28 C 29/2024 - 45

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená [Jméno Zástupce], IČO [IČO Zástupce], sídlem [Adresa Zástupce] o zaplacení nemajetkové újmy v částce 84 562 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 991 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 991 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 571 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 571 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 058 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku ve výši 84 562 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení od 28. 5. 2024 do zaplacení, a to z titulu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „Předmětné řízení“). K odůvodnění podané žaloby žalobkyně zejména uvedla, že v Předmětném řízení vystupovala v pozici žalované, když dané řízení bylo zahájeno žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 12. 2013, kterou se domáhala žalobkyně [tituly před jménem] [právnická osoba], narozená [datum], po žalované (v aktuálním řízení v postavení žalobkyně) určení neplatnosti skončení pracovního poměru, konkrétně výpovědi ze strany zaměstnavatele učiněné dne [datum]. S žalobou v Předmětném řízení se žalobkyně seznámila dne 21. 8. 2014, když její ředitelka nahlížela do soudního spisu. Předmětné řízení pak bylo ukončeno právní mocí rozsudku [adresa], ze dne 12. 9. 2023, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 11. 10. 2023 a jímž byl potvrzen (v pořadí druhý) rozsudek soudu I. stupně zamítající žalobu. Podle vlastního tvrzení žalobkyně tak Původní řízení ve vztahu k ní trvalo po dobu 9 roků, 1 měsíce a 20 dnů, kdy měla za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a tímto tak došlo k porušení práva žalobkyně jakožto účastníka řízení na projednání věci před soudem bez zbytečných průtahů. Podle žalobkyně pak délka řízení byla způsobena především pochybením na straně prvoinstančního procesního soudu, který nepostupoval v řízení koncentrovaněji a dopustil se řady nedůvodných průtahů, které žalobkyně blíže specifikovala. Podle žalobkyně, která byla v Předmětném řízení v postavení žalovaného zaměstnavatele, řízení nebylo nijak složité jak po skutkové, tak po právní stránce – soud provedl toliko výslech účastníků a čtyř svědkyň a dále dokazování listinami, účastníky řízení byly toliko dvě osoby, z hlediska práva šlo o standardní pracovně-právní spor posuzovaný podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, a zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona), v platném znění. Žalobkyně se na celkové délce řízení nikterak nepodílela. S ohledem na pracovně-právní charakter sporu dovozuje žalobkyně zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu, a to též s ohledem na navazující řízení vedené před [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], mezi týmiž účastníky v témže procesním postavení jako u Předmětného řízení, jehož předmětem bylo uplatnění finančních částek připadajících na náhradu platu [tituly před jménem] [právnická osoba], narozené [datum], v souhrnné výši 1 415 032 Kč s přísl., u kteréžto částky byla žalobkyně v nejistotě, zdali ji (ne)bude muset uhradit protistraně. Žalobkyně podáním ze dne 27. 11. 2023 uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a průtahy u žalované s tím, že prve požadovala celkově částku ve výši 325 522 Kč (se základní částkou připadají na kompenzaci 1 roku řízení ve výši 20 000 Kč a užití dalších zákonných modifikačních kritérií vedoucích k jejímu navýšení). Žalovaná žádost žalobkyně posoudila a stanoviskem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], žádost co do podstaty vyhodnotila jako oprávněnou, délku řízení shledala nepřiměřenou a rovněž požadavek na přiměřené zadostiučinění v penězích za oprávněný. Žalovaná však nesouhlasila s požadovanou výší částky odpovídající nemajetkové újmě způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem soudů. Žalovaná za odpovídající základní částku za rok řízení považovala 15 000 Kč, kdy výslednou základní částku souhrnně dále ponížila o 10 % (snížení o 10 % pro složitost věci, snížení o 5 % z důvodu instančnosti [četnosti rozhodování soudů], zvýšení o 5 % pro postup rozhodujícího soudu a prodlevy na jeho straně) a dospěla takto k částce 109 125 Kč, kterou již také na náhradě nemajetkové újmy vyplatila žalobkyni. Žalobkyně tedy i při zohlednění pohledu žalované na věc považovala v žalobě za adekvátní částku připadající na náhradu nemajetkové újmy v souhrnně jí propočtené částce 193 687 Kč, přičemž tato odpovídala základní částce 17 000 Kč za rok řízení (při reflexi celkové doby řízení 9 let, 1 měsíce a 20 dní a snížení prvních dvou let na polovinu) a dále celkovém navýšení o 40 % (navýšení 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni, navýšení 30 % z důvodu vadného postupu soudu I. stupně). Při zohlednění žalovanou již uhrazené částky ve výši 109 125 Kč tedy nárokovala žalobkyně po žalované žalobou k úhradě částku ve výši 84 562 Kč. Zároveň požadovala i zákonný úrok z prodlení z této částky od 28. 5. 2024 do zaplacení.

2. Za žalovanou [Anonymizováno] v této věci jednala její organizační složka [Anonymizováno], a to podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, neboť k tvrzené nemajetkové újmě žalobkyně mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušným pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě.

3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila – k této podala své vyjádření dne 28. 6. 2024 a 4. 9. 2024. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne 27. 11. 2023 uplatnila nárok na nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup - porušení práva na přiměřenou délku Předmětného řízení. K projednání žádosti došlo dne 20. 3. 2024, když žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 109 125 Kč, když tuto částku také žalobkyni již vyplatila. Žalovaná pak detailně shrnula průběh Předmětného řízení (vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]), jehož předmětem bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a žalobkyně byla v tomto řízení na straně žalované. Žalobkyně se o řízení dozvěděla při nahlížení do spisu dne 21. 8. 2014, v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 11. 10. 2023 – celková doba řízení činí ve vztahu k žalobkyni 9 let a 1 měsíc, což je hodnoceno jako nepřiměřené. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, soud I. stupně i soud II. stupně rozhodovaly dvakrát. Předmětné řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové i procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin a výslechu svědků. Žalovaná souhlasí s tím, že se žalobkyně svým jednáním nikterak nepodílela na délce Předmětného řízení. Význam Předmětného řízení pro žalobkyni má žalovaná za standardní. Žalovaná odkazuje na judikaturu ESLP i Nejvyššího soudu, zejména pak sjednocující stanovisko ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při zohlednění všech východisek věci má žalovaná za adekvátní pro kompenzaci nemajetkové újmy žalobkyně základní částku 15 000 Kč / 1 rok (při ponížení dané částky na polovinu za první dva roky), tedy 1 250 Kč / měsíc. Žalovaná dále snižuje výslednou částku o 15 % (z toho 10 % z důvodu složitosti řízení [soudy se v Předmětném řízení musely zejména vypořádat s otázkou platnosti pracovní smlouvy a tvrzené diskriminace propouštěného zaměstnance] a 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů), a naopak navyšuje o 5 % pro vadný postup soudu ve smyslu opakovaných prodlev, souhrnné ponížení tak činí 10 %, načež žalovaná dochází k výsledné částce 109 125 Kč (již vyplacené žalobkyni), kterou má pro kompenzaci nároku žalobkyně za adekvátní, a proto navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud nařídil ve věci jednání na den 11. 9. 2024, k němuž se dostavil jak zástupce žalobkyně, tak zástupce žalované, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především listinnými důkazy ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru) a souvisejícího spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (o náhradu platu v částce 1 415 032 Kč s přísl.). Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných shodných tvrzení obou účastníků, když takováto nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování, respektive tato korespondovala i s důkazy provedenými soudem, kdy účastnici shodně označili za nesporné, že: (i) k odškodnění nemajetkové újmy je ve vztahu k Předmětnému řízení žalobkyní vůči žalované nárokováno období od 21. 8. 2014 (prostudování spisu žalobkyní) do 11. 10. 2023 (právní moc druhého rozhodnutí odvolacího soudu) – celkově tedy 9 let, 1 měsíc a 20 dní, (ii) žalobkyně uplatnila u žalované dne 27. 11. 2023 písemně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, a (iii) žalovaná dosud uhradila žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 109 125 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další podstatná skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu:

6. Z jednotlivých listin ze spisu zdejšího soudu vztahujícího se k Předmětnému řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka] vyplynulo následující (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků s tím, že soud v tomto bodu odůvodnění pro přehlednost zachovává původní procesní označení účastníků v Předmětném řízení): Žaloba [tituly před jménem] [jméno FO] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla ke zdejšímu soudu podána dne 30. 12. 2013 (č. l. 1). Usnesením ze dne 15. 8. 2014 je žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu (č. l. 15). Žalovaná samostatně nahlédla do spisu dne 21. 8. 2014, jak vyplývá z úředního záznamu o nahlížení do spisu (č. l. 17). Usnesením ze dne 15. 5. 2015 je žalovaná vyzvána k podání vyjádření k žalobě (č. l. 20). Žalovaná podala své vyjádření k žalobě dne 22. 6. 2015 (č. l. 23). Dne 27. 7. 2015 byl vypracován referát s vypravením vyjádření žalované žalobkyni dne 29. 7. 2015 (č. l. 41). Podáním ze dne 14. 12. 2015 sděluje žalobkyně, že nedošlo ke smírnému řešení sporu (č. l. 46). Referátem ze dne 11. 7. 2016, s vypravením dne 19. 7. 2016, je nařízeno první jednání na den 25. 11. 2016 (č. l. 49). První jednání soudu proběhlo dne 25. 11. 2016, jak patrno z protokolu (č. l. 58) s tím, že při tomto byl také vyhlášen rozsudek. Dne 25. 11. 2016 žádá předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž je vyhověno s prodloužením lhůty do 23. 2. 2017 (č. l. 63). Rozsudek soudu I. stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, je založen na č. l. 64, přičemž rozsudek byl vypraven až dne 27. 3. 2017, jak patrno z referátu (č. l. 70 p. v.). Dne 11. 4. 2017 podala žalobkyně odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku (č. l. 71), usnesením ze dne 18. 4. 2017 je žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání (č. l. 100), z předkládací zprávy datované ke dni 2. 6. 2017 se podává, že věc je předložena odvolacímu soudu dne 9. 6. 2017 (č. l. 103). Žalovaná podala vyjádření k odvolání dne 14. 6. 2017 (č. l. 107). Dne 21. 11. 2017 bylo konáno jednání odvolacího soudu (č. l. 119), který usnesením z téhož dne zrušil prvoinstanční rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení (č. l. 123). Z referátu ze dne 21. 12. 2017 se podává vypravení zrušovacího usnesení účastníkům téhož dne (č. l. 134). Z úředního záznamu se podává, že spis byl dne 31. 5. 2018 předložen ke kontrole pověřenému místopředsedovi soudu (č. l. 135). Usnesením ze dne 19. 11. 2018 byli účastníci vyzváni k označení osoby mediátora (č. l. 136). Usnesením ze dne 8. 1. 2019 je nařízeno první setkání s mediátorem [tituly před jménem] [jméno FO] a řízení je přerušeno do 8. 4. 2019 (č. l. 142). Přípisem žalobkyně ze dne 6. 8. 2019 je urgováno nařízení jednání na konto neúspěšné mediace (č. l. 147). Referátem ze dne 14. 10. 2019 (vypraveno 16. 10. 2019) je nařízeno jednání na 29. 11. 2019 (č. l. 149 p. v.), o jehož odročení požádala žalovaná svým podáním ze dne 18. 10. 2019 (č. l. 150). Referátem ze dne 11. 11. 2019 (vypraveno 12. 11. 2019) je jednání odročeno na 10. 1. 2020 (č. l. 152 p. v.). Druhé jednání soudu I. stupně ve věci bylo vedeno zastupujícím soudcem [tituly před jménem] [jméno FO] a proběhlo dne 10. 1. 2020, přičemž při tomto byly provedeny listinné důkazy a následně bylo jednání odročeno na den 20. 3. 2020 (č. l. 154). Podáním ze dne 7. 2. 2020 doplňuje žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy (č. l. 162). Podáním ze dne 12. 3. 2020 žádá zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu opatření souvisejících s pandemií onemocnění Covid-19 (č. l. 244), jednání je následně referátem ze dne 13. 3. 2020, vypraveným téhož dne, zrušeno (č. l. 246). Referátem ze dne 2. 9. 2020, vypraveným dne 3. 9. 2020, je nařízeno jednání na 30. 10. 2020 (č. l. 247), to je následně zrušeno z důvodu pandemie referátem ze dne 16. 10. 2020, vypraveným dne 19. 10. 2020 (č. l. 248). Referátem ze dne 19. 1. 2021, vypraveným dne 25. 1. 2021, je nařízeno jednání na den 16. 4. 2021 (č. l. 249). Podáním ze dne 15. 4. 2021 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu pozitivního antigenního testu (č. l. 251), jednání je referátem z téhož dne zrušeno (č. l. 256). Referátem ze dne 13. 8. 2021, vypraveným dne 24. 8. 2021, je nařízeno jednání na den 1. 10. 2021 (č. l. 257). Třetí jednání ve věci proběhlo dne 1. 10. 2021, přičemž při tomto probíhalo zejména dokazování účastnickými výslechy žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO], ředitelky žalované; jednání je následně odročeno na den 1. 12. 2021 (č. l. 258). Podáním ze dne 12. 10. 2021 navrhuje žalobkyně doplnění protokolu a namítá nesprávnost protokolace (č. l. 268). Referátem ze dne 30. 11. 2021, vypraveným dne 30. 11. 2021, je jednání následně zrušeno z důvodu onemocnění svědků (č. l. 272). Referátem ze dne 11. 3. 2022, vypraveným dne 14. 3. 2022, je nařízeno jednání na den 6. 5. 2022 (č. l. 275). Čtvrté jednání ve věci proběhlo dne 6. 5. 2022, přičemž při tomto probíhalo dokazování svědeckými výslechy [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a dochází k vydání usnesení vypořádávajícího se s dřívějšími námitkami žalobkyně k protokolaci; jednání je následně odročeno na den 29. 6. 2022 (č. l. 280). Páté jednání ve věci proběhlo dne 29. 6. 2022, přičemž při tomto probíhalo dokazování svědeckými výslechy [jméno FO] a [jméno FO]; jednání je následně odročeno na den 2. 11. 2022 (č. l. 292). Šesté jednání ve věci proběhlo dne 2. 11. 2022, přičemž při tomto bylo doplněno dokazování listinami, dokazování bylo prohlášeno za skončené a byly předneseny závěrečné návrhy; jednání je následně odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 11. 11. 2022 (č. l. 307). V pořadí druhý rozsudek prvoinstančního soudu opětovně zamítající žalobu byl vyhlášen dne 11. 11. 2022, jak patrno z protokolu o vyhlášení rozsudku (č. l. 321). Dne 16. 11. 2022 žádá předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž je vyhověno s prodloužením lhůty do 30. 1. 2023 (č. l. 322). Opětovně činí předsedkyně senátu žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku dne 26. 1. 2023, čemuž je vyhověno s prodloužením lhůty do 10. 2. 2023 (č. l. 353). Rozsudek soudu I. stupně, kterým byla žaloba opětovně zamítnuta, je založen na č. l. 323, přičemž rozsudek byl vypraven až dne 22. 2. 2023, jak patrno z referátu (č. l. 359). Dne 8. 3. 2023 byl rozsudek napaden odvoláním žalobkyně (č. l. 360), k němuž podala vyjádření žalovaná dne 11. 4. 2023 (č. l. 364). Z předkládací zprávy datované ke dni 18. 4. 2023 se podává, že věc je předložena odvolacímu soudu dne 19. 4. 2023 (č. l. 375). Usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 7. 2023 je žalobkyně vyzvána k doložení listin prokazujících její majetkové poměry a tvrzenou neschopnost zaplatit náhradu nákladů řízení (č. l. 377). Jednání odvolacího soudu proběhlo dne 12. 9. 2023, jak patrno z protokolu, přičemž prvoinstanční rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen (č. l. 381). Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 11. 10. 2023 a je založen na č. l. 387.

7. Z jednotlivých listin ze spisu zdejšího soudu vztahujícího se k řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka] vyplynulo následující (i v tomto bodu odůvodnění soud pro přehlednost zachovává původní procesní označení účastníků v daném řízení odpovídající jejich procesnímu postavení v Předmětném řízení): Žalobou ze dne 16. 12. 2016 se [tituly před jménem] [právnická osoba] domáhá náhrady platu v částce 697 824 Kč s přísl. (č. l. 1). Usnesením ze dne 2. 3. 2017 bylo řízení o zaplacení přerušeno do pravomocného skončení Předmětného řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] (č. l. 59). Podáním žalobkyně ze dne 16. 1. 2020 je navrhováno rozšíření žaloby o částku 717 208 Kč s přísl. (č. l. 61). Podáním žalobkyně ze dne 21. 11. 2023 je žaloba o zaplacení v celém rozsahu vzata zpět (č. l. 82). Usnesením soudu ze dne 23. 11. 2023 bylo mj. rozhodnuto o zastavení řízení o zaplacení s nabytím právní moci ke dni 13. 12. 2023 (č. l. 85).

8. Písemnou žádostí ze dne 27. 11. 2023 žalobkyně u žalované uplatnila nárok na nemajetkovou újmu pro porušení práva na přiměřenou délku Předmětného řízení (č. l. 9, shodně č. l. 22). Žádost byla evidována a žalovanou projednána pod č. j. [Anonymizováno], když stanoviskem ze dne [datum] došlo k vyřízení žádosti žalobkyně, jímž žalovaná konstatovala, že celkovou délku Předmětného řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, pročež poskytne žalobkyni zadostiučinění ve výši 109 125 Kč (č. l. 5, shodně č. l. 28) [odkazované listiny a shodná tvrzení účastníků].

9. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel právě i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků nijak nesporoval pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Účastníci pak ani neměli jakékoliv návrhy na doplnění dokazování poté, co jim soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 o.s.ř. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování.

10. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z jednotlivých důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé s tím, že tento je následující: Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 21. 8. 2014 (prostudování spisu žalobkyní) do 11. 10. 2023 (právní moc druhého rozhodnutí odvolacího soudu) – celkově tedy 9 let, 1 měsíc a 20 dní. Předmětné řízení se týkalo sporu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnankyni [tituly před jménem] [právnická osoba] žalobkyní jakožto zaměstnavatelem dne [datum]. V Předmětném řízení byla vydána celkově 4 meritorní rozhodnutí na dvou stupních soudní soustavy, a sice: (i) usnesení [adresa], ze dne 21. 11. 2017, č. j. [spisová značka], jímž byl zrušen rozsudek [adresa] ze dne 25. 11. 2016, č. j. [spisová značka], a (ii) rozsudek [adresa], ze dne 12. 9. 2023, č. j. [spisová značka], jímž byl potvrzen rozsudek [adresa] ze dne 11. 11. 2022, č. j. [spisová značka], jímž byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Soud I. stupně konal ve věci celkově 7 jednání, z toho při posledním došlo toliko k vyhlášení rozhodnutí ([datum]), přičemž při těchto mj. vyslechl 4 svědkyně, provedl 2 účastnické výslechy a řadu listinných důkazů. Z hlediska práva posuzoval procesní soud věc dle č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, a zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona), v platném znění. Po vypořádání se s otázkou platnosti pracovní smlouvy účastníků pracovně-právního vztahu ([tituly před jménem] [právnická osoba] a [Jméno žalobkyně]) se procesní soud po prvém zrušovacím usnesení odvolacího soudu zabýval především posouzením otázky platnosti výpovědi dané zaměstnanci z důvodu organizačních změn a tvrzeným diskriminačním jednáním zaměstnavatele vůči zaměstnanci, kdy dospěl k závěru, že postup žalobkyně byl po právu, pročež byla žaloba její bývalé ředitelky o určení neplatnosti výpovědi zamítnuta, což následně aproboval také odvolací soud. S Předmětným řízením bezprostředně souvisel spor mezi týmiž účastníky v témže procesním postavení o zaplacení částky 1 415 032 Kč (697 824 Kč + 717 208 Kč) s přísl. z titulu náhrady platu, jenž skončil pravomocným zastavením řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2023, č. j. [spisová značka], pro zpětvzetí žaloby. Po skončení Předmětného řízení žalobkyně žádostí ze dne 27. 11. 2023 uplatnila u žalované písemně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, na nějž žalovaná reagovala svým stanoviskem ze dne 20. 3. 2024, jímž nárok shledala částečně důvodným a na náhradě nemajetkové újmy vyplatila žalobkyni částku 109 125 Kč.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud při svém rozhodování vycházel dále především ze závěrů plynoucích ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, k výkladu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk (dále jen „Stanovisko“) a obecně též z judikatorních závěrů formulovaných zdejším odvolacím soudem v rozsudku [adresa], ze dne 12. 4. 2023, č. j. [spisová značka], který se týkal typově obdobné věci (totiž náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení a průtahů v pracovně-právním sporu, v němž vystupovala příspěvková organizace jakožto žalovaný zaměstnavatel), a to ve vztahu k určení základní částky ke kompenzaci i vyhodnocení jednotlivých skutečností svědčících pro její následné procentuální navýšení či ponížení podle jednotlivých zákonných kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk ve smyslu právního posouzení předmětné věci.

18. Soud uzavírá, že v řízení byly zjištěny všechny prvky pro založení odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou podle příslušných ustanovení OdpŠk, tedy: (i) existence odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce Předmětného řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru bývalé ředitelky žalobkyně [tituly před jménem] [právnická osoba], přičemž žalobkyně byla v tomto řízení v postavení žalovaného zaměstnavatele, s čímž přímo souviselo též další soudní řízení mezi týmiž účastníky vedené pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byla náhradu platu v částce 1 415 032 Kč s přísl., (ii) újma vzniklá žalobkyni nepřiměřenou délkou Předmětného řízení, a (iii) příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou Předmětného řízení a vznikem újmy žalobkyně. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyní uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku civilního řízení je co do základu oprávněný, když ostatně založení odpovědnostního vztahu nezpochybňovala ani sama žalovaná (jakkoliv měla za to, že nemajetková újma vzniklá žalobkyni byla již kompenzována dostatečně).

19. Při stanovení formy kompenzace pro konkrétní případ je podstatné, aby poskytnuté zadostiučinění bylo vzhledem k okolnostem věci způsobilé plnit svou kompenzační funkci z hlediska právní pozice dotčené osoby (osobních a majetkových poměrů), tak preventivní funkci v podobě provádění potřebných opatření na straně veřejné moci. Jednotlivé okolnosti, které je zejména třeba při rozhodování o poskytnuté formě zadostiučinění vyhodnotit, jsou uvedeny v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk (celková délka řízení, složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam předmětu řízení pro poškozeného). Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má pouze podpůrnou funkci a lze jej přiznat jen ve zcela výjimečných případech, především tehdy, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel, popřípadě, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a nemohl tak vůbec negativně zasáhnout do jeho osobní sféry [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 (N 45/64 SbNU 551), bod 39.; ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15 (N 84/77 SbNU 237), body 20., 23. a 26.]. Z tohoto předpokladu vychází i shora citované Stanovisko Nejvyššího soudu.

20. Ad a) Pokud se týká posouzení celkové délky řízení, pak Předmětné řízení zahájené žalobou ze dne 30. 12. 2013 ve vztahu k žalobkyni trvalo od 21. 8. 2014 (prostudování spisu žalobkyní) do 11. 10. 2023 (právní moc druhého rozhodnutí odvolacího soudu) – celkově tedy 9 let, 1 měsíc a 20 dní. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou Předmětné řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu prodlev soudu. Při shora vymezené celkové době Předmětného řízení vedeného před civilním soudem je možné objektivně uzavřít, že taková délka řízení je zcela zjevně nepřijatelná východiskům věci, což obecně připouští též žalovaná. Lze tak uzavřít, že k neodůvodněné nepřiměřené délce řízení došlo, tato vybočuje svou délkou výrazně z běžně akceptovatelné délky civilního soudního řízení, a soud je toho názoru, že je namístě zohlednit danou skutečnost především ve stanovení samotné základní částky pro kompenzaci nemajetkové újmy. Jestliže se má základní výše přiměřeného zadostiučinění dle Stanoviska pohybovat v rozpětí 15 000 Kč až 20 000 Kč / 1 rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč / 1 měsíc řízení, se snížením na polovinu pro první dva rok trvání řízení), soud má za to, že je v řešené věci namístě pro celkovou délku řízení stanovit ji v částce 17 000 Kč / 1 rok, tj. 1 417 Kč / měsíc (a 47,23 Kč / den). Na druhou stranu však platí, že soud již celkovou délku Předmětného řízení - nad rámec jejího popsaného vlivu na určení základní částky - (duplicitně) nezohledňoval při další procentuální modifikaci částky připadající na náhradu nemajetkové újmy.

21. Ad b) Pokud se týká posouzení složitosti řízení, pak složitost řízení z pohledu Evropského soudu pro lidská práva zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. Lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou, složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační a složitost procesní. Pokud se týká složitosti skutkové, nelze přehlédnout, že v Předmětném řízení bylo po zrušovacím usnesení odvolacího soudu prováděno rozsáhlé dokazování výslechy svědků (svědkyně [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno] a [jméno FO]), účastnickými výslechy a množstvím listin, kdy po prvním zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu bylo zapotřebí konání dalších 6 jednání. Z hlediska právního posouzení věci bylo procesním soudem v Předmětném řízení vycházeno ze dvou právních norem – zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, a zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona), v platném znění, kdy právně bylo zapotřebí vyřešit zejména otázku platnosti pracovní smlouvy, řádnosti přijetí organizační změny zaměstnavatele, jež předcházela samotné výpovědi ze dne [datum] pro nadbytečnost, potažmo námitku tvrzeného diskriminačního přístupu zaměstnavatele vůči zaměstnanci, právě na což bylo primárně zaměřeno rozsáhlé dokazování. Pro složitost věci hovoří dále i počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována. V tomto směru je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí (popř. stupňů jiných orgánů veřejné moci), které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení – řízení probíhalo dvakrát na 2 stupních soudní soustavy s vydanými meritorními rozhodnutími dne 25. 11. 20216, 21. 11. 2017, 11. 11. 2022 a 12. 9. 2023. V daném případě proto soud přistoupil k modifikaci základní částky, a sice ke snížení celkové částky o 10 % - z toho 5 % pro vlastní složitost věci a 5 % pro více-instančnost.

22. Ad c) Pokud se týká jednání poškozeného, pak chování poškozeného lze při stanovení (snížení) odškodnění za nepřiměřenou délku řízení „sankcionovat“ pouze v případě, mělo-li vliv na jeho délku, zejména tehdy, šlo-li o procesní nečinnost nebo naopak obstrukční chování účastníka. Poškozený může svým počínáním přispět k prodloužení doby řízení buď procesním postupem, kdy například činí opakovaně nejasná podání, žádosti či námitky, nereaguje odpovídajícím způsobem či vůbec na výzvy soudu, anebo jinou obstrukcí, například nedostavuje se k soudu, apod. To je třeba zohlednit jak při posuzovaní přiměřenosti celkové délky řízení, neboť takové chování poškozeného prodlužuje řízení (zejména pokud maří jednání soudu či je nutno v řízení na něj jinak reagovat, například opakovaně rozhodovat o zřejmě bezúspěšných návrzích či námitkách), tak při vyčíslení rozsahu zadostiučinění. Je přitom nerozhodné, zda uvedené účastník činí úmyslným či nedbalostním jednáním (či se mu tak dokonce přihodí náhodou), neboť tak jako tak způsobuje průtahy vedoucí k prodloužení celkové doby řízení. Účastníku ovšem nelze upírat možnost využití procesních prostředků k uplatnění jeho práv a vytýkat mu aktivitu v řízení, byť může přispět k prodloužení doby řízení, nejde-li o zjevně účelové či obstrukční jednání. Oba účastníci řízení jsou v řešené věci fakticky ve shodě, že žalobkyně se svým chováním či procesním postupem nikterak nepodílela na prodloužení Předmětného řízení a na tomto nenesla vinu - pro dané kritérium tedy ani ze strany soudu nedošlo k jakékoliv procentuální modifikaci základní částky.

23. Ad d) Stran hlediska vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel procesní soud, a to významným způsobem. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. V činnosti procesního soudu byla v Předmětném řízení shledána déletrvající období zásadní nečinnosti a nedůvodných průtahů, a to zejména: (i) od 30. 12. 2013, kdy byla podána žaloba, do 15. 8. 2014, kdy teprve soud vyzval [tituly před jménem] [jméno FO] k zaplacení soudního poplatku za žalobu, (ii) následně od úhrady soudního poplatku (potvrzeno dne 26. 8. 2014) do 15. 5. 2015, kdy soud vyzval k vyjádření žalobkyni (vystupující v Předmětném řízení v postavení žalované), dále (iii) od 14. 12. 2015, kdy bylo soudu doručeno vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] k nedosažení mimosoudního řešení, do 11. 7. 2016, kdy soud referátem nařídil první jednání (které proběhlo dne 25. 11. 2016 a při němž byl vydán první rozsudek), (iv) dále byl procesní soud fakticky nečinný v době od vydání zrušovacího usnesení odvolacího soudu dne 21. 11. 2017 (rozesláno účastníkům dne 21. 12. 2017) do 19. 11. 2018, kdy soud vydal usnesení vyzývající účastníky k označení osoby mediátora, (v) v období od 8. 4. 2019, dokdy soud přerušil řízení z důvodu mediace usnesením ze dne 8. 1. 2019, do 14. 10. 2019, kdy soud referátem nařídil další jednání ve věci (na den 29. 11. 2019, jež bylo nicméně následně zrušeno), (vi) od 12. 3. 2020, kdy byla podána žádost o odročení dalšího jednání, do 2. 9. 2020, kdy soud nařídil jednání (na den 30. 10. 2020, jež bylo následně zrušeno), (vii) od 30. 11. 2021, kdy soud referátem zrušil jednání (nařízené na den 1. 12. 2021), do 11. 3. 2022, kdy soud nařídil další jednání (na den 6. 5. 2022), a (viii) od 29. 6. 2022, kdy se konalo páté jednání, do 2. 11. 2022, kdy se konalo další jednání. Soud by snad průtah toleroval, pokud by šlo o průtah ojedinělý, a celková doba řízení by současně byla přiměřená, v Předmětném řízení však došlo k průtahům opakovaným a zcela nedůvodným. Vedle již označených průtahů směřujících zejména k nedostatečně koncentrovanému vedení řízení (nařizování jednání) poukazuje soud rovněž na prodlevu procesního soudu s vyhotoveným obou jeho rozsudků, kdy byť byla lhůta k jejich vyhotovení prodloužena, ani tato nebyla soudem I. stupně dodržena – první rozsudek ze dne 25. 11. 2016 měl být vypraven do 23. 2. 2017 [č. l. 63], stalo se tak však až dne 27. 3. 2017 [č. l. 70 p. v.], druhý rozsudek ze dne 11. 11. 2022 měl být vypraven do 10. 2. 2023 [č. l. 353], stalo se tak však až dne 22. 2. 2023 [č. l. 359]. Z uvedeného zcela jednoznačně plyne, že se na délce Předmětného řízení významnou měrou podílely průtahy před soudem I. stupně, a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na dané kritérium základní částku navýšit o 15 %[Anonymizováno]

24. Ad e) Ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného soud akcentoval, že Předmětné řízení (sp. zn. [spisová značka]) bylo svým charakterem pracovně-právním sporem o určení neplatnosti výpovědi pracovního poměru, přičemž dle Stanoviska je právě takový druh civilního soudního sporu namístě hodnotit jako významně se dotýkající sféry účastníka. Žalobkyně byla přitom po celou nemalou dobu Předmětného řízení v nejistotě stran jeho výsledku - ve smyslu (ne)platnosti zrušení pracovní pozice, potažmo navazujících nemalých peněžitých nároků protistrany. Na Předmětné řízení nelze totiž nahlížet izolovaně, neboť je zřejmá jeho přímá souvislost s řízením vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] mezi týmiž účastníky v témže procesním postavení, jehož předmětem bylo uplatnění finančních částek připadajících na náhradu platu [tituly před jménem] [právnická osoba] v souhrnné výši 1 415 032 Kč s přísl. odvíjejících se od tvrzeného neplatného rozvázání pracovního poměru (u nichž žalobkyni hrozilo, že je při procesním neúspěchu bude povinna zaplatit protistraně), kdy až v důsledku pravomocného ukončení Předmětného řízení a zpětvzetí žaloby bylo posledně uváděné řízení zastaveno. Pracovně-právní charakter sporu s sebou tedy zpravidla vždy nese zvýšený význam pro účastníka, nerozhodno, zdali je tento v postavení zaměstnance či zaměstnavatele, což soud musel zohlednit a daná skutečnost jej vedla k úvaze, že je v řešené věci namístě navýšení základní částky o 10 %.

25. Samotná metodika výpočtu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení je vysvětlena ve Stanovisku, z něj vyplývá, že při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení, přičemž byla-li jeho délka násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnosti případu očekávat, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici intervalů stanovených v tomto rozhodnutí (tedy intervalu v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za měsíc řízení). S ohledem na délku řízení a skutečnost, že ukončení řízení - nebýt označených průtahů - bylo možno očekávat v době podstatně kratší, není namístě vycházet z částky nejnižší (tj. 15 000 Kč za 1 rok), neboť ta je na místě spíše u kratších průtahů, avšak ani z částky nejvyšší (tj. 20 000 Kč za 1 rok), která je naopak na místě u průtahů a okolností věci zvláštně extrémních; s ohledem na okolnosti posuzované věci považuje soud za přiměřené vycházet z částky přibližně v polovině uvedeného rozpětí - tj. 17 000 Kč za 1 rok (1 417 Kč za 1 měsíc, 47,23 Kč za 1 den). S ohledem na skutečnost, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, bylo by nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši, jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Stanovisko pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za 1 rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřena výčtem okolností, k nímž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit, či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

26. Pokud soud vycházel ze základní částky 17 000 Kč za 1 rok řízení a řízení trvalo 9 let, 1 měsíc a 20 dní, náležela by - při snížení na polovinu pro první dva roky - za toto období žalobkyni základní částka 138 362 Kč (2 * 8 500 Kč + 7 * 17 000 Kč + 1 417 Kč + 945 Kč).

27. S přihlédnutím k jednotlivým shora blíže soudem samostatně hodnoceným faktorům vymezeným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk se tato částka zvyšuje souhrnně o 15 % (snížení o 10 % pro složitost věci [5 %] a vícero instancí [5 %], zvýšení o 15 % pro postup soudu a jím vyvolané průtahy, zvýšení o 10 % pro význam řízení pro poškozeného); celkem tak částka za vzniklou nemajetkovou újmu pro žalobkyni činí 159 116 Kč.

28. S ohledem na žalobkyni již poskytnuté plnění ze strany žalované v částce 109 125 Kč soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni na jistině jejího nároku částku 49 991 Kč (159 116 Kč – 109 125 Kč), neboť v této částce doposud nebyla její nemajetková újma žalovanou kompenzována. Lhůta ke splnění dané peněžité povinnosti byla k žádosti žalované stanovena patnáctidenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když soud musel zohlednit postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou komplikovaně splnitelná, respektive by byla lhůtou nesplnitelnou. Současně má soud za to, že takto stanovená prodloužená pariční lhůta nikterak zásadně nezasáhne do práv žalobkyně.

29. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba ve zbývající části jistiny 34 571 Kč (84 562 Kč – 49 991 Kč) vč. zákonného úroku z prodlení z dané částky, zamítnuta jako nedůvodná.

30. Žalobkyně pak v rámci příslušenství jí uplatněného nároku po žalované požadovala i zákonný úrok z prodlení ode dne 28. 5. 2024 s odůvodněním, že šestiměsíční lhůta k zaplacení uplynula žalované podle § 15 odst. 1 OdpŠk dne 27. 5. 2024. Souladně s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010), soud dovodil, že právě ode dne následujícího po uplynutí lhůty stíhá žalovanou povinnost zaplatit poškozené žalobkyni též úrok z prodlení. Jelikož nárok na zadostiučinění (náhradu nemajetkové újmy) uplatnila žalobkyně u žalované žádostí ze dne 27. 11. 2023, šestiměsíční lhůta k vyřízení žádosti uplynula dnem 27. 5. 2024 a žalovaná se dostala do prodlení ode dne následujícího, tj. od 28. 5. 2024 (ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění [dále jen „o.z.“]), a žalobkyně má podle § 1970 o.z. právo na úroky z prodlení z přiznané části jistiny od tohoto dne ve výši určené dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, když i soud dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo a že žalobkyni je třeba odškodnit v penězích, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Proto se i částečný úspěch žalobkyně pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný a soud jí přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívajících v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále v odměně zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 50 000 Kč, tj. v částce 3 100 Kč / 1 úkon, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 4 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „a.t.“) [příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k náhradě nemajetkové újmy ze dne 27. 11. 2023, žaloba, účast při jednání soudu konaném dne 11. 9. 2024], tj. 12 400 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 a.t.), když na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty právě podle a.t. přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) a.t. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), tj. 1 200 Kč, v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 9. 2024 na jednání soudu ([adresa] a zpět) pak náhrada 924 Kč - a to za 116 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., v platném znění, při průměrné spotřebě 6,2 l / 100 km a 5,60 Kč / km za amortizaci vozidla dle téže vyhlášky) podle § 13 a.t., a náhrada za promeškaný čas v trvání 4 × 30 minut v celkové částce 400 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů (v celkové částce 14 924 Kč) je zvýšena o DPH v sazbě 21 % podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. – tedy v částce 3 134 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 20 058 Kč. Lhůta k plnění byla i pro náhradu nákladů řízení stanovena patnáctidenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je z hlediska místa plnění žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.