28 C 297/2023 - 87

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobce:Mgr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Adresa zainteresované osoby 0/0], právně zastoupeného [jméno FO]., advokátem[Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované:[právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupené [právnická osoba], [adresa], o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci ve výši 38 461,19 Kč a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100 000,- Kč, takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 4 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 19. 9. 2023 do zaplacení částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech obhajoby částku 31 202,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu ve výši 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku 40 909,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci toho rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 38 461,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 19. 9. 2023 do zaplacení, dále aby bylo žalované uloženo zaplatit mu přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 19. 9. 2023 do zaplacení a rovněž aby bylo žalované uloženo zaplatit mu náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce, a to s odůvodněním, že vůči žalobci bylo 13. 12. 2021 Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, územním odborem [právnická osoba], službou kriminální policie a vyšetřování, a to na základě usnesení č.j [Anonymizováno], zahájeno trestní stíhání pro trestný čin výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Okresní soud v [právnická osoba] usnesením spisové značky [spisová značka] postoupil věc Magistrátu města České Budějovice k projednání toho, zda nemohl být ve věci spáchán přestupek, čímž bylo pravomocně projednáno a ukončeno trestní stíhání vůči žalobci, a to takovým způsobem, který vzhledem k absenci pravomocného odcizujícího rozsudku zakládá odpovědnost státu za náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, následně byla v mé věci podána žaloba, a i v průběhu celého trestního řízení se žalobce aktivně hájil a využíval zákonné možnosti v rámci svého práva na obhajobu. V rámci nároku na náhradu škody uplatňuje žalobce nárok na náhradu škody vzniklou v podobě nákladů obhajoby v trestním řízení vedené [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokátem, a to v celkové výši 35 921,20 Kč, která vyplývá z vyúčtování obhajoby advokáta. Žalobce uvedl, že vyúčtovaná odměna a náhrada hotových výdajů byly účtovány v souladu k příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. jako odměna mimosmluvní. Pokud žalovaná ve svém stanovisku namítala, že nebyla přeložena faktura či jiný doklad o úhradě, žalobce připomíná, že již v komunikaci se žalovanou uváděl, že prokázání úhrady není potřeba, neboť dle nového občanského zákoníku je odškodňována újma, což je v případě i dluh, tedy není rozhodné, zda právní služby jsou žalobcem uhrazeny či nikoliv, ale to, zda skutečně nárok není, vznikl. což se podává z trestního spisu a z úkonů obhájce ve věci. Žalobci tak vznikl nejméně závazek (dluh) vůči obhájci, přičemž plná moci je součástí trestního spisu. Žalovaná tak měla dostatek podkladů pro rozhodnutí o této části škody. Dále žalobce na náhradě škody uplatňuje také škodu v podobě ušlého zisku v celkové výši 2 538,99 Kč, za který považuje veškerý čas, který musel trávit při svém výslechu, poradách s advokátem a na hlavním líčení, a to násobenou hodinovou mzdou, která mu ušla jako výdělek v jeho zaměstnání. Konkrétně se jednalo o 2 hodiny dne 2. 2. 2022 v čase od 8:30 do 10:30 hodin včetně cest, dále 4 hodiny porad dne 18. 12. 2021, 1. 2. 2022 a 15. 2. 2023 a 3 hodiny (včetně cest) u hlavního líčení dne 22. 2. 2023, celkem za 9 hodin stráveného času (po 282,11 Kč za jednu hodinu), tedy v součtu 2 538,99 Kč. V souvislosti s trestním stíháním však žalobce uplatňuje také v souladu ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. požadavek na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to v penězích, neboť v tomto případě nelze nemajetkovou újmu nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující (žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1263/17, podle kterého konstatování porušení práva má jen podpůrnou funkci). Žalobce jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu požaduje částku ve výši 100 000 Kč. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 6. 2012 (R 122/2012), podle kterého nejsou u požadavku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, stanoveny přímo právním předpisem, v jakých konkrétních skutkových podstatách by vznik nemajetkové újmy měl spočívat, a proto přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Žalobce připomíná, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představu spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže nejsou z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Žalobci vinou nezákonného trestního stíhání vznikla značná nemajetková újma, kterou spatřuje především v tom, že došlo k dehonestaci jeho jména a jeho dobré pověsti, dále, že u něj vyvstaly obavy ze ztráty perspektivního soudního norovaného zaměstnání, že u něj došlo k narušení soukromého, zejména rodinného života a psychiky a dále, že stres a nejistota nepřispěli k dobrému studijnímu prostředí, když dokončoval magisterské studium. S ohledem na uvedené se samotné konstatování porušení práva logicky nejeví jako dostačující (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III US 1263/17), a proto žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění v penězích. Zásah do všech sfér života žalobce je tak významný, že jako přiměřené zadostiučinění se jeví částka ve výši nejméně 100 000 Kč. Žalobce při stanovení této částky vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z dne 27. 6. 2012, především tedy z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry. Jde-li o povahu věci, pak trestní stíhání bylo v rámci zahájení trestního stíhání kvalifikováno jako výtržnictví podle ustanovení § 358 odst. 1, tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody v délce až dvou let. Ačkoliv se jedná o trestný čin spíše méně závažný, pro žalobce by jakákoliv forma odsouzení automaticky znamenala ztrátu zaměstnání. Povaha trestní věci je tak byla pro žalobce velmi závažná. Jde-li o trestní stíhání, tak to bylo od vedeno od 13. 12. 2021 a trvalo jeden a čtvrt roku. Ačkoliv na první pohled se zdá tato doba jako relativně krátká, mohlo být trestní řízení realizováno za výrazně kratší dobu, neboť došlo ke snaze zákonné soudkyně se vyloučit z projednávání věci, v důsledku čehož pak před svým odchodem do důchodu nestihla projednat věc a tuto musel převzít jiný soudce. Jde tedy o zřejmý průtah, neboť obžaloba byla podána [právnická osoba]. 2022, avšak k prvnímu nařízenému hlavnímu líčení došlo až 22. 2. 2023, tedy cca jeden rok se v trestním řízení projednání věci nekonalo. Ačkoliv řízení bylo skončitelné v horizontu cca a čtvrt roku, přesto se protáhlo na téměř jeden a čtvrt roku. Žalobce neuplatňuje samostatně nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, avšak činí tento nárok v rámci uplatnění odškodnění za nezákonné trestní stíhání, přičemž podle jeho názoru by průtahy měly být zohledněny právě v kritériu délce trestního stíhání. Dopisem ze dne 30. 3. 2023 doručeným žalované téhož dne se žalobce prostřednictvím svého zástupce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR se žádostí o náhradu škody způsobenému v uvedeném řízení a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž tyto nároky specifikoval a také v nezbytné míře nutnosti prokázal. Ministerstvo spravedlnosti ČR na tuto žádost reagovalo svým stanoviskem ze dne 18. 9. 2023, přičemž přistoupilo k úhradě toliko jediného nároku, a to úhrady úplaty znalci za zpracování znaleckého posudku ve věci. S ohledem na sdělení žalované v závěru stanoviska, že tímto má žalobce pokládat mimosoudní projednání věci za ukončené, nemusí žalobce ohledně podání této žaloby čekat na uplynutí zákona jak lhůty, která by proběhla 30. 9. 2023 a může své zbývající žalovanou doposud neuhrazené nároky uplatnit touto žalobou. Žalobce tak požaduje z uplatněných nároků zákonný úrok z prodlení od 19. 9. 2023, neboť dne 18. 9. 2023 informovala žalovaná žalobce o tom, že nereflektuje pozitivně na jeho výzvu k úhradě specifikovaných nároků.

2. Žalovaná ve vyjádření žalobě ze dne 26. 10. 2023 uvedla, že nároky uplatněné žalobou neuznává. Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 30. 3. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 154 960,19 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 35 921, 20 Kč, z nároku na náhradu nákladů vynaložených na znalecký posudek ve výši 16 500 Kč, nároku na náhradu ušlého zisku žadatele ve výši 2 538,99 Kč a nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 100 000 Kč, to vše z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce vedeného před Okresním soudem v [právnická osoba] po spisovou značkou [spisová značka]. Žalovaná plně vyhověla nároku na kompenzaci nákladů vynaložených na znalecký posudek ve výši 16 500 Kč a vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání. Ostatní nároky však odmítla, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 18. 9. 2023. Žalovaná uvádí, že podle ustanovení § 1 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 citovaného zákona odpovídá za podmínek stanovený tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo řízení trestním, anebo nesprávním úředním postupem. Ze spisového materiálu spisové značky dvě [spisová značka] bylo zjištěno, že usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, 1. Územního odboru [právnická osoba], [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2021, č.j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž usnesením Okresního soudu v [právnická osoba], pod spisovou značkou [spisová značka], byla věc postoupena Magistrátu města [právnická osoba], neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Řízení pravomocně skončilo dne 1. 3. 2023. Usnesením Magistrátu města [právnická osoba], správní odbor, ze dne 16. 3. 2023, č.j. [spisová značka] dle ustanovení § 76 odst. 1 písmene f) zákona o odpovědnosti za přestupky, věc odložena, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 3. 2023. Žalovaná dále odkazuje na ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 11 zákona č. 82/1998 Sb. Dále uvádí, že v souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 citovaného zákona, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 13. 12. 2021. Podle ust. § 31 odst. 1 citovaného zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustanovení § 31 odst. 3 citovaného zákona náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu. Přípisem žalované ze dne 1. 6. 2016 byl žalobce vyzván, nechtěl žalované předloží potvrzení o konaných poradách advokáta s klientem a rovněž byl požádán o doklad, který by prokázal zaplacení právních služeb. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Pro založení odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současně splnění tří následujících podmínek, a to musí být v řízení dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody. Žalovaná byla schopna bez součinnosti žalobce ověřit toliko existenci dvou z těchto podmínek, a to existenci odpovědnostního titulu a vztah příčinné souvislosti. Další podmínku, a to zejména existenci dokladu prokazujících splnění druhé podmínky, a to z nich škody, však žalovaná bez součinnosti ze strany žalobce neměla, jak ověřit a byla tak zcela závislá na součinnosti žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce nereagoval na výzvu o doplnění potřebných skutečností, respektive reagoval přípisem doručeným dne 20. 7. 2023, ve kterém bylo právní zástupcem žalobce sděleno, že doklad o úhradě obhajobě nebude dokládat z důvodu, kdy je přesvědčen, že tento není potřeba, neboť dle nového občanského zákoníku je odškodňována újma, což je případně i dluh, tedy není rozhodné, zda právní služby jsou poškozeným uhrazeny či nikoliv, a proto žalované nezbývalo, než žádosti žalobce nevyhovět, neboť nebyla splněna 1 ze základních podmínek odpovědnosti státu za škodu, tedy nebylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda, případně výše této škody. Absenci prokázání vzniku žalobcem uzené škody není pak možné překlenout ani odkazem na aktuální úpravu obsaženou v ustanovení § 2952 občanského zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, podle něhož již samo zatížení dluhem je skutečnou škodou a k jejímu vzniku již není třeba, aby byl dluh splněn. V případě, že by žalobce doplnil potřebné doklady a bylo přistoupeno k věcnému projednání, žalovaná dodává, že oproti předloženému přehledu úkonu právní služby by nehradila úkon ze dne 28. 1. 2022 označený jako opatření – přibrání znalce, kdy toto nelze v souladu s ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, považovat za úkon právní služby. Úkon ze dne 7. 2. 2023 označený jako doplnění důkazů, má hodnotu pouze v poloviční výši sazby mimo smluvní odměny. Ačkoliv je sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby předmětné věci dle ustanovení § 10 odst. 3 písmene b) citované vyhlášky ve spojení ust. § 7 bodu 4 této vyhlášky ve výši 1 500 Kč, obhájce za jeden úkon obhajoby nesprávně nárokoval částku 1 800 Kč. Pokud by žalobce doložil potřebné dokumenty, žalovaná byla připravena poskytnout mu náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 28 117 Kč. Žalovaná, ač k tomu byla připravena, nemohla objektivně přikročit k uhrazení vzniklé škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu žalobce, neboť neměla z důvodu výlučně na straně žalobce postaveno najisto splnění jedné ze základních podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to vznik tvrzené škody. Žalovaná poukazuje na to že při vyplácení odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. hospodaří se státními finančními prostředky, je tudíž pochopitelné, že poskytování odškodnění podléhá vyššímu stupni opatrnosti a vyžaduje splnění stanovených formalit, jímž je například doložení dokladů o zaplacení. Žalovaná je tak přesvědčena, že žádným způsobem zahájení a vedení daného soudního řízení nezapříčinila. Podle názoru žalované žalobci žádné příslušenství s ohledem na konkrétní okolnosti případu, tedy na skutečnost, že dané řízení je vedeno výlučně z viny žalobce, když žalovaná vyjadřovala ochotu své povinnosti plnit, i když pouze za předpokladu, že bude prokázáno splnění všech zákonných poměr odpovědnosti státu za škodu. nepřísluší. Žalovaná zároveň považuje požadavek žalobce na přiznání úroku z prodlení, když to byl výlučně žalobce, kdo svou nečinností zmařil mimosoudní projednání uplatněného nároku tím, že nedoložil žádný z dokladů nezbytných pro možnost věcného mimosoudního projednání a případného uspokojení nároku na náhradu škody, za nedůvodný. Nemůže jít k tíži žalované nečinnost žalobce, která zmařila mimosoudní jednání, a naopak žalobci nemůže jít k dobru jeho nečinnost, kterou sabotoval a ve své podstatě zmařil mimosoudní projednání nároku. Žalobce uplatnil také nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku v celkové výši 2 538,99 Kč, za který považuje veškerý čas, který musel trávit při svém výslechu, poradách s advokátem a na hlavním líčení, a to násobeno hodinovou částkou, která mu ušla jako výdělek jeho zaměstnání, když průměrný výdělek vyplývá z přeloženého potvrzení. Konkrétně jde o dvě hodiny dne 2. 2. 2022 (výslech obviněného) v čase 8:30-10:30 (včetně cest), 4 hodiny porad dne 18. 12. 2021, 1. 2. 2022 a 15. 2. 2023 a tři hodiny (včetně cest) hlavního líčení dne 22. 2. 2023 v celkové délce devět hodin, násobeno hodinovou mzdou 282,11 Kč, tedy v součtu 2 538,99 Kč. V rámci tzv. předběžného projednání nároku na odškodnění uplatňovaného u Ministerstva spravedlnosti ČR je možno poskytnout náhradu škody pouze v případě, kdy lze na základě předložených dokladů učinit nepochybný závěr o tom, že navrhovateli škoda nesporně vznikla. Nesporným je nutné učinit nejen to, že co do základu byl založen vznik odpovědnosti, ale i to, že požadovaná náhrada škody spočívá v majetkové či nemajetkové újmě, která nastala v příčinné souvislosti s rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) zakládajícím odpovědnost a za škodu, a kdy lze shledat nespornou také výši škody způsobené rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). S ohledem na uvedené okolnosti žalované nezbývalo než nároku na náhradu ušlého výdělku nevyhovět, neboť doložených dokumentů nelze učinit jednoznačný závěr, že žalobci ušla mzda v požadované výši, a to za dobu, kdy se účastnil úkonu u orgánů činných v trestním řízení. Žalobce svůj požadavek na náhradu ušlého výdělku doložil toliko jedním potvrzením města [právnická osoba] ze dne 24. 3. 2023, z něhož je patrná toliko hodinová mzda k 1. 1. 2023, když většinu ušlého výdělku žalobce nárokuje za rok 2021 a 2022. Žalobce rovněž nedoložil pracovní smlouvu. Žalobce tak neprokázal. že mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ušel výdělek a nejsou tak naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu podle citovaného zákona, z toho důvodu žalovaná tomuto nároku nevyhověla. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle žalované lze mít obecně zato, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin z větší či menší intenzitou. V trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Toto konstatování a vyslovenou omluvu považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Žalobce ani v žalobě neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci. Podle žalované musí být zvláště v této věci přihlédnuto k okolnostem daného případu. Po dokazování provedeném u hlavního líčení Okresního soudu v [právnická osoba], pod sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto podle ustanovení § 222 odst. 2 tr. řádu, že se trestní věc vedená proti [tituly před jménem] [jméno FO] postupuje Magistrátu města [právnická osoba]. Z usnesení Okresního soudu v [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne 22. 2. 2023 nevyplývá, že zahájení trestního stíhání a postavení [tituly před jménem] [jméno FO] před soud bylo nedůvodné. Soud shledal, že jeho jednání sice není trestným činem, avšak některé jeho aspekty by mohly být správním orgánem posouzeny jako přestupek. Žalovaná odkazuje na současnou judikaturu, podle které se nárok na náhradu škody způsobené k zahájení trestního stíhání posuzuje podle ust. § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím s tím, že rozhodující měřítkem je pozdější výsledek trestního řízení. Citované usnesení Okresního soudu v [právnická osoba], kterým byla věc postoupena k možnému projednání přestupku, je podle názoru rozhodnutím, které zachovává kontinuitu ve stíhání osob za jejich protiprávní jednání, byť i s ohledem na intenzitu nebezpečnosti tohoto protiprávního jednání může být v konečném důsledku uložen stíhané osobě postih v řízení, které se řídí jiným právním předpisem než řízení trestním. Usnesením Okresního soudu v [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze 22. 2. 2023 byla věc postoupena Magistrátu města České Budějovice k projednání a rozhodnutí, neboť bylo nepochybné, že se stal skutek v usnesení popsaný. Nejednalo se sice o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb. je, že se poškozený nedopustil protiprávního jednání. Přestupkové řízení však bylo zastaveno z důvodu zániku povinnosti za přestupek ve smyslu ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalovaná je tak toho názoru, že v daném případě je vyslovení omluvy za nezákonné trestní stíhání dostatečnou satisfakcí nemajetkové újmy. S uvedených důvodů proto žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Zároveň žalovaná žádá, aby jí byla na nákladech řízení přiznána náhrada hotových výdajů v paušální výši. Zároveň žalovaná z důvodu procesní opatrnosti navrhuje, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu plnění stanoven v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačních – technických důvodů na straně žalované.

3. Žalobce v replice ze dne 10. 11. 2023 k vyjádření žalované uvedl, že není pravdou, že by žalobce na výzvu žalované ze dne 11. 7. 2023 nereagoval, neboť žalobce reagoval, a to formou datové zprávy ze 20. 7. 2023, tedy zhruba po týdnu, tedy poměrně rychle. Ze tří požadovaných bodů žalobce vyhověl víceméně dvěma, kdy předložil doklady o poradách s klientem a technický průkaz použitého vozidla. Kde požadavku žalované nevyhověl, uvedl argumentaci, proč tak činí, kterou i nyní považuje za správnou. Žalovaná nevykládá správnost správně, pokud uvádí, že žalobce neprokázal vznik škody, respektive její výši. Vznik škody je dán již tím, že nedošlo k odsuzujícímu rozsudku v rámci trestního stíhání žalobce, ačkoliv toto trestní stíhání bylo zahájeno, a to za situace kde žalobce si zvolil obhájce. Tato skutečnost je dána již existencí usnesení Okresního soudu v [právnická osoba] sp. zn. [spisová značka], na které žalobce důkazně poukázal již v uplatnění náhrady škody u Ministerstva spravedlnosti ze 30. 3. 2023. Ani výše platné škody nebyla žalované neznámá, respektive neprokázaná, neboť žalobce opět již k uplatnění náhrady škody ze dne 30. 3. 2023 přiložil vyúčtování obhajoby dle advokátního tarifu. Na tyto skutečnosti nemá vliv otázka toho, zda žalobce svému obhájci zaplatil za právní služby, nebo dokonce takovou úhradu žalované doložil. Žalobce má za to, že žalovaná snad zaznamenala změnu legislativy, tedy přijetí nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a tam aktuální úpravu obsaženou nejen ust. § 2952, ale zejména ustanovení § 2894, podle něhož povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění, přičemž podle ustanovení § 495 občanského zákoníku jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejich dluhu. Podle žalobce jsou to věci již dlouhodobě judikaturou potvrzené, na čemž poukazy žalované na judikaturu vztahující se ke starému občanskému zákoníku, který měl úpravu v tomto směru výrazně odlišnou, nic nemění. Pokud žalovaná rozporuje důvodnost úkonu právní služby „opatření – přibrání znalce“, pak žalobce tomu jednak nerozumí, pokud sama žalovaná považovala náklad na znalecký posudek za důvodný nárok žalobce a proplatila jej, když je logické, že znalecký posudek si sám neobjedná, ale ani se nenadefinuje jeho zadání, a jednak žalovaná přehlíží ust. § 11 advokátního tarifu odst. třetí, podle kterého za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jejímž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Z toho vyplývá, že úkony právní služby nejsou v advokátním tarifu uvedeny taxativním výčtem. Žalobce má tedy takový úkon právní služby za plně důvodný. Pokud pak žalovaná brojí proti úkonu doplnění důkazů v tom směru, že by měl mít pouze poloviční hodnotu, pak neuvádí, z čeho toto dovozuje, když žalobce připomíná, že nejde o návrh na zajištění důkazů ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) advokátního tarifu, ale o písemné podání ve věci podle ustanovení 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Pokud žalovaná argumentuje hospodárností vůči prostředkům státu ohledně toho, že požaduje doklad o zaplacení, pak tím bohužel činí pravý opak, tedy svým nezákonným požadavkem zapříčiňuje vznik vícenákladů na straně státu, kterými je náhrada nákladů soudního řízení oproti stavu, kde by plně důvodný požadavek žalobce odškodnila již v řízení předcházejícím soudnímu řízení. Ostatně dokládání dokladu o zaplacení poskytnutých právních služeb je absurdní i z toho důvodu, že žalobci se dostane náhrady nikoliv ve výši jím vynaložených nákladů na právní služby (obhajobu), ale ve výši mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu. Ust. § 7 advokátního tarifu, podle kterého je určena výše mimosmluvní odměny, doznal změny naposledy ke dni 1. 9. 2006. Žalobce uvádí, že 1. 9. 2006 činila například minimální mzda 7 955 Kč, zatímco od ledna 2023 činí 17 300 Kč, tedy více než dvojnásobek. Žalovaná tak svým podáním do jisté míry naznačuje, že žalobci měly být poskytnuty právní služby dle cenové hladiny poplatné roku 2006. Ohledně ušlého zisku (výdělku) žalobce lze považovat argumentaci žalované toliko za ryze formalistickou, navíc se žalovaná žádný doplňující podklad ve svém dopise ze dne 11. 7. 2023 ani nepožadovala. Podle žalobce je zřejmé že, mu ušel výdělek, a to už jen z té podstaty, že musel být jinde než zaměstnání, přičemž sporná může být toliko jeho výše, když žalobce pro zjednodušení dokládal hodinovou mzdu k 1. 1. 2023, neboť většina je mu čas beroucích úkonů se odehrála v roce 2022, respektive ve 2. polovině roku 2022, tedy v těsně časové souvislosti s 1. 1. 2023. Pokud by byl žalobce soudem instruován, aby doplnil i svůj příjem z roku 2022, tak jej u zaměstnavatele vyžádá, stejně jako by to učinil vůči žalované, kdyby si toto vyžádala. K nemajetkové újmě žalobce uvádí, že se zde žalovaná dopouští buď spekulací, anebo překrucuje podstatné skutečnosti. Za až ostudný považuje žalobce závěry žalované, že z usnesení Okresního soudu v [právnická osoba] ve věci sp. zn. [spisová značka] nevyplývá, že zahájení trestního stíhání a postavení [tituly před jménem] [jméno FO] před soud bylo nedůvodné, když přesně právě toto z něj vyplývá. Žalobce zdůrazňuje, že o trestně činné rozhodují soudy a o přestupcích správní orgány, tudíž důvodné bylo případně postavit žalobce před správní orgán, ale nikoliv před soud, když rozdíl mezi trestním stíháním a přestupkovým stíháním je značný, a to zejména u žalobce jako příslušníka Městské policie, neboť od přestupkového stíhání by mu ani teoreticky nehrozil konec u [Anonymizováno], tedy ztráta zaměstnání, zatímco v případě trestního stíhání a odsouzení by tento důsledek nastal obligatorně, tudíž žalobce byl cca jeden a čtvrt roku nezákonně udržován v nejistotě o tom, zda přijde o práci. Žalovaná navíc desinterpretuje závěr rozhodnutí soudu, neboť jej vydává za to, že je nepochybné, že se v usnesení popsaný skutek stal, ale není trestným činem. Situace však zcela odlišná, soud postoupil věc správnímu orgánu toliko k posouzení otázky, zda nedošlo ze strany žalobce některému z dopravních přestupků (viz body 11-13 citovaného usnesení Okresního soudu), nikoliv k posouzení toho, že by žalobce se měl dopustit porušení pravidel občanského soužití, a to zejména tím, že by snad na někoho útočil, či jej bezdůvodně udeřil. Naopak v bodě 8 citovaného usnesení Okresního soud jednoznačně uvádí, že se žalobce toliko bránil a za to se skutečně důvodně před soud nestaví. Navíc žalobce následně nebyl shledán vinným ani ze žádného (tedy ani dopravního) přestupkového jednání, tedy nedůvodné bylo i postavení žalobce před přestupkový orgán, což však není a ani nemůže být předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce nedopatřením ocenil hodnotu jednoho úkonu právní služby na částku 1 800 Kč, namísto správných 1 500 Kč, bere žalobce částečně svou žalobu zpět, a to konkrétně o částku 4 719 Kč (13 úkonů x 300 Kč plus DPH) jistiny v části týkající se náhrady škody, konkrétně u náhrady obhajoby žalobce v trestním řízení.

4. Okresní soud v [právnická osoba] ve věci nařídil jednání na 29. 1. 2024, ke kterému předvolal právního zástupce žalobce a zástupce žalované. Při jednání soud provedl listinné důkazy, rovněž vyslechl žalobce, poučil účastníky o zákonné koncentraci řízení a zároveň podle ust. § 118a odst. 3 OSŘ žalobce upozornil na to, že na základě provedených důkazů nemá soud za prokázané, že mu vznikla újma na ušlém výdělku ve výši 2 538, 99 Kč, neboť z důkazu, který byl v tomto řízení předložen, a to potvrzení o hodinové mzdě nevyplývá, že by za předmětné dny a hodiny byl krácen na své mzdě. Z toho důvodu byl žalobce soudem vyzván, aby k prokázání svého tvrzení označil další důkazy, respektive listinné důkazy, aby soudu předložil. Jednání bylo odročeno na 7. 3. 2024, a to za účelem provedení dalších důkazů.

5. Podáním ze dne 26. 2. 2024 žalovaná poukázala na srovnávací judikaturu, a to týkají se řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a následně pak u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. K tomu žalovaná shrnula, že se jednalo také o kompenzační řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jehož předmětem bylo posouzení vzniku nemajetkové újmy vzniklé žalobci (žadateli o náhradu újmy) v důsledku nezákonného trestního stíhání jeho osoby, dotyčný žadatel byl v době zahájení trestního stíhání ve služebním poměru u Policie České republiky, žadatel byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu výtržnictví, žadatel byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta, žadatel se měl domnělé trestné činnosti dopustit mimo souvislost se svým povoláním policisty, tedy ve svém volném čase, jeho trestní stíhání trvalo více než 17 měsíců, trestní stíhání skončilo postoupením věci k projednání přestupku dle § 222 odst. 2 tr. řádu, a to s tím, že skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, žadatel v důsledku proběhlého (nezákonného) trestního stíhání a jeho osoby požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, když mimo jiné tvrdil, že byl dehonestován, zastrašován, cítil nátlak, bylo mu dáváno najevo, že bude odsouzen, dále namítal, že výkon jeho povolání vyžaduje čistý trestní rejstřík, po skončení trestního řízení došlo z jeho strany k rozvázání pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele (policie ČR) a civilní soudy dospěly k závěru, že dostatečným zadosti učiněním v případě dotyčného žadatele je konstatování porušení práva, tedy že žadateli nepřísluší žádná částka finančního odškodnění. Ve vztahu k otázce postavení policisty, který byl nezákonně trestně stíhán, vyslovil Městský soud v Praze v rámci odůvodnění svého rozsudku obecnější závěr, ve kterém konstatoval, že žalobce si musel být vědom toho, že výkon povolání policisty vyžaduje „čistý“ trestní rejstřík a že na jeho osobu jsou (jako na policistu) kladeny vysoké nároky, které chování, jehož se žalobce dopustil, bez ohledu na to, jakým způsobem budou sankcionovány, netolerují. Nejvyšší soud k dovolání žadatele z obsahového hlediska potvrdil správnost postupu Městského soudu v Praze (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 4. 2018). Důvod částečného zrušení rozsudku odvolacího soudu shledal Nejvyšší soud pouze ve formální rovině s tím, že odvolací soud přesně nekonkretizoval, k porušení, kterého práva žadatele mělo dojít. Následná ústavní stížnost žadatele byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 1733/18-1 ze dne 26. 7. 2018. Podle přesvědčení žalované se z odkazovaného případu podává, že průběh jeho skutkových událostí se velmi přibližuje nadepsané věci, prakticky se s ní v rozhodných faktorech shoduje. V některých okolnostech lze zásahy do osobnostní sféry dotyčného žadatele dokonce považovat za intenzivnější, a to například délku trestního stíhání či skončení služebního poměru policie. S odkazem na uvedené skutečnosti považuje žalovaná svůj postup v aktuálně řešené věci žalobce za opodstatněný a za správný, když za formu kompenzace jeho nezákonného trestního stíhání bylo zvoleno konstatování porušení práva. Nad rámec toho byla ze strany žalované žalobci vyslovena omluva.

6. Dne 8. 2. 2024 zaslal žalobce soudu své mzdové listy za měsíce prosinec 2021, únor 2022 a únor 2023.

7. Při odročeném jednání soud provedl další listinné důkazy, a to předloženými mzdovými listy, dále připojeným spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a rovněž rozhodl na základě souhlasného vyjádření žalované podle ust. § 96 odst. 1, 2 OSŘ o částečném zastavení řízení co do částky 4 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 19. 9. 2023 do zaplacení, když žalobce při odročeném jednání doplnil částečné zpětvzetí žaloby tak, že toto se týká i příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 19. 9. 2023.

8. Z usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka], že věc proti obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO][Datum narození zainteresované osoby 0/0], městskému strážníkovi, trvale bytem [adresa], okres [právnická osoba], pro skutek spočívající v tom, že dne 9. 7. 2021 v době okolo 12:02 hodin v [právnická osoba] v ulici [jméno FO] před domem č. p. 44 na pozemní komunikaci před nejméně třemi osobami současně přítomnými, již odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] poté co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako řidič osobního automobilu tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. [SPZ], jedoucí po uvedené pozemní komunikaci dojel skupinu cyklistů, mezi nimiž byli i již dříve odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a z níž někteří nejeli při pravém okraji pozemní komunikace, na toto reagoval tak, že použil zvukové výstražné znamení a následně cyklisty, kteří mezitím zajeli k pravému okraji vozovky, objel, přičemž odsouzený [jméno FO] ukázal na obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vztyčený prostředníček, kdy poté, co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] předjel skupinu cyklistů, zastavil vozidlo u okraje vozovky, z automobilu vystoupil a šel rychlou chůzí proti odsouzenému [jméno FO], na což odsouzený [jméno FO] reagoval tak, že fyzicky napadl obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], do něhož oběma rukama strčil, přičemž obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] zády narazil do zadní části svého stojícího automobilu, který byl nárazem poškozen, na to obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] reagoval tak, že udeřil rukou odsouzeného [jméno FO] do horní části těla, následně odsouzený [jméno FO] udeřil obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje a těla, načež se obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] sklonil a uchopil odsouzeného [jméno FO] za jeho pravou nohu a povalil jej na zem, poté obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] odešel ke svému automobilu, do kterého nastupoval, když k vozidlu přistoupili odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a společně obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] fyzicky napadli několika údery rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy a následně mezi nimi došlo ke vzájemnému slovnímu napadení, přičemž obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] bylo při fyzickém napadení způsobeno zranění spočívající ve vzniku podkožního krevního výronu a otoku na čele vpravo, podkožního krevního výronu na přední straně pravého ramena, který sbíhá na paži, a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou pracovní neschopností dne 9. 7. 2021 do dne 23. 7. 2021, a které je ze soudně lékařského hlediska považováno za zranění lehké s obvyklou dobou léčení 2 až 3 týdny, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byl obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, poškozením vozidla byla obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena škoda ve výši 3 362 Kč, dosud právně kvalifikovaný jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, se podle § 222 odst. 2 tr. řádu postupuje Magistrátu města [právnická osoba], neboť zažalovaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být jiným orgánem posouzen jako přestupek.

9. Z vyúčtování zvoleného obhájce pro účely odškodňovacího řízení ze dne 6. 3. 2023 vyplývá, že obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokát, [právnická osoba], [adresa] [právnická osoba], zproštěného [tituly před jménem] [jméno FO][Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem Modřínová, [adresa], vyúčtoval náklady obhajoby v celkové výši 35 921,20 Kč za 14 úkonů právní služby při odměně 1 800 Kč za jeden úkon právní služby, při paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, při náhradě za ztracený čas ve výši 600 Kč a náhradě cestovních výdajů ve výši 1 487,20 Kč a 21 % DPH ve výši 6 234 Kč.

10. Z dokladu o hodinové mzdě ze dne 24. 3. 2023 vyplývá z průměru počítaného za předchozí kalendářní čtvrtletí minulý hodinový průměrný výdělek žalobce ve výši 271,04 Kč a jeho nový hodinový průměrný výdělek ve výši 282,11 Kč.

11. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2013 vyplývá, že žalobce jako zaměstnanec sjednal s [právnická osoba] jako zaměstnavatelem pracovní poměr na druh práce strážník městské policie s nástupem do práce dne 1. 8. 2013, a to na dobu neurčitou se zkušební dobou na dobu dvou měsíců.

12. Z potvrzení o studiu ze dne 26. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobce v období od 3. 9. 2020 do 25. 5. 2022 absolvoval a řádně ukončil navazující prezenční studium v programu vychovatelství a v oboru vychovatelství se zaměřením na výchovu ke zdraví na [Anonymizováno] [právnická osoba].

13. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 30. 3. 2023 vyplývá, že žalobce v souvislosti s uvedeným trestním stíháním tímto u Ministerstva spravedlnosti uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a nárok na náhradu škody v celkové výši 54 960,19 Kč, z toho 35 921,20 Kč náhradu škody vzniklou v podobě nákladů obhajoby, dále 16 500 Kč náhradu nákladů na znalecký posudek a 2 538,99 Kč náhradu škody v podobě ušlého zisku.

14. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 18. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobci bylo vyhověno pouze co do částky 16 500 Kč, která byla žalobci zaslána na bankovní účet číslo [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], přičemž ohledně částky 35 921,20 Kč nebylo žádosti vyhověno z důvodu, že žalobce ani po výzvě dodatečně nedoložil fakturu za obhajobu ani doklad o úhradě, a ohledně částky 2 538,99 Kč z důvodu, že žalobce nedoložil, že mu v této výši ušla mzda. K nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu bylo žalobci sděleno, že vyslovená omluva je Ministerstvem spravedlnosti pokládána za spravedlivé zadostiučinění.

15. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky vyplývá, že dne 11. 7. 2023 byla právnímu zástupci žalobce ze strany žalované doručena výzva k doplnění žádosti.

16. Ze žádosti o doplnění ze dne 11. 7. 2023 bylo zjištěno, že Ministerstvo spravedlnosti vyzvala žalobce k doplnění žádosti o potvrzení o konaných poradách advokáta s klientem, dokladu o zaplacení právních služeb (faktury, výpisu z účtu, pokladního dokladu) a výpočtu cestovného a technického průkazu použitého vozidla.

17. Z přípisu právního zástupce žalovaného (č. l. 36) vyplývá, že tímto odpovídá na výzvu žalované k doplnění žádosti tak, že vyhovuje žádosti o doložení potvrzení o poradách advokáta s klientem a technického průkazu vozidla, ale nikoliv ohledně výpočtu cestovného, který je dán zákonem a nejedná se o skutečnost, kterou je nutné prokazovat, a nikoliv ohledně dokladu o zaplacení, neboť podle OZ je odškodňována újma, což je případně i dluh, a proto není rozhodné, zda právní služby byly uhrazeny či nikoliv.

18. Z plné moci ze dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobce zmocnil [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta, k obhajobě ve věci vedené Policií ČR, KŘP Jihočeského kraje, Územní odbor [právnická osoba], 2. oddělení obecné kriminality, pod č. j. [spisová značka].

19. Z oznámení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 12. 2021 vyplývá, že tímto žalobce oznamuje vrchnímu strážníkovi městské policie, že se téhož dne dověděl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.

20. Z oznámení o zahájení trestního stíhání spolu s podacím lístkem a dokladem o transakci bylo zjištěno, že žalobce oznamuje veliteli městské policie, že se téhož dne dověděl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.

21. Ze žádosti o pracovní hodnocení ze dne 2. 2. 2022 vyplývá, že tímto policejní orgán žádá zaměstnavatele žalobce o vypracování jeho pracovního hodnocení pro účely trestního řízení.

22. Ze mzdových listů za období měsíců prosinec 2021, únor 2022 a únor 2023 byla zjištěna výše průměrného hodinového výdělku žalobce v uvedených měsících.

23. Z obsahu připojeného trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zejména vyplývá, že usnesením Policie ČR ze dne 13. 12. 2021 bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání proti žalobci pro přečin výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 9. 7. 2021 v době okolo 12:02 hodin v [právnická osoba] v ulici [jméno FO] před domem č. p. 44 na pozemní komunikaci před nejméně třemi osobami současně přítomnými, již odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] poté co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako řidič osobního automobilu tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. [SPZ], jedoucí po uvedené pozemní komunikaci dojel skupinu cyklistů, mezi nimiž byli i již dříve odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a z níž někteří nejeli při pravém okraji pozemní komunikace, na toto reagoval tak, že použil zvukové výstražné znamení a následně cyklisty, kteří mezitím zajeli k pravému okraji vozovky, objel, přičemž odsouzený [jméno FO] ukázal na obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vztyčený prostředníček, kdy poté, co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] předjel skupinu cyklistů, zastavil vozidlo u okraje vozovky, z automobilu vystoupil a šel rychlou chůzí proti odsouzenému [jméno FO], na což odsouzený [jméno FO] reagoval tak, že fyzicky napadl obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], do něhož oběma rukama strčil, přičemž obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] zády narazil do zadní části svého stojícího automobilu, který byl nárazem poškozen, na to obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] reagoval tak, že udeřil rukou odsouzeného [jméno FO] do horní části těla, následně odsouzený [jméno FO] udeřil obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje a těla, načež se obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] sklonil a uchopil odsouzeného [jméno FO] za jeho pravou nohu a povalil jej na zem, poté obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] odešel ke svému automobilu, do kterého nastupoval, když k vozidlu přistoupili odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a společně obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] fyzicky napadli několika údery rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy a následně mezi nimi došlo ke vzájemnému slovnímu napadení, přičemž obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] bylo při fyzickém napadení způsobeno zranění spočívající ve vzniku podkožního krevního výronu a otoku na čele vpravo, podkožního krevního výronu na přední straně pravého ramena, který sbíhá na paži, a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou pracovní neschopností dne 9. 7. 2021 do dne 23. 7. 2021, a které je ze soudně lékařského hlediska považováno za zranění lehké s obvyklou dobou léčení 2 až 3 týdny, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byl obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, poškozením vozidla byla obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena škoda ve výši 3 362 Kč. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 15. 12. 2021.

24. Podáním ze dne 20. 12. 2021 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost a zároveň do trestního spisu založil plnou moc udělenou k obhajobě v trestním řízení zvolenému právnímu zástupci, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokátu, [právnická osoba], se sídlem [adresa] [právnická osoba]. Usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 6. 1. 2022, č. j. [spisová značka] byla stížnost žalobce jako nedůvodná zamítnuta. Dne 2. 2. 2022 byl proveden výslech žalobce v procesním postavení obviněného. Dne 23. 2. 2022 předložil žalobce znalecký posudek č. [hodnota] – 01/2022 ze dne 11. 2. 2022 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem v oboru sport, odvětví sebeobrana, vedení boje zblízka. Téhož dne žalobce jako obviněný před podáním obžaloby prostudoval policejní spis.

25. Dne 15. 3. 2022 byla u Okresního soudu v [právnická osoba] podána Okresním státním zastupitelstvím [právnická osoba] obžaloba ze dne [právnická osoba]. 2022, č. j. [spisová značka], a to pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 9. 7. 2021 v době okolo 12:02 hodin v [právnická osoba] v ulici [jméno FO] před domem č. p. 44 na pozemní komunikaci před nejméně třemi osobami současně přítomnými, již odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] poté co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako řidič osobního automobilu tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. [SPZ], jedoucí po uvedené pozemní komunikaci dojel skupinu cyklistů, mezi nimiž byli i již dříve odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a z níž někteří nejeli při pravém okraji pozemní komunikace, na toto reagoval tak, že použil zvukové výstražné znamení a následně cyklisty, kteří mezitím zajeli k pravému okraji vozovky, objel, přičemž odsouzený [jméno FO] ukázal na obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vztyčený prostředníček, kdy poté, co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] předjel skupinu cyklistů, zastavil vozidlo u okraje vozovky, z automobilu vystoupil a šel rychlou chůzí proti odsouzenému [jméno FO], na což odsouzený [jméno FO] reagoval tak, že fyzicky napadl obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], do něhož oběma rukama strčil, přičemž obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] zády narazil do zadní části svého stojícího automobilu, který byl nárazem poškozen, na to obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] reagoval tak, že udeřil rukou odsouzeného [jméno FO] do horní části těla, následně odsouzený [jméno FO] udeřil obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje a těla, načež se obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] sklonil a uchopil odsouzeného [jméno FO] za jeho pravou nohu a povalil jej na zem, poté obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] odešel ke svému automobilu, do kterého nastupoval, když k vozidlu přistoupili odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a společně obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] fyzicky napadli několika údery rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy a následně mezi nimi došlo ke vzájemnému slovnímu napadení, přičemž obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] bylo při fyzickém napadení způsobeno zranění spočívající ve vzniku podkožního krevního výronu a otoku na čele vpravo, podkožního krevního výronu na přední straně pravého ramena, který sbíhá na paži, a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou pracovní neschopností dne 9. 7. 2021 do dne 23. 7. 2021, a které je ze soudně lékařského hlediska považováno za zranění lehké s obvyklou dobou léčení 2 až 3 týdny, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byl obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, poškozením vozidla byla obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena škoda ve výši 3 362 Kč, přičemž bylo navrženo uložit žalobci peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb ve výši 800 Kč, tedy v celkové výši 16 000 Kč.

26. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 29. 3. 2022 samosoudkyně Okresního soudu v [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodla o tom, že je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci. Podáním ze dne 1. 4. 2022 podal žalobce stížnost proti vyloučení samosoudkyně z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne 24. 5. 2022, č. j. [spisová značka] 205, bylo usnesení samosoudkyně zrušeno a znovu rozhodnuto tak, že samosoudkyně Okresního soudu v [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] není vyloučena, neboť nejsou dány důvody předpokládané ust. § 30 odst. 1 tr. řádu.

27. Trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2022, č.j. [spisová značka] 206, bylo rozhodnuto mimo jiné tak, že žalobce je vinným, že dne dne 9. 7. 2021 v době okolo 12:02 hodin v [právnická osoba] v ulici [jméno FO] před domem č. p. [Anonymizováno] na pozemní komunikaci před nejméně třemi osobami současně přítomnými, již odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] poté co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako řidič osobního automobilu tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. [SPZ], jedoucí po uvedené pozemní komunikaci dojel skupinu cyklistů, mezi nimiž byli i již dříve odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a z níž někteří nejeli při pravém okraji pozemní komunikace, na toto reagoval tak, že použil zvukové výstražné znamení a následně cyklisty, kteří mezitím zajeli k pravému okraji vozovky, objel, přičemž odsouzený [jméno FO] ukázal na obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vztyčený prostředníček, kdy poté, co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] předjel skupinu cyklistů, zastavil vozidlo u okraje vozovky, z automobilu vystoupil a šel rychlou chůzí proti odsouzenému [jméno FO], na což odsouzený [jméno FO] reagoval tak, že fyzicky napadl obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], do něhož oběma rukama strčil, přičemž obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] zády narazil do zadní části svého stojícího automobilu, který byl nárazem poškozen, na to obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] reagoval tak, že udeřil rukou odsouzeného [jméno FO] do horní části těla, následně odsouzený [jméno FO] udeřil obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje a těla, načež se obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] sklonil a uchopil odsouzeného [jméno FO] za jeho pravou nohu a povalil jej na zem, poté obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] odešel ke svému automobilu, do kterého nastupoval, když k vozidlu přistoupili odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a společně obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] fyzicky napadli několika údery rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy a následně mezi nimi došlo ke vzájemnému slovnímu napadení, přičemž obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] bylo při fyzickém napadení způsobeno zranění spočívající ve vzniku podkožního krevního výronu a otoku na čele vpravo, podkožního krevního výronu na přední straně pravého ramena, který sbíhá na paži, a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou pracovní neschopností dne 9. 7. 2021 do dne 23. 7. 2021, a které je ze soudně lékařského hlediska považováno za zranění lehké s obvyklou dobou léčení 2 až 3 týdny, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byl obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, poškozením vozidla byla obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena škoda ve výši 3 362 Kč, čímž páchal přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb po 800 Kč, celkem 16 000 Kč.

28. Podáním ze dne 26. 7. 2022 podal žalobce proti trestnímu příkazu odpor. Po nařízení hlavního líčení doplnil žalobce návrhy na dokazování předložením odborného vyjádření ze dne 3. 2. 2023 a doplněním znaleckého posudku č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 11. 2. 2022. Dne 22. 2. 2023 se ve věci konalo hlavní líčení. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o tom, že věc proti obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO][Datum narození zainteresované osoby 0/0], městskému strážníkovi, trvale bytem [adresa], okres [právnická osoba], pro skutek spočívající v tom, že dne 9. 7. 2021 v době okolo 12:02 hodin v [právnická osoba] v ulici [jméno FO] před domem č. p. 44 na pozemní komunikaci před nejméně třemi osobami současně přítomnými, již odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] poté co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako řidič osobního automobilu tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. [SPZ], jedoucí po uvedené pozemní komunikaci dojel skupinu cyklistů, mezi nimiž byli i již dříve odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a z níž někteří nejeli při pravém okraji pozemní komunikace, na toto reagoval tak, že použil zvukové výstražné znamení a následně cyklisty, kteří mezitím zajeli k pravému okraji vozovky, objel, přičemž odsouzený [jméno FO] ukázal na obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vztyčený prostředníček, kdy poté, co obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] předjel skupinu cyklistů, zastavil vozidlo u okraje vozovky, z automobilu vystoupil a šel rychlou chůzí proti odsouzenému [jméno FO], na což odsouzený [jméno FO] reagoval tak, že fyzicky napadl obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], do něhož oběma rukama strčil, přičemž obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] zády narazil do zadní části svého stojícího automobilu, který byl nárazem poškozen, na to obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] reagoval tak, že udeřil rukou odsouzeného [jméno FO] do horní části těla, následně odsouzený [jméno FO] udeřil obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje a těla, načež se obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] sklonil a uchopil odsouzeného [jméno FO] za jeho pravou nohu a povalil jej na zem, poté obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] odešel ke svému automobilu, do kterého nastupoval, když k vozidlu přistoupili odsouzení [jméno FO] a [jméno FO] a společně obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] fyzicky napadli několika údery rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy a následně mezi nimi došlo ke vzájemnému slovnímu napadení, přičemž obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] bylo při fyzickém napadení způsobeno zranění spočívající ve vzniku podkožního krevního výronu a otoku na čele vpravo, podkožního krevního výronu na přední straně pravého ramena, který sbíhá na paži, a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou pracovní neschopností dne 9. 7. 2021 do dne 23. 7. 2021, a které je ze soudně lékařského hlediska považováno za zranění lehké s obvyklou dobou léčení 2 až 3 týdny, přičemž minimálně po dobu jednoho týdne byl obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, poškozením vozidla byla obžalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena škoda ve výši 3 362 Kč, dosud právně kvalifikovaný jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, se podle § 222 odst. 2 tr. řádu postupuje Magistrátu města [právnická osoba], neboť zažalovaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být jiným orgánem posouzen jako přestupek.

29. Z vyhodnocení kamerového záznamu ze dne 17. 7. 2021 vyplývá, že dne 16. 7. 2021 byl ve vozidle žalobce zajištěný kamerový záznam z kamerového systému umístěného ve vozidle žalobce, který obsahuje i zvukovou stopu. Ze záznamu přední kamery je patrné, že žalobce dojíždí v ulici [jméno FO] v [právnická osoba] skupinku cyklistů, po dobu asi 5 sekund troubí a v důsledku toho cyklisté zajíždí ke kraji vozovky a umožňují žalobci bezpečné předjetí. Ze záznamu přední kamery dále vyplývá, že žalobce předjíždí skupinku cyklistů a pokřikuje na ně slovy: „Ty čuráku, vole.“, přičemž jeden z cyklistů ukazuje na předjíždějící vozidlo vztyčený prostředníček. Ze záznamu zadní kamery vyplývá, že žalobce dokončuje předjetí skupinky cyklistů, zastaví a vystupuje z vozidla. Ze záznamu zadní kamery dále vyplývá, že jeden z cyklistů pronese slova: „Jebe Ti?“, načež odstrčí žalobce a ten poté strčí do tohoto cyklisty. Ze záznamu zadní kamery dále vyplývá, že tento cyklista několika údery napadne žalobce, ale jeho tělo blokuje výhled. Žalobce poté povalí tohoto cyklistu na zem a se slovy: „Zmrde!“ se odchází schovat do vozidla ve chvíli, kdy přijíždí přátelé cyklisty. Ze zvukového záznamu zadní a přední kamery je patrné, že dochází ke slovní rozepři se slovy: „Jdi do piči, Ty na mě troubíš proč?“, načež je mu odpovězeno: „Protože tam jedete jako čuráci čtyři vedle sebe.“ Následuje „Co děláš ty buzerante?“, ale ze záznamu pro absenci videozáznamu není zřejmé, kdo jaká slova pronáší. Ze záznamu zadní kamery dále vyplývá, že se skupinka cyklistů vrací k jízdním kolům a žalobce z místa odjíždí a volá na tísňovou linku 158.

30. Z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, že u Městské policie je zaměstnán jedenáctý rok. Nikdy v minulosti nebyl kázeňsky řešen. Až na tento případ proti němu nikdy žádné jiné trestní stíhání zahájeno nebylo. Není si vědom ani toho, že by proti němu za celou dobu bylo vedeno nějaké přestupkové řízení. Pokud jde o studium souběžné při zaměstnání, tak absolvoval v letech 2020 až 2022 navazující magisterský stupeň vysokoškolského vzdělání, když předtím měl už ukončený bakalářský stupeň. Trvalé bydliště má v obci [adresa], v obci [právnická osoba] pouze pracuje. Ženatý není, má 1 dítě, žije s partnerkou, matkou svého dítěte, která měla v té době, kdy se stal ten incident, kvůli kterému byl následně obviněn, asi 6 dnů před porodem. Když si uvědomil, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, tak byl povinen nahlásit to svému zaměstnavateli, což nyní doložil dokumenty. Také se mu stalo, že když jednou venku na ulici řešil zaměstnání nějakého přestupce, tak se tam objevil kolemjdoucí, kterého vůbec neznal, ale který tehdy pronesl, že tam řeší přestupek, i když sám je trestně stíhaný. Nebyla to příjemná situace, navíc to zaznělo od cizí osoby, která by vlastně o tom neměla mít vůbec žádné vědomí. Měl strach o ztrátu zaměstnání, bylo by úplně lhostejné, zda by mu byl uložen peněžitý trest, anebo podmíněný trest, či nepodmíněný trest, zkrátka pokud by byl uznán vinným, tak by ztratil tzv. bezúhonnost, v důsledku čehož by mohl vykonávat toto své zaměstnání až za 10 let. Z toho pramenila jeho největší obava a také stres. Jednalo se o to, že asi dva nebo tři měsíce předtím pořídil na hypotéku dům v Hrdějovicích. Měl tedy obavu, že kdyby přišel o své zaměstnání, tak by neměl příjmy k tomu, aby jednak zajistil rodinu, jednak aby zajistil zázemí pro rodinu. O dehonestaci svého jména již hovořil. V té době dodělával vysokoškolský magisterský stupeň vzdělání, nebylo to prezenční studium, ale to trestní stíhání také nějak nepřispělo k soustředění na studium. Právě že se jednalo o prezenční studium, tak nebylo vůbec jednoduché kombinovat to studium ještě se službami, když nebyl plně soustředěný v důsledku toho trestního stíhání. Dělal to tak, že se v zaměstnání domluvil na službách takovým způsobem, aby když potřeboval jít do školy, tak aby neměl službu, když potom mu škola ten den skončila, tak ještě šel třeba do služby, anebo měl službu v těch dnech, kdy nemusel chodit do školy. Na pracovišti od kolegů zaznamenal nějaké narážky, ale jednalo se spíše o legrační rovinu, přesto to bylo nepříjemné, i když to kolegové nějak hanlivě nezmiňovali. Ve vztahu s nadřízenými se nic nezměnilo, má za to, že měl plnou důvěru ve svoji nevinu. Ve vztahu se sousedy v bydlišti žádné dopady trestního stíhání nepozoroval. Pokud jde o osobní účast na úkonech trestního řízení, tak pokud se jednalo o porady s obhájcem, tak se snažili s panem advokátem najít vždy volné termíny, kdy nebyl v zaměstnání. Jinak obecně to u něj v zaměstnání probíhá tak, že když se musí někam mimo zaměstnání dostavit, tak se mu hodiny na to ubírají. Pak se snaží ty hodiny nadělat v jiných dnech, takže tímto způsobem se to kompenzuje, aby měl ten měsíc dostatečný počet hodin. Již si nepamatuje, jakým způsobem to proběhlo za ty časy, kdy se účastnil úkonů trestního řízení, jestli to nějakým způsobem bylo vykompenzováno, anebo jestli utrpěl nějakou újmu v důsledku nižší mzdy. Pokud jde o náklady trestního řízení na odměně a hotových výdajích zvoleného obhájce, tak zatím hradil pouze ty náklady na znalecký posudek, jinak nic. U městské policie pracuje od roku 2013, takže letos je to právě jedenáctý rok. Myslí si, že je v bydlišti znám jako pracovník městské policie, a to minimálně od roku 2018, neboť spravuje facebookové stránky městské policie, kde svým jménem zveřejňuje příspěvky a reaguje na podněty občanů. Také píše články do Hlubockého zpravodaje, takže i proto si myslí, že je tam znám již dlouhá léta. Dříve se docela často účastnil společenského dění, potom trestním stíhání ne že by se tomu úplně vyhýbal, ale kdyby tam bylo řečeno něco podobného, na co právě narážel ve své výpovědi, tak by mu to nebylo úplně příjemné, takže tu účast na společenském životě určitě omezil. Studium magisterského stupně vzdělání zahájil ještě před tím trestním stíháním. Pokud musel být někde 2 hodiny u advokáta, tak si to pak buď musel nadělat, anebo použil hodiny, které měl nadělané již z dřívějška. U městské policie za těch necelých 11 let nepracuje pořád na stejné pozici. Původně začínal „pouze“ jako strážník městské policie, ale od roku 2019 – 2020 je na pozici zástupce vrchního strážníka, ve které pracuje doposud. Trestní stíhání pro něj nemělo žádné pracovněprávní důsledky ve smyslu postavení mimo službu nebo krácení mzdy. Pokud jde o omezení společenských aktivit, tak si nemyslí, že by to bylo v důsledku narození potomka, ale skutečně v důsledku těch obav kvůli tomu trestnímu stíhání. Pokud jde o ty směny, tak nemá pružnou pracovní dobu, má daný počet hodin v měsíci, které musí odpracovat. Většinou je to tak, že v důsledku toho, že se předem nedá odhadnout náročnost té které směny, tak má spíše nějaké hodiny napracovány, z nich potom může čerpat, než že by je naopak musel nadělávat. Není mu známo, že by s ním v důsledku trestního stíhání přerušila nějaká osoba kontakt.

31. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

32. Usnesením Policie ČR ze dne 13. 12. 2021 došlo k nezákonnému rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin výtržnictví podle ustanovení § 358 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou až na 2 léta. Dne 17. 12. 2021 žalobce zmocnil [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta, k obhajobě ve věci vedené Policií ČR, KŘP Jihočeského kraje, Územní odbor [právnická osoba], 2. oddělení obecné kriminality, pod č. j. [spisová značka]. Trestní stíhání žalobce trvalo od 15. 12. 2021, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci doručeno, až do 8. 3. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v [právnická osoba] ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka], kterým byla věc proti obžalovanému postoupena Magistrátu [právnická osoba] s tím, zda by zažalovaný skutek, který není trestným činem, mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, tedy téměř 15 měsíců, přičemž žalobce nakonec nebyl uznán vinným ani ze spáchání přestupku. Období trestního stíhání žalobce se od 15. 12. 2021 do 25. 5. 2022 překrývalo s obdobím, kdy žalobce končil vysokoškolské studium. Žalobce několik měsíců před zahájením trestního stíhání uzavřel smlouvu o hypotečním úvěru, kterým financoval koupi nemovitosti v Hrdějovicích pro účely bydlení. Pár dnů po skutku, pro který proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, se žalobci a jeho partnerce narodilo dítě. Z platné právní úpravy (ust. § 4a odst. 1 písm. c) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění) vyplývá, že žalobci by v případě pravomocného odsouzení hrozila ztráta zaměstnání, neboť z důvodu ztráty bezúhonnosti by po dobu 10 let nemohl povolání strážníka obecní policie nadále vykonávat. Žalobce podáním ze dne 30. 3. 2023 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody podle ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb. požadavek na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., a to v celkové výši 154 960,19 Kč, z toho 35 921,20 Kč jako náhradu škody vzniklou v podobě nákladů obhajoby v trestním řízení hrazenou poškozeným [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dále 16 500 Kč jako náhradu škody vzniklou zaplacením znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 11. 2. 2022, dále 2 538,99 Kč jako náhradu škody v podobě ušlého zisku za čas strávený během úkonů trestního řízení a 100 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Ministerstva spravedlnosti ČR ve stanovisku ze dne 18. 9. 2023 žalobci vyhovělo pouze co do částky 16 500 Kč, která byla žalobci zaslána na bankovní účet číslo [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], přičemž ohledně částky 35 921,20 Kč nebylo žádosti vyhověno z důvodu, že žalobce ani po výzvě dodatečně nedoložil fakturu za obhajobu a ani doklad o úhradě této částky. Ohledně částky 2 538,99 Kč nebylo žalobci vyhověno z důvodu, že žalobce nedoložil, že mu v této výši ušla mzda. K nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu bylo žalobci sděleno, že vyslovená omluva je Ministerstvem spravedlnosti pokládána za spravedlivé zadostiučinění. Zároveň byla dne 11. 7. 2023 právnímu zástupci žalobce ze strany žalované doručena výzva k doplnění žádosti, kterou Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo žalobce k doplnění žádosti o potvrzení o konaných poradách advokáta s klientem, dokladu o zaplacení právních služeb (faktury, výpisu z účtu, pokladního dokladu) a výpočtu cestovného a technického průkazu použitého vozidla. Právní zástupce žalobce žalované sdělil, že vyhovuje žádosti o doložení potvrzení o poradách advokáta s klientem a technického průkazu vozidla, ale nikoliv ohledně výpočtu cestovného, který je dán zákonem a nejedná se o skutečnost, kterou je nutné prokazovat, a nikoliv ohledně dokladu o zaplacení, neboť podle OZ je odškodňována újma, což je případně i dluh, a proto není rozhodné, zda právní služby byly uhrazeny či nikoliv.

33. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení ze žalované částky pak vyplývá z ust. § 1970 OZ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud při posouzení nároku žalobce na náhradu škody přihlédl rovněž k ust. § 2894 odst. 1 OZ a § 2952 OZ.

34. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány. Podle odst. 5 písm. a) tohoto ustanovení stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

35. Podle ust. § 6 odst. 1 citovaného zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení úřadem podle odst. 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

36. Podle ust. § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

37. Podle ust. § 8 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím podle tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 tohoto ustanovení, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

38. Podle ust. § 14 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

39. Podle ust. § 15 odst. 2 citovaného zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

40. Podle ust. § 26 citovaného zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

41. Podle ust. § 31 odst. 1 citovaného zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

42. Podle ust. § 31a odst. 1 tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

43. Podle ust. § 2894 odst. 1 OZ povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

44. Podle ust. § 2952 OZ hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

45. Z výše uvedeného je zřejmé, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost příslušným orgánem změněno, dále že žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost a odpor proti trestnímu příkazu a že se trestnímu stíhání i jinak aktivně bránil, když jednak předložil vypracovaný znalecký posudek, ale hlavně Policii ČR již po zahájení trestního řízení poskytl také záznamy z kamer ve svém vozidle. Žalobci se sice před zahájením tohoto řízení dostalo zadostiučinění, neboť žalovaná konstatovala nezákonnost proběhlého trestního řízení a žalobci se omluvila, avšak soud zmíněné zadostiučinění s ohledem na zjištěné okolnosti nepovažuje za dostatečné. Argumentaci žalované, že skutek, který se nepochybně stal, by mohl být posouzen jako přestupek, je nutné odmítnout, neboť pravomocné rozhodnutí o spáchání přestupku nebylo nikým tvrzeno ani prokazováno a soud není oprávněn v tomto řízení takový závěr učinit.

46. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 6. 2012 se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

47. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2175/16 ze dne 13. 3. 2018 při rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, musí obecné soudy zohlednit všechny zásahy, které stěžovatele poškodily a důkladně a dostatečně vysvětlit, na základě jakých úvah rozhodly o přiznané náhradě. Přitom musí vzít v potaz zejména délku trestního řízení, povahu trestní věci a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného. Je přitom možné vycházet i ze srovnání s podobnými případy již v soudní praxi řešenými. Toto srovnání však musí být provedeno důkladně a přezkoumatelně tak, aby z něj bylo patrno, které konkrétní okolnosti srovnaných případů jsou podobné a ve kterých naopak soud shledá odlišnosti. Nemůže obstát takové srovnání, založené na rozhodnutí, které bylo Ústavním soudem shledáno protiústavním.

48. Nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v podobě nákladů obhajoby ve výši 31 202,20 Kč byl shledán důvodným, neboť žalobce prokázal, že mu právním zástupcem v rámci obhajoby v trestním řízení bylo poskytnuto celkem [hodnota] úkonů právní služby. Po korekci výše odměny za jeden úkon právní služby ze strany žalobce (z částky 1 800 Kč na částku 1 500 Kč), který zde vzal z toho důvodu žalobu co do částky 4 719 Kč žalobu částečně zpět, soud shledal vyúčtování nákladů na obhajobu v trestním řízení v celkové výši 31 202,20 Kč s přihlédnutím k tomu, že z přípisu právního zástupce žalobce o částečném vyhovění výzvě žalované ohledně potvrzení o poradách advokáta s klientem a technického průkazu použitého vozidla, ve správné výši. Soud se s ohledem na shora citované ust. § 2952 OZ ztotožnil s argumentací žalobce v tom, že z hlediska posouzení oprávněnosti nároku žalobce na náhradu škody na nákladech za obhajobu není právně významné, zda žalobce předložil daňový doklad vystavený jeho obhájcem, případně zda prokázal zaplacení těchto nákladů, pokud je zároveň prokázáno, že žalobci v této výši vznikla újma v podobě dluhu vůči obhájci. Jak na základě plné moci, tak vzhledem k vyúčtování nákladů na obhajobu má soud s přihlédnutím k obsahu připojeného trestního řízení za prokázané, že žalobci v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním vznikla újma na nákladech za obhajobu v celkové výši 31 202,20 Kč, a to v podobě dluhu vůči obhájci. Soud nesouhlasí s obranou žalované, že nárok žalobce v souvislosti s úkonem spočívajícím v přibrání znalce ze dne 28. 1. 2022 není důvodný, neboť je zřejmé, že vypracování znaleckého posudku bylo nutné soudnímu znalci zadat a zejména zformulovat jeho odpovídající zadání pomocí vhodně položených otázek. Právní zástupce žalobce proto zcela správně tento úkon vyúčtoval v plné výši s odůvodněním, že se jedná o úkon podle ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, přičemž s ohledem na význam a náročnost tohoto úkonu lze mít důvodně za to, že se povahou a účelem blíží právě úkonu podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Pokud žalovaná argumentovala, že úkon spočívající v doplnění důkazů ze dne 7. 2. 2023 měl být vyúčtován v poloviční výši, žalobce správně poukazuje na ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu s tím, že se jednalo o písemné podání ve věci.

49. Žalobce však ani po poučení a výzvě podle ust. § 118a odst. 3 OSŘ neprokázal, zda a jaká újma mu případně vznikla na ušlém výdělku, kterou žalobce tvrdil ve výši 2 538,99 Kč, neboť z provedených listinných důkazů o výši jeho průměrného hodinového výdělku nevyplývá, že by mzda žalobce byla v důsledku jeho účasti na úkonech trestního řízení snížena, ostatně žalobce to ani netvrdil, neboť uvedl, že se úkonů trestního řízení účastnil ve svém osobním volnu. Újma, která tak žalobci vznikla ztrátou jeho osobního volna, je však podle názoru soudu kompenzována přiznaným nárokem na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

50. Při rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění v penězích soud vycházel z prokázaných zásahů do osobnostních práv žalobce, jeho svobody, cti, důstojnosti, pověsti a rovněž ze zjištěných duševních útrap žalobce spojených s nezákonným trestním stíháním s přihlédnutím k jejich délce a intenzitě.

51. Obecně lze konstatovat, že každé trestní stíhání na základě nezákonného rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nepochybně představuje významný zásah do soukromého a osobního života každého jedince a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Po provedeném dokazování lze konstatovat, že ne jinak tomu bylo i v případě žalobce. Soud dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání vznikla žalobci nemajetková újma. S přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, se samotné konstatování porušení práva a omluva ze strany žalované nejeví soudu jako dostačující. Při posuzování závažnosti vzniklé nemajetkové újmy musel vzít soud v úvahu zejména to, že žalobci po dobu téměř 15 měsíců hrozila trestní sankce v podobě trestu odnětí svobody až na 2 léta za údajné spáchání skutku, za který nebyl uznán vinným, a to ani v přestupkovém řízení. Soud vzal při přiznání přiměřeného zadostiučinění v úvahu také to, že v řízení byly zjištěny průtahy, neboť od rozhodnutí trestním příkazem až do konání hlavního líčení nebyly ve věci provedeny žádné úkony, přičemž již samotné rozhodnutí samosoudkyně o vyloučení z provádění úkonů trestního řízení, které celkovou délku trestního řízení významně ovlivnilo, bylo odvolacím soudem shledáno nedůvodným. Na průtazích v trestním řízení se žalobce žádným způsobem nepodílel, naopak se i tomuto rozhodnutí samosoudkyně aktivně bránil. Významná je i ta okolnost, že trestní stíhání bylo nakonec shledáno nedůvodným po zjištění učiněném z kamerového záznamu pořízeného samotným žalobcem, tedy na základě důkazu, který měly orgány činné v trestním řízení po neprodlené součinnosti poskytnuté žalobcem k dispozici od samotného počátku trestního řízení, tedy několik měsíců před tím, než bylo vůbec rozhodnuto o zahájení trestního stíhání. Soud vzal v úvahu také okolnost, že žalobce v období trestního stíhání dokončoval studium na vysoké škole. Za nejvýznamnější zásah do soukromého a osobního života žalobce však soud považuje téměř 15 měsíců trvající obavy žalobce ze ztráty zaměstnání, a to v kontextu toho, že příjem žalobce z jeho zaměstnání byl nejen hlavním zdrojem obživy pro jeho rodinu, ale že žalobce z něj také hradil hypoteční úvěr. V této souvislosti je nutné přihlédnout k tomu, že případná ztráta zaměstnání by pro žalobce znamenala změnu jeho profese na příštích deset let, a to bez ohledu na výši nebo druh trestu, který by mu nakonec byl uložen. Okolností, která vznik nemajetkové újmy doprovázela, je podle soudu i to, že v místě bydliště žalobce došlo v důsledku jeho trestního stíhání k dehonestaci jeho osoby, stigmatizací jedince trestně stíhaného, navíc vykonávajícího profesi strážníka obecní policie, určité ztrátě dobré pověsti, bezúhonnosti a zásahu do osobní cti a důstojnosti žalobce.

52. Soud se řídil úvahou, že základní výše peněžitého zadostiučinění by měla zohledňovat výši trestní sankce, která žalobce během trestního stíhání ohrožovala. V souladu s ustálenou judikaturou dospěl soud k závěru, že částka 30 000 Kč odpovídá hrozícímu trestu odnětí svobody v délce až dvou let, tedy 15 000 Kč za každý rok, neboť tato částka dle ustálené rozhodovací praxe soudů přiměřeně zohledňuje působení trestní sankce během trestního řízení na psychiku trestně stíhané osoby. V této fázi posuzování nároku žalobce tedy soud zohlednil povahu trestní věci, která vedla ke vzniku nemajetkové újmy.

53. V další fázi posuzování nároku žalobce soud zohledňoval délku trestního řízení, resp. trestního stíhání jako další právně významnou okolnost. Zde bylo nutné přihlédnout ke zjištěným průtahům v řízení jakož i k tomu, že trestní stíhání žalobce bylo shledáno nedůvodným na základě důkazu, který měly orgány činné v trestním řízení k dispozici již před zahájením trestního stíhání. Z toho důvodu soud základní výši peněžitého zadostiučinění navýšil o 50 % na částku 45 000 Kč.

54. Dalším právně významným kritériem, kterým se soud při úvaze o výši přiměřeného peněžitého zadostiučinění řídil, byly obavy žalobce ze ztráty zaměstnání, neboť zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že případné pravomocné odsouzení žalobce by pro něj mělo závažnější následky než pro osobu, u které k výkonu zaměstnání tzv. bezúhonnost bezpodmínečně vyžadována není. Soud z toho důvodu základní výši peněžitého zadostiučinění navýšil o dalších 50 % na celkovou částku 60 000 Kč.

55. Vzhledem k tomu, že v části, kde se žalobce domáhal zaplacení náhrady nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 31 202,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 19. 9. 2023 do zaplacení a dále v rozsahu, kde se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za vzniklou újmu, a to ve výši 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 19. 9. 2023 do zaplacení, důvodnou, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Počátek běhu prodlení žalované s plněním soud odvozuje ode dne následujícího po vyhotovení jejího stanoviska ze dne 18. 9. 2023, kterým odmítla plnit nároky žalobce, kterých se v tomto řízení domáhá.

56. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 OSŘ a dále ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věty první OSŘ, kdy soud částečně úspěšnému žalobci přiznal vůči částečně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení odpovídající rozdílu v poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení. Předmětem řízení byl jednak nárok žalobce na náhradu škody ve výši 38 461,19 Kč a jednak nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, kde se za tarifní hodnotu považuje podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) citované vyhlášky považuje částka 50 000 Kč. Podle ust. § 7 bodu 5. citované vyhlášky činí odměna za jeden úkon právní služby z celkové tarifní hodnoty 88 461,19 Kč částku 4 660 Kč. Právní zástupce žalobce poskytl v řízení celkem sedm úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení – 1 úkon, sepis předžalobní upomínky – 1 úkon, sepis žaloby – 1 úkon, sepis repliky s částečným zpětvzetím žaloby – 1 úkon, účast na jednání soudu dne 29. 1. 2024 – 1 úkon a účast na jednání soudu dne 7. 3. 2024 – 2 úkony. Celkem tak odměna právního zástupce činí 32 620 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce činí za 7 úkonů právní služby podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky 2 100 Kč. Podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ náleží žalobci z takto určené odměny a paušální náhrady hotových výdajů 21 % DPH. Žalobce v souvislosti s podáním žaloby zaplatil soudní poplatek 3 687,50 Kč. Celkem tak žalobcem účelně vynaložené náklady řízení činí 45 698,70 Kč včetně 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku.

57. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu co do částky 4 719 Kč částečně zpět a v tomto rozsahu tak podle ust. § 146 odst. 2 věty první OSŘ procesně zavinil zastavení tohoto řízení. Co do částky 2 538,99 Kč byl nárok žalobce na náhradu škody jako nedůvodný zamítnut, v tomto rozsahu tedy žalobce v řízení úspěšný nebyl. Ačkoliv nebylo žalobci přiznáno přiměřené zadostiučinění v žalované výši 100 000 Kč, má soud za to, že ohledně této části nároku byl žalobce úspěšný v plném rozsahu, neboť prokázal jak vydání nezákonného rozhodnutí a vznik nemateriální újmy, tak i příčinnou souvislost mezi nimi, tedy podařilo se mu prokázat základ nároku (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 5. 2. 2014). Žalobce tak byl v řízení úspěšný v rozsahu 94,76 % (co do částky 31 202,20 Kč a co do částky 100 000 Kč, byť nepřiznáno v plné výši), zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 5,24 % (co do částky 4 719 Kč a 2 538,99 Kč). Vzájemný rozdíl v poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak činí 89,52 % ve prospěch žalobce. Žalobci proto bylo na náhradě nákladů tohoto řízení přiznáno 40 909,50 Kč odpovídající 89,52 % z celkově účelně uplatněných nákladů řízení.

58. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 OSŘ a návrhem žalované, tedy ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

59. Podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ soud uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení