28 C 219/2017 - 747

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený 3. 4. 1987 bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky za majetkovou a nemajetkovou újmu, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 211 246 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 9. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného částku ve výši 112 024,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů státu, znalečném, částku ve výši 26 424,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 11. 2017 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 236 587 Kč s příslušenstvím představující náhradu bolestného ve výši 22 861 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 211 246 Kč, náhradu škody ve výši 607 Kč a náhradu ušlé mzdy ve výši 1 873 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jej dne 13.11.2015 žalovaný napadl a přivodil mu otřes mozku lehkého stupně, zhmoždění měkkých tkání hlavy, zhmoždění břicha, zad a oblasti páteře. Tento incident byl řešen v rámci trestního řízení, kde se žalovaný ke svému činu doznal, přičemž s nárokem na zaplacení škody byl odkázán na civilní řízení. Žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 10 000 Kč, bez bližšího odůvodnění, kterou označil jako náhradu ušlé mzdy. Žádnou další částku žalobci již neuhradil.

2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 8. 1. 2018 a žalovanému uložil uhradit žalobci žalovanou částku ve výši 236 587 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2018 č.j. 68 Co 101/2018-151 tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, kde bylo uloženo žalovanému zaplatit částku ve výši 25 341 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení, představující náhradu bolestného ve výši 22 861 Kč, náhradu ušlé mzdy ve výši 1 873 Kč a náhradu škody ve výši 607 Kč. Ve zbývající části nároku bylo rozhodnuto tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. O zbývající části nároku ve výši 211 246 Kč s příslušenstvím zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 20.12.2022 tak, že žalovanému uložil zaplatit částku ve výši 105 623 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 9. 2017 do zaplacení v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 105 623 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 9. 2017 do zaplacení žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2018 č.j. 68 Co 117/2023-601 byl tento rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplynulo, že soud prvního stupně při rozhodnutí nevycházel při posouzení odborné otázky vzniku nemateriální újmy na zdraví z posouzení znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví.

3. Žalobce v doplnění žaloby dále uvedl, že se napadení ze strany žalovaného značně projevilo do jeho osobní sféry a došlo tak ke ztížení jeho společenského uplatnění. Podle žalobce jej žalovaný napadl plánovaně a bezdůvodně, k napadení totiž došlo až několik měsíců po posledním kontaktu s jeho bývalou přítelkyní, nyní partnerkou žalovaného, nebylo z jeho strany jakkoli vyprovokováno, žalobce se nedopustil žádného nezákonného jednání vůči paní [jméno FO] ani vůči žalovanému. Před napadením byl žalobce podle svého tvrzení zdravým mladým mužem bez jakýchkoli psychických problémů. Po napadení žalovaným se u žalobce projevily psychické problémy, čímž došlo ke vzniku nemateriální újmy v podobě ztíženého společenského uplatnění žalobce, a to v dlouhodobém horizontu. Konkrétně má žalobce problémy s návaly vzteku, které není schopen zvládat, v důsledku kterých není schopen řešit problémy, nechce jezdit MHD, vadí mu cizí lidi, má problém při jednání s lidmi sociálně přiměřeným způsobem, není schopen usměrňovat své chování při jednání s lidmi a vytvářet vztahy, a to jak v mezilidském jednání, tak i formálních společenských vztazích. Žalobce má problémy také v intimních vztazích, s jejich navazováním, lidem nedůvěřuje. Návaly vzteku také ovlivnily žalobce v pracovní sféře, musel dát výpověď, neboť nebyl nadále schopen pracovat v mezilidských vztazích, není schopen chodit na koncerty, do kina a divadla, vadí mu cizí lidi, obzvláště dav cizích lidí. Všechny tyto problémy pak žalobce omezují v každodenním životě. Jelikož žalobce žádnou jinou traumatickou situací, než bylo napadení žalovaným, neprošel, je zřejmé, že je dána i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy na straně žalobce.

4. Žalobce se tedy podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši celkem 211 246 Kč s příslušenstvím.

5. Žalovaný nárok žalobce na náhradu za ztížení společenské uplatnění neuznával. Rozporoval, že žalobce trpí nebo kdy trpěl psychickými obtížemi, což odůvodňoval tím, že bylo prokázáno, že žalobce své tvrzené psychické obtíže nijak neléčil a ani neléčí. Žalobce navštívil sice psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO], ale až v roce 2020, tedy čtyři roky po svém napadení. Přestože mu [tituly před jménem] [adresa] doporučil léčbu, žalovaný žádnou léčbu nikdy nepodstoupil. Žalobcem předložený posudek znalkyně [právnická osoba] podle žalovaného vykazuje řadu formálních i materiálních vad. Žalobce podle žalovaného nijak neprokázal vznik újmy na jeho zdraví a i pokud by soud dospěl k závěru, že újma na straně žalobce přeci jen vznikla, je podle žalovaného nutné brát ohled na předchozí zavrženíhodné chování žalobce vůči jeho bývalé partnerce paní [jméno FO], nyní [jméno FO], manželce žalovaného, vůči jejím rodičům i vůči samotnému žalovanému. Žalobce za celou dobu řízení od napadení nepodstoupil žádnou léčbu, a na vzniku jím tvrzené újmy se tak podílel a prohloubil ji.

6. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

7. Soud v předchozí fázi řízení provedl dokazování všemi listinami, které v řízení navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.), vyslechl rovněž žalobce jako účastníka řízení (ustanovení § 131 o.s.ř.) a dále vyslechl svědky [jméno FO] (dříve [jméno FO]), [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] (ustanovení § 126 o. s. ř..). Soud provedl dále důkaz znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], kterou rovněž vyslechl v rámci ústního jednání.

8. Soud v další fázi řízení dle pokynu odvolacího soudu ustanovil a nechal ve věci vypracovat znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví [právnická osoba] [jméno FO] (ustanovení § 127 o. s. ř.) a tohoto znalce rovněž vyslechl v rámci ústního jednání.

9. Potřeba provedení dalších důkazů po doplnění dokazování v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

10. Dokazováním provedeným v předchozí fázi řízení má soud za prokázaný následující skutkový děj:

11. Usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha II, SKPV, OOK, 1.odd. ze dne 27.2.2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného z důvodu, že měl dne 13.11.2015 okolo 8:30 hodin v [adresa] před domem [Anonymizováno] napadnout úderem ruky sevřené v pěst žalobce, následkem úderu upadl poškozený na zem, kde ležícího žalobce žalovaný kopl minimálně jednou do oblasti hrudníku a opakovaně udeřil rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy, čímž žalobci způsobil otřes mozku lehkého stupně, zhmoždění měkkých tkání hlavy, zhmoždění břicha, zad a oblasti páteře a blok krční páteře, přičemž musel být minimálně srozuměn s tím, že takovým jednáním je schopen poškozenému přivodit ublížení na zdraví. Jednání žalovaného bylo posouzeno jako přečin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a přečin výtržnictví (prokázáno Usnesením OSZ Praha 5, č.j.1 ZT 75/2017-11). V průběhu trestního řízení zaslal žalovaný žalobci omluvný dopis.

12. Žalobce navštěvoval skupinový kurz zvládání vzteku v době od 11.9.2016 do 11.12.2016 (prokázáno potvrzením o účasti na kurzu Zvládání vzteku) určený pro muže, kteří mají potíže se zvládáním vzteku vůči partnerce, v práci či při výchově dětí (prokázáno základní informací pro kurz zvládání vzteku pro rok 2018).

13. Žalobce zasílal vulgární sms zprávy paní [jméno FO] (dříve [jméno FO]), své bývalé přítelkyni, a rovněž jejím rodičům (prokázáno výpisem zpráv na č.l. 247), v důsledku čehož bylo na žalobce ze strany paní [jméno FO] podáno trestní oznámení (prokázáno vyrozuměním Policie ČR na č.l. 251). Žalobce zaslal paní [jméno FO] prostřednictvím sociální sítě facebook zprávu, kde uvedl, „…jestli někdy uvidím Tebe anebo tvou „životní lásku“ – nedopadne to dobře“ (prokázáno printscreenem sociální sítě facebook na č.l. 242). Žalobce se obrátil na ombudsmana Armády ČR s žádostí o prošetření jednání žalovaného, kde uvedl, že podezírá žalovaného z krádeže v jeho domě, násilného vniknutí do domu, vyhrožování žalobci i jeho rodině fyzickou likvidací a fyzického napadení své osoby. (prokázáno dopisem ombudsmanovi)

14. Přestupkové řízení vedené proti žalobci bylo zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek zanikla (prokázáno vyrozuměním o zastavení řízení Městské části [adresa]).

15. Otec žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal zaměstnavateli paní [jméno FO] omluvný email (prokázáno emailovou komunikací na č.l. 299).

16. Žalobce navštívil dne 20.1.2020 Polikliniku [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], na doporučení praktického lékaře; [tituly před jménem] [adresa] jej vyšetřil a ve zdravotní dokumentaci uvedl diagnózu chronifikovanou formu posttraumatické stresové poruchy. Žalobci bylo doporučeno zahájení individuální psychoterapie, byla předepsána medikace v případě nespavosti - Stilnox. Dle zdravotní dokumentace se u [tituly před jménem] [jméno FO] uskutečnily celkem 3 návštěvy, ve dnech 20.1.2020, 27.1.2020 a 10.2.2020 (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace na č.l. 440 - 443).

17. Praktický lékař žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že nezaznamenal u žalobce žádné psychické potíže a neví o žádné medikaci na psychické potíže žalobce (prokázáno sdělením [tituly před jménem] [jméno FO] na č.l. 496).

18. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě škody v souvislosti s napadením (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2017).

19. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalobce trpí trvalými následky specifikovanými Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví v položkách: D175 – řešení problémů – žalobce pro návaly vzteku není schopen řešit problémy, nemá trpělivost k jejích řešení, relativní váha 0,0625, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 20 %, vypočtené obtíže 20 %, obtíže korigované vahou 0,14 %, D240 – zvládání obtíží a jiných psychických nároků – z důvodu frustrace dochází u žalobce při obtíží a psychických nárocích k návalům vzteku, které není schopen zvládat, relativní váha 0,2500, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 25 %, vypočtené obtíže 25 %, obtíže korigované vahou 0,69 %, D470 – používání dopravy – žalobce nechce jezdit MHD, vadí mu cizí lidi, relativní váha 0,0833, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 7 %, vypočtené obtíže 7 %, obtíže korigované vahou 0,06 %; D710 – základní mezilidská jednání – žalobce má problém při jednání s lidmi sociálně přiměřeným způsobem – ataky vzteku, relativní váha 0,1250, stupeň obtíže kapacita i výkon – 1, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 14,5 %, vypočtené obtíže 14,5 %, obtíže korigované vahou 0,20, D720 – složitá mezilidská jednání – žalobce není schopen usměrňovat chování při jednání s lidmi, vytvářet vztahy – z důvodu frustrace a návalů nezvladatelného vzteku, relativní váha 0,1250, stupeň obtíže kapacita i výkon – 1, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 14,5 %, vypočtené obtíže 14,5 %, obtíže korigované vahou 0,20, D740 – formální společenské vztahy – žalobce má z důvodu frustrace a návalů nezvladatelného vzteku potíže při jednání s lidmi, relativní váha 0,1250, stupeň obtíže kapacita i výkon – 1, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 14,5 %, vypočtené obtíže 14,5 %, obtíže korigované vahou 0,20, D770 – intimní vztahy – žalobce má problém s jejich navazováním, lidem nedůvěřuje, relativní váha 0,1250, stupeň obtíže kapacita i výkon – 1, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 14,5 %, vypočtené obtíže 14,5 %, obtíže korigované vahou 0,20, D850 – placené zaměstnání – žalobce dal z původní práce výpověď, neboť již nebyl z psychických důvodů schopen pracovat na mezilidských vztazích, návaly vzteku jistě ovlivňují výkony žalobce v zaměstnání – komunikaci s kolegy, obchodními partnery apod., relativní váha 0,1250, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon – 7 %, vypočtené obtíže 7 %, obtíže korigované vahou 0,10, D920 – rekreace a volný čas – žalobce není schopen chodit na koncerty, do divadla, do kina – vadí mu cizí lidi, obzvláště dav více neznámých lidí, relativní váha 0,2500, lékařem stanovené obtíže – kapacita i výkon 7 %, vypočtené obtíže 7 %, obtíže korigované vahou 0,19. Výše náhrady za ztížené společenské uplatnění byla znalkyní stanovena na částku 211 246 Kč.

20. Z doplňujícího výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že na závěrech znaleckého posudku trvá. Vycházela při jeho zpracování ze zdravotní dokumentace, kterou měla od žalobce k dispozici, ta je popsaná pod bodem A nálezu, dále žalobce také sama vyšetřila, formou pohovoru s žalobcem, který trval asi hodiny. Vycházela čistě z jeho subjektivních sdělení, přičemž při posouzení ztížení společenského uplatnění se má hodnotit subjektivní změna žalobce před a po úrazu. Žalobce byl limitován potížemi, které popisoval, z toho důvodu musel také podle svého tvrzení opustit stávající zaměstnání. Informace, které od žalobce dostala, už nikde neověřovala. Vycházela čistě z toho, co jí sdělil žalobce. Pokud hodnotila bod řešení problémů žalobce, tento hodnotila jako o něco těžší než lehkou obtíž, vyhodnotila ho v rozsahu 20 %. Vycházela z toho, co žalobce uváděl, že se pokoušel o možnost nápravy situace terapií, která mu ale nepomohla. V případě zvládání obtíží a jiných psychických nároků, ty vyhodnotila v rozsahu 25 % , vzala v úvahu i další uváděné obtíže žalobce, tj. problémy při cestování hromadnou dopravou, skutečnost, že mu vadí přítomnost dalších cizích lidí, případně jejich většího počtu. Obtíže v souvislosti s pohybem MHD potom duplicitně uvedla i v obtížích týkajících se používání dopravy, pokud jde o základní mezilidská jednání i složitá mezilidská jednání, tato vyhodnotila jako lehká. I zde vycházela z toho, co jí sdělil žalobce. Žalobce uvedl, že má problémy s cizími lidmi. Dále vyhodnotila tvrzení žalobce, který uvedl, že má problémy se zvládáním kritičnosti, fyzického kontaktu, společenské narážky. Pokud jde o složitá mezilidská jednání, zde se hodnotí schopnost posuzovaného vytvářet vztahy a také je ukončovat společensky vhodným způsobem, také usměrňovat chování druhých, během jednání. Pokud jde o formální společenské vztahy, zde se hodnotí jednání posuzovaného ve vztahu k nadřízeným i podřízeným. Srážky provedla i za intimní vztahy, z důvodu, že žalobce ji informoval, že od doby ukončení předchozího vztahu neměl žádný další intimní vztah. Žalobce měl strach, což je pochopitelné, že pokud si najde nějakou novou přítelkyni, že by mohl čelit ataku ze strany jejího předchozího partnera. Poslední srážku provedla za rekreaci a volný čas, když vycházela z toho, co žalobce uváděl, že není schopen chodit na kulturní akce. To je z důvodu, že mu vadí více lidí pohromadě. Žalobce se dotazovala i na jeho předchozí vztahy, vycházela z toho, že v předchozích vztazích neměl problém, a to ani ve vztazích ani s jejich ukončováním, neměl podle svého tvrzení ani další problémy na pracovišti, ani s nadřízenými, ani s podřízenými. Žalobce se dotazovala, zda své psychické problémy nějak řešil, bylo jí sděleno, že k psychologovi a ani k psychiatrovi nedocházel, pouze docházel na kurz zvládání vzteku tak, jak popsala. Žalobci doporučila, aby vyhledal psychologickou, nebo případně psychiatrickou pomoc. Žalobce informovala o tom, že i psychické obtíže jsou zdravotními problémy, které je možné řešit. Neřešila, co bylo důvodem, proč k napadení žalobce ze strany žalovaného došlo, řešila pouze situaci, když žalobce popisoval, jaké jsou následky tohoto napadení. S posuzovanými neřeší psychoanalýzu jako takovou, vychází čistě z toho, jaké jsou jejich subjektivní potíže. Za předpokladu, že by se zjistilo, že některými z popisovaných obtíží žalobce nebo jiný posuzovaný trpěl už před posouzením jejich zdravotního stavu, mělo by to vliv na posouzení ztížení společenského uplatnění. Znalkyně uvedla, že má specializaci na urgentní medicínu, a dále stanovení nemateriální újmy, s tím, že pro posouzení ZSÚ absolvovala kurz zakončený zkouškou, takže od 1.1.2014 může vypracovávat i znalecké posudky na posouzení ztížení společenského uplatnění s touto specializací. Pokud popisované potíže převádí do domén, nestanovuje diagnózy ani psychiatrické, ani psychologické. V posudku uvedla, že k ustálení zdravotního stavu posuzovaného došlo zhruba jeden rok po napadení. Je tomu tak u všech úrazů. Toto datum také koresponduje s datem ukončení terapie na kurzu zvládání vzteku. Pokud uvedla, že žalobce má trvalé potíže, vychází z toho, že obtíže trvaly déle než jeden rok, navíc byly potvrzeny i dalším léčením, tak jak bylo dnes předloženo. Pokud by měla být vzata v úvahu skutečnost, kterou vypověděl žalobce v rámci své výpovědi, že v současné době má partnerku, může, ale nemusí to znamenat zlepšení jeho vztahů v intimní sféře, pokud u něj přetrvává nedůvěra, pak ke zlepšení nedošlo. Je potřeba vzít v úvahu i skutečnost, že od napadení již uběhla doba 6 let, v době posuzování tato doba byla výrazně kratší, v té době žalobce navazovat kontakty s opačným pohlavím podle svého tvrzení schopen nebyl.

21. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaného před listopadem 2015 osobně neznal. Až při útoku mu došlo, že má něco společného se [jméno FO], což je jeho bývalá přítelkyně. S ní byli partneři necelé dva roky, rozešli se asi dva roky před útokem, někdy v únoru 2012. V kontaktu se [jméno FO] byl žalobce asi tak měsíc po rozchodu, kdy si vyměňovali sms zprávy a e-maily, poté od ní dostal nějaké výhružky, jak emailem, tak telefonicky. Výhružky dostal i od žalovaného. Žalobce byl uznán vinným v přestupkovém řízení, a to za SMS, které měl paní [jméno FO] posílat. Pokutu uhradil, to bylo někdy v únoru 2012, od té doby paní [jméno FO] nekontaktoval. Žalovaný se pokusil kontaktovat rodiče žalobce, v souvislosti s nějakou emailovou komunikací, která měla směřovat do zaměstnání paní [jméno FO], výsledkem byl příslib rodičů, že zašlou omluvný dopis do zaměstnání paní [jméno FO] nebo přímo jí. O tomto příslibu žalobce nevěděl, rodičům řekl, že se neměli omlouvat za to, o čem nemají všechny informace. Útok na žalobce proběhl dne 13. 11. 2015, před domem, kde žalobce bydlí celý život, útočník stál za zády žalobce, o útoku tedy nevěděl a nemohl se bránit. Předtím nikdy nebyl účasten žádné rvačky ani napadení. Po útoku žalobce navštívil [tituly před jménem] [jméno FO], svého ošetřujícího lékaře, polikliniku [adresa] a Nemocnici [adresa]. Žalovaný byl v pracovní neschopnosti dva nebo tři týdny. Po fyzické stránce byl žalobce doléčen po ukončené pracovní neschopnosti, zůstaly mu ale psychické následky, které pociťuje do současnosti, a jsou stále stejné. Situace, kdy byl žalobce napaden, se mu neustále vrací. K útoku došlo na cestě, po které chodil do práce. Když za žalobcem někdo jde, neustále se otáčí, má strach z většího množství lidí. Dříve chodil na sportovní události a na koncerty, v současné době už tyto akce nenavštěvuje. Nesnáší, když někdo sedí za ním. Ovlivnilo to také jeho důvěru a komunikaci s lidmi, jak po profesní stránce, tak v osobní rovině. Pociťuje komplikace v komunikaci s lidmi na pracovišti, má problémy se zvládáním vzteku. Do té doby byl v kolektivu oblíbený, byl přátelský. Při ukončování pracovních poměrů mu bylo vytýkáno, že je chladný, že nenavazuje přátelské vztahy, že je složité s ním komunikovat. Předtím takové výtky nezaznamenal. Na jeho psychickém stavu se negativně podepsala skutečnost, že byl žalovaným napaden, také negativně vnímal okolnosti policejního šetření. Policejní vyšetřování skončilo tak, že právní zástupkyně žalovaného sepsala omluvný dopis a státní zástupce řízení odložil. Po útoku byl žalobce svým zaměstnavatelem upozorněn na to, že zaznamenal změnu jeho chování, to bylo také důvodem, proč pracovní poměr u tohoto zaměstnavatele ukončil. Žalobce se pak setkal s tímto názorem opakovaně i při dalších zaměstnáních. Od té doby až dosud měl asi 10 zaměstnání, převážná většina byla ukončena z důvodu výtek na jeho chování. Do útoku byl zaměstnán asi u 5 zaměstnavatelů, ve všech případech se jednalo o zaměstnanecké poměry. V zaměstnaneckých poměrech byl od roku 2004. V současné době je zaměstnán u nového zaměstnavatele, od května letošního roku. V tomto zaměstnání je nyní spokojený, dává si pozor na komunikaci s kolegy. Je to jeho iniciativa, snaží se zlepšit své chování. Většina předchozích zaměstnání byla ukončována proto, že mu bylo vytýkáno, jak se chová na jednáních s kontakty. To bylo až po roce 2016, před rokem 2015 končil z vlastní iniciativy, např. z důvodu, že jsem nebyl spokojen s pracovním ohodnocením. Pracuje jako complians officer, pracovní náplní je zajištění souladu platných právních předpisů s vnitřními předpisy zaměstnavatele. Předchozí pracovní poměry byly stejného typu. V minulosti pracoval také v oblasti řízení, risk managementu apod. V současném zaměstnání nezaznamenal žádné negativní hodnocení týkající se jeho jednání. Je to dáno tím, že se snaží svoje chování zlepšovat, také je to způsobem práce, kdy vykonává více individualizované povolání a nepřichází tolik do styku s kolegy. Zhoršení svého psychického stavu dává žalobce do souvislosti jednak s útokem žalovaného a také s tím, jak se vedlo policejní řízení a jaký byl výsledek policejního šetření, kdy věc byla odložena, a museli vyvinout velké úsilí s právním zástupcem, aby se to vůbec projednalo. V současné době se jeho úzkosti týkají především možného dalšího útoku. Útok nečekal, nevěděl, o koho se jedná. Má strach z cizích lidí, má strach z toho, že bude opětovně terčem útoku ze strany cizího člověka. Necítí se komfortně v prostředí cizích lidí, např. ve veřejné dopravě. Situace je pro něj nepříjemná, musí na ni reagovat. Například místo útoku obchází, nepoužívá veřejnou dopravu, jezdí autem, nemůže navštěvovat koncerty a sportovní akce. Žalobce chodil na podpůrnou terapii zvládání vzteku, byla to terapeutická skupina, kde se snažili zvládat vztek. V rámci terapeutické skupiny se kromě zvládání vzteku učili také zvládat jednání, nejen zvládání vzteku. Měl ale s kurzem špatnou zkušenost, prakticky mu nepomohl. Situace žalobce se nijak nezlepšila. Psychické problémy, které popsal, jsou trvající. Chodí ke svému praktickému lékaři, předepsal mu léky, pravidelně užívá prášky na spaní. To je dáno tím, že v důsledku trvalého stresu má problémy se spánkem. Zhoršení psychických potíží dává do souvislosti se zhoršením mezilidských vztahů na pracovišti, se změnami nálad, s přetrvávajícím stresem, který má za následek špatný spánek. Protože měl špatnou zkušenost s terapeutickou léčbou, už další formy léčby nepodstoupil. Spíše se snaží ty pro něj nepříjemné věci eliminovat. Obecně se vyhýbá seznamování s novými lidmi, navazování kontaktů, nechodí příliš ven mezi lidi, převážnou část svého volného času tráví doma. To má vliv i na jeho partnerské vztahy. Od rozchodu se slečnou [jméno FO] neměl žádný partnerský vztah, až do letošního léta. Nyní partnerku má. Cítí se lépe, když je v neznámém prostředí s partnerkou, ale trochu se bojí o přítelkyni, neví, odkud by mohl útok přijít. Detaily jeho hendikepu partnerka nezná, ale samozřejmě si všimla, že když jsou někde v nějakém cizím prostředí, chce vědět, kam přesně jdou, kdo tam bude apod. Dá se říci, že stejně jako o sebe se nyní bojí o partnerku. Bojí se, aby na ni někdo nezaútočil. Za satisfakci by považoval, kdyby mu žalovaný zaplatil ty finanční prostředky, které v žalobě požaduje a právní zastoupení. Pokud by mu žalovaný požadované částky uhradil, bude to pro něj satisfakce a mohlo by to podle jeho názoru zlepšit jeho psychický stav. Žalobce negativně vnímá, že na něj bylo zaútočeno a že se žalovanému nic nestalo. Negativně vnímá, jak dopadlo policejní šetření, že se žalovanému nic nestalo. Tento soudní spor jeho psychickému stavu nijak nepomáhá, chtěl by, aby se to už uzavřelo. Svoji bývalou partnerku nijak nekontaktoval, jeho cílem není se mstít. Se slečnou [jméno FO] byl v partnerském vztahu necelé 2 roky, i začátek jejich vztahu byl hlavně z její iniciativy. Sám se v průběhu vztahu s ní snažil rozejít několikrát, ona byla ale proti, vyhrožovala mu sebevraždou, proto ve vztahu setrvával. Také rozchod byl z jeho popudu. Důvodem byl její psychický stav a to, že nechtěla chodit do práce. Pracovala pouze na částečný úvazek a musel ji finančně podporovat. Také zjistil, že má kromě něho ještě dalšího partnera, konkrétně žalovaného. Výhružky, které mu zasílali, se týkaly toho, že partnerka mu vyčítala, že zjistil, že má nového partnera. Pokud žalobce hovořil o tom, že mu bývalá partnerka a žalovaný vyhrožovali, vyhrožovali mu tím, že ví, kde bydlí, že ublíží žalobci nebo jeho rodině. Žalobce byl zaměstnán u společnosti Fortuna od srpna 2016 do července roku 2018. Pracoval na manažerské pozici, ale nebyl schopen v tomto zaměstnání dále pokračovat kvůli trvalému stresu. Nebyl dobrý v budování dlouhodobých profesních vztahů, nebyl dobrý v navazování kontaktů se svými pracovními protějšky. Proto toto zaměstnání ukončil. Jednalo se o vysoce postavenou manažerskou pozici, zaměstnání bylo ukončeno dohodou. Iniciativa k ukončení pracovního poměru byla od zaměstnavatele. Práce jej frustrovala, bylo mu vytýkáno, že nebuduje pracovní kontakty se svými kolegy. Vztahy na pracovišti se neustále zhoršovaly, proto byla iniciativa k ukončení pracovního poměru. Nevyhledal žádnou psychologickou ani psychiatrickou pomoc, protože byl nespokojen s kurzem zvládání vzteku. Pak už na další terapeutickou pomoc nepřistoupil. V rámci terapeutické skupiny byly rozhovory, kde se řešilo psychické zdraví jednotlivých klientů. Metoda léčení žalobci nijak nepomohla. To, že o svém problému měl mluvit, mu nepomohlo, naopak příběhy ostatních klientů jej ještě více frustrovaly. Jednalo se o bezplatnou pomoc. Individuální pomoc nevyhledal proto, že se jedná o hrazené služby. Nezajímal se o to, jestli terapie může být hrazena ze zdravotního pojištění. Nedomnívá se, že by mu pomohlo, kdyby o tom s někým mluvil, naopak jej to dále stresuje. Žalobce očekává, že po proběhnutí tohoto soudního řízení se ta situace pro něj uzavře. Důvodem, proč vede toto řízení, je mimo jiné to, že není spokojen s výsledkem trestního řízení. Lékařskou péči absolvuje žalobce pouze u svého praktického lékaře, kam dochází na pravidelné kontroly. Žádného specialistu nenavštěvuje. Nebere žádné léky, pouze mu ošetřující lékař předepsal léky na spaní, které v současné době užívá, a to dlouhodobě. Přítelkyni má od letošního léta. Soužití s ní je natolik psychicky nenáročné, že to nijak jeho psychický stav nezhoršuje. Žalobcův psychický stav se nezlepšil. Před útokem byl společenský, chodil často s kamarády, do restaurací, navštěvoval společenské akce, koncerty, sportovní akce, chodil na fotbal i na hokej. To po útoku ustalo. Většinou se ve volném čase zdržuje doma. Několik měsíců po útoku kontaktoval žalobce ombudsmana Armády ČR, kterého se dotazoval na psychický stav žalovaného. To bylo proto, že žalovaný v rámci svojí obhajoby uváděl, že byl v době útoku ve stresu. Bylo mu řečeno, že psychický stav žalovaného byl v pořádku. Žalobce potvrzuje, že se obrátil na zaměstnavatele žalovaného, Armádu ČR, kterým sdělil, že má trvalé obavy z útoku žalovaného. Chtěl vědět, jak je možné, že příslušník Armády ČR na něj zaútočil za bílého dne. Žalobcovy obavy z možného útoku žalovaného stále trvají, připomíná, že jej chtěl zabít, to vychází z jeho přesvědčení, že úrok byl veden za bílého dne a byl brutální. Útok žalovaného ustal pouze proto, že se v okně objevila svědkyně, která hrozila, že bude volat policii. Důvodem útoku na žalobce jsou psychické problémy žalovaného, které, jak uváděl v trestním řízení, vyplývají z jeho soužití s žalobcovou bývalou partnerkou.

22. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (dříve [jméno FO]) soud zjistil, že nezná detaily konfliktu mezi žalovaným a žalobcem, protože žalovaný si nepřál, aby do toho byla zatažena. V minulosti kontaktoval žalobce především ji, a to vulgárními SMS zprávami a zprávami na facebooku. To bylo poté, co došlo k jejich rozchodu, někdy v roce 2014. Partneři byli asi rok, bydleli spolu na stejné adrese, v domě rodičů žalobce. Důvodem, proč partnerský vztah svědkyně ukončila, bylo chování žalobce, které spočívalo v tom, že jí procházel notebook, mobilní telefon, prohlížel jí věci. Ohledně toho učinila podání na policii. Policie šetřila věc hodně dlouho, svědkyně má za to, že nejméně rok. Na policii podávala více podání. Výsledkem bylo, že policie věci zamítla. Následně dostal žalobce pokutu za nějaký přestupek. Poté, co se svědkyně s žalobcem rozešla, zaslal žalobce do jejího zaměstnání zaměstnavateli dopis, kde ji hrubě napadal, obvinil ji z krádeže, byly tam další lži. Toto jí zaměstnavatel zaslal do e-mailu, vyžadoval nějaké vyjádření. Proto se s dopisem seznámila. Svědkyně svému zaměstnavateli řekla, že tam uvedené informace nejsou pravdivé, toto bylo možné ověřit. Dopis následně zasílala otci žalobce. V reakci na to se otec žalobce zaměstnavateli omluvil. Dopis zasílal otec žalobce také svědkyni, a současně z e-mailové adresy žalobce byla zaslána zaměstnavateli svědkyně omluva, kde byla jedna věta, že mu zaslal chybné informace. Vulgární SMS zprávy i zprávy na facebook zasílal žalobce svědkyni někdy od doby jejich rozchodu, asi tak jeden rok. Na to svědkyně reagovala podáním na policii. Bylo to i v protokolu. Manžel ji neinformoval příliš o tom, jak probíhal konflikt s žalobcem, nechtěl, aby to musela řešit, protože věděl, jak špatně snášela útoky ze strany žalobce prostřednictvím SMS zpráv a facebooku. Pokud je dotazována, zda za dobu, kdy byli s žalobcem v partnerském vztahu, navštěvovali společenské nebo kulturní akce, zda sportovali, jaké měli koníčky, uvedla, že žalobce je nudný člověk, ve společnosti žádný čas netrávil, ani s přáteli svědkyně, kterých také v Praze příliš neměla. Žalobce netrávil čas ve společnosti, měl pouze jednoho kamaráda, s kterým občas chodil v pátek do hospody. Toto byl kamarád ukrajinské národnosti. Jinak žalobce příliš kromě práce nikam nechodil, volný čas trávil doma na gauči při sledování televize a seriálů. Žalobce nebyl nijak sportovně založený, společně nesportovali, to svědkyni chybělo, sportovně založená je, v současnosti sportuje hodně. Společně byli pouze na jediné dovolené, žádné společenské akce nenavštěvovali, v kině byli asi jednou nebo dvakrát, v divadle vůbec, ani na koncertech. Společně nebyli na žádném koncertu, na žádné společenské akci, nechodili ani na muzikály, ani na jiné akce. Svědkyni není známo, že by žalobce byl hudební fanoušek. Ataky svědkyně ze strany žalobce trvaly asi zhruba rok po rozchodu, tzn. od března 2014 až do března roku 2015. V době, kdy mělo dojít ke konfliktu mezi žalovaným a žalobcem, se ta věc s SMS zprávami a facebookem uzavřela, ani v té době už ataky žalobce na svědkyni nepokračovaly. Osobně viděla svědkyně žalobce naposledy v den stěhování, 1. 3. 2014. Zhruba další rok ji kontaktoval po SMS zprávách a facebookových zprávách, které jsou součástí podání na policii. Na mobilu a počítači neměla žádné zabezpečení. Žalobce jezdil v době jejich vztahu do práce metrem, každý den. Dříve než žalobce znala svědkyně svého manžela. S žalovaným – manželem si psala na sociálních sítích. S žalobcem se seznámila na inzerát. Oba měli inzerát na [Anonymizováno] S žalobcem byli společně na jedné dovolené v Řecku a na rodinné dovolené s otcem svědkyně v na přelomu prosince 2013 a ledna 2014. Svědkyně trvá na tom, že s žalobcem netrávili čas sportovními aktivitami. Do fit centra chodila sama. Vzpomíná si, že žalobce si v roce 2013 vyvrknul kotník. V minulosti někdo zveřejnil fotografie svědkyně bez jejího vědomí na různé erotické servery z IP adresy z domu žalobce, to bylo v době po rozchodu svědkyně s žalobcem, někdy v březnu 2014.

23. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je bývalý kolega žalobce ze společnosti [právnická osoba]. V roce 2015 svědek žalobce už znal, vídali se častěji v době, kdy spolu pracovali. Bývalou partnerku žalobce viděl asi 2x, viděl ji ve společnosti s žalobcem. Ví, že se jmenuje [Anonymizováno]. Jednou se viděli společně v posilovně. Žalobce byl se svědkem několikrát v posilovně, jeho partnerka s nimi byla jednou. Do posilovny chodili několik měsíců, chodili tam relativně pravidelně, v polední pauze. Žalobce měl kartu multisport. Jednou se potkali i s partnerkou svědka společně s žalobcem a jeho partnerkou v parku na Petříně. Viděli se společně pouze při těchto dvou příležitostech. Žalobce svědkovi vyprávěl, že ho žalovaný napadl, že ho zbil, někdy v roce 2015. Žalobce příliš koníčků neměl, společně chodili občas do baru, případně na diskotéku, svědek se mu snažil pomoci najít novou přítelkyni. Před touto známostí žalobce dlouhou dobu partnerku neměl, svědek má za to, že mu seznamování moc nejde. Podle svědka žalobce příliš koníčků neměl, občas jezdil na kole, bavil ho asi fotbal, na fotbal se dívá v televizi. Nevzpomíná si, že by chodil do divadel nebo na koncerty, sám svědek ho občas vzal na nějaké promítání, protože je fanoušek nezávislé produkce. Spíše to byla iniciativa svědka, snažil se žalobce někam vytáhnout. Svědek neví o tom, že by žalobce chodil na nějaké sportovní příležitosti, pokud ví, žalobce nikdy sám nesportoval. Žalobce by popsal jako hodného a mírného člověka, neví, že by někdy vyvolával nějaké konflikty. Neví o tom, že by měl někdy nějaké záchvaty vzteku, že by řešil nějaké konfliktní situace v práci nebo jinde. Sám by ho hodnotil jako introverta. Vylučuje, že by žalobce měl se vztekem problémy, případně konflikty na pracovišti. Svědek s žalobcem seděli v době, kdy spolu pracovali, v jedné kanceláři, svědek nikdy nezažil žádnou žalobcovu agresivitu, a to ani v osobním, ani v pracovním životě. Svědek zaznamenal změnu chování žalobce v roce 2015. Stalo se, že chtěl, aby strávili nějaký čas spolu, žalobce to odmítal. To bylo v době, kdy spolu přestali pracovat. S žalobcem nebyl delší dobu v kontaktu, v současné době v kontaktu jsou, neboť svědek žalobci našel novou partnerku. Žalobce jezdil do práce autem, o problémech s MHD svědek neví. To bylo do roku 2015. Chování žalobce hodnotí jako více uzavřené, dříve si chtěl povídat, občas někam zašel, v současné době to ale odmítá. Zaznamenal, že u žalobce došlo ke změně, protože potom nechtěl chodit nikam. Žalobce potom neměl zájem nikam jít, pouze svědek s přítelkyní byli u něj na návštěvě. Důvodem, proč žalobce ukončil svoji práci ve společnosti [Anonymizováno], byl postup na manažerskou pozici v jiné firmě. Od roku 2015 měl žalobce více zaměstnání, to bylo také příčinou rozhovorů se svědkem, v té době si ale pouze psali, a občas si zavolali. Žalobce uváděl, že je v práci nespokojený, stěžoval si na chování svých nadřízených, v žádné práci se mu nelíbilo, stěžoval si na chování svých nadřízených. Byly to spíše komunikační problémy.

24. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že zná žalobce od roku 2010, jsou přátelé. Ví od žalobce, že byl napaden, mělo to souvislost s jeho bývalou partnerkou, žalobce to nesl těžce, byl z toho otřesený a měl strach, aby se to neopakovalo. S žalobcem před napadením relativně často chodili do hospody, probírali situaci okolo rozchodu. Před napadením se s žalobcem vídali hodně často, jednou týdně, případně jednou za dva týdny. Chodili na náplavku, do baru, na zahrádku, na terasu. Chodili i na obědy, v místě kanceláře. Byly to určitě desítky případů. Po tom napadení se žalobci ven nechtělo, ani na pivo. Vídali se méně. Nechodili ani do města, pouze v místě bydliště. Po napadení už žalobce nechtěl chodit moc ven, obával se, aby se útok neopakoval. Poté byli v kontaktu spíše přes sociální sítě, nebo si psali. S žalobcem trávil svědek čas různě, někdy berou přítelkyně na výlety. To bylo i v době, kdy byl s tehdejší partnerkou. Byli na společenských akcích, chodili do barů, do klubů, i s tehdejší partnerkou svědka, jako dva páry. Také společně s dalšími známými. Žalobce rád tráví čas venku, sleduje fotbal, to je jeho velký koníček. Také trávil čas s přáteli nebo známými. Pro něj je číslo 1 fotbal. Byli i párkrát v kině, do divadel nechodili. Byli i na nějakém popovém koncertu. To bylo v době, kdy měl žalobce tehdejší přítelkyni. Po rozchodu se s žalobcem potkávali spíše sporadicky, šli spolu třeba na pivo. V té době žalobce začal více řešit svoji práci, proto už tolik neprobírali jeho vztah, bavili se spíše o práci. Svědek zaznamenal, že žalobce často mění zaměstnání, důvodem jsou mezilidské vztahy. Končí většinu zaměstnání z osobních důvodů, spíše je to z důvodu jeho osobní nespokojenosti, kdy mu vadí buď nadřízení, nebo spolupracovníci. Nestěžuje si většinou na práci, ale na vztahy na pracovišti. Důvodem, proč žalobce často měnil zaměstnání, byly mezilidské vztahy, nikoliv práce jako taková. Žalobce se vyjadřoval tak, že preferuje jízdu osobním autem, že mu jízda MHD nedělá dobře. Svědek se domnívá, že od napadení žalobce změnil svůj přístup a vnímání lidí, vnímá mezilidské vztahy spíše negativně, hodnotí lidi spíše zpočátku negativně. Před napadením žalobce neměl problémy s navazováním kontaktů s ženami, rád se seznamoval, poznával nové lidi. Od doby rozchodu s předchozí partnerkou je tato nová partnerka jeho první od té doby. Žalobce je komunikativní, dříve chodili často do restaurace, do hospůdek, spíše než za sportem chodili do restaurace. V současné době se vídají se svědkem spíše méně často, asi tak jednou za tři měsíce. Svědek nezaznamenal nikdy ze strany žalobce žádné návaly vzteku, neví o tom, že žalobce trpí záchvaty vzteku.

25. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud zjistil, že je psychiatr a pracoval na Poliklinice [Anonymizováno]. Žalobce se na něj jako pacient obrátil někdy v únoru 2020, od té doby měli asi 2 nebo 3 sezení. Jednotlivé návštěvy se odehrávaly v rozmezí několika týdnů. V roce 2021 již ke svědkovi žalobce nedocházel. Pokud jde o diagnózu „chronifikovaná forma posttraumatické stresové poruchy“, jedná se o diagnózu, kterou sám určil. Pokud uváděl v lékařské zprávě, že žalobce měl docházet na pravidelné kontroly do psychiatrické ambulance, jednalo se o zmiňované dvě nebo tři návštěvy. Svědek se s žalobcem domluvili, že bude docházet k psychoterapeutovi, na něhož mu dal kontakt. Svědek neví, jestli k němu žalobce docházel, má pocit, že to s ohledem na covidovou situaci ztroskotalo. Poliklinika [Anonymizováno] ukončila během asi 14 dnů veškerou péči v oblasti psychiatrie, to bylo někdy v únoru 2020. Z toho důvodu ani některým svým pacientům nemohl předat kontakty, na kterých by jej mohli nadále zastihnout. Někteří jiní pacienti, kteří za svědkem docházeli na Polikliniku [Anonymizováno], jej kontaktovali na jiném pracovišti. Žalobce nikoli. Základní diagnózu, kterou uvedl v lékařské zprávě, určil svědek sám na základě vlastního vyšetření pacienta. Podklady k tomu jsou založeny v lékařské dokumentaci, kterou má k dispozici Poliklinika [Anonymizováno]. Diagnózu určil na základě komplexního psychiatrického vyšetření. Žalobce popsal svoje potíže, ty příznaky byly celkem jasně vyjádřeny, diagnózu[Anonymizováno]stanovil bez větších pochybností. Svědek si vzpomíná, že žalobce uváděl, že jeho problémy se rozvinuly po napadení, k němuž mělo dojít asi před 5 lety. Žalobce popisoval svoje potíže, jak se jeho potíže také vyvíjely v čase, na základě toho se dohodli na optimálním léčebném postupu. Preference ze strany žalobce byla nezačínat s farmakoterapií, tedy podáváním léků, dohodli se, že si sdělí ještě další informace a že potom zahájí psychoterapeutickou léčbu. To by znamenalo, že by žalobce byl nadále v kontaktu se svědkem a současně by měl svého psychoterapeuta. Toto ztroskotalo na rozjezdu epidemie COVID a následném lockdownu. Potom jej už žalobce nevyhledal. Žalobce hovořil o tom, že následkem napadení došlo k narušení jeho vztahů, a to jak vztahů osobních, pracovních, obecně vztahů k okolí a k lidem, k rozvoji chronické posttraumatické symptomatiky. Žalobce popisoval jako stěžejní tzv. flashbacky, to je opakované spouštění prožívání dané situace, při podnětech, které s takovouto situací souvisí, ale pouze do určité míry. Žalobce hovořil také o narušení pracovních vztahů, že velmi často měnil zaměstnání, že nebyl schopen vztahy udržet. To platilo jak pro pracovní vztahy, tak pro vztahy osobní. U žalobce byla také zvýšeně impulzivní reaktivita na běžné stresové situace, všechno je podrobně uvedeno ve zdravotní dokumentaci. Obecně lze konstatovat, že pro posttraumatickou stresovou poruchu je důležitý její vývoj v čase. Obecně lze říci, že po vlastním traumatu následuje období určité latence, kdy některé příznaky např. odezní, po tomto období se začnou rozvíjet příznaky posttraumatické stresové poruchy, jsou to úzkostné stavy, flashbacky, znovuprožívání situace, narušení vztahů, poruchy spánku, ty velmi často, ještě další individuální obtíže. Tyto obtíže člověka diskvalifikují z běžného života. Také ho diskvalifikují z běžného prožívání života, významně zhoršují kvalitu života. Je to dáno také tím, že pacienti se často za to konkrétní jednání stydí, že se s ním nedokážou vyrovnat. Proto se pacienti často snaží vyhledat pomoc až po delší době. To je za situace, kdy jsou pacienti už zdevastováni příznaky. Konkrétně u žalobce bylo toto všechno popsáno v jeho nálezu ve zdravotní dokumentaci. Výsledkem bylo, že s žalobcem byli domluveni na další návštěvě, ta se z pandemických důvodů i z důvodů omezení provozu na Poliklinice Anděl už dále neuskutečnila, a také byli dohodnuti na tom, že žalobce bude kontaktovat psychoterapeuta. Obecně svědek uvedl, že posttraumatická porucha je závažný psychický stav. Rozvíjí se individuálně. Závisí na závažnosti traumatu i na dispozicích jedince. Závažnost poškození je možné odhadnout soudně znaleckým zkoumáním. To by představovalo psychiatrické i psychologické vyšetření. Současně také revizi všech lékařských zpráv. Závisí na tom, jakým způsobem se příznaky daného pacienta podílí na kvalitě jeho života. Pokud je svědek dotazován, zda by na další terapii a případně lepší pozitivní výsledek mohlo mít vliv, pokud by žalobce navštívil psychiatra dříve, uvádí, že to jednoznačně uvést nelze, je to individuální. Pokud by pacient přišel bezprostředně po napadení, pravděpodobně by příznaky posttraumatické poruchy zjištěny nebyly, pokud by došel např. s odstupem jednoho roku, pak by tyto příznaky už patrné možná byly, ale možná také nikoliv. Toto závisí na individuálním stavu pacienta.

26. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že je otcem žalobce. Někdy v roce 2012 žalovaný v 11 hod. večer zvonil u nich doma na zvonek u vchodu. Zjistili, že je to žalovaný, s manželkou se pak s žalovaným bavili asi hodiny. Snažili se žalovaného přesvědčit, aby se situace uklidnila, aby se dál už nic nedělo. Žalovaný nebyl agresivní, působil na mě rozumným dojmem. Vycházel z toho, že se dohodli. Žalovaný se původně sháněl po synovi. Žalovaný se pasoval do role jakéhosi mstitele, to bylo z důvodu, že na bývalou partnerku syna [jméno FO] přišlo do zaměstnání udání, byl to dopis, že v zaměstnání odcizila nějaké věci. Byly to věci, které slečna [jméno FO] prodávala. Svědek neví, kdo dopis psal. Zaměstnavateli [jméno FO] kvůli tomu sám napsal dopis, vzpomíná si na první větu, že [jméno FO] poznali jako slušné a hodné děvče, to ale neodpovídalo přesně realitě. Snažil se to [jméno FO] „vyžehlit“. To byla dohoda s panem [jméno FO]. S [jméno FO] se ale vlastně vůbec nepoznal. Svědek byl informován policií, že se prošetřovalo zneužití IP adresy, byla to jeho IP adresa doma, svědek ale využíval druhou linku. Toto ale bylo v druhém patře, kde bydlel syn s [jméno FO]. On sám žádné zprávy o [jméno FO] nepsal. V té době měli dvě přístupové adresy na internet, obě byly psány na jméno svědka, obě platil, ale svědek využíval jen tu, která šla do zahradního domku, to je ADSL po telefonu. Do druhého patra šla IP adresa bezdrátově, s touto adresou neměl nic společného. Heslo a přístup na wifi nastavoval člověk, který tu adresu zřizoval, potom už jí nikdo neměnil. Kromě svědka, manželky a žalobce v domě nikdo jiný nebydlí. Svědek trvá na tom, že on sám e-mail do zaměstnání slečny [jméno FO] neposílal, e-mail nemohla poslat ani jeho manželka, protože takovou znalost počítače nemá. Od doby, kdy došlo k rozchodu jejich syna - žalobce s [jméno FO], pozorovali změnu v jeho chování. Žalobce se s rodiči už nebaví, dřív mluvil s manželkou, to potom ustalo. Žalobce měl v minulosti hodně kamarádů, chodil ven, asi do barů, to pak ustalo. V současné době je syn víc doma. Toto se datuje od roku 2015. Syn také jezdil na kole, předtím jezdil víc, nyní jezdí méně. Syn má nyní partnerku, partnerka u svědka také bydlí. Syn se přistěhoval zpět k nim někdy v roce 2020, možná až v roce 2021, přistěhoval se rovnou s partnerkou. Jezdí výlučně autem, dříve jezdil MHD, v současné době MHD nejezdí.

27. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že působí v Lize otevřených mužů, která mezi jiným organizuje také kurzy zvládání vzteku. Cílem kurzů je lepší zvládání vzteku a násilného chování klientů. Klienti chodí do kurzů z několika důvodů, např. že v minulosti čelili policejnímu vykázání, případně byli motivováni k absolvování kurzu buď mediační a probační službou, případně některými dalšími institucemi, ale většina klientů dochází na kurzy dobrovolně, protože nejsou spokojeni se svým chováním v oblasti zvládání vzteku a s tím spojených negativních jednání. Problémy se zvládáním vzteku se projevují v partnerských vztazích, nebo např. ve výchově dětí, ale i při řízení auta, případně na pracovišti. Pokud klientům takovéto jejich chování vadí, pak jsou indikováni k absolvování kurzů. Kurzy jsou na bázi dobrovolnosti, podmínkou je motivace klientů a uvědomění si, že mají určitý problém. Program je terapeutický, o jednotlivých klientech se vedou záznamy, proto svědek také dohledal i záznamy týkající se žalobce. Z nich vyplynulo, že žalobci bylo předáno potvrzení, že kurz absolvoval v době od 11. 9. do 11. 12. 2016. Jedná se o skupinový program, kterému předchází jedno individuální setkání se zájemcem o kurz, zda se na daný kurz hodí. Program potom představuje 15 tříhodinových skupinových setkání, které jsou děleny do třech pilířů. Jednak se jedná o porozumění vzteku, porozumění negativních emocí, případně násilných reakcí, další pilíř je nácvikový, následuje třetí pilíř, který je psychoterapeutický. Kurzy jsou vedeny vždy dvěma terapeuty, dochází na ně v průměru mezi 8 -11 účastníky. Každý z účastníků kurzu má dost času i na vlastní individuální sdělení, sezení probíhá v sekcích. Z doby, kdy absolvoval kurz žalobce, nejsou bohužel k dispozici záznamy ohledně prvého rozhovoru s klientem, kterému předcházela skupinová terapie, takže nejsou žádné detaily k tomu, co vedlo žalobce k absolvování kurzu. Bylo to bezprostředně po zahájení kurzů, takže tyto dokumenty už k dispozici nejsou. Cílem prvního rozhovoru s klientem je také zjištění, zda spíše není pro něho účelná jiná, např. párová terapie, jestli netrpí nějakým konkrétním duševním onemocněním, to by mu byla doporučena jiná forma terapie. Kurz primárně není určen pro osoby, které v minulosti čelili násilí, spíše je orientován na osoby, které si samy uvědomují, že mají se vztekem a jeho zvládáním problémy, u nichž vyhodnotíme, že jim kurz může pomoci. Tak tomu bylo i v případě žalobce. Z dokumentace nelze zpětně dovodit, zda se u žalobce jednalo konkrétně o problémy se zvládáním vzteku a případného násilného chování v rodině, v partnerských vztazích, na pracovišti, nebo v jiných situacích, každopádně lze říci, že podmínky pro absolvování kurzu splňoval. Svědek je vzděláním psycholog, avšak nepracuje ve zdravotnictví, pracuje jako poradenský psycholog. Diagnóza posttraumatické stresové poruchy náleží do jeho odbornosti. Je pravdou, že pokud v rámci sezení s některými klienty identifikují např. tuto diagnózu, doporučují klientům další léčbu v lékařském zařízení. Svědek si nevzpomíná, jestli jej žalobce informoval o tom, že byl napaden. Předmětem programu není diagnostika posttraumatické stresové poruchy. Program obecně není léčebný, nejedná se o léčebné zařízení, není to ale program pouze a čistě vzdělávací, dá se říci, že se jedná o určitou sociální službu, s cílem u klientů vyvolat změnu jejich chování. Program lze definovat jako psychoterapeutický.

28. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že působil jako terapeut v kurzu zvládání vzteku, kterého se účastnil žalobce. V době, kdy absolvoval kurz žalobce, kurz vedl, dr. [jméno FO] a svědek. Primárně byl kurz určen pro zájemce - muže, kteří obtížně zvládají svůj vztek, následkem čehož se chovají ke svému okolí násilně, nikoliv pouze ve smyslu fyzického násilí, ale i případných psychických projevů takového násilí. Na začátku kurzu je s každým zájemcem absolvován osobní pohovor. V rámci pohovoru s klientem je zjišťováno, zda je pro něho absolvování kurzu případné, případně, zda se pro kurz vůbec hodí. V případě žalobce vyhodnotili, že pro něho absolvování kurzu smysl má. U zájemce o absolvování kurzu je zjišťována jeho motivace, také kontraindikace, tedy to, co by mu v absolvování kurzu mohlo zabránit. V případě, že zájemce do kurzu přijmou, znamená to, že dle osobního pohovoru vyhodnotili, že zájemce se v minulosti choval nebo i v současné době chová nějak násilně a má zájem tuto situaci změnit. Násilné chování nemusí spočívat pouze v rovině fyzického násilí, může např. jít o psychické násilí, vyhrožování, nadávání, případně stalking. Nemůže se jednat jen o obecně nevhodné chování. Vstupní rozhovor je dost pečlivý, takže lze uzavřít, že pokud žalobce jako zájemce o absolvování kurzu přijali, museli u něho vyhodnotit jeho popisované chování jako jeden ze způsobů násilného jednání. Násilné jednání se zpravidla týká blízkých osob. Jedná se o jednání ve vztahu k partnerce, případně partnerovi, k rodičům, případně dětem. Kurz v době, kdy jej žalobce absolvoval, obsahoval 45 hodin terapie, a to 15 sezení po 3 hodinách. Kurzu se účastnilo vždy kolem 10 lidí. Sezení vedli svědek a kolega dr. [jméno FO]. Program zvládání vzteku je původně program norské organizace Reform, který přizpůsobili pro jejich potřeby. Jedna část kurzu spočívá v učení, kdy jsou konkrétní techniky, které zájemce se snažíme naučit, tak, aby je zájemci mohli používat a vztek ve vztahu k okolí používat. Spočívá to jednak v uvědomění si vlastního vzteku, program je v principu o zvládání těchto emocí, následuje další část, kde si zájemce má dát za cíl toto svoje jednání zastavit a vybrat jinou alternativu chování, než je násilí. Druhá část je terapeutická, v podstatě se jedná o skupinovou terapii. Často bývá po absolvování kurzu z naší strany doporučení na další terapii daného zájemce, a to prostřednictvím psychologických nebo psychiatrických sezení. Součástí vstupního pohovoru s daným klientem je mimo jiné také zjištění, zda klient již absolvoval nebo absolvuje nějaká psychiatrická nebo případně psychologická vyšetření, případně jestli dochází na nějakou terapii. Nekompenzovaná psychiatrická nebo psychologická onemocnění jsou také kontraindikací pro absolvování kurzu. Kurz není primárně určen pro oběti násilného jednání, ale stává se, že v průběhu terapie zjistí, že původ násilného jednání daného klienta má svoje základy v např. násilném jednání vůči němu v dětství nebo v počínající dospělosti, tj. do 20 let věku. Primárně ale kurz pro oběti násilného jednání určen není.

29. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je bývalý partner jeho dcery, [jméno FO] (dříve [jméno FO]). V lednu 2014 byl svědek se svou manželkou, druhou dcerou, dcerou [jméno FO] a se žalobcem na společné dovolené. Dcera mu tam řekla, že se chce s žalobcem rozejít, že je mezi nimi definitivní konec. Dcera mu řekla, že je z rozchodu s žalobcem nešťastná, říkala, že za celou dobu, co byli s žalobcem spolu, ji žalobce nevzal nikam do kina, nevzal jí do společnosti, jeho jedinou starostí bylo chodit od pondělka do pátku do práce a v sobotu se dojít opít. Dceři vadilo, že se žalobcem netráví žádný čas společně, společnými aktivitami. Dcera uváděla, že se k ní žalobce choval násilně v době, kdy byli spolu a pouze to, že dcera cítila stud, je důvodem, proč nebylo podáno na žalobce trestní oznámení pro domácí násilí. Dcera si stěžovala na to, že na ní žalobce křičí, že jí dokonce měl uhodit, rozhodně to nebyl partner, kterého by chtěla. Poté, co došlo k rozchodu dcery s žalobcem, ze strany žalobce byl proti dceři těžký stalking, sledoval ji, když chodila z práce, sledoval ji, kam chodí, zasílal jí vulgární SMS zprávy, zasílal je i svědkovi a jeho bývalé manželce. Žalobce také udělal dceři ostudu v práci, což zapříčinilo, že z práce musela odejít. Vulgární SMS zprávy dostával jak svědek, tak jeho bývalá manželka, je o tom také záznam na policii. Když se dcera s žalobcem rozešla, žalobce jí vyhrožoval, že jí vyhází věci z okna, k tomu ale nakonec nedošlo, takže se od něj celkem v klidu odstěhovala. O žádný kontakt s ním potom už zájem neměla, naopak se kontaktu s ním vyhýbala. Žalovaného jako nového partnera měla dcera asi od března 2014. Dcera [jméno FO] také informovala svého partnera a současného manžela o tom, jak se k ní její bývalý partner (žalobce) choval. Za dobu, kdy byla dcera s žalobcem, spolu byli celkem na třech společenských událostech, v jednom případě byli společně na nějaké dovolené, jednou byli na nějakém Silvestru na Žižkovské věži a jednou šli do restaurace v Praze. Jinak společně čas netrávili. Žalobce na sport nikdy nebyl, takže sportovní aktivity neprovozovali, pokud jde o kulturní akce, za celou dobu jejich vztahu nebyli společně na žádném koncertu, v divadle ani v kině. Dcera opakovaně uváděla, že žalobce nechce nikam chodit. Byl to také jeden z důvodů, proč došlo k jejich rozchodu. S dcerou má svědek (otec) bezvadné vztahy. Vztahy se změnily v době rozchodu s žalobcem, potom se daly zase hned dohromady. K ochlazení vztahu s dcerou došlo proto, že svědkovi osobně žalobce vyhrožoval, o tom také podal vysvětlení na soudu. Žalobce svědkovi vyhrožoval, že mu ukrajinská mafie zláme nohy. Kvůli tomu došlo ke zhoršení vztahu s jeho dcerou. V současné době už jsou jejich vztahy napraveny. Od dcery svědek slyšel, že mělo ze strany žalovaného dojít k napadení žalobce, ale výslovně se o tom nebavili. Svědek se ptal žalovaného na napadení a žalovaný uvedl, že skutečně žalobci jednu facku dal. Svědek se ho ptal, z jakého důvodu mu dal pouze jednu. Svědek sám uvedl, že by žalobce „dobouchal sám“ více, za to, jak se k jeho dceři choval. Svědek uvedl, že se jedná o agresivního člověka, zažil jej osobně na jedné návštěvě v Praze, a už by to nikdy zažít nechtěl. Sám svědek měl příležitost zjistit, že žalobce na jeho dceru křičel, ona má tišší povahu, takže mlčela. Bylo to někdy v srpnu 2013. Svědek uvedl, že žalobce jeho dceru stalkoval, na tom trvá, obtěžoval jí e-maily, SMS, nejméně od února 2014 do ledna 2015. Trvá i na tom, že žalobce sledoval dceru při cestách z práce, v době, kdy se nastěhovala ke svému současnému partnerovi. To trvalo asi tři nebo čtyři měsíce. Bylo to několikrát do týdne. Dcera se bála chodit do práce, to ví od dcery. Důvodem napadení žalobce bylo obtěžování dcery svědka. Poslední vulgární SMS zaslal žalobce v lednu 2015.

30. Po doplnění dokazování má soud dále za prokázané:

31. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví [právnická osoba] [jméno FO] ze dne 7. 12. 2023 bylo soudem zjištěno, že znalec při vypracovávání znaleckého posudku vycházel jednak z obsahu soudního spisu, včetně výslechu žalobce a znaleckého posudku, dále z vyžádaných materiálů, především z kompletní zdravotní dokumentace žalobce a zejména z vlastního klinického vyšetření účastníka provedeného znalcem dne 8.11.2023. Na základě provedeného psychiatrického znaleckého vyšetření znalec konstatoval, že u žalobce nezjistil v současné době přítomnost duševní poruchy ani choroby, nebyly zjištěny příznaky svědčící pro závažnější duševní poruchu vzniklou v příčinné souvislosti s událostí ze dne 13. 11. 2015, nebyla zjištěna symptomatika posttraumatické stresové poruchy. Žalobce byl v době vyšetření bez soustavné psychiatrické péče, bez psychoterapie a medikamentózní odborné péče. Znalec aktuálně nezjistil u žalobce závažnější příznaky, které by svědčily pro diagnostiku psychické poruchy vzniklé v příčinné souvislosti s jeho napadením, nebyla zjištěna přítomnost depresivní symptomatiky. Z psychiatrického hlediska znalec nezjistil ani oblasti denního života, v nichž by mohl být žalobce omezen, limitován aktuálním psychickým prožíváním prožité události. Podle znalce nebylo zjištěno ani omezení v jednotlivých aktivitách a participacích života posuzovaného, které zmiňovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která není psychiatr a nestanovila psychickou poruchu dle Mezinárodní klasifikace nemocí, stanovila pouze diagnózu tělesného postižení v souvislosti s napadením žalobce dne 13. 11. 2015, a to včetně vyznačení postižených struktur. Tyto diagnózy však znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly zhodnoceny při hodnocení jednotlivých domén, respektive žalobce neomezovaly. Znalkyně naopak zohlednila při hodnocení jednotlivých domén prakticky výlučně psychické potíže, avšak nediagnostikované dle zdůvodněných klinických příznaků a diagnostických vodítek. Teoreticky by bylo možné psychické potíže vzniklé v přímé příčinné souvislosti s napadením léčit již v době jejich prvního výskytu, a to již před kontaktováním psychiatrické ambulance [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], kam žalobce docházel v období od 20. 1. 2020 do 10. 2. 2020. Následně však žalobce psychiatrickou péči přerušil, psychiatrickou medikaci neužíval. V případě přetrvání psychiatrických příznaků by bylo žádoucí, aby byl žalobce medikamentózně léčen, docházel na odbornou psychiatrickou ambulanci, k tomu však od 10. 2. 2020 nedocházelo. Znalcem však aktuálně nebyly zjištěny žádné výraznější psychické potíže vzniklé v přímé příčinné souvislosti s napadením, nebyla zjištěna ani změna osobnostní struktury žalobce. K diagnóze posttraumatické stresové poruchy určené [tituly před jménem] [jméno FO] znalec uvedl, že v objektivním nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] není uveden charakteristický příznak svědčící pro tuto poruchu, a to tzv. psychotické reminiscence, tj. znovuvybavování si traumatické události. Při vypracování znaleckého posudku znalec vycházel ze svého klinického psychiatrického vyšetření a dále z provedené tzv. Zungovy sebeposuzovací stupnice deprese.

32. Z doplňujícího výslechu znalce z oboru zdravotnictví [právnická osoba] [jméno FO] dne 23. 9. 2024 bylo soudem zjištěno, že znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel jednak z celého obsahu spisu, který mu byl postoupen v souvislosti s pověřením k vypracováním znaleckého posudku, dále si sám vyžádal podkladový materiál, zejména kompletní zdravotní dokumentaci žalobce, a to jak od praktického lékaře, tak psychiatra, a rovněž provedl vlastní klinické vyšetření žalobce. Podle znalce u žalobce nebyla v současné době zjištěna přítomnost duševní poruchy, která by měla návaznost na napadení žalobce žalovaným. V lékařské dokumentaci praktického lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou žádné informace týkající se psychické poruchy žalobce a jejího léčení, ty vyplývají z lékařské dokumentace ambulantního psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO], který v tomto řízení rovněž vypovídal, kde jsou konstatovány určité psychické obtíže v době vyšetření, tj. v lednu a v únoru 2020. Žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] navštívil celkem 3x, přičemž z lékařské dokumentace plyne jím určená diagnóza psychiatrické poruchy, která byla dávána mimo jiné do souvislosti s napadením, ale jsou zde konstatovány i další příčiny, především vztahové problémy posuzovaného. Diagnóza posttraumatická stresová porucha byla lékařem určena v lednu roku 2020, a podle názoru tohoto lékaře měla mít návaznost na napadení v listopadu 2015. Tento závěr znalec hodnotil jako ne zcela běžnou situaci, jelikož diagnóza byla určena s takovým časovým odstupem. Podle znalce je taková situace raritní, k určení tohoto typu diagnózy dochází s odstupem jednoho, maximálně dvou roků od události. Žalobce sice prezentoval svoje obtíže už v březnu roku 2016, respektive v dubnu roku 2017, ale nevyhledal žádnou odbornou pomoc, nelze to dohledat z dostupné dokumentace. Není to obsaženo ani v dokumentaci obvodního lékaře [tituly před jménem] [jméno FO]. Jestliže ambulantní psychiatr diagnostikoval takto závažnou psychiatrickou poruchu, jako je posttraumatická stresová porucha, neodpovídala tomu ani četnost návštěv, které se uskutečnily pouze 3x, ale ani navržená léčba, která se omezila pouze na léčbu nespavosti žalobce, jiná léčba nasazena nebyla. To by dle znalce spíše odpovídalo zjištění, že zdravotní stav žalobce nebyl natolik závažný. Žalobce osobně informoval při vyšetření znalce rovněž o tom, že chtěl kontaktovat psychiatrickou ambulanci, nebo případně soukromého psychoterapeuta, evidoval se na poliklinice v Berouně, ale až v roce 2024. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce znalec provedl vlastní klinické vyšetření žalobce a rovněž tzv. Zungův test. Znalec dospěl k závěru, že v žádném případě u žalobce nejsou příznaky posttraumatické stresové poruchy, nebyly zjištěny ani[Anonymizováno]příznaky depresivních stavů, přestože to tak žalobce prezentoval. Žalobce znalci nebyl schopen konkretizovat, proč v současné době vyhledal psychiatrickou popř. psychoterapeutickou pomoc. Provedený tzv. Zungův test je pomocný test ke stanovení deprese u posuzovaných, pro určení diagnózy je ale zásadní klinické vyšetření psychiatrem. Možnost určení změny osobnosti posuzovaného spadá spíše do odvětví psychologie, která má rovněž možnosti testování. Při vyplňování Zungova testu lze dle zkušeností znalce vypovídat neobjektivně, případně tento test nějakým způsobem obejít, z toho důvodu se jedná pouze o pomocný test, který slouží podpůrně pro posouzení znalce, vypovídá o afektivním rozpoložení posuzovaných, ale nelze z něho bez dalšího činit závěry. U žalobce bylo znalcem zjištěno zveličování jeho psychických potíží. Zungův test svědčí o sebehodnocení posuzovaného, podle znalce žalobce sám sebe posuzuje neobjektivně. Dle zdravotní dokumentace [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly podle znalce zjištěny příznaky pro diagnózu posttraumatická stresová porucha ani v době, kdy žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] navštěvoval. [tituly před jménem] [adresa] diagnózu stanovil prakticky po dvou návštěvách. Pacientům s touto diagnózou se události vrací reaktivně. Je velmi nepravděpodobné, aby potíže spojené s touto diagnózou u pacienta vymizely, a následně se znovu objevovaly.

33. Žalobce po vypracování znaleckého posudku doplnil svá tvrzení, že si v současné době zajistil psychologickou pomoc, a v průběhu 1. pololetí roku 2024 ambulantně navštěvoval polikliniku v Berouně, kde absolvoval asi 10 sezení, a to jak u psychiatra, tak psychoterapeuta. V této terapii však nadále nepokračuje, z důvodu, že péče je hrazena pojišťovnou pouze po dobu čtyř měsíců. Bylo mu doporučeno, aby kontaktoval pojišťovnu, aby mu našla jiného lékaře. Z předložené lékařské dokumentace z tohoto zařízení bylo zjištěno, že poliklinika v Berouně uvádí v lékařské dokumentaci žalobce shodnou diagnózu, jako uváděl [tituly před jménem] [adresa], tj. posttraumatická stresová porucha.

34. Z lékařských zpráv Centra duševní rehabilitace Beroun vyplynulo, že v lékařské zprávě je žalobce evidován s hl. diagnózou posttraumatická stresová porucha; žalobce by veden v pořadníku od 5. 9. 2023 a následně byl v ambulantní péči tohoto zařízení od 22.1. 2024 do 20. 5. 2024. (prokázáno lékařskými zprávami ze dne 22. 1. 2024, 14. 2. 2024, 6. 3. 2024 a 20. 5. 2024). Poté byl žalobce směřován k další péči mimo toto pracoviště, neboť centrum vede především pacienty v nejakutnějších obdobích léčby duševních nemocí (prokázáno potvrzením o léčbě pacienta ze dne 13. 11. 2024).

35. Z ostatních předložených nebo provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

36. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

37. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 2894 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

38. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

39. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

40. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

41. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

42. Žalobce se v projednávané věci v této fázi řízení domáhal odškodnění nemateriální újmy na zdraví - ztížení společenského uplatnění v požadované výši 211 246 Kč s příslušenstvím, když při určení její výše vycházel ze závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která ve znaleckém posudku č. 231-049/2017 ze dne 11.5.2017stanovila, že jednáním žalovaného došlo k poškození psychické stability žalobce.

43. Soud se při posouzení základu nároku v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou dány zákonné předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti za vzniklou újmu. Těmito předpoklady jsou porušení právní povinnosti, tj. jednání či opomenutí, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence újmy (v tomto případě v podobě ztížení společenského uplatnění) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody.

44. Soud vycházel z prokázaného a nesporného tvrzení, že žalovaný dne 13.11.2015 žalobce fyzicky napadl a dopustil se tak trestného činu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a výtržnictví. Žalovaný se v trestním řízení vedeném Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 ZT 75/2017 k uvedenému jednání doznal, žalobci se omluvil a uhradil mu finanční kompenzaci, a řízení tak bylo usnesením Obvodního státního zastupitelství dne 19.6.2017 podmíněně zastaveno. Lze tak uzavřít, že k porušení právní povinnosti na straně žalovaného došlo, a pokud by bylo prokázáno, že tímto jednáním došlo k újmě na straně žalobce, že za ni odpovídá žalovaný.

45. Otázka existence a vzniku újmy na zdraví představující ztížení společenského uplatnění na straně žalobce zůstala mezi účastníky sporná. Soud se v této fázi řízení zaměřil na zjištění, zda vůbec, a pokud ano, jaká konkrétní újma na straně žalobce skutečně objektivně vznikla, a pokud bude zjištěna, jaký je rozsah této újmy. Takovéto posouzení je přitom otázkou závisející na odborném posouzení, v daném případě znalce z oboru psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví. Podkladem pro toto posouzení znalce bylo v řízení provedené dokazování, především výpovědi v řízení slyšených svědků i samotného žalobce před soudem, dále listinné důkazy - zdravotní dokumentace žalobce a zejména pak vlastní klinické vyšetření žalobce provedené znalcem.

46. Obecně lze vycházet z definice, že ztížení společenského uplatnění představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života. Jedná se např. o vynucenou změnu profesní kariéry, omezení ve sportovním vyžití (a v trávení volného času vůbec), ztrátu sociálních kontaktů, nemohoucnost a s tím spojenou odkázanost na pomoc jiných (s pocitem vynucené vděčnosti) apod. Odškodnění za tento typ újmy představuje náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život. Východiskem pro dané posouzení jsou aktivity a styl života konkrétního postiženého před ublížením na zdraví a jeho posouzení v porovnání se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě. Jde tedy o to, že se zde projevují určité trvalé následky, které mají negativní vliv na další život postiženého a představují překážku pro jeho další životní dráhu. V rámci hodnocení trvalých následků pro další život postiženého je nutné zohlednit jeho věk.

47. Z relevantní judikatury soud v této souvislosti uvádí následující:

48. Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým jediným je ve své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán. Rozhodování o ztížení společenského uplatnění - existence překážky lepší budoucnosti je tedy otázkou právní. (k tomu srov.

I. ÚS 1010/22)

49. Soud s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, že nelze vycházet ze znaleckého posudku znalkyně pověřené žalobcem [právnická osoba], neboť odborné otázky o zhodnocení dopadu trvalých následků na zdraví žalobce nebyly posouzeny lékařem z oboru odpovídajícího žalobcem tvrzeným obtížím, nechal ve věci vypracovat znalecký posudek, jehož vypracováním pověřil znalce z oboru, který odpovídal žalobcem popisovaným obtížím v psychické oblasti, tj. psychiatrie a současně znaleckého oprávnění pro určení nemateriální újmy na zdraví.

50. Znalec při vypracování znaleckého posudku posuzoval všechny výše uvedené podklady a dospěl k jednoznačně sdělenému závěru, že aktuálně nezjistil újmu na psychickém zdraví žalobce, tj. přítomnost duševní poruchy žalobce, která by aktuálně přetrvávala a která by měla souvislost s událostí ze dne 13.11.2015, tj. napadením žalovaným. Znalcem nebyla zjištěna ani přítomnost psychických projevů, které by naplňovaly příznaky některé duševní poruchy žalobce, a tyto nevyplynuly ani ze zdravotní dokumentace praktického lékaře. V lékařské dokumentaci [tituly před jménem] [jméno FO], ambulantního psychiatra, který měl možnost posuzovat zdravotní stav žalobce na počátku roku 2020, kdy k němu žalobce docházel v období asi 1 měsíce, a dle zdravotní dokumentace se uskutečnily celkem 3 ambulantní návštěvy, znalec postrádal charakteristický příznak stanovené diagnózy Posttraumatické stresové poruchy, jímž jsou tzv. psychotické reminiscence, tj. znovu vybavování traumatické události, což dle znalce svědčí spíše pro stanovení méně závažné diagnózy, a to Poruchy přizpůsobení, spíše přechodného charakteru. Připomněl, že žalobce se na psychiatra obrátil až se značným časovým odstupem, na počátku roku 2020, přestože k jeho napadení došlo už v listopadu 2015 a ani v době po roce 2020 nevyhledal žádnou odbornou psychiatrickou ani psychologickou péči, přestože mu byla [tituly před jménem] [jméno FO] doporučena, což podle znalce svědčí spíše pro jeho závěr, že klinický obraz příznaků nebyl tak závažný. Pro tento závěr svědčí i absence medikace. Znalcem nebylo zjištěno ani žádné psychické postižení zdraví a ani omezení v jednotlivých aktivitách a participacích žalobce, které bylo zmíněno ve znaleckém posudku [právnická osoba], které dále vytýkal, že ve znaleckém posudku zohlednila psychické potíže, které ale nebyly diagnostikovány. Závěry znaleckého posudku jsou logicky a pečlivě odůvodněné, znalec je přesvědčivě vysvětlil a doplnil i ve své výpovědi při soudním jednání a soud tak neshledal důvody o nich pochybovat.

51. Na základě výše uvedeného lze tak uzavřít, že obecné podmínky vzniku odpovědnosti za škodu nebyly v projednávané věci naplněny, neboť nebyla prokázána existence újmy na straně žalobce v podobě ztížení společenského uplatnění. Za takové situace se soud již konkrétní výší požadovaných nároků žalobce na zaplacení peněžité náhrady za ztížení společenského uplatnění z důvodu nadbytečnosti nezabýval.

52. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. (výrok I.)

53. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů v souvislosti se zaplacenými soudními poplatky za odvolání v celkové výši 17 112 Kč a nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 3 220 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) podání odvolání ze dne 13. 2. 2018 proti rozsudku pro uznání když jejich výše je dána § 7 bod. 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) této vyhlášky z tarifní hodnoty 52 480 Kč) a 21 úkonů právní služby po 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř., a to písm. d) replika ze dne 16. 1. 2019, doplnění tvrzení ze dne 22. 5. 2019, vyjádření ze dne 29. 9. 2021, podání odvolání ze dne 20. 2. 2023, vyjádření k odvolání žalobce ze dne 18. 5. 2023 a vyjádření ze dne 9. 6. 2023 a písm. g) účast na jednáních ve dnech 22. 1. 2019, 23. 4. 2019, 11. 11. 2019, 12. 1. 2021, 10. 5. 2021, 4. 1. 2022, 29. 3. 2022, 3. 10. 2022. 20. 12. 2022. 24. 5. 2024, 23. 9. 2024, 18. 11. 2024 a 26. 11. 2024, když za jednání konaná dne 11. 11. 2019 a 10. 5. 2021 byly přiznány dva úkony, neboť jednání přesahovalo dvě hodiny, když jejich výše je dána § 7 bod. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) této vyhlášky z tarifní hodnoty 50 000 Kč) a dále 23 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

54. Celkové náklady žalovaného ve výši 112 024,40 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).

55. O nákladech státu, spočívajících ve státem částečně zálohovaném znalečném, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát vynaložil náklady na úhradu znalečného v souvislosti s účastí znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] na ústním jednání dne 10. 5. 2021, jíž bylo usnesením č. j. 28 C 219/2017-391 přiznáno znalečné ve výši 3 305,72 Kč. Dále s vyhotoveným znaleckým posudkem znalce [právnická osoba] [jméno FO], jemuž bylo usnesením č.j. 28 C 219/2017-653 ve znění usnesení Městského soudu v Praze[Anonymizováno]č. j. 68 Co 94/2024-666 přiznáno znalečné ve výši 48 763 Kč, od které byla odečtena žalobcem složená záloha ve výši 30 000 Kč, vyčíslený rozdíl ve výši 18 763 Kč je tedy rovněž povinen uhradit žalobce. A dále v souvislosti s účastí znalce [právnická osoba] [jméno FO] na ústním jednání dne 16. 4. 2024, jemuž bylo usnesením č. j. 28 C 219/2017-736 přiznáno znalečné ve výši 4 356 Kč. Celkem tak náklady státu činí 26 424,72 Kč, které je z důvodu procesního neúspěchu ve věci povinen uhradit žalobce (výrok III.).

Poučení