28 C 262/2015 - 398

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Šárky Malíkové Petříčkové a přísedících JUDr. Jaroslava Šikuly a Mgr. Ludmily Jiráskové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 449 909 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 333 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 333 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 34 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 34 591 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku ve výši 248 718 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů státu – svědečném částku ve výši 291 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 5.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou původně podanou ke zdejšímu soudu dne 16.7.2015 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 353 439 Kč s příslušenstvím, s tvrzením, že je bývalým zaměstnancem žalované, když v době od 20. 3. 2012 do 1. 3. 2013 působil na pozici zástupce ředitele žalované. Jeho pracovní poměr byl založen jmenování a ke dni 1.3.2013 byl ukončen dohodou. Přestože v dohodě o rozvázání pracovního poměru nebyl uveden konkrétní důvod ukončení, byl dle žalobce jeho pracovní poměr ukončen z organizačních důvodů. Žalovaná ke dni rozvázání pracovního poměru rozhodla, že nadále nebude zřízena funkce zástupce ředitele jako funkce samostatná, v souladu s tímto byl s účinností od 2. 3. 2013 jmenován do funkce zástupce ředitele žalovaného MUDr. [jméno FO], který ji začal vykonávat společně s funkcí náměstka pro léčebnou a preventivní péči. Žalobci proto náleží odstupné dle ust. § 67 zákoníku práce ve výši trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. V době, kdy byl žalobce jmenován na pozici zástupce ředitele (ke dni 20. 3. 2012), dosud neuběhla 6-ti měsíční doba od ukončení jeho předchozího pracovního poměru u žalované (ten skončil ke dni 30. 11. 2011 a trval více než deset let). Za dobu trvání pracovního poměru se pak považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců. Průměrný měsíční výdělek žalobce u žalované činil 206 095,20 Kč. Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Výše odstupného, na které má tedy žalobce nárok, činí 618 285,60 Kč, žalobce se však z této částky domáhal původně pouze částky 20 000 Kč. Za měsíc říjen činil vyměřovací základ částku 128 261 Kč, za měsíc listopad částku 297 456 Kč, za měsíc prosinec částku 147 479 Kč. Vyměřovací základ za celé období činil částku 573 196 Kč a počet odpracovaných hodin činil 464. Průměrný hodinový výdělek tak dle žalobce vycházel na částku 1 235,34 Kč. Jedná se o částku vyšší, než je 1 185 Kč, kterou žalovaná uvádí ve svých výplatních páskách. Žalovaná pravděpodobně vyměřovací základ ponížila s ohledem na fakt, že v listopadu byla žalobci poskytnuta pololetní odměna. Žalobce však z opatrnosti vyšel z výpočtu žalované. Současně s dohodou o ukončení pracovního poměru uzavřel žalobce se žalovanou dále dohodu o mimořádné odměně ve výši pěti průměrných měsíčních platů. Žalovaná stanovila výši mimořádné odměny částkou 716 680 Kč. Z podkladů ovšem vyplývá, že výše mimořádné odměny měla být vyšší, a to 1 030 119 Kč (1 185 Kč x 4,348 x 40 x 5). Rozdíl oproti přiznané mimořádné odměně činí 313 439 Kč. Žalobce má tedy nárok na doplacení mimořádné odměny v hrubé výši 313 439 Kč. Žalobce se dále domáhal úhrady nákladů, které mu jako zaměstnanci vznikly při zahraniční služební cestě do Kazachstánu konané ve dnech od 2. do 6. října 2012. Při této zahraniční cestě ho s vědomím a souhlasem ředitele žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] doprovázel [tituly před jménem] [adresa], právní zástupce žalované. Přítomnost [tituly před jménem] [jméno FO] byla zcela nepochybně ve prospěch žalované, neboť žalobci poskytoval nezbytné konzultační služby v zájmu toho, aby byl účel zahraniční pracovní cesty co nejlépe dosažen. Žalobci vznikly s účastí [tituly před jménem] [jméno FO] nemalé náklady, které byl pověřen uhradit za žalovaného. Celkem se jedná o částku 54 591 Kč, která zahrnuje náklady na pořízení letenky, pojištění k letence, vízum, bankovní poplatek a ubytování, která mu nebyla proplacena. Přitom v případě pracovní cesty do Moskvy uskutečněné později ve stejném měsíci byly náklady na doprovázející osoby žalobci za velmi podobné situace nahrazeny. I z této částky žalobce požadoval původně částku ve výši 20 000 Kč. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Nárok na odstupné je splatný v nejbližším pravidelném termínu výplaty následujícím po ukončení pracovního poměru, tedy 15. 3. 2013. Totéž platí ohledně doplatku mimořádné odměny. U částky náhrady za vynaložené náklady na zahraniční cestu je splatnost 15. 5. 2013, jak vyplývá z výzvy žalobce ze dne 3. 5. 2013.

2. Žalobce se tak původní žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 353 439 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 333 439 Kč od 16.3.2013 do zaplacení a z částky 20 000 Kč od 16.5. 2013 do zaplacení.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K nároku na odstupné žalovaná uvedla, že uvedení důvodu jeho rozvázání není povinnou náležitostí dohody o rozvázání pracovního poměru. Jestliže zde tedy nebyly tyto důvody uvedeny, pak povinnost tvrdit a prokázat, že k dohodě o rozvázání došlo z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. a), b) a c) zákoníku práce, je na žalobci. Žalobce pouze tvrdí, jaký byl postup žalované po propuštění žalobce, přičemž řešení personální situace po skončení pracovního poměru žalobce u žalované nemůže mít zpětně vliv na důvody, než se účastníci (smluvní strany) rozhodli přistoupit na dohodu o rozvázání pracovního poměru. I přestože žalovaná obecně popírala nárok žalobce na odstupné, namítala dále, že sjednaná dohoda o mimořádné odměně má v podstatě charakter odstupného, jelikož se jedná o jednorázový peněžitý příspěvek, který byl zaměstnanci přiznán z důvodu skončení pracovního poměru. Tento závěr podle žalované prokazuje skutečnost, že dohoda o mimořádné odměně byla uzavřena spolu s dohodou o skončení pracovního poměru. Po skončení pracovního poměru nebyly důvody pro vyplacení odstupného. K mimořádné odměně žalovaná uvedla, že tuto odměnu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci pouze za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Tuto podmínku však žalobce nesplňoval. Naopak dohoda o mimořádné odměně byla uzavřena v souvislosti s ukončením pracovního poměru žalobce, tedy ve formě odstupného. Dohoda o mimořádné odměně je navíc neurčitá, neboť není uvedeno, jakého pracovněprávního vztahu se dohoda o mimořádné odměně týká a ani mezi kým byla uzavřena. Ohledně nároku žalobce na náklady při zahraniční cestě žalovaná namítala, že žalobci nikdy nenařídila, aby jej na zahraniční cestě do Kazachstánu doprovázel [tituly před jménem] [adresa], popřípadě že by k tomu dala souhlas. Ze žádosti o schválení zahraniční cesty i z vyúčtování zahraniční cesty vyplývá, že zahraniční cesta byla schválena pouze žalobci a pokud žalobce trval na účasti [tituly před jménem] [jméno FO], měl podat žádost o schválení zahraniční cesty i pro něj, což však neučinil.

4. Žalovaná vznesla dále námitku započtení vůči žalované částce ve výši 135 905,63 Kč, a to z titulu pohledávky za žalobcem vzniklé v souvislosti s opravou vozidla RZ [SPZ], do kterého žalobce natankoval nesprávné palivo, přičemž následná oprava byla uhrazena žalovanou právě ve výši 135 905,63 Kč. Vozidlo měl žalobce svěřené v průběhu opravy vozidla RZ: [SPZ]. Žalovaná tedy vzniklou škodu ve výši 135 905,63 Kč započetla proti nárokům žalobce. Žalovaná dále vznesla námitku započtení ještě ohledně částky 48 400 Kč z titulu pohledávky za žalobcem vzniklé v souvislosti s neoprávněným užíváním vozidla, když jeho pracovní poměr skončil 1. 3. 2013, avšak žalobce vozidlo řádně nevrátil, a naopak ho měl dále v držení, a to až do 18. 4. 2013. Žalovaná za tuto dobu uhradila nájem za vozidlo za měsíc březen 2013 ve výši 30 250 Kč a poměrnou část nájmu za měsíc duben 2013 ve výši 18 150 Kč. Žalovaná vyzvala žalobce k úhradě těchto částek, které do dnešního dne neuhradil.

5. Ze všech shora uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

6. K námitkám žalované týkajícím se odstupného a organizačních změn žalobce doplnil, že dne 28.2.2013 sdělil žalobci ředitel žalované, že s ním hodlá ukončit pracovní poměr, a to z organizačních důvodů, neboť bude zrušena samostatná funkce zástupce ředitele a nadále bude tuto funkci vykonávat [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce dostal na výběr, zda s tímto postupem bude souhlasit, jinak mu bude dána výpověď. Při této schůzce mu rovněž byla sdělena výše mimořádné odměny. Žalobce návrh žalované přijal a následující den, tj. 1. 3. 2013, jej podepsal. Motivem žalobce k akceptování dohody byla i skutečnost, že kolektivní smlouva zaručovala žalobci pět průměrných měsíčních platů odstupného proti případu, kdy by žalobce s ukončením pracovního poměru nesouhlasil a zaměstnavatel ukončil pracovní poměr výpovědí. Jelikož výše mimořádné odměny nemůže být komponována do dohody o rozvázání pracovního poměru, byl o mimořádné odměně sepsán zápis. Zmíněné rozhodnutí o organizační změně bylo učiněno již 28. 2. 2013, kdy žalobce přistoupil na to, že bude souhlasit s ukončením pracovního poměru dohodou z organizačních důvodů. Od soboty 2. 3. 2013 (kdy došlo k organizační změně) byl do funkce zástupce ředitele jmenován [tituly před jménem] [jméno FO], a vykonával ji současně s jeho stávající funkcí náměstka. Tímto bylo místo zástupce ředitele jako samostatné zrušeno. Žalobcův nárok na odstupné pak vyplývá z výplatní pásky za březen 2013, přičemž s touto výplatní páskou bylo zřejmě manipulováno. Základ daně je výrazně vyšší, a to 1 651 200 Kč namísto 1 004 800 Kč, který by byl dle ostatních čísel správný. Rozdíl 646 400 Kč se pak nápadně přibližuje částce 618 285,60 Kč, která by odpovídala výpočtu trojnásobku průměrného měsíčního platu (kolik by bylo poskytnuto při výpovědi z organizačních důvodů). S vyplacením odstupného tak bylo žalovanou kalkulováno, avšak žalovaná tak nakonec neučinila. Základ výpočtu platu dle výplatní pásky za únor 2013 je podle žalobce správný. K námitkám žalované týkajícím se doplatku mimořádné odměny žalobce uvedl, že podmínka poskytnutí odměny pouze za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu byla v tomto případě naplněna, neboť žalobce plnil velmi náročnou funkci zástupce ředitele žalované excelentním způsobem a není jeho povinností prokazovat naplnění podmínek pro poskytnutí mimořádné odměny. Mimořádná odměna byla podle něho stanovena jako ohodnocení přínosu žalobce za 22leté působení u žalované. Jestliže žalovaná namítá neurčitost dohody o mimořádné odměny, opomíjí, že dohoda o mimořádné odměně byla uzavřena ústně. Žalovaná navíc podstatnou část mimořádné odměny ve výši 716 680 Kč žalobci vyplatila a dohoda tak zjevně uzavřena byla. Výše mimořádné odměny měla odpovídat 5 průměrným měsíčním platům. Průměrný výdělek žalobce přitom činil 206 095,20 Kč měsíčně. Ohledně nároku na náhradu nákladů při zahraniční cestě žalobce dále uvedl, že mu souhlas k doprovodu [tituly před jménem] [jméno FO] udělil tehdejší ředitel [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [adresa] byl externím odborníkem poskytujícím právní služby žalované a povinnost předchozího schválení zahraniční cesty pro něho je dle žalobce irelevantní. Jako zástupce ředitele byl žalobce navíc oprávněn [tituly před jménem] [jméno FO] pověřit tím, aby jej při služební cestě doprovázel a následně mu uhradil náklady, které mu v souvislosti s tímto vznikly. K uplatněné námitce započtení částky ve výši 135 905,63 Kč žalobce uvedl, že jakoukoli odpovědnost za vznik těchto nákladů popírá. K započtení částky ve výši 48 400 Kč jakožto pohledávky za nájem vozidla za dobu od března do dubna 2013 žalobce uvedl, že se při ukončení pracovního poměru dne 1.3.2013 s tehdejším ředitelem žalované dohodli, že žalobce vozidlo odkoupí do svého vlastnictví, a to orientačně za částku 300 000 Kč. Žalobci bylo sděleno, že jej bude kontaktovat pověřený zástupce žalované se sdělením částky, za kterou bude možné vozidlo odkoupit a do té doby si žalobce mohl vozidlo ponechat. Dohoda o odkupu vozidla se však později nerealizovala. Teprve po několika týdnech byl žalobce kontaktován zástupcem žalované, aby vozidlo vrátil a bylo mu sděleno, že je povinen uhradit za dobu mezi ukončením pracovního poměru a vrácením vozidla nájem a vozidlo že má možnost si odkoupit za cenu stanovenou znaleckým posudkem, která však výrazně převyšovala původní předpoklad. Žalobce s tímto postupem vyjádřil svůj nesouhlas a dne 18. 4. 2013 vrátil vozidlo zpět žalované. Vlastníkem předmětného vozidla navíc nebyla žalovaná, ale její dceřiná společnost [právnická osoba].

7. Před zdejším soudem pod sp. zn. 26 C 130/2016 probíhalo mezi účastníky další řízení, kde se žalobce domáhal zaplacení částky další částky 1 096 470 Kč s úrokem z prodlení (po rozšíření žaloby) z titulu nevyplaceného odstupného a neproplacených nákladů spojených s cestou do Kazachstánu za [tituly před jménem] [jméno FO] a syna žalobce pana [adresa]. Odstupného se žalobce domáhal na základě shodných tvrzení jako v řízení sp.zn. 28 C 262/2015, s tím, že v roce 2013 platila kolektivní smlouva, podle níž má žalobce nárok na pět průměrných měsíčních platů, nikoli pouze na tři. Výše odstupného, na které má žalobce nárok, tedy činí celkem 1 030 476 Kč a žalobce se tedy domáhal části odstupného ve výši 1 010 476 Kč. Žalobce dále požadoval náklady, které mu jako zaměstnanci vznikly při zahraniční cestě do Kazachstánu, kdy jej s vědomím a souhlasem ředitele žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] doprovázel [tituly před jménem] [adresa], právník žalobce, a pan [adresa], projektový manažer. S účastí obou osob vznikly žalobci náklady, které byl pověřen uhradit za žalovanou. V případě [tituly před jménem] [jméno FO] se jedná o částku 54 591 Kč (letenka, pojištění, vízum, bankovní poplatek a ubytování) a v případě [adresa] se jedná o 51 403 Kč (letenka, pojištění, vízum, bankovní poplatek a ubytování). Celkem žalobce uhradil 105 994 Kč. Žalobce se v tomto řízení domáhal úhrady části vynaložených nákladů ve výši 85 994 Kč (v případě [tituly před jménem] [jméno FO] požadoval rozdíl pouze 34 591 Kč).

8. I ohledně tohoto nároku žalobce žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. K nároku na odstupné v souvislosti s uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru uvedla, že řešení personální situace po skončení pracovního poměru žalobce u žalované nemůže mít vliv na důvody, pro které se účastníci rozhodli přistoupit na dohodu o rozvázání pracovního poměru. Žalovaná popírala nárok žalobce na odstupné a kromě toho namítala, že se žalobcem sjednala dohodu o mimořádné odměně, která měla případně charakter odstupného, jelikož šlo v podstatě o jednorázový peněžitý příspěvek, který byl žalobci přiznán z důvodu skončení pracovního poměru. Mimořádná odměna nebyla označena jako odstupné, neboť v době skončení pracovního poměru žalobce zde nebyly důvody pro vyplacení odstupného. Žalovaná popírala i existenci nároku na úhradu nákladů na pracovní cestu, neboť nenařídila, aby žalobce doprovázeli na jeho cestě do Kazachstánu [tituly před jménem] [adresa], k tomu neposkytla svůj souhlas. Zahraniční cesta byla schválena pouze pro žalobce.

9. Usnesením ze dne 15. 11. 2017, č. j. 28C 262/2015-157, které nabylo právní moci dne 16.11.2017, byla obě řízení spojena ke společnému projednání a nadále projednávána v tomto řízení pod sp. zn. 28 C 262/2015, neboť obě žaloby jsou vedeny mezi stejnými účastníky a uplatněné nároky mají stejný základ.

10. Zdejší soud po provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 28 C 262/2015-181 ze dne 8. ledna 2019 tak, že žalobu o zaplacení částky 353 439 Kč s příslušenstvím a částky 20 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), zamítl i nárok žalobce na zaplacení částky 1 096 470 Kč s příslušenstvím a částky 85 994 Kč s příslušenstvím (výrok II.), přiznal žalované náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobci rovněž uhradit náhradu nákladů státu – svědečné (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které následně vzal částečně zpět ohledně částky ve výši 51 403 Kč s příslušenstvím, která představovala částku vynaloženou na náklady na pracovní cestu pro syna žalobce [adresa] uhrazenou žalobcem. O podaném odvolání rozhodoval Městský soud v Praze, který rozsudkem č.j. 23 Co 251/2019-244 ze dne 23.října 2019 odvolací řízení ohledně částky 51 403 Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu zpětvzetí odvolání (výrok I.), ve zbývající části nároku na zaplacení částky 333 439 Kč s příslušenstvím a nároku na zaplacení částky 1 010 476 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a ohledně částky 20 000 Kč s příslušenstvím a částky 34 591 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, včetně náhrady nákladů státu věc vrátil soudu 1. stupně k dalšímu řízení (výrok III.).

11. Z důvodu žalobcem podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího Městského soudu v Praze ve věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem č.j. 21 Cdo 389/2021-295 ze dne 24.listopadu 2022 dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu 1. stupně v zamítavém výroku I. ohledně částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím a v zamítavém výroku II. ohledně částky 1 010 476 Kč s příslušenstvím odmítl (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že se rozsudek soudu 1. stupně i soudu odvolacího ohledně částky 313 439 Kč s příslušenstvím zrušuje a věc se vrací soudu 1. stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu vyplynulo, že je třeba zabývat se skutečnou povahou dohody o mimořádné odměně ze dne 1.3.2013, zda tato dohoda nezakládá nárok žalobce na zaplacení odstupného z jiného než zákonného důvodu, což není vyloučeno a zejména že se má soud zabývat obsahem záznamu rozhovoru žalobce s ředitelem nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO] předloženým žalobcem na CD.

12. Soud 1. stupně s ohledem na shora uvedené zopakoval relevantní dokazování, které do té doby navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.), znovu v řízení přečetl protokoly o výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (ust. § 126 o. s ř. ve spoj. s ust. § 129 o.s.ř.) a současně dokazování doplnil o zajištění a provedení důkazu kompletní nahrávkou záznamu rozhovoru žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a následně ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 16.května 2023, jímž zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 333 439 Kč s příslušenstvím a částky 34 591 Kč s příslušenstvím a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení a náhradu nákladů státu – svědečné.

13. Z důvodu odvolání žalobce proti tomuto rozsudku ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 20.prosince 2023 rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, přičemž soudu 1. stupně uložil znovu vyslechnout [tituly před jménem] [jméno FO] jako účastníků řízení s odkazem na ust. § 126a odst. 2 o.s.ř. a § 131 odst.2 o.s.ř. a zabývat se rovněž skutečnou povahou dohody o mimořádné odměně uzavřené mezi účastníky a dále nárokem na úhradu nákladů na cestu do Kazachstánu [tituly před jménem] [jméno FO] z pohledu toho, zda žalovaná dala souhlas s cestou [tituly před jménem] [jméno FO] a zda pověřila žalobce, aby náklady na tuto cestu za žalovanou uhradil.

14. Soud s ohledem na shora uvedené doplnil dosud provedené dokazování o opakovaný výslech [tituly před jménem] [jméno FO], kterého vzhledem k tomu, že se jeho výpověď měla týkat období, kdy byl statutárním orgánem žalované jako její ředitel, poučil dle ust. § 131 o.s.ř. [tituly před jménem] [jméno FO] byl v rámci své výpovědi rovněž seznámen s obsahem žalobcem založeného důkazu – kompletní nahrávky pořízené žalobcem z jejich jednání, kde došlo k podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru dne 1.3.2013, která byla zajištěna v další fázi řízení.

15. Z účastnického výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že v době, kdy byla uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru se žalobcem, působil jako statutární zástupce nemocnice, jako ředitel nemocnice, a to od dubna 2012 do září 2014. Žalobce byl v této době zástupcem ředitele, [tituly před jménem] [jméno FO] byl tedy jeho jediným přímým nadřízeným. Náplní práce žalobce primárně bylo zastupování [tituly před jménem] [jméno FO] v době jeho nepřítomnosti, při zajišťování úkolů vedení nemocnice, a jednání s vedením nemocnice. [jméno FO] pracovní cestě do Kazachstánu doprovázel žalobce [tituly před jménem] [adresa], který v té době působil jako externista - právní zástupce nemocnice a dále syn žalobce pan [jméno FO] mladší. [jméno FO] pracovní cestě se jednalo o možnostech využití spolupráce v oblasti léčby tzv. gama nožem. Syn žalobce měl žalobce doprovázet jako překladatel, neboť žalobce neovládal tak dobře angličtinu. Syn žalobce ale nepůsobí jako překladatel ani tlumočník. Jazyková vybavenost [tituly před jménem] [jméno FO] není účastníkovi známa. Věděl, že žalobce chce absolvovat pracovní cestu do Kazachstánu a věděl, že ho budou doprovázet další osoby. Nerozhodl o tom, že nemocnice bude hradit náklady na cestu těchto dalších osob. Pokud jiní zaměstnanci absolvovali pracovní cestu a doprovázely je osoby, které nejsou zaměstnanci nemocnice, takové osoby si obvykle náklady na takovou cestu hradily samy. Mohlo se jednat např. o manželku, která doprovodila lékaře, pak její cestovní náklady si takový lékař nesl sám. [tituly před jménem] [jméno FO] pracovní cesty odsouhlasoval pouze žalobci. Pokud by žádal nějaký jejich lékař, souhlas by dal jeho nadřízený. O tom vždy rozhodoval přímý nadřízený. Přímým nadřízeným žalobce byl pouze on. Pracovní cesta žalobce odsouhlasena byla. Nevzpomíná si, jestli mu byly předkládány nějaké výdaje na odměnu osobám, které žalobce na pracovní cestu doprovázely, ať za právní služby nebo za služby tlumočení. Náklady na pracovní cesty žalobce, které mu [tituly před jménem] [jméno FO] odsouhlasil, se vyúčtovaly přes účetní oddělení a účastníkovi se vyúčtování předkládáno ke schválení. Bylo mu takto předloženo i vyúčtování cesty do Kazachstánu, byla mu předložena celková částka, kterou odsouhlasil. Je to uvedeno v účetnictví nemocnice. Pokud by chtěl [tituly před jménem] [adresa] vyúčtovat náklady na cestu, měl předložit vlastní vyúčtování sám jako externista. Náklady na cestu externisty by hradila nemocnice za předpokladu, že by jej na cestu vyslala a náklady odsouhlasila. Pokud žalobce doprovázela soukromá osoba, nemocnice náklady nehradila. Žalobce nebyl z titulu svojí pracovní funkce zástupce ředitele oprávněn přizvat si externistu na pracovní cestu a hradit za něho náklady na účet nemocnice. To by se muselo projednat na poradě vedení. Účastník nevěděl, že si z jejich jednání o ukončení jeho pracovního poměru žalobce pořizuje audiozáznam. [jméno FO] záznamu identifikoval 3 osoby, dva muže a jednu ženu, žalobce a účastníka, a zřejmě [tituly před jménem] [jméno FO], která v té době působila na pozici šéfky personálního oddělení. Text dohody o ukončení pracovního poměru byl připraven personálním oddělením, k 1.3. 2013 mělo dojít k jejímu podpisu. Předtím byla učiněna ústní dohoda, že součástí ukončení pracovního poměru žalobce bude výplata pěti měsíčních platů jako odstupné. Toto dohodl účastník sám se žalobcem. Důvodem ukončení pracovního poměru bylo doporučení ministerstva, bylo vysloveno podezření, že žalobce provozuje jiné aktivity neschválené nadřízeným, dojednává si nějaké schůzky, a jeho jednání může mít negativní vliv na provoz nemocnice. Ministerstvo doporučilo pracovní poměr žalobce ukončit. Předtím nebyly vůči žalobci žádné výhrady, byly mu vypláceny mimořádné odměny ve značné výši. Nemocnice prosperovala dobře a finanční prostředky na výplatu odměn byly, jak pro členy vedení, tak pro každou jednotlivou součást nemocnice, pro jednotlivá oddělení. Kdyby se finanční prostředky nevyčerpaly, zůstávaly by v zisku nemocnice, který se odevzdával. Bylo zcela běžné, že se jednotlivým zaměstnancům vyplácely mimořádné odměny i s měsíční frekvencí, jak na jednotlivých odděleních, tak i v rámci vedení. Pokud by nějaký zaměstnanec neplnil svoje pracovní povinnosti, byla by mu dána výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky. V takovém případě by mu nebyla vyplácena mimořádná odměna. S důvody záměru ukončit pracovní poměr žalobce seznámil. Sám si nemyslel, že žalobce jedná v jeho neprospěch, ale ministerstvo to tak vykládalo a požádalo, aby zvážil ukončení pracovního poměru žalobce. Účastník zvažoval možnost uzavření dohody o ukončení pracovního poměru, dohoda měla být podpořena výplatou nějaké finanční částky. Běžně se jednalo o výplatě nějakého počtu měsíčních mezd při uzavření dohody se zaměstnancem, pět měsíčních mezd považuje za obvyklé. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil, výplata byla provedena z důvodu, že souhlasil s tímto postupem. Pokud by žalobce dohoda o rozvázání pracovního poměru neakceptoval, s žalobcem by dál jednal a pokud by žalobce odmítl, byla další možností výpověď z důvodu neplnění pracovních úkolů, jak bylo tlumočeno ministerstvem. Ministerstvo účastníkovi nedalo předem konkrétní postup, jak má se žalobcem ukončit pracovní poměr, to bylo na uvážení účastníka. Účastník věděl, že s ukončením pracovního poměru žalobce budou spojeny výdaje, s tím souhlasil. Podmínky ukončení pracovního poměru žalobce se probíraly na poradě vedení, výhrady nikdo z vedení neměl. Platba žalobci byla odstupným, byla ale označena jako mimořádná odměna, to si prosadil žalobce. Termín „mimořádná odměna“ použil žalobce, ručně jej připsal k předem připravenému textu dohody o rozvázání pracovního poměru. Je možné, že termín pochází od [tituly před jménem] [jméno FO]. Výplata měla přímou návaznost na ukončení pracovního poměru, kdy žalobce akceptoval ukončení svého pracovního poměru. [jméno FO] text dohody žalobce ručně připojil poznámku o dohodě o výplatě mimořádné odměny, účastník ji pouze podepsal. Podle jeho přesvědčení k výplatě této částky došlo. Žalobce nebyl statutární zástupce nemocnice, byl zástupcem ředitele nemocnice. Podle účastníka v nemocnici v té době neprobíhala žádná organizační změna. Do roku 2012 žalobce působil na pozici primáře ORL oddělení, zástupcem ředitele byl od roku 2012. Nemocnice je v provozu od roku 1990. Žalobce zde působil na oddělení ORL. O ukončení pracovního poměru žalobce bylo informováno ministerstvo, včetně podmínek ukončení pracovního poměru. Důvodem ukončení pracovního poměru nebyla organizační změna.

16. Soud dále vycházel z dokazování provedeného v předchozí fázi řízení, vč. nesporných tvrzení účastníků, zejména ohledně toho, že žalobcův pracovní poměr byl založen jmenováním dne 19.3.2012 na pozici zástupce ředitele (prokázáno jmenováním ze dne 19. 3. 2012, dohodou o dalších náležitostech pracovního poměru ze dne 20.3.2012). Pracovní funkce zástupce ředitele představovala povinnost dodržovat legislativu ČR, znát a dodržovat vnitřní legislativu žalované, znát standardy a dodržovat je, pracovat na zvyšování své kvalifikace, zachovávat mlčenlivost o skutečnostech při výkonu zaměstnání (prokázáno popisem pracovní funkce). V předchozím období žalobce působil jako lékař oddělení ORL, v souvislosti s ukončením pracovního poměru na ORL oddělení obdržel velmi pozitivní pracovní posudek (prokázáno pracovním posudkem žalobce ze dne 21. 12. 2012). Dne 21. 3. 2012 bylo finanční účtárně žalované sděleno, že žalobce vrátí částku 226 008 Kč jako alikvotní část odstupného, které mu bylo vyplaceno v souvislosti s jeho skončením pracovního poměru u žalované (prokázáno interním sdělením ze dne 21. 3. 2012), žalobce částku v této výši vrátil (prokázáno oznámením o platbě částky ze dne 29. 3. 2012).

17. Zaměstnanci žalované, u kterého dojde k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) – c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. V případě ukončení pracovního poměru dohodou z výše uvedených důvodů ve lhůtě kratší než je zákonná výpovědní doba, se odstupné zvyšuje o jednonásobek průměrného výdělku za každý celý kalendářní měsíc zkrácené výpovědní lhůty (prokázáno kolektivní smlouvou na období od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2013).

18. Provedeným dokazováním listinami má soud dále za prokázané, že žalobce požádal o schválení zahraniční služební cesty do Kazachstánu ve dnech od 2. 10. 2012 do 6. 10. 2012, za účelem obchodního jednání. Žádost byla odsouhlasena ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO]. V žádosti není uvedeno, že žalobce žádá o to, aby jej na služební cestu doprovázely další osoby, tj. [tituly před jménem] [adresa]. (prokázáno žádostí o schválení zahraniční služební cesty ze dne 1. 10. 2012). Žalobce byl na tuto služební cestu vyslán ředitelem žalovaného k předběžné prezentaci žalovaného. Z dokumentu nevyplývá, že jej budou doprovázet další osoby. (prokázáno e-mailem ředitele žalovaného ze dne 3. 10. 2012). Výdaje spojené se služební cestou do Kazachstánu činily 136 713 Kč a sestávaly z cestovního pojištění, tří letenek [adresa] – Astana a zpět pro žalobce, [adresa] a [tituly před jménem] [adresa] (prokázáno fakturou č. [hodnota]). Žalobce tuto částku uhradil (prokázáno výpisem z účtu žalobce na č. l. 73). V rámci pracovní cesty byl žalobce jako výkonný ředitel žalované přijat náměstkem ministra zdravotnictví, byla diskutována spolupráce v oblasti zvyšování kvalifikace lékařů, byla uskutečněna návštěva kliniky péče o matku a dítě a národní kardiologické kliniky (prokázáno zprávou velvyslanectví ČR v Astaně) Dle zprávy ze služební cesty ze dne 8. 10. 2012 žalobce uvedl, že se cesty účastnil projekt manager [adresa] a právník nemocnice [tituly před jménem] [adresa], byly navštíveny 4 nemocnice, bylo jednáno na ministerstvu zdravotnictví a byla realizována prezentace žalované (prokázáno zprávou ze služební cesty ze dne 8.10.2012). Žalobce vyúčtoval náklady spojené s cestou do Kazachstánu ve výši 66 734 Kč (prokázáno vyúčtováním zahraniční cesty na č. l. 14). Náklady spojené s cestou pana [jméno FO] žalobce vyčíslil ve výši 54 591 Kč, jednalo se o náklady na letenku, pojištění k letence, vízum, bankovní poplatky a ubytování (prokázáno přehledem – pracovní cesta Kazachstán 2.-6.10.2012). Žalobci byla po dobu trvání pracovního poměru vyplácena mzda ve výši stanovené na výplatních listech v každém kalendářním měsíci, v říjnu 2012 částka ve výši 118 337 Kč, kde je zohledněna mimořádná odměna ve výši 50 000 Kč, v listopadu 2012 ve výši 242 874 Kč, kde je zohledněna mimořádná odměna ve výši 160 000 Kč, v prosinci 2012 ve výši 127 285 Kč, kde je zohledněna mimořádná odměna ve výši 57 000 Kč. V únoru 2013 byla žalobci vyplacena mzda ve výši 54 433 Kč a v březnu 2013 byla žalobci vyplacena mzda ve výši 469 981 Kč, kde je zohledněna mimořádná měsíční odměna ve výši 716 680 Kč. Vždy jsou provedeny odvody na zdravotní a sociální pojištění, odvedena zálohová daň, provedeny srážky za naturální požitky – auto, případně vyúčtována dovolená, je uveden i průměrný výdělek pro účely náhrady (prokazována výplatními lístky pro daná období)

19. Dne 1.3.2013 byla mezi žalobcem a žalovanou podepsána dohoda o rozvázání pracovního poměru založeného jmenováním ze dne 19. 3. 2012 s účinností od 20. 3. 2012. Dohodu podepsal žalobce a ředitel nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO]. Pracovní poměr byl dle této dohody rozvázán a končí dne 1. 3. 2013 (prokázáno dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 1. 3. 2013). [jméno FO] stejné listině obsahující předtištěný text dohody o rozvázání pracovního poměru na lícové straně je ručně připojena poznámka o tom, že ústní dohodou byla stanovena mimořádná odměna ve výši průměrné 5-ti měsíční mzdy (prokázáno dohodou o mimořádné odměně ze dne 1.3. 2013).

20. Audio záznam ze dne 1.3.2013 pořídil žalobce na jednání s ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO] bez jeho vědomí a souhlasu, i bez souhlasu a vědomí [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle audio záznamu ředitel nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem dohodl, že pokud žalobce podepíše připravenou dohodu o rozvázání pracovního poměru, bude mu vyplacena částka odpovídající výši 5 platů. Jednalo se o rozhodnutí výlučně ředitele nemocnice, nebylo projednáno s personálním oddělením. Žalobce se dotazoval, zda se na tuto ústní dohodu může spolehnout, neboť není obsažena v předložené listině určené k podpisu, proto byla k rozhovoru přizvána [tituly před jménem] [jméno FO], která vysvětlila, že tato dohoda nemůže být obsažena v připravené písemné dohodě o rozvázání pracovního poměru, že nemůže zároveň být koncipována ani jako odstupné, ale že bude vyplacena jako mimořádná odměna v posledním výplatním termínu spolu s běžnou mzdou. Po tomto vysvětlení byla na vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru připsána žalobcem ručně psaná poznámka o ústní dohodě o stanovení mimořádné odměny ve výši 5-ti průměrných platů, kterou podepsali žalobce, ředitel nemocnice i [tituly před jménem] [jméno FO], která k podpisu připojila ještě datum 1/3/2013. Současně byly také se žalobcem projednány detaily ohledně předání věcí žalované, jako notebook, klíče, mobilní telefon, v souvislosti s ukončením pracovního poměru. Bylo dohodnuto, že telefon si žalobce odkoupí za zbytkovou cenu, ohledně vozidla měla být zpracována nabídka odkupu a tato předložena žalobci. V záznamu není obsažen žádný souhlas žalované s užíváním vozidla žalobcem do doby, než bude vypracována nabídka na jeho odkup. V závěru hovoru se žalobce dotazuje na důvody, proč má být jeho pracovní poměr ukončen, podle jeho přesvědčení byl ředitel nemocnice mylně informován o některých skutečnostech, blíže se k tomu ale nevyjadřuje. (prokázáno CD se záznamem rozhovoru žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO]).

21. V měsíci březnu 2013 činila hrubá mzda žalobce částku 749 849 Kč a čistá mzda částku 474 668 Kč, mimořádná odměna činila 716 680 Kč (prokázáno výplatní páskou za březen 2013). Odměna ve stanovené výši byla žalobci vyplacena (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků).

22. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], zaměstnance žalované na pozici referenta a řidiče ředitele, soud zjistil, že v roce 2013 byl na pozici vedoucího autodopravy žalovaného, žalobce byl tehdy náměstkem a bylo mu přiděleno vozidlo. Jednalo se o jediné vozidlo, které nebylo financováno prostřednictvím operativního leasingu a které nebylo ve vlastnictví žalovaného, ale společnosti [Anonymizováno], jíž bylo hrazeno nájemné. Vozidlo pak mělo poruchu, žalobce svědkovi volal, svědek proto vozidlo vyzvedl. Žalobce požadoval náhradní vozidlo, a protože se jednalo o náměstka, nevyžadoval si svědek žádný další souhlas a vozidlo pro něj zapůjčil a následně mu je předal, a to na dobu trvání opravy. Jednalo se o vozidlo [jméno FO] [jméno FO], původní přidělené vozidlo [jméno FO] svědek odvezl do servisu. [právnická osoba] bylo předáno žalobci s plnou nádrží, svědek jej upozornil, že náhradní vozidlo je diesel, žalobce byl ale zvyklý tankovat benzín. Náhradní vozidla přebíral od leasingové společnosti svědek osobně, kde podepsal předávací protokol, ten nechal v autě a při vrácení vozidla se zaznamenal tachometr apod. Protokol se poté předal leasingové společnosti. Nájemní smlouvu č. [Anonymizováno] svědek podepsal. Pokud jde o užívání vozidla [jméno FO], k tomu byla uzavřena smlouva mezi společností [Anonymizováno] a žalovanou, také byla uzavřena smlouva mezi žalobcem a žalovanou na užívání tohoto vozidla. Nájem za fakturu za opravu náhradního vozidla uhradila společnost [Anonymizováno]. Poté svědkovi někdo volal z dálnice D1, že do vozidla natankoval benzín a náhradní vozidlo je poškozené. S ohledem na rozsah poškození vozu je svědek přesvědčen, že mu žalobce volal až poté, co bylo vozidlo již nepojízdné. Toto se stalo i jiným zaměstnancům žalované, ale škody se pohybovaly kolem 3 000 Kč, tak vysoká škoda v jiných případech nikdy způsobena nebyla, navíc situace byla zde odlišná, protože v ostatních případech se jednalo o vozidla na operativní leasing, kdy nemocnice platila pouze leasingové splátky a opravy hradila společnost SIXT. Žalobce nechal vozidlo na dálnici a klíče nechal na pumpě. Bylo třeba zařídit odtah společností [právnická osoba], která vozidlo převzala a informovala žalovanou, že nebude postačovat pouhá výměna pohonných hmot, protože došlo k poškození motoru. [jméno FO] toto se nevztahovalo pojištění, proto společnost [právnická osoba] zaslala žalované fakturu, a to ve výši 120 000 Kč. Protože škoda byla zaviněna z nedbalosti, nemohla být uhrazena z pojištění. Svědek nezjišťoval, kdo natankoval nesprávné palivo, vycházel z toho, že to byl žalobce, když mu telefonoval, navíc zaměstnanci měli přidělenou kartu CCS a ta byla nepřenosná.

23. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], bývalé zaměstnankyně žalovaného na pozici vedoucí personálního odboru, soud zjistil, že text poznámky o mimořádné odměně psal žalobce ručně a také jej podepsal, pak jej podepsal i ředitel žalovaného, další podpis je svědkyně. Pokud jde o ručně psanou část, žalobce požadoval, aby se napsala na dohodu, sám ji naformuloval a chtěl, aby ji ředitel a svědkyně podepsali, což učinili. Výše odměny se neřešila. Ze systému nicméně lze zjistit průměrný plat zaměstnance a z něj potom určit výši mimořádné odměny. Určení výše a výplata odměny byla věcí ekonomického oddělení. Pro určení výše průměrné mzdy se vychází z údajů, které byly evidovány pro každého zaměstnance v počítači, kde byl program k určení mzdy, tak jako pro všechny ostatní zaměstnance. Svědkyně mechanismus určení výše průměrné mzdy nezná, určuje se však dle průměrné mzdy za poslední čtvrtletí. Žalobce působil na pracovní pozici náměstka ředitele, na rozdíl od ostatních náměstků žalobce neposkytoval lékařské služby, měl pouze funkci náměstka. Výši odměn navrhovalo vedení nemocnice, tedy ředitel, případně ostatní náměstkové. O vyslání zaměstnance na služební cestu rozhoduje vždy jeho nadřízený, v případě žalobce tedy ředitel, na základě souhlasu nadřízeného mohl zaměstnanec s sebou vzít i další osoby, tento požadavek by se objevil v žádosti o služební cestu a musel by být nadřízeným odsouhlasen. Ani zaměstnanec na pozici žalobce si nemohl rozhodovat o služební cestě sám a ani o tom, koho vezme na schválenou pracovní cestu s sebou, to by rovněž podléhalo schválení ředitele jako jeho služebně nadřízeného. [tituly před jménem] [adresa] je bývalým právním zástupcem žalované, nebyl zaměstnancem. V současné době je pozice náměstka shodná s pozicí zástupce ředitele, v době trvání pracovního poměru žalobce tomu tak ale možná nebylo, z předložených listin jmenování žalobce a popis jeho pracovní pozice vyplývá, že žalobce byl v pozici zástupce ředitele. K žádné organizační změně ohledně pracovní pozice žalobce po skončení jeho pracovního poměru nedošlo. Pozici zástupce ředitele zastával poté jeden ze stávajících náměstků.

24. Ze svědecké výpovědi [adresa], syna žalobce, soud zjistil, že svědek cestu do Kazachstánu zařizoval, neboť měl kontakty na velvyslance České republiky v Kazachstánu. Ředitel nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO] o spolupráci věděl. Důvodem cesty byla možnost spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví v Kazachstánu. Po návratu se zorganizovala návštěva ministryně zdravotnictví Kazachstánu, kterou svědek osobně prováděl v nemocnici žalovaného, k čemuž ho pověřil žalobce. Svědek u žalované nikdy nepůsobil jako zaměstnanec ani jako externí pracovník, nebyla zde ani jiná forma oficiální spolupráce. Svědek tak vše činil na své náklady, o své vůli a ve svém volném čase, bral to jako pomoc otci. Vkládal do věci také své vlastní finanční prostředky, žádné mu refundovány nebyly. Žádné náklady svědkovi zaplaceny nebyly, ale ani žádné nepožadoval. Cesty do Kazachstánu se účastnil na základě rozhodnutí žalobce. V Astaně bylo jednání s velvyslancem, navštívili zde několik nemocnic a také měli schůzku na Ministerstvu zdravotnictví. Cesty se zúčastnil také [tituly před jménem] [adresa], také nebyl zaměstnanec žalované, pouze konzultant. [jméno FO] místě samém [tituly před jménem] [adresa] hlavně překládal, neposuzoval žádné smlouvy, žádné smlouvy se ani neuzavíraly. Vyjadřoval se obecně z pozice práva k možnosti vysílání zahraničních pacientů do naší republiky, konzultoval možnosti hrazení nákladů z pojištění. Předpoklad byl, že náklady budou hrazeny ze státních prostředků Kazachstánu. Vyjadřoval se tedy k možnostem financování nákladů na lékařskou pomoc v České republice. Svědek za cestu a organizace cesty do Kazachstánu neobdržel žádnou odměnu, představovalo to práci asi za 3 nebo 4 měsíce před cestou a asi 1 měsíc po cestě, kdy přijela na oficiální návštěvu ministryně zdravotnictví Kazachstánu, kterou svědek oficiálně po Nemocnici [jméno FO] prováděl. Žádná dohoda o tom, že budou svědkovi hrazeny náklady na pracovní cestu do Kazachstánu, uzavřena nebyla. Náklady platil žalobce ze svých prostředků, následně je vyúčtoval a byly mu proplaceny, nikoli však všechny.

25. Ostatní provedené důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť by to bylo pro posouzení věci nadbytečné.

26. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle § 132 o. s. ř. a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

27. Ze všech shora uvedených provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalobce pracoval pro žalovaného na pracovní pozici zástupce ředitele a náměstka založené jmenováním, a jeho pracovní poměr byl ukončen dohodou se zaměstnavatelem ke dni 1. 3. 2013. Žalobci byla v souvislosti s ukončením pracovního poměru vyplacena částka ve výši průměrné 5-ti měsíční mzdy, ve výplatním termínu v březnu 2013 byla žalobci vyplacena částka ve výši 469 981 Kč čistého.

28. Žalobce se v této fázi řízení domáhal doplacení mimořádné odměny ve výši 313 439 Kč s příslušenstvím a dále nákladů, které vynaložil v souvislosti s pracovní cestou do Kazachstánu ve výši 54 591 Kč za [tituly před jménem] [jméno FO], který jej doprovázel spolu s jeho synem [adresa].

29. Soud se tedy zabýval nárokem na zaplacení částky ve výši 313 439 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi vyplacenou částkou ve výši 716 680 Kč a žalobcem vypočtenou částkou, která měla představovat mimořádné odměny, dále částkou ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím představující část nákladů na zahraniční pracovní cestu [tituly před jménem] [jméno FO] a částkou 34 591 Kč s příslušenstvím představující zbývající část nákladů na zahraniční pracovní cestu [tituly před jménem] [jméno FO].

30. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31.7.2013 vzhledem k době, kdy byla uzavřena dohoda o mimořádné odměně.

31. Dle ust. § 67 odst. 1 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013, (dále jen „z. p.“) zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

32. Dle ust. § 4b odst. 1 z.p. práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Od ustanovení uvedených v § 363 z.p. je možné se odchýlit je ve prospěch zaměstnance.

33. Dle ust. § 49 odst. 1 z.p. dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dle odst. 2 dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

34. Dle ust. § 134 z. p. může zaměstnavatel za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu poskytnout zaměstnanci odměnu.

35. Dle ust. § 152 písm. a) z. p. se cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při pracovní cestě, kterou se rozumí (§ 42 z. p.) časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.

36. Z relevantní judikatury soud uvádí následující:

37. Ve vztahu k otázce přípustnosti provedení důkazu zvukovým záznamem, s jehož pořízením nebyl dán souhlas všech zúčastněných osob, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (srov. jeho rozsudky ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004 , ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, usnesení ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1111/2011, nebo usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2065/2016) dovodil, že hovor fyzických osob v rámci výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti zpravidla nemá povahu hovoru osobní povahy. Pořízení případného záznamu takového rozhovoru tak nezasahuje do osobnostních práv osob hovořících a tento záznam je možné připustit jako důkaz v občanském soudním řízení. Rovněž Ústavní soud i s přihlédnutím k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu dovodil, že rozhovor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kteří byli v čistě pracovním vztahu, nepředstavuje projev osobní povahy, u kterého by bylo možné se domáhat ochrany dle § 12 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II.ÚS 1774/14).

38. V dohodě o rozvázání pracovního poměru nemusí být uvedeny důvody, pro které pracovní poměr končí, nejsou-li zde tyto důvody uvedeny, neznamená to však bez dalšího, že zaměstnanec nemá na odstupné nárok. V takovém případě je však nutno zkoumat, z jakého důvodu byl pracovní poměr opravdu rozvázán, nicméně je na zaměstnanci, aby prokázal, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu uvedeného v ust. § 52 odst. 1 a) – c) z. p. Byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, má zaměstnanec nárok na odstupné (§ 60a zák. práce), jestliže prokáže, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodů uvedených v ustanoveních § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce. To platí i tehdy, nebyly-li v dohodě uvedeny důvody, pro které se pracovní poměr končí, popřípadě obsahuje-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon poskytnutí odstupného nespojuje. (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1667/2001).

39. Odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance zaměstnavatele uvedeného v § 109 odst. 3 zák. práce, se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (obligatorní). Předstírá-li zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 zák. práce v rozhodnutí o přiznání odměny zaměstnanci podle § 134 zák. práce, že mu tuto odměnu přiznává za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, aby tak zastřel skutečný důvod udělení odměny, se kterým pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny zaměstnanci uvedeného zaměstnavatele nespojují, je takové rozhodnutí o přiznání odměny neplatné, a právo zaměstnance na odměnu proto nemůže založit. (k tomu srov. 21 Cdo 4481/2014)

40. Odstupné představuje jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout, často složitou, sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z důvodů na straně zaměstnavatele) ztratil dosavadní práci. Nárok zaměstnance na odstupné vzniká ze zákona (zaměstnanec má nárok na odstupné vždy, splní-li se předpoklady stanovené zákonem pro jeho vznik) a poskytnutí odstupného uvolněnému zaměstnanci a jeho výše tedy nejsou způsobilým předmětem dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; případná dohoda, která by řešila poskytnutí odstupného zaměstnanci (zda mu bude odstupné poskytnuto či nikoliv), popřípadě jeho výši, jinak, než stanoví zákon, je podle ustanovení § 242 odst.1 písm. a) zák. práce neplatným právním úkonem. (k tomu srov. 21 Cdo 1667/2001)

41. Na odstupné proto může vzniknout – je-li to dohodnuto ve smlouvě nebo stanoveno vnitřním předpisem – právo i zaměstnanci, jehož pracovní poměr byl ukončen dohodou podle ustanovení § 49 zák. práce bez uvedení důvodu. (k tomu srov. 21 Cdo 1862/2017)

42. Průměrný výdělek vypočítává zaměstnavatel k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí, a to z hrubé mzdy (platu) zaměstnance a z odpracované doby, obou zjištěných v rozhodném období. (k tomu srov. 21 Cdo 5432/2017)

43. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na výplatu odstupného/mimořádné odměny, soud vycházel z nesporného, že žalobce pracoval pro žalovanou na pozici zástupce ředitele, resp. náměstka ředitele v pracovním poměru založeném jmenováním, a to v období od 20. 3. 2012 do 1. 3. 2013, kdy žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru žalobce s účinností od 1.3.2013. V dohodě o ukončení pracovního poměru nebyl uveden žádný důvod ukončení pracovního poměru, avšak z doplněného dokazování výpovědí účastníka [tituly před jménem] [jméno FO] bez dalšího vyplynulo, že důvodem pro ukončení pracovního poměru žalobce nebyly jím tvrzené organizační změny v nemocnici, ale pochybnosti zřizovatele nemocnice - ministerstva týkající se práce žalobce, na základě kterých bylo [tituly před jménem] [jméno FO] doporučeno pracovní poměr se žalobcem ukončit. Tento pokyn ministerstva žalovaná jako zaměstnavatel respektovala a prostřednictvím svého ředitele se se žalobcem dohodla, že jeho pracovní poměr ukončí dohodou. Závěr o tom, že důvodem ukončení pracovního poměru žalobce nebyly organizační změny, má soud za prokázaný dále výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] a lze jej dovodit i z nahrávky, kde žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] o důvodech ukončení jeho pracovního poměru hovoří. Za dané situace se tedy jednalo o ústní dohodu mezi zaměstnavatelem (ředitelem nemocnice) a žalobcem o tom, že pracovní poměr žalobce skončí dohodou a současně dohodu o tom, že žalobci bude v té souvislosti vyplaceno odstupné v dohodnuté výši. I toto bylo v řízení prokázáno výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud by k dohodě nedošlo, byla by žalobci dána výpověď z pracovního poměru. Ručně psané písemné potvrzení o existenci uvedené dohody učinil žalobce na zadní straně listiny – dohody o rozvázání pracovního poměru, k němuž připojili zaměstnavatel i zaměstnanec své podpisy.

44. Soud tedy uzavřel, že žalobce akceptoval nabízenou možnost ukončit pracovní poměr dohodou, s podmínkou, že mu v takovém případě bude vyplaceno odstupné v dohodnuté výši, tudíž mu na základě takto uzavřené dohody vznikl nárok na jeho výplatu. Ta byla také dle souhlasného tvrzení účastníků žalobci v posledním výplatním termínu za měsíc 03/2013 žalobci vyplacena, její výše vyplývá z výplatního lístku. Pracovní poměr byl přitom ukončen k 1.3.2013. Pokud jde o výši odstupného, soud vycházel z obecně platného, že průměrný výdělek se určuje z hrubé mzdy za poslední ukončené čtvrtletí a podléhá klasické dani z příjmu, a dále z toho, že žalobci byla s poslední výplatou vyplacena mzda z uvedené hrubé mzdy 749 849 Kč, z toho mimořádná odměna byla vyčíslena částkou 716 680 Kč, dále byly provedeny odvody na zdravotní a sociální pojištění, zálohová daň, vč. solidárního zvýšení daně a rovněž proplacena dovolená. Žalobci po provedení odpočtů byla vyplacena čistá mzda ve výši 469 981 Kč. Žalobce namítal, že mu nebylo odstupné vypočteno správně, soud však vycházel z předložených listinných důkazů, zejména z výplatních pásek, kde jsou uvedeny jednotlivé složky mzdy a odvodů, zejména pak však výše průměrného výdělku pro účely náhrad, kterou je nutné zohlednit za relevantní období posledního kalendářního čtvrtletí, a z nesporného, že takto vypočtená částka po provedení odvodů byla žalobci řádně vyplacena. To bylo v řízení potvrzeno jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o vlastní výpočet mzdy, ten byl proveden interním systémem žalované a soud nemá o jeho správnosti žádnou pochybnost. Jak bylo již dříve konstatováno, výše mezd byla u žalované určována počítačovým systémem zpracovávajícím mzdy a další náhrady všech ostatních zaměstnanců žalované, a žalobce po celou dobu trvání jeho pracovního poměru proti způsobu jejich výplaty nikdy ničeho nenamítal.

45. Soud v této souvislosti připomíná, že výplata za měsíc březen již reflektovala pouze odstupné a náhradu za dovolenou, a zákonné odvody, neboť pracovní poměr byl k 1.3.2013 ukončen.

46. Soud tedy s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že žalobci vznikl nárok na výplatu odstupného dle dohody se zaměstnavatelem, a toto odstupné mu bylo také řádně v určeném výplatním termínu zaměstnavatelem vyplaceno. Nárok na doplatek ve výši určené žalobcem z důvodů shora vyložených tedy žalobci nevznikl.

47. Pokud jde o nárok na proplacení nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s proplacením nákladů na cestu do Kazachstánu v období od 2. 10. 2012 do 6. 10. 2012 za osobu [tituly před jménem] [jméno FO], soud vycházel rovněž z doplňujícího výslechu účastníka [tituly před jménem] [jméno FO], který potvrdil, že o plánované cestě žalobce do Kazachstánu věděl. Nadřízený žalobce potvrdil, a je to osvědčeno i listinnými důkazy, že si žalobce o schválení pracovní cesty pro svoji osobu požádal a [tituly před jménem] [jméno FO] mu tuto cestu schválil. Jednalo se přitom o jediného přímého nadřízeného žalobce, který mohl pracovní cestu povolit. Současně bylo [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzeno, a i to odpovídá listinným důkazům, že žalobce nepožádal o to, aby jej na služební cestu mohl doprovodit [tituly před jménem] [adresa], případně další osoby, ani to, že by zaměstnavateli takovou potřebu předem oznámil a jakkoli zdůvodnil. Současně bylo výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] prokázáno, že žalobce sám o tom z titulu svého pracovního zařazení rozhodnout nemohl, to bylo věcí vedení. Uvedené odpovídá i obsahu výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že o jeho účasti na této cestě rozhodl sám žalobce, přičemž on sám neočekával za svoji účast žádnou odměnu, ani mu nebyla žalovanou přislíbena. Tento svědek dále uvedl, že úkolem [tituly před jménem] [jméno FO] na pracovní cestě bylo zejména tlumočení, přestože bylo současně prokázáno, že [tituly před jménem] [adresa] působil jako externí právník nemocnice, nikoli tlumočník, a pokud by poskytoval nemocnici právní služby, mohl je vyúčtovat žalované samostatně jako svoji odměnu. Není tedy jasné, jaký byl skutečný účel jeho účasti na této cestě. Z žádosti o schválení zahraniční služební cesty podepsané ředitelem nemocnice však v každém případě nevyplývá, že by byla cesta schválena pro kohokoli jiného, než pro žalobce jako zaměstnance a nebylo ani jinak prokázáno tvrzení žalobce, že byl pověřen k úhradě nákladů na cestu dalších osob za žalovanou, a že byl oprávněn tyto náklady posléze nárokovat.

48. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na výplatu odstupného, toto však bylo žalobci řádně a v plné výši uhrazeno, a současně žalobci nevznikl nárok na výplatu náhrady výdajů uhrazených v souvislosti s jeho pracovní cestou do Kazachstánu z důvodu krytí nákladů jeho doprovodu. Z všech těchto důvodů nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. (výroky I.a II.)

49. Pouze pro úplnost soud konstatuje, že s ohledem na výše uvedené závěry se nezabýval kompenzačními námitkami žalované ohledně nároků na náhrady škody na vozidle a nájemného za užívání tohoto vozidla, které byly uplatněny pouze jako procesní obrana žalované.

50. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny za předchozí fázi řízení 16 úkony právní služby, přičemž prvých 8 úkonů bylo vyčísleno po 9 740 Kč z tarifní hodnoty 353 439 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) podání odporu a podání ze dne 11. 9. 2015, písm. g) účast na jednání dne 11. 10. 2016, 19. 12. 2016, 28. 2. 2017 a 23. 5. 2017 přesahující 2 hodiny), dále 5,5 úkonů po 14 100 Kč z tarifní hodnoty 1 449 909 Kč (písm. g) účast na jednání dne 25. 9. 2018, 17. 12. 2018 přesahující 2 hodiny, u odvol. jednání dne 23.10.2019 a odst. 2 písm. f) účast na jednání, kde došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí a d) vyjádření k odvolání), a dále celkem 4,5 úkonu po 9 780 Kč z tarifní hodnoty 368 030 Kč za (písm. g) účast na jednání ve dnech 6.3.2023, 9.5.2023, 25.3.2024 a 23.4.2024, za új. 9.5.2023 písm. f) účast na jednání, kde došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, jejichž výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky, a dále celkem 20 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

51. Celkové náklady žalované ve výši 248 718 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

52. O nákladech státu - svědečném bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci vznikly státu náklady na úhradu svědečného ve výši 291 Kč přiznaného svědku [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], [tituly za jménem], usnesením ze dne 12. 1. 2017, č. j. 28 C 262/2015-103. Žalobce byl ve věci neúspěšný, přičemž od placení soudních poplatků osvobozen nebyl, soud mu proto uložil povinnost tuto částku státu nahradit. (výrok IV.)

Poučení