28 C 223/2020-114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 284 625 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 284 625 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že jako konkurzní věřitel přihlásil dne 6.8.2002 v uvedeném řízení proti dlužníkovi svou pohledávku ve výši 224 021,90 Kč. Od tohoto data tak nárokuje nemajetkovou újmu, až do doby podání této žaloby, tj. 13.11.2020, tedy v rozmezí 18 let a 3 měsíců, neboť předmětné konkurzní řízení není dosud ukončeno. Žalobce má za to, že délka uvedeného řízení je nepřiměřená. Žalobce při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu, tedy za první dva roky z částky 15 000 Kč, za další každý rok trvání řízení z částky 15 000/. Základní částku 258 750 Kč pak žalobce navýšil o 10 %, neboť žalobce je osobou v pokročilejším věku, od samého počátku řízení pod značným psychickým tlakem z nejistoty, spojené s jeho právním postavením věřitele, kdy a jakým způsobem bude toto řízení ukončeno. Celkem tedy nárokuje částku 284 625 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce mimosoudně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] dne 8.4.2020. Žalovaný po projednání žádosti o odškodnění dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytl zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které považoval za dostačující. Žalovaný také nesporoval, že žalobce uplatnil svou pohledávku v uvedeném konkurzním řízení dne 6.8.2002 (viz protokol o jednání ze dne 24.5.2021) ve výši 224 021,90 Kč, která byla správcem konkurzní podstaty uznána v plné výši dne 26.9.2002. Podle vyjádření žalovaného v konkurzním řízení bylo se svými pohledávkami přihlášeno celkem 15 000 věřitelů, přičemž správce konkurzní podstaty popřel pohledávky cca 6 000 věřitelů. V rámci konkurzního řízení probíhalo několik incidenčních sporů. Správce konkurzní podstaty pak dne 31.7.2017 předložil soudu návrh na částečný rozvrh, jenž zahrnoval věřitele toliko do pořadového čísla 3400 s návrhem na uspokojení ve výši 3 % zjištěných pohledávek s předpokládaným konečným uspokojením ve výši 6 až 8 %. V současné době probíhá ze strany správce konkurzní podstaty kontrola seznamu přihlášených pohledávek, kdy je potřeba provést hromadnou lustraci v CEO ohledně cca 13 000 věřitelů, jež je pro ukončení konkurzního řízení zásadní. Také ze seznamu 472 věřitelů, u nichž se nepodařilo doručit písemnost, byla provedena lustrace v CEO, včetně dožádání na Slovensko. U již zemřelých věřitelů byly obeslány dědické soudy k určení jejich procesního nástupce. Soud také neakceptoval konečnou zprávu předloženou správcem konkurzní podstaty a vyzval jej k jejímu doplnění a opravě. Dne 21.2.2020 správce konkurzní podstaty předložil konečnou zprávu, avšak ani nově předložená konečná zpráva nemá vypovídací hodnotu, když tato není obsahově zcela úplná a správná, neboť nejsou postaveny najisto náklady konkurzní podstaty, jež dosud nebyly schváleny za období od 1.1.2016 do 18.10.2019 a dále jsou zde nevyřešeny daňové výdaje podstaty ve výši 20 milionů Kč. Také dosud nejsou ukončeny všechny incidenční spory. Za této situace nelze postavit najisto ani předpokládanou výtěžnost podle návrhu správce konkurzní podstaty na částečný rozvrh ze dne 31.7.20717, kdy naopak po vzetí všech výše uvedených skutečností, zejména však nákladů podstaty bude tato výtěžnost patrně ještě nižší, pokud vůbec nějaká. Při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení je také třeba mít na zřeteli specifikum uvedeného řízení. Na rozdíl od většiny jiných soudních sporů, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli nemá v konkurzním řízení soudce, ale správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možné pohlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, resp. nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. V daném případě tato první fáze trvala dva měsíce, což je délka přiměřená. Druhá fáze konkurzu, tj. vlastní konkurzní řízení je pak ovlivněna řadou okolností subjektivních a objektivních. Délka konkurzu je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků, kterými jsou konkurzní věřitelé a úpadce a také chování třetích osob dotčených řízením, kterými jsou zejména dlužníci úpadce. Z pohledu objektivního je konkurz ovlivněn řadou okolností, jako je rozsah majetku v konkurzní podstatě, prodejnost věcí v konkurzní podstatě apod. V předmětném konkurzním řízení vystupuje značné množství věřitelů, kdy vzhledem k jejich konkurenci lze očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost pro každého z nich, tedy lze očekávat plnění jen v bagatelní výši. Význam předmětu řízení pro žalobce je třeba hodnotit jakožto velmi malý. Podle tohoto je žalovaný přesvědčen, že zadostiučinění ve formě konstatování je jako odškodnění dostačující. S tímto názorem žalovaného se ztotožnili i další senáty v obdobných věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2, jedná se zejména o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.1.2020, sp. zn. 25 C 161/2019, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2020, sp. zn. 30 Co 144/2020, rozsudek ze dne 8.12.2020 sp. zn. 19 C 98/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.11.2020, sp. zn. 43 C 60/2020, rozsudek ze dne 15.12.2020, sp. zn. 10 C 88/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.1.2021, sp. zn. 27 C 61/2020. V uvedených rozhodnutích byl význam konkurzu pro poškozené hodnocen jako nepatrný, přičemž byla akcentována samotná povaha konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 7/2002 předběžně obrátil na žalovaného dne 8.4.2020. Žalovaný po projednání tohoto nároku dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce uvedeného řízení a žalobci poskytl zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, což mu sdělil stanoviskem ze dne 23.9.2020. Žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 224 021,90 Kč do konkurzního řízení dne 6.8.2002.

4. Soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu se podává, že dne 12. 4. 2002 podala Česká republika – Okresní soud v Benešově, na [právnická osoba] v likvidaci návrh na prohlášení konkurzu. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu. Dne 23. 5. 2012 byl dlužník soudem vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu. Usnesením ze dne 13. 6. 2002 prohlásil soud na majetek dlužníka [právnická osoba] v likvidaci konkurz a současně ustanovil správce konkurzní podstaty dlužníka a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podal správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Na den 30.9.2002 bylo nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek. Městské státní zastupitelství vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty a dne 31. 10. 2002 popření pohledávky konkurzním věřitelem [právnická osoba] Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru. Seznam incidenčních sporů čítal celkem 39 sporů. Dne 15. 1. 2003 byl soudcem dán pokyn k předložení spisu z důvodu další zprávy o činnosti stran mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na Budějovické. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [anonymizováno] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podával správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, kdy mj. upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. Počet konkurzních věřitelů k danému období dosáhl čísla 14 557, celková výše přihlášených pohledávek byla 2 685 422 820,04 Kč. Správci konkurzní podstaty bylo soudem uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. V mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty podal aktualizaci soupisu konkurzní podstaty a dílčí zprávu o své činnosti s tím, že upozornil na počet incidenčních sporů, jichž se jako správce konkurzní podstaty dlužníka, účastní. Dále uvedl, že součástí majetku úpadce jsou budovy, administrativní komplex [anonymizována čtyři slova], stroje a dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka 652 000 000 Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o své činnosti. Dne 30. 9. 2004 aktualizoval soupis konkurzní podstaty. Dne 20.9.2004 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 3. 12. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Konkurzní soud žádal Městský soud v Praze, ve věci vedené pod sp.zn. [spisová značka] o urychlené vydání rozhodnutí,. Dne 11. 1. 2005 podal správce konkurzní podstaty zpráva o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti. Dne 18. 4. 2005 správce konkurzní podstaty žádal o prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu velkého množství podaných přihlášek (cca 14 000). Dne 19. 4. 2005 soud žádal správce konkurzní podstaty, aby ve lhůtě do 1. 8. 2005 předložil dílčí zprávu o své činnosti, aktuální zprávu o přezkoumávání přihlášených pohledávek. Dne 11. 8. 2005 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti a aktuální zprávu o přezkoumaných přihlášených pohledávkách. Dne 2. 2. 2006 podal správce konkurzní podstaty zprávu o průběhu konkurzního řízení. Dne 16. 2. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na nařízení prvního zvláštního přezkumného jednání. Toto bylo nařízeno na 26. 5. 2006. Dne 13. 3. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na povolení čerpání zálohy na jeho dosavadní činnost. Soud toto povolil dne 14. 3. 2006. Dne 26. 5. 2006 proběhlo první zvláštní přezkumné jednání. V rámci tohoto jednání byly správcem konkurzní podstaty popřeny některé pohledávky. Dne 25. 10. 2006 byla podána dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 10. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dne 6. 3. 2007 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 3. 2017 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání odměny. Dne 20. 3. 2007 soud povolil čerpání odměny. Dne 30. 8. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dílčí zprávu o své činnosti podal správce konkurzní podstaty dne 1. 10. 2007. Druhé zvláštní přezkumné jednání bylo nařízeno na den 17. 12. 2007. Dne 15. 4. 2008 podal správce konkurzní podstaty návrh na povolení čerpání zálohy na odměnu za jeho dosavadní činnosti. Soud povolil třetí zálohu na odměnu usnesením ze dne 19. 6. 2008. Dne 30. 6. 2008 žádal soud správce konkurzní podstaty, aby dodal ve lhůtě 30 dnů zprávu o vedených incidenčních sporech, aktuální soupis konkurzní podstaty a návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty na požadavek reagoval dne 10. 10. 2000, kdy podal dílčí zprávu o své činnosti a seznam incidenčních sporů. Dne 13. 10. 2008 bylo nařízené třetí zvláštní přezkumné jednání na den 16. 12. 2008. Při tomto konstatováno vedení přes 200 incidenčních sporů. Dne 16. 12. 2008 vyzval soud správce konkurzní podstaty k doložení zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty a zprávu o dosavadních nákladech konkurzu. Na což správce konkurzní podstaty reagoval sdělením o incidenčních žalobách napadlých v období říjen, listopad 2008. Dne 14. 4. 2009 vyzval soud správce konkurzní podstaty k podání zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuálního soupis konkurzní podstaty. Dílčí zprávu o své činnosti podal správce konkurzní podstaty dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Dne 8. 6. 2009 správce konkurzní podstaty podal dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 11. 6. 2009. Dne 18. 6. 2009 sdělil správce konkurzní podstaty opět dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále pak dne 18. 6. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky s návrhem na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 18. 6. 2009. Stejně tak podal správce konkurzní podstaty návrhy dne 3. 8. 2009 a 18. 8. 2009. Soud následně dne 24. 8. 2009 opakovaně správci konkurzní podstaty uložil, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Stejně tak dne 28. 8. 2009, dne 31. 8. 2009 a dne 3. 9. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na uznání pohledávek a jejich dodatečné zjištění. Soud o těchto návrzích rozhodl dne 22. 9. 2009. Městské státní zastupitelství dne 3. 11. 2009 vystoupilo z konkurzního řízení. Dne 22. 12. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Dne 30. 12. 2009 předložil správce konkurzní podstaty aktuální přehled dosavadních příjmů a výdajů konkurzu. Soud dne 6. 1. 2010 rozhodl o pohledávce konkurzního věřitele, kterou měl za zjištěnou. Dne 11. 2. 2010 a dne 19. 2. 2010 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění. O tomto soud rozhodl dne 23. 2. 2010 a dne 1. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti a sdělil soudu své stanovisko o své dosavadní činnosti. Zprávu o činnosti podal věřitelský výbor dne 1. 3. 2010. Dne 23. 3. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil vyjádření k podání věřitelky. Dne 31. 3. 2010 byl soudu předložen zápis jednání věřitelského výboru ze dne 31. 3. 2010. Správce konkurzní podstaty se vyjádřil k návrhu věřitelky dne 14. 4. 2010. Dne 15. 4. 2010 byl soudu předložen zápis ze schůze věřitelského výboru, konané dne 10. 12. 2009. Dne 10. 6. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 24. 6. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na vyplacení odměny věřitelskému orgánu a dne oznámení, došlé soudu dne 21. 7. 2010, že eviduje 136 věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli. O úmrtí dalších věřitelů informuje správce konkurzní podstaty soud dne 2. 8. 2010. Dne 9. 9. 2010 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti a o stavu konkurzního řízení. Dne 30. 9. 2002, 26. 5. 2006, 17. 12. 2007, 16. 12. 2008 se konala přezkumná jednání (cca 180 neukončených incidenčních sporů). Dne 3. 3. 2011 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o průběhu konkurzu, o přehledu příjmů a aktualizovaný soupis majetku. Stejně tak dne 3. 3. 2011 uložil soud věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti a o stavu konkurzního řízení. Dne 23. 6. 2011, dne 27. 6. 2011 a dne 9. 8. 2011 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. O těchto návrzích soud rozhodl dne 11. 8. 2011. Dne 14. 3. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální zprávu o stavu konkurzního řízení. Na to reagoval správce konkurzní podstaty podáním dílčí zprávy o své činnosti a o stavu konkurzního řízení dne 24. 4. 2012. Dne 10. 7. 2012 podán návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 18. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu. Tuto předložil správce konkurzní podstaty dne 16. 10. 2012. Z předložené konečné zprávy vyplývá, že čistý výtěžek zpeněžení konkurzní podstaty, učiněný v rozvrhu pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do II. třídy, činí částku 88 882 878,81 Kč. Schůze věřitelského výboru se konala dne 30. 5. 2012. Dne 10. 7. 2012 věřitelský výbor žádal vyplacení odměny. Dne 18. 9. 2012 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu, což učinil dne 16. 10. 2012. Dne 4. 12. 2012 byl urgován návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 16. 12. 2013 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o stavu řízení, zahrnující rovněž aktuální přehled stavu neukončených incidenčních sporů, aktualizovaný soupis majetkové podstaty, přehled příjmů a výdajů. Dne 30. 1. 2014 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 14. 2. 2014 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil zprávu o své činnosti. Na to věřitelský výbor reagoval podáním došlým soudu dne 10. 3. 2014. Dne 27. 3. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil kompletní vyúčtování hotových výdajů, aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a návrh na částečný rozvrh. Přehled příjmů a výdajů za dosavadní průběh konkurzního řízení doložil správce konkurzní podstaty soudu dne 27. 5. 2014. Dne 11. 7. 2014 byl správce konkurzní podstaty soudem vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkurzních věřitelů, množství sporných pohledávek, okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících konkurzního řízení je zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne 3. 11. 2014 soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce Městského soudu v Praze. Dne 18. 3. 2015 uložil soud správci konkurzní podstaty pořádková pokuta, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh na částečný rozvrh. Správce konkurzní podstaty podal dne 8. 4. 2015 odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty. Spis byl předložen dne 30. 4. 2015 odvolacímu soudu. Tento usnesením ze dne 14. 5. 2015 napadené usnesení potvrdil. Dne 4. 12. 2015 byl správce konkurzní podstaty vyzván, aby předložil aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a výdajích a aby soudu sdělil, kdy lze očekávat kvalifikovaný návrh na částečný rozvrh. Dne 18. 12. 2015 byl správce konkurzní podstaty soudem urgován. Dne 28. 12. 2015 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že bylo zkontrolováno cca 2 000 věřitelů. Zjistil, že dochází k dalším úmrtím věřitelů a začínají se řešit nástupnictví a dědictví. Dne 12. 2. 2016 sdělil správce konkurzní podstaty přehled příjmů a výdajů za celý průběh konkurzního řízení. Dne 18. 3. 2016 bylo věřitelskému výboru uloženo, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti, opětovně pak dne 9. 8. 2016. Toto věřitelský výbor soudu předložil dne 1. 9. 2016. Dne 6. 10. 2016 učinil konkurzní úpadce návrh na svolání věřitelského výboru. Věřitelský výbor byl svolán na den 28. 11. 2016. Následně dne 17. 1. 2017 soud uložil správci konkurzní podstaty pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč s odůvodněním, že hrubě stěžuje a brání dalšímu postupu konkurzního řízení Dne 24. 2. 2017 byla svolána schůzka správce konkurzní podstaty, místopředsedkyně Městského sodu v Praze a vyřizující soudkyně, za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Správce konkurzní podstaty podal odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty. Věc byla s odvoláním předložena odvolacímu soudu dne 2. 3. 2017. Dnes 24. 4. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí součinnosti s doručením. Dne 22. 5. 2017 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení kompletní zprávy - aktuálního stavu majetkové podstaty, přehledného aktuálního seznamu přihlášených pohledávek, včetně zjištěných, nezjištěných a popřených pohledávek. Dne 16. 6. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k vyhovění žádosti, s tím, že se jedná o náročný a v České republice ojedinělý konkurzní případ s 15 000 věřiteli a pohledávkami ve výši mnoha set miliónů korun. Dne 31. 7. 2017 podal správce konkurzní podstaty návrh na částečný rozvrh. V návrhu na částečný rozvrh je konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkurzních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 – 8 %. Dne 22. 9. 2017 odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně o uložení pořádkové pokuty, co do její výše. Usnesením ze dne 15. 11. 2017 byl dosavadní správce konkurzní podstaty zproštěn funkce a byl ustanoven nový správce konkurzní podstaty Současně byl dosavadní správce konkurzní podstaty vyzván k vysvětlení. Proti usnesení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty, podal dne 1. 12. 2017 dosavadní správce konkurzní podstaty odvolání proti svému zproštění správce konkurzní podstaty. Spis byl s odvoláním předložen odvolacímu soudu dne 11. 1. 2018. Tento usnesením ze dne 16. 5. 2018 usnesení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty zrušil a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že tomuto rozhodnutí nepředcházela procesní kooperace soudu a správce konkurzní podstaty s vytýčením jasné představy soudu o tom, jak má být částečně rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat.. Dne 31. 5. 2018 byl spis vrácen konkurznímu soudu zpět. Dne 6. 6. 2018 předseda Městského soudu v Praze rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a přidělil věc Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 11. 9. 2018 byl spis vyžádán Obvodním soudem pro Prahu 2 ke sp. zn. 14 C 465/2014 a následně vrácen zpět dne 10. 10. 2018. Z úředního záznamu ve spise se podává, že správce konkurzní podstaty nedoložil ke dni 18. 12. 2018 seznam věřitelů, kterým nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem konkurzní podstaty dne 31. 10. 2018. Dne 30. 1. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích. O součinnost (lustrace) bylo následně požádáno Ministerstvo vnitro. Dne 14. 3. 2019 podal správce konkurzní podstaty žádost o poskytnutí další součinnosti. Dne 25. 3. 2019 bylo správci konkurzní podstaty sděleno, že soud disponuje adresy z Centrální evidence obyvatel. Následně zaslal správce konkurzní podstaty 77 výzev, komunikoval s věřiteli a poskytl informace dědicům. Dne 26. 6. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato byla soudem prodloužena do 30. 9. 2019 Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla soudu předložena dne 18. 10. 2019. Dne 30. 10. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu. Následně probíhala lustrace adres věřitelů ze Slovenské republiky. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím pracovnice soudu tj. aby předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev v podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení, a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dne 10. 12. 2019 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil konečnou zprávu zpracovanou dle poskytnutého vzoru do 18. 2. 2020. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu nedoručených výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce konkurzní podstaty předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev k zjištění údajů z CEO. Na to reagoval správce konkurzní podstaty dne 7. 2. 2020. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, aby předložil zpracované seznamy pohledávek. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 17. 2. 2020 s tím, že současně požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Konečnou zprávu správce konkurzní podstaty předložil soudu dne 17. února 2020, kde uvedl, že hlavní náplní práce správce konkurzní podstaty je komunikace s věřiteli a problematika zemřelých věřitelů. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od Obvodního soudu pro Prahu 2, kam byl zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnost tj. aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně dne 21. 5. 2020 vyzval soud věřitelský výbor k podání zprávy ze dne 21. 1. 2020. Na to bylo reagováno věřitelským výborem dne 3. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 byl soudem vyzván k součinnosti Finanční úřad pro hlavní město Prahu, ke sdělení, zda úpadce podal daňové přiznání za rok 2004. Tato informace byla Finančním úřadem pro hl. město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 dne 1. 7. 2020. Dne 13. 6. 2020 reagoval správce na výzvu soudu, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání. Současně správce konkurzní podstaty soud informoval, že dosud nedošlo ke schválení závěrečné zprávy, přičemž se čeká na součinnosti Finančního úřadu pro Prahu 3 tím, že výdaje budou projednány v září na jednání věřitelského výboru u soudu. Dne 14. 7. 2020 soud prodloužil lhůtu pro vypracování návrhu na přiznání odměny věřitelskému výboru. Dne 5. 8. 2020 bylo správci konkurzní podstaty soudem uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit přezkumné jednání. Dne 11.11.2020 dal soud podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení. Přípisem ze dne 3.12.2020 oznámilo Městské státní zastupitelství, že nevstupuje do konkurzního řízení, neboť neshledalo dostatečný veřejný zájem. Podezření na porušení trestně právních předpisů pak bylo postoupeno trestnímu úseku. Dne 8.12.2020 byl spis opětovně zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 16.12.2020 požádal správce konkurzní podstaty soud o součinnost s lustrací v CEO. Dne 21.12.2020 Odborový svaz státních orgánů a organizací sdělil k výzvě soudu, kdo je bude v řízení zastupovat. Dne 5.1.2021 soud uložil správci, aby předložil kompletní zprávu o dosud nedoručených výzvách. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 7.1.2021. Dne 3.2.2021 soud svolal schůzi věřitelského výboru na den 6.5.2021 a uložil správci konkurzní podstaty, aby sdělil, kde jsou uloženy finanční prostředky konkurzní podstaty, předložil účetní doklady, předložil originály vrácených výzev k podání incidenčních žalob a podal doplňující vysvětlení ke zprávě o stavu doručování. Dne 15.2.2021 správce konkurzní podstaty zaslal originály požadovaných dodejek. Dne 19.2.2021 předložil správce konkurzní podstaty aktuální stav doručování výzev a dne 24.2.2021 zaslal doplňující vysvětlení. Dne 4.3.2021 byl spis zapůjčen Městskému soudu v Praze. Dne 1.4.2021 správce předložil seznam účtů se složenými peněžními prostředky majetkové podstaty. Dne 15.4.2021 předložil správce konkurzní podstaty účetní doklady. Dne 26.4.2021 předložil správce konkurzní podstaty přehled vyúčtování odeslaných zásilek. Dne 3.5.2021 předložil správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 6.5.2021 se konala schůze věřitelského výboru, přičemž bylo zjištěno, že zhruba 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Následně byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

7. Obecně soud uvádí, že ohledně posouzení přiměřenosti délky řízení je nutno na konkurzní řízení pohlížet jako na zvláštní typ sporu, kdy samotná složitost konkurzní věci je spojena též s četností incidenčních a dalších sporů a jako takový částečně omlouvá jeho celkovou délku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29Cdo 2012/2010). Délka konkurzního řízení nemůže být proto porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných„ běžných“ nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn. zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Předchůdce žalobkyně resp. žalobkyně již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení, musela být seznámena s případnými obtížemi, jež pohledávky, které jsou spojeny s konkurzním řízením, znamenají. Tyto zejména jsou, že pohledávka bude jednak obtížně vymahatelná (tj. dlouhodobě) a jednak, že zcela jistě nebude uspokojena v plné výši. Ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 se pak podává, že„ jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu konkurzního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“. Délka konkurzního řízení a to i obecně, je dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčeným řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.5.2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 naznačil, že„ složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze“. Také je třeba zdůraznit, že konkursní řízení je zcela specifickým řízením. Nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze, počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze, se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku, a třetí, závěrečná fáze, počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007).

8. Soud předesílá, že nepřistoupil k zamítnutí žaloby pro předčasnost z důvodu, že konkurzní řízení není dosud ukončeno a není tak znám tak známa přesná výše uspokojení věřitelů, jak učinil zdejší soud ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9.3.2021, č.j. 30 Co 6//2021 – 180, neboť považoval za možné věcně rozhodnout ohledem na vývoj situace v konkurzním řízení tj. již reálnou výši následného uspokojení žalobcovy pohledávky. Vzhledem k tomu, že správce konkurzní podstaty, vyjádřil, v jakém poměru mohou být věřitelé uspokojeni (6 až 9 %) a s ohledem na nadměrné množství věřitelů, kdy se případné vyšší uspokojení nejeví jako reálné, vyšel soud z toho, že míra uspokojení žalobce v rámci konkurzního řízení je již v podstatě známa. A i s ohledem na výši uspokojení, která se žalobci v rámci konkurzního řízení zřejmě dostane (v podstatě v bagatelní částka), není podle názoru soudu již na místě přistupovat k zamítnutí žaloby pro předčasnost.

9. Soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo 18 let a 10 měsíců, kdy počátek řízení je nutné posuzovat od doby, kdy žalobce uplatnil svou přihlášku v rámci konkurzu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2012/2010), tj. od 6.8.2002 do doby 31.5.2021, tj. vyhlášení rozsudku v této věci, neboť konkurzní řízení není dosud skončeno. Z uvedeného je zřejmé, že byť se jedná o konkurzní řízení, které vykazuje určitá specifika (viz níže), uvedená délka konkurzního řízení je již zjevně nepřiměřená. Soud při posouzení konkurzního řízení vycházel z uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona: předmětné konkurzní řízení vykazuje vysokou až mimořádně vysokou obtížnost jak po skutkové tak zejména po procesní stránce, danou počtem přihlášených věřitelů, rozsahem pohledávek, které musí konkurzní soud přezkoumávat a rozsahem majetkové podstaty dlužníka. Jak bylo z provedeného dokazování zjištěno, přihlášených věřitelů je cca 13 000 Kč, během konkurzního řízení došlo k úmrtí některých věřitelů, s čímž souvisí určení procesního nástupce, také je třeba provést lustraci cca 13 000 věřitelů. U 472 věřitelů se nepodařilo doručit písemnosti a byla proto učiněna lustrace v CEO, včetně dožádání na Slovensko. Do doby provedení kompletní lustrace věřitelů, totiž není možné vydat rozvrhové usnesení. Z popsaného průběhu řízení je zřejmé, že objektivně nelze právě s ohledem na velké množství věřitelů a přihlášených pohledávek řízení ukončit dříve. Rovněž do celkové doby řízení se promítá i počet incidenčních řízení (1 032 sporů vedených u Městského soudu v Praze), bez jejich skončení nelze řádně konkurzní řízení ukončit. Nicméně ani výše popsané, neodůvodňuje to, aby konkurzní řízení trvalo takto dlouhou dobu, což je doba v podstatě extrémně dlouhá. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytly rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne) činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty, což následně vedlo k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento fakt již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

10. K významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení pro jeho účastníky oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Ze subjektivního pohledu, pak soud shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako zanedbatelný, neboť s ohledem na poslední zprávu správce konkurzní podstaty je zřejmé, že uspokojení věřitelů lze očekávat v rozsahu 6% - 8%, což v případě pohledávky žalobce činí částku 13 441 Kč až 17 922 Kč, tj. v podstatě bagatelní částky. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu rovněž plyne, že právě povaha konkursního řízení (řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkursní podstatu a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně a těmito nároky si též vzájemně konkurují), rozhodujícím způsobem snižuje význam předmětu řízení pro poškozeného pro účely posouzení přiměřenosti délky konkursního řízení, formy odškodnění i jeho případné výše. Z hlediska posouzení tohoto kritéria je podstatná též hodnota uplatněného peněžitého nároku, kterou však s přihlédnutím k popsané povaze konkursního řízení (v němž se prosazuje princip jen poměrného uspokojení věřitelů) nelze směšovat s nominální výší uplatněného nároku. Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010), případně v jaké výši je reálné budoucí uspokojení přihlášené pohledávky žalobce za situace, kdy konkurzní řízení do fáze faktického uspokojení přihlášených pohledávek ještě nedospělo. V této souvislosti soud uvádí, že do konkurzního řízení na majetek dlužníka bylo přihlášeno 14 557 konkurzních věřitelů, přičemž žalobce přihlásil svoji pohledávku ve výši 224 021,90 Kč. V návrhu na částečný rozvrh ze dne 31.7.2007 bylo uvedeno, že lze očekávat, že pohledávky budou uspokojeny poměrně ve výši 6 až 8 %, v přípise ze dne 18.10.2011, že předpokládaná výše uspokojení zjištěných pohledávek konkurzních věřitelů činí 8 až 9 %. I když posuzované konkurzní řízení není dosud skončeno, tato skutečnost, nebrání tomu, jak již bylo naznačeno v odstavci 8, aby bylo ve věci rozhodnuto, aniž by musela být žaloba posouzena jako předčasná (z důvodu, že konkurz není ukončen a není známa přesná výše uspokojení věřitelů). Z daných zjištění je však zřejmé, že žalobcova pohledávka bude v řízení uspokojena poměrně, a to v řádech jednotek procent přihlášené pohledávky, tedy v minimální resp. bagatelní výši.

12. Odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Má-li odškodnění kompenzovat nejistotu žalobce ohledně výsledku řízení, nelze než uzavřít, že tato nejistota vyvolaná objektivně nepřiměřeně dlouhým konkursním řízení zahájeným v roce 2002 byla v tomto případě minimální. Žalobce již po přezkumném řízení věděl, že jeho pohledávka byla uznána a současně, že bude uspokojena v konkurzu pouze poměrně (což plyne z povahy konkurzu, jak rozebráno výše). Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z návrhu na částečný rozvrh se podává nárok žalobce na uspokojení ve výši 6 346 Kč (3 %) s tím, že uspokojení následně bylo možné očekávat ve výši 6 až 8 % a podle sdělení v roce 2018 v rozsahu 9 %. Žalobcovu nejistotu proto lze vztahovat pouze k tomu, jaké procento (malé) z jeho pohledávky mu bude vyplaceno. Význam předmětu řízení je ale při takto nízké míře uspokojení nutné hodnotit jako malý až bagatelní a konstatování porušení práva je proto přiléhavou formu kompenzace (v tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 43 C 60/2020 – 180 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2021, č.j. 53 Co 55/2021 - 173, obsahující stejný závěr). Soud se neztotožnil ani s argumentací žalobce, že řízení pro něj mělo vyšší význam z hlediska jeho věku, neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, může být vyšší věk poškozeného brán jako skutečnost, která představuje vyšší význam řízení pro poškozeného, avšak jako vyšší věk je podle judikatury vnímán věk poškozeného od 75 let výše, což není případ žalobce. Soud proto nedovodil, že by z tohoto hlediska mělo řízení pro žalobce vyšší význam. Jelikož konstatování porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení se žalobci již v rámci jeho mimosoudního uplatnění nároku dostalo, zamítl soud žalobu jako neopodstatněnou.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).