29 Co 427/2024 - 441

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lucie Bičákové a soudců JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. srpna 2024, č. j. 22 C 181/2023-415 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II a III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tako: I. Řízení se co do částky [částka] zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Rozhodl tak o nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřené dlouhé [podezřelý výraz] stíhání vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“).

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a považovala již poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka] za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, vyplacené v průběhu řízení, za dostatečné.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 9 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází. Pouze shrnuje, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, týkalo se hospodářské kriminality, trestní spis přesáhl 8 000 stran, s žalobcem byla obžalována ještě další osoba, věc byla jednou rozhodnutím soudu I. stupně vrácena k došetření, toto rozhodnutí bylo následně ke stížnosti státního zástupce zrušeno, ve věci samé rozhodoval následně soud I. stupně 3 x, odvolací soud 3 x a Nejvyšší soud 1 x.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 31 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ a také, v otázce zastavení řízení, na § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud I. stupně také odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).

6. V poměrech daného případu věc uzavřel, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo právní mocí usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Soud I. stupně uvedl, že ve věci proběhlo ještě řízení dovolací, nicméně při posouzení délky řízení je rozhodné, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Délka posuzovaného řízení tak činila 7 let 5 měsíců a 2 týdny. Tu již shledal soud I. stupně nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a náleží mu peněžitá satisfakce. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je dle soudu I. stupně v daném případě na místě vycházet ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení, resp. [částka] za měsíc. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí [částka] za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo téměř 8 let, což lze hodnotit jako značně dlouhé řízení, zejména tedy s ohledem na to, že šlo o řízení [podezřelý výraz] a od zahájení [podezřelý výraz] stíhání do dne podání obžaloby uběhly téměř 2 roky, nelze tedy než uzavřít, že základní částka ve výši [částka], stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 6 x [částka] + 5 x [částka]), je zcela odpovídající.

7. Soud I. stupně dále základní částku modifikoval s ohledem na kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk. Na délce řízení se zásadně podílely orgány činné v [podezřelý výraz], zejména soudy, které nepostupovaly plynule a koncentrovaně. Na délce řízení se odrazila skutečnost, že rozsudky soudu I. stupně byly opakovaně zrušeny z důvodu toho, že se soud nevypořádal s právním hodnocením provedených důkazů, nedržel se závazného právního názoru soudu odvolacího. Nejvyšší soud následně i ve svém konečném rozhodnutí uvedl „že v průběhu [podezřelý výraz] nebyly zjištěny jakékoliv okolnosti nasvědčující osobnímu zájmu obviněných na schválení pojištění tohoto obchodního případu. Naopak například zde uvedená svědkyně takové úvahy jednoznačně vyloučila. Ani nebylo prokázáno, že by byli obvinění obchodní případ nějakým nestandardním způsobem prosazovali nebo se snažili přimět ostatní členy představenstva či jiné fyzické osoby, ve zde uvedené společnosti pohlížet na ně shovívavě“. Je tak na místě tyto okolnosti zásadně hodnotit k tíži žalované. Dále k tíži žalované lze přičíst nekoncentrovaný postup soudu ohledně vrácení věci k došetření státnímu zástupci, což bylo následně zrušeno a uloženo soudu, ať ve věci jedná a rozhodne, kdy z odůvodnění vyplývá mj. že není patrné ve kterých směrech je nutné přípravné řízení doplnit. Ve věci byly opakovaně prodlužovány lhůty k vypracování písemného znění rozhodnutí a učinění prvních úkonů ve věci a to v řádech několika měsíců. V řízení byla shledána období zásadní nečinnosti soudu, a to od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], celkem [hodnota] měsíců. Přičemž uvedené nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo možno tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. Soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 20 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní již pro samotný závěr pro shledání délky řízení jako nepřiměřené, neboť nesmí dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak průtahy způsobené procesním soudem a postup orgánu činných v trestním řízení byly natolik zásadní pro délku řízení, že je zde spravedlivý důvod základní částku ještě navýšit.

8. Pokud jde o složitost řízení, tu soud I. stupně shledal. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Bylo vyslechnuto značné množství svědků, bylo provedeno značné množství důkazů, ve věci bylo opakovaně žádáno posouzení zproštění mlčenlivosti, byl ustanoven tlumočník, ve věci bylo rozhodováno o zabrání/vydání věcí a ve věci byli stíháni dva obvinění/obžalovaní. O složitosti věci svědčí i skutečnost, že spis čítá okolo 8 000 stran. S ohledem na toto kritérium soud základní částku snížil o 10 %.

9. Pokud jde o význam řízení pro žalobce dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení [podezřelý výraz], řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce se tedy presumuje, avšak soud I. stupně konstatoval, že v řízení sp. zn. [spisová značka] o nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným [podezřelý výraz] stíhání byly posuzovány zásahy do života žalobce. Soud I. stupně se tedy musí vyvarovat duplicitnímu přičítání téže okolnosti. Pokud tedy žalobce tvrdil, že byl v nejistotě, která trvala devět let, byl ohrožen vysokou [podezřelý výraz] sazbou a vysokou náhradou škody, což zesílilo nejistotu žalobce, pak tyto okolnosti byly hodnoceny v rámci uvedeného řízení při odškodňování žalobce za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání. Soud I. stupně proto dokazování v otázce jednotlivých dopadů [podezřelý výraz] stíhání do žalobcova života neprováděl. Z důvodu významu řízení pro žalobce tedy základní částku nemodifikoval.

10. Pro chování poškozeného pak soud I. stupně základní částku také nijak nemodifikoval.

11. Výslednou částku přiměřeného zadostiučinění stanovil na [částka] ([částka] za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), zvýšenou o 10 % (- 10 % složitost řízení, + 20 % postup soudů). Zohlednil dobrovolné plnění žalované po podání žaloby ve výši [částka] a žalobci přiznal částku [částka]. Co se týká úroku z prodlení, žalovaná se dostala do prodlení s plněním uplynutím dne [datum], kdy uplynula zákonná šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku, když žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum]. O příslušenství rozhodl dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud I. stupně tedy žalobci přiznal, co se příslušenství týká, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (částečné plnění stran žalované) a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II a III). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř.

12. Proti výrokům III a IV napadeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém po vymezení teoretických předpokladů nároku na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení namítal, že není zřejmé, jak bylo zohledněno přiznání nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání, zde namítal nepřezkoumatelnost. Dále namítal, že řízení by nebylo složité, kdyby orgány činné v [podezřelý výraz] řízení (dále též „OČTŘ“) správně vyhodnotily důkazy navrhované obhajobou. Délku řízení způsobily výhradně OČTŘ. Namítal i nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení, kdy soud I. stupně s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 měl vycházet jako z tarifní hodnoty z částky [částka] a měl přiznat odměnu i za úkon porada s klientem dne [datum]. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku a plné vyhovění žalobě.

13. Proti výrokům II a IV napadeného rozsudku podala odvolání i žalovaná. Uvedla, že při délce posuzovaného řízení, která činila 8 let a 7 měsíců, vycházela ze Stanoviska s tím, že jako základní roční částku náhrady stanovila částku [částka] za rok řízení, za první dva roky řízení [částka]. Žalovaná, stejně jako soud I. stupně snížila základní částku o 10 % z důvodu skutkové a procesní složitosti věci, dále pak základní částku snížila o 10 % z důvodu počtu orgánů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly (soudy I. a II. stupně celkem třikrát a Nejvyšší soud jednou). Žalovaná nesouhlasí se stanovením základní částky tak, jak učinil soud I. stupně, částku [částka] nepovažuje za adekvátní, když délku řízení nelze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci považovat za extrémní. Žalovaná má také za to, že není důvod zvyšovat základní částku o 20 % za postup soudu. Pokud soud I. stupně uvedl, že: „Nejvyšší soud v posuzovaném řízení konstatoval, že v průběhu [podezřelý výraz] řízení nebyly zjištěny jakékoliv okolnosti nasvědčující osobnímu zájmu obviněných na schválení pojištění tohoto obchodního případu. Naopak uvedená svědkyně takové úvahy jednoznačně vyloučila. Ani nebylo prokázáno, že by byli obvinění obchodní případ nějakým nestandardním způsobem prosazovali nebo se snažili přimět ostatní členy představenstva či jiné fyzické osoby, ve zde uvedené společnosti pohlížet na ně shovívavě“, nejedná se o okolnosti, které by měly být zohledněny k tíži žalované při stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, i když by důvod zproštění žalobce obžaloby jistě měl být vzat v úvahu při posouzení výše odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním. Za tuto újmu již byl žalobce odškodněn v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (resp. odškodněn bude po skončení odvolacího řízení v této věci). S ohledem na shora uvedené žalovaná setrvala na tom, že již poskytnuté peněžité zadostiučinění ve výši [částka] je v daném případě vzhledem ke všem okolnostem přiměřené. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku ve vyhovujícím výroku a zamítnutí žaloby.

14. Ve stručném vyjádření žalobce pak ještě stručně zopakoval svou argumentaci.

15. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání ani jedné ze stran není důvodné, neboť stanovená částka přiměřeného zadostiučinění odpovídá okolnostem průběhu posuzovaného řízení, byť odvolací soud učinil trochu jinou úvahu než soud I. stupně.

16. Soud I. stupně zjistil v zásadě dostatečně skutkový stav, odvolací soud z jeho zjištění vychází. Odvolací soud jen s ohledem na odlišný názor, pokud jde o délku posuzovaného řízení, doplnil dokazování o zjištění, že rozhodnutí Nejvyššího soudu v posuzovaném řízení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo vydáno v neveřejném zasedání a bylo doručeno žalobci dne [datum]. Jednalo se o rozhodnutí o dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných a toto dovolání bylo odmítnuto. Odvolací soud také doplnil zjištění o způsob rozhodnutí ve věci požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním projednávané u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení byla soudem I. stupně nad rámec plnění žalované [částka], přiznána další částka [částka] a uložena jí povinnost k náhradě nákladů řízení. Zdejší soud v rámci projednání odvolání m. j. žalované rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pokud jde o napadený výrok o věci samé, tj. přiznání částky [částka], tento výrok potvrdil. Žalobce tedy z titulu nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání obdržel částku [částka], přičemž soudy obou stupňů v uvedeném řízení (sp. zn. [spisová značka]) zohledňovaly při své úvaze o výši zadostiučinění délku posuzovaného řízení, která se významně podílela na psychických obtížích žalobce, jak plyne např. z bodu 5, 14, 16, 19 a 21 rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který je oběma stranám znám.

17. Soud I. stupně postupoval správně dle § 31a odst. 1 až 3 OdpŠk a správně uzavřel, že délka posuzovaného řízení již byla nepřiměřená, nicméně odvolací soud nesouhlasí s některými jeho dílčími závěry, jak bude dále rozvedeno.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi konstatoval, že vzrůstající životní úroveň sama o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění, když ani judikatura ESLP v tomto směru nedoznala změny. Ohledně rozmezí základní částky zadostiučinění ve výši [částka] až [částka] se také Ústavní soud ve svém nedávném nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21 (srov. body 43 až 45), vyjádřil tak, že v současné době vymezenou částku považuje za přiměřenou a odpovídající životní úrovni.

26. Odvolací soud v poměrech posuzovaného případu činí závěr, že posuzované řízení trvalo od [datum], kdy bylo žalobci doručeno sdělení obvinění, do [datum], kdy mu bylo doručeno rozhodnutí dovolacího soudu o odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce, tedy vychází z délky posuzovaného řízení přibližně 8 let a 9 měsíců. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že rozhodné je, kdy bylo řízení pravomocně skončeno, tedy že nejistota skončila dnem rozhodnutí odvolacího soudu, tj. dnem [datum]. Tím okamžikem totiž nejistota žalobce neskončila. Rozhodnutí odvolacího [podezřelý výraz] soudu mohlo být zvráceno v dovolacím řízení. Proto i v souladu s komentářovou literaturou je třeba vycházet z okamžiku skončení dovolacího řízení, což dle odvolacího soudu bylo doručením rozhodnutí dovolacího soudu, které bylo činěno v neveřejném zasedání. Odvolací soud však neshledává posuzované řízení extrémně dlouhé, přičemž pochybení převážně soudu I. stupně v posuzovaném řízení, které řízení protahovalo, bude ještě zohledněno v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci, proto také neshledává důvod, proč stanovit vyšší částku přiměřeného zadostiučinění než [částka] za rok řízení, přičemž za první dva roky se tato částka krátí na polovinu. Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí [částka] [(2 x 7 500) + (6 x 15 000) + (9 x 1 250)].

27. Pokud je o je o jednotlivá kritéria § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, posuzované řízení bylo složité po skutkové a procesní stránce, jednalo se o [podezřelý výraz] čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 [podezřelý výraz] zákoníku, tedy hospodářskou kriminalitu, ve věci bylo nutné vyslechnout řadu svědků, někteří museli být zbaveni mlčenlivosti, o což muselo být žádáno, bylo nutné provést množství listinných důkazů, bylo rozhodováno o zabrání a vydání věci, stíhány byly dvě osoby, bylo podáno odvolání m. j. i do sdělení obvinění. Pokud jde o soudní instance, jen řízení v rámci třetího rozhodování soudu I. stupně a odvolacího soudu až po rozhodnutí dovolacího soudu ve věci samé včetně doručení trvalo (jedná s o období bez kasace ve věci samé), vyjdeme-li od nařízení hlavního líčení na den [datum], tj. ode dne [datum], do [datum], kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o zamítnutí dovolání, tedy cca 2 roky a 2 měsíce. Tedy rozhodování instancí trvalo tuto dobu i za situace, kdy odvolací soud nepočítá předchozí rozhodnutí soudu I. stupně a odvolacího soudu ve věci samé, neboť se vesměs jednalo o tzv. kvalifikované kasace. Odvolací soud se proto zde přiklání k argumentaci žalované o nutnosti snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 20 %.

28. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci, v posuzovaném řízení bylo zcela nedůvodně a i nedostatečně přezkoumatelně rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, tento postup prodloužil posuzované řízení cca o 9 měsíců. Dále došlo 2 x k tzv. kvalifikované kasaci při rozhodování ve věci samé, t. j. k situaci, kdy bylo zrušeno rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu, který mu byl z jeho úřední činnosti znám (nebo byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), popřípadě bylo rozhodnutí soudu nižšího stupně zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesních vad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V posuzovaném řízení bylo první rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, ve druhém případě nerespektoval soud I. stupně závazný právní názor odvolacího soudu. Tato skutečnost prodloužila řízení o další cca 2 roky, které v sobě zahrnují i prodloužené lhůty k vypracování zrušených rozhodnutí. Pokud jde o období nečinnosti shledané soudem I. stupně, s tím se odvolací soud zcela neztotožňuje. Pokud jde o období od konání hlavního líčení [datum] do konání hlavního líčení [datum], ze zjištění soudu I. stupně plyne, že hlavní líčení nařízení na [datum] bylo zrušeno pro nemoc soudce, tuto skutečnost by odvolací soud nepřičítal k tíži státu, shodně jako ojedinělé důvodné žádání stran o odročení nepřičítá těmto stranám. Pokud jde o období od předložení věci odvolacímu soudu dne [datum] do [datum], kdy odvolací soud rozhodl, tento přece v takto skutkově složité věci nemůže rozhodnout ze dne na den, neprojednává jen jednu věc a potřebuje čas na přípravu, 4 měsíce jsou v pořádku, nejedná se o průtah či nečinnost. Pokud jde o období od [datum], resp. spíše od [datum], do [datum], resp. spíše do [datum], kdy bylo nařízeno hlavní líčení, tento prostoj byl vyvolán řešením problému s přísedícím, nicméně v tomto případě by jej i odvolací soud přičetl státu. Pokud jde o období od [datum] do [datum], zde odvolací soud opět průtah či nečinnost neshledává, neboť do data [datum] byla prodloužena lhůta pro vyhotovení rozsudku, ten byl vyhotoven, bylo proti němu podáno odvolání a věc byla dne [datum] předložena odvolacímu soudu, ten rozhodl [datum]. Opět, jak bylo již výše řečeno, i odvolací soud potřebuje nějaký čas na prostudování spisu. Nekoncentrovaný postup soudu I. stupně tedy odvolací soud shledává jen v období cca od [datum] do [datum], tedy cca 4 měsíce. V důsledky opakovaných pochybení soudu I. stupně se tedy řízení prodloužilo o více jak 3 roky. Tato skutečnost tak odůvodňuje závěr nejen o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ale i o nutnosti navýšit základní částku zadostiučinění o 20 % při celkové délce posuzovaného řízení 8 let a 9 měsíců. Přičemž odvolací soud vůbec nebral do úvahy větu z rozhodnutí dovolacího soudu citovanou v odvolání. Ta skutečně není pro modifikaci základní částky skutečně rozhodná. Rozhodný je však výše popsaný chybný postup orgánů státu, který odvolací soud zohlednil a který odůvodňuje nad závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení navýšení základní částky o 20 % za postup orgánu veřejné moci.

29. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, toto kritérium odvolací soud shodně jako soud I. stupně nijak nemodifikoval.

30. Shodně také postupoval u kritéria významu řízení pro žalobce. Jednalo se sice o trestní řízení, jež má obecně vyšší význam pro poškozeného, nicméně jak bylo výše konstatováno, žalobce byl zproštěn obžaloby, byl proto odškodněn za nezákonné [podezřelý výraz] a za jeho dopad na dosavadní život žalobce částkou [částka], přičemž jedním ze zásadních kritérií, ke kterým bylo přihlíženo, byla i délka posuzovaného řízení. Navýšení základní částky pro toto kritérium by tak znamenalo dvojí zohlednění téhož [srovnej Bičák, V. § 31a (Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu). In: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2017, str. 343].

31. Pokud je soudu I. stupně vytýkáno, že není zřejmé, jak se na jeho postupu projevilo přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, odvolací soud má za to, že z rozsudku soudu I. stupně jednoznačně vyplývá, že z důvodu přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], resp. celkově nároku na částku [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí, nebyla při úvaze o stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zvýšena položka významu řízení pro žalobce, neboť skutečnost, že se jednalo o [podezřelý výraz] stíhání, a jeho dopady včetně stresu a nejistoty, byly zohledněny při stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, jak ostatně odvolací soud uvedl v předchozích odstavcích.

32. Pokud jde o námitky žalobce vůči výroku o nákladech řízení, postup soudu I. stupně odpovídá ustálené rozhodovací praxi, sazba za úkon ve výši [částka] byla tedy stanovena správně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 není přiléhavý, neboť v nyní posuzovaném případě se nejedná o nemajetkovou újmu na zdraví a její výši nelze rozhodně stanovit znaleckým posudkem. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodoval ještě za úpravy vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve znění do [datum]. Správně soud I. stupně stanovil i počet úkonů právní služby, přičemž mu přísluší i úvaha i o účelnosti nepřiznaného úkonu právní služby (porada před jednáním soudu), když s ohledem na povahu věci nelze takovou poradu přesahující jednu hodinu shledat účelnou.

33. Výše uvedeným považuje odvolací soud všechny rozhodné odvolací námitky za vypořádané. Odvolací soud tedy dospěl výše uvedenou úvahou k základní částce přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]. Tuto ponížil o 20 % za složitost řízení, naopak navýšil o 20 % za postup orgánů veřejné moci, ostatní kritéria nemodifikoval. Při matematickém výpočtu mu tedy vyšla částka přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], neboť modifikace jednotlivých kritérií se vzájemně vyrušily. Za situace, kdy soud I. stupně sice na základě jiné úvahy, se kterou se odvolací soud neztotožnil, avšak i přesto dospěl k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], tedy částce vyšší jen o [částka], odvolací soud již výrok napadeného rozsudku neměnil, neboť v ohledem na okolnosti případu považuje přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku [podezřelý výraz] stíhání za odpovídající, tedy přiměřenou, a to i ve výši [částka], po odečtení již poskytnutého plnění [částka] tedy ve výši [částka].

34. Napadené rozhodnutí je věcně správné, proto jej odvolací soud dle § 219 o. s. ř. ve výrocích o věci samé II a III a ve výroku o nákladech řízení IV potvrdil.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Ani jedna ze stran nebyla se svým odvoláním úspěšná, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.