22 C 181/2023 - 415

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 217 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 91 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 991,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 991,85 Kč od 11. 9. 2023 do 20. 12. 2023 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 991,85 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 97 608,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 11. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 808,50 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem soudu doručeným dne 11. 9. 2023 domáhal zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 8 T 40/2017 (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Posuzované řízení trvalo 7 let a 5 měsíců, což nelze považovat za přiměřenou dobu. Věc nebyla hmotně, procesně ani skutkově složitá. Ve věci nebyl mezinárodní prvek, byly v posuzovaném řízení obviněny dvě osoby, byl posuzován jeden trestný čin a spis měl okolo 7 000 listů, což není věc rozsáhlá. Procesně věc také nebyla složitá, kdy bylo rozhodnuto během 10 jednacích dní, nicméně odvolací soud rozhodl až po 4,5 letech od podání obžaloby. Věc byla projednávaná pouze na dvou instancích, kdy oba soudy rozhodovaly 3x, na tom však žalobce nenese vinu, neboť opravné prostředky nepodával on. Doručování písemností žalobci bylo bezproblémové a podání žalobce směřovala pouze k jeho obraně. Orgány činné v trestním řízení žalobce zbytečně nezatěžoval, vždy se k orgánům činným v trestním řízení dostavil, příp. se předem včas omluvil, na délce řízení tak neměl podíl. Vinu na délce řízení nesou orgány činné v trestním řízení. Ze strany státního zástupce byla podávána opakovaně odvolání. Žalobce byl stíhán za skutek, který měl spáchat již v roce 2010. První obžaloba byla podána v dubnu 2017, avšak soud jí k došetření vrátil až v září 2017, nicméně to bylo následně odvolacím soudem v prosinci 2017 zrušeno. Věc se tedy za rok řízení nikam neposunula. První hlavní líčení bylo nařízeno až na březen 2018. První rozsudek byl doručen státnímu zastupitelství až po 8 měsících od vyhlášení. Co se významu řízení pro žalobce týká dle judikatury NS jde o řízení, které má zvýšený význam pro žalobce. Trestní stíhání zasáhlo do jeho pověsti, věc byla medializovaná, byl na vysoké pracovní pozici, avšak díky trestnímu stíhání se od něj obchodní partneři stranili. Žalobce následně dlouhou dobu nemohl najít práci. Trestní stíhání mělo vliv i na zdravotní stránku žalobce, trpěl bolestmi hlavy, způsobenou stresem a depresemi z trestního stíhání. Za rok řízení požaduje částku 20 000 Kč i s ohledem na rozsáhlou medializaci věci a intenzitu zásahu do osobnostní sféry žalobce. Základní částku je třeba navýšit o 20 % s ohledem na to, že žalobce se na délce nepodílel, dále s ohledem na význam předmětu pro žalobce, kdy šlo o trestní věc, je na místě základní částku navýšit o 50 % Nárok u žalované uplatnil dne 10. 3. 2023. Úrok z prodlení požaduje od 11. 9. 2023 do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že žalovaná na jeho nároku plnila částku 91 000 Kč, která mu byla připsána dne 20. 12. 2023 na účet, s ohledem na to bere žalobu v tomto rozsahu zpět. Uvedl, že základní částka za rok řízení ve výši 20 000 Kč byla stanovena s ohledem na závažnost jednání, pro které bylo trestní stíhání vedeno, ale i vzhledem k celkové délce řízení. Jediným důvodem, proč řízení trvalo nepřiměřeně dlouho je liknavý a nedůsledný postup orgánů činných v trestním řízení. K významu předmětu řízení pro žalobce uvedl, že nelze směšovat dva samostatné nároky a okolnosti, které spolu nesouvisí. Věc byla medializovaná po celou dobu trestního stíhání a tím tedy byla nemajetková újma prohloubena. Při jednání soudu uvedl, že žalobce byl v nejistotě už od prvních úkonů Policie ČR, řízení tak prakticky trvalo 11 let. Na délce řízení se zásadně podílel Obvodní soud pro Prahu 1, kterému byla věc opakovaně vrácena s uvedením, že skutkově byla věc dobře zjištěna. Nelze přičítat k tíži žalobce, že navrhoval ve věci svědky, navíc za skutečnosti, že Nejvyšší soud následně řekl, že právě z výslechu jedné ze svědkyň bylo od počátku jasné, že se žalobce trestné činnosti nedopustil. O tom, že řízení nebylo složité svědčí i to, že byl řešen jeden trestný čin dvou obviněných.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 10. 3. 2023 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy a náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Tento nárok uznala důvodným v částce 91 000 Kč, což bylo žalobci sděleno stanoviskem ze dne 18. 12. 2023. Zrekapitulovala obsah přílohového spisu, kdy konstatovala, že délka řízení byl 8 let a 7 měsíců, přípravné řízení trvalo dva roky a bylo vyslýcháno značné množství svědků a bylo nezbytné shromáždit značné množství důkazů. Před soudem pak řízení trvalo 5,5 let. Délku řízení však žalovaná shledala nepřiměřenou. Základní částku za rok řízení stanovila ve výši 15 000 Kč, při poloviční výši za první dva roky řízení. Věc byla po skutkové a procesní stránce složitá, kdy bylo potřeba provést značné množství výslechů svědků a bylo třeba provést značné množství listinných důkazů. Základní částku s ohledem na složitost věci tak snížila o 10 %. Soud I. stupně a II. stupně rozhodovaly 3x, Nejvyšší soud jednou, proto byla základní částka snížena o 10 %. Délka řízení byla ovlivněna zejména tím, že byl opakovaně rušen rozsudek soudu I. stupně a soud I. stupně věc vrátil k došetření státnímu zástupci, když toto bylo následně soudem odvolacím zrušeno. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce není na místě základní částku navyšovat, neboť žalobce samostatně nárokuje i nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a jedno hledisko by tak bylo posuzováno 2 x.

4. Účastníci učinili nesporným, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 10. 3. 2023, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne 18. 12. 2023 konstatovala, že v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 40/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla částku (za tento nárok) ve výši 91 000 Kč.

5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

6. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 10. 3. 2023, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne 18. 12. 2023 konstatovala, že v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 40/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla částku (za tento nárok) ve výši 91 000 Kč. Celkově mu poskytla částku 390 287 Kč. (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, uplatnění nároku ze dne 10. 3. 2023 na č.l. 109-119 spisu a č.l. 352-364 spisu, včetně doručenky na č.l. 127 až 130 spisu, potvrzení žalované ze dne 10. 3. 2023 na č.l. 131 spisu, stanoviska ze dne 18. 12. 2023 na č.l. 366-369 a 378-381 spisu).

7. Žalovaná na účet advokátní kanceláře právního zástupce žalobce připsala dne 20. 12. 2023 částku 390 287 Kč (zjištěno z výpisu z banky na č.l. 377 spisu).

8. Usnesením Policie České republiky č. j. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102 ze dne 25. 3. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu, mimo jiné i proti (v tomto odstavci také jen) „žalobci“ a dále ještě jednomu obviněnému, a to pro spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 26. 3. 2015. Dne 16. 4. 2015 byla podána stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 31. 3. 2015 byla podána stížnost i druhým obviněným. Stížnost byla k rozhodnutí předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze dne 22. 4. 2015. Následně byla podáním ze dne 10. 6. 2015 stížnost předložena Nejvyššímu státnímu zastupitelství k rozhodnutí. Usnesením ze dne 20. 7. 2015, č. j. 2 NZT 7/2015-31, Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo stížnost mimo jiné i žalobce, jako nedůvodnou. Věc byla policii vrácena dne 5. 8. 2015. Dále je ve věci založena plná moc pro zastupování žalobce, a to stejným právním zástupcem jako v řízení vedeného zdejším soudem (dále také jen v tomto odstavci „právní zástupce žalobce“). Ve věci jsou dále založeny důkazy, následně je založen protokol o vydání věci ze dne 10. 6. 2015, a to interního předpisu společnosti [Anonymizováno]. Následně je založena výzva k vydání věcí ze dne 10. 10. 2015. Následně je založen protokol o vydání hmotné věci ze dne 4. 11. 2015. Následně jsou ve spise založeny další důkazy. Dne 6. 11. 2015 byla podána žádost o sdělení informací v souladu s tr. řádem, jemuž bylo vyhověno dne 12. 11. 2015. Dne 13. 5. 2015 byl vyslechnut žalobce. V jeho výslechu bylo pokračováno dne 9. 11. 2015. Dne 22. 5. 2015 byl vyslechnut druhý obviněný. V jeho výslechu bylo pokračováno dne 25. 2. 2016. Ve dnech 25. 8. 2015, 4. 9. 2015, 31. 8. 2015, 2. 9. 2015, 3. 9. 2015, 21. 9. 2015, 17. 9. 2015, 17. 4. 2015, 9. 9. 2015, 14. 9. 2015, 5. 11. 2015, 26. 8. 2015, 8. 9. 2015, 11. 9. 2015, 27. 8. 2015 a 10. 9. 2015 proběhl výslech svědků. Dne 17. 3. 2016 bylo policii doručeno zproštění mlčenlivosti zde uvedeného generálního ředitele. Dne 31. 3. 2016 proběhl výslech svědka, přičemž během výslechu byla vznesena námitka, která byla dne 4. 4. 2016 předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Věc byla dne 12. 4. 2016 vrácena policii s tím, že šlo o námitku na přezkoumání postupu policejního orgánu, s tím, že VSZ uvedl, že přezkoumání postupu policejního orgánu bylo žádáno pouze v případě, že nebude zde uvedené osobě policejním orgánem účast na výslechu svědka umožněna, k čemuž však nedošlo, proto nebyl přezkum o postupu policejního orgánu prováděn. Dne 22. 1. 2016 byl vyslechnut svědek. Dne 14. 4. 2016 byly do spisu založeny další listiny. Dne 18. 4. 2016 se jeden ze svědků omluvil ze svého výslechu. Dne 24. 9. 2015 bylo založeno zproštění mlčenlivosti zde uvedené osoby. Následně dne 1. 9. 2015, 4. 11. 2015, 7. 9. 2015, 13. 4. 2015, 23. 2. 2016, 17. 4. 2015, 18. 2. 2016, 18. 9. 2015 a 15. 9. 2015 byli vyslechnuti svědci. Dne 31. 8. 2015 je učiněn záznam o tom, že se předvolaná svědkyně nedostavila s tím, že byl stanoven nový termín jejího výslechu. Dále jsou ve spise založeny úřední záznamy o podaných vysvětlení z roku 2014. Opatřením z 21. 9. 2015 byl přibrán tlumočník k překladu zde uvedené písemnosti. V listopadu a v prosinci 2015 bylo proplaceno tlumočné. Dne 8. 12. 2014 byly předloženy další listiny. Dne 24. 4. 2015 byl učiněn součinnostní dotaz ke zde uvedené společnosti a výzva k doplnění vydaných věcí. Dále dne 6. 11. 2015 byl učiněn další součinnostní dotaz. Na to bylo reagováno během prosince 2015. Součinnostní dotazy byly dále činěny během ledna a února roku 2016. Na což bylo během ledna a února 2016 reagováno. Dne 19. 10. 2015 policie požádala o součinnost při doručování jednomu z předvolaných svědků. Opakovaně dne 10. 12. 2015. Během října 2015 policie telefonicky kontaktovala zde uvedené svědky s tím, nechť se dostaví na dle svých předvolání na k podání jejich výpovědi. Během května 2015 je založeno poučení poškozené právnické osoby. V listopadu 2015 policie nevyhověla žádosti o nahlédnutí do spisového materiálu zde uvedené společnosti, k čemuž se společnost vyjádřila dne 6. 1. 2016. Opětovně jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu, a to přípisem policie ze dne 21. 1. 2016. Během března 2016 jsou učiněny dotazy ohledně posouzení osoby jednotlivých obviněných s tím, že žalobce neměl záznam ve zprávě o pověsti předložené Městskou částí Praha 11 a Městskou částí Praha 10. Z místa bydliště byly zprávy taktéž negativní. Stejně tak opis z evidence rejstříku trestů. Dne 28. 4. 2015 bylo zasláno vyrozumění o konání výslechu zde uvedených svědků. Právní zástupce žalobce dne 28. 4. 2014 požádal o změnu termínu konání výslechu jeho klienta, načež byl stanoven nový termín. Dne 6. 5. 2015 požádal obhájce druhého obviněného o změnu konání termínu výslechu jeho klienta. V srpnu 2015 byl právní zástupce žalobce informován o výslechu zde uvedených svědků. Stejně tak během září 2015. Dále během října 2015, v lednu 2016, v únoru 2016, v březnu 2016. Následně v březnu 2016 byli zástupci informováni o změně konání výslechu zde uvedených svědků. Právní zástupce žalobce dne 9. 6. 2015 nahlédl do trestního spisu. Dne 2. 9. 2015 opětovně. V únoru 2016 opětovně. Dne 19. 4. 2016 byl právní zástupce žalobce informován nebo vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, a to ve dnech 9. 5. 2016–12. 5. 2016. To bylo žalobci doručeno 28. 4. 2016 a jeho právnímu zástupci 19. 4. 2016. Dne 5. 10. 2015 podal právní zástupce žalobce návrhy na doplnění dokazování. Během listopadu 2015 navrhl druhý z obhájců návrh na doplnění dokazování, k čemuž byl policií vyzván, nechť tento návrh doplní, což učinil 24. 11. 2015. K čemuž policie dále sdělila, že stanoví v měsíci únor 2016 nový termín pro výslech zde navrženého svědka. V květnu 2016 právní zástupce žalobce prostudoval trestní spis. Dne 13. 5. 2016 navrhl žalobce zastavení trestního stíhání, které odůvodnil dne 19. 5. 2016. Dne 26. 5. 2016 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno odmítnutí návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 26. 5. 2016. Stejný den byl odmítnut i návrh na doplnění vyšetřování ze strany druhého obviněného. V květnu 2016 prostudovali spis poškození a dne 20. 6. 2016 byl podán návrh na podání obžaloby k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze ve věci žalobce a druhého obviněného pro spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Dne 28. 4. 2017 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručena obžaloba ze dne 12. 4. 2017 sp. zn. VZV 7/2015-168 ve věci dvou obviněných, mimo jiné i žalobce pro spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V květnu 2017 bylo soudem zjištěno, že v interním systému soudu není uložena obžaloba v elektronické podobě, načež ten samý den bylo kontaktováno Státní zastupitelství k tomu, aby předložili obžalobu i v elektronické podobě. Dne 16. 5. 2017 byl podán ze strany právního zástupce žalobce návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 18. 5. 2017 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení v trestní věci, a to z důvodu složitosti věci a z důvodu toho, že v dubnu byly skončeny obsáhlejší a komplikovanější věci. Bylo nutno vypracovat rozsudky v těchto věcech a nebude tedy možné do 19. 5. 2017 věc nastudovat a nařídit hlavní líčení. Dne 19. 5. 2017 bylo prodloužení lhůty povoleno a to do 31. 8. 2017. Během května 2017 podal návrh i druhý obviněný na nařízení předběžného projednání obžaloby spolu s návrhem na zastavení trestního stíhání. Dne 30. 8. 2017 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 14. 9. 2017. Dne 14. 9. 2017 se konalo neveřejné zasedání, přičemž bylo vyhlášeno usnesení č. j. 8 T 40/2017-6886, kterým byla trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Následně 18. 9. 2017 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí, a to s ohledem na složitost věci a s ohledem na dovolenou soudce a službu rozhodujícího soudce. Dne 18. 9. 2017 bylo povoleno prodloužení lhůty a to do 31. 10. 2017. Právnímu zástupci žalobce bylo usnesení doručeno 30. 10. 2017. Následně byla podána stížnost Vrchním státním zastupitelstvím proti rozhodnutí, která byla následně odůvodněna. Dne 5. 12. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu, který dne 20. 12. 2017 konal neveřejné zasedání, přičemž vyhlásil usnesení č. j. 5 To 392/2017-6906, kterým napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z odůvodnění se podává, že vrácení věci k došetření v daném případě rozhodně není, ani věcně důvodné, ani z procesních hledisek nutné. Na to z napadeného usnesení není patrno, ve kterých směrech je nutno přípravné řízení doplnit. Dne 17. 1. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 20. 2. 2018. Obhájce druhého obžalovaného požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize. Dne 29. 1. 2018 bylo hlavní líčení nařízeno na 1. 3. 2018. Následně jsou založeny omluvy jednotlivých předvolaných svědků. V únoru 2018 jeden ze svědků uvedl, že se domnívá, že by mělo být ze strany soudu požádáno o zproštění jeho mlčenlivosti, neboť mlčenlivosti byl zproštěn pouze za účelem svědecké výpovědi pro Policii České republiky. V únoru 2018 požádal obhájce druhého obviněného o sdělení programu hlavního líčení, čemuž bylo následně vyhověno. Dne 1. 3. 2018 se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti obžalovaní a líčení bylo odročeno na dne 3. 4. 201 a 24. 4. 2018. Následně dne 15. 3. 2018 jeden z přísedících soudu sdělil, že se již nebude účastnit žádných soudních jednání, a to díky služebnímu zákonu a stanovisku personálního odboru Ministerstva zemědělství, přičemž se soud během března roku 2018 dotázal obhájců a státního zástupce, zda s ohledem na změnu senátu budou žádat projednání opětovně, nebo budou souhlasit se čtením. Státní zastupitelství souhlasilo se čtením. Dne 2. 3. 2018 požádal právní zástupce žalobce o zaslání protokolu a poskytnutí zvukového záznamu z hlavního líčení. Dne 27. 3. 2018 sdělil právní zástupce žalobce, že nepožadují opětovné projednání, stejně tak dne 29. 3. 2018 sdělil druhý z obžalovaných. Dne 3. 4. 2018 se konalo hlavně líčení, byli vyslechnuti svědci a bylo přerušeno do 24. 4. 2018 a následně odročeno na 15. 5. a 29. 5. 2018. Soudu bylo dále předloženo zproštění mlčenlivosti. Dne 24. 4. 2018 se konalo hlavní líčení. Byli vyslechnuti svědci, hlavně líčení bylo přerušeno do 15. 5. 2018, a to za účelem výslechu dalších svědků. Dále jsou založeny omluvy některých svědků. Dne 15. 5. 2018 se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti svědci a bylo přerušeno do 29. 5. 2018 a současně odročeno na 31. 7. 2018. Dne 25. 5. 2018 jeden z přísedících sdělil, že odpoledne má závažné pracovní důvody a nemůže se účastnit odpoledního hlavního líčení, proto soud ten samý den k předvolaným svědkům na odpolední hodiny zrušil jejich předvolání a předvolal je na 31. 7. 2018. Dne 29. 5. 2018 se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti svědci a bylo přerušeno do 17. 7. 2018. Dne 16. 7. 2018 bylo zrušeno hlavní líčení nařízené na 17. 7. 2018, a to z důvodu vážných osobních důvodů předsedkyně senátu. Dne 31. 7. 2018 se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 21. 8. 2018. Dále je ve věci úřední záznam ze dne 31. 7. 2018 s tím, že přísedící se dne 21. 8. 2018 teprve vrací ze zahraničí, proto je přeodročeno na 23. 8. 2018. Dále jsou ve věci omluvy předvolaných svědků a návrhy na doplnění dokazování. Dne 23. 8. 2018 se konalo hl. líčení. Z hl. líčení se předem omluvil přísedící. Současně jeden ze svědků prohlásil, že se k hlavnímu líčení může dostavit v srpnu a od září již nikoliv s tím, že tedy hlavní líčení v srpnu nebylo možné nařídit, neboť nebyl společný termín přísedících. Proto bylo dotazováno, zda státní zástupce a ostatní účastníci řízení souhlasí, aby byli slyšeni svědci mimo hlavní, aby byly následně protokoly svědků pouze přečteny. Následně tedy bylo odročeno na 2. 10. 2018 a z toho důvodu, že nebylo možno najít shodu, aby se všichni ze senátu dostavili. Následně je založen protokol o výslechu svědků mimo hlavní líčení ze dne 23. 8. 2018, přičemž zde uvedení svědci byli vyslechnuti. Dne 23. 8. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 2.10.2018. Následně jsou založeny omluvy. Dne 27. 9. 2018 bylo z důvodu pracovní neschopnosti soudce zrušeno hlavní líčení. Dne 14. 12. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 29. 1. 2019. Dále jsou ve spise založeny další důkazy a případně reakce na součinnostní dotazy soudu. Dne 29. 1. 2019 se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 26. 2. 2019 a dále na 2. 4. 2019. Dále jsou založeny návrhy na doplnění dokazování. Dne 26. 2. 2019 se konalo hlavní líčení, byly čteny listinné důkazy. Hlavní líčení bylo přerušeno do 2. 4. 2019. To se hlavní líčení konalo, byly provedeny listinné důkazy a bylo uděleno slovo k závěrečným řečem. Ty byly předloženy již v písemné formě, načež byl vyhlášen rozsudek č. j. 8T 40/2017-7438, kterým byli oba obžalovaní zproštěny obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obou obžalovaných. Dne 24. 6. 2019 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí z důvodu složitosti věci, dovolené soudce a z důvodu pracovního vytížení, a to do dne 31. 8. 2019. Prodloužení lhůty bylo povoleno. Dne 30. 8. 2019 bylo požádáno opětovně o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí, a to do 15. 10. 2019. Prodloužení lhůty bylo povoleno do 15. 10. 2019. Následně bylo 8. 10. 2019 požádáno o prodloužení lhůty do 15. 12. 2019 - opět ze stejných důvodů, načež bylo dne 10. 10. 2019 vyhověno a prodlouženo bylo do 31. 12. 2019. Následně byla založena žádost o prodloužení lhůty do 30. 6. 2019, čemuž bylo dne 16. 4. 2019 vyhověno a byla prodloužena do 28. 6. 2019. Žalobci byl rozsudek doručen 27. 12. 2019, jeho právnímu zástupci 18. 12. 2019. Následně bylo podáno odvolání ze strany druhého obviněného, následně ve spise založeno odůvodnění odvolání Státního zastupitelství. Věc byla dne 13. 2. 2020 předložena soudu odvolacímu. Dne 17. 6. 2020 se konalo veřejné zasedání, načež bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na dne 22. 6. 2020. To se konalo, a bylo vyhlášeno usnesení č. j. 5 To 56/2020-7527, čímž byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a nalézacímu soudu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Věc byla dne 7. 7. 2020 vrácena soudu prvního stupně. Z rozhodnutí se podává, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Odvolací soud nemůže soudu prvního stupně vytknout nedostatečný rozsah dokazování, to neznamená, že by soud nedostatečně provedl dokazování či některé důkazy vynechal, nicméně má odvolací soud za to, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tím, co z provedeného dokazování vyplývá, respektive tyto okolnosti nedostatečně vysvětlil, nezanalyzoval a srozumitelně zhodnotil. Dále, že nebylo dostatečně vysvětleno, z čeho soud prvního stupně vychází při hodnocení postupu obžalovaných jako postupu v souladu s péčí řádného hospodáře. Rozhodnutí bylo během července a srpna 2020 doručeno účastníkům řízení. Současně byli vyzváni, ať sdělí, zda s ohledem na skutečnost, že skončil mandát jednoho z přísedících, budou žádat opakování celého hlavního líčení, nebo stačí přečíst pouze protokoly o hlavním líčení. K tomu právní zástupce žalobce sdělil, že souhlasí se čtením protokolu, stejně tak druhý z obhájců sdělil shodné stanovisko, stejně tak Státní zastupitelství. Dne 20. 8. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 8. 9. 2020. S ohledem na žádost právního zástupce žalobce s tím, že je zde možnost pozitivního onemocnění Covidem-19 a následnou karanténou bylo hlavní líčení nařízené původně na 8. 9. 2020 odročeno na 22. 9. 2020. Obhájce obžalovaného požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize, načež bylo hlavní líčení přeodročeno na 23. 9. 2020. Ve věci jsem založeny další návrhy na doplnění dokazování. Dne 23. 9. 2020 se konalo hlavní líčení, byly čteny protokoly o hlavních líčení a bylo vyzváno k závěrečným řečem, které byly předloženy v písemné formě. Následně byl vyhlášen rozsudek č. j 8 T 40/2017-7608, kterým byli oba obžalovaní zproštěni dle § 226 písm. a) tr. řádu podané obžaloby. Státní zástupce podal ve věci odvolání, žalobce se vzdal práva odvolání. Dne 6. 10. 2020 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí z důvodu složitosti věci a pracovního vytížení a to do 8. 12. 2020. Lhůta byla prodloužena do 8. 12. 2020. Následně 4. 12. 2020 byla podána předsedkyní senátu opětovná žádost o prodloužení lhůty a to do 25. 1. 2021, čemuž bylo opět vyhověno. Během ledna a února 2021 byl rozsudek doručen. Následně podal odvolání druhý z obžalovaných a následně je založeno odůvodnění odvolání státního zastupitelství ze dne 2. 2. 2021, přičemž byla vznesena i námitka proti protokolu o hlavním líčení ze dne 23. 9. 2020. Dne 10. 3. 2021 je ve věci úřední záznam o tom, že nebylo možno doručit obhájci obžalovaného s tím, že tedy nebyl kontaktní ani na telefonních číslech, přičemž dotazem u České advokátní komory bylo zjištěno, že tento má pozastavenou činnost od února 2021. Následně ve věci založena plná moc pro nového pro nového obhájce a k dotazu soudu z března 2021 tento sdělil, že již rozsudkem disponuje a nežádal o jeho opětovné zaslání. Dne 30. 3. 2021 byla věc předložena soudu odvolacímu a bylo nařízeno veřejné zasedání na 12. 5. 2021. Obhájce obžalovaného požádal o odročení tohoto zasedání z důvodu kolize. Dne 28. 4. 2021 požádal o reakci na žádost o odročení veřejného zasedání. Dne 26. 5. 2021 se konalo veřejné zasedání a veřejné zasedání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 2. 6. 2021, přičemž bylo tento den vyhlášeno usnesení č.j. 5 To 93/2021-7726, jímž byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové. Věc byla dne 17. 6. 2021 předložena soudu prvního stupně. Z odůvodnění se podává, že dřívější pokyny odvolacího soudu nebyly soudem nalézacím akceptovány a soudem prvního stupně nebylo dostatečné míře odůvodněno právní posouzení věci. Dne 15. 7. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení na dne 26. 8. 2021. Dne 15. 7. 2021 sdělil jeden z přísedících, že se nemůže hlavního líčení účastnit a tuto absenci vidí minimálně na několik měsíců. Dne 15. 7. 2021 bylo hlavní líčení zrušeno s tím, že ve věci bylo opakovaně změněn senát. Během září 2021 soud kontaktoval přísedícího, kdy by bylo možné, aby se účastnil hlavních líčení, případně ať sdělí, že je potřeba ustanovit jiného přísedícího. Následně je ve spise založeno, že přísedící již nevykonává funkci, byť mu tedy mandát neskončil. Soudem byli dále dotazováni účastníci, zda souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavních líčeních. K čemuž se vyjádřilo státní zastupitelství, že s tímto souhlasí. Dále obhájce obžalovaného požádal o nahlédnutí do spisu a poskytnutí další lhůty k vyjádření. Právní zástupce žalobce sdělil, že za zde uvedených podmínek nesouhlasí se čtením protokolu z hlavního líčení a trvá na opakovaném hlavním líčení. Dne 22. 10. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení na 25. 11. 2021. Dne 25. 11. 2021 se konalo hlavní líčení, přičemž bylo odročeno na 17. 1. 2022. Dne 17. 1. 2022 se konalo hlavní líčení. Bylo přistoupeno k doplňujícímu výslechu obžalovaného, ale byli vyslechnuti svědci. Byl vyhlášen rozsudek č. j. 8 T 40/2017-7862, kdy byli oba obžalovaní dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby. Státní zástupce podal odvolání do rozsudku přímo při hlavním líčení. Dále je ve spise založena žádost o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku a to do 28. 2. 2022, čemuž bylo vyhověno. Následně opět žádost o prodloužení lhůty do 21. 3. 2022, čemuž bylo vyhověno. Následně je založeno odůvodnění odvolání státního zastupitelství včetně námitky proti protokolu ze dne 17. 1. 2025. Věc byla 9. 6. 2022 předložena soudu odvolacímu, který nařídil veřejné zasedání na 14. 9. 2022. To se konalo a bylo vyhlášeno usnesení č.j. 5 To 164/2022-7975, čímž bylo rozhodnuto, že podle § 256 tr. řádu se odvolání zamítá. Věc byla dne 20. 10. 2022 vrácena soudu prvního stupně. Ve spise je založena žádost o prodloužení lhůty k vypracování písemného znění rozhodnutí, a to do 31. 10. 2022, čemuž bylo vyhověno. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 9. 2022. Následně bylo podáno dovolání Nejvyšším státním zastupitelstvím, a to dne 14. 12. 2022, přičemž věc byla předložena dne 16. 3. 2023 Nejvyššímu soudu, kdy při neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2023 bylo rozhodnuto, že zde uvedený soudce je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Následně se dne 12. 7. 2023 konalo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu v Brně, to bylo odročeno na neurčito. Dne 27. 9. 2023 se konalo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu v Brně, přičemž bylo odročeno na 11. 10. 2023. To se konalo a bylo následně odročeno na 25. 10. 2023, při němž bylo vyhlášeno usnesení č. j. 5 Tdo 2252/2023-8042, kterým bylo dovolání Nejvyššího státního zástupce odmítnuto. Věc byla vrácena soudu prvního stupně 1. 12. 2023. Z odůvodnění usnesení, zejména z bodu 38 se podává, že v průběhu trestního řízení nebyly zjištěny jakékoliv okolnosti nasvědčující osobnímu zájmu obviněných na schválení pojištění tohoto obchodního případu. Naopak například zde uvedená svědkyně takové úvahy jednoznačně vyloučila. Ani nebylo prokázáno, že by byli obvinění obchodní případ nějakým nestandardním způsobem prosazovali nebo se snažili přimět ostatní členy představenstva či jiné fyzické osoby, ve zde uvedené společnosti pohlížet na ně shovívavě. (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 8 T 40/2017).

9. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 4. 2024, č.j. 28 C 215/2023-485, rozhodl zatím nepravomocně o nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR ze dne 25. 3. 2015. Soud řízení v částce 100 000 Kč a poskytnutí omluvy zastavil z důvodu plnění žalované a žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím. Soud shledal zásahy trestního stíhání do zdravotní sféry žalobce (deprese, migrenózní stavy, aj.), žalobce ztratil chuť do života, bál se o svou budoucnost a budoucnost rodiny, zhubnul. Soud shledal zásahy do rodinného života žalobce – častější hádky o nepodstatných věcech, odložení početí dalšího potomka prostř. tzv. umělé reprodukce, žalobce se nemohl nově narozenému potomkovi (narozen 2015) dostatečně věnovat a radovat se z jeho narození, nemohl s péčí o narozeného potomka pomoci, ochladl vztah s bratrem. Soud zhodnotil i zásah do pracovního života žalobce – nemohl najít práci v oboru, přestože pracoval na vysokých pozicích, trestní stíhání v pracovních kruzích poškodilo jeho dobré jméno a renomé, již ho nechtěl nikdo zaměstnat a musel obor opustit a věnovat se jiné činnosti. Soud dále neodhlédl od toho, že žalobce nemohl vložit základní kapitál do nového podnikání, kterému se věnoval dlouhodobě před započetím trestního stíhání, stejně tak nemohl investovat v důsledku trestního stíhání do nemovitosti, ve které chtěl bydlet. Soud dále přihlédl i k významné nedůvodnosti zahájení a vedení trestního stíhání, neboť dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023 nebyla od počátku naplněna objektivní a zejména subjektivní stránka zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, pro který byl žalobce trestně stíhán, čemuž od počátku odpovídaly výslechy svědků.

10. Další důkazy soud neprovedl pro jejich duplicitu s provedeným obsahem přílohového spisu. Soud dále neprovedl důkaz výslechem žalobce s ohledem na to, že tento byl navrhován k prokázání významu předmětu řízení pro žalobce. Soud odkazuje na dále uvedené, zejména že význam předmětu pro žalobce byl posuzován již v řízen sp.zn. 28 C 215/2023, žalobce nové odlišné skutečnosti, co se významu předmětu řízení pro něj, než tvrdil v uvedeném řízení, neuvádí a jednalo by se tak o dvojí posouzení stejných skutečností. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 13 odst. 1 věty první zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

22. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

23. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne 18. 1. 2024 soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil co do částky 91 000 Kč (výrok I.)

24. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

25. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

26. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [Anonymizováno] a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [Anonymizováno] proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [Anonymizováno] proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

27. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

28. Řízení bylo zahájeno dne 25. 3. 2015 (dle konstantní judikatury lze zásadně počátek řízení počítat od usnesení o zahájené trestního stíhání) a skončeno bylo právní mocí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, tj. 14. 9. 2022. Nutno dodat, že sice ve věci proběhlo ještě řízení dovolací, nicméně při posouzení délky řízení je rozhodné, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Délka posuzovaného řízení tak činí 7 let 5 měsíců a 2 týdny. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a zejména s ohledem na typ řízení) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci (trestní řízení) zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Nemajetková újma je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakc, což ostatně ani žalovaná nesporovala. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení, resp. 1 416,70 Kč za měsíc. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo téměř 8 let, což lze hodnotit jako značně dlouhé řízení, zejména tedy s ohledem na to, že šlo o řízení trestní a od zahájení trestního stíhání do dne podání obžaloby uběhly téměř 2 roky, nelze tedy než uzavřít, že základní částka ve výši 109 083,50 Kč, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 6 x 17 000 Kč + 5 x 1 416,70 Kč), je zcela odpovídající.

29. Soud dále základní částku modifikoval s ohledem na kritéria posuzovaných řízení s přihlédnutím ke kritériím uvedených v ust. § 31a OdpŠk, jejichž výčet však není taxativní.

30. Co se týká postupu soudu, soud shledal, že na délce řízení se zásadně podílely orgány činné v trestním řízení, zejména soud. Soudy nepostupovaly plynule a koncentrovaně. Zásadně se na délce řízení odrazila skutečnost, že rozsudky soudu I. stupně byly opakovaně zrušeny z důvodu toho, že se soud nevypořádal s právním hodnocením provedených důkazů, nedržel se závazného právního názoru soudu odvolacího. Nejvyšší soud následně i ve svém konečném rozhodnutí uvedl „že pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že v průběhu trestního řízení nebyly zjištěny jakékoliv okolnosti nasvědčující osobnímu zájmu obviněných na schválení pojištění tohoto obchodního případu. Naopak například zde uvedená svědkyně takové úvahy jednoznačně vyloučila. Ani nebylo prokázáno, že by byli obvinění obchodní případ nějakým nestandardním způsobem prosazovali nebo se snažili přimět ostatní členy představenstva či jiné fyzické osoby, ve zde uvedené společnosti pohlížet na ně shovívavě“. Je tak na místě tyto okolnosti zásadně hodnotit k tíži žalované. Dále k tíži žalované lze přičíst nekoncentrovaný postup soudu ohledně vrácení věci k došetření státnímu zástupci, což bylo následně zrušeno a uloženo soudu, ať ve věci jedná a rozhodne, kdy z odůvodnění vyplývá mmj. že není patrné ve kterých směrech je nutné přípravné řízení doplnit. Ve věci byly opakovaně prodlužovány lhůty k vypracování písemného znění rozhodnutí a učinění prvních úkonů ve věci a to v řádech několika měsíců. V řízení byla shledána období zásadní nečinnosti soudu, a to od 23. 8. 2018 do 29. 1. 2019, od 13. 2. 2020 do 17. 6. 2020, od 2. 6. 2021 do 25. 11. 2021 a od 21. 3. 2022 do 14. 9. 2022, celkem 20 měsíců. Přičemž uvedené nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo možno tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. Soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 20 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní již pro samotný závěr pro shledání délky řízení jako nepřiměřené, neboť nesmí dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak průtahy způsobené procesním soudem a postup orgánu činných v trestním řízení byly natolik zásadní pro délku řízení, že je zde spravedlivý důvod základní částku ještě navýšit.

31. Co se týká složitosti řízení, soud shledal, že šlo o věc složitou. Posuzované řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy. Již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Bylo vyslechnuto značné množství svědků, bylo provedeno značné množství důkazů, ve věci bylo opakovaně žádáno posouzení zproštění mlčenlivosti, byl ustanoven tlumočník, ve věci bylo rozhodováno o zabrání/vydání věcí a ve věci byli stíháni dva obvinění/obžalovaní. O složitosti věci svědčí i skutečnost, že spis čítá okolo 8 000 stran. S ohledem na toto kritérium soud základní částku snížil o 10 %.

32. Nejzásadnějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam předmětu řízení pro žalobce. Dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestního, řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce se tedy presumuje, avšak soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že u zdejšího soudu probíhalo řízení sp.zn. 28 C 215/2023 o nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíhání, přičemž v rámci tohoto řízení byly zásahy do života žalobce, do jeho všech životních sfér, posuzovány v rámci odškodnění za tento nárok. Pokud by soud více hodnotil tvrzení a navržené důkazy stran žalobce co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, soud by shodné okolnosti hodnotil dvakrát a docházelo by k duplicitnímu přičítání téže okolnosti. Pokud pak žalobce uvádí, že byl v nejistotě, která trvala devět let, byl ohrožen vysokou trestní sazbou a vysokou náhradou škody, což zesílilo nejistotu žalobce, pak tyto okolnosti byly hodnoceny v rámci uvedeného řízení při odškodňování žalobce za nezákonné trestní stíhání. Pouze pro úplnost soud dodává, že s ohledem na uvedené tedy dokazování směrem k prokázání jednotlivých dopadů trestního stíhání do žalobcova života soud nevedl. Soud nikterak nebagatelizuje význam předmětu řízení pro žalobce, avšak s ohledem na uvedené soud základní částku nemodifikoval.

33. Účastníci řízení, ani žalobce, se na délce nepodíleli. Hlavní líčení byla sice k jejich žádostem odročována, nicméně žádosti to byly vždy důvodné. Navíc účastníci souhlasili se čtením protokolů v případě změny obsazení senátu. Soud základní částku s ohledem na toto kritérium nemodifikoval.

34. K tvrzení žalobce, že je ze spisu zřejmé, že je veden nepřehledně, soud uvádí, že se jedná o trestní spis a ten je veden jinak, než je tomu u spisů v civilním řízení, kde se listiny zakládají dle data podání. U trestních spisů – v přípravné a vyšetřovací fázi řízení – tomu tak ovšem není, a to z důvodu přehlednosti jednotlivých důkazů, vyjádření, aj. Soud neshledal, že by se spis v posuzovaném řízení lišil od jiných trestních spisů, co se jeho vedení týká.

35. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 119 991,85 Kč. Soud vycházel ze základní částky 109 083,50 Kč (17 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), zvýšenou o 10 % (- 10 % složitost řízení, + 20 % postup soudů). Žalovaná mu přiznala částku 91 000 Kč. Soud tak žalobci dále přiznal částku 28 991,85 Kč.

36. Co se týká úroku z prodlení, žalovaná se dostala do prodlení s plněním uplynutím dne 10. 9. 2023, kdy uplynula zákonná šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku, když žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 10. 3. 2023. O příslušenství bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 217 600 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení. Soud tedy žalobci přiznal, co se příslušenství týká, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 991,85 Kč od 11. 9. 2023 do 20. 12. 2023 (částečné plnění stran žalované) a z částky 28 991,85 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II a III).

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Přestože žalobci výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě mu přiznat plnou náhradu nákladů řízení, protože výše přiznané částky závisela toliko na úvaze soudu. Náklady řízení žalobce v dané věci představuje částka 24 808,50 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 22 808,50 Kč. Náklady právního zastoupení jsou představovány odměnou právního zástupce žalobce podle § 7 bod 5, 9 odst. 4 písm. a) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, toliko i k tvrzení žalobce ohledně stanovení jiné tarifní hodnoty) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za pět úkonů právní služby ve výši 15 500 Kč (3 100 Kč á úkon) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby, účasti na jednání soudu dne 14. 8. 2024 (2 úkony, neboť jednání soudu přesahovalo 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Dále odměnou za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu za účast na jednání soudu dne 21. 8. 2024, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, v poloviční výši tj. 1 550 Kč. K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 6 x 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto mu soud dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal částku 3 958,50 Kč (21 % ze 18 850 Kč).

38. Soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v poradě s klientem dne 12. 8. 2024, neboť dle soudu nejde o účelný úkon právní služby. Věc nevykazovala právní ani skutkovou složitost, právní zástupce žalobce byl s věcí žalobce dobře seznámen, všechny důkazy a tvrzení byly učiněny v rámci žalobního návrhu.

39. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožnit včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.