28 C 340/2019- 361

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 94 349 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, kde se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 51 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 895 Kč od 1.12.2018 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 631 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 13.5.2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 91 718 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 13.5.2016 do zaplacení, částky ve výši 8 470 Kč a částky ve výši 256 Kč se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku ve výši 109 323,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 8. 3. 2018 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 94 349 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v únoru 2014 uzavřela jako advokátka se žalovanou ústní smlouvu o poskytování právních služeb a převzala zastoupení žalované v opatrovnickém řízení týkajícím se nezl. dětí žalované, ve věci výživného na rozvedenou manželku a ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalovaná ji k zastupování zmocnila písemnou plnou mocí, čímž podle ní došlo k fixaci ústně dohodnutého právního zastupování. Z důvodu tehdejší tíživé finanční a osobní situace žalované, která musela opustit společnou domácnost a najít si náhradní bydlení a měla minimální příjmy, bylo mezi stranami dohodnuto, že odměna za žalobkyní poskytnuté právní služby bude žalované vyúčtována až poté, co žalovaná získá předpokládané finanční prostředky po ukončení řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně dále tvrdila, že vysvětlila žalované způsob výpočtu odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). V únoru 2016 žalovaná žalobkyni právní zastoupení vypověděla, proto žalobkyně žalované vyúčtovala všechny doposud poskytnuté právní služby a zaslala žalované fakturu č. 2016 vystavenou dne 3. 3. 2016, splatnou dne 3. 5. 2016 znějící na částku ve výši 123 349 Kč. V průvodním dopise žalobkyně žalované uvedla způsob vyúčtování odměny. Žalovaná částka se skládá z odměny ve výši 10 890 Kč včetně DPH za opatrovnické řízení (9 úkonů právní služby po 1 000 Kč z tarifní hodnoty 5 000 Kč, převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na úpravu poměrů k nezletilým dětem, další jednání s klientkou dne 19. 3. 2014, účast na jednání před soudem dne 7. 4. 2014, vyjádření s dalšími návrhy matky, další jednání s klientkou dne 14. 5. 2015, účast na jednání před soudem dne 18. 5. 2015, účast na jednání před soudem dne 7. 9. 2015 a účast na jednání před soudem dne 24. 11. 2015), ve věci výživného nerozvedené matce žalobkyně požadovala částku ve výši 7 502 Kč včetně DPH (2 úkony právní služby po 3 100 Kč z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, převzetí a převzetí a příprava zastoupení a podání návrhu ve věci samé), ve věci rozvodu manželství požadovala částku ve výši 5 445 Kč (3 úkony právní služby po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 10 000 Kč, převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 10. 6. 2014) a ve věci vypořádání společného jmění manželů požadovala částku ve výši 98 615 Kč včetně DPH (5 úkonů právní služby po 16 300 Kč z tarifní hodnoty 2 000 000 Kč, přičemž tarifní hodnota představuje hrubý odhad žalobkyně nejníže předpokládané částky na vypořádání, která měla připadnout žalované, převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vypořádání, vyjádření k vyjádření žalovaného s rozšířením návrhu, další jednání s klientkou dne 11. 2. 2016, jednání před soudem dne 15. 2. 2016). K tomu požadovala paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve výši 6 897 Kč za 19 úkonů ve výši paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Za účelem vyjasnění způsobu vyúčtování žalobkyně zaslala žalované ještě přípis označený jako Specifikace provedených úkonů ze dne 27.4.2016, doručený žalované dne 9.5.2016. Žalobkyně si podle svého tvrzení neúčtovala všechny provedené úkony právní služby, přesto žalovaná zaslanou fakturu včas neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 11.5.2016, následně žalovaná uhradila částku ve výši 35 000 Kč.

2. K žalovanou uplatněné námitce promlčení nároku žalobkyně uvedla, že s ní nesouhlasí, neboť zastoupení žalované trvalo až do roku 2016, kdy bylo žalovanou vypovězeno. Podle názoru žalobkyně nelze souhlasit s tím, že by nárok na odměnu advokáta vznikal v době, kdy byly poskytnuty konkrétní právní služby. Žalobkyně je toho názoru, že po pravomocném skončení jednotlivých věcí započne běžet lhůta na uplatnění nároku právního zástupce na jeho odměnu vůči klientovi, nikoli lhůta k podání žaloby. Lhůta pro vymožení odměny advokátovi počne běžet až po uplynutí lhůty k zaplacení odměny.

3. Dne 14. 1. 2019 podala žalobkyně návrh na rozšíření žaloby o částku ve výši 59 895 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 256 Kč, což odůvodnila tím, že tarifní hodnota ve věci vypořádání společného jmění manželů měla být správně ve výši 2 350 000 Kč, nikoli v původně předpokládané výši 2 000 000 Kč, z níž při určení odměny vycházela. Proto žalobkyně provedla doúčtování odměny za zastupování ve výši 59 895 Kč, přičemž vycházela z rozdílu tarifní hodnoty ve výši 350 000 Kč, tj. za jeden úkol právní služby účtovala navíc odměnu ve výši 9 900 Kč, a to za celkem 5 úkonů právní služby. Za tím účelem vystavila žalované i další fakturu. Podáním ze dne 17. 3. 2020 vzala žalobkyně žalobu ohledně takto vyčíslené částky 59 895 Kč zpět s odůvodněním, že výši odměny advokáta chybně vyčíslila. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení v této části zastaveno.

4. Soud v projednávané věci rozhodl rozsudkem ze dne 5. října 2020, č. j. 28 C 340/2019-271, jímž zastavil řízení ohledně částky 51 425 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 94 349 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 94 349 Kč od 13. 5. 2016 do zaplacení, částky ve výši 8 470 Kč a částky ve výši 256 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 51 425 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 86 152 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

5. K odvolání žalobkyně proti výroku II. a III. ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, jenž usnesením č. j. 23 Co 50/2021- 305 ze dne 16. dubna 2021 rozsudek soudu 1. stupně ve výroku II. o věci samé a ohledně nákladů řízení zrušil a věc vrátil soudu 1. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že dosud nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku; odvolací soud přisvědčil soudu 1. stupně ohledně závěru, že nárok na odměnu za poskytování právních služeb v řízení o úpravu poměrům k nezletilým dětem, v řízení o výživné manželky a v řízení o rozvod manželství žalobkyně neuplatnila včas, neboť žaloba byla podána dne 8. 3. 2018, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty, ale dosud nebylo vyjasněno, v jakém rozsahu žalobkyni její nárok na odměnu za zastupování v řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem, v řízení o výživné manželky a v řízení o rozvod manželství zanikl splněním, tedy platbou žalované ve výši 35 000 Kč, což je třeba vyjasnit vzhledem k nároku na odměnu žalobkyně za zastupování v řízení opatrovnickém zahájeném k návrhu otce nezletilých a vzhledem k nároku na odměnu za zastupování v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť žalovaná při platbě ve výši 35 000 Kč neurčila, na který závazek plní.

6. Usnesením č.j. 28 C 340/2019-311 ze dne 11.června 2021 soud připustil změnu žaloby, kterou žalobkyně provedla podáním ze dne 14.1.2019.

7. Žalovaná od počátku s žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření ze dne 6.1.2020 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, ani co do důvodu, ani co do výše. Namítala, že již uhradila žalované částku ve výši 35 000 Kč, kterou považuje za dostatečnou za veškeré žalobkyní poskytnuté právní služby. V prvé řadě pak žalovaná sporovala účelnost jednotlivých úkonů právní služby, jakož i jejich kvalitu, která byla podle žalované velmi nízká a spočívala především v přeposílání kopií vyjádření žalované a neměla profesionální hodnotu. Co se týče schůzek se žalobkyní, žalovaná tvrdila, že žádná z nich nepřesáhla dobu 45minut. Dále žalovaná namítala, že nikdy nebyla žalobkyní informována o způsobu tvorby ceny za právní služby, žalobkyně žalovanou nikdy neseznámila s podstatnými záležitostmi týkající se ceny za právní služby. Na opakované dotazy žalované, kolik bude právní služba stát, odpovídala žalobkyně tím, že si je vědoma její tíživé situace a že výše odměny žalovanou nezatíží. Žalobkyně nikdy neseznámila žalovanou s žádným vyúčtováním, kromě vyúčtování konečného. Žalovaná dále popírala, že by jí bylo kdy sděleno, že žalobkyně je plátcem DPH. Podle žalované to představuje klamavé opomenutí podle ustanovení § 5a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalovaná rozporovala i některé úkony účtované žalobkyní, podle ní se nejednalo o úkony právní služby dle advokátního tarifu, takto označila konkrétně úkon - další jednání s klientkou dne 13. 3. 2014 a 14. 5. 2015 (opatrovnické řízení) a další jednání s klientkou dne 11.2.2016 (vypořádání SJM). Jednání s žalovanou v advokátní kanceláři podle ní nikdy nepřesáhla dobu 45 minut, účtované jednání dne 15. 2. 2016 bylo navíc zrušeno. Žalobkyně doporučila žalované najmutí detektiva a zpracování znaleckého posudku, za což žalovaná uhradila částku ve výši 13 000 Kč, a to k prokázání nároku odpovídající běžnému nájemnému za výlučné užívání nemovitosti manželem. Podle žalované jednala žalobkyně neodborně, když uvedené doporučovala žalované, neboť žádný takový nárok neexistuje, čímž způsobila žalované škodu. Co se týče právního zastoupení ve věci výživného nerozvedené matky, žalovaná tvrdila, že jí tento úkon byl žalobkyní vnucen, a to i při znalosti všech rozhodných skutkových okolností, včetně okolnosti, že žalovaná má nový partnerský vztah. Pokud tedy žalobkyně následně sdělila žalované, že nárok na výživné nemá šanci na úspěch, pak se jednalo o vadné právní posouzení a uvedení v omyl. Žalovaná navíc namítala, že nárok žalobkyně je částečně promlčený. Právní služby zastoupení v řízení o výživné nerozvedené manželky byly poskytovány žalované v období únor až duben 2014 a právní služby zastoupení v řízení o rozvodu manželství v roce 2014. V opatrovnickém řízení pak žalovaná namítla promlčení všech úkonů provedených do 7. 9. 2015.

8. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

9. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s.ř.), vyslechl žalobkyni i žalovanou jako účastníky řízení (§ 131 o.s.ř.) a dále vyslechl jako svědka [jméno] [příjmení] (ustanovení § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

10. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

11. Žalobkyně jako advokátka zastupovala žalovanou v soudních řízeních, která byla vedena před Okresním soudem Praha-západ, a to o úpravu poměrů k nezl. dětem vedeném pod sp.zn. 12 P 76/2014, v řízení o rozvod manželství vedeném pod sp. zn. 15 C 55/2014, v řízení o výživné manželky vedeném pod sp. zn. 3 C 107/2014 a v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeném pod sp. zn. 16 C 122/2015 (zjištěno ze spisu Okresního soudu Praha – západ, č. j. 15 C 55/2014, Okresního soudu Praha – západ, č. j. 3 C 104/2014, Okresního soudu Praha – západ, č. j. 12 P 76/2014, Okresního soudu Praha – západ, č. j. 16 C 122/2015). Žalobkyně vyúčtovala žalované odměnu za právní zastoupení v uvedených řízení dne 3. 3. 2016, které zaslala společně s fakturou č. 2016 vystavenou dne 3. 3. 2016, splatnou dne 3. 5. 2016 znějící na částku ve výši 123 349 Kč, vč. DPH. Spolu s fakturou byl žalované zaslán průvodní dopis (zjištěno z faktury ze dne 3. 3. 2016 a průvodního dopisu). Dne 27. 4. 2016 zaslala žalobkyně žalované specifikaci provedených úkonů při právním zastoupení za jednotlivá soudní řízení (zjištěno z průvodního dopisu ze dne 27. 4. 2016). Dne 4.4.2016 žalovaná zaslala žalobkyni dopis, kde se ohrazuje proti způsobu vyúčtování právních služeb, nesouhlasí s ním, zejména ohledně odměny za zastupování v řízení o vypořádání SJM a uvádí, že navrhuje jako odměnu za právní služby uhradit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč (prokazováno dopisem ze dne 4.4.2016) Žalovaná uhradila dne 12.5.2016 žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč (zjištěno z výslechu žalované, z dopisu ze dne 20.11.2018, potvrzení o platbě, nesporné). Žalobkyně zaslala žalované dne 11.5.2016 předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2016, dodejky). Dne 19.11.2016 podala žalovaná stížnost na žalobkyni České advokátní komoře, v níž uvedla, že jí žalobkyně neinformovala o způsobu výpočtu odměny za právní služby, ani o jejich přibližném odhadu, neuzavřela s ní přes její výzvu písemnou smlouvu o právních službách, odmítala sdělit odhad ceny za právní služby a způsob jejich výpočtu a následně právní služby chybně vyúčtovala. (prokazováno stížností ze dne 19.11.2016) Žalobkyně se k výzvě ČAK k podané stížnosti písemně vyjádřila. Popírala, že žalovanou o výši odměny a o způsobu jejího výpočtu žalovanou neinformovala, vyfakturovanou částku za poskytnuté právní služby považuje za správnou. Není podle ní pravdou, že odmítala uzavřít písemnou smlouvu o zastupování, žalovaná ji písemně zmocnila k zastupování v celkem čtyřech soudních řízeních. Ohledně zastoupení v jednotlivých řízeních nebyly uzavírány písemné smlouvy, ale ke každému řízení byla žalobkyně zmocněna písemnou plnou mocí, která fixovala ústně uzavřené smlouvy. Vždy bylo žalované vysvětleno, jak bude kalkulována odměna za jednotlivá zastoupení. Se stížností tudíž nesouhlasila. (prokazováno vyjádřením ke stížnosti ze dne 2.12.2016). Dne 26.5.2017 bylo žalované zasláno stanovisko ČAK, kde se uvádí, že její stížnost byla přezkoumána kontrolní radou ČAK a v postupu žalobkyně nebylo shledáno porušení povinností dle zákona o advokacii. (prokazováno stanoviskem ČAK). Dne 20.11.2018 zaslala žalobkyně žalované dopis označený jako Doúčtování odměna za zastupování v řízení o vypořádání SJM, kde uvedla, že při původní kalkulaci odměny a faktuře za zastoupení žalované žalobkyně vycházela z částky 2 000 000 Kč, což je kalkulace nesprávná, proto žalované doúčtovala odměnu z advokátního tarifu ve výši 350 000 Kč, tj. rozdílu nově určené tarifní hodnoty a původní fakturace. Za tím účelem vystavila žalobkyně dne 20.11.2018 rovněž fakturu [číslo] znějící na částku ve výši 59 895 Kč, splatnou dne 30.11.2018 a zaslala ji žalované. (prokazováno doúčtováním, fakturou, dokladem o odeslání). Ohledně této částky zaslala žalobkyně žalované rovněž předžalobní výzvu. (prokazováno předžalobní výzvou) Žalobkyně soudu poskytla kopie svých diářů z let 2014, kde jsou záznamy o konání soudních jednání, kde zastupovala žalovanou a rovněž o schůzkách s žalovanou. Záznamy neobsahují údaje o délce trvání jednotlivých schůzek. Žalobkyně s žalovanou komunikovaly rovněž e-mailem. (prokazováno kopiemi diářů žalobkyně, emaily)

12. Ze soudních spisů Okresního soudu Praha-západ bylo dále zjištěno, že řízení o úpravu poměrů k nezl. dětem bylo zahájeno návrhem žalované zastoupené žalobkyní. Plná moc nebyla k návrhu připojena. V řízení o úpravu poměru k nezl. dětem žalované bylo rozhodnuto rozsudkem č.j. 12 Nc 38/2014-37 ze dne 7.4.2014, jímž byla schválena dohoda rodičů nezl. pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.5.2014, resp. 23.5.2014. Toto rozhodnutí bylo podkladem pro rozvod manželství. Následně podal manžel žalované návrh na změnu výchovy nezletilých. Pro účely tohoto řízení byla žalobkyni udělena plná moc k zastupování formou ústního zmocnění učiněná na nařízeném jednání soudu dne 7.9.2015. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 26.11.2015, který nabyl právní moci dne 31.1.2016 (zjištěno ze spisu Okresního soudu Praha – západ, č. j. 12 P 76/2014). Řízení o rozvod manželství bylo zahájeno návrhem žalované zastoupené žalobkyní. Plná moc nebyla připojena k návrhu, nebyla ani doložena v průběhu řízení. Řízení bylo skončeno rozsudkem č.j. 15 C 55/2014-15 ze 10.6.2014, který nabyl právní moci dne 21. 7. 2014 (zjištěno ze spisu Okresního soudu Praha – západ, č. j. 15 C 55/2014). Řízení o výživném manželky bylo zahájeno návrhem žalované zastoupené žalobkyní ze dne 28.2.2014. Plná moc k zastupování v tomto řízení byla doložena k výzvě soudu dne 5.3.2014. Řízení bylo skončeno usnesením o zastavení řízení ze dne 15.4.2014 z důvodu zpětvzetí návrhu žalovanou. Usnesení nabylo právní moci dne 16.5.2014 (zjištěno ze spisu Okresního soudu Praha – západ, č. j. 3 C 104/2014). Řízení o vypořádání zaniklého SJM bylo zahájeno návrhem žalované zastoupené žalobkyní dne 24.3. 2015. Plná moc nebyla k návrhu připojena. Dne 29.7.2015 podala žalobkyně rozšíření návrhu. Právní zastoupení žalobkyně v této věci bylo ukončeno v únoru 2016. Ukončení právního zastoupení předcházela e-mailová korespondence ze dne 12.2.2016, kde žalovaná v návaznosti na jednání s žalobkyní uvádí, že je překvapená z názoru žalobkyně ohledně výše vypořádacího podílu ze SJM v částce 2 miliony Kč, částka se jí zdá nízká a reaguje tak, že má pochybnosti o svém řádném zastupování. Proti tomu se žalobkyně ohrazuje a navrhuje ukončení zastoupení. Žalovaná na to uvádí, že se nejedná z její strany o návrh na ukončení spolupráce, ale chce ujištění, že žalobkyně v její prospěch dělá, co je v jejích silách. (zjištěno z emailové komunikace ze dne 13. 2. 2016, z výpovědi žalobkyně a výpovědi žalované, z plné moci nového zástupce žalované).

13. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně jako advokátka zastupovala žalovanou v celkem čtyřech soudních řízení, ve věci úpravy poměrů k nezl. dětem, rozvodu manželství, výživného manželky a vypořádání společného jmění manželů. Pro všechny si žalobkyně připravila texty plných mocí, avšak některé nedala žalované podepsat. Žalobkyně s žalovanou komunikovaly převážně emailem, na nařízená ústní jednání docházela žalobkyně osobně. Kromě emailové korespondence jednaly také osobně, jednání bylo mnoho, ale všechny nebyly zaznamenány v advokátním spise, pouze ty, ze kterých vyšel pokyn k úkonu ve věci. Žalované byla účtována pouze ta jednání, která se odehrávala v advokátní kanceláři žalobkyně a u soudu. Vyúčtování nebylo s žalovanou nikdy řešeno, o financích se s žalobkyní nebavila, vycházela ze situace žalované, která byla v té době bez příjmů. Na první schůzce si ujednaly, že vyúčtování bude provedeno po vypřádání SJM, poté, co žalovaná získá finance ze SJM. Žalovaná sama vyúčtování nikdy nepožadovala. Žalobkyně nabízí možnost uhrazení právních služeb až po vypořádání SJM i v jiných případech, žalovaná s tímto ujednáním souhlasila. Původní dohoda obsahovala zastoupení v opatrovnickém řízení, řízení o rozvodu a řízení o vypořádání SJM. Potřeba zastoupení v řízení o výživném manželky vyšla najevo až během zastoupení. Ukončení zastoupení nastalo v návaznost na řízení o vypořádání SJM, když žalovaná měla nereálné představy o částce, kterou by měla obdržet. Po jednání ve věci, po e-mailové a osobní komunikaci bylo zastoupení ukončeno. Poté žalovaná vypověděla plnou moc a požádala o zaslání vyúčtování, což žalobkyně učinila. Faktura byla vystavena v březnu 2016. Vzhledem k tomu, že k ukončení zastoupení došlo náhle, proto žalobkyně nikdy nesdělila žalované výši odměny za zastoupení. Žalobkyně je přesvědčena, že vyúčtování provedla řádně a včas. Žalovanou informovala o tom, že je plátcem DPH v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku pro klienta žalobkyně žalovanou. Záznamy o uskutečněných jednáních jsou součástí advokátního spisu, podepsané žalovanou ani žalobkyní však nejsou.

14. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že se na žalobkyni obrátila v lednu 2014, poté co odešla ze společné domácnosti. Žalovaná požádala žalobkyni o zastupování v opatrovnickém řízení ohledně nezletilých dětí a také rozvodu manželství. Konzultovaly i následné zastoupení ve věci vypořádání SJM. Žalovaná nevěděla, že by měla nárok na výživné, to jí bylo doporučeno žalobkyní. Již při první schůzce žalobkyni předala všechny podklady, předpokládala, že odměna za zastoupení bude účtována hodinově, v sazbě asi 2000 Kč/hod. Žalobkyně žádnou zálohu nepožadovala, sama navrhla, že peníze budou řešit později. Žalovaná se sama několikrát dotazovala na výši nákladů, není pravdou, že by byla úplně bez prostředků, již v polovině roku 2014 podnikala, poté začala chodit do práce na plný úvazek. Není pravdou, že by existovala dohoda o vyúčtování po ukončení řízení o vypořádání SJM. Po prvním jednání ve věci vypořádání SJM žalovaná sama navrhla ukončení zastoupení. Vyzvedla si spis od žalobkyně a byly dohodnuté i na předání vyúčtování, to však žalobkyně zaslala až několik dnů poté. Žalovaná vyúčtování rozporovala a požadovala detailní rozpis odměny, ten jí byl doručen v dubnu 2016. Žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč, kterou považovala za dostatečnou. Žalovaná nevěděla, co je to advokátní tarif, popřela, že by jí žalobkyně informovala ohledně výše tarifních hodnot a z toho vyplývajících odměn za jednotlivé úkony zastoupení advokátem. Žalovaná předtím nikdy nebyla účastníkem žádného soudního sporu, očekávala hodinovou sazbu za zastoupení. Podepsala žalobkyni pouze jednu listinu, hned při první schůzce, nevzpomíná si, zda to byla plná moc. Jednání v advokátní kanceláři absolvovala asi 5, jednali také telefonicky a emailem. Jinde než v advokátní kanceláři se jednání s žalobkyní nekonala. Žalobkyně se osobně účastnila všech jednání u soudu, stejně tak žalovaná. Žalovaná trvá na tom, že po skončení jednotlivých sporů se vždy dotazovala na výši odměny za zastoupení, a to osobně. Nebyla informována o tom, že je žalobkyně plátcem DPH. Schůzky v advokátní kanceláři netrvaly déle než půl hodiny, do advokátní kanceláře žalobkyně jezdila žalovaná i za účelem vypracování znaleckých posudků pro klienty žalobkyně.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl klientem žalobkyně. S žalovanou ho seznámila právě žalobkyně. Žalovaná pro něj vypracovávala znalecký posudek, který se týkal odhadu nemovitostí. Odměna za znalecký posudek byla relativně nízká, v souvislosti s uvedeným se pak svědek dotazoval žalované, zda nemá uhradit i DPH. Dohoda o odměně se uzavírala v advokátní kanceláři žalobkyně. Žalobkyně svědkovi vysvětlovala, jaké jsou podmínky úhrady odměn, včetně DPH. Žalovaná plátce DPH nebyla, bavili se o tom, že odměnu za zastupování platil svědek žalobkyni s DPH. Svědek věděl o tom, že žalovanou žalobkyně zastupuje jako advokát, žádné bližší skutečnosti mu však známy nebyly. Posudek byl žalovanou vypracován někdy v roce 2014.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení.

17. Na ústním jednání soudu dne 25.10.2021 soud v souladu s pokynem odvolacího soudu žalobkyni dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. vyzval, aby přehledně uvedla, které úkony právních služeb, jež žalované jako advokátka poskytla, započetla na uhrazenou částku ve výši 35 000 Kč, kterou jí žalovaná uhradila dne 12.5.2016.

18. Žalovaná v této souvislosti trvala na tom, že svou platbou zaplatila žalobkyni právní služby za zastoupení v řízení o vypořádání SJM a dále právní služby za zastupování v opatrovnickém řízení v době po datu 7.9.2015.

19. Žalobkyně ještě na ústním jednání k výzvě soudu uvedla, že žalovaná nikdy nespecifikovala, které konkrétní provedené právní služby jí uvedenou platbou ve výši 35 000 Kč zaplatila, žalobkyně proto její platbu přiřadila tak, jak je to judikatorně obvyklé, na nejdříve splatné závazky. V doplňujícím vyjádření ze dne 22.11.2021 pak upřesnila, že částku ve výši 35 000 Kč uhrazenou dne 12.5.2016 žalobkyně započetla na celkem 4 úkony právní služby poskytnuté v opatrovnickém řízení, což při tarifní hodnotě 5 000 Kč představuje odměnu ve výši čtyřikrát 1 000 Kč, 4 režijní paušály a DPH, dále na celkem 5 úkonů právní služby poskytnuté v opatrovnickém řízení zahájeném na návrh otce, což při tarifní hodnotě 5 000 Kč představuje odměnu ve výši pětkrát 1 000 Kč, 5 režijních paušálů a DPH, dále na celkem 2 úkony právní služby poskytnuté v řízení o výživné nerozvedené manželce, což při tarifní hodnotě 50 000 Kč představuje odměnu ve výši dvakrát 3 100 Kč, 2 režijní paušály a DPH a za celkem 3 úkony právní služby poskytnuté v řízení o rozvod manželství, což při tarifní hodnotě 10 000 Kč představuje odměnu ve výši třikrát 1 500 Kč, 3 režijní paušály a DPH. V doplňujícím vyjádření ze dne 24.11.2021 pak žalobkyně ještě uvedla, že dosud neuhrazená podle ní zůstala s ohledem na shora uvedené pouze odměna za poskytnuté úkony právní služby v řízení ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které vyúčtovala v rozsahu celkem pěti úkonů, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání návrhu na vypořádání SJM, vyjádření k vyjádření manžela s rozšířením návrhu, další jednání s klientkou přesahující 1 hodinu dne 11.2.2016 a účast na jednání před soudem dne 15.2.2016. Ohledně výše odměny za toto zastoupení uvedla, že tyto úkony právních služeb vyčíslila z tarifní hodnoty ve výši 2 000 000 Kč, což představuje částku za 1 úkon právní služby ve výši 16 300 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč a DPH. K výši tarifní hodnoty za tyto úkony žalobkyně uvedla, že ji určila tak, že z hodnoty nemovitosti v SJM, která byla určena znaleckým posudkem ve výši 7 850 000 Kč odečetla vnosy z výlučného vlastnictví manžela ve výši 2 600 000 Kč a nesplacenou půjčku ve výši 500 000 Kč a dále vnosy z výlučného vlastnictví manželky i manžela každého ve výši 107 000 z titulu stavebního spoření, a z takto určené částky určila podíl ve výši . To představovalo částku ve výši 2 268 000 Kč. Žalobkyně proto vycházela ze svého odhadu ve výši 2 000 000 Kč.

20. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti.

21. Soud v prvé řadě vycházel z toho, že pro podání palmární žaloby proti klientovi je advokát v nezbytném rozsahu zproštěn povinnosti mlčenlivosti.

22. Při posuzování merita věci soud postupoval dle ust. § 16 a násl. zák. č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a ust. § 609 a násl. a § 2430 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

23. Podle ust. § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

24. Podle ust. § 16 odst. 1 zákona o advokacii., je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Dle odst. 2 je při výkonu advokacie advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

25. Podle ust. § 20 odst. 4 zákona o advokacii je klient oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět kdykoliv, a to i bez udání důvodu.

26. Podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o advokacii se advokacie vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu.

27. Podle ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.

28. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

29. Podle ustanovení 610 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu 30. Podle ustanovení § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

31. Z provedeného dokazování vyplývá skutkový závěr, který nedoznal změny ani po rozhodnutí odvolacího soudu, že žalobkyně zastupovala žalovanou jako advokátka v několika samostatných soudních řízeních, a to v řízení o úpravu poměrů k nezl. dětem, které bylo zahájeno na základě jejího podnětu, ve stejném řízení zahájeném z podnětu jejího bývalého manžela, dále v řízení o rozvod manželství, v řízení o výživném manželky a po určitou dobu i v řízení o vypořádání SJM, a to na základě dohody mezi žalobkyní a žalovanou, která byla uzavřena ústní formou.

32. Soud vycházel z obecné premisy, že poskytování právních služeb je činností placenou, čemuž odpovídá i ust. § 22 zák. o advokacii. (k tomu rovněž rozs. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 33 Cdo 4495/2014, podle něhož je "výkon advokacie podnikáním. Jde o výdělečnou činnost vykonávanou za účelem dosažení zisku a advokátovi náleží ve smyslu ustanovení § 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna i tehdy, pakliže nebyla sjednána.") Smlouva o poskytování právních služeb může být přitom mezi advokátem a klientem uzavřena v libovolné podobě, jak ústní, tak v písemné formě, ale rovněž konkludentně. Pokud jde o dohodu o odměně advokáta, v řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena písemná dohoda o odměně za zastoupení za každé jednotlivé řízení, pouze v řízení o určení výživného pro nerozvedenou manželku je v plné moci ze dne 28.2.2014 výslovně sjednáno, že odměna bude účtována dle advokátního tarifu. V ostatních případech vycházel soud z toho, že k uzavření dohody o odměně došlo konkludentně a pro způsob výpočtu odměny v těchto řízeních bude postupováno dle advokátního tarifu.

33. Soud dále vycházel z toho, že řízení o rozvod manželství a řízení o určení výživného pro nerozvedenou manželku byla skončena v roce 2014, řízení o úpravu poměrů k nezl. dětem pro účely rozvodu manželství bylo skončeno v roce 2015. Tato řízení byla zahájena z podnětu žalované. Právní zastoupení žalobkyně v těchto řízeních byla ukončena skončením řízení, tj. vydáním rozsudků, resp. v řízení o určení výživného usnesením o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu. Žalobkyně za tato řízení účtovala žalované odměnu fakturou č. 2016 vystavenou dne 3. 3. 2016, splatnou dne 3. 5. 2016 znějící na částku ve výši 123 349 Kč. S fakturou zaslala žalované průvodní dopis a dne 27. 4. 2016 zaslala žalované specifikaci provedených úkonů.

34. Z doplňujícího vyjádření žalobkyně ze dne 22.11.2022 na základě výzvy soudu bylo zjištěno, že za tato řízení vyúčtovala žalobkyně odměnu, a to za opatrovnické řízení zahájené z jejího podnětu odměnu za 4 úkony právních služeb po 1 000 Kč, 4 režijní paušály + DPH, tj. celkem částku 6 292 Kč, za opatrovnické řízení zahájené z podnětu jejího bývalého manžela vyúčtovala odměnu za 5 úkonů právních služeb po 1 000 Kč, 5 režijních paušálů + DPH, tj. celkem částku 7 865 Kč, za řízení o výživné nerozvedené manželce 2 úkony právních služeb po 3 100 Kč, 2 režijní paušály + DPH, tj. celkem částku 8 228 Kč a za řízení o rozvod manželství 5 úkonů právních služeb po 1 500 Kč, 5 režijních paušálů + DPH, tj. celkem částku 6 534 Kč, celkem tedy 28 919 Kč. Podle žalobkyně byly všechny tyto právní služby zaplaceny žalovanou uhrazenou částkou ve výši 35 000 Kč. Žalobkyně tedy po doplnění tvrzení požadovala úhradu pouze za řízení o vypořádání zaniklého SJM žalované a jejího bývalého manžela, v rozsahu celkem 5 úkonů právních služeb po 16 300 Kč, 5 režijních paušálů + DPH, což představuje částku ve výši 100 430 Kč. Na tuto částku byl započten rozdíl mezi uhrazenou platbou ve výši 35 000 a náklady na zastoupení v ostatních věcech ve výši 28 919 Kč, tj. částka ve výši 6 081 Kč. Po odečtení tedy částka připadající na zastoupení v této věci činí 94 349 Kč.

35. V této souvislosti soud pouze pro úplnost uvádí, že podle jeho přesvědčení byla výše odměny za zastoupení v řízení o výživné nerozvedené manželce určena nesprávně, jedná se o opětující se plnění, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyní byla účtována a započtena částka nižší, soud vycházel z toho, že ve zbývajícím rozsahu žalobkyně odměnu za toto zastoupení nepožadovala.

36. Žalovaná sice namítala, že uhrazenou částkou ve výši 35 000 Kč hradila právní služby za řízení opatrovnické zahájené z podnětu jejího manžela a za řízení o vypořádání SJM, tato skutečnost však nebyla v řízení nijak prokázána. Platba byla zaslána žalobkyni bez jakéhokoli komentáře a z následné korespondence vyplynulo, že žalovaná považovala tuto částku za dostatečnou za všechny žalobkyní provedené úkony. Proto soud vycházel z toho, že všechny úkony právní služby se staly splatné ve stejný okamžik, tedy vyúčtováním žalobkyně a žalobkyně je pak započetla na platbu žalované podle jednotlivých řízení, jak uvedla ve svém doplňujícím vyjádření. Jediným řízením, které platbou zůstalo neuhrazeno, bylo řízení o vypořádání zaniklého SJM, které v té době nebylo jako jediné skončeno. Soud proto v postupu žalobkyně při provedeném zápočtu neshledal pochybení.

37. V další fázi řízení se proto soud zabýval otázkou oprávněnosti vyúčtování odměny za zastupování žalobkyně v řízení o vypořádání zaniklého SJM.

38. Úkony právní služby lze charakterizovat obecně jako kroky či souvislou cílenou činnost advokáta vykonávanou pro konkrétního klienta v dané věci. Za takový úkon pak podle advokátního tarifu přísluší advokátovi odměna, přičemž zákon stanoví výčet jednotlivých účtovatelných úkonů právní služby, a to jednak úkony, které se účtují plnou sazbou odměny, a jednak úkony, které se účtují polovinou této sazby. Advokát, který si s klientem neujedná smluvní odměnu, má pak nárok na odměnu mimosmluvní.

39. Jednotlivé úkony lze dále rozdělit na tři skupiny - první skupina úkonů není spojena s žádnou časovou podmínkou a pro účtovatelnost je zapotřebí samotné vykonání úkonu, přičemž je lhostejné, jak dlouho jeho realizace trvá, tj. např. podání soudu, druhá skupina úkonů je vázána na splnění časové podmínky, tedy advokát může takový úkon účtovat jen tehdy, pokud trvá déle než jednu hodinu, např. další porada s klientem a třetí skupinu úkonů advokát účtuje za každé započaté dvě hodiny své činnosti.

40. Na problematiku odměny advokáta dopadá také řada stavovských předpisů, například etický kodex nebo usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku, kterým se stanoví některé podrobnosti o dokumentaci advokáta vedené při poskytování právních služeb. Dle čl. 10 etického kodexu advokát je také při sjednávání smluvní odměny povinen klientovi poskytnout pravdivé informace o očekávaném rozsahu svých výkonů a na jeho žádost i úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny v dané věci. Na žádost klienta je pak advokát rovněž povinen vydat doklad o poskytnutí služby s uvedením data poskytnutí služby. Oprávnění advokáta účtovat klientovi DPH za předpokladu, že je plátcem DPH, je přímo obsaženo v ust. § 23a zákona o advokacii 41. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně poskytla v řízení o vypořádání zaniklého SJM žalované účtované úkony - převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vypořádání zaniklého SJM soudu, vyjádření k vyjádření manžela s rozšířením návrhu a účast na soudním jednání dne 15.2.2016 Tyto úkony lze bez dalšího dovodit ze soudního spisu. Sporný zůstal pouze úkon další jednání s klientem dne 11.2.2016, tedy před ústním jednáním soudu. Žalovaná tento úkon popírala, resp. popírala, že by trval déle než 1 hodinu.

42. Úkon další porada s klientem je typickým úkonem, jehož vykonání musí advokát tvrdit a soudu doložit a podmínkou jeho vyúčtování je, že musí trvat minimálně jednu hodinu, horní hranice stanovena není. Tento úkon obvykle není zjistitelný ze soudního spisu, proto je nutné nechat si tento úkon potvrdit klientem. Nejčastěji se používají záznamy podepsané klientem, čestná prohlášení, apod. K vedení záznamu povětšinou slouží desky klientských spisů, advokátní spis však žalobkyní soudu předložen nebyl. Tato povinnost navíc přímo vyplývá z ustanovení § 25 odst. 1 zákona o advokacii nebo např. ze stavovského předpisu - usnesení představenstva ČAK ze dne 8.11.1999, č. 9/1999 Věstníku, o dokumentaci advokáta při poskytování právních služeb. Žalobkyně soudu doložila pouze kopie záznamů ze svého diáře, z nich však nebylo možné zjistit délku trvání tohoto jednání, proto soud uzavřel, že provedení tohoto úkonu žalobkyně v řízení neprokázala.

43. Soud se dále zabýval otázkou vyúčtování provedených úkonů právní pomoci, zejména určení tarifní hodnoty za tyto úkony. Žalobkyně tvrdila, že při určení výše odměny vycházela z hodnoty podílu SJM ve výši 2 000 000, následně ale provedla vyúčtování z tarifní hodnoty zvýšené na částku 2 350 000 Kč, která podle ní lépe odpovídala hodnotě řízení. Podle soudu však nebylo při určení výše tarifní hodnoty provedeného žalobkyní postupováno správně.

44. Obecně lze uvést, že při určení výše tarifní hodnoty v řízení o vypořádání SJM se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání, jinak řečeno, tarifní hodnota je dána poloviční hodnotou součtu hodnot všech věcí společného jmění manželů a součtu hodnot všech pohledávek a dluhů náležejících do společného jmění manželů. Jelikož však tyto hodnoty často jsou a i v tomto konkrétním případě byly v této fázi řízení naprosto nejasné, přičemž zcela jistě se vzhledem k výše uvedenému nejednalo o žalobkyní uváděnou částku 2 000 000 Kč, a s přihlédnutím k tomu, že každý z manželů měl zcela odlišné představy o rozsahu masy SJM, bylo buď namístě určit si smluvní odměnu za zastoupení v určené hodinové sazbě a/nebo alespoň klienta o značné ekonomické náročnosti takového řízení informovat a případně sjednat dostatečnou zálohu k pokrytí nákladů řízení. Z toho, že ani žalobkyně při provedeném vyúčtování, resp. jeho doúčtování, navíc provedeném po dvou letech od ukončení zastoupení, nebyla zcela jistá, z jaké výše tarifní hodnoty má vycházet, lze dovodit, že hodnotu vypořádávaného SJM nebylo pro tyto účely možné jednoznačně určit, resp. to bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Proto soud uzavřel, že při určení výše mimosmluvní odměny je třeba dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu vycházet z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč. Za 4 úkony po 1 500 Kč, 4 režijní paušály a DPH by tak žalobkyni měla náležet částka ve výši 8 712 Kč.

45. Jestliže tedy žalovaná uhradila platbou ve výši 35 000 Kč všechny úkony v ostatních řízeních, které představovaly celkem částku ve výši 28 919 Kč, na odměnu za zastoupení ve věci SJM připadla zbývající částka 6 081 Kč. Jelikož soud určil výši odměny za toto zastoupení celkem částkou 8 712 Kč, má žalobkyně nárok na doplatek ve výši 2 631 Kč (výrok II.)

46. O příslušenství soud rozhodl podle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

47. Ve zbývající části nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, což platí i pro samostatný nárok na zaplacení částky ve výši 256 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení a částku ve výši 8 470 Kč, které požadovala žalobkyně z nesprávně určené výše tarifní hodnoty, jak shora vyloženo. (výrok III.)

48. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil. (výrok I.)

49. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, neúspěšná byla pouze ohledně nepatrné části řízení, proto jí byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti náklady spojenými se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 4 900 Kč z tarifní hodnoty 94 349 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ustanovení, odpor a námitka nepříslušnosti), 10 úkonů právní služby po 7 300 Kč z tarifní hodnoty ve výši 154 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to čtyřikrát písm. d) uvedeného ustanovení, vyjádření ve věci ze dne 7. 1. 2020, 24. 3. 2020, 11. 6. 2020 a závěrečný návrh ze dne 24. 8. 2020, čtyřikrát písm. g) účast na jednání před soudem dne 7. 1. 2020, 9. 6. 2020, 24. 8. 2020 a 5. 10. 2020, 25.10.2021, 24.1.2022), 1 úkon dle ust. § 11 odst. 2 f) účast na vyhlášení rozhodnutí dne 31.1.2022 a 11 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). (výrok IV.)

50. Celkové náklady žalované ve výši 109 323,50 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhrady hotových výdajů advokáta a daň z přidané hodnoty) byly přisouzeny v zákonné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení