28 C 242/2023 - 72

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] pro zaplacení 206 797,82 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do nároku na zaplacení částky 57 693,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 239,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 748,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 693,49 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky ve výši 53 876,57 Kč za období od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 92 959,33 Kč.

III. Žaloba se zamítá, a to co do nároku na zaplacení částky 56 145 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 58,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 350,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 608,16 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 36 659,40 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 137,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 284,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 585,44 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 62 426,37 Kč za období od 1. 10. 2022[Anonymizováno]do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 666,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 910,73 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 42 219,49 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 206 797,82 Kč s příslušenstvím.

2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] IČO: [Anonymizováno] ([Anonymizováno] dne 30. 9. 2021 smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 pravidelných splátkách po 820 Kč, a to s neměnnou úrokovou sazbu ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy o úvěru, resp. dle [Anonymizováno], který společně se Všeobecnými obchodními podmínkami a [Anonymizováno] tvořil nedílnou součást smlouvy. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém právní předchůdkyně žalovanému půjčku poskytla, konkrétně dne 25. 10. 2021. Splátky měly být hrazeny formou inkasních plateb z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jeho účtu dostatek disponibilních finančních prostředků k úhradě splátky. Žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 30. 9. 2022 půjčku zesplatnila. Žalobkyni proto vzniklo právo na okamžité splacení veškerých závazků, které ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2021 vyplývaly. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to s účinností k 31. 3. 2023. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení částku 40 017,77 Kč bez kompletního příslušenství. Za období od postoupení pohledávky, tj. ode dne 31. 3. 2023, do podání žaloby, nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 36 659,40 Kč jako jistiny, poplatků ve výši 1 948,76 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 1 350,84 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 58,77 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z jistiny ve výši 36 659,40 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky 38 608,16 Kč, sestávající z jistiny ve výši 36 659,40 Kč a poplatků ve výši 1 948,76 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení (dále též jako „pohledávka č. 1“).

3. Dne 30. 7. 2018 žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 96 pravidelných splátkách po 1 716 Kč, a to s neměnnou úrokovou sazbu ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy o půjčce, resp. dle [Anonymizováno], který společně se Všeobecnými obchodními podmínkami a [Anonymizováno] tvořil nedílnou součást smlouvy. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytla, konkrétně dne 25. 8. 2018. Splátky měly být hrazeny formou inkasních plateb z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jeho účtu dostatek disponibilních finančních prostředků k úhradě splátky. Žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 30. 9. 2022 půjčku zesplatnila. Žalobkyni proto vzniklo právo na okamžité splacení veškerých závazků, které ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 7. 2018 vyplývaly. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to s účinností k 31. 3. 2023. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení částku 68 006,99 Kč bez kompletního příslušenství. Za období od postoupení pohledávky, tj. ode dne 31. 3. 2023, do podání žaloby, nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 62 426,37 Kč jako jistiny, poplatků ve výši 3 159,07 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 2 284,07 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 137,48 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z jistiny ve výši 62 426,37 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky 65 585,44 Kč, sestávající z jistiny ve výši 62 426,37 Kč a poplatků ve výši 3 159,07 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení (dále též jako „pohledávka č. 2“).

4. Dne 2. 10. 2017 žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 165 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 75 pravidelných splátkách po 3 391 Kč, s neměnnou úrokovou sazbu ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy o úvěru, resp. dle [Anonymizováno], který společně se Všeobecnými obchodními podmínkami a [Anonymizováno] tvořil nedílnou součást smlouvy. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytla, konkrétně dne 2. 11. 2017. Splátky měly být hrazeny formou inkasních plateb z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jeho účtu dostatek disponibilních finančních prostředků k úhradě splátky. Žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 30. 9. 2022 půjčku zesplatnila. Žalobkyni proto vzniklo právo na okamžité splacení veškerých závazků, které ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 10. 2017 vyplývaly. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to s účinností k 31. 3. 2023. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení částku 59 681,65 Kč bez kompletního příslušenství. Za období od postoupení pohledávky, tj. ode dne 31. 3. 2023, do podání žaloby, nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 53 876,57 Kč jako jistiny, poplatků ve výši 3 816,92 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 1 748,73 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 239,43 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z jistiny ve výši 53 876,57 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky 57 693,49 Kč, sestávající z jistiny ve výši 53 876,57 Kč a poplatků ve výši 3 816,92 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení (dále též jako „pohledávka č. 3“).

5. Dne 16. 11. 2020 dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 84 pravidelných splátkách po 929 Kč, a to s neměnnou úrokovou sazbu ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy o úvěru, resp. dle [Anonymizováno], který společně se Všeobecnými obchodními podmínkami a [Anonymizováno] tvořil nedílnou součást smlouvy. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytla, konkrétně dne 16. 12. 2020. Splátky měly být hrazeny formou inkasních plateb z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jeho účtu dostatek disponibilních finančních prostředků k úhradě splátky. Žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 30. 9. 2022 půjčku zesplatnila. Žalobkyni proto vzniklo právo na okamžité splacení veškerých závazků, které ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 11. 2020 vyplývaly. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to s účinností k 31. 3. 2023. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení částku 46 653,91 Kč bez kompletního příslušenství. Za období od postoupení pohledávky, tj. ode dne 31. 3. 2023, do podání žaloby, nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 42 219,49 Kč jako jistiny, poplatků ve výši 2 691,24 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 1 666,85 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 76,33 Kč splatného ke dni 30. 9. 2022, smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z jistiny ve výši 42 219,49 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky 44 910,73 Kč, sestávající z jistiny ve výši 42 219,49 Kč a poplatků ve výši 2 691,24 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení (dále též jako „pohledávka č. 4“).

6. Žalobkyně na výzvy soudu ze dne 22. 9. 2023, č. j. 28 C 242/2023-21 a č. j. 28 C 242/2023-22, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, reagovala podáním ze dne 2. 10. 2023 s tím, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s ohledem na výši žalované částky nesouhlasí.

7. Podáním ze dne 6. 10. 2023 žalobkyně zdejší soud požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Zdejší soud žádosti žalobkyně vyhověl. K otázce prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěrů násedně žalobkyně dne 27. 10. 2023 k pohledávce č. 1 a pohledávce č. 2 shodně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím externích a interních zdrojů. Žalobkyně uvedla, že bylo vycházeno z tzv. tvrdých KO kritérií, tedy aktuálních interních a externích dluhů žalovaného, negativních záznamů na black listech, v registru neplatných dokladů a existujících exekucí a také z informací z externích úvěrových registrů ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]). Právní předchůdkyně primárně posoudila míru úvěrového zatížení, tj. schopnost klienta splácet, dále celkovou expozici a příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky. Výsledkem takového posouzení je tzv. BureauScore. Dále byla vyhodnocována schopnost žalovaného splácet úvěr a došlo ke stanovení maximálního úvěrového limitu. V takovém případě dochází ke zohlednění příjmu žadatele o úvěr ověřeného vždy statistickým modelem, který v případě nízké věrohodnosti příjmu (pod 95 %) spouští proces sběru dalších dokladů, a dále ke zohlednění pravidelných výdajů žadatele o úvěr (např. splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů a zohledňují strukturu rodiny / domácnosti, způsob bydlení a místo bydliště a porovnávají se s žadatelem deklarovanými výdaji). V rámci výpočtu volných zdrojů klienta se berou v potaz vždy ty částky výdajů, které jsou vyšší. Dále je při posouzení úvěruschopnosti na základě identifikace unikátního přístupového hesla (IP adresy) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení zohledňováno vyhodnocení rizikových/anti-fraud kontrol, a to s cílem eliminovat podvod. Vycházeno bylo i z celkového skóringu klienta založeného na aplikačním skóre (primárně sociodemografickém profilu), tj. z tzv. BureauScore (jedná se o behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů). Konečné rozhodnutí o poskytnutí úvěru je dále vztaženo na posouzení rentability poskytnutého úroku ve vazbě na výslednou rizikovost konkrétní žádosti o úvěr. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně uvedla, že žalovaný do zesplatnění úvěrů, tj. do 30. 9. 2022, uhradil na pohledávku č. 1 částku 5 740 Kč a na pohledávku č. 2 částku 75 507,67 Kč.

8. K prověření úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k pohledávkám č. 3 a 4 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, když v obou případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně uvedla, že žalovaný do zesplatnění úvěrů, tj. do 30. 9. 2022, uhradil na pohledávku č. 3 částku 189 747,17 Kč a na pohledávku č. 4 částku 15 793 Kč.

9. Žalobkyně výše popsané ověření informací poskytnutých žalovaným před uzavřením všech jednotlivých úvěrových smluv považuje z hlediska prověřování úvěruschopnosti žalovaného za dostačující a v tomto směru odkázala na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 a Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170.

10. Při jednání konaném dne 31. 1. 2024 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k pohledávce č. 3.

11. V návaznosti na výzvu soudu poskytnutou při jednání konaném dne 31. 1. 2024 dle ust. § 118a občanského soudního řádu (o.s.ř.) ve vztahu k doplnění dokazování k tvrzenému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrových smluv č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], žalobkyně dne 15. 2. 2024 doplnila žalobu tak, že uvedla, že má za to, že zákon ani judikatura nestanovují, jakým konkrétním způsobem má být úvěruschopnost spotřebitele ověřována. Dle žalobkyně jsou k prověření úvěruschopnosti dány pouze určité návody, není však kogentně určeno, jaké konkrétní údaje a podklady musí věřitel shromáždit a jaké závěry z těchto údajů jsou učiněny správně či nikoliv. Uvedené nelze ani objektivně kodifikovat, neboť mnohost druhů úvěrů a podkladů a informací připadajících do úvahy je taková, že je nutné ponechat prostor k tomu, aby právní norma zahrnovala celé toto široké spektrum možných situací. Zákon ani judikatura rovněž nestanovují, jaký má být po shromáždění všech dostatečných podkladů na jejich základě učiněn závěr (zda má být úvěr poskytnut či nikoliv) – je opět na věřiteli, aby shromážděné podklady posoudil a sám z nich správný závěr dovodil. Žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že její právní předchůdkyně prováděla posouzení úvěruschopnosti se striktně nastavenými postupy a zcela v souladu se zákonem. Žalobkyně v tomto kontextu závěrem odkázala na výše uvedené rozsudky odvolacích soudů (k tomu viz bod 9. tohoto odůvodnění).

12. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení neaktivní, k jednáním konaným dne 31. 1. 2024 (předvolání bylo žalovanému doručeno fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 20. 11. 2023) a dne 11. 3. 2024 (předvolání bylo žalovanému doručeno fikcí ve smyslu 49 odst. 4 o.s.ř. dne 19. 2. 2024) se bez omluvy nedostavil.

13. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

14. Dne 20. 6. 2016 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno] která k [Anonymizováno] zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno], uzavřel [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]. Předmětem této smlouvy bylo poskytování bankovních služeb právní předchůdkyně žalobkyně dle aktuální nabídky ([Anonymizováno]). Součástí této smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky, [Anonymizováno] pro jednotlivé bankovní služby, sazebníky a úrokový lístek ([Anonymizováno]) (prokázáno [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]).

15. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne 30. 9. 2021 uzavřeli smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno] (nezajištěném neúčelovém spotřebitelském úvěru; pohledávka č. 1), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému za podmínek ve smlouvě sjednaných peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (čl. [Anonymizováno] smlouvy), které byly žalovanému poskytnuty jednorázově na jím uvedený účet (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Žalovaný se kromě poskytnutého úvěru zavázal uhradit úrok v sazbě 10,9 % p.a. a měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 60 Kč, a to prostřednictvím 72 měsíčních splátek po 820 Kč (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Splátky byly splatné vždy k datu s totožným pořadovým číslem jako den, kdy byly peněžní prostředky převedeny na účet žalovaného (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Celkem měl tak žalovaný uhradit částku 54 535,76 Kč. Datum první splátky úvěru bylo stanoveno na 25. 10. 2021. Žalovaný na dluh uhradil celkem 5 740 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 25. 6. 2021, dále již na dluh ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného delší než 30 dnů žalobkyně k 30. 9. 2022 úvěr zesplatnila (čl. [Anonymizováno]) [Anonymizováno]). Žalovanému bylo dopisem ze dne 30. 9. 2022 oznámeno zesplatnění úvěru k témuž dni a k úhradě dluhu mu byla poskytnuta dodatečná lhůta 10 dnů ode dne vyhotovení výzvy (tj. od 30. 9. 2022). Žalovaný však i přes tuto korespondenci a přes předžalobní výzvu ze dne 29. 6. 2023 po zesplatnění úvěru na dluh ničeho dalšího neuhradil (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. v rozsahu šestnácti stran, sazebníkem společnosti [Anonymizováno]. pro účty platný od 1. 1. 202, [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro půjčky, oznámením o zesplatnění půjčky/výzvou k úhradě ze dne 30. 9. 2022, poštovním podacím archem společnosti [Anonymizováno] ke zesplatňovacímu dopisu).

16. Z listiny označené jako „Jak banka posoudila vaši úvěruschopnost?“ vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti, s přihlédnutím k statistickým podkladům, a k údajům zjištěným z rejstříků a z úvěrových registrů. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila s využitím „komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy“ a to na základě osobních předpokladů žalovaného. Právní předchůdkyně pak v dokumentu uvedla, že z důvodu vlastní obezřetnosti výdaje oproti výdajům uvedeným v žádosti žalovaného navýšila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zohlednila výdaje žalovaného ve výši 25 320 Kč; z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 10 460 Kč, výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč. Podle vyhodnocení právní předchůdkyně zbývalo žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje celkem 9 860 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen půjčku splácet (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno]).

17. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne 30. 7. 2018 uzavřeli smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno] (pohledávka č. 2), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, [Anonymizováno] (čl. 1 bod 1.1. smlouvy). Předmětem smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému za podmínek ve smlouvě sjednaných peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (čl. 2 smlouvy), které byly žalovanému poskytnuty jednorázově na účet žalovaného vedený u právní předchůdkyně žalobkyně (čl. 3 smlouvy). Žalovaný se kromě poskytnutého úvěru zavázal uhradit úrok v sazbě 10,9 % p.a. (čl. 2 bod 2.2. smlouvy) a měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 150 Kč (čl. 2 bod 2.3. smlouvy), a to prostřednictvím 96 měsíčních splátek po 1 716 Kč (čl. 2 bod 2.4. smlouvy). Splátky byly splatné vždy k tomu dni v měsíci, jehož číselné označení se shoduje s datem poskytnutí půjčky, tj. se dnem připsání peněžních prostředků na účet žalovaného (čl. 4 bod 4.3. smlouvy). Celkem měl tak žalovaný uhradit částku 149 895,47 Kč. Datum první splátky úvěru bylo stanoveno na 25. 8. 2018. Žalovaný na dluh uhradil celkem 75 507,67 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 25. 6. 2022, dále již na dluh ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného delší než 30 dnů žalobkyně k 30. 9. 2022 úvěr zesplatnila (čl. 7 bod 7.1. písm. b) produktových obchodních podmínek). Žalovanému bylo dopisem ze dne 30. 9. 2022 oznámeno zesplatnění úvěru k témuž dni a k úhradě dluhu mu byla poskytnuta dodatečná lhůta 10 dnů ode dne vyhotovení výzvy (tj. od 30. 9. 2022). Žalovaný však i přes tuto korespondenci a přes předžalobní výzvu ze dne 29. 6. 2023 po zesplatnění úvěru na dluh ničeho dalšího neuhradil (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno]. v rozsahu šestnácti stran, sazebníkem společnosti [Anonymizováno] pro účty platný od 1. 1. 202, [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno]. pro půjčky, oznámením o zesplatnění půjčky/výzvou k úhradě ze dne 30. 9. 2022, poštovním podacím archem společnosti [Anonymizováno]. ke zesplatňovacímu dopisu).

18. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne 2. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno] (pohledávka č. 3), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, [Anonymizováno] půjčky a sazebník (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Předmětem smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému za podmínek ve smlouvě sjednaných peněžní prostředky ve výši 165 000 Kč (čl. [Anonymizováno] smlouvy), které byly žalovanému poskytnuty jednorázově na účet žalovaného vedený u právní předchůdkyně žalobkyně (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Žalovaný se kromě poskytnutého úvěru zavázal uhradit úrok v sazbě 10,9 % p.a. (čl. [Anonymizováno] smlouvy) a měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 347 Kč (čl. [Anonymizováno] smlouvy), a to prostřednictvím 75 měsíčních splátek po 3 391 Kč (čl. [Anonymizováno]. smlouvy). Splátky byly splatné vždy k tomu dni v měsíci, jehož číselné označení se shoduje s datem poskytnutí půjčky, tj. dnem připsání peněžních prostředků na účet žalovaného (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Celkem měl tak žalovaný uhradit částku 228 237 Kč. Datum první splátky úvěru bylo stanoveno na 2. 11. 2017. Žalovaný na dluh uhradil celkem 189 741,17 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 7. 2022, dále již na dluh ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného delší než 30 dnů žalobkyně k 30. 9. 2022 úvěr zesplatnila (čl. [Anonymizováno]) produktových obchodních podmínek). Žalovanému bylo dopisem ze dne 30. 9. 2022 oznámeno zesplatnění úvěru k témuž dni a k úhradě dluhu mu byla poskytnuta dodatečná lhůta 10 dnů ode dne vyhotovení výzvy (tj. od 30. 9. 2022). Žalovaný však i přes tuto korespondenci a přes předžalobní výzvu ze dne 29. 6. 2023 po zesplatnění úvěru na dluh ničeho dalšího neuhradil (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], produktovými podmínkami společnosti [Anonymizováno]. v rozsahu šestnácti stran, sazebníkem společnosti [Anonymizováno] pro účty platný od 1. 1. 202, produktovými podmínkami společnosti [Anonymizováno]. pro půjčky, oznámením o zesplatnění půjčky/výzvou k úhradě ze dne 30. 9. 2022, poštovním podacím archem společnosti [Anonymizováno]. ke zesplatňovacímu dopisu).

19. Z tabulky společnosti [Anonymizováno] ohledně posouzení žádosti o úvěr č. [Anonymizováno] vyplývá, že žalovaný byl ke dni posouzení žádosti, tj. k 2. 10. 2017, svobodný, žijící v pronajatém domu či bytě a sdílel domácnost s jednou osobou. Žalovaný nevyživoval žádné děti a jeho vzdělání bylo středoškolské. Dle části tabulky označeného jako „[Anonymizováno] ZAMĚSTNÁNÍ A PŘÍJMY“ činil uvedený příjem žalovaného u zaměstnavatele označeného IČ: [Anonymizováno] částku 28 000 Kč Tento příjem byl právní předchůdkyní žalobkyně označen ve stejné výši také jako započtený. Z části tabulky označené jako „[Anonymizováno]. Deklarované výdaje“ vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč a výdaje na jeho živobytí také v částce 3 000 Kč měsíčně. V části tabulky označené jako „[Anonymizováno]. SPLÁTKOVÉ ZATÍŽENÍ: [Anonymizováno]“ vyplývá, že žalovaný měl tzv. „nezajištěnou angažovanost“ u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 117 706 Kč, s výší měsíční splátky 3 326 Kč. Dle části tabulky „[Anonymizováno]. SPLÁTKOVÉ ZATÍŽENÍ: ÚVĚROVÉ REGISTRY“ nebyly zjištěny žádné další závazky žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v části tabulky „[Anonymizováno]. ZAPOČTENÉ VÝDAJE A PLATEBNÍ KAPACITA ŽADATELE“ uvedla zapečetěné výdaje na domácnost žalovaného ve výši 3 260 Kč, započtené životní náklady ve výši 3 410 Kč a další započtené výdaje v nulové výši. Výslednou platební kapacitu žalovaného v době žádosti pak banka stanovila na částku 18 004 Kč s ukazatelem DSTI (debt service to income) ve výši 11,88 % a ukazatelem DTI 0,36. Způsob provedeného posouzení ve vztahu k úvěru č. [Anonymizováno] byl též popsán v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bez datace a podpisu žalovaného.

20. Z Tabulky o prověření žalovaného v registrech a taktéž o prověření žalovaného a jeho dosavadních závazků, s datem dotazu dne 3. 10. 2023 v 9:15, vyplývá, že žalovaný byl k blíže nespecifikovanému datu lustrován v externí úvěrové databázi [Anonymizováno], a to s výsledkem verifikace „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“. Žalovaný měl opět k blíže nespecifikovanému datu celkem čtyři existující kontrakty, a to osobní úvěr ze dne 20. 6. 2016 s jistinou ve výši 30 000 Kč, měsíční splátkou ve výši 981 Kč a se sumou zbývajících nesplacených částek ve výši 22 825 Kč; osobní úvěr ze dne 21. 10. 2016 s jistinou ve výši 60 000 Kč a se sumou zbývajících nesplacených částek ve výši 81 033 Kč; osobní úvěr ze dne 31. 3. 2017 s jistinou ve výši 50 000 Kč, měsíční splátkou ve výši 1 312 Kč se sumou zbývajících nesplacených částek ve výši 57 706 Kč a osobní úvěr s měsíční splátkou ve výši 981 Kč se se sumou zbývajících nesplacených částek ve výši 22 825 Kč.

21. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne 16. 11. 2020 uzavřeli smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno] (nezajištěném neúčelovém spotřebitelském úvěru; pohledávka č. 4), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Předmětem smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému za podmínek ve smlouvě stanovených peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (čl. [Anonymizováno] smlouvy), které byly žalovanému poskytnuty jednorázově na jím uvedený účet (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Žalovaný se kromě poskytnutého úvěru zavázal uhradit úrok v sazbě 10,9 % p.a. a měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 75 Kč, a to prostřednictvím 84 měsíčních splátek po 929 Kč (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Splátky byly splatné vždy k datu s totožným pořadovým číslem jako den, kdy byly peněžní prostředky převedeny na účet žalovaného (čl. [Anonymizováno] smlouvy). Celkem měl tak žalovaný uhradit částku 71 672,80 Kč. Datum první splátky úvěru bylo stanoveno na 16. 12. 2020. Žalovaný na dluh uhradil celkem 15 793 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 16. 6. 2022, dále již na dluh ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného delší než 30 dnů žalobkyně k 30. 9. 2022 úvěr zesplatnila (čl. [Anonymizováno]) [Anonymizováno] podmínek). Žalovanému bylo dopisem ze dne 30. 9. 2022 oznámeno zesplatnění úvěru k témuž dni a k úhradě dluhu mu byla poskytnuta dodatečná lhůta 10 dnů ode dne vyhotovení výzvy (tj. od 30. 9. 2022). Žalovaný však i přes tuto korespondenci a přes předžalobní výzvu ze dne 29. 6. 2023 po zesplatnění úvěru na dluh ničeho dalšího neuhradil (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], produktovými podmínkami společnosti [Anonymizováno]. v rozsahu šestnácti stran, sazebníkem společnosti [právnická osoba]. pro účty platný od 1. 1. 202, produktovými podmínkami společnosti [Anonymizováno] pro půjčky, oznámením o zesplatnění půjčky/výzvou k úhradě ze dne 30. 9. 2022, poštovním podacím archem společnosti [Anonymizováno]. ke zesplatňovacímu dopisu).

22. Z tabulky společnosti [Anonymizováno] ohledně posouzení žádosti o úvěr č. [Anonymizováno] vyplývá, že žalovaný byl ke dni posouzení žádosti, tj. k 16. 11. 2020, svobodný a žijící ve vlastním bytě či domu. Dle části tabulky označené jako „[Anonymizováno]. ZAMĚSTNÁNÍ A PŘÍJMY“ činil uvedený příjem žalovaného u zaměstnavatele označeného IČ: [Anonymizováno] částku 32 000 Kč měsíčně. Tento příjem byl právní předchůdkyní žalobkyně označen ve stejné výši také jako započtený. Z části tabulky označené jako „[Anonymizováno]. DEKLAROVANÉ VÝDAJE“ vyplývá, že žalovaný uvedl výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši 8 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 2 500 Kč a že jako rodinné a ostatní náklady uvedl částku 2 000 Kč. V části tabulky označené jako „[Anonymizováno]. SPLÁTKOVÉ ZATÍŽENÍ: [Anonymizováno]“ vyplývá, že žalovaný měl tzv. „nezajištěnou angažovanost“ u právní předchůdkyně žalované ve výši 178 059 Kč, s výší měsíční splátky 4 610 Kč. Dle části tabulky „[Anonymizováno]. SPLÁTKOVÉ ZATÍŽENÍ: ÚVĚROVÉ REGISTRY“ byla zjištěna další splátka žalovaného na jiný úvěrový produkt ve výši 6 546 Kč. Celkové započtené splátkové zatížení žalovaného tak činilo 11 156 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v části tabulky „[Anonymizováno]. ZAPOČTENÉ VÝDAJE A PLATEBNÍ KAPACITA ŽADATELE“ uvedla započtené výdaje na domácnost žalovaného ve výši 8 000 Kč, započtené životní náklady (včetně hypotéky a st.) ve výši 3 860 Kč a započtené rodinné výdaje a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výslednou platební kapacitu žalovaného v době žádosti pak banka stanovila na částku 6 984 Kč s ukazatelem DSTI (debt service to income) ve výši 34,86 % a ukazatelem DTI 1,34. Způsob provedeného posouzení ve vztahu k úvěru č. [Anonymizováno] byl též popsán v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bez datace a bez podpisu žalovaného.

23. Z Tabulky o prověření žalovaného v registrech a taktéž o prověření žalovaného a jeho dosavadních závazků, s datem dotazu dne 3. 10. 2023 v 10:07, vyplývá, že žalovaný byl k blíže nespecifikovanému datu lustrován v externí úvěrové databázi [Anonymizováno], a to s výsledkem verifikace „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“. Žalovaný měl opět k blíže nespecifikovanému datu celkem pět existujících úvěrových kontraktů u dvou různých finančních institucí. Žalovaný měl taktéž dva kontrakty odmítnuté, čtyři ukončené a tři ukončené předčasně. Z existujících kontraktů byl patrný osobní úvěr s jistinou ve výši 30 000 Kč ze dne 26. 4. 2018 s nesplacenou částkou ve výši 6 174 Kč; osobní úvěr ze dne 11. 6. 2019 s jistinou ve výši 335 000 Kč, s nesplacenou částkou ve výši 351 158 Kč; osobní úvěr ze dne 30. 7. 2018 s jistinou ve výši 100 000 Kč a s nesplacenou částkou ve výši 117 963 Kč; osobní úvěr ze dne 2. 10. 2017 s jistinou ve výši 165 000 Kč a s nesplacenou částkou ve výši 133 765 Kč a osobní úvěr ze dne 26. 3. 2019 s jistinou ve výši 50 000 Kč a s nesplacenou částkou ve výši 44 783 Kč. Z předčasně ukončených a řádně ukončených kontraktů pak z tabulky nevyplynul žádný závazek žalovaného po splatnosti. Žalovanému nebyly schváleny dvě žádosti o osobní úvěry, a to ze dne 29. 9. 2020 ve výši 60 000 Kč a ze dne 2. 9. 2020 ve výši 200 000 Kč.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno]., postoupila všechny výše uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023, s účinností k 31. 3. 2023. Postoupení jednotlivých pohledávek bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím písemných vyrozumění ze dne 13. 4. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno], potvrzením úplaty týkající se smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 3. 2023, seznamem postoupených pohledávek, vyrozuměními o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2023 spolu s podacími archy [Anonymizováno]).

25. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další navržené důkazy (výpisy z účtu žalovaného) soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, než výše popsané důkazy, nezjistil z nich skutečnosti pro tuto věc stěžejní.

26. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně.

27. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Na jednání konaném dne 31. 1. 2024 žalobkyně vzala svou žalobu zpět co do pohledávky č. 3, tedy co do nároku na zaplacení částky 57 693,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 239,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 748,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 693,49 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky ve výši 53 876,57 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení. Z důvodu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo již po zahájení jednání ve věci, dotázal se soud žalovaného, zdali s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení ohledně pohledávky č. 3 ve smyslu § 96 odst. 2, 3 o.s.ř. zastavil.

28. Zbývající část žaloby je dle názoru soudu důvodná pouze částečně.

29. V řízení bylo předně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly ve dnech 30. 9. 2021, 30. 7. 2018, 2. 10. 2017 a 16. 11. 2020 uzavřeny smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. Žalovaný uzavřel úvěrové smlouvy v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouvy tedy podléhají režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).

30. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ účinného v rozhodné době poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ účinného v rozhodné době platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

32. Jak vysvětlil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku z 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C679/18, je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti […]. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V judikatuře českých soudů pak není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. ZoSÚ poskytovatelem úvěru má i podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy mezi účastníky za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy (viz zejména usnesení Ústavního soudu z 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, či rozsudek Nejvyššího soudu 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

33. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje již výše citovaný rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

34. Soud na tomto místě v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. Z výše uvedeného se také podává, že je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

35. Z judikatury českých soudů pak dále vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze [Anonymizováno]) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus, kde je uvedeno, že „Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ K těmto závěrům se přiklonil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, kde tento soud rovněž uvedl, že informace o příjmu spotřebitele je potřeba ověřit, a to například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána. Zároveň z rozhodnutí soudů vyplývá i skutečnost, že vedle důkladného prověření příjmů a výdajů spotřebitele by mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejných rejstříků, jakými jsou evidence dlužníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020).

36. Jak již bylo výše konstatováno, soud je tedy povinen zkoumat ex officio, zda úvěrující společnost dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru byla žalobkyně k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzvána jak písemně před prvním jednáním ve věci, tak i postupem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při samotném prvém soudním jednání ve věci.

37. Ve vztahu k pohledávce č. 1, vyplývající ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2021 a k pohledávce č. 2, vyplývající ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 30. 7. 2018, nedoložila žalobkyně žádných relevantních listin, které by prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrových smluv jakýmkoliv způsobem prokazovaly.

38. Žalobkyně ve vztahu k prověření úvěruschopnosti před poskytnutím půjčky č. [Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2021 (pohledávka č. 1) předložila pouze návrh na uzavření smlouvy, z jehož záhlaví vyplývá, že celková výše výdajů žalovaného před poskytnutím úvěru (k 30. 9. 2021) činila částku 25 320 Kč, z čehož částka 10 460 Kč představovala další splátkové zatížení žalovaného, výdaje na bydlení částku 9 500 Kč, výdaje na živobytí částku 3 860 Kč a ostatní výdaje částku 1 500 Kč. Soudu však z předložených důkazů není vůbec zřejmé, že by žalobkyně tyto žalovaným tvrzené výdaje jakkoliv ověřila.

39. V tomto případě tedy nepřichází v úvahu použití závěrů obsažených v bodu 17. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020, na který žalobkyně odkazovala. Předně, v případě posuzovaném krajským soudem byla aplikována předchozí právní úprava, konkrétně ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů: předchozí právní úprava však na informace získané od spotřebitele kladla menší nároky, než právní úprava aplikovaná v tomto případě, neboť obsahovala pouze kritérium dostatečnosti. Krajský soud považoval faktickou manipulaci s dokumenty obsahujícími informace nutné k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bez pořízení jejich kopií za dostatečnou, neboť extrakce potřebných údajů z nich byla stvrzena podpisem žalovaného. V případě posuzovaném krajským soudem navíc žalobkyně disponovala výrazně širší sadou informací o spotřebiteli, zejména pak informací o výši nákladů na bydlení z doložené nájemní smlouvy z předchozí žádosti spotřebitele a informací o existenci dalších zápůjček dlužníka u téhož věřitele. Z důkazů předložených žalobkyní v tomto řízení však není ve vztahu k prověření úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o půjčce ze dne 30. 9. 2021 vůbec patrné, z jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně informace extrahovala. Bylo zjištěno, že žalobkyně rezignovala na analýzu příjmů a výdajů žalovaného a úvěr mu poskytla přesto, že bylo minimálně velmi diskutabilní, zda bude žalovaný (s ohledem na jeho dosavadní splátkové zatížení ve výši 10 460 Kč, představující 41,3 % jeho celkového tvrzeného příjmu) úvěr schopen splácet. Absentuje navíc jakýkoliv doklad k tomu, že měsíční výdaje žalovaného na bydlení v [Anonymizováno] skutečně dosahovaly pouze částky kolem 9 500 Kč. Žalobkyně také vůbec nezjišťovala, zdali žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, nebo v nájmu, ani jaké má reálné výdaje související s bydlením – i v tomto zdejší soud spatřuje nedostatečné prověření žalovaným deklarovaných výdajů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 22 Co 244/2021).

40. V žalobkyní předložených listinách je navíc uvedeno, že „z důvodu obezřetnosti jsme vaše výdaje (tj. výdaje žalovaného - pozn. soudu) oproti údajům uvedeným ve vaší žádosti navýšili“, avšak je zde také konstatováno, že banka zohledňovala „vaše výdaje“, tj. výdaje žalovaného. Není tedy vůbec zřejmé, v jaké výši byly hodnoceny výdaje uvedené žalovaným a v jaké výši byla suma jeho výdajů „dotvořena“ bankou.[Anonymizováno]Částka 3 860 Kč, označená jako výdaje na živobytí žalovaného, navíc bez dalšího odpovídala toliko tehdejší výši životního minima dle § 1 nařízení vlády č. 61/2020 Sb. Ve světle výše uvedeného tedy neobstojí ani argumentace žalobkyně rozsudkem Městského soudu ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, resp. jeho bodem 23., neboť soudu není v této věci zřejmé ani to, zdali jsou měsíční platby za domácnost, z nichž banka při hodnocení úvěruschopnosti vycházela, tvrzené žalovaným, nebo zda byla tato hodnota vytvořena, resp. dosazena v rámci ekonomického modelu banky. Dlužno také podotknout, že přesný mechanismus výpočtů v rámci ekonomického modelu banky nevyplývá z žádných důkazů předložených žalobkyní. Absentuje taktéž jakékoliv ověření reálného příjmu žalovaného (banka si nevyžádala výplatní pásky žalovaného, ani potvrzení od zaměstnavatele; žalobkyně pak netvrdila ani neprokazovala, že by byl příjem žalovaného ověřován z nějakých jiných zdrojů). Soud tedy pokládá takové prověření úvěruschopnosti za zmatečné a nedostačující.

41. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve výši 100 000 Kč (na základě smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 30. 7. 2018, pohledávka č. 2), pak žalobkyně nedoložila žádných relevantních důkazů, z nichž by bylo možno vzít za prokázané, že došlo k adekvátnímu prověření úvěruschopnosti žalovaného. Nebylo nijak prokázáno, že by žalovaná ověřovala údaje, které deklaroval žalovaný, že by ověřovala reálné příjmy a výdaje žalovaného nebo že by např. žalovaného před uzavřením smlouvy lustrovala v dostupných bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně proto v tomto řízení žádným způsobem neprokázala, jak (a zda vůbec) ve vztahu k této smlouvě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala. Žalobkyni pak v tomto kontextu byla opakovaně poskytnuta i adekvátní a adresná poučení spolu s upozorněním na následky nedoložení prověření úvěruschopnosti žalovaného.

42. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve výši 50 000 Kč (na základě smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2020, pohledávka č. 4) lze v návaznosti na provedené dokazování konstatovat, že banka nikterak neověřovala ani nezjišťovala reálné příjmy žalovaného (z pohledu soudu bylo adekvátní vyžádat od žalovaného např. výplatní pásky za období posledních 3 měsíců před uzavřením smlouvy, případně jiné obdobné potvrzení; viz [Anonymizováno] Žádost o poskytnutí úvěru. [Anonymizováno] [online]. [cit. 28. 2. 2023]. Dostupné z: [Anonymizováno]). Není známo, z jakých podkladů ve vztahu k příjmům žalovaného banka vycházela, extrakce údajů není stvrzena ani podpisem žalovaného. Argumentaci žalobkyně bodem 17. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 tak zdejší soud nepokládá za přiléhavou ani ve vztahu k této pohledávce. Ohledně deklarovaných výdajů žalovaného na bydlení ve výši 8 000 Kč, výdajů na živobytí ve výši 2 500 Kč a rodinných a ostatních nákladů ve výši 2 000 Kč, nebylo bankou provedeno žádné ověření těchto tvrzení žalovaného. Soudu je pouze zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně navýšila tvrzené výdaje žalovaného na živobytí (které v části tabulky [Anonymizováno] označila za „započtené životní náklady“) na částku 3 860 Kč, tedy opět na částku odpovídající bez dalšího tehdejší výši životního minima dle § 1 nařízení vlády č. 61/2020 Sb. Lze tedy uzavřít, že ani v tomto případě banka nepodrobila příjmy a výdaje žalovaného dostatečné analýze a úvěr mu poskytla přesto, že bylo minimálně velmi diskutabilní, zda bude žalovaný (i s ohledem na jeho dosavadní splátkové zatížení) schopen úvěr splácet. Absentuje navíc jakýkoliv doklad k tomu, že měsíční výdaje žalovaného na bydlení v [Anonymizováno] skutečně dosahovaly pouze částky 8 000 Kč – také v tomto směru tedy soud spatřuje nedostatečné prověření žalovaným deklarovaných údajů, jak již bylo výše naznačeno. Žalobkyně pak v tomto kontextu nezohlednila např. ani normativní náklady na bydlení, ani statistické údaje [Anonymizováno], a soud tedy opakuje, že nepokládá takovéto prověřování úvěruschopnosti žalovaného za dostačující.

43. Ve vztahu k žalobkyní předloženým tabulkám prověření žalovaného v registrech a taktéž o prověření žalovaného a jeho dosavadních závazků (s daty dotazů dne 3. 10. 2023 v 9:15 a dne 3. 10. 2023 v 10:07) pak soud uvádí, že mu není jasné, ve vztahu k jakým smlouvám byly v tabulkách uvedené kontroly o lustraci žalovaného v externí úvěrové databázi [Anonymizováno] (v obou případech s negativním výsledkem) provedeny. Dlužno podotknout, že tabulky nejsou žalovaným nijak verifikovány a podepsány, a že k jejich vyhotovení došlo až dne 3. 10. 2023, tedy téměř 3 roky poté, co byla uzavřena poslední z dotčených úvěrových smluv č. [Anonymizováno] ze dne[Anonymizováno]16. 11. 2020. Dle názoru soudu je tak velmi diskutabilní, zda byly deklarované propočty a lustrace v registrech vůbec provedeny před uzavřením předmětných úvěrových smluv, a nikoliv až ex post. Stejné pochybnosti soud má i ohledně protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta ve vztahu k úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2017 (pohledávku č. 3 vyplývající z této úvěrové smlouvy však vzala žalobkyně v řízení zpět a hodnocení této smlouvy se tedy soud šířeji nevěnoval) a o ověření úvěruschopnosti klienta ve vztahu k úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2020. Banka v protokolech ve vztahu k jednotlivým úvěrům sice popisuje postup ověření úvěruschopnosti žalovaného, neuvádí v nich však žádné konkrétní listiny či podklady, z nichž při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, přičemž není patrna ani konkrétní datace provedení jednotlivých úkonů, natož podpis žalovaného, který by provedení těchto úkonů stvrzoval – není tedy vůbec patrno a prokázáno, že by úkony týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného byly bankou provedeny před uzavřením jednotlivých úvěrových smluv. Lze také poznamenat, že banka ani v jednom z případů nijak nereflektovala, že žalovaný o úvěry žádal mnohokrát a opakovaně (a to i u dalších subjektů), a že některé žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrových produktů ani nebyly ve sledované době akceptovány. Tato fakta měla dle názoru soudu vzbudit u banky pochybnosti o tom, zda je žalovaný schopen úvěry splácet a zda se toliko nedostal do úvěrové dlužnické spirály, kdy jeden úvěr splácí prostřednictvím úvěru dalšího. Nelze také přehlédnout, že částky poskytnutých úvěrů jsou dosti vysoké a banka tedy měla být i z tohoto důvodu při poskytování úvěrů zvýšeně obezřetná. Žádnou zvýšenou obezřetnost banky však z provedeného dokazování vysledovat nelze.

44. Soud také pro úplnost poznamenává, že přestože spotřebitel některé údaje zamlčí, nemůže se poskytovatel úvěru odvolávat na jeho nepoctivost ve smyslu § 6 o.z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2021, č. j. 28 Co 279/2020-167, bod 25.).

45. Zdejší soud tak úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2021, č. [Anonymizováno] ze dne 30. 7. 2018 a č. [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2020 posoudil jako absolutně neplatné, jelikož žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětných úvěrů adekvátně zkoumána a prověřována, a že by si úvěrující společnost od žalovaného v tomto směru vyžádala dostatečné podklady o jeho reálných výdajích a příjmech a tyto prověřila z hlediska jejich správnosti a úplnosti (k této problematice srov. např. také rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Za situace, kdy jsou úvěrové smlouvy absolutně neplatné, tedy nemůžou nároky žalobkyně na zaplacení celé dlužné částky, které žalobkyně nevzala zpět, obstát. Úvěrovou smlouvou č. [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2017 se pak soud v rámci právního hodnocení zásadněji nezabýval, neboť ohledně pohledávky z této smlouvy vycházející vzala žalobkyně žalobu zpět.

46. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

47. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

48. Podle ust. § 1887 o. z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

49. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

50. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

51. Soud uzavírá, že má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2021, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta celková částka ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím (pohledávka č. 1). Žalovaný uhradil na pohledávku č. 1 toliko částku 5 740 Kč. Soud má za prokázané také uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 30. 7. 2018, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta celková částka ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím (pohledávka č. 2). Žalovaný uhradil na pohledávce č. 2 toliko částku 75 507,67 Kč. Soud má za prokázané i uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2020, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta celková částka ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím (pohledávka č. 4). Žalovaný uhradil na pohledávce č. 4 toliko částku 34 207 Kč. Všechny smlouvy uvedené v tomto bodu byly na žalobkyni její právní předchůdkyní úplatně převedeny s účinností k 31. 3. 2023; žalobkyni tedy svědčí aktivní legitimace k podání žaloby.

52. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně ve vztahu ke smlouvám odkazovaným v bodu 51. tohoto odůvodnění dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 a další výše odkazované judikatury a legislativy tak soud z úřední povinnosti posoudil nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětných úvěrových smluv. S ohledem na absolutní neplatnost daných smluv pak soud nemohl žalobkyni přiznat ani úroky z poskytnutých částek (nebo další akcesorické nároky), neboť v důsledku absolutní neplatnosti úvěrových smluv na ně žalobkyni dosud právo nevzniklo (viz také ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

53. Na vypořádání vztahů účastníků řízení se tedy vzhledem k výše uvedenému aplikují pravidla týkající se bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka v celkové výši 190 000 Kč, žalovaný pak žalobkyni uhradil částku ve výši 97 040,67 Kč. Co do částky 92 959,33 Kč se tak žalovaný na úkor úvěrující společnosti ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. bezdůvodně obohatil, přičemž toto obohacení dosud žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, nevydal. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil, aby tuto dosud nevydanou část jeho bezdůvodného obohacení žalobkyni vydal. Co do zbytku soud z důvodu absolutní neplatnosti smluv o úvěru výrokem III. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

54. Ohledně pariční lhůty, úroků z prodlení a okamžiku splatnosti částky, která byla žalobkyni v této věci přisouzena, zdejší soud uvádí, že bylo adekvátní vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle něhož: „Obecně shrnuto, ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

55. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v celém průběhu řízení zcela nekontaktní a nebylo tak možno zjistit přiměřenou dobu plnění odpovídající jeho možnostem, ztotožnil soud pariční lhůtu s okamžikem splatnosti dlužné částky (nesplacené jistiny všech tří dotčených úvěrů), který nastane po případném marném uplynutí 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění (splatnost) pak soud ve vztahu k žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční lhůty k plnění (doby splatnosti).

56. V návaznosti na vše výše uvedené a na citovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bylo tedy v souzené věci případné zamítnout i celý nárok žalobkyně na úhradu smluvních úroků a nepřiznat žalobkyni ani nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (přiznána tedy byla pouze dosud nesplacená část jistiny). Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši by žalobkyni případně svědčil až za období po uplynutí jednoměsíční lhůty od právní moci tohoto rozsudku, kterou zdejší soud v tomto řízení stanovil jako pariční lhůtu a zároveň jako okamžik splatnosti dosud nesplacené části jistiny všech tří dotčených úvěrů ve výši 92 959,33 Kč.

57. Právo na náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., které stanovuje, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Co do částky 57 693,49 Kč s příslušenstvím (pohledávka č. 3) bylo řízení pro zpětvzetí učiněné z důvodů na straně žalobkyně zastaveno, což je dle názoru soudu třeba v nákladovém výroku zohlednit (viz ust. § 146 odst. 2 o.s.ř.). Ohledně zbytku žalované částky, tedy částky 149 104,33 Kč, byla sice převážně úspěšná žalobkyně, avšak soud hodnotil i to, že k částečnému zastavení řízení co do částky 57 693,49 Kč s příslušenstvím došlo výhradně z důvodů na straně žalobkyně, jak bylo výše naznačeno. Žalobkyni pak bylo z celkové žalované částky (206 797,82 Kč) přisouzeno toliko 92 959,33 Kč. Celkově byl tedy v rámci řízení dle názoru soudu úspěšnější žalovaný, jemuž však náklady tohoto řízení vzhledem k jeho pasivitě nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran sporu (výrok IV. tohoto rozsudku).

Poučení