pozemků, z nichž lze prokázat, že neslouží k zemědělskému obhospodařování, byť jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda či trvalý travní porost. Není tak naplněn materiální znak, jak uvádí konstantní judikatura Nejvyššího soudu, a nelze takový pozemek označit za zemědělský. I to je podle názoru žalované diametrální rozdíl od náhradního pozemku v katastrálním území [adresa], který byl předmětem řízení před Nejvyšším soudem ČR. Všechny náhradní pozemky požadované ze strany žalobců jsou umístěny na okraji stávající bytové (rodinné) zástavby či u silnic. Mnohé z nich jsou zarostlé trvalými porosty, ačkoliv jsou v katastru nemovitostí vedeny jako trvalý travní porost či orná půda nebo jsou v bezprostřední blízkosti budovaného obchvatu města České Budějovice či u silnice vedoucí u železničního koridoru.

40. V replice ze dne 4. 10. 2023 žalobci znovu poukazují na skutkový stav projednávané věci a věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 3512/2022. Dále poukazují na to, že i sama žalovaná připouští, že všechny náhradní pozemky, které byly oceněny v dodatku, jsou řazeny územním plánem mezi nezastavitelné plochy. Žalobci upozorňují, že skutečnost, že v daných plochách lze umístit stavby, je nepodstatné. V prvé řadě je nutné poukázat na to, že stavby lze v dané ploše umisťovat pouze výjimečně. V souladu s článkem 76 odst. 4 územního plánu obce České Budějovice totiž platí, že v nezastavitelných územích lze umístit stavby pouze výjimečně, je-li to v jednoznačném souladu se základním účelem využití dotčeného území a za podmínek stanovených pro jednotlivé funkční typy, tedy pouze jako doplněk vlastní funkce území. Dále žalobci poukazují na to, že předmětem řízení, které bylo vedeno před Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 3512/2022, byl pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], který již byl ke dni sepsání repliky z původního pozemku parc. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] oddělen a je zapsán do katastru nemovitostí. Výměra pozemku pak odpovídá výměře zmiňované v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2022, č. j. 19 Co 97/2022-837, který rozhodoval o vydání pozemku ve druhém stupni a který již žalobci založili do soudního spisu podáním ze dne 30. 5. 2023. Zmíněný pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] se podle územního plánu nachází v ploše OP (orné půdy). Žalobci opětovně odkazují na výňatek z územního plánu hlavního města Prahy, podle kterého se plocha OP řadí mezi zastavitelné plochy. Z geoportu k pozemku parc[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] u plochy OP je pak výslovně uvedeno, že hlavní využití plochy orné půdy pro zemědělské využití, přípustné využití plochy pro intenzivní zelinářské a květinářské kultury. [adresa] a pastviny, drobné vodní plochy, zeleň, civilistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace účelové. Liniová vedení technická infrastruktury. Podmíněně přípustné využití hnojiště a silážní jámy, kompostárny, stavby zemědělské prvovýroby. Komunikace vozidlová, plošná zařízení dopravní a technické infrastruktury. Pro podmíněně přípustné využití platí, že nedojde k znehodnocení nebo ohrožení využitelnosti dotčených pozemků. Nepřípustné využití je využití neslučitelné s hlavním a přípustným využitím, které je v rozporu s podmínkami a limity stanovenými v dané lokalitě nebo jiným způsobem v rozporu s cíli a úkoly územního plánování. Jinými slovy z výše uvedeného vyplývá, že i když je plocha OP řazena mezi nezastavitelné plochy, pak na ní lze umisťovat určité stavby, jedná se tak o naprosto stejnou situaci, jakou žalovaná uvádí ve vyjádření u ploch území rekreační zeleně, krajinné zeleně všeobecné a území pro zahrádky. I přes výše uvedené možné umístění staveb na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] dovolací soud dospěl k závěru, že ve smyslu zákona o půdě oceňovací vyhlášky se část pozemku nacházející se v nezastavitelné ploše má považovat za nestavební, z čehož plyne, že není rozhodující, zda lze na pozemku umístit stavby, pouze má soud přihlížet k tomu, zda se jedná o plochu zastavitelnou či nezastavitelnou. S odkazem na ust. § 13 občanského zákoníku a v souladu s výše uvedeným tak mají žalobci důvodně za to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3512/2022 je na projednávanou věc aplikovatelné, neboť podle daného rozhodnutí je rozhodující, zda dle územního plánu se pozemek nachází v zastavitelné či nezastavitelné ploše, avšak možnost umístění staveb na daném pozemku není podstatné. Žalobci proto mají důvodně za to, že dodatek ke znaleckému posudku byl vypracován správně a námitky žalované vůči němu nejsou opodstatněné.

41. Při odročeném jednání dne 23. 10. 2023 soud provedl důkaz dodatkem ke znaleckému posudku, dalšími listinnými důkazy, opětovně vyslechl znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] a vyslechl závěrečné návrhy účastníků. Poté bylo jednání odročeno na 30. 10. 2023, a to za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci.

42. Ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ze dne 8. 11. 2018 vyplývá, že k posouzení předmětného pozemku eviduje a archivuje „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa].“ a že na základě této dokumentace je toho názoru, že pozemek parc. č. [podezřelý výraz] v k. ú. [adresa] byl k rozhodnému datu jeho převodu na stát 2. 11. 1951 součástí tzv. intravilánu, tedy ploch katastrálního území, které jsou zastavěné nebo vyznačené jako souvislý celek k zástavbě.

43. Z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu ze dne 23. 7. 1998 vyplývá, že oprávněné osoby [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 9. 5. 1930, bytem [adresa] [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 10. 7. 1926, bytem [adresa], nejsou ve vztahu k ideální jedné polovině vlastníky nemovitosti dle PK část parc. č. [hodnota] role o výměře 11 179 m2 dosud vedené u Katastrálního úřadu [adresa] – město na listu vlastnictví č. [hodnota], 177 a 183 pro katastrální území [adresa].

44. Z přípisu žalobců ze dne 2. 1. 2019 vyplývá, že jejich právní zástupce zasílá Státnímu pozemkovému úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hl. m. [adresa], a to s odkazem na předchozí žádost žalobců ze dne 16. 11. 2018 o přecenění výše restitučního nároku za nevydaný pozemek, znalecký posudek č. [hodnota]-329-2018 vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovuje cenu pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v kat. Území [adresa] na 2 515 275 Kč.

45. Ze žádosti žalobců ze dne 5. 12. 2018 vyplývá, že jejich zástupce v zastoupení požádal o vydání pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, v kat. území [adresa] u Blovic, obec [adresa], s tím, že cena pozemku v nabídce činila 610 266 Kč.

46. Z odpovědi žalobců ze dne 7. 8. 2019 vyplývá, že tímto jejich právní zástupce v jejich zastoupení reaguje na sdělení Státního pozemkového úřadu o tom, že byl schválen návrh na ocenění nevydaného pozemku oprávněných osob z rozhodnutí Pozemkového úřadu v Praze č. j. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998 a že došlo k částečnému přecenění pozemku [podezřelý výraz], a to o výměře 5149 m2 dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb. jako pozemku stavebního s tím, že zbylá část pozemku [podezřelý výraz] zůstává i nadále oceněna dle původního rozhodnutí PÚ 3358/92. Žalobci zároveň upozorňují žalovaného na to, že jeho posouzení pozemku parc. č. [podezřelý výraz] jako pouze zčásti stavebního je v rozporu s platnou právní úpravou. Závěrem žalobci poukazují také na to, že žádosti o přecenění restitučního nároku podávali dne 18. 11. 2018, přičemž o uznání alespoň částečného přecenění byli informováni až dne 23. 7. 2019, aniž by byli zároveň informováni o tom, na jakou částku byl jejich restituční nárok přeceněn. Zároveň žalobci žalovaného upozorňují na to, že byla v mezidobí zamítnuta jejich žádost o převod pozemku, a to z důvodu, že jejich restituční nárok byl údajně nižší než cena požadovaného pozemku.

47. Z odpovědi Státního pozemkového úřadu ze dne 13. 11. 2014 vyplývá, že tímto reaguje na předchozí žádost právního zástupce žalobců o sdělení počtu žádostí o přecenění restitučních nároků.

48. Z vyjádření Státního pozemkového fondu ze dne 22. 7. 2019 vyplývá, že na základě usnesení z porady ústředního ředitele SPÚ byl schválen návrh na ocenění nevydaného pozemku oprávněných osob – žalobců a) a b) z rozhodnutí Pozemkového úřadu v Praze č. j. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998 s tím, že nevydaná část pozemku [podezřelý výraz] ve výměře 11 179 m2, jak je doloženo regulačním plánem schváleným MVP 11. 8. 1934, byla ve výměře 5 149 m2 určena v souladu s ust. § 4 vyhl. č. 709/1990 Ú.l. k zastavění, a proto tuto výměru je možné ocenit cenou podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 316/1990 Sb.

49. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-329-2018 ze dne 4. 12. 2018 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že cena pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v kat. území [adresa] zjištěná podle ust. § 14 odst. 1 vyhl. č. 316/1990 Sb. (250 Kč minus 10 % úprava z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci krát 11 179 m2).

50. Z protokolu Státního pozemkového úřadu ze dne 13. 6. 2019 z vyhodnocení výzvy k podání nabídky nároků na převod pozemků z vlastnictví státu vyplývá, že u pozemku parc. č. KN 683/1 v kat. území [adresa], obec [adresa], žalobci učinili nejnižší nabídku a z toho důvodu se umístili na čtvrtém pořadovém místě, přičemž pozemek měl být vydán vítězi s nejvyšší nabídkou z více relevantních nabídek.

51. Z žádosti žalobců ze dne 16. 11. 2018 o přecenění výše restitučního nároku za nevydané pozemky vyplývá, že restituční nárok žalobců byl původně oceněn každému v celkové výši 60 087,13 Kč a že žalobci žádají o jeho přecenění s ohledem na to, že ke dni 2. 11. 1951 byl pozemek parc. č. [podezřelý výraz] součástí tzv. intravilánu, kterým se rozumí plocha katastrálního území z větší části zastavěná, nebo vyznačená jako souvislý celek k zástavbě, a proto žádají o ocenění tohoto pozemku v souladu s ust. § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., jako stavebního pozemku na území hl. města Prahy.

52. Ze sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 8. 1. 2019 vyplývá, že žádost žalobců jakožto oprávněných osob o převod zemědělských pozemků, evidovaná pod č. [hodnota], je považována za neplatnou, a to z důvodu, že součet restitučního nároku žalobců je nižší než cena pozemku specifikovaného v žádosti.

53. Ze žádosti žalobců ze dne 8. 3. 2019 vyplývá, že jejich zástupce v jejich zastoupení požádal o vydání pozemku parc. č. KN 683/1 v kat. území [adresa], obec [adresa], s tím, že cena pozemku v nabídce činila 24 461,78 Kč.

54. Z informací o pozemcích parc. [adresa] v kat. území [adresa], jsou ve vlastnictví České republiky s tím, že [Jméno žalované] je příslušný hospodařit s tímto majetkem státu.

55. Z databáze Státního pozemkového úřadu vyplývá, že ke dni 24. 10. 2019 se žalobkyně a) [jméno FO] s nárokem ve výši 60 087,13 Kč účastnila 8 kol z celkových vyhlášených 89 kol nabídek dle zákona č. 229/1991 Sb. a žádného kola z celkových 66 kol nabídek podle § 7 zák. č. 95/1999 Sb., popř. § 12 zákona č. 503/2013 Sb. a se žalobce b) [Jméno žalobce B] s nárokem ve výši 60 087,13 Kč účastnil 3 kol z celkových vyhlášených (od 5. 6. 2018) 5 kol nabídek dle zákona č. 229/1991 Sb., přičemž na území Hlavního města Prahy a Středočeského kraje bylo podle zákona č. 229/1991 Sb. nabídnuto celkem [hodnota] pozemků v ceně do 60 087,13 Kč a 47 496 pozemků podle § 7 zák. č. 95/1999 Sb., popř. § 12 zák. č. 503/2012 Sb. a od 5. 6. 2018 celkem [hodnota] pozemků v ceně do 60 087,13 Kč.

56. Z databáze Státního pozemkového úřadu vyplývá, že do konce roku 2016 se [jméno FO] s nárokem ve výši 60 087,13 Kč účastnila 3 kol z celkových vyhlášených 78 kol nabídek dle zákona č. 229/1991 Sb. a žádného kola z celkových 66 kol nabídek podle § 7 zák. č. 95/1999 Sb., popř. § 12 zákona č. 503/2013 Sb. ., přičemž na území Hlavního města Prahy a Středočeského kraje bylo podle zákona č. 229/1991 Sb. nabídnuto celkem [hodnota] pozemků v ceně do 60 087,13 Kč a 47 496 pozemků podle § 7 zák. č. 95/1999 Sb., popř. § 12 zák. č. 503/2012 Sb.

57. Z usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 21. 10. 1965, č. j. D 1657/65 – 23, vyplývá, že dědictví po [jméno FO] nabyly jako dědičky ze zákona pozůstalá vdova [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 31. 10. 1901 a pozůstalá dcera [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 10. 6. 1924, a to obě dvě rovným dílem, tedy každá z nich jednou polovinou.

58. Z rozhodnutí Státního notářství pro [adresa] ze dne 6. 2. 1981, č. j. 9 D 687/80 – 16, vyplývá, že z dědictví po [jméno FO], zemřelé dne 5. 5. 1980, se zanecháním závěti, bylo potvrzeno nabytí rodinného domku dceři [jméno FO], narozené [rodné přijmení] 9. 5. 1930, přičemž ostatní majetek byl rozdělen mezi testamentární dědičku a další dceru [jméno FO].

59. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. 5. 2018, č. j. 13 D 325/2018 – 62, vyplývá, že veškerý majetek po zůstavitelce [jméno FO], narozené [rodné přijmení] 10. 7. 1926, zemřelé dne 20. 2. 2018, nabyl [Jméno žalobce B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce B], a to mimo jiné i restituční nárok evidovaný u Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město [adresa] z titulu rozhodnutí Státního pozemkového úřadu č. j. PÚ 3358/92 ze dne 23. 7. 1998, které nabylo právní moci dne 31. 8. 1998, ve věci nevydání pozemků v katastrálním území [adresa] a přiznání náhrady za ně v obvyklé ceně 60 087,13 Kč.

60. Ze žádosti žalobců ze dne 6. 4. 2020 vyplývá, že jejich zástupce v jejich zastoupení požádal o vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], obec [adresa], s tím, že cena pozemku v nabídce činila 4 926,08 Kč.

61. Ze sdělení Okresního národního výboru [adresa] – sever ze dne 2. 11. 1951, zn. XI/1-198-1951, vyplývá, že výměrem ONV [adresa] – sever ze dne 7-. 5. 1951, zn. XI/1-198-14.5.1951 byla mimo jiné vyvlastněna část role č. kat. 114 ve výměře 11 179 m2 zapsaného ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy pro katastrální území [adresa] jako vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], každému jednou polovinou.

62. Z výměru Okresního národního výboru [adresa] – sever ze dne 29. srpna 1952, zn. XI-198-5/3-1952, vyplývá, že podnik Avia, n.p., závod Dimitrov v [adresa], požádal o vyvlastnění části pozemku č. k. 114/1 ve výměře 4 691 m2 v kat. Území obce [adresa] pro stavbu bytových jednotek, přičemž rada ONV [adresa] – sever ve schůzi dne 30. 5. 1952 usnesla po provedeném řízení vyvlastnit část pozemku č. k. 114/1 ve výměře 4 691 m2.

63. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněných osob ze dne 16. 3. 2020 vyplývá počáteční nárok a zůstatek nároku pro [jméno FO] ve výši 289 861,25 Kč a pro [Jméno žalobce B] také ve výši 289 861,25 Kč.

64. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-90/2019 ze dne 17. 7. 2019, vypracovaného znaleckým ústavem [jméno FO] Valuations, a.s. na základě objednávky 223/2019 ze dne 25. 3. 2019 Státního pozemkového úřadu, byla zjištěna výše ocenění pozemku PK parc. č. [hodnota] vedeného v katastrálním území [adresa], obec [adresa], podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 514 900 Kč za část o výměře 5 149 m2 po 100 Kč za 1 m2 (při srážce 60 % z částky 250 Kč) s odůvodněním, že na základě předloženého regulačního a zastavovacího plánu obce [adresa] z roku 1934 byla tato část pozemku určena pro budoucí bytovou a občanskou výstavbu, tedy k datu ocenění je považována za stavební parcelu, přičemž srážka 60 % byla uplatněna z důvodu nesrostlosti pozemku s hlavním městem.

65. Z ortofotomap a výkresů VPS k pozemkům [adresa], to vše v kat. území [adresa], vyplývá, zda a jaká veřejně prospěšná stavba a případně kde se na těchto pozemcích nachází.

66. Z nabídky pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené ve Středočeském kraji a hl. m. Praze ke dni 25. 10. 2019 vyplývají data jednotlivých nabídek, počty pozemků, jejich ceny a výměry.

67. Z přehledů veřejných nabídek vyhlášených PF ČR/SPÚ vyplývají počty jednotlivých nabídek, data jejich konání a počty kola nabídek.

68. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 3. 10. 2019, zn. OÚP/O-2669/2019/Bo, vyplývá, že pozemky parc. [Anonymizováno], všechny v kat. území [adresa], jsou součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území pro areály nadměstského charakteru a významu (A) dle č.l. 47 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 a závazných částech ÚPaM (dále jen „OZV“), pozemek parc. č. [Anonymizováno] je dotčen veřejně prospěšnou stavbou (dále jen „VPS“) K 10 – stavba městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území, pozemek parc. č[Anonymizováno] dotčen VPS E 1 – stavba nové, popřípadě rozšířené stávající trafostanice 22/0,4 kV, pozemek parc. [Anonymizováno] je součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (D) dle č.l. 73 a) OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součástí obchvatu) a P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250 a pozemek parc. [Anonymizováno] je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV a nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV.

69. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 20. 9. 2019, zn. OÚP/O-2488/2019/Bo, vyplývá, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], je součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle č.l. 73a) obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 a závazných částech ÚPaM (dále jen „OZV“), pozemek parc. č. [Anonymizováno] dotčen veřejně prospěšnou stavbou (dále jen „VPS“) DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 (součást obchvatu) a P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek parc. [Anonymizováno]5 je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV, zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle čl. 73 a) OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součást obchvatu), P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek parc. č. [hodnota] je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV a nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV, pozemek parc. č. [hodnota] je dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, pozemek parc. č. [Anonymizováno] součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle čl. 73a) OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součástí obchvatu), P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, V 10 stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500, DN 1000, K 42 – stavba (překládka) splaškové kanalizace DN 300 ze Starých Hodějovic a E 5 – stavba (překládka) venkovního vedení VN 22 kV, pozemky parc. č[Anonymizováno] součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV, nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV a zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle čl. 73 a) OZV, pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou dotčeny VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součástí obchvatu), P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250 a V 10 stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500, DN 1000, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV a zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle čl. 73 a) OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součást obchvatu), P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250.

70. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 20. 9. 2019, zn. OÚP/O-2487/2019/Bo, vyplývá, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] kat. území [adresa], je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné zeleně parků (ZP) dle č.l. 77 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 a závazných částech ÚPaM (dále jen „OZV“), pozemek parc. [Anonymizováno] dotčen veřejně prospěšnými stavbami (dále jen „VPS“) Z 32 – LBC 27 [adresa] v NRBK 169 Malše (rozšíření) a VH 38 – [adresa] včetně dvou podjezdů pod tratí, pozemek parc. č[Anonymizováno] je součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území s charakterem smíšeným individuálního bydlení v předměstí (SIN-2) dle čl. 30 OZV a nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území s charakterem smíšeným individuálního bydlení v předměstí (SIN-2) dle č.l. 30 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je dotčen VPS DH 26 – stavba IV. tranzitního železničního koridoru, pozemek parc. č. [Anonymizováno] součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí (IN-3) dle čl. 18 OZV, nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV a nezastavitelné území vodních toků (VT) dle čl. 76 OZV, pozemek parc. č[Anonymizováno] je součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí (IN-3) dle čl. 18 OZV a nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV, nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV a zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle čl. 73a) OZV, pozemek parc. [Anonymizováno] dotčen VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součást obchvatu), V 10 stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500, DN 1000 a K 10 – stavba městské stokové sítě dle navrž. kom. skeletu a funkčního využití území, pozemek parc. [Anonymizováno] jsou součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV, nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV a zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (DD) dle čl. 73a) OZV, pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou dotčeny VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D 3 (součást obchvatu) a P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250 pozemek parc. [Anonymizováno] součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území ostatní městské zeleně (ZO) dle čl. 81 OZV.

71. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 10. 6. 2019, zn. OÚP/O-1675/2019/Bo-V, vyplývá, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 a závazných částech ÚPaM (dále jen „OZV“), pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou součástí území pro tělesa dálnice a pro jejich obslužná, technická a dopravní zařízení (D) dle čl. 73 OZV, pozemky parc. č. [Anonymizováno] dotčeny biocentrem BC 29 – Hodějovické louky, pozemky parc. č[Anonymizováno] jsou dotčeny VPS stavba tělesa dálnice D 3 a pozemek parc. č. [Anonymizováno] dotčen VPS – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250.

72. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 14. 12. 2018, zn. OÚP/O-3439/2018/Bo-V, vyplývá, že pozemky parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], jsou součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle č.l. 84 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 a závazných částech ÚPaM (dále jen „OZV“), část pozemku parc. č. [Anonymizováno] jsou součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV, pozemky parc. [Anonymizováno] jsou součástí území pro tělesa dálnice a pro jejich obslužná, technická a dopravní zařízení (D) dle č.. 73 OZV. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] součástí plochy se způsobem využití nezastavitelného území zemědělského půdního fondu (ZPF) dle čl. 85 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] součástí plochy plochy se způsobem využití nezastavitelné území hřbitovů (ZH) dle čl. 80 OZV a zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro místní komunikace II. třídy (II) dle čl. 73 OZV, pozemek parc. č. [hodnota] je součástí plochy se způsobem využití nezastavitelné území krajinné zeleně (KR) dle čl. 83 OZV a zastavitelné území pro sport a rekreaci (SR) čl. 46 OZV, pozemky parc. č. [Anonymizováno] dotčeny koridorem BK 25 – propojení koridoru B 29 krátká spojka na Vráteckém potoce se systémem mimo správní území města, část pozemku parc. č. [Anonymizováno] je dotčena VPS stavbou dopravy na pozemních komunikacích DI 7 – stavba „zanádražní“ komunikace v trase podjezd pod železnicí – křížení v Mladém, část pozemku parc. č. [hodnota] je dotčena VPS stavbou dopravy v klidu DK 48 – stavba nehlídaných parkovacích ploch.

73. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 16. 4. 2018, zn. OÚP/2018/O-888/Ko-V, vyplývá, že pozemky parc. [Anonymizováno]. území [adresa], zasahují do makrobloků 3.1.1.032, 3.1.2.036 a 3.1.2.042 s funkčním využitím zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro dálnici (D) dle čl. 73 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 a závazných částech ÚPaM (dále jen „OZV“), makrobloku 3.1.1.035 a 3.1.2.041 s funkčním využitím nezastavitelné území krajinné teleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV a makrobloku 3.1.2.050 s funkčním využitím nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle č.l. 84 OZV. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou dotčeny VPS DI – 1 – stavba tělesa dálnice D 3 jakožto součásti obchvatu města v trase [adresa], K 42 – stavba (překládka) splaškové kanalizace DN 300 ze Starých Hodějovic, P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250, V 10 – stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500, a DN 1000.

74. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 17. 12. 2018, zn. OÚP/2018/O-3440/Ko-V, vyplývá, že pozemky parc. č[Anonymizováno] všechny v kat. území [adresa], jsou součástí ploch se způsobem využití nezastavitelné území rekreační zeleně (ZR) dle č.l. 79 OZV, se způsobem využití zastavitelné území pro sport a rekreaci (SR) dle čl. 46 OZV a se způsobem využití zastavitelné území pro sportovní areály (SA) dle čl. 45 OZV s tím, že uvedené pozemky nejsou dotčeny žádnou veřejně prospěšnou stavbou.

75. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 17. 7. 2018, zn. OÚP/O-2076/2018/St, vyplývá, že dne 3. 3. 2018 nabylo účinnosti rozhodnutí Krajského úřadu Jčk v přezkumném řízení, kterým bylo zrušeno opatření obecné povahy označené jako ÚP, přičemž v souladu s tímto rozhodnutím je od 3. 3. 2018 v účinnosti pro správní území města České Budějovice územní plán města České Budějovice vydaný zastupitelstvem města České Budějovice obecně závaznou vyhláškou č. 4/2000 o závazných částech ÚPnM (dále jen „OZV“) s účinností od 15. 6. 2000. Části pozemků parc. č[Anonymizováno] jsou součástí plochy se způsobem využití zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro místní obslužné komunikace III. a IV. třídy (MO) ve smyslu č.l. 73 OZV ÚpnM a část pozemků parc. č. [Anonymizováno] se způsobem využití plochy dopravní infrastruktury – silniční dopravy pro dálnici (DD) ve smyslu kap. g) OZV změny č. [hodnota] ÚpnM. V rámci plochy DD jsou pozemky parc. č[Anonymizováno] dotčeny VPS DI 1 – stavba tělesa dálnice D3 ve smyslu kap. h) OZV změny 39 ÚpnM. V rámci plochy MO jsou pozemky parc. č. [Anonymizováno] dotčeny VPS V-9 – stavba (rozšíření) městské vodovodní sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území ve smyslu čl. 113 OZV a K-10 – stavba (rozšíření) městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území ve smyslu čl. 116 OZV. VPS V-9 a K-10 jsou dotčeny také pozemky parc. č[Anonymizováno]. Pozemek parc. č[Anonymizováno] navíc dotčen VPS E-2 – stavba kabelového rozvodu VN-22 kV dle čl. 105 OZV a pozemek parc. č. [Anonymizováno] navíc dotčen VPS P 16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu DN 250 dle kap. h) OZV. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] zároveň dotčen VPS K 10 – stavba (rozšíření) městské stokopvé sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území ve smyslu kap. h) OZV změny č. [hodnota] OZV, K 39 – stavba dešťové dálniční kanalizace DN 300 – 1400, včetně odlučovačů ropných látek ve smyslu kap. h) OZV změny č. [hodnota] ÚPnM, V 9 – stavba (rozšíření) městské vodovodní sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití ve smyslu kap. h) OZV změny č. [hodnota] ÚPnM, E 5 – stavba nové, popřípadě rozšíření stávající trafostanice 22/0,4 kV ve smyslu kap. h) OZV změny č. [hodnota] ÚPnM, E 2 – stavba kabelového rozvodu VN-22 kV ve smyslu čl. 105 OZV ÚpnM. VPS E-2 jsou dotčeny také pozemky parc. č[Anonymizováno]. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou navíc dotčeny také VPS E-1. Pozemek parc. [Anonymizováno] je dotčen VPS DH-9 – stavba smyčky A-bus ve smyslu čl. 127 OZV. Pro část pozemků parc. č. [hodnota][Anonymizováno] je stanovena povinnost zpracování ÚS v rozsahu makrobloku 3.1.2.

43. UZ. Pozemek parc. č[Anonymizováno] dělit dle zpracovaného oddělovacího geometrického plánu bez zpracování ÚS, která má mimo jiné navrhnout parcelaci v řešeném území. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] nejsou podle ÚPnM dotčeny VPS. Většina předmětných pozemků je součástí zastavitelného území, ve kterých je přípustné umisťování dopravní infrastruktury.

76. Z dodatku ke znaleckému posudku 10329-329-2018 ze dne 1. 9. 2020 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že cena pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v kat. území [adresa] podle stavu ke dni 2. 11. 1951 a dle vyhl. č. 316/1990 Sb., kterou se mění vyhl. č. 182/1998 Sb., v souladu se zákonem o půdě, činí 1.117. 900 Kč, a to s odůvodněním, že výměra pozemku činí 11 179 m2 a cena po úpravě činí 100 Kč/1 m2, přičemž úprava činí minus 60 % způvodní základní ceny 250 Kč/1 m2 z důvodu samostatného sídla nebo části obce, které není s obcí stavebně srostlé v hl. městě Praze.

77. Z odpovědi na žádost o poskytnutí informace č. j. MF-[č. účtu]/2602-2 vyplývá, že termín „samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé, v oceňovací vyhlášce definován není. Definice tohoto termínu byla prvně použita ve vyhl. č. 178/1994 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 11. 1994, a to v příloze č. [hodnota] ve vysvětlivkách. Definice tohoto termínu byla následně upřesněna v novele provedené vyhl. č. 295/1995 Sb., kterou se mění vyhl. č. 178/1994 Sb. Výkladem termínu se zabývá např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2010, č.j. 2 Afs 35/2010 – 163.

78. Ze sdělení Statutárního města České Budějovice, Magistrátu města České Budějovice, ze dne 15. 9. 2020, zn. OÚP/O-2659/2020/Bo, Cr-V, vyplývá, že pozemky [podezřelý výraz] v katastrálním území [adresa] jsou určeny k funkčnímu využití zastavitelné území pro areály nadměstského charakteru a významu (A) dle čl. 47 OZV, že část pozemku [podezřelý výraz], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v kat. území [adresa] jsou určeny k funkčnímu využití nezastavitelné území krajinné zeleně všeobecné (KV) dle čl. 82 OZV, část pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. Území [adresa] je určena k funkčnímu využití nezastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro místní komunikace II. třídy (II) dle čl. 73 OZV, část pozemku parc. č. [Anonymizováno]1 v kat. území [adresa] je určena k funkčnímu využití nezastavitelné území ostatní městské zeleně (ZO) dle čl. 81 OZV, pozemky parc. [adresa]/[Anonymizováno] kat. území [adresa] jsou určeny k funkčnímu využití nezastavitelné území pro zahrádky (UZ) dle čl. 84 OZV, části pozemků parc. č[Anonymizováno] v kat. území [adresa] jsou určeny k funkčnímu využití zastavitelné území s charakterem smíšeným individuálního bydlení v příměstí (SIN-3) dle čl. 31 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. Území [adresa] je určen k funkčnímu využití nezastavitelné §území zemědělského půdního fondu (ZPF) dle čl. 85 OZV, pozemek parc. č. [hodnota] v kat. Území [adresa] je určen k funkčnímu využití zastavitelné území pro sport a rekreaci (SR) dle čl. 46 OZV, zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v klidu (DP) dle čl. 72 OZV a nezastavitelné území krajinné zeleně rekreační (KR) dle čl. 83 OZV a pozemky parc. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] je dále součástí území řešeného urbanistickou studií „[adresa] – U Dráhy“. Pozemek parc. č. 615/5 v kat. území [adresa] je dotčen veřejně prospěšnou stavbou (dále jen „VPS“) V9 – stavba (rozšíření) městské vodovodní sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území na celém správním území města České Budějovice dle čl. 113 OZV, pozemky parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] a pozemky parc[Anonymizováno] kat. území [adresa] jsou dotčeny VPS K10 – stavba (rozšíření) městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území dle čl. 116 OZV, pozemek parc. [Anonymizováno] kat. území [adresa] je dotčen VPS DI7 – stavba „zanádražní“ komunikace v trase podjezd pod železnicí – křížení v Mladém dle čl. 125 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] [adresa] je dotčen VPS DI21 – přestavba úseku Novohradská včetně dvou podjezdů pod tratí dle čl. 125 OZV, pozemek parc. č. 2671/15 v kat. Území [adresa] je dotčen VPS A4 – stavba (rozšíření) hřbitova v Mladém dle čl. 176 OZV, pozemek parc. č. [hodnota] v kat. území [adresa] je dotčen VPS DK48 – stavba nehlídaných parkovacích ploch dle čl. 132 OZV, pozemky parc. č[Anonymizováno] v kat. území [adresa] jsou dotčeny VPS P16 – stavba (překládka) vysokotlakého plynovodu [IBAN] dle čl. 108 OZV, pozemek parc. č. [Anonymizováno] kat. Území [adresa] je dotčen VPS E1 – stavba nové, popřípadě rozšíření stávající trafostanice 22/0,4 kV dle čl. 105 OZV, pozemky parc. č. 2779/1, 2783/1, 2786/1, 3154/5 v kat. území [adresa] jsou dotčeny VPS V10 – stavba (překládka) vodovodních řadů DN 150, DN 500 a DN 1000 dle čl. 113 OZV, pozemek parc. č[Anonymizováno]. Území [adresa] je dotčen VPS K42 – stavba (překládka) splaškové kanalizace [IBAN] zhe Starých Hodějovic dle čl. 116 OZV a pozemek parc. č. [Anonymizováno] [adresa] je dotčen VPS E5 – stavba (překládka) venkovního vedení VN 22 kV dle čl. 105 OZV. Dle ÚPnM jsou pozemky parc. č. [Anonymizováno]. území [adresa] jsou dotčeny prvky územního systému ekologické stability.

79. Ze sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v Praze, ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. Nd 338/2020, vyplývá, že jediným dědicem zůstavitelky [jméno FO], narozené [rodné přijmení] 9. 5. 1930, zemřelé dne 26. 11. 2020, je pozůstalý syn [Jméno žalobce A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce A], bytem [adresa].

80. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-414/2021 ze dne 31. 12. 2021 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že cena náhradního pozemku [podezřelý výraz]

81. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 16. 8. 2022 vypracovaného [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] vyplývá, že cena náhradního pozemku [podezřelý výraz]

82. Z vyjádření soudní znalkyně [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] ze dne 14. 2. 2023 vyplývá, že podle znalkyně není správné ocenění pozemku jako stavebního v případě, kdy je na něm podle územního plánu předjímána možnost zastavení pouze podmíněně, tedy za podmínek a v rozsahu, který není toho času znám, anebo pokud lze na něm zřídit např. pouze koupaliště nebo pláž. Znalkyně odkazuje na ust. § 6 vyhl. FMTIR č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, na nějž je v § 14 odst. 1 u pojmu “stavba“ odkazováno, říká, že stavebním pozemkem se rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1:5000 nebo měřítku větším nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný stavbou hlavní, přičemž územní plán, na který odkazuje žalovaná, je zpracován v měřítku 1:10000 a nemá tedy potřebnou podrobnost pro vyhodnocení pozemků v zóně označení jako zeleň nebo rekreace jako pozemků určených k zastavění s tím, že podrobnější provedení územní plánovací dokumentace by byla eventuálně jako stavební určena pouze malé část z ploch pro zeleň a rekreaci, nikoli tato území jako celek.

83. Z nároků vybraných oprávněných osob ke dni 11. 5. 2023 vyplývá, že v případě [jméno FO] činí restituční nárok po plnění ze dne 14. 2. 2023 ve výši 70 000 Kč z původní výše 289 861,25 Kč nově 219 790,35 Kč a v případě [jméno FO] činí restituční nárok po plnění ze dne 14. 2. 2023 ve výši 69 500 Kč z původní výše 289 861,25 Kč nově 220 361,25 Kč.

84. Z dodatku ke znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne 10. 7. 2023 vypracovaného [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] vyplývá, že cena náhradního pozemku parc. č. parc. č. [podezřelý výraz]

85. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2023, č. j. 27 Co 277/2022 – 939, vyplývá, že jím byl změně rozsudek Okresního soudu ze dne 11. 7. 2022, č. j. 16 C 167/2019 – 817, tak, že byl nahrazen projev vůle žalované České republiky – Státního pozemkového úřadu jakožto převodce uzavřít se žalobci a) [jméno FO] a b) [jméno FO] jakožto nabyvateli smlouvu- o převodu zde vyjmenovaných pozemků k uspokojení nároku nabyvatelů na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. PÚ 3358/1992 z 23. 7. 1998, s tím, že každý z nabyvatelů přijímá do svého spoluvlastnictví podíl ve velikosti jedné poloviny k celku, přičemž touto smlouvou se vypořádává nárok žalobce a) [jméno FO] ve výši 173 829 Kč a b) [Jméno žalobce B] ve výši 173 829 Kč.

86. Z výpovědi zástupce znaleckého ústavu [jméno FO] Valuations, a.s. [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že při ocenění pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v kat. území [adresa] byla z důvodu zadání objednatele – žalované oceněna pouze část výměry tohoto pozemku, a to 5 149 m2, přičemž bylo vycházeno ze základní sazby 250 Kč za 1 m2 podle § 14 oceňovací vyhlášky, ale podle tabulky 1 přílohy č. [hodnota] této vyhlášky bylo přistoupeno ke snížení ceny pomocí srážky minus 60 % z důvodu, že se v daném případě jednalo o samostatné sídlo, resp. část obce, která nebyla stavebně srostlá s okolní zástavbou, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR, neboť tehdy se v případě tohoto pozemku nejednalo o součást hlavního města Prahy. K dodatku ke znaleckému posudku vypracovanému [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že oba znalecké posudky nakonec dospěly ke shodné jednotkové ceně, i když výsledné částky se liší, neboť znalec [jméno FO] oceňoval celou výměru pozemku.

87. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že dodatek ke znaleckému posudku vypracoval poté, co na základě výkladu MF ČR zjistil, že obec [adresa] nebyly v roce 1951 stavebně srostlé s okolní zástavbou. Když zpracovával dodatek ke znaleckému posudku, tak po nahlédnutí do map dospěl ke stejnému závěru jako oponentní znalecký posudek, a proto již neaplikoval srážku minus 10 % za nezpevněnou komunikaci. Výměru 11 179 m2 oceňoval na základě zadání, přičemž tato výměra je správně převzata z rozhodnutí pozemkového úřadu. Pokud ocenil celý pozemek jako stavební, tak z toho důvodu, že vycházel z regulativního plánu, který si stáhl z IPR [adresa], ze kterého vyplývá, že celý tento pozemek byl označen jako zastavitelný. Šrafování, které u části pozemku v posudku učinil, tak bylo pouze pomocné a sloužilo mu k označení pozemku v katastru, nikoliv aby odlišil část oceňovaného pozemku.

88. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že mezi jeho znaleckým posudkem a znaleckým posudkem vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] jsou rozdíly zapříčiněné odlišnými principy oceňování pozemků evidovaných územním plánem v plochách nezastavitelné území rekreační zeleně, krajinné zeleně a území pro zahrádky. Při ocenění je podle znalce podstatné to, k čemu lze tyto pozemky z hlediska stavební činnosti využít, nikoliv to, jak jsou pojmenovány, přičemž z územně plánovací dokumentace zjistil, že na všech těchto plochách je stavební činnost možná. Ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., podle kterého mají být oceněny pozemky schválené územně plánovací dokumentací k zastavění, nijak nerozlišuje, zda se má jednat o hlavní způsob využití tohoto pozemku, případně o přípustné využití pozemku, anebo o podmíněně přípustné využití pozemku, přičemž toto ustanovení nerozlišuje ani to, jak se která plocha jmenuje, ale řeší pouze to, co je možné na něm postavit. Citované ustanovení neřeší ani to, zda k zástavbě pozemku bude zapotřebí nějakého dalšího schvalovacího procesu. Z těchto důvodů se domnívá, že při oceňování zvolil správný postup. [jméno FO] by oceňoval zemědělské pozemky, ornou půdu, která podle územně plánovací dokumentace skutečně není určena k žádné zástavbě, tak by musel oceňovat stejným způsobem a stejnou sazbou jako [tituly před jménem] [jméno FO]. U pozemků, které jsou určeny pro zahrádky, by přicházelo v úvahu jejich ocenění podle ust. § 14 odst. 2 oceňovací vyhlášky jako pozemky k rekreaci, ale zároveň by musel zohlednit, že je lze využít stavebně, a proto by stejně byly oceněny sazbou 150 Kč/1 m2, ačkoliv jinak podle odstavce 2 tohoto ustanovení činí sazby 100 Kč/1 m2, neboť by se to projevilo pouze v rozdílném způsobu srážek. Výsledná zjištěná hodnota by se tedy lišila minimálně, ale nedokáže přesně uvést o kolik. Ačkoliv tedy územní plán zahrnuje do nezastavitelného území, jedná se pouze o názvy, rozhodující je, zda na těchto pozemcích lze realizovat stavbu a pokud ano, musí být oceněny jako stavební.

89. Z výpovědi znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že územně plánovací dokumentace, která byla při ocenění pozemků k dispozici, je zpracována v měřítku 1 : 10 000, tzn. nikoliv v měřítku 1 : 5 000 a větším, jak požaduje ust. § 6 vyhlášky Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj z roku 1976, na které odkazuje ust. § 4 odst. 1 oceňovací vyhlášky, přičemž v územně plánovací dokumentaci podrobnosti, za kterých je na předmětných pozemcích přípustná výstavba, uvedeny nejsou. Pokud je podle územně plánovací dokumentace přípustné na předmětných pozemcích přípustné postavit cyklostezky nebo hřiště, tak to podle znalkyně ještě neznamená, že se jedná o stavební pozemky. Má za to, že za odňatý stavební pozemek, nelze vydat pozemek, na kterém lze zřídit cyklostezku nebo hřiště, neboť se nejedná o adekvátní hodnotu. Podle znalkyně není problém pouze v podmínkách, které z územně plánovací dokumentace nevyplývají, ale také v rozsahu zástavby, který rovněž není znám. Podle znalkyně by se za situace, kdy by na takovém pozemku byla postavena cyklostezka, tato část pozemku jako náhradní pozemek nevydávala, přičemž jako stavební pozemek by se nevydávala ani okolní část takového pozemku. Podle znalkyně nelze v současné době při ocenění od sebe odlišit pozemky v nezastavitelném území, na kterých lze postavit např. hřiště nebo cyklostezku, od pozemků v nezastavitelném území, na kterých nelze realizovat žádnou stavbu, neboť oceňovací předpis je koncipován jednoduše a nelze to rozlišit ani pomocí koeficientu. Znalkyně uvedla, že i když to v posudku nezmínila, byla se na pozemcích podívat. Za situace, kdy hranice pozemků nejsou v terénu vytyčeny, považuje za obtížné identifikovat, zda se na nich nacházejí porosty, podle jejího názoru se však jedná o nálety a z hlediska oceňovací vyhlášky se jedná o marginálii, i když cenu pozemků ovlivňují, ale nepodstatně. Znalkyně dále uvedla, že v posudku nikde neuvedla, jakým způsobem podle územního plánu od sebe a proč oddělila dvě části pozemku parc. č. [Anonymizováno], který zčásti ocenila jako zastavitelný a zčásti nezastavitelný. K pozemkům parc. č. [Anonymizováno], že tyto podle územního plánu ocenila jako nezastavitelné, což podle znalkyně platí i u ostatních pozemků s výjimkou pozemků parc. č. [Anonymizováno] zčásti oceňovala jako zastavitelné. Znalkyně rovněž uvedla, že pokud nahlédne do územního plánu města České Budějovice, tak vezme-li v úvahu např. plochu lesoparku, tak i tam lze zřídit nějaké stavby, které jsou v souladu s tím územím, ale že i takový pozemek by ocenila jako nezastavitelný. Znalkyně rovněž uvedla, že při pominutí ust. § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky z roku 1976 by bylo možné dospět k závěru, že celé území [adresa] je zastavitelná plocha, ale že je nutné vycházet z územního plánu, který rozlišuje, co je zastavitelným a nezastavitelným územím, neboť to z žádného předpisu nevyplývá.

90. Z doplňující výpovědi znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že pokud jde o zjištění zastavitelné a nezastavitelné výměry částí pozemků parc. č. [Anonymizováno], tak ty odhadla podle územně plánovací dokumentace, neboť jiným způsobem ani postupovat nemohla. Podle názoru znalkyně by v tomhle směru nepomohlo ani vypracování geometrického plánu, protože za situace, kdy v územním plánu nejsou hranice přesně lokalizovány, by geodet v terénu neměl podle čeho zaměřovat. Pokud jde o hodnotu porostů, tak podle znalkyně ovlivňují hodnotu dotčených pozemků pouze okrajově. Když ale vezme v úvahu oceňovací vyhlášku, tak náletové porosty se na hodnotě pozemků projevují negativně. V případě oceňovaných pozemků se nejedná o převislé porosty, ale o obyčejné buď listnaté, anebo jehličnaté porosty, kdy jeden strom má podle oceňovací vyhlášky hodnotu v řádu desítek korun. Znalkyně si s ohledem na uvedené stojí za svým znaleckým závěrem jako za správným. Místní šetření na pozemcích znalkyně provedla 29. 7. 2022. Charakter porostů vyplývá z poznámek v posudku. Jejich stáří odhadla, jinak to podle znalkyně ani udělat nemohla. Znalkyně pak u poznámky č. [hodnota] vysvětlila, jakým způsobem podle přílohy číslo [hodnota] tabulky 5 oceňovací vyhlášky postupovala při stanovení hodnoty 113 Kč za 1 kus listnatých stromů stáří do 10-ti let.

91. Z dalších provedených důkazů soud žádná skutková zjištění právně významná pro rozhodnutí ve věci neučinil.

92. Na základně provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalobci jsou držiteli restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatého pozemku, který nebyl vydán, o němž bylo v souladu se zákonem [jméno FO]. 583/17 v kat. území [adresa] ve výši 1 548 Kč, pozemek parc. č. [podezřelý výraz]

93. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, v platné znění[Anonymizováno]

94. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

95. Podle § 4 odst. 4 citovaného zákona v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

96. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků.

97. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

98. Předmětem řízení je dosud neuspokojený restituční nárok žalobců a) a b) jako oprávněných osob podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, na vydání náhradních pozemků za nevydaný pozemek parc. č. [podezřelý výraz] o výměře 11 179 m2 v kat. území [adresa] podle pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] ze dne 23. 7. 1998, sp. zn. PÚ 3358/92.

99. Žalobce b) [Jméno žalobce B] zdědil restituční nárok po své matce [jméno FO] a žalobce a) [Jméno žalobce A] po své matce [jméno FO], jak vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 21. 4. 2021, č. j. 34 D 3147/2020 – 123, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2021 a kterým bylo potvrzeno dědictví jedinému dědici [jméno FO], narozenému dne [Datum narození žalobce A], a proto bylo soudem rozhodnuto podle § 107 o. s. ř. o pokračování v řízení na straně žalobkyně a) s [jméno FO], když vyšlo najevo, že po zahájení řízení žalobkyně a) pozbyla způsobilost být účastníkem řízení, přičemž řízení v té době nebylo pravomocně skončeno.

100. Původními vlastníky pozemku parc. č. [podezřelý výraz] v kat. území [adresa] byli manželé [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] zemřel dne 23. 2. 1961 bez zanechání závěti a jako dědičky ze zákona byly povolány pozůstalá manželka [jméno FO] a pozůstalé dcery [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] zemřela dne 5. 5. 1980 se zanecháním závěti, kterou odkázala svůj rodinný domek své dceři [jméno FO], přičemž ostatní majetek rozdělila na testamentární dědičku a další dceru [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] v zákonné lhůtě uplatnily nárok na vydání nemovitosti a prokázaly, že jsou občany České republiky a jsou oprávněnými osobami dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, tedy dětmi původních vlastníků.

101. Pozemek parc. č. [podezřelý výraz] v kat. území [adresa] byl vyvlastňován v několika etapách. K prvnímu vyvlastnění došlo na základě rozhodnutí Okresního národního výboru [adresa] – sever ze dne 2. 11. 1951, č. j. XI/1-198-1951, kdy byl rozdělen na pozemky parc. č. 114/1, 114/2 a 114/3, přičemž nově vzniklé pozemky 114/2 a 114/3 byly zapsány do knihovní vložky č. [hodnota]. Podle polohopisného plánu a výkazu ploch byly díly „A, B“ zapsány jako plocha stavební a pozemek označený jako „a“ jako plocha uliční. V době vyvlastnění byl pozemek nadále evidován jako role. Pozemek parc. č. [podezřelý výraz] se nacházel v intravilánu, šlo o plochy katastrálního území, které byly zastavěny nebo vyznačeny jako souvislý celek k zástavbě. V dalších etapách došlo k vyvlastnění i zbývající části předmětného pozemku, a to rozhodnutím vydaným dne 29. 8. 1952, na základě kterého z pozemku označeného nově [podezřelý výraz]/1 byl oddělen díl označený číslem 114/4 a vyvlastňované pozemky přešly do vlastnictví subjektu AVIA, n. p., který na nich zahájil bytovou výstavbu. Zbytek pozemku parc. č. [podezřelý výraz]/1, který byl přečíslován na 1342 a přepsán z knihovní vložky č. [hodnota] do knihovní vložky č. [hodnota], číslo deníku 597/1960, získal Československý stát – VELTECH, národní podnik [adresa], a to na základě vyvlastňovacího rozhodnutí ze dne 3. 3. 1953. Ta část původního pozemku parc. č. [podezřelý výraz], která je předmětem řízení, o výměře 11 179 m2, byla zastavěna rodinnými domy a na ně navazující obslužnou infrastrukturou.

102. Shora uvedený pozemek byl tedy vyvlastněn za účelem budoucí výstavby, která byla na tomto pozemku později také skutečně zrealizována. V současné době se na něm nachází bytové domy s obslužnými komunikacemi, přičemž za stavební pozemky je nutné považovat nejen pozemky, na kterých bylo umístění staveb plánováno, ale také přilehlé pozemky sloužící užívání těchto staveb a rovněž související komunikace. V rozsahu celého pozemku parc. č. [podezřelý výraz] tak byl naplněn účel, pro který byl vyvlastněn, z toho důvodu tedy měl být oceněn jako stavební pozemek, čemuž odpovídá cena stanovená znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ve znění jeho dodatku ve výši 100 Kč za 1 m2 při zohlednění srážky ve výši 60 % podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky pro stavební nesrostlost pozemku s obcí [adresa], což při rozloze pozemku odpovídá zjištěné ceně 1 117 900 Kč a polovičního podílu každého ze žalobců ve výši 558 950 Kč.

103. Ačkoliv žalobci požádali žalovaného o přecenění jejich restitučního nároku, a to právě s poukazem na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], žalovaná s odkazem na regulační plán schválený Ministerstvem veřejných prací dne 11. 8. 1934, podle kterého k zastavění byla určena pouze část pozemku o výměře 5 149 m2, přecenila nárok žalobců na základě znaleckého posudku vypracovaného společností [jméno FO] Valuations, a.s. částkou 514 900 Kč, kterým bylo částečně změněno původní ocenění nároku žalobců vyplývající ze znaleckého posudku z roku 1999 na částku 120 174 Kč.

104. Z ustálené judikatury vyplývá (viz např. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05 nebo ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05) vyplývá, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takového návrhu bylo nutné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující, přičemž pro tento postup postačuje naplnění kritéria liknavosti, neboť se nejedná o kumulativní kritéria (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009).

105. Za projev liknavosti a svévole je podle rozhodovací praxe mimo jiné považováno také to, kdy stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků, neboť pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020 nebo ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017).

106. Bylo prokázáno, že v daném případě došlo při uspokojování nároku žalobců nejen ke značnému prodlení, ale zejména k nedůvodnému lpění žalovaného na nesprávném ocenění restitučního nároku žalobců, které žalobcům zabránilo v jeho uspokojení zákonem předpokládaným standardním postupem, tedy prostřednictvím veřejných nabídek i přes jejich aktivní účast v nabídkových řízeních.

107. Za situace, kdy bylo zjištěno, že následkem liknavého a svévolného postupu žalovaného nebylo možné po žalobcích spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách, je dán důvod vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků v rozsahu, který odpovídá jejich neuspokojeným restitučním nárokům, neboť žalobci jsou oprávněnými osobami podle ust. § 4 zákona o půdě a na základě citovaného rozhodnutí Ministerstva zemědělství mají nárok na nabytí vlastnického práva k náhradnímu pozemku za pozemek nevydaný v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě.

108. Není sporu o tom, že restituční nárok žalobců nebyl dosud zcela uspokojen, přičemž současně nebylo zjištěno, že by postup žalobců byl v rozporu s dobrými mravy, jak namítala žalovaná s poukazem na údajnou účelovost podané žaloby.

109. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2022, č.j. 28 Cdo 3512/2022 – 891, vyplývá, že při určení ceny náhradních pozemků je třeba vycházet z ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě s tím, že cena pozemků se v takovém případě stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Nejvyšší soudu v odůvodnění tohoto rozhodnutí dále konstatoval, že je nutné zohlednit rozdílnost situací, kdy dojde ke změně pozemku ze zemědělského na stavební poté, co je na oprávněnou osobu převeden náhradní pozemek, a situací, kdy se oprávněná osoba domáhá převedení pozemku, který je již v ten okamžik určený k zástavbě. Ve věci posuzované Nejvyšším soudem šlo o pozemek parc. č[Anonymizováno] v kat. území [adresa], který byl zemědělsky obhospodařován (jednalo se o ornou půdu) a v době rozhodnutí odvolacího soudu byl platnou územně plánovací dokumentací veden jako nezastavitelná plocha území, a proto nejde o pozemek určený pro stavbu ve smyslu vyhl. č. 182/1988 Sb.

110. Pro posouzení projednávané věci je podstatné, že podle ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě platí, že cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ust. § 6 vyhl. č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

111. Podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

112. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR je pro úspěch žaloby o uložení povinnosti vydat náhradní pozemky rozhodující mimo jiné otázka stávající výše nároku oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku, přičemž tyto otázky jsou soudy řešeny jako otázky předběžné.

113. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že za pozemek, který nebylo možno vydat oprávněné osobě pro některou ze zákonem stanovených překážek, náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru pozemku, jejž měl v době přechodu či převodu na stát, ačkoliv se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě, a že cena náhradního pozemku má být zásadně ekvivalentní ceně pozemku, jenž byl oprávněné osobě odebrán a kdy je proto nutné zachovat identitu charakteru odňatého pozemku, tzn. že byl-li oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek.

114. Nejvyšší soud dále judikuje, že výše restitučního nároku, jenž má být uspokojen převodem jiného vhodného pozemku (§ 11a zákona o půdě), se odvozuje od ceny odňatých pozemků, která se určuje v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle shora citované vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž shodným způsobem a dle téhož právního předpisu se oceňují podle ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě i pozemky náhradní.

115. Pokud není právní norma, která by v souvislosti s jejich oceněním ukládala posuzovat charakter náhradních pozemků dle určitého historického stavu, nezbývá než dovodit, že náhradní pozemky je nutné oceňovat v souladu s pravidlem zakotveným v ust. § 154 odst. 1 o. s. ř., tedy dle jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudem.

116. Zároveň platí, že zákon o půdě směřuje především ke zmírnění křivd způsobených vlastníkům a uživatelům půdy, potažmo jiného zemědělského majetku v době nesvobody. Tento předpis sice jako s jedním z cílů počítá rovněž se zlepšením péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením narušených vlastnických vztahů k půdě, avšak z jeho preambule se podává, že tento účel má být podřazen požadavku zmírnění majetkových křivd a v případě konfliktu mu musí ustoupit.

117. Požadavek, aby se oprávněné osobě dostalo kvalitativně a kvantitativně odpovídající náhrady, je naplňován tím, že pozemky odňaté i náhradní budou oceňovány podle právní úpravy účinné k určitému datu, a to ke dni 24. 6. 1991, kdy nabyl účinnosti zákon o půdě, a podle stavu k okamžiku odnětí, resp. podle stavu k době vydání (s přihlédnutím k tomu, zda zemědělské pozemky byly určeny pro výstavbu). Cena tedy představuje univerzální kritérium, jehož prostřednictvím lze porovnávat prakticky veškeré pozemky bez ohledu na rozlohu, kulturu, kvalitu apod.

118. S ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR dospěl soud v projednávané věci k závěru, že náhradní pozemky, které jsou platnou územně plánovací dokumentací součástí nezastavitelné plochy území, nelze ocenit jako stavební, byť je na nich určitý typ výstavby za určitých podmínek přípustný. Z toho důvodu se soud u náhradních pozemků, jejichž hodnota byla po ocenění provedeném [tituly před jménem] [jméno FO] nadále sporná, nakonec přiklonil k závěrům znaleckého posudku vypracovanému [tituly před jménem] [jméno FO].

119. Stran námitek žalované vůči ocenění porostů soud zjistil, že porosty na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] a parc. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] byly oběma znalci oceněny shodně. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] kat. území [adresa], na kterém jsou rovněž porosty, soud vycházel z ocenění provedeného [tituly před jménem] [jméno FO], které žalobci učinili nesporným. Ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno] kat. území [adresa], na kterém byly rovněž zjištěny porosty, vzali žalobci žalobu částečně zpět a řízení bylo ve vztahu k němu zastaveno.

120. Jak vyplynulo z dokazování, pozemky parc. č. [Anonymizováno], všechny v kat. území [adresa] a pozemky parc. č. [Anonymizováno], všechny v kat. území [adresa] nejsou dotčeny žádnými veřejně prospěšnými stavbami. Soud vzal v úvahu i funkční využití těchto pozemků a dospěl k závěru, že zde nejsou žádné zákonné překážky převoditelnosti na oprávněné osoby, neboť ani funkční zařazení pozemků do nezastavitelného území rekreační zeleně samo o sobě není zákonnou překážkou jejich převoditelnosti.

121. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] bylo zjištěno, že je dotčen veřejně prospěšnou stavbou K10 – stavba (rozšíření) městské stokové sítě dle navrženého komunikačního skeletu a funkčního využití území dle čl. 116 OZV. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] kat. území [adresa] bylo zjištěno, že je dotčen prvkem územního systému ekologické stability. Jak v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno], kdy se jedná o VPS technické infrastruktury, která představuje výjimku z překážek převoditelnosti náhradního pozemku, tak v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] kdy se jedná nejedná o zákonnou překážku převoditelnosti ve smyslu ust. § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu ani ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě, dospěl soud i zde k závěru, že zde nejsou žádné zákonné překážky převoditelnosti na oprávněné osoby, a to ani při zohlednění funkčního využití těchto dvou pozemků, které ani zde samo o sobě nebrání jejich převodu na oprávněné osoby.

122. Nebyla zjištěna žádná okolnost, která by bránila tomu, aby mohlo být vyhověno současně oběma žalobcům společným uspokojením jejich restitučních nároků, když v jejich případě se jedná o nároky vycházející ze společného základu restitučního nároku.

123. Pokud bylo znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ve znění jeho dodatku zjištěno, že restituční nároky obou žalobců odpovídají shodně částce 558 950 Kč, pak po zohlednění plnění poskytnutých oběma žalobcům ve veřejných nabídkách ve výši 69 500 Kč a 70 070,90 Kč a dále při zohlednění náhradních pozemků vydaných žalobcům v řízení vedeném před Okresním soudem v Příbrami v celkové hodnotě 347 658,85 Kč je zřejmé, že při ocenění shora uvedených náhradních pozemků na celkovou částku 200 552,99 Kč nemůže jejich vydáním do spoluvlastnictví žalobců a) a b) o velikosti podílu 1/2 v ceně 100 276,50 Kč každému z nich dojít k překročení jejich restitučních nároků.

124. Vzhledem k tomu, že ve zbývajícím rozsahu ohledně těch náhradních pozemků, kde řízení nebylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby částečně zastaveno, soud shledal žalobu důvodnou, vyhověl návrhu žalobců a nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu převodu těchto náhradních pozemků.

125. S ohledem na to, že provedené důkazy skýtaly dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, soud návrh žalované na provedení dalšího důkazu revizním znaleckým posudkem pro nadbytečnost jako nedůvodný zamítl.

126. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle kterých soud plně úspěšným žalobcům přiznal vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ust. § 7 bodu 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 7 312 Kč za každý úkon právní služby u žalobce a) a ve stejné výši u žalobce b), celkem ve výši 584 960 Kč za 40 úkonů právní služby (příprava převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, sepis žaloby ze dne 16. 8. 2019, písemné podání žalobců – sdělení k výzvě k doplnění podání ze dne 21. 10. 2019, písemné podání žalobců – replika k vyjádření žalované ze dne 20. 11. 2019, písemné podání žalobců ze dne 30. 1. 2020, účast na soudním jednání dne 28.5. 2020, písemné podání žalobců – doplnění tvrzení a dokazování ze dne 3. 7. 2020, písemné podání žalobců – duplika žalobců k replice žalované ze dne 27. 7. 2020, písemné podání žalobců – sdělení žalobce k dodatku zaslaného znaleckého posudku ze dne 21. 9. 2020, písemné podání žalobců – replika k doplnění vyjádření žalované ze dne 22. 9. 2020, písemné podání žalobců ze dne 19. 10. 2020, písemné podání žalobců – vyjádření žalobců k převoditelnosti náhradních pozemků ze dne 20. 10. 2020, účast na soudním jednání dne 24. 9. 2020, písemné podání žalobců – odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 11. 2020, č.j. 28 C 196/2019-349, písemné podání žalobců – návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví žalobkyně ze dne 30. 11. 2020, písemné podání žalobců – doplnění návrhu na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ze dne 2. 12. 2020, písemné podání žalobců ze dne 4. 3. 2021, účast na soudním jednání dne 17. 5. 2021, účast na soudním jednání dne 22. 7. 2021, písemné podání žalobců – sdělení na výzvu soudu ze dne 12. 8. 2021, písemné podání žalobců ze dne 13. 1. 2022, písemné podání žalobců – sdělení na výzvu soudu a založení rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, písemné podání žalobců – sdělení na výzvu soudu ze dne 29. 3. 2022, písemné podání žalobců – částečné zpětvzetí žaloby a sdělení na žádost soudu ze dne 12. 5. 2022, písemné podání žalobců – sdělení na žádost soudu ze dne 15. 8. 2022, písemné podání žalobců ze dne 14. 9. 2022, písemné podání žalobců – replika žalobců k vyjádření žalované ze dne 24. 11. 2022, písemné podání žalobců ze dne 15. 3. 2023, účast na soudním jednání dne 4. 5. 2023, písemné podání žalobců ze dne 19. 5. 2023, písemné podání žalobců – vyjádření žalobců k ocenění náhradních pozemků ze dne 30. 5. 2023, písemné podání žalobců – vyjádření žalobců k celkové výši restitučního nároku a k ocenění náhradních pozemků ze dne 13. 6. 2023, účast na soudním jednání dne 22. 6. 2023, písemné podání žalobců – vyjádření žalobců k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Český Budějovicích ze dne 30. 6. 2023, č. j. 28 C 196/2019-638, písemné podání žalobců – návrh na doplnění dokazování ze dne 4. 7. 2023, písemné podání žalobců ze dne 25. 7. 2023, písemné podání žalobců ze dne 31. 7. 2023, písemné podání žalobců ze dne 3. 8. 2023, písemné podání žalobců – replika k vyjádření žalované ze dne 4. 10. 2023 a účast na soudním jednání dne 23. 10. 2023), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 12 000 Kč za 40 úkonů právní služby, dále podle ust. § 13 odst. 1 citované vyhlášky náhradu cestovních výdajů za 7 cest na jednání ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobců k soudu a zpět při jednáních dne 28. 5. 2020, 24. 9. 2020, 17. 5. 2021 a 22. 7. 2021osobním automobilem značky Volvo při délce jedné cesty 150 km, při průměrné spotřebě 8 l benzinu Natural 95 na 100 km, celkem ve výši 8 030,40 Kč a dále v souvislosti s jednáními konanými dne 4. 5. 2023, 22. 6. 2023 a 23. 10. 2023 za cesty osobním automobilem značky Škoda, při délce cesty zaokrouhleně 150 km, při průměrné spotřebě 4 l motorové nafty na 100 km, celkem ve výši 6 151,20 Kč, dále paušální náhrady za ztrátu času stráveného na cestách podle ust. § 14 odst. 1 písem. a), odst. 3 citované vyhlášky po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, celkem ve výši 5 600 Kč za 7 cest, podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalobcům vůči žalované 21 % DPH, celkem tak bylo žalobcům vůči žalované přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 743 279,20 Kč včetně 21 % DPH.

127. V projednávané věci se jedná o řízení, ve kterém soud není vázán žalobním návrhem, neboť jde o předmět řízení, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu, přičemž částečné zpětvzetí žaloby bylo procesní reakcí žalobců na zjištěnou nevhodnost některých pozemků coby náhradních k uspokojení jejich restitučních nároků, která v době podání žaloby nebyla zjistitelná z veřejného seznamu.

129. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

130. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců.

131. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vzniklých státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a celkovou výší přiznaného znalečného, které bylo hrazeno ze státních prostředků.

Poučení