28 C 215/2023 - 485

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 700 000 Kč s příslušenstvím a omluvu takto:

Výrok

I. Řízení se co do zaplacení částky ve výši 100 000 Kč zastavuje.

II. Řízení se co do požadované omluvy formou úředního dopisu opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, popřípadě podpisem vedoucího odboru odškodňování ve znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], narozeného [datum], neboť v trestním řízení vedeném na základě nezákonného usnesení Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Odbor závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení ze dne [datum], čj. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102, pro zločin povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu vznikla nemajetková újma“, zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 600 000 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 11.9.2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 11.9.2023 do 20.12.2023 z částky 100 000 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 26 684 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, Odbor závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, ze dne [datum], čj. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.1.2022, sp. zn. 8 T 40/2017 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2022, sp. zn. 5 To 164/2022 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2023, čj. 5 Tdo 252/2023-8042 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody od 2 let do 8 let nebo zákaz činnosti a délka trestního stíhání činila více jak 7 let a 5 měsíců. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání se u žalobce koncem roku 2015 začaly objevovat silné a opakující se bolesti hlavy, které musel žalobce řešit i například na pohotovosti v neurologické ambulanci, kde dostával nitrožilní medikaci. Bolesti hlavy se v průběhu let nijak nezlepšovaly, žalobce podstupoval různá vyšetření a diagnostiku, přičemž obzvláště silné ataky bolesti hlavy se u žalobce začaly projevovat koncem roku 2019, kdy byl dva týdny v pracovní neschopnosti, později na přelomu roku 2020 byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Následně byl žalobci diagnostikován specifický typ migrény, který je způsoben silnými depresemi, o kterých žalobce nevěděl, neboť měl i podle lékařských závěrů, mít silný sklon si je nepřipouštět. Od roku 2021 žalobce permanentně podstupuje biologickou léčbu a jednou měsíčně si aplikuje injekci do svalu. Touto léčbou došlo k postupnému zlepšení zdravotního stavu žalobce, kdy tento již nemá tak silné a časté ataky bolesti hlavy; bolesti však zcela nevymizely. Žalobce vnímal celé trestní stíhání velmi osobně, a to i vzhledem k tomu, že byl trestně stíhán v souvislosti s trestným jednáním, které měl způsobit v rámci svého zaměstnání, kdy žalobce vždy svou práci považoval za svoje životní poslání a vnímal to tak, že veškeré jeho mnohaleté snažení bylo obráceno proti němu (žalobce pracoval jako generální ředitel v pojišťovně EGAP). Žalobce musel opustit své původní zaměstnání, ale byl rovněž připraven o možnost podílet se na startupu nové společnosti, neboť peníze připravené na investici do tohoto projektu musel vynaložit na svoji obhajobu v trestním řízení. Projekt tak musel být ukončen, protože již dohodnutý investor odmítl poskytnout financování bez finanční účasti autorů projektu, přičemž žalobce byl jedním ze dvou autorů a jeho účast na projektu byla rozhodující. Po neúspěchu uvedeného projektu žalobce nemohl najít pracovní uplatnění, ucházel se o mnohé pozice u různých zaměstnavatelů, avšak bez odezvy, neboť v kruzích, kde se žalobce předtím pracovně pohyboval, se o jeho trestním stíhání vědělo, a to i díky rozsáhlé medializaci. Také jeho bývalí obchodní partneři nebo kolegové mu nezvedali telefony, či odpovídali velmi vyhýbavě a v tomto směru nemohl najít uplatnění v oboru, ve kterém dosud působil. Žalobce v průběhu roku 2017 a 2018 vyzkoušel alternativní zaměstnání, například si udělal rekvalifikaci a pracoval jako masér, dále jako realitní makléř, avšak tato zaměstnání ho neuživila. Žalobce také v zaměstnání byl omezen svým výše popsaným zdravotním stavem, takže se práci nemohl věnovat naplno. Od podzimu 2018 byl zaměstnán u analytické společnosti IDC, avšak i zde v důsledku stresu, bolestem hlavy a zhoršující se schopnosti soustředit se, začal mít horší pracovní výsledky a nakonec musel ze zdravotních důvodů po dlouhé pracovní neschopnosti v roce 2020 tuto práci opustit. Trestní stíhání zasáhlo i do rodinného života žalobce, neboť započalo týden po narození jeho dítěte. To pro něj bylo nesmírně citelným zásahem, a to obzvláště ihned po tak stresujících událostech jakým narození dítěte a následná péče o něj jsou. Bylo těžké zabezpečit rodinu, když žalobce nemohl pracovat z důvodu zdravotních komplikací a péči a výchově prvního dítěte se nemohl věnovat tak, jak by bez trestního stíhání očekával a chtěl. V případě jeho trestní kauzy také probíhala velmi intenzivní medializace, která způsobila difamaci jeho osoby, což pociťoval jako velmi citelný zásah do své osobnostní a morální roviny. Tento potencionál pak byl umocněn neustálým zprošťováním a následným rušením zprošťujících rozsudků, kdy i toto vyvolalo vyšší míru medializace a žalobce tak byl nucen vysvětlovat okolnosti trestního stíhání nejen svým blízkým, ale i svým obchodním partnerům a svému okolí. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 10.3.2023, avšak do dne podání žaloby stanovisko od žalované neobdržel.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 10.3.2023 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 700 000 Kč a nárok na omluvu doporučeným dopisem, to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 40/2017. Žalovaná po projednání této žádosti uzavřela, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 25.3.2015 a žalobci poskytla písemnou omluvu a současně i peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Toto mu sdělila stanoviskem ze dne 18.12.2023. Žalovaná také nesporovala průběh trestního řízení, jak jej popsal žalobce, tedy, že usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 20.7.2015, čj. 2 Nzt 7/2015-31 zamítnuta jako nedůvodná. Následně byla dne 12.4.2017 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podána obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.9.2017, sp. zn. 8 T 40/2017 bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení si podal Vrchní státní zástupce stížnost. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2017 bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu I. stupně a bylo mu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24.9.2019 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.6.2020 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.9.2020 byl žalobce opět zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a). K odvolání státního zástupce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2.6.2021 napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.1.2022 byl žalobce opětovně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2022 bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Následně ve věci podal nejvyšší státní zástupce dovolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2023 tak, že bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto. K věci samé žalovaná uvedla, že v rámci mimosoudního projednání nároku shledala za prokázaný zásah do osobní sféry života žalobce a to především do rodinného života. Rovněž žalovaná vzala za prokázané i zásahy do zdravotní sféry žalobce, neboť tyto vyplývají z lékařských zpráv doložených žalobcem. Dále žalovaná přihlédla k tomu, že žalobci hrozil trest uložení povinnosti nahradit poškozené škodu v řádech stovek milionů. Obdobně pak žalovaná uzavřela, že skutečnost, že žalobce trpěl silnými bolestmi hlavy a s tímto problémem se dlouhodobě léčil, způsobilo to, že nemohl vykonávat stejné zaměstnání jako doposud a tím tedy došlo k zásahům do profesní sféry žalobce, který musel opustit dosavadní zaměstnání a zkoušet se prosadit v jiných oborech. Žalovaná proto dospěla k závěru, že jako vhodné zadostiučinění je poskytnutí částky 100 000 Kč, přičemž vycházela z obdobné věci, konkrétně z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2021, čj. 39 Co 254/2020-140 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24.6.2020, čj. 14 C 125/2019-97, kdy ve srovnávaném případě se jednalo o stejnou trestnou činnost jako v případě žalobce, avšak s nižší sazbou a o rok a půl kratším trestním stíháním. Rovněž v posuzovaném případě byly shledány zásahy do profesní sféry poškozeného, tento byl v pozici správce konkurzní podstaty a jeho věc byla značně medializována. I v popsaném případě byly shledány dopady do rodinného života. Tomuto poškozenému se dostalo odškodnění na nemajetkové újmě ve výši 80 000 Kč, tudíž podle názoru žalované bylo na místě, aby žalobci byla přiznána o něco vyšší částka, tedy odpovídající částka 100 000 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce svým podáním ze dne 18.1.2024 vzal svou žalobu co do částky 100 000 Kč a co do požadavku na omluvu od žalované zpět, když tato částka a současně i písemná omluva žalované byla po podání žaloby žalobci doručena, postupoval soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran částky 100 000 Kč a požadované omluvy výrokem I. a II. rozsudku zastavil.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 700 000 Kč a nárok na omluvu, a to dne 10.3.2023, to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 40/2017. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se za nezákonně vedené trestní stíhání omluvila a přiznala mu finanční zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 18.12.2023. Také mezi účastníky řízení nebyl sporný průběh trestního řízení, tedy zejména, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení ze dne [datum], čj. OKFK-5168-108/ TČ-2013-251102 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Po podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.1.2022, sp. zn. 8 T 40/2017 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2022, sp. zn. 5 To 164/2022 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2023, čj. 5 Tdo 252/2023-8042 obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn.

5. Soud provedl dokazování lékařskou zprávou ze dne [datum] – Fakultní nemocnice [Anonymizováno] [adresa], lékařskou zprávou ze dne [datum] – [právnická osoba]., zdravotním záznamem ze dne [datum], lékařskou zprávou ze dne [datum] a ze dne [datum], lékařskou zprávou ze dne [datum] – Iprea, lékařskou zprávou ze dne [datum] – EUC premium s.r.o., lékařskou zprávou ze dne [datum] – Iprea, lékařskou zprávou ze dne [datum], lékařskou zprávou ze dne [datum], lékařskou zprávou ze dne [datum] – Neurologická klinika 3. lékařské fakulty [právnická osoba] a [Anonymizováno] [podezřelý výraz], lékařskou zprávou ze dne [datum] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], lékařskou zprávou ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] a [Anonymizováno] [podezřelý výraz], zprávou z psychologického vyšetření ze dne [datum], náhledem záznamu o klinické události ze dne [datum] a lékařskou zprávou z oboru psychiatrie. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce se od konce roku 2015 léčil s výraznými bolestmi hlavy, kdy opakovaně po silném záchvatu musel vyhledat lékařskou pohotovost a byly mu nasazeny infuze. Žalobce byl opakovaně vyšetřován na neurologické klinice pro opakující se recidivu bolesti hlavy (někdy jedenkrát za měsíc, někdy dvakrát do týdne), přičemž běžná analgetika na bolest hlavy nezabíraly. V květnu 2020 žalobce docházel do rehabilitační kliniky do Berouna za účelem rehabilitace krční páteře s mírným zlepšením. V souvislosti s bolestmi hlavy byl žalobce od ledna 2020 v pracovní neschopnosti. Bolesti hlavy byly žalobcem popisovány jako začínající v týle, kde měl pocity brnění a tepání, následně se rozlily tlakové, narůstající pulsující bolesti do celé hlavy. Při atace žalobce nesnášel silné světlo, vadil mu hluk, nevolnost měl sporadicky, nezvracel, fyzická aktivita byla při bolesti nemožná. Žalobce se dlouhodobě s bolestmi hlavy léčil v Centru pro léčbu bolesti hlavy [právnická osoba] a v této souvislosti byl v pracovní neschopnosti trvající 11 měsíců, kdy byl zvažován i invalidní důchod. Žalobce celkově trpí úpornými záchvatovými bolestmi hlavy trvající i několik dnů, kdy nedokáže pro bolesti ani spát. Žalobce také v minulosti podstupoval léčbu u neurologa, bez výsledku. Žalobce v Centru pro léčbu bolesti hlavy podstoupil biologickou léčbu, která měla částečný úspěch, neboť bolesti hlavy se zlepšily. Po psychologickém vyšetření byla u žalobce odhalena výrazná deprese a úzkost, která se po nasazení biologické léčby vylepšila. Klinickým psychologem na základě provedeného vyšetření byla dána záchvatovitá bolest hlavy a psychické obtíže do souvislosti s probíhajícím trestním řízením. V březnu 2024 byl žalobce vyšetřen na psychiatrickém oddělení, neboť poté, co trestní stíhání bylo ukončeno, se jeho psychický stav zhoršil. V této souvislosti byly žalobci nasazeny léky – antidepresiva, a to z důvodu vleklého depresivního anxiosního symptomu vzniklého v rámci vleklé aktuálně již recentně odeznělé zátěže.

6. Dále soud provedl dokazování novinovými články: [právnická osoba] Z těchto novinových článků má soud za prokázané, že trestní věc žalobce byla výrazným způsobem medializována na celorepublikové úrovni. Médii bylo informováno o tom, že [Anonymizováno]) byl trestně stíhán za to, že měl této pojišťovací společnosti způsobit rozsáhlou škodu, když [Anonymizováno]. Současně bylo informováno o tom, že žalobci za uvedený trestný čin hrozil trest odnětí svobody až na osm let, a že [Anonymizováno], jakožto poškozený žádala uhrazení škody více jak [částka]. Média také informovala o tom, že soudem byla věc vrácena Vrchnímu státnímu zastupitelství k došetření, a že žalobce byl v této souvislosti obžaloby třikrát zproštěn. V těchto novinových článcích bylo vždy zmíněno jméno žalobce a rovněž v některých figurovala i jeho podobizna (fotografie žalobce).

7. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že v souvislosti se zahájením trestního stíháním, konkrétně v roce 2015 mu začaly bolesti hlavy, které byly velmi intenzivní, šlo o pulzující bolest hlavy, kterou nešlo nijak zastavit. Žalobce nemohl spát, sedět, lehnout si, neboť pokud to učinil, byla bolest výrazně horší. Při bolestech mohl jen stát nebo chodit. Z důvodu stupňujících se bolestí hlavy proto prochodil noci, někde skončil i v nemocnici na ambulanci, kde mu dali na bolest infúzi. Standardní léky na bolest hlavy mu pomohly vždy na chvilku, poté se bolest znovu obnovila. Zprvu měl bolesti hlavy jedenkrát až dvakrát do měsíce, tyto trvaly tři dny, následně bolesti hlavy sílily, přicházely častěji a někdy třeba v jednom měsíci trpěl v souhrnu 14 dny bolestmi hlavy. Ve chvíli, kdy trpěl bolestí hlavy, mohl fungovat omezeně; v době, kdy léky bolest částečně utlumily, se mohl rodině věnovat, avšak ne naplno. Se svým zdravotním stavem chodil často k neurologům, tito si nejprve mysleli, že bolesti jsou od páteře, podrobil se i rehabilitaci, avšak situace se nezlepšila. Následně pro trvající bolesti hlavy navštívil specializované centrum, kde byl zařazen do experimentální studie a byla mu diagnostikována skrytá deprese, která bolesti hlavy zapříčinila, tj. byla mu diagnostikována migréna spojená s depresí. Poté započala jeho léčba, kdy jedenkrát za měsíc si aplikuje injekci. Po této léčbě se bolesti značně zlepšily, tyto mívá již jednou či dvakrát do měsíce a jedná se o mírné bolesti hlavy. Situace se pro něj opětovně začala zhoršovat poté, co byl obžaloby zproštěn, kdy počátkem roku 2024 vyhledal lékaře, specialistu – psychiatra, který mu nasadil léčbu antidepresivy. V době trestního stíhání také trpěl vysokým krevním tlakem, začaly mu praskat žilky v očích, třásly se mu třást ruce. Hodně často myslel na sebevraždu. V době, kdy obdržel trestní oznámení, se mu a jeho přítelkyni narodilo dítě, které s přítelkyní plánovali, neboť se jí nepodařilo otěhotnět přirozenou cestou a za tímto účelem využili služeb reprodukčního centra. Poté, kdy započalo trestní stíhání, a měl malé dítě, začal mít velké obavy o budoucnost, tj. jakým způsobem zabezpečí rodinu. Nemohl si narození dítěte vůbec užít, myšlenkami byl jinde, nemohl se ani výrazným způsobem podílet na péči o něj. S přítelkyní ještě před započetím trestního stíhání plánovali ještě další dítě (kdy v reprodukčním centru bylo zamrazeno více embryí), avšak poté, co trestní stíhání započalo, tento záměr již nepřicházel v úvahu. Mezi ním a jeho přítelkyní v uvedené době také docházelo k častějším hádkám. Žalobce se stal méně komunikativní a byl více odtažitý a zamlklý. Jeho rodiče o trestním stíhání nevěděli. Tito byli již starší, nechtěl je zatěžovat. O trestním stíhání řekl svým dvěma bratrům, přičemž jeden z nich, poté, co mu to oznámil, začal být více odtažitý. Před započetím trestního stíhání si s ním žalobce často volal, často se navštěvovali, poté tyto styky ustaly, žalobce z jeho strany pociťoval ochlazením vztahů, které byly spíše na formální úrovni. Své sestře o trestním stíhání neřekl, nechtěl ji zatěžovat.

8. Žalobce pracoval ve společnosti [Anonymizováno] do roku 2012, následně dělal finanční poradenství. V roce 2014 se pokoušel s kolegou vytvořit novou firmu a projekt, což se mu z důvodu započetí trestního stíhání nepodařilo. Poté, co začalo trestní stíhání, si udělal rekvalifikační kurz na [Anonymizováno], což vykonával někdy v roce 2016 nebo 2017. Následně v roce 2018 –2019 byl zaměstnán ve společnosti [Anonymizováno], která se zabývala [Anonymizováno] (tedy mimo obor, kde dosud působil). Zde pracoval asi rok. Vzhledem k tomu, že se jednalo o práci u počítače, zhoršily se mu bolesti hlavy a musel odejít na nemocenskou. Situace se nelepšila, proto mu ošetřující lékař navrhnul možnost jít do invalidního důchodu. Poté, kdy nastoupil biologickou léčbu, se jeho zdravotní situace zlepšila natolik, že nastoupil do [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde pracoval za přepážkou. Tato pobočka pak byla z důvodu omezeného provozu po roce zavřena a od té doby je nezaměstnaný. Od prosince 2023 je na pracovní neschopence z důvodu prodělaného infarktu na podzim 2023 a aktuálně se léčí s depresí pomocí antidepresiv.

9. Z výpovědi žalobce vzal soud dále za prokázané, že v roce 2014 začal s kolegou pracovat na projektu nové společnosti, tomuto věnovali asi rok příprav, chtěli tuto společnost nastartovat, měli investory. Současně však měli, každý z nich, do projektu vložit určitou část peněz. Poté, co započalo trestní stíhání, žalobce peníze potřeboval na své právní zastoupení, tudíž daný projekt nemohl realizovat a tento projekt proto skončil. Z důvodu vedeného trestního stíhání se od něj obchodní partneři a známí z obchodních kruhů začali distancovat, začali se mu vyhýbat. Když se ucházel o práci, například na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], bylo mu řečeno, že tento post nemůže obsadit z důvodu vedeného trestního stíhání. Obdobně při hledání práce nebyl úspěšný ani ve [Anonymizováno] [Anonymizováno], oslovil i [Anonymizováno] [Anonymizováno], avšak tito mu naznačili, že nechtějí negativní reklamu, když by osoba ve vedoucí pozici byla trestně stíhána (oslovil asi čtyři velké firmy). Protože se v jeho oboru neuplatnil, udělal si následně [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Také jeho známí v obchodních kruzích, se kterými se před trestním stíháním běžně stýkal, se mu začali vyhýbat, popřípadě, když se s někým potkal, pozdravili se, prohodili pár slov, bylo mu řečeno, že se mu dotyčný ozve, přičemž se již neozval. Před započetím trestního stíhání měl žalobce výdělek okolo 3 000 000 až 5 000 000ů Kč ročně, následně, když pracoval jako [Anonymizováno], si vydělal [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] až [částka] měsíčně a na [Anonymizováno] částku [částka] hrubého. Vzhledem k tomu, že měl takto nízký příjem a tím, že nemohl sehnat práce v oboru, kde dříve působil a protože měl rozestavěný dům, kam se chtěl s rodinou nastěhovat, zůstal tento dům nadále rozestavěný. Obdobně zaznamenal i úbytek známých, kteří s ním předtím běžně komunikovali, ať již formou zpráv, či telefonicky. Poté, co započalo trestní stíhání, tato komunikace ustala, tito se mu přestali ozývat.

10. Účastnickou výpověď žalobce potvrdila výpověď svědka [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. Z výpovědi svědka [jméno FO] vzal soud za prokázané, že s žalobcem působil do roku 2010 ve společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde žalobce vykonával post [Anonymizováno]. Společně chtěli realizovat projekt - vybudovat [Anonymizováno], což v té době (r. 2013 -2014) byl v České republice pilotní projekt. Za účelem realizace projektu měli sjednaného investora, který současně chtěl, aby do společnosti vložili kapitál. Projekt skončil z důvodu, že žalobce neměl na kapitálový vstup finanční prostředky, protože musel platit advokáty v souvislosti s trestním stíháním. Projekt proto skončil a investor jej následně realizoval již sám. Žalobce poté, co začalo jeho trestní stíhání, byl skleslý, unavený, bez energie, bylo na něm vidět, čím si prochází. V bankovních kruzích, kde se s žalobcem do té doby pohybovali, se vždy dbá na dobrou pověst a renomé, tedy předpokládá se a zakládá se na dobré pověsti v manažerských pozicích. Když byl žalobce trestně stíhán, nebylo vůbec možné, aby vykonával manažerskou pozici a za společnost, kde by působil, například žádal o úvěry. Žalobce se proto v souvislosti s trestním stíháním v podstatě dostal do tzv. „bussinesového suterénu“. Žalobce byl před trestním stíháním plný energie, byl aktivní, byl to tzv. „živý manažer“. Toto se trestním stíháním změnilo, neboť žalobce je v podstatě zničený člověk. Společnost [Anonymizováno], kde žalobce dělal [Anonymizováno], je [Anonymizováno], která [Anonymizováno]. Jedná se o složitý proces na úrovni smluvního ujednání prezidentů, ministrů, předsedů vlád apod. Jde tedy o jednání na nejvyšších státních úrovních a člověk, který tuto společnost zastupuje, musí mít výborné renomé. Toto renomé však žalobce se započetím trestního stíhání ztratil a znamenalo to pro něj v uvedených kruzích absolutní konečnou. Žalobce měl obdobně problém se pracovně uplatnit i v privátním sektoru.

11. Z výslechu svědka [jméno FO] vzal soud za osvědčené, že žalobce znal z devadesátých let. Hlavně jej však znal ze společnosti [Anonymizováno], kde žalobce působil jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. O trestním stíhání žalobce věděl a toto mělo zásadní dopad na psychiku žalobce. Předtím to byl člověk plný energie, byl pozitivní, neztrácel smysl pro humor ani v kritických situacích, měl nadhled a byl zvyklý kritické situace řešit. Ve svém oboru byl o úroveň výš než jeho kolegové, byl vnímán velmi pozitivně, zejména pro svůj klid, poctivost, konzervativnost, vždy se rozmyšleně a komplexně rozhodoval a měl od kolegů velký respekt. Opakovaně byl vystavován kritickým situacím, které vždy na všech úrovních velmi dobře zvládnul. V důsledku vedeného trestního stíháním se z něj stala troska. Začal trpět zdravotními problémy, výrazně zhubl, byl nevyspalý, slabý, v některých případech nebyl schopen se soustředit, byl odevzdaný, zdrcený, bez energie a nějaké další pozitivní vize do budoucnosti. Svědek se pohyboval ve stejné obchodní oblasti jako žalobce a potvrdil, že v [Anonymizováno] sektoru je strašně důležitá pověst a neposkvrněnost člověka, tj. daná činnost musí být vykonávána s tzv. čistým štítem. Jakákoliv nesrovnalost či „kaňka“ znamená ztrátu důvěry, která člověka ohrožuje a pokud je někdo v této oblasti trestně stíhán, znamená to, že „skončil“ a nemá v této [Anonymizováno] oblasti šanci na další zaměstnání. Je pak nepodstatné, že se prokáže, že byl obžaloby zproštěn. O tom, že je žalobce trestně stíhán se v těchto obchodních kruzích vědělo, kolegové a zaměstnanci společnosti [Anonymizováno] s žalobcem přerušili kontakt, obdobně pak další klienti žalobce.

12. Výslechem svědka [jméno FO] měl soud za prokázané, že žalobce zná od roku 1984. Žalobce poznal jako inteligentního a vzdělaného člověka, který žil v USA, kde i studoval. Následně po Sametové revoluci se žalobce vrátil do České republiky a založil zde pobočky konzultačních firem. Působil také ve společnosti [Anonymizováno]. O jeho trestním stíhání se dozvěděl, tato informace probíhala především v médiích. Žalobce před trestním stíháním byl dynamický, měl své zaměstnání, svou rodinu, poté, co začalo trestní stíhání, přestal komunikovat, byl uzavřený, v podstatě se z něj stala „polotroska“. Žalobce pracoval ve vrcholné funkci, následně přišel o zaměstnání a poté, když se chtěl ucházet o práci ve stejném oboru, již nenašel uplatnění. Žalobce vždy vnímal jako odpovědného, pečlivého a jako člověka, který se vždy věnoval své práci a měl velké pracovní ambice. Trestní stíhání jej podstatným způsobem osobnostně srazilo.

13. Naposledy z výpovědi svědkyně [jméno FO] vzal soud za osvědčené, že žalobce je jejím partnerem od roku 2009, vedou společnou domácnost. Před trestním stíháním byl nadšený do života a z nových věcí, což u něj v souvislosti se započetím trestního stíhání opadlo. Žalobce začal být smutný, ztratil zájem o běžné věci a neradoval se z narození společného dítěte v roce 2015. Býval unavený, bez energie, nebyl schopen ji zastoupit při péči o nezletilé dítě. V partnerském vztahu docházelo k větším hádkám, v podstatě o banalitách, komunikace mezi nimi vázla, oba byli spíše uzavření. Žalobce ihned poté, co začalo trestní stíhání, začal špatně spát, později se přidaly i další zdravotní komplikace, začal trpět několikadenními záchvaty bolesti hlavy, začaly mu praskat žilky v očích, třásly se mu ruce, na těle mu vyrazil ekzém. Tento přestal sportovat, neboť neměl energii. V souvislosti s bolestmi hlavy nemohl žalobce spát, nemohl sedět, mohl jen chodit. Snažil se vždy jít ven a projít se. V době záchvatu nemohl ani jíst. Běžná analgetika mu vždy na chvilku zabrala, poté se bolest ohlásila znovu. Docházel proto k lékaři, poté vyhledal specialistku na bolesti hlavy, která jej zařadila do studie, v rámci které si žalobce začal aplikovat každý měsíc injekce, které mu na bolest pomáhají. Žalobci bylo sděleno, že tyto bolesti hlavy souvisí s depresí. S žalobcem chtěla svědkyně mít více dětí, plánovali narození ještě dalšího dítěte. Poté, co započalo trestní stíhání, již tuto variantu zavrhli. V době, kdy se spolu seznámili, byl žalobce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Asi dva roky před trestním stíháním pracoval na soukromých projektech, které byly před dokončením, avšak v důsledku trestního stíhání se tak nestalo, neboť žalobce do projektu nemohl vložit finanční prostředky. Žalobce posléze, kdy započalo jeho trestní stíhání, nemohl sehnat práci, která by odpovídala jeho kvalifikaci. Tuto sehnal posléze, avšak mimo jeho obor, kdy si udělal [Anonymizováno] kurz, následně pracoval jako [Anonymizováno] ve společnosti se [Anonymizováno] a jako [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]. Z důvodu probíhajících a dlouhotrvajících bolestí hlavy skončil na dlouhodobé nemocenské, která trvala asi rok, tudíž ve společnosti [Anonymizováno], kde pracoval, musel skončit. V současné době žádné zaměstnání nevykonává. Vztahy s jeho obchodními partnery byly v důsledku trestního stíhání nenávratně poškozeny. Když se pokoušel najít zaměstnání a bývalé obchodní partnery oslovil, bylo mu přímo řečeno, že jej s ohledem na trestní stíhání nemohou zaměstnat. Pokud jde o širší rodinu, žalobce v podstatě nechtěl, aby tato o trestním stíhání věděla, nechtěl to s nimi řešit a nechtěl odpovídat na věci, které by se trestního stíhání týkaly.

14. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, čj. 5 Tdo 252/2023–8042 (konkrétně odst. 38 ) soud zjistil, že tímto usnesením bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí vyjádřil tak, že v průběhu trestního řízení nebyly zjištěny jakékoliv okolnosti nasvědčující osobnímu zájmu obviněných na schválení pojištění předmětného obchodního případu a ani nebylo prokázáno, že by obvinění obchodní případ nějakým nestandardním způsobem prosazovali nebo se snažili přimět ostatní členy představenstva, či jiné fyzické osoby v [Anonymizováno] pohlížet na ně shovívavě. S vysokou pravděpodobností pak skutečný důvod předčasného ukončení projektu [Anonymizováno] [Anonymizováno] a vzniku pojistné události a s ní související škody bylo, že od projektu primárně ustoupila tehdejší [Anonymizováno] [Anonymizováno], což bylo naprosto nečekané, neboť tak učinila poté, co po několik let projevila o [Anonymizováno] [Anonymizováno] eminentní zájem. Jako zcela zavádějící Nejvyšší soud shledal vyjádření nejvyššího státního zástupce, že k pojistné události vedla rizika, na která pracovníci úseku řízení rizik [Anonymizováno] opakovaně upozorňovali před uzavřením pojistné smlouvy, což bylo evidentně i v rozporu s četnými svědeckými výpověďmi. Naposledy Nejvyšší soud poukázal na to, že v jednání obviněných nebylo možné shledat porušení povinnosti jednat vůči spravovanému majetku s péčí řádného hospodáře, kdy úvahy o subjektivní stránce tohoto trestného činu byly zcela nadbytečné, neboť nedošlo ani k naplnění jeho objektivní stránky a to stran protiprávního jednání, tak i stran porušení povinnosti spravovat cizí majetek s péčí řádného hospodáře. Domněnku nejvyššího státního zástupce, že by k pojistné události došlo v důsledku nějakého konkrétního zanedbání povinnosti obviněných spravovat majetek [Anonymizováno] s péčí řádného hospodáře, Nejvyšší soud odmítnul. Především Nejvyšší soud poukázal na to, že nebylo zjištěno žádné určité zanedbání takové péče ze strany obviněných tak, aby mohla být vyvozena jejich trestní odpovědnost.

15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: proti žalobci bylo usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení ze dne [datum], čj. OKFK–5168–108/TČ–2013-251102 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 8 T 40/2017 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze za dne 14. 9. 2022, sp. zn. 5 To 164/2022 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, čj. 5 Tdo 252/2023–8042 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 2023. Žalobce v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním uplatnil u žalované předběžně nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 700 000 Kč a omluvu dne 10. 3. 2023. Žalovaná po projednání této žádosti se žalobci za nezákonné trestní stíhání písemně omluvila a současně mu přiznala finanční zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 18. 12. 2023. Žalobci se v důsledku trestního stíhání výrazně zhoršil zdravotní stav, a to jak v oblasti psychické, tak v oblasti fyzické. Žalobce také v důsledku trestního stíhání utrpěl v bankovních a obchodních kruzích, kde se do té doby pracovně pohyboval, dehonestaci. Vedeným trestním stíháním bylo zasaženo do pracovní oblasti žalobce a rovněž bylo zasaženo i do oblasti rodinného života. Trestní kauza žalobce byla výrazným způsobem medializována.

16. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely „nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

18. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním „diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že „při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

19. Soud vyšel ze shora nastíněných kritérií Nejvyššího soudu a uzavřel, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, 3 ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání od dvou do osmi let nebo zákaz činnosti, tedy trest středního charakteru. Nicméně vzhledem k tomu, že byl žalobce osobou do té doby bezúhonnou, nebylo reálné, že by mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Také trestný čin, pro který byl žalobce trestně stíhán, obecně ve společnosti nepůsobí tak velké společenské odsouzení a dehonestaci, jako je tomu u trestných činů proti životu a zdraví nebo trestných činů týkajících se nezletilých dětí. Touto skutečností je proto do určité míry intenzita vzniku nemajetkové újmy u žalobce snížena. Na druhou stranu však žalobce byl vystaven negativům vedeného trestního stíhání po výraznou dobu, neboť podkladové řízení trvalo od 26. 3. 2015, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání do 25. 10. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání nejvyššího státního zástupce, tedy celkem osm let a sedm měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená. Naposledy se pak soud zabýval vlivem nezákonně vedeného trestního stíhání do osobního života žalobce, jakožto nejpodstatnějšího kritéria pro posouzení vzniku, míry a intenzity dopadu trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno jak výpovědí žalobce, tak výpověďmi svědků, které byly ve vzájemné korelaci, že u žalobce v důsledku vedeného trestního stíhání se objevily výrazné a podstatnou mírou omezující běžný život žalobce, migrenózní záchvaty, spojené s depresí. Žalobce ztratil chuť do života, ač předtím byl velmi činný, všestranný, aktivní, po započetí trestního stíhání jej přestaly zajímat i běžné věci. Měl obavy o budoucnost svou a své rodiny a měl časté myšlenky na sebevraždu a také výrazně zhubnul. Všichni svědci se shodli na tom, že oproti chování, vzhledu a životu žalobce před trestním stíháním, se z něj stala „troska“. Podle přesvědčení soudu je třeba vnímat také to, že u žalobce se nejednalo o běžné migrenózní záchvaty, nýbrž o záchvaty velmi silného až extrémního charakteru, na které nepomáhala běžná analgetika a při nichž žalobce mohl v podstatě jen chodit, neboť při jiných, pro toto onemocnění běžných činnostech, jako je odpočinek vleže či spánek, se jeho stav zhoršoval. Rovněž žalobce v souvislosti s tímto stavem opakovaně pro intenzitu záchvatu musel vyhledat lékařské ošetření formou pohotovosti, kde mu byla zavedena infuze. Soud dále vnímal to, že pro zjištění intenzity zásahu do zdraví byla podstatná i skutečnost, že žalobce s uvedenými záchvaty, které trvaly i několik dnů či byly velmi časté, docházel k lékařům, přičemž tito nejprve nevěděli, od čeho záchvaty pochází a jak je léčit a až následně, kdy byl žalobce odeslán na specializované pracoviště a zařazen do biologické léčby, se jeho zdravotní stav počal vylepšovat. U zásahu do oblasti zdraví soud zohlednil i fakt, že žalobce začal trpět vysokým krevním tlakem, s čímž souviselo popraskání žilek v očích, začal trpět třesem rukou, nemohl pořádně jíst (zejména při migrenózních záchvatech), výrazně zhubl a objevil se u něj ekzém. Všechny tyto obtíže, zejména tedy obtíže s migrénou měly přímý a výrazný vliv na kvalitu života žalobce, a to po celou dobu vedeného trestního stíhání, neboť se obtíže projevily chvíli poté, co trestní stíhání započalo, a trvají do současnosti (i když již v lehčí formě, zejména pokud jde o bolest hlavy).

20. Vlivem vedeného trestního stíhání došlo u žalobce i k zásahům do rodinného života, neboť mezi ním a partnerkou docházelo k častějším hádkám i kvůli nepodstatným věcem. Obdobně soud reflektoval jako částečný zásah do rodinného života žalobce skutečnost, že v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání žalobce a jeho partnerka opustili myšlenku dalšího dítěte, tedy využití reprodukčního centra, jako v případě početí prvního potomka. Zde soud podotýká, že jak žalobce, tak jeho partnerka již v době, kdy se jim narodilo první dítě, tj. v roce 2015, byli „staršími rodiči“, neboť žalobce je ročník 1961 a jeho partnerka ročník 1972, tudíž je logické, že k tomuto kroku se chtěli uchýlit co nejdříve. Lze sice souhlasit s argumentací žalované, že v rozhodnutí a realizaci, zda mít další dítě žalobci a jeho partnerce ničeho nebránilo, nicméně soud podotýká, že za takovéto situace, tj. kdy žalobce byl trestně stíhán a zdravotně na tom nebyl dobře si jde jen stěží představit, že by se kdokoli v jeho situaci rozhodl pro to mít další dítě, neboť podle přesvědčení soudu by takovéto uvážení bylo značně nezodpovědné. Jako další zásah do rodinného života žalobce vnímal soud i fakt, že v době, kdy se žalobci a jeho partnerce narodilo první dítě tj. v roce 2015, se žalobce pro zahájené trestní stíhání a s tím související popsanou situaci nemohl dostatečně z narození nezletilého radovat, nemohl se mu věnovat standardním a běžným způsobem a být nápomocen (zejména i pro zdravotní obtíže) při péči o něj, jak by zcela jistě činil, pakliže by trestní stíhání neprobíhalo. V neposlední řadě je třeba zmínit i to, že pro vedené trestní stíhání ochladl vztah s jeho bratrem, který do té doby byl vřelý. Toto se projevilo tím, že bratr s ním nechtěl příliš komunikovat nebo se s ním stýkat.

21. Výrazný zásah do života žalobce soud zjistil na základě provedeného dokazování i do oblasti pracovní, neboť tak, jak popsali svědci a sám žalobce, se tento pohyboval v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] oblasti (na vysokých pozicích) v níž je potřeba mít dobré jméno a renomé. Pakliže tomu tak není, není další působení v této oblasti příliš reálně. Jak ostatně svědci uvedli, o trestním stíhání žalobce se v těchto obchodních kruzích vědělo. Žalobce zde ztratil svou dobrou pověst, došlo vlivem trestního stíhání k dehonestaci jeho osoby a poškození jeho dobrého jména, což se následně projevilo tím, že žalobce nemohl najít pracovní uplatnění, neboť jej nikdo z důvodu probíhajícího trestního stíhání nechtěl zaměstnat. O tom, že se žalobce nemohl nadále v této oblasti uplatnit, svědčí i fakt, že si udělal [právnická osoba] na [Anonymizováno] a tuto práci po určitou dobu vykonával, tj. začal působit ve zcela jiném pracovním oboru, v čemž poté dále pokračoval (např. pracoval na přepážce u pošty). Další důvodem, který žalobci bránil v tom, aby mohl řádně vykonávat své zaměstnání (jakékoli) a který vznikl v souvislosti s trestním stíháním, byl jeho nepříznivý zdravotní stav (bolesti hlavy), což se projevilo v tom, že byl v dlouhé pracovní neschopnosti (jeden rok). Soud je proto přesvědčen, že v důsledku vedeného trestního stíhání došlo k podstatným a výrazným zásahům i do pracovní oblasti života žalobce. Také soud připomíná, že žalobce před trestním stíháním byl [Anonymizováno] [Anonymizováno]. ([Anonymizováno]), což je [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] Z uvedeného je proto zřejmé, že žalobce, který působil na nejvyšším postu takovéto společnosti a měl vybudováno výborné renomé, se vlivem nezákonně vedeného trestního stíhání v podstatě ocitl mimo své odborné a pracovní zaměření, když práci, kterou do té doby ve své oblasti vykonával, již s ohledem na fakt, že jej nikdo nechtěl v tomto oboru zaměstnat, musel opustit a jít vykonávat práci ve zcela jiné oblasti ([Anonymizováno]). Podle názoru soudu popsanou situaci, kdy žalobce přišel o svou dobrou pověst a možnost dalšího uplatnění v této oblasti, výstižně popsal svědek [jméno FO], když uvedl, že žalobce se vlivem trestního stíhání dostal do „bussinesového suterénu“.

22. V řízení také bylo prokázáno, že žalobce před započetím trestního stíhání plánoval se svým kolegou projekt a start up nové společnosti, kterému se před započetím trestního stíhání dlouhodobě věnoval a která měla být zaměřena na [Anonymizováno], jakožto pilotní projekt v České republice. Z této aktivity nakonec vlivem trestního stíhání sešlo, protože investor požadoval po žalobci vstupní kapitál do společnosti, což žalobce pro vedené trestním stíháním nemohl realizovat, neboť musel vydávat finanční prostředky na své advokáty. Rovněž v důsledku sděleného, nemohl žalobce nadále financovat svůj rozestavěný dům, kam se plánoval se s partnerkou po jeho dokončení přestěhovat, z čehož rovněž sešlo. Samozřejmě v rámci zhodnocení intenzity vzniku nemajetkové újmy musel soud přihlédnout i k tomu, že v souvislosti s trestním stíháním pro uvedený trestný čin hrozila žalobci povinnost k náhradě škody až extrémního charakteru ([částka]), což dozajista významným způsobem podporovalo obavy žalobce o jeho další život, života jeho rodiny a jejího celkového zabezpečení, v případě, kdyby byl pravomocně odsouzen.

23. U rozsáhlé medializace trestní věci žalobce, soud podotýká, že ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu nelze orgánům činným v trestním řízení přičítat, jakým způsobem média o trestním stíhání poškozeného informují. V takovém případě pak dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonně vedeným trestním stíháním a vznikem újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Státu proto nelze dávat za vinu, že veřejnost vlivem medializace o trestním stíhání žalobce věděla a v této souvislosti došlo k dehonestaci osoby žalobce. Způsob, jakým média o trestním stíhání informují, jde pouze za těmito subjekty. Nicméně, je současně třeba vnímat to, že nebýt nezákonně zahájeného (vedeného) trestního stíhání žalobce pro popsaný trestný čin, k medializaci by nedošlo.

24. Naposledy soud přihlédl k tomu, jakým způsobem bylo trestní stíhání žalobce zahájeno a vedeno, když, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, kterým bylo odvolání Nejvyššího státního zástupce odmítnuto, nebyla naplněna objektivní a zejména pak subjektivní stránka zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, pro který byl žalobce stíhán, čemuž odpovídaly od počátku řízení výslechy svědků a což se ostatně projevilo i v tom, že žalobce byl opakovaně soudem prvého stupně obžaloby zprošťován (celkem 3x). Tato skutečnost proto podporuje významnou nedůvodnost zahájeného a vedeného trestního stíhání žalobce v dané věci.

25. Naposledy soud nemůže nezmínit to, jakým dojmem žalobce na soud v rámci ústních jednání, kterých se osobně účastnil a v rámci své účastnické výpovědi, působil. Žalobce vypadal v jednací síni zcela sklesle, bez energie, chuti do života, bez pravidelného očního kontaktu s okolím a s výrazně podrytým sebevědomím, což se odrazilo v samotném projevu žalobce. Proto je podle názoru soudu zcela uvěřitelná výpověď svědků, kteří popsali, že vlivem trestního stíhání se z žalobce osobnostně i fyzicky stala „troska“.

26. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle něhož jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

27. Při jednání konaném dne [datum] soud seznámil účastníky řízení s obdobnými případy vhodnými ke komparaci, jednalo se o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 90/2019, sp. zn. 22 C 97/2018 a sp. zn. 19 C 304/2011 a věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 302/2016. Konkrétně ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 90/2019 byl poškozený rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27.11.2020, č. j. 11 C 90/2019 – 133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20.4.2021, č. j. 35 Co 111/2021 – 161 odškodněn částkou ve výši 445 000 Kč. Tento poškozený byl stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku (po překvalifikování; nejprve byl stíhán pro trestný čin podvodu) se sazbou od dvou do osmi let a délkou trestního stíhání 1919 dní. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání s ním zaměstnavatel ukončil spolupráci, v rodinném životě se mu dostávalo výčitek od manželky, měl drobné duševní problémy, lékaře však nevyhledal. Ve veřejném životě se mu dostalo dehonestace a pomluv od okolí. Kontaktům s lidmi se proto raději vyhýbal. I jeho věc byla medializována. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 97/2018 byl poškozený odškodněn rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12.2.2020, č. j. 22 C 97/2018 – 227 ve spojení s mimosoudním plněním žalované částkou 877 500 Kč. Tento poškozený byl stíhán pro trestný čin krádeže a poškozování cizí věci se sazbou dva roky až osm let a délkou trestního stíhání 702 dní. Poškozený byl cizinec, vazebně stíhán, daleko od domova a nemohl se stýkat s rodinou. Také poškozený trpěl v důsledku trestního stíhání stresem a bolestmi hlavy. Současně byl tento poškozený hendikepován, neboť mu chyběla dolní končetina. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 304/2011 byla poškozená rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6.9.2018, č. j. 19 C 304/2011 – 454 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14.2.2019, č. j. 70 Co 27/2019 - 504 odškodněna částkou 605 500 Kč. Poškozená byla stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku s hrozícím trestem šest měsíců až tři roky odnětí svobody a délkou trestního stíhání pět let a osm měsíců. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo u poškozené k přerušení jeho advokátní činnosti, kterou vykonávala a také po určitou dobu byla tato poškozená pravomocně odsouzenou pachatelkou trestného činu, když ke zprošťujícímu rozhodnutí došlo až na základě zásahu Nejvyššího soudu, když původně odsuzující rozhodnutí byla zrušena. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 93/2014 byl poškozený rozsudkem ze dne 13.4.2016, č. j. 10 C 93/2014 - 224 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1.11.2017, č. j. 69 Co 302/2016 - 391 odškodněn částkou 875 000 Kč. Tento poškozený byl stíhán pro porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání od šesti měsíců do pěti let. Délka trestního stíhání činila 5 let a 10 měsíců. Vlivem trestního stíhání došlo k dopadům do osobního a rodinného života tohoto poškozeného a dále k dopadům do profesního života. Poškozený byl vojákem z povolání s důstojnickou hodností, který působil v Generálním štábu Armády ČR, přičemž vedené trestní stíhání přeťalo jeho možný profesní růst. Současně byla poškozena jeho dobrá pověst jako vojáka z povolání. Poškozený po celou dobu trestního stíhání žil v hluboké existenční nejistotě (i své rodiny). V rodinném životě byl vystaven výčitkám své manželky po celou dobu vedeného trestního stíhání. I případ tohoto poškozeného byl medializován. Soud je závěru, že ve všech těchto případech se podstatné znaky shodují s věcí žalobce, nicméně v případě žalobce došlo podle přesvědčení soudu jak k výraznějším zásahům do osobního života, tak délka jeho trestního stíhání byla podstatně delší než v popsaných případech (nejblíže se délkou trestního stíhání podobala věc 11 C 90/2019) a také žalobci hrozila vyšší trestní sazba než ve dvou výše zmíněných případech. Soud se proto domnívá, že odškodnění pro žalobce by se mělo pohybovat minimálně ve stejné výši, resp. mělo by být vyšší než v uvedených případech, resp. odpovídat svou výší zadostiučinění ve věci 10 C 93/2014. Jelikož však žalobce svou žalobou nárokoval „toliko“ částku 700 000 Kč, když mimosoudně byl žalovanou odškodněn částkou 100 000 Kč, přiznal mu soud výrokem II. rozsudku zbytek nárokované částky ve výši 600 000 Kč.

29. Pokud žalovaná přiznala odškodnění a nabídla komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 125/2019, kdy poškozený byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2020 čj. 125/2019–97 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, čj. 39 Co 254/2020–140 odškodněn částkou 80 000 Kč, dospěl soud k závěru, že tento případ není ke komparaci vhodný. Tento poškozený byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 písm. a) tr.zák., za což mu hrozil trestné odnětí svobody 6 měsíců až 5 let a trestní stíhání trvalo 5 let a 10 měsíců, resp. poškozený byl s ohledem na probíhající souběžné trestní řízení v nejistotě ohledně hrozícího nepodmíněného trestu toliko 3 roky (jak bylo odůvodněno ve zmíněných rozsudcích). V případě tohoto poškozeného soud zjistil toliko zásahy do profesní oblasti, kdy tento působil jako správce konkurzní podstaty a nezákonné trestní stíhání v něm vyvolalo určité znaky profesního selhání. Jiné zásahy nebyly u poškozeného zjištěny. Lze proto konstatovat, že žalobci hrozila vyšší trestní sazba než tomuto poškozenému, délka trestního stíhání u žalobce resp. hrozba uložení nepodmíněného trestu trvala podstatně déle než u tohoto poškozeného a zásahy do osobního života žalobce byly razantnější a více devastační než v případě tohoto poškozeného. Soud se proto nepřiklonil k případu, který pro srovnání s věcí žalobce zvolila žalovaná, neboť se mu nejeví jako přiléhavý.

30. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s § 15 odst. 1, 2 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uznala, jako důvodnou částku ve výši 100 000 byla povinna tuto částku žalobci uhradit do šesti měsíců od uplatnění nároku dne 10.3.2024. Jelikož tak učinila až dne 20.12.2023, dostala se za dobu od 11.9.2023 do 20.12.2023 do prodlení a soud proto žalobci za tuto dobu přiznal příslušenství z částky 100 000 Kč. Obdobná situace je i u částky 600 000 Kč, kterou soud přiznal žalobci výrokem II. rozsudku, protože žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 10.3.2024, dostala se žalovaná do prodlení uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty, počítané od doby uplatnění nároku, tedy opět dnem 11.9.2024. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z částky 18 600 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6 úkonů právní služby po 3 100 Kč – převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a 4x účast na jednání dne 12.2.2024, dne 28.2.2024, dne 20.3.2024 a dne 8.4.2024) a z náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a 4x účast na jednání), ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 4 284 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.

32. Soud naopak nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za úkony právní služby v podobě porad se svým právním zástupcem (porada dne [datum] před podáním žaloby a porady dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] vždy před konáním ústního jednání), neboť tyto soud neshledal jako účelně vynaložené. Pokud jde o poradu před podáním žaloby, je zjevné, že tato nebyla vykonána v rámci tohoto řízení, neboť se konala před jeho zahájením, nad to lze tuto poradu týkající se seznámení s věcí zahrnout do úkonu právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, který v sobě standardně zahrnuje obeznámení se s věcí a rovněž přípravu věci na její projednání před soudem. Ani ostatní porady konané vždy před jednotlivými ústními jednáními nebyly podle přesvědčení soudu již účelné, neboť věc po skutkové ani právní stránce nevykazovala žádnou obtížnost, návrhy na provedení důkazů v podobě listin a výslechu svědků byly žalobcem specifikovány již v žalobním návrhu, což svědčí o tom, že právní zástupce žalobce byl před jejím podáním komplexně a dostatečně obeznámen o předmětu řízení, tj. k jakým skutečnostem by měli svědci vypovídat a rovněž soud v rámci řízení neposkytoval žalobci žádná poučení za účelem doplnění rozhodných skutečností či označení důkazů, které by vyžadovalo případnou konzultaci dalšího procesního postupu s právním zástupcem.