28 C 207/2019 - 904

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl předsedou senátu JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozená dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje zůstatek na účtu č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba].

II. Žalovaný je povinen na vypořádací podíl zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], podanou u zdejšího soudu dne [datum], domáhala vypořádání společného jmění manželů. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Účastníci se na vypořádání společného jmění manželů nedohodli. Žalovaný si vzal úvěr ve výši [částka], který byl splácen z prostředků společného jmění manželů, za účelem investice do rodinného domu č. p. [Anonymizováno], do kterého ze společného jmění bylo vynaloženo ještě dalších [částka]. Nemovitost byla zhodnocena ve výši [částka], z toho žalobkyně požaduje částku [částka]. Žalobkyně požaduje částku [částka] za movité věci. Žalobkyně požaduje polovinu peněz nacházejících se v [Anonymizováno], tj. [částka], a polovinu peněz z účtů. Žalobkyně za trvání manželství vybrala částku [částka].

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalovaný nepřijal žádný úvěr k investici do rodinného domu, finanční prostředky ke stavbě a zařízení domu získal žalovaný před vznikem manželství. Vyjmenované movité věci představují obvyklé vybavení domácnosti a nespadají do společného jmění manželů. Žalobkyně si odnesla [Anonymizováno], ostatní movité věci mají nulovou hodnotu. Žalovaný měl ke dni rozvodu na účtu pouze částku [částka]. Ke dni uzavření manželství měl žalovaný na účtu částku [částka]. Průměrný hrubý měsíční výdělek žalovaného činil v roce [Anonymizováno] částku [částka], za období ode dne [datum] do dne [datum] měl příjem ve výši [částka] hrubého, tj. přibližně ve výši [částka] čistého. Žalovaný v roce [Anonymizováno] vybral ze svého účtu částku [částka] v hotovosti, z těchto peněz byly placeny investice do rodinného domu a nákup movitých věcí.

3. Z oddacího listu ze dne [datum] (č. l. 8) soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum].

4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro kat. území [adresa], list vlastnictví [Anonymizováno]) a kolaudačního rozhodnutí odboru stavebního [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[č. účtu], které nabylo právní moci dne [datum] (č. l. 72-74), soud zjistil, že pozemky parc. č. [Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vlastní žalovaný. K nemovitostem je zřízeno zástavní právo ve prospěch [právnická osoba]., pro pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím. Stavba stojící na pozemcích byla zkolaudována rozhodnutím ze dne [datum].

5. Z faktury [Anonymizováno] – [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] ze dne [datum] splatné [datum] druhá záloha na [Anonymizováno] (č. l. 64); faktury [právnická osoba]. č. [hodnota] ze dne [datum] splatné [datum] za provedené stavební práce – údržba objektu [Anonymizováno]) včetně soupisu provedených prací ze dne [datum]: [právnická osoba]

6. Z faktury [právnická osoba]. č. [hodnota] ze dne [datum] splatné [datum] (č. l. 66), daňového dokladu [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 68), faktury č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 75) a faktury č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 78), faktury č. [hodnota] (č. l. 77), faktury [právnická osoba]. č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 84), faktury č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 121), faktur [právnická osoba]. ke smlouvě o dílo č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 129), č. [hodnota] (č. l. 130), č. [hodnota] (č. l. 131-132), č. [hodnota] (č. l. 133), č. [hodnota] (č. l. 134) včetně rozpisu materiálu (č. l. 135), č. [hodnota] (č. l. 136), č. [hodnota] (č. l. 137), rozpis materiálu a kalkulace [Anonymizováno] (č. l. 139), č. [hodnota] (č. l. 140) včetně rozpisu materiálu (č. l. 141) soud zjistil, že movité věci náležející do společného jmění manželů byly pořízeny za [částka], z toho za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] částku [částka], za [Anonymizováno] na [Anonymizováno] částku [částka], za [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka], za [Anonymizováno] [Anonymizováno] [částka], za [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]. částku [částka], za [Anonymizováno] [částka], za nábytek od společnosti [právnická osoba]. [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka].

7. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 81) soud zjistil, že byla koupena [Anonymizováno] za [částka], odběratel není uveden.

8. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 83) soud zjistil, že byla koupena [Anonymizováno] za [částka], odběratelem je společnost [Anonymizováno] [právnická osoba].

9. Z výpisů z účtu č. [č. účtu] od [datum] do [datum] (č. l. 152-166) a odpovědi [právnická osoba]. ze dne [datum] (č. l. 151) soud zjistil, že žalovaný dostal úvěr ve výši [částka], který za trvání manželství zcela splatil.

10. Z výpisů z účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] a odpovědi [Anonymizováno] a.s. ze dne [datum] (č. l. 219) soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu], ke dni [datum] (právní moc rozvodu) byla na účtu částka [částka]. V roce [Anonymizováno] žalovaný vybral z účtu dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka]., dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Před uzavřením manželství tak byla vybrána částka [částka]. Ke dni uzavření manželství ([datum]) činil zůstatek na účtu žalovaného částku [částka]. Dne [datum] byla na účet vložena částka [částka], dne [datum] byla na účet připsána částka [částka], Kč, dne [datum] byla na účet vložena částka [částka], od uzavření manželství do konce října roku 2007 tak na účet žalovaného přibyla částka ve výši [částka].

11. Z výpisů z účtů č. [tel. číslo]/[Anonymizováno] (č. l. 272-300) a č. [tel. číslo]/[Anonymizováno] (č. l. 301-302) soud zjistil, že majitelkou obou účtů byla žalovaná, zůstatek na obou účtech ke dni [datum] (právní moc rozvodu) činil částku [částka] ([částka] plus [částka]).

12. Z odpovědi [právnická osoba]. ze dne [datum] (č. l. 728) soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je společnost [právnická osoba]., na tento účet byla zaplacena částka [částka] ([částka] plus [částka]) z úvěru, který si vzal žalovaný.

13. Z odpovědi [právnická osoba]. ze dne [datum] (č. l. 730) soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je společnost [právnická osoba]., na tento účet byla zaplacena částka [částka] z úvěru, který si vzal žalovaný.

14. Z nabídky na webových stránkách aukro.cz soud zjistil, že vestavěná [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] se dne [datum] prodala za částku [částka] včetně dopravy.

15. Z legendy místností ([Anonymizováno]) soud zjistil, že plocha rodinné domácnosti účastníků v rodinném domě činila [Anonymizováno].

16. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že se cena nájmů v letech [Anonymizováno] pohybovala okolo [částka] za [Anonymizováno].

17. Z odborného posouzení zpracovaného realitní kanceláří [Anonymizováno] & [právnická osoba]. soud zjistil, že odhadnuta výše nájemného v období [Anonymizováno] v rozmezí [částka] až [částka] měsíčně.

18. V účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že poměry rodiny byly nadstandartní. Žalobkyně dostávala od žalovaného částku [částka] měsíčně na domácnost. Rodina jezdila na drahé dovolené, rodinný dům byl zařízen nábytkem na míru a moderními technologiemi. Rodinný dům byl k okamžiku uzavření manželství rozestavěný. Žalovaný měl neoficiální příjmy, žalobkyně často vybrala hotovost, kterou poté žalovanému předala.

19. V účastnickém výslechu žalovaný uvedl, že žalovaný měl před uzavřením manželství vysoké příjmy, ze kterých zaplatil stavbu domu. Do rodinného domu se účastníci nastěhovali ihned po svatbě. Po uzavření manželství se finanční situace žalovaného zhoršila. Žalobkyně z domu odvezla téměř veškeré vybavení domu a peníze z trezoru, asi [částka] až [částka]. Žalovaný posílal žalobkyni na domácnost částku [částka] měsíčně. Úvěr ve výši [částka] si žalovaný vzal, aby udržel standard života, který žalobkyně vyžadovala, peníze utratila žalobkyně.

20. Z ostatních důkazů soud neučinil skutková zjištění důležitá pro řízení.

21. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Za trvání manželství bylo z prostředků patřících do společného jmění manželů vneseno do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného celkem [částka], z toho částka ve výši [částka] byla splatná až dne [datum], zbytek byl splatný v roce [Anonymizováno]. Ke dni uzavření manželství činil zůstatek na účtu žalovaného částku [částka]. Do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného byly pořízeny movité věci v celkové ceně [částka] v době jejich pořízení. Žalovaný za trvání manželství dostal úvěr ve výši [částka], který byl použit na zaplacení plateb souvisejících s domem ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu], ke dni [datum] byla na účtu částka [částka]. Majitelkou účtů č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo] byla žalovaná, zůstatek na obou účtech ke dni [datum] činil částku [částka].

22. Podle § 492 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.

23. Podle § 690 o. z. každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

24. Podle § 698 odst. 1 o. z. obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů; přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich.

25. Podle § 699 odst. 1 o. z. opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům společně, si manželé rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v takovém případě se použijí obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

26. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

27. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

28. Podle § 741 písm. a) o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá.

29. Podle § 742 odst. 1 písm. a), b), f) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

30. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

31. Podle § 3038 o. z. věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona součástí společného jmění.

32. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli.

33. Již ze slov zákona („co bylo vynaloženo“, resp. „co vynaložil“) se jasně podává, že jde o nahrazení výše vnosu (hodnoty, která byla vynaložena), nikoliv o nahrazení toho, oč se v jeho důsledku zvýšila hodnota věci. Ohledně této otázky je stále použitelný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: „Má-li vnos z odděleného majetku podobu finančního plnění (např. je-li částečně použito úspor jednoho z manželů na koupi věci, která patří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů), dochází k němu již v okamžiku koupě věci a při stanovení náhrady ve smyslu § 150 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), se vychází z výše takto vynaložené finanční částky“. Nejde tu o to odčerpat, oč se výlučný majetek obohatil, ale o náhradu toho, oč se společný majetek ochudil. To platí i pro investice ze společného majetku na majetek výlučný. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 64/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)

34. Nejvyšší soud ze své pravomoci sjednocovat civilní judikaturu může rozpracovat podmínky pro aplikaci zákonného ustanovení v různých situacích, například i s využitím teleologické redukce pro specifické případy. Nejvyššímu soudu však nepřísluší obecně popřít zákonodárcem nově zavedený princip obohacení pro valorizaci vnosů do společného jmění a obecné výchozí pravidlo přetvořit ve výjimku, na které se strany musí dohodnout. (nález plána Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 23/24)

35. Základní norma týkající se nabytí věci do SJM byla obsažena v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství. Protinorma stanoví, že do SJM nepatří majetek nabytý za podmínek uvedených v základní normě, pokud byl získán dědictvím nebo darem, majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Struktura této normy (§ 143 odst. 1 obč. zák.) určuje rozložení důkazního břemene; ten, kdo tvrdí, že jde o majetek v SJM, prokazuje, že byl nabyt za trvání manželství; prokáže-li se tato skutečnost, je na tom, kdo nabytí do SJM i za tohoto stavu popírá, aby prokázal, že nastaly skutečnosti uvedené v protinormě.

36. Z toho se podává, že rozložení důkazního břemene není závislé na § 144 obč. zák., ale na struktuře § 143 odst. 1 obč. zák.; domněnka uvedená v § 144 obč. zák. je tak nadbytečná.

37. To obdobně platí i pro dokazování v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; prokáže-li se, že věc nabyl v tzv. zákonném režimu jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění; toho, kdo přesto tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění, uvedené zejména v § 709 odst. 1 pod písm. a) až e) o. z., tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených. Tento závěr ostatně sdílí i aktuální komentářová literatura (k tomu srovnej [adresa], J., Výtisk, M., Beran, V. a kol.: Občanský zákoník. Komentář.

2. Vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, str. 772 a tam citovaná literatura, dále pak Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.

2. Vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2020, str. 146). (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod č. 48/2023 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu)

38. Výlučné finanční prostředky jednoho z manželů vložené na účet u peněžního ústavu vedený na jméno druhého manžela, ke kterému má prostředky vkládající manžel pouze dispoziční právo, netvoří ani po jejich výběru vkládajícím manželem SJM, ale zůstávají ve výlučném vlastnictví tohoto manžela. To platí i tehdy, jestliže na účet byly již dříve uloženy finanční prostředky tvořící SJM. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])

39. Peníze vynaložené na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti ze společného jmění manželů se v rámci vypořádání společného jmění zásadně nenahrazují a nevypořádávají; nejde totiž o „to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek“.

40. Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to, nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil. Může však nastat situace, kdy dojde k souběhu hypotéz § 742 odst. 1 písm. b) a § 690 věty první o. z., kdy peníze vynaložené ze společného majetku slouží jak k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti, tak jsou současně i vynakládány na výlučný majetek. V takovém případě je třeba věc individuálně posoudit z hledisek uvedených v § 2 odst. 2 o. z., zejména zvážit, zda částka takto vynaložená by musela být vydána na zajištění totožné potřeby rodiny i v případě, kdyby současně nebyla vynaložena na výhradní majetek, a zda šlo o vydání přiměřené peněžní částky (částek). Podle výsledku této úvahy pak bude možno rozhodnout o úhradě tohoto vnosu – úplné, částečně, anebo o tom, že vnos uhrazován nebude.

41. Je-li v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost ve výlučném majetku, ve které bydlí manželé a jejich dítě, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je v řízení o vypořádání třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo. (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 81/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)

42. Věci ve společném jmění manželů tvořící součást obvyklého vybavení rodinné domácnosti nepřestaly být k [datum] součástí společného jmění manželů. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])

43. Při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)

44. V rozhodnutí [Anonymizováno] konstatoval: „Uvedené závěry činí Nejvyšší soud s vědomím, že ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku SJM. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána (srov. [jméno FO], [jméno FO] a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655-975. [adresa]: Leges, 2016, str. 592).

45. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a –v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])

46. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud formuloval výchozí úvahu, podle které jestliže se jeden z manželů řádně podílí na péči o rodinu a domácnost, disparita podílů v řízení o vypořádání společného jmění manželů v jeho neprospěch v zásadě nepřichází do úvahy ani tehdy, pokud se o nabytí převážné části společného majetku zasloužil druhý z manželů, případně jeho rodiče. Jinak řečeno, pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Současně v této souvislosti učinil Nejvyšší soud obecnější úvahu, podle níž v rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péče o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z manželů, aniž by však bylo možné druhému manželovi vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu. Ze zcela shodného konceptu rozdělení sociálních rolí vyšel Nejvyšší soud i v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přičemž ve vztahu k těmto důvodům vztahujícím se k disparitě rozhodnutí plně obstálo i v ústavněprávním přezkumu [ústavní stížnost proti uvedenému rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. II ÚS 1751/19 (dostupným na https://nalus.usoud.cz)]. K uvedeným závěrům se souhrnně Nejvyšší soud přihlásil aktuálně v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])

47. Žalobkyně označila až ve vyjádření ze dne [datum] [Anonymizováno], tyto položky byly zmíněny pozdě, až po uplynutí tří let od právní moci rozvodu, a nejsou tak součástí vypořádání společného jmění manželů dle § 741 o. z.

48. Pokud jde o výlučné prostředky žalovaného, soud nepřihlížel k částce [částka], která byla vybrána před uzavřením manželství, protože vzhledem k platbám žalovaného má za to, že tato částka byla ihned použita na platby související s domem ve výlučném vlastnictví žalovaného. Ke dni uzavření manželství činil zůstatek na účtu žalovaného částku [částka] a s touto částkou soud počítal jako s výlučnými prostředky žalovaného.

49. Pokud se jedná o úvěr [částka], tak soud považuje tvrzení žalovaného o tom, že si vzal úvěr pro účely udržení životní úrovně žalobkyně za nevěrohodné, když žalovaný neprokázal, jakým způsobem byly peníze použity. Vzhledem k vysoké částce se zdá být naprosto jasné, že úvěr byl použit k investicím do domu, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, přesto byl úvěr splácen z prostředků společného jmění manželů. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 81/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se však prostředky vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti nevypořádávají. Úvěr byl poskytnut žalovanému dne [datum] a byl splácen 8 měsíčními splátkami ve výši [částka], ode dne [datum] 12 měsíčními splátkami ve výši [částka] a dne [datum] byla zaplacena částka [částka]. [adresa] [Anonymizováno] (výlučné prostředky žalovaného [částka] minus cena movitých věcí v době pořízení [částka], když od celkové ceny movitých věcí [částka] byla odečtena částka [částka] za [Anonymizováno] od spol. [právnická osoba]., která byla hrazena z poskytnutého úvěru) byla hrazena z uspořených peněz žalobce. Při sečtení měsíčních částek a závěrečné platby ([částka] x 9 = [částka], [částka] x 12 = [částka] + [částka]) soud došel k závěru, že na úhradu dluhu byla zaplacena částka [částka], po odečtení výlučných prostředků žalovaného ve výši [částka] vyplývá, že částka [částka] byla placena ze společného jmění manželů. Za dobu přibližně dvou let (25 měsíců) se tak jedná o průměrnou měsíční platbu ve výši [částka]. Podle [právnická osoba] ([Anonymizováno]) se cena pronájmu bytů v roce 2007 pohybovala okolo částky [částka] za m2, splátky hypotéky byly v roce [adresa],5x až 2,5x vyšší než měsíční nájemné. Společnost [právnická osoba] uvedla, že orientační cena nájmu se pohybovala okolo částky [částka] za m2. S přihlédnutím k [právnická osoba] soud považuje za obvyklé nájemné částku [částka] za m2. Rodinný dům žalovaného má obytnou plochu [Anonymizováno]. Za nájem by tak účastníci prostým výpočtem platili měsíčně částku [částka], která zjevně neodpovídá výši nájmů ani v dnešní době. Soud na internetu hledal nájmy v současné době, které by velikostí a umístěním nemovitosti odpovídali parametrům domu žalovaného. Nájem plochy [Anonymizováno] [adresa] v [Anonymizováno]) v roce [Anonymizováno] stojí měsíčně [částka] (https://reality.idnes.cz/detail/pronajem/byt/praha-6-susicka/66713cc6b48df608b709c89a/). I z dalších nabídek je zřejmé, že se vzrůstající plochou klesá cena, která se platí za 1 m2 (https://reality.idnes.cz/s/pronajem/byty/6+kk-a-vetsi/praha/). Soud tak došel k závěru, že by účastníci na nájemném platili částku [částka], což odpovídá odbornému posouzení zpracovanému realitní kanceláří [Anonymizováno] & [právnická osoba]., které odhadlo výši nájemného v období [Anonymizováno] v rozmezí [částka] až [částka] měsíčně, když vzal do úvahy umístění nemovitosti, její rozlohu, skutečnost, že se jednalo o novostavbu, a cenu obvyklého nájemného v dané době s porovnáním současných nabídek nájmů. Na vypořádání tak zbývá částka [částka] ([částka] minus [částka] za nájem [částka] měsíčně po dobu 25 měsíců), z toho polovinu tvoří částka [částka].

50. Zůstatek na účtech žalobkyně činil částku [částka], žalovaný by měl právo na polovinu, tedy na částku [částka], ale daný požadavek neuplatnil v rámci lhůty 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, a proto mu ho soud nepřiznal.

51. Zůstatek na účtu žalovaného činil částku [částka], žalobkyně má právo na polovinu, tedy na částku [částka].

52. Pokud se jedná o vnosy do domu žalovaného dle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (R 64/2023), tak z faktur bylo prokázáno, že na technologii [Anonymizováno] práce domu ve výlučném vlastnictví žalovaného byla za trvání manželství investována částka [částka], částka [částka] ([částka] plus [částka]) byla zaplacena z úvěru, po odečtení těchto částek byla do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného vnesena částka [částka], z tohoto částka ve výši [částka] za údržbu objektu [Anonymizováno] byla zaplacena až v roce [Anonymizováno], částka [částka] za [Anonymizováno] a dá se proto předpokládat, že byla zaplacena z výlučných prostředků žalovaného. [adresa] [Anonymizováno] Kč byla hrazena z prostředků společného jmění manželů. Soud má za to, že i když měl žalovaný na účtu v době uzavření manželství částku [částka], tak tato částka byla v průběhu tří let spotřebována na nákup movitých věcí ve výši [částka] a úhradu úvěru ve výši [částka], protože úvěr byl zcela splacen ke dni [datum], avšak tato faktura byla vystavena za údržbu, nejedná se o stavební práce. Soud proto tuto částku posoudil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 81/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tak, že se jedná prostředky vynaložené na potřeby rodinné domácnosti, které se nevypořádávají. Soud k této částce proto přihlédl jen v porovnání s nájemným ve stejné době. Soud se pro rok [Anonymizováno] přiklání k [částka] za m2 podle společnosti [právnická osoba], kdy se nájemné postupem let zvyšovalo. Za nájem rodinného domu by tak účastníci po prostém výpočtu platili částku [částka] měsíčně, která znovu neodpovídá výši nájmů ani v současné době. Soud tak stejně jako za [Anonymizováno] s nájmem nižším, a to ve výši [částka], což odpovídá odbornému posouzení zpracovanému realitní kanceláří [Anonymizováno] & [právnická osoba]. Na vypořádání tak zbývá částka [částka] ([částka] minus [částka]), z toho polovinu tvoří částka [částka].

53. Movité věci nejsou součástí společného jmění manželů, jedná se o obvyklé vybavení rodinné domácnosti podle § 698 o. z. Položky označené žalobkyní jsou koupeny z prostředků SJM. Podle § 699 věty druhé o. z. se použijí ustanovení o úpravě a vypořádání SJM, proto se k nim přihlíží pro vypočítání vypořádacího podílu. Věci [Anonymizováno] za celkovou cenu [částka], z toho [Anonymizováno] spol. [právnická osoba]. v hodnotě [částka] byla zaplacena z úvěru, po odečtení zbývá částka [částka], přičemž všechny movité věci byly pořízeny z výlučných prostředků žalovaného, kterými v okamžiku uzavření manželství prokazatelně disponoval a ke dni zániku společného jmění manželů měly s ohledem na jejich charakter nulovou hodnotu.

54. K [Anonymizováno] v hodnotě [částka] soud nepřihlížel, protože na faktuře není uveden odběratel. K [Anonymizováno] v hodnotě [částka] soud nepřihlížel, protože na faktuře je jako odběratel uvedena společnost [Anonymizováno] [právnická osoba].

55. Soud tak při sečtení a odečtení všech částek došel k tomu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku [částka] ([částka] plus [částka] plus [částka]).

56. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

57. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v poměrech vypořádání společného jmění manželů připustil jako výjimečnou možnost vyplacení vypořádacího podílu ve splátkách.

58. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dovolací soud – v poměrech vypořádání spoluvlastnictví – zdůraznil: „Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků [k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uveřejněné pod č. 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran [k tomu srovnej LAVICKÝ, P. § 160 (Pariční lhůta). In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. [adresa]: Wolters Kluwer, 2016, 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1, str. 783, marg. č. [hodnota].].“ 59. Obecně platí, že v řízeních o vypořádání SJM mají soudy zvažovat při volbě způsobu vypořádání i rozsah platební povinnosti, která vznikne, a s tím související lhůtu k plnění. Byť lze připustit, že i v řízeních o vypořádání SJM mohou okolnosti případu vyžadovat stanovené delší než třídenní lhůty k plnění, je obecně žádoucí, aby majetkové poměry mezi bývalými manžely byly vypořádány ve lhůtě co nejkratší. Lhůta k plnění pohybující se v řádu více let je naprosto a zcela výjimečná a její opodstatněnost může být odůvodněna jen zcela mimořádnými okolnostmi konkrétního případu (např. souhlasem bývalého manžela). (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])

60. Při úvaze o tom, zda je v projednávaném případě na místě určit k plnění delší lhůtu nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí soud vycházet ze zjištění všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě odůvodnily jeho závěr o tom, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je vhodné určit ke splnění jinou lhůtu než lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách. V každém konkrétním případě je třeba vycházet z okolností daného případu a osobních a majetkových poměrů účastníků a rovněž posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s jejím placením, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka.

61. Soud má za to, že je na místě v projednávaném případě stanovit lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud přihlížel k poměrům účastníků a stanovil lhůtu k plnění tak, aby na jedné straně poskytl přiměřenou dobu, během které si žalovaný zajistí potřebnou částku pro vyplacení žalobkyně a na druhé straně zároveň přihlížel k tomu, že je v zájmu žalobkyně, aby měla finanční plnění vyplývající z vypořádání SJM účastníků k dispozici v dohledné době.

62. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na charakter sporu, jedná se o tzv. judicium duplex, kdy soud není vázán návrhy účastníků a nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci, což ve svém důsledku koresponduje východiskům, která pro rozhodování o náhradě nákladů řízení formuloval Ústavní soud ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS-st. 59/23, resp. přímo do poměrů společného jmění manželů v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2148/23, resp. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 810/24..

Poučení