28 C 35/2022 - 214

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] t.č. [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované] o náhradu škody na zdraví takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 500 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady škody na zdraví ve výši 4 500 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu orgánů státu, konkrétně zaměstnanců a dozorců ve věznici [adresa]. Žalobce uvedl, že v roce 2021 byl vězněn v této věznici v rámci výkonu trestu odnětí svobody, a to konkrétně na oddílu E. Dne 18.1.2021 bylo žalobci sděleno, že na jejich oddílu v ložnici č. [hodnota], kde byl žalobce rovněž ubytován, je osoba Covid-19 pozitivní ([jméno FO]). Večer téhož dne bylo provedeno antigenní testování a podle jeho vyhodnocení byla zjištěna další Covid-19 pozitivní testovaná osoba ([jméno FO]). Tito dva pozitivně testovaní byli izolováni a zbytek vězňů z oddílu zůstával v 10 denní karanténě. Dne 27.1.2021 přišla na oddíl E zdravotní sestra za účelem zjištění, zda někdo z vězňů nemá příznaky onemocnění Covid-19. Žalobce se podrobil testování s negativním výsledkem. Dne 28.1.2021 přišla na oddíl E zástupkyně Krajské hygienické stanice Libereckého kraje [jméno FO], která otestovala na Covid-19 všechny vězně oddílu E. Následně obdržel žalobce informaci, že je Covid-19 pozitivní. Po takto hromadném otestování začali na daný oddíl dozorci vězeňské služby docházet v ochranných kombinézách, respiračních maskách a štítech z plexiskla. Dne 29.1.2021 přišel na oddíl E dozorce s informací, že 24 vězňů z oddílu E je Covid-19 pozitivní a budou přemístěni do izolace na oddíl L věznice. V tomto oddílu pak byli vězni izolováni dalších 10 dní, tj. do 8.2.2021. Poté byli vězni vráceni zpět na oddíl E, avšak byli zde zdrženi ještě do 15.2.2021, teprve poté jim byl povolen návrat do zaměstnání. V průběhu karantény na oddílu E Věznice [adresa], tj. v období od 18.1.2021 až 27.1.2021 nebyly dodrženy bezpečnostní protiepidemická opatření minimálně ze strany vychovatele [tituly před jménem] [jméno FO], když tento minimálně dne 22.1.2021, 23.1.2021, 24.1.2021 a 25.1.2021, kdy opouštěl žalobce spolu s tímto vychovatelem oddíl věznice ani v jednom případě neprovedl u žalobce dezinfekční postřik rukou v souladu s nařízením vrchního komisaře Mjr. [tituly před jménem] [adresa], vedoucího oddělení výkonu trestu Věznice [adresa]. Také v průběhu karantény dne 26.1.2021, dne 27.1.2021, dne 28.1.2021 v čase v žalobě uvedených neprováděli službu konající dozorci Věznice [adresa] v souladu s nařízením dezinfekční postřik společenských prostor, klik, dveří a telefonních přístrojů anticovid přípravkem, který byl k tomuto účelu Věznici [adresa] dodán. Tím nebyla dodržena minimálně opatření přijatá Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR ze dne 29.6.2020 a ze dne 5.11.2020.

2. Žalobce onemocněl nemocí Covid-19 při výkonu odnětí svobody ve Věznici [adresa]. Z obecně známých informací je zřejmé, že tuto nemoc do věznice a potažmo k žalobci musela zavléct jiná než vězněná osoba – tzv. osoba z venku, neboť není možné, aby tato nemoc propukla v izolovaném prostředí vězeňských oddílů sama od sebe (když v daném období byli vězni izolováni, tj. neměli návštěvy, nebyly konány eskorty k soudům, nově přijímaní vězni procházeli preventivní karanténou apod). Současně s ohledem na všechna přijatá opatření ze strany [právnická osoba], Vlády ČR a Vězeňské služby ČR je rovněž zřejmé, že pokud by byla ze strany dozorců a zaměstnanců Věznice [adresa] tato opatření dodržována a nikoliv porušována, k onemocnění žalobce nemocí Covid-19 by v lednu 2021 nedošlo. V průběhu druhé poloviny roku 2021 žalobce začal pociťovat zdravotní obtíže, které na sobě dříve před tímto onemocněním nepozoroval. Žalobci se zhoršilo jeho astma/dýchání, kdy není schopen, jak byl dříve, bez zastavení na dýchání vyjít ani jedno patro schodů. Žalobce rovněž trpí bolestmi kloubů (kolena, ramena, kyčle) a v neposlední řadě u něj vypukla psychická fobie z nakažení, kdy se panicky bojí dotknout veřejných ploch v obavě o chycení další nemoci. Žalobce žádá za ztížení společenského uplatnění částku ve výši 2 400 000 Kč. Tuto odvozuje z toho, že nástupem do výkonu trestu byl celý život zaměstnán jako automechanik, zámečník a údržbář a z průměrné mzdy v těchto odvětví vyplývá, že by si měsíčně mohl vydělat částku ve výši nejméně 40 000 Kč po zdanění a odvodech, tedy tzv. čistého. S ohledem na újmu na zdraví se snížila pracovní schopnost žalobce a jeho uplatnění na trhu práce, tedy vznikla mu překážka lepší budoucnosti. Z důvodu chronické bolesti kloubů a dušnosti žalobce počítá a vnímá své snížení společenského uplatnění/pracovní schopnost o nejméně 25 %. Žalobce bude pobírat příjem 40 000 Kč čistého měsíčně v budoucích 20 letech, které žalobci zbývají odpracovat do důchodového věku starobního důchodu. Při snížení pracovní schopnosti o 25 % by tak žalobce utratil z průměrného měsíčního příjmu 40 000 Kč částku ve výši 10 000 Kč měsíčně, což za dobu 20 let práce činí celkovou peněžitou náhradu (zadostiučinění) za ztížení společenského uplatnění v uvedené výši. Dále žalobce nárokuje částku 1 920 000 Kč jako bolestné za vytrpěné tělesné utrpení - fyzické bolestné z důvodu potíží s hybností, dýcháním v důsledku uvedeného onemocnění. Naposledy pak žalobce nárokuje bolestné za vytrpěné duševní utrpení – psychické bolesti za akutní psychické vypětí, ztíženou adaptaci, chronický stav, a to ve výši 180 000 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 3.2.2022.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne 3.2.2022 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 500 000 Kč a náhradu škody na zdraví ve výši 5 000 000 Kč v souvislosti s nakažením onemocnění Covid-19 ve Věznici [adresa]. Žalovaná po projednání tento nárok neshledala jako opodstatněný, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 21.6.2022. K věci samé žalovaná nejprve odkázala na nutnost kumulativního naplnění odpovědnostních předpokladů v podobě nesprávného úředního postupu, vzniku újmy a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy a dále uvedla, že [právnická osoba] na epidemiologickou situaci reagovala již na samém počátku a k zajištění plnění úkolů Vězeňské služby ČR a minimalizace šíření nákazy přijala desítky opatření. Opatření přijatá Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR byla v praxi aplikována napříč všemi organizačními jednotkami Vězeňské služby ČR, tj. včetně Věznice [adresa]. V rámci šetření dané věci byli příslušníci Vězeňské služby k věci vyslechnuti a všichni shodně uvedli, že dodržovali veškerá přijatá opatření a na dodržování těchto opatření dohlíželi. Tato opatření spočívala zejména v dezinfikování rukou odsouzeným před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na aktivitu nebo z aktivity, dezinfikování prostor, ve kterých se nacházejí vězněné osoby, včetně cel a ložnic, dále v používání ochranných pomůcek na různých stupních ochrany atd. Plnění přijatých opatření podléhalo kontrolám, na kterých se podíleli jednak inspektoři dozorčí služby, speciální pedagogové a zároveň i vedení oddělení výkonu trestu, přičemž ve stanoveném období nebylo zjištěno žádné pochybení zaměstnance věznice. Žalobce o tvrzených pochybeních nikoho neinformoval, pouze si činil své vlastní záznamy, které až následně předal k dalšímu šetření. Také podle Věznice [adresa] v době prošetřování věznice nedisponovala žádnými konkrétními informacemi o zdravotních problémech žalobce, tento nedoložil žádné zdravotní záznamy, které by uvedené tvrzení jakkoliv prokazovaly. Z důvodu absence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu má žalovaná za to, že podaná žaloba je neopodstatněná.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne 3.2.2022 uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu škody a náhrady škody na zdraví ve výši 5 500 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu zaměstnanců a dozorců vězeňské služby ve Věznici [adresa] v podobě nedodržování hygienických opatření v souvislosti s pandemií Covid-19. Žalovaná po předběžném projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 21.6.2022.

5. Z výslechu žalobce soud zjistil, že v uvedeném období byly oddíly ve věznicích izolované, v té době neprobíhaly žádné návštěvy, neprobíhaly ani osobní konzultace s advokáty. Jednání na soudech se rušila, tudíž neprobíhaly eskorty, nesmělo se chodit na výchovné aktivity apod. Pokud jde o přijatá opatření, vězni i dozorci měli nosit roušky po celé věznici, dozorci měli chodit s postřikem a několikrát za den stříkat namáhané plochy jako kliky u oken a dveří, telefonní automat apod. Při opuštění oddílu a při návratu zpět měl být u vězňů proveden postřik rukou, což prováděl vychovatel dezinfekcí, kterou měl k dispozici. Vězni sami dezinfekci k dispozici neměli, neboť jí konzumovali. Tato opatření byla vyvěšena na nástěnce oddílu. Do karanténního oddílu, kam byli umístěni nakažení odsouzení, chodili dozorci ve skafandrech, v rukavicích apod. Vězni opatření nosit roušky dodržovali, protože jinak se jednalo o kázeňský přestupek a byli za to potrestáni formou kázeňského trestu. Dozorci, ač měli nosit roušky, toto porušovali (asi v 70 %). Také v předmětné době porušovali i opatření v podobě nástřiku anticovidovým přípravkem namáhané plochy ve společných, konkrétně ve dnech a v časech, které specifikoval ve své žalobě. Nošení roušek se hlídalo, všude byly kamery, dohlíželi na to dozorci, inspektor dozorčí služby, vrchní inspektor. Občasně byli někteří vězni zaznamenáni, že vyšli z pokoje na chodbu a neměli nasazenou roušku, kde tato povinnost byla. Žalobce podával stížnost z důvodu nedodržování opatření, která byla vyvěšena na nástěnce, konkrétně, že nebyly prováděny postřiky společných prostor dezinfekcí. Také opakovaně žádal o pohovor s vedoucím výkonu trestu nebo s ředitelem, popřípadě s pedagogem či vychovatelem. Osobně s ním přes katr řešil situaci zástupce výkonu vedoucího trestu nadp. [jméno FO]. Před datem 18.1.2021, kdy byl zjištěn první případ onemocnění Covid-19 na jejich oddílu, zaznamenal, že kolem tohoto data onemocněli i tři dozorci. Jinak dozorci byli testováni při vstupu antigenním testem, nicméně například dozorce, který byl pozitivně testován na Covid-19, s nimi mohl přijít do styku ještě předtím, než byl pozitivně otestován. Podle žalobce mohl být tímto způsobem Covid-19 na jejich oddíl zavlečen, tj. pokud dozorci neměli roušky, nebo rukavice a nedělali předmětné postřiky, mohli onemocnění do oddílu přenést. Žalobce, pokud zaznamenal, že některý dozorce neměl roušku, nebo jim nedezinfikoval ruce při odchodu z oddílu, na to upozornil. Žalobce docházel před vypuknutím onemocnění na jejich oddílu na pracoviště, avšak ani zde s nikým jiným kromě dozorců do styku minimálně měsíc před 28.1.2021 nepřišel. [adresa] společných prostor a cel prováděli sami vězni.

6. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že v rozhodném období od 18.1.2021 do 28.1.2021 působil ve Věznici [adresa] jako vedoucí oddělení výkonu trestu. Proticovidová opatření se plnila již od počátku epidemie Covid-19 tj. od únoru 2020 a tato víceméně kopírovala vládní opatření, popřípadě opatření Ministerstva zdravotnictví. Věznice měla své krizové štáby, které protiepidemická opatření realizovala. Svědek konkrétně byl členem protiepidemické komise nebo krizového štábu. V té době se jednalo o desítky opatření, již si nevybavil, v jakém konkrétním období, jaká konkrétní opatření byla. Obecně se dezinfikovaly kliky, podlahy atd. Preventivní opatření na oddělení výkonu trestu ze dne 13.1.2021 sepisoval, jednalo se o opatření pro osoby ve výkonu trestu i pro zaměstnance. Dezinfekce na ruce přímo na oddělení přítomna nebyla, touto vždy disponoval konkrétní zaměstnanec věznice, který postřik rukou prováděl. V souvislosti s oddílem E si svědek nevybavil, kdo to měl na starost. V covidovém období byla zaznamenána určitá pochybení ze strany zaměstnanců věznice, v tomto směru probíhala i kázeňská opatření. Nedokázal si přesně vybavit, zda to konkrétně bylo na oddíle E, kde byl umístěn žalobce, neboť věznice má celkem 90 oddílů. Uvedená pochybení byla zjištěna na základě kontrolní činnosti, kterou činili nadřízení zaměstnanci např. dozorčí inspektoři apod. Při kontrole, kterou provádělo Generální ředitelství Vězeňské služby, žádná pochybení zjištěna nebyla. Kázeňské opatření bylo činěno tak, že buď se u příslušného zaměstnance učinil zápis do hodnotícího listu, což činil on nebo vedoucí oddělení, nebo se zaměstnancem bylo vedeno správní řízení v pravomoci ředitele věznice. Svědek se nevybavil, že by ze strany vězňů byly nějaké stížnosti na nedodržování opatření (toto však nebylo v jeho pravomoci). Preventivní opatření na oddělení výkonu trestu ze dne 13.1.2021 platila pro příslušníky dozorčí služby, vychovatele, speciální pedagogy, speciální pracovníky, prostě pro všechny, kdo se pohybovali na oddílech. Nicméně každý vedoucí oddělení vydával ještě svá opatření. Činnosti, které byly prováděny v souvislosti s hygienou, tj. dezinfekce prostor oddílu byly zaznamenány ve speciálních formulářích. Tento zápis do formulářů však byl činěn nad rámec toho, co požadovalo Generální ředitelství Vězeňské služby. Úklid na oddílech (viz specifikace pod bodem 5 opatření ze dne 13.1.2021) s ohledem na jeho četnost mohl trvat řádově v minutách. Mytí společných prostor, tj. mytí podlah, mytí katru bylo prováděno vždy najednou a úklid prováděli sami vězni, dozorci nad tímto měli kontrolu. Svědek nevěděl, zda vychovatel byl vždy přítomen po celou dobu úklidu, popř. jakým způsobem probíhala kontrola úklidu, nicméně vychovatel měl povinnost zajistit, aby úklid byl vykonán (popř. dozorce nebo jiný zaměstnanec). Nástřiky namáhaných prostor desinfekcí činil příslušný dozorce, tento i přidával dezinfekci do vody za účelem mytí podlahy, což poté realizovali vězni. V určitých obdobích v době covidové pandemie byly u odsouzených zakázány osobní návštěvy, nekonaly se dálkové eskorty, vězni, kteří byli zaměstnaní do zaměstnání nechodili. Nástřiky dezinfekce na rukou vězňů se prováděly, když vězni opouštěli a vraceli se na oddíl (např. za účelem stravy nebo pohovoru, popř. zdravotní prohlídky). Svědek si nevybavil, že by v souvislosti s tímto byly řešeny nějaké stížnosti vězňů.

7. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že tento byl s žalobcem přímo na cele ve výkonu trestu odnětí svobody ve [adresa]. Předtím, než u nich na cele propuklo onemocnění Covid-19 žádná protiepidemická opatření dodržována nebyla. Neprovádělo se utírání katru, ani se neutíraly kliky apod. Tato opatření byla v podstatě zavedena až poté, co u nich na cele Covid - 19 propukl. Poté se přijatá opatření dodržovala jen částečně, např. postřik rukou při odchodu nebo příchodu na oddíl prováděli dozorci, ne však nijak pravidelně. Roušky a respirátory nosili dozorci i další zaměstnanci. Vězni si stěžovali na nedodržování opatření u hlavního vychovatele, avšak bez výsledku, žádnou oficiální stížnost na nedodržování opatření jako žalobce, nepodával. Rovněž i postřik společných prostor, klik, telefonického automatu, neprobíhal pravidelně (určitě ne čtyřikrát denně). Do mycích přípravků na úklid cel a společných prostor dezinfekce přidávána nebyla. Nevzpomenul si, zda se podepisovala evidence úklidů, on určitě, když měl službu na úklid, nepodepisoval, že úklid provedl (poté, co byla svědkovi dána k nahlédnutí příloha týkající se evidence úklidů na oddílu E, sdělil, že záznamy o úklidu na oddílu visely, tyto se však daly podepsat dopředu, popř., pakliže to někdo zapomněl podepsat, tak i zpětně, pozn. soudu). Svědek nevěděl, jak důkladně byl úklid proveden, pokud byl tento v záznamu zaznamenán. Úklid probíhal cca dvakrát denně - ráno a večer.

8. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek sdílel v rozhodném období s žalobcem ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici [adresa], pokoj (celu). Nejprve onemocněli na jejich oddílu dva lidé, později měli Covid-19 v podstatě všichni. V té době byla opatření taková, že na oddílu chodili dozorci v plexisklových maskách, respirátorech, stříkali po odsouzených dezinfekcí a nutili je nosit roušky. Opatření se dodržovala, prováděl se úklid společných prostor dezinfekčními prostředky, vězňům při odchodu a příchodu na oddíl byly stříkány dozorcem ruce dezinfekcí. Dozorce měl dezinfekci u sebe, volně přístupná z důvodu, že by ji vězni vypili, nebyla. [adresa] s desinfekcí probíhal v podstatě pořád, tento prováděli sami vězni, dozorci jim do vody přidávali dezinfekci, která byla ve zvláštní uzavřené místnosti. Standardně se vytíralo ráno a večer, v období Covidu-19 si bližší podrobnosti ohledně úklidu svědek již nevybavil. Svědek si také nevybavil stížnosti některých vězňů na nedodržování opatření, možnou nespokojenost ze strany některých vězňů v souvislosti s jejich nedodržením, připustil. Nevěděl, zda v souvislosti s dodržováním opatření byla ve věznici činěna nějaká šetření. Opatření v souvislosti s Covid-19 ze strany dozorců podle svědka dodržována byla, rovněž tak postřik rukou dezinfekcí při opuštění a návratu na oddíl. [adresa] cel a společných prostor probíhal tak, že se stíraly podlahy a utíral prach, tento prováděli všichni vězni na oddílu a trval asi půl hodiny. Nevěděl, zda se provedení úklidu nějak zaznamenávalo. V průběhu dne chodili jednotliví dozorci na oddíl a stříkali namáhané plochy dezinfekcí – např. kliky apod. Všichni dozorci také vyžadovali po odsouzených nošení roušek. Dozorci je nutili, aby měli roušku nasazenou řádně na nos a ústa, např. svědek, když měl nasazeny brýle a měl roušku na nose, brýle se mu zamlžovaly, tudíž si dával roušku pod nos, což mu bylo od dozorce vytknuto. Na daný pokyn si proto roušku nasadil i na nos, avšak když ušel pár metrů a zjistil, že se na něj již dozorce nedívá, si dal opět roušku pod nos. Když žalobce onemocněl nemocí Covid-19, stěžoval si na to, že ztratil čich, svědek si však nevybavil, že by poté, když nemoc u žalobce odezněla, si tento stěžoval na nějaké zdravotní obtíže v souvislosti s prodělaným onemocněním.

9. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že byl ve výkonu trestní odnětí svobody ve Věznici ve Stráži pod [adresa] se žalobcem, přímo na oddílu v době, kdy tam propuklo onemocnění Covid-19. Opatření v souvislosti s onemocněním Covid-19 byla zavedena, měl být prováděn zvýšený úklid, postřiky namáhaných prostor dezinfekcí, což měli dělat dozorci a dále dozorci měli stříkat vězňům ruce desinfekci při opuštění či při návratu na oddíl. Tato opatření dodržována nebyla, resp. dodržovali je jen někteří dozorci. V dané době se mělo zvýšeně uklízet s přidáním desinfekčního prostředku, konkrétně 4x denně. Dozorci však dezinfekční prostředek proti Covid-19 vězňům do vody nepřidávali, tudíž cely byly uklízeny pouze čistou vodou, popř. s pomocí mýdla. Dezinfekční přípravek dozorci odmítali do vody přidávat z důvodu, že by museli tahat z kanceláře pětilitrový kanystr, v němž dezinfekce byla, což se jim nechtělo, tudíž bylo vězňům řečeno, aby si přidali do vody jiné mycí prostředky. Ani katr nebyl dezinfikován, před něj bylo dáno pouze plexisklo. Jednotlivá opatření byla vyvěšena na nástěnce. Nošení roušek dozorci dodržovali. Opatření byla ze strany vězňů dodržována, ne už tak ze strany dozorců, kteří neměli zájem na tom, opatření dodržovat. Někteří vězni, mezi které svědek také patřil (cca 7 vězňů, mezi které patřil i žalobce), si opakovaně stěžovali, tj. psali stížnosti a žádosti o nápravu. Stížnost byla vyřízena tak, že vedoucí oddělení přišel za vězni na oddíl a přes katr jim sdělil, že opatření budou ze strany dozorců dodržována. Poté opět opatření dodržována nebyla. Stěžovali si také vychovateli [jméno FO], tento je následně odkázal na vedoucího výkonu trestu, tomu pak psali písemné stížnosti. V té době byla veškerá práce vězňů mimo věznici zastavena, byly zakázány návštěvy, tudíž onemocnění Covid-19 do věznice se muselo dostat od dozorců, kteří chodili domů.

10. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento je zaměstnán ve Věznici [adresa] od roku 2010 jako vychovatel. Žalobce si z jeho pobytu v tomto vězení pamatuje. V souvislosti epidemií Covid-19, konkrétně v lednu 2021 byla ve Věznici [adresa] přijata opatření taková, že zaměstnanci i odsouzení museli nosit roušky, odsouzení si vždy při pohybu z oddílu, když odcházeli nebo se vraceli, museli dezinfikovat ruce, což jim prováděli zaměstnanci věznice. V uvedené době se zvýšeně uklízelo, když standardně se uklízí dvakrát až třikrát denně. Do kýblu s vodou určenou na úklid, se vždy přidával dezinfekční prostředek, kterým se povrchy ploch stíraly, což bylo v uvedené době asi čtyřikrát denně. [adresa] prováděli sami vězni, dezinfekci do vody přidávali zaměstnanci věznice, tedy i svědek. Dozorci také prováděli desinfekci namáhaných ploch, tj. klik u dveří a oken u jednotlivých ložnic vězňů. Tento postřik byl prováděn vždy při kontrole, na kterou chodil dozorce jedenkrát za hodinu a při té příležitosti vždy vydezinfikoval kliky. Katr se nijak speciálně nedezinfikoval, při úklidu se otíral. Dezinfekční prostředky na úklid se fasovaly v pětilitrových kanystrech, z těchto se pak odlévaly do menších lahví a tuto si pak rozdělili vězni mezi sebou; tento prostředek se přidával do vody na úklid. Svědek vyloučil, že by tento přípravek nebyl do vody na úklid přidáván. Poté, když vězni douklízeli svůj prostor, se to již nekontrolovalo, resp. provedení úklidu mohlo být odkontrolováno například pomocí kamer. Postřiku klik a namáhaných ploch podle svědka prováděn byl, což i viděl (od katru), nicméně přímo s dozorcem za účelem nástřiku desinfekce nechodil. Opatření se tedy striktně dodržovala, včetně postřiku namáhaných ploch. Svědek naopak upozornil na to, že někteří vězni si stěžovali „že je pořád stříkají“. Svědek si nevybavil, že by v té době byla podávána vězni stížnost, že opatření nejsou dodržována. V daném období vždy ráno při nástupu do práce se dělala u zaměstnanců vstupní prohlídka, resp. zaměstnanec se vždy testoval. V případě, že byl zaměstnanec pozitivní na Covid-19, odcházel domů, do věznice k vězňům se vůbec nedostal. Svědek si nevybavil, že by někdo ze zaměstnanců byl kázeňsky řešen v souvislosti s nedodržováním protiepidemických opatření. Zaměstnanci věznice nosili roušky, ze strany vězňů docházelo k porušování tohoto opatření, na což byli vězni ze strany dozorců vždy upozorněni.

11. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento je zaměstnán ve Věznici [adresa] od roku 2014, na pozici zástupce vedoucího působí od roku 2018. Opatření v souvislosti s pandemií Covid-19 bylo bezpočet, jednalo se o nařízení z Generálního ředitelství Vězeňské služby. Zaměstnanci i odsouzení byli povinni nosit roušky (tito, když opustili ložnici), měli hlásit případné příznaky nemoci, nebo když se dostali do kontaktu s nemocnou osobou. Zaměstnanci nošení roušek dodržovali, naopak ze strany vězňů někdy docházelo k porušení této povinnosti, což se řešilo formou upozornění či tzv. negativního výkonu trestu odnětí svobody. Při opuštění a při návratu na oddíl docházelo u odsouzených k dezinfekci rukou, kterou prováděli zaměstnanci. Jedenkrát byl v této souvislosti řešen zaměstnanec, který nástřik neprovedl (pan [jméno FO]). Toto se zjistilo buď na základě zhlédnutí kamerového systému, popř. jiným způsobem, toto si již svědek nevybavil. Svědek si nevybavil, že by si vězni stěžovali, že by postřiky dezinfekcí nebyly prováděny, naopak si vězni stěžovali na to „že je pořád stříkají“. Také se na oddílu prováděl zvýšený úklid – čtyřikrát denně. Při úklidu společných prostor a cel se do vody na úklid přidával dezinfekční prostředek na alkoholové bázi, což přidával příslušný příslušník vězeňské služby a poté vězni s touto vodou činili úklid. Svědek neměl povědomí o tom, že by některý ze zaměstnanců odmítl vězňům přidat do vody dezinfekční prostředek, nebo že by se vězni místo dezinfekčního prostředku dávali do vody svoje mýdla či jiné mycí prostředky. Standardně se tento úklid prováděl vodou s jarem. Dezinfekce byla v kanystrech s obsahem pět litrů, pro tento kanystr zaměstnanec vždy došel, následně se z něho odlévala dezinfekce do vody. Svědek osobně kontrolu, zda skutečně vězni úklid provedli či nikoliv, nečinil. V předmětné době se také stříkaly kliky dveří, u oken a namáhané plochy. Tento postřik prováděl 4x denně dozorce. Provedení postřiků dozorci zaznamenávali do knihy o průběhu služby. Postřik dozorci dělali v rámci kontroly oddílu, přičemž svědek netušil, jak dlouho mohlo provedení postřiku namáhaných ploch trvat. Svědek neměl žádné povědomí o tom, že by postřiky těchto ploch prováděny nebyly, nebo že by si některý z vězňů stěžoval, že činěny nejsou. Kázeňské provinění zaměstnanců řešil major [adresa] a několik kontrol měsíčně bylo zaměřeno na dodržování opatření v souvislosti s Covid-19. Kontrolní činnost se týkala například toho, zda vězni nosí řádně roušky, zda se prováděl postřik namáhaných prostor, což se provádělo pomocí kamerového systému, kde bylo vidět, zda dozorce postřik prováděl či nikoli. Při této kontrole neshledal žádné provinění zaměstnanců. Katr byl vězni umýván v rámci úklidu společných prostor, tj. chodeb a cel. Jednotlivá opatření, která byla aktuálně platná, vždy visela v oddílu na nástěnce.

12. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek je zaměstnán ve Věznici [adresa] od 1.9.2011, nejprve do 1.4.2024 působil jako dozorce, aktuálně vykonává práci strážného. Svědek žalobce zná, neboť v uvedené době působil jako dozorce i na oddílu E. Svědek si již konkrétně nevybavil, jaká všechna opatření v té době, kdy na oddílu propuklo onemocnění Covid-19 byla. Vybavil si, že vězňům se dezinfikovaly ruce při odchodu a příchodu na oddíl, což prováděl vychovatel nebo dozorci. Dozorci také třikrát až čtyřikrát denně dezinfikovali kliky u oken a dveří ve společných prostorách, což se zapisovalo do knihy úklidů služeb. V této souvislosti se prováděla i náhodná kontrola pomocí kamerového systému. Za účelem úklidu společných prostor a cel se vězňům přidávala dezinfekce do vody. Realizaci úklidu měl na starost vychovatel, úklid probíhal třikrát až čtyřikrát denně. V uvedené době byla povinnost nosit roušky, jak ze strany zaměstnanců věznice, tak ze strany vězňů. Svědek neměl žádné povědomí o tom, že by nebyla opatření ze strany dozorců činěna. V této souvislosti probíhaly kontroly ze strany inspektora dozorčí služby každou noční směnu, kdy se náhodně vybral nějaký oddíl ke kontrole. V uvedené době brali všichni onemocnění Covid-19 vážně a svědek vyjádřil přesvědčení, že by si nikdo nedovolil opatření nedodržovat. Svědek si nevzpomněl, že by si někteří vězni stěžovali, že zavedená opatření nebyla dodržována, naopak jim bylo nepříjemné stříkání dezinfekcí ať již na ruce, či postřiky na namáhané prostory. Vězni si stěžovali, že jim dezinfekce smrdí. Katr se omýval vždy v souvislosti s úklidem společných prostor. Vězni činili kompletní úklid, tj. stírali podlahy jak v ložnicích, tak v chodbě, kuřárně, kulturní místnost, WC a koupelně. Svědek přímo nad vězni nestál a nekontroloval, zda byl úklid proveden. Svědek nevěděl nic o tom, že by vychovatel odmítnul přidat vězňům za účelem úklidu do vody dezinfekční prostředek. Vězni, kteří neměli dobře nasazenou roušku, tj. neměli jí na nose, na to byli upozorněni dozorci, pokud proti tomuto upozornění měli výhrady, či neuposlechli, byli kázeňsky řešeni. Svědek si vybavil, že úklid se zapisoval do evidence úklidů, nicméně toto měl na starost vychovatel oddílu.

13. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je zaměstnán ve Věznici [adresa] jako dozorce od 1.8.2018 a v období ledna 2021 působil jako dozorce na oddělení E. K jednotlivým opatřením uvedl, že v dané době se musely nosit respirátory nebo roušky, vězňům se stříkala dezinfekce na ruce, když opouštěli nebo se vraceli na oddíl. Také se dezinfikovaly kliky v ložnicích vězňů a další namáhané prostory. Postřik se prováděl čtyřikrát denně a činili jej dozorci. [adresa] společných prostor měli na starost vychovatelé, do vody se vždy přidávaly úklidové prostředky, konkrétně to byl Anti-covid, tj. dezinfekce. Tato dezinfekce se nedávala vězňům přímo do rukou, svědek však již nevěděl, kdo konkrétně jim dezinfekci do vody přidával. [adresa] společných prostor činili sami vězni, avšak při úklidu nad nimi nikdo z dozorců nestál a nekontroloval je. Občasně dozorci namátkou prostory prošli, zda byl úklid proveden či nikoliv. Svědek si nevzpomněl, že byla vedena evidence úklidů. Svědek také nevěděl nic o tom, že by v předmětné době nebyla tato opatření dodržována nebo, že by někdo ze zaměstnanců odmítl nalít do vody dezinfekční prostředek, nebo že by nebyl prováděn vězňům postřik rukou apod. Podle svědka opatření dodržovali všichni. V souvislosti s nošením respirátorů či roušek, byli někdy vězni od dozorců napomínáni, aby si respirátor či roušku nasadili správně. Svědek nevěděl nic o tom, že by některý z dozorců byl kázeňsky řešen z důvodu, že by uvedená opatření nedodržoval, rovněž si nevybavil, že by si vězni stěžovali, že opatření nejsou ze strany dozorců dodržována V určitém období, byly ve věznici návštěvy úplně zakázány. Eskorty jezdily jen v akutních případech, například za účelem lékařského ošetření (do nemocnice), jinak neprobíhaly. Před vstupem do zaměstnání se zaměstnanci vždy testovali, svědek připustil, že vězni mohli chytnout Covid-19 od dozorců.

14. Soud provedl dokazování přípisem [právnická osoba] ze dne 5.10.2021 (postoupení podání odsouzeného [adresa]), přípisem [právnická osoba] ze dne 24.8.2021 (postoupení části podání odsouzeného [adresa]) a dopisem Vězeňské služby – Věznice [adresa] ze dne 25.4.2023. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce s dalšími odsouzenými ([jméno FO], [právnická osoba], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO]) podali stížnost řediteli Věznice [adresa] z důvodu nedodržování hygienických opatření a nařízení vlády v souvislosti s pandemií Covid – 19 ze strany příslušníků a zaměstnanců Vězeňské služby ČR ve Věznici [adresa]. Žalobce také podal trestní oznámení na tři zaměstnance Vězeňské služby, mj. na [jméno FO], z důvodu, že tento měl vyhrožovat jednomu z odsouzených polské národnosti. Policejní orgán GIBS po prošetření věci zjistil, že žalobce a odsouzený [Anonymizováno] v měsících červen a srpen 2021 se snažili za použití nátlaku na zaměstnance věznice, formou hladovky, stížnosti na vychovatele apod. prosadit své zájmy (žalobce chtěl přemístit do jiné věznice), přičemž ze záporně vyřízených žádostí, žalobce a odsouzený [Anonymizováno] vinili vychovatele [jméno FO]. Z provedeného šetření GIBS nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě kterých bylo možné dojít k závěru o spáchání trestního činu příslušníkem nebo zaměstnancem uvedené věznice a věc proto byla Policejním orgánem GIBS postoupena Věznici [adresa] k dalšímu opatření.

15. Vězeňská služba ČR (dále také jen VS ČR) podle sdělení ředitele Věznice [adresa] reagovala na epidemiologickou situaci od počátku. K zajištění plnění úkolů Vězeňské služby a minimalizace šíření nákazy přijímala věznice opatření, která byla projednávána a schvalována v rámci jednání krizového štábu Generální ředitelství Vězeňské služby ČR a tato bylo podle vývoje epidemiologické situace přijímána či rušena ustanovenou Protiepidemickou komisí Generálního ředitelství VS ČR. Opatření byla v praxi aplikována napříč všemi organizačními jednotkami VS ČR, včetně Věznice [adresa].

16. Ze spisu Věznice [adresa], sp. zn. [Anonymizováno], konkrétně zprávy o šetření ze dne 13.10.2021(bod [právnická osoba].1 a 2.1, 4.1.3.2 a 4.1.3.3), vyřízení stížnosti ze dne 13.10.2021, žádosti o odškodné za nakažení koronavirem za trvalé následky po koronaviru ze dne 29.7.2021, žádosti o odškodné za nakažení koronavirem od dalších odsouzených /konkrétně [právnická osoba], [jméno FO], [jméno FO], Boris Lipczynski, [jméno FO] (čl. 19 až 34)/, předžalobní výzvy ze dne 13.8.2021, zprávy [právnická osoba] ze dne 28.1.2021, záznamu o stížnosti ze dne 7.9.2021, stanoviska vedoucího oddělení trestu ke stížnosti odsouzených ze dne 21.9.2021, záznamu o kontrole plnění přijatých opatření – dezinfekce na ubytovně dne 26.1.2021 má soud za osvědčené, že Věznice [adresa] šetřila stížnost žalobce a dalších shora vyjmenovaných odsouzených podanou dne 13.8.2021 na nedodržování protiepidemicých opatření zavedených ve věznici, konkrétně, že nebyl dozorci, kteří měli aktuálně službu, proveden postřik společenských prostor, klik dveří a telefonních automatů přípravkem Anti-Covid ve dnech 22.1.2021 – 29.1.2021 a dále, že nebyl prováděn postřik rukou odsouzeným ve dnech 26. 1. 2021 až 29.1.2021 při opuštění a návratu na oddíl, konkrétně pak, že [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci dne 25.1.2021 při opuštění a návratu na oddíl, neučinil postřik rukou desinfekcí. Stížnost odsouzených byla Vězeňskou službou ČR vyhodnocena jako nedůvodná, neboť nebylo v činnosti zaměstnanců Vězeňské služby ČR, Věznice [adresa] shledáno pochybení ani porušení platných právních norem, interních předpisů a opatření přijatých Vězeňskou službou ČR k zabránění šíření onemocnění Covid -19. Šetřením bylo zjištěno, že dozorci uvedená opatření řádně plnili, včetně nošení stanovených ochranných pomůcek a tvrzení stěžovatelů se tak nezakládala na pravdě. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by vychovatel [tituly před jménem] [jméno FO] neprovedl u žalobce dne 25.1.2021 řádnou desinfekci rukou při opuštění a návrhu na oddíl. Z provedeného šetření rovněž vyplynulo, že všichni stěžovatelé (tj. 6 odsouzených) udávali v souvislosti s onemocněním Covid – 19 stejné obtíže (trvalé následky), konkrétně obtíže s dýcháním a bolesti kloubů. Přehled přijatých opatření Vězeňskou službou ČR – Generálním ředitelstvím v souvislosti s pandemií Covid – 19 byl v uvedeném období, mj. takový, že: 1) vězněné osoby byly povinny si desinfikovat ruce vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity (zavedeno od 1.7.2020), 2) pravidelně dezinfikovat prostory, ve kterých se nacházejí vězněné osoby, včetně jejich cel a ložnic– desinfekce klik dveří a oken 4x denně (prováděli dozorci) (zavedeno od 5.11.2020), 3) mytí podlah 4x denně (prováděli odsouzení), mytí vstupního katru 3x denně (prováděli odsouzení), 4) úklid společných prostor 4x denně (prováděli odsouzení). Z šetření dále vyplynulo, že porušení konkrétních zmíněných povinností v daných dnech a časech viděl osobně pouze žalobce; ostatní stěžovatelé odkazovali buď na písemné podání (odsouzený [Anonymizováno]), příp. na kamerové záznamy (ods. [jméno FO] a [jméno FO]) nebo odpovídali vyhýbavě (ods. [jméno FO]) či uvedli, že neplnění povinností neregistrovali (ods. [jméno FO]). Uvedení odsouzení také porušení povinností nehlásili ihned poté, co k nim došlo, nýbrž až s delším odstupem času, přičemž kamerové záznamy z uvedených dní byly již smazány, neboť jejich archivace trvá většinou 3 – 4 týdny. Dále bylo šetřením zjištěno, že odsouzený [jméno FO], který tvrdil, že pochybení dozorců hlásil vedoucímu oddělení výkonu trestu [tituly před jménem] [adresa] a jeho zástupci [tituly před jménem] [právnická osoba], ve skutečnosti tato pochybení nehlásil, neboť uvedené nebylo zaznamenáno ve vězeňském informačním systému, kam se pohovory zaměstnanců s odsouzenými zaznamenávají. Dne 18.1.2021 byl na doporučení lékaře metodou PCR testován na Covid – 19 odsouzený [jméno FO] z oddílu E (tento konkrétně nejevil příznaky infekčního onemocnění) a dne 19.1.2021 byl jeho test vyhodnocen jako pozitivní (jednalo se o první případ výskytu tohoto onemocnění ve Věznici [adresa]). Po zjištění pozitivity byl ihned separován z kolektivu ostatních odsouzených a byl umístěn do izolace. Následně dne 21.1.2021 byla pozitivita zjištěna i u odsouzeného [adresa], který byl rovněž umístěn do izolace. Dne 28.1.2021 bylo provedeno testování PCR metodou na oddíle E, kde byl umístěn i žalobce, přičemž u 24 odsouzených bylo prokázáno onemocnění Covid – 19 a byla realizována karanténa až do 8.2.2021. Všichni nemocní z oddílu E byli přesunuti do izolace na oddíl L. Žalobce byl pozitivně testován na Covid 19 dne 28.1.2021.

17. Přílohou týkající se opatření Covid (konkrétně bod 39 a bod 26), záznamem o stížnosti ze dne 5.10.2021, ze dne 24.9.2021, ze dne 23.9.2021 a ze dne 27.9.2021 (výpověď [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]), přehledem realizace dezinfekce ubytovny č. [hodnota] v období od 22.1. do 29.1.2021, evidencí úklidů na oddíle E dne 26.1.2021, záznamem o stížnosti ze dne 6.10.2021 – [tituly před jménem] [jméno FO], záznamem o stížnosti ze dne 23.4.2021 – [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly před jménem] [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO], zápisem z jednání protiepidemické komise ze dne 29.1.2021 (konkrétně bod I. a III.), včetně přílohy testovaných osob a přílohou osob pozitivních na Covid-19 má soud za prokázané, že v rámci šetření stížnosti žalobce a dalších odsouzeních, které prováděla Věznice [adresa] byli vyslechnuti zaměstnanci věznice [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří potvrdili, že přijatá opatření dodržovali a také dohlíželi na to, aby byla dodržována i ze strany odsouzených – řádné nošení roušek přes ústa i nos, aby tito věnovali zvýšenou pozornost při úklidu a mytí podlah, katru, společných prostor atd. (což uvedl např. [jméno FO]). Vychovatel [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci vyjádření ke stížnosti žalobce sdělil, že postřik rukou u žalobce přípravkem Anti-covid realizoval a tvrzení žalobce se nezakládá na pravdě. V rámci šetření bylo také zjištěno, že odsouzený [jméno FO] si nikomu nestěžoval, že by byla nedostatečně aplikována dezinfekce na oddělení E a nikoho z řad zaměstnanců věznice o tom bezprostředně neinformoval. Ubytovna č. 2 (oddíl L) byla v období od 22.1.2021 do 29.1.2021 desinfikována 4x denně, konkrétně prap. [jméno FO], prap. [jméno FO], prap. [jméno FO], pprap. [jméno FO], prap. [jméno FO] a prap. [jméno FO], jak vyplývá z přehledu realizace desinfekcí. V období od 22.1.2021 až 27.1.2021 byl prováděn úklid společných prostor, konkrétně chodby, vstupního katru na oddíl, klik u všech dveří, kuřárny, kulturní místnosti, umývárny a sprch a WC vždy určenou službou, která sestávala z konkrétně určených odsouzených. V uvedených dnech byl úklid uvedených prostor činěn 4x denně, vyjma kulturní místnosti, kde byl úklid od 22.1.2021 do 24.1.2021 činěn 4x denně a od 25.1.2021 do 27.1.2021 jen 2x denně, vždy konkrétně odsouzeným [Anonymizováno].

18. Dále soud provedl dokazování seznamem odsouzených ubytovaných na oddílu E v období od 15.1.2021 do 28.1.2021 (příloha č. [hodnota]), seznamem příslušníků a zaměstnanců Věznice [adresa] konající službu či jinou práci na oddělení E v období od 15.1.2021 do 28.1.2021 (příloha č. [hodnota]), seznamem zaměstnanců Věznice [adresa] s onemocněním Covid 19 v období od 1.1.2021 do 28.2.2021 (příloha č. [hodnota]), zápisem z jednání protiepidemické komise Generálního ředitelství vězeňské služby dne 5.11.2020 ze dne 10.11.2020 (příloha č. [hodnota]), včetně opatření Covid 19 platné k 5.11.2020 (konkrétně bod 3 až 6, bod 9, bod 16, bod 18 až 19, bod 27 a 30, bod 31, 48 a 60), opatřením Covid 19 platných k 22.1.2021 - zápis z jednání protiepidemické komise ze dne 22.1.2021 (příloha č. [hodnota], konkrétně bod 14, 25, 29 a 41), zápisem z jednání protiepidemické komise Věznice [adresa] ze dne 16.9.2020 (příloha č. [hodnota], konkrétně bod II - různé), zápisem z jednání protiepidemické komise ze dne 7.10.2020 (příloha č. [hodnota], konkrétně bod II – různé), zápisem z jednáni protiepidemické komise ze dne 30.10.2020 (příloha č. [hodnota], konkrétně pokyny k oddílu „L“), zápisem z jednání protiepidemické komise ze dne 22.1.2021 (příloha č. [hodnota]), preventivním opatřením na oddělení výkonu trestu v souvislosti se zamezením šíření onemocnění Covid - 19 ke dni 13.1.2021 (příloha č. [hodnota], konkrétně bod 2, bod 3, 5). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že v období od 15.1.2021 do 28.1.2021 bylo na oddílu E ubytováno celkem [hodnota] odsouzených, mezi nimi i žalobce a další výše uvedení stěžovatelé. V témže období konali službu činnou práci na oddílu E tito příslušníci a zaměstnanci Věznice [adresa]: prap. [jméno FO], nstrm. [právnická osoba], prap. [jméno FO], prap. [jméno FO], prap. [jméno FO], nstrm. [adresa], prap. [jméno FO], nstrm. [jméno FO], prap. [jméno FO], nstrm. [jméno FO] prap. [právnická osoba], prap. [jméno FO], nstrm. [jméno FO], pprap. [jméno FO], pprap. [právnická osoba], prap. [jméno FO], nstrm. [jméno FO] a vychovatel [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho zastupující p. [jméno FO].

19. V období od 1.1.2021 do 28.2.2021 byli pozitivně testováni na onemocnění Covid-19 a s tím související nastoupenou karanténou a izolací celkem [hodnota] zaměstnanců Věznice [adresa].

20. Na základě jednání protiepidemické komise Generálního ředitelství Vězeňské služby ze dne 5.11.2020, byla k tomuto datu přijata opatření v souvislosti s epidemií Covid 19, mj.: a) při převzetí osoby do výkonu trestu vazební věznice mělo být zjištěno, zda tato osoba v posledních dvou týdnech byla v kontaktu s nakaženou osobou onemocněním Covid-19, měla mu být změřena teplota a v případě příznaků respiračního onemocnění měla být tato osoba izolována a vybavena rouškou, b) do odvolání nesměly být přijímány zahraniční návštěvy, c) nesměla být realizována exkurze do objektů Vězeňské služby ČR, d) měly být používány k usušení rukou namísto plátěných, výhradně papírové ručníky e) pokud při dodání vězněné osoby ze strany Policie ČR do výkonu trestu odnětí svobody nebo při nástupu takovéto osoby, pokud měla tato vězněná osoba teplotu 37 stupňů a vyšší, měla být umístěna na vyčleněnou infekční celu, f) v případě prokázání nemoci Covid-19 měla být vězněná osoba eskortována na Covid oddělení, g) pokud vězněná osoba byla Covid-19 pozitivní, nemohla se tato do výkonu trestu nebo vazebního výkonu od Policie ČR převzít a měla být přímo Policií ČR eskortována na Covid oddělení, h) měly být využívány i nadále všechny vhodné ochranné prostředky k výkonu služby (eskortní služba – roušky z nanovlákna, rukavice, brýle, dezinfekce; strážný, dozorčí služba a justiční stráž – roušky, rukavice, dezinfekce), ch) vždy po použití donucovacích prostředků i při běžném výkonu služby měla být provedena jejich dezinfekce (pouta, poutací opasek, předváděcí řetízky), i) pravidelně měly být používány dezinfekční prostředky na vstupech do věznice, j) pravidelně měly být dezinfikovány společné prostory pracoviště zaměstnanců, příslušníků a exponovaná místa stanoviště strážní služby, dozorčí služby a justiční stráže, k) do odvolání neměl být do věznice povolen vstup osobám, které nebudou používat ochranu dýchacích cest, l) všem osobám vstupujícím do věznice měla být při jejich vstupu měřena tělesná teplota bezkontaktním teploměrem, m) zaměstnanci a příslušníci Vězeňské služby ČR se měli pohybovat ve společných vnitřních prostorách při kontaktu s jinou osobou v roušce nebo ústence, n) ochrana dýchacích cest se nevyžadovala po dobu konzumace nápojů, potravin, kouření, případně u dalších činností, jejíž povaha ochranu dýchacích cest vylučuje, o) vězni byli povinni si dezinfikovat ruce vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity a vězněné osoby měly při opuštění cely nebo ložnice mít nasazenou roušku na ústech a nose, p) vstupy do organizačních jednotek vězeňské služby ČR dozorových státních zástupců, advokátů nebo obhájců a jejich osobní kontakt s vězněnými osobami měl být řešen v rámci zákonných podmínek a po domluvě jinou formou než osobním kontaktem s vězněnou osobou.

21. Tato opatření Covid-19 byla aktualizována k datu 22.1.2021, kdy mimo jiné podle nich měly být: a) využívány všechny vhodné ochranné prostředky k výkonu služby (eskortní služba – roušky z nanovlákna nebo respirátory třídy FFP2 a vyšší, rukavice, brýle, dezinfekce; srážní, dozorčí služba a justiční stráž – roušky, rukavice, dezinfekce), b) měly být používány dezinfekční prostředky na vstupech do prostor Vězeňské služby ČR (použití dávkovače na dezinfekci rukou), c) pravidelně měly být dezinfikovány prostory, ve kterých se nacházejí vězněné osoby, včetně jejich cel a ložnic a vězněné osoby byly povinny si dezinfikovat ruce vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity, d) vězněné osoby by měly mít při opuštění cely nebo ložnice nasazenou roušku na ústech a nosu, před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity byly povinny si vždy dezinfikovat ruce. S těmito opatřeními byli zaměstnanci věznice seznámeni při jednání protiepidemické Věznice [adresa] dne 16.9.2020 a ředitelem věznice byli vyzváni k důslednému dodržování všech přijatých opatření, zejména nošení roušek, dezinfekce a dodržování rozestupů. Pokyny k oddílu L (tj. izolace odsouzených), kam byli izolováni vězni z oddílu E, byli mimo jiné takové, že odsouzeným: 1) měly být dezinfikovány ruce vždy před vstupem a při odchodu z oddílu, 2) měly být dezinfikovány kliky dveří, vypínače a rychlovarné konvice vždy při kontrole příslušným příslušníkem, 3) měla být myta podlaha čtyřikrát denně, měl být myt vstupní katr čtyřikrát denně a měl být uklízen společný prostor čtyřikrát denně. Podle zápisu jednání protiepidemické komise ve Věznici [adresa] ze dne 22.1.2021 bylo do izolace umístěno 31 odsouzených, mimo jiné 20 odsouzených na oddíl L, přičemž v karanténě bylo celkem šest oddílů (i oddíl E). Preventivní opatření na oddělení výkonu trestu v souvislosti se zamezením šíření infekčního onemocnění Covid-19 k datu 13.1.2021 byla mimo jiné taková, že všem zaměstnancům oddělení výkonu trestu bylo nabídnuto šest kusů roušek, které bylo možné po sterilizaci používat opakovaně, byly dány k dispozici dezinfekční prostředky, a to jak běžné k dezinfekci rukou, tak i dezinfekci kanceláří. Zaměstnanci se měli pohybovat ve společných vnitřních i venkovních prostorách věznice v roušce, kterou měli mít nasazenou na obličeji (nosu a ústech), měli povinnost využívat i nadále všechny vhodné ochranné prostředky k výkonu služby – roušky, rukavice a dezinfekci a měli dezinfikovat ruce odsouzeným vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl případně na nebo z aktivity, konkrétně měla být provedena dezinfekce rukou dezinfekčním prostředkem – nástřikem.

22. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobce byl v roce 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici [adresa]. Dne 18.1.2021 v této věznici byla na oddílu E, kde byl umístěn i žalobce, pozitivně otestována osoba na Covid-19, konkrétně odsouzený [jméno FO], který byl ve společné ložnici s žalobcem. Následně byl na Covid-19 pozitivně testován odsouzený [jméno FO], rovněž z oddílu E. Tito byli izolováni a zbytek vězňů z oddílu měl nařízenou desetidenní karanténu. Dne 27.1.2021 bylo na oddíle E prováděno testování na onemocnění Covid-19 antigenním testem s negativním výsledkem u všech testovaných. Dne 28.1.2021 bylo na oddíle E provedeno testování vězňů pomocí PCR testů. Na základě vyhodnocení těchto testů byl žalobce téhož dne pozitivně testován na onemocnění Covid-19 a spolu s ním dalších 23 vězňů z oddílu. Poté byl tento oddíl přemístěn do izolace na oddíl L věznice na dobu 10 dnů, tj. do 8.2.2021. V souvislosti s opatřeními Covid-19 ze dne 29.6.2020 ve znění jejich aktualizace ke dni 5.11.2020 a 22.1.2021 byly vězněné osoby mj. povinny si dezinfikovat ruce vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity, přičemž tuto dezinfekci prováděl vždy zaměstnanec vězeňské služby, a to postřikem rukou vězně dezinfekcí. Dále vězni byli povinni při opuštění cely nebo ložnice mít nasazenou roušku na ústech a nosu a povinnost mít nasazenou roušku nebo respirátor měli i zaměstnanci vězeňské služby při vstupu na oddíl. Dále byla zavedena povinnost pravidelně dezinfikovat prostory, ve kterých se nacházely vězněné osoby, včetně jejich cel a ložnic v podobě dezinfekce telefonního automatu, klik dveří a oken 4x denně, což prováděli dozorci, povinnost mytí podlah čtyřikrát denně, mytí vstupního katru 4x denně, úklid společných prostor 4x denně (včetně koupelny, WC, kuřárny a společenské místnosti), což prováděli odsouzení pod dohledem dozorců. Za účelem provedením tohoto úklidu byl ze strany zaměstnanců věznice přidáván do vody na mytí dezinfekční prostředek. Žalobce společně s dalšími odsouzenými, konkrétně [právnická osoba], [adresa], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] podali stížnosti dne 13.10.2021 určené řediteli Věznice [adresa], v níž si stěžovali na to, že v období od 18.1.do 27.1.2021 v jimi uvedených časech, nebylo dodrženo bezpečnostní protiepidemické opatření ze strany vychovatele [tituly před jménem] [jméno FO], když tento stěžovatelům neprovedl postřik rukou desinfekcí. Dále odsouzení namítali, že v průběhu karantény v období od 26.1.2021 do 29.1.2021 v jimi uvedených časech, nebyl proveden dozorci Věznice [adresa] postřik namáhaných ploch ve společenských prostorách, čímž byla porušena opatření přijatá Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR ze dne 29.6.2020 a ze dne 5.11.2020. V důsledku uvedeného žalobce žádal odškodné za nakažení koronavirem a za trvalé následky tohoto onemocnění. Stížnost žalobce a dalších odsouzených byla šetřena Vězeňskou službou, kdy jednotliví zaměstnanci byli k danému vyslechnuti a po prošetření této stížnosti nebylo zjištěno v činnosti zaměstnanců Vězeňské služby ČR Věznice [adresa] pochybení či porušení opatření přijaté Vězeňskou službou ČR v souvislosti se zabráněním šíření onemocnění Covid-19. Stížnost žalobce a dalších odsouzených tak byla shledána jako nedůvodná, což bylo žalobci písemně oznámeno. V rámci tohoto řízení bylo zjištěno, že přijatá opatření byla ze strany zaměstnanců Vězeňské služby dodržována, tj. čtyřikrát denně byl prováděn postřik namáhaných ploch dozorci Vězeňské služby, čtyřikrát denně byl prováděn úklid společných prostor vězni, přičemž zaměstnanci věznice vězňům přidávali do vody na úklid dezinfekci a rovněž při odchodu z oddílu a na oddíl byl vězňům prováděn nástřik rukou dezinfekcí, to vše v období od 18.1. 2021 do 27.1.2021. V uvedené období tak nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by nebyla dodržena bezpečnostní protiepidemická opatření ze strany vychovatele [tituly před jménem] [jméno FO], a že by nebyl dozorci 4x denně prováděn postřik společných namáhaných ploch. Také bylo v řízení prokázáno, že v uvedeném období zaměstnanci věznice při vstupu na oddíl dodržovali opatření v podobě nošení roušek či respirátorů, naopak někteří vězni toto opatření nedodržovali, když bylo zjištěno, že nenosili roušku nasazenou správně na ústa a nos. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody na zdraví ve výši 4 500 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu zaměstnanců Vězeňské služby obrátil na žalovanou dne 3.2.2022. Po projednání této žádosti žalovaná neshledala nárok žalobce jako opodstatněný, což mu sdělila stanoviskem ze dne 21.6.2022.

23. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

25. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

27. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: ve smyslu § 13 odst. 1 zákona musí být pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem splněny tyto tři podmínky: 1. existence nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Zmíněné předpoklady pak musí být naplněny současně.

28. O odškodnitelnou majetkovou újmu se přitom jedná (kdy uvedené závěry lze vztáhnout i v případě náhrady škody na zdraví, pozn. soudu), jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nesprávným úředním postupem se pak rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Dalším nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody muže být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí jít sice o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostředně příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již způsobení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnuti Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

29. Jelikož se žalobce domáhal po žalované náhrady škody na zdraví způsobené mu nedodržováním opatření ze strany zaměstnanců věznice v období od 18.1.2021 až 29.1.2021, v jehož důsledku žalobce onemocněl onemocněním Covid-19 dne 28.1.2021, bylo v rámci řízení potřebné postavit na jisto, zda zaměstnanci věznice se dopustili v rámci výkonu své práce nesprávného úředního postupu – nedodržení přijatých opatření k zamezení šíření Covid-19 a zda v příčině s nedodržením těchto opatření žalobce onemocněl nemocí Covid-19 a při splnění těchto dvou podmínek, zda v důsledku tohoto onemocnění došlo k poškození jeho zdraví. Soud se proto prvotně zaměřil zejména na zjištění skutečnosti, jestli zaměstnanci Věznice [adresa] se dopustili nesprávného úředního postupu, tedy, zda dodržovali přijatá protiepidemická opatření, která žalobce zmínil ve své žalobě v rozhodném (vymezeném) období, kdy seznam těchto opatření byl vydán Generálním ředitelstvím Vězeňské služby dne 5.11.2020 aktualizovaným ke dni 22.1.2021. V rámci tohoto řízení bylo prokázáno, a to zejména svědeckou výpovědí svědka [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa], že tato opatření v období od 18.1.2021 do 27.1.2021 byla ze strany zaměstnanců Věznice [adresa] dodržována. Všichni tito svědci vypovídali shodně o tom, že zaměstnanci věznice nosili na oddíly (konkr. oddíl E a L), pakliže na ně docházeli, roušky nebo respirátory, prováděli čtyřikrát denně postřik namáhaných ploch, při odchodu vězňů z oddílu či návratu na oddíl jim prováděli nástřik rukou dezinfekcí a v neposlední řadě pak dohlíželi, aby vězni prováděli úklid společných prostor. Pokud se jejich výpovědi v některých částech lišili, či byly nepřesné, jednalo se spíše o drobnější odchylky (nikoli výrazné nesrovnalosti nebo nepřesnosti), přikládal to soud zejména delšímu časovému úseku, který proběhl od dané doby a také tomu, že se zejména v té době jednalo o běžné denní záležitosti a úkony, nikterak významné charakteru, které samozřejmě člověku neutkví v paměti tolik, jako události podstatného či mimořádného charakteru. Výpověď těchto svědků korelovala i s tím, co někteří z nich uvedli již v rámci šetření Generálního ředitelství Vězeňské služby, kdy jejich výpověď zůstala neměnná, a také s jednotlivými psanými záznamy, které se týkaly provedení úklidů společných prostor vězni či provedení postřiků namáhaných ploch dozorci.

30. O tom, že tato nastavená proticovidová opatření, na jejichž nedodržení si žalobce svou žalobou stěžoval, byla ze strany zaměstnanců Věznice [adresa] realizována, svědčí i zmíněné šetření Generálního ředitelství Vězeňské služby ke shodné stížnosti žalobce a dalších vězňů, jež dospěla k závěru, že k žádnému pochybení ze strany zaměstnanců Věznice [adresa] v rozhodném období nedošlo. Všichni svědci z řad zaměstnanců Vězeňské služby, konkrétně dozorci a vychovatel (svědek [jméno FO]), kteří byli v tomto řízení vyslechnuti, sdělili, že veškerá přijatá opatření (resp. žalobcem vytýkaná), dodržovali a na tato opatření i dohlíželi. Pokud snad svědek [adresa], který byl členem protiepidemické komise, hovořil o tom, že byla zaznamenána určitá pochybení při dodržování těchto opatření ze strany zaměstnanců věznice, je třeba k danému uvést i to, že svědek hovořil o celém období, kdy probíhala pandemie Covid-19 tj. nespecifikoval konkrétní časový úsek, při kterém měla být tato pochybení ze strany zaměstnanců věznice zaznamenána, tedy nebylo prokázáno, že by se jednalo zrovna o období specifikované žalobcem. Svědek také nevěděl, zda se jednalo konkrétně o pochybení zaměstnanců věznice, kteří působili na oddílu E, kde byl umístěn žalobce, když zároveň poukázal na to, že celá Věznice [adresa] má celkem [hodnota] oddílů. Tedy soud nemůže na podkladě tohoto sdělení uzavřít, resp. mít za prokázané (jak činil žalobce), že by konkrétně v žalobcem specifikovaném období a konkrétně na oddělení E byla nastavená protiepidemická opatření porušena (nad to soud připomíná, že sama existence nesprávného úředního postupu ještě škodu nepředstavuje), neboť uvedené z výpovědi tohoto svědka nevyplývá a žádný další svědek z řad dozorců o těchto pochybeních nevěděl.

31. Pokud jde o výpověď samotného žalobce a také svědka [adresa] a [jméno FO], kteří vypovídali o tom, že uvedená opatření nebyla dodržována, nepovažuje soud jejich výpověď za hodnověrnou a této neuvěřil. Svědek [jméno FO] například vypovídal o tom, že ze strany dozorců či vychovatelů vězeňské služby, nebyl vězňům do vody, kterou se prováděl úklid společných prostor přidáván anticovidový přípravek či dezinfekce, avšak jeho výpověď byla jednoznačně vyvrácena výpověďmi všech ostatních svědků, a to jak svědka [adresa], svědka [jméno FO], svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO] (jakožto dozorců a vychovatele), tak i svědka [jméno FO], který byl v rozhodné době spoluvězněm žalobce. Tito všichni potvrdili, že dezinfekce do vody na úklid vězňům přidávána byla. O jednotlivých úklidech také byly vedeny písemné záznamy, ze kterých vyplynulo, že úklid byl prováděn vězni čtyřikrát denně. Pouze ve dnech 25. 1. 2021 až 27. 1. 2021 byl ve společenské místnosti prováděn úklid pouze dvakrát denně, avšak je otázkou, zda vězni neopomněli záznam o provedeném úklidu učinit. I kdyby tomu tak nebylo, soud musí konstatovat, ostatně jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, že úklid společných prostor a cel prováděli sami vězni, tudíž bylo na jejich odpovědnosti, zda úklid společných prostor skutečně reálně vykonají, tj. čtyřikrát denně a ve všech místnostech. Jestliže tak neučinili, ačkoliv k tomu byli dozorci vyzváni a za tímto účelem jim byly poskytnuty čistící a dezinfekční prostředky, nemůže se jednat o nesprávný úřední postup státu, resp. zaměstnanců věznice. V tomto případě by proto chyběla jak existence nesprávného úředního postupu, tak existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Nicméně toto soud uvádí toliko nad rámec rozhodného, když to, že by úklid, který měl být činěn ze strany samotných vězňů, nebyl realizován, nebylo ze strany žalobce ani napadáno, tedy tvrzeno.

32. Soud si také nemohl nevšimnout, což rovněž svědčí o nedůvěryhodnosti svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO], že oba tito svědci společně s žalobcem podali stejnou stížnost na nedodržování opatření ze strany zaměstnanců věznice a oba tito svědci se také domáhali odškodnění za onemocnění Covid-19. Naopak svědek [jméno FO], který do řady stěžovatelů nepatřil, vypovídal shodně, jako vypovídali svědci – zaměstnanci věznice o tom, že nastavená opatření, tj. postřik rukou při odchodu a návratu na oddíl a postřik společných prostor dozorci, realizována a dodržována byla. Zde korelovala i výpověď tohoto svědka a některých svědků z řad dozorců (konkr. [jméno FO], [právnická osoba] a [jméno FO]), že někteří vězni si naopak stěžovali na to, že dozorci „po nich pořád stříkají dezinfekci, a že jim desinfekce smrdí“. Soud proto výpověď svědka [jméno FO] na rozdíl od výpovědi svědků [adresa] a [jméno FO] a výpovědi žalobce považoval za věrohodnou bez osobního zájmu na věci.

33. O tom, že se může jednat o zcela účelová tvrzení ze strany žalobce, svědčí i to, že žalobce ani ostatní stěžovatelé si na nedodržování proticovidových opatření v rozhodném období nestěžovali bezprostředně (tj. ihned poté, co zaznamenali jejich porušení), nýbrž až s delším časovým odstupem, konkrétně až stížností ze dne 13. 8. 2021 (tj. po 7 měsících). Ostatně sami svědci z řad dozorců či vychovatel [jméno FO], nezaznamenali v rozhodném období ani od žalobce, ani od jiných vězňů na oddílu E stížnosti v souvislosti s nedodržováním hygienických opatření proti Covid-19. Pokud tedy žalobce vnímal, že v rozhodném období nebyla nastavena opatření, která zmínil, ze strany zaměstnanců věznice dodržována, měl situaci řešit ihned a upozornit na jejich nedodržování. Jestliže tak učinil až s delším časovým odstupem, opětovně to může hovořit o účelovosti jeho jednání, a to i v souvislosti se zjištěním, která učinil v rámci šetření Policejní orgán GIBS, tj. že žalobce a odsouzený [Anonymizováno] v měsících červen a srpen 2021 se snažili za použití nátlaku na zaměstnance věznice, formou hladovky, stížnosti na vychovatele apod. prosadit své zájmy (žalobce chtěl přemístit do jiné věznice), což časově spadá do období, kdy žalobce podal stížnost na nedodržování protiepidemických opatření.

34. Podle přesvědčení soudu je také zarážející, že všichni stěžovatelé, kteří si stěžovali na nedodržování opatření ze strany zaměstnanců věznice, v jejichž důsledku se měli nakazit nemocí Covid-19, uváděli stejné obtíže a následky spojené s touto nemocí, jako žalobce, a to konkrétně dušnost a bolest kloubů. I tento fakt výrazným způsobem svědčí o účelovém jednání žalobce a s tím související podání žaloby a o nevěrohodnosti jeho osoby, neboť je vysoce nepravděpodobné, že by všichni stěžovatelé, tedy celkem [hodnota] lidí mělo v souvislosti s uvedeným onemocněním stejné zdravotní následky.

35. Rovněž bylo v řízení prokázáno, a to výpovědí svědků z řad dozorců – např. svědkem [jméno FO] a výpovědí svědka [jméno FO], že to byli naopak sami vězni, kteří proticovidové opatření v podobě řádného nošení roušek nedodržovali, když roušky neměli nasazeny na ústech a nosu, nýbrž je někteří nosili pod nosem, na což bývali ze strany dozorců upozorněni a žádáni o zjednání nápravy. Sám svědek [jméno FO] potvrdil, že někdy nosil roušku nasazenou pod nosem, neboť se mu zamlžovaly brýle, na upozornění od dozorce si roušku na nos nasadil, avšak po několika okamžicích, když již dozorce na něj neviděl, si opět dal roušku pod nos. Tedy i sami vězni mohli nepochybně přispět k tomu, že na oddílu E se dne 18.1.2021 vyskytnul nakažený vězeň onemocněním Covid-19 a přispět k následnému šíření této nemoci.

36. Soud proto na podkladě uvedeného uzavírá, že žalobce neprokázal, že v rozhodném období nebyla uvedená opatření v podobě nástřiku namáhaných ploch společných prostor dozorci, nástřiku rukou dezinfekcí při opuštění a návratu na oddíl (potažmo úklidu společných prostor 4x denně) dodržována. Naopak v řízení bylo prokázáno, že tato opatření v tvrzeném období dodržována a činěna ze strany zaměstnanců věznice byla. Již toto zjištění o neexistenci nesprávného úředního postupu stačí k zamítnutí žalobního návrhu, neboť, jak již soud naznačil shora, jen nenaplnění jedné z podmínek odpovědnosti státu za škodu vede k závěru, že žaloba poškozeného již nemůže být důvodná.

37. Nicméně pro úplnost soud doplňuje, že nebyla splněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, když stran specifikace příčinné souvislosti soud odkazuje na uvedené v odstavci 28. V rámci řízení na základě výpovědi všech svědků a rovněž přijatých opatření, bylo zjištěno, že v uvedeném období byl styk vězňů ve Věznici [adresa] s okolím omezen, resp. v podstatě zcela vyloučen. Svědci hovořili o tom, že vězni neměli návštěvy, nekonala se setkání s právními zástupci, eskorty byly činěny pouze v omezené, minimální míře (například do zdravotnického zařízení), vězni neodcházeli ven za zaměstnáním (i když stran této skutečnosti se výpovědi svědků částečně lišily), při nástupu do výkonu trestu či vazby byl nastupující v karanténě, apod. Je tedy více než pravděpodobné, že k onemocnění prvního vězně Covid-19 na oddílu E došlo od zaměstnanců věznice (i když tito se před nástupem do zaměstnání každý den pravidelně testovali). Žalobce by však v rámci tohoto řízení musel také prokázat, že pouze v souvislosti s nedodržováním uvedených opatření, konkrétně v období od 18. 1. 2021 do 27. 1. 2021 se nakazil onemocněním Covid-19. Tedy jinak řečeno, že jedinou příčinou tohoto onemocnění, které u žalobce propuklo, bylo nedodržování proticovidových opatření, které specifikoval, v tomto období. Pokud pak žalobce specifikoval nedodržování opatření v podobě dezinfekčního postřiku namáhaných ploch v období od 28. 1. 2021 a 29. 1. 2021, soud uvádí, že již z těchto žalobních tvrzení se podává, že v těchto dnech nemůže být dána existence příčinné souvislosti, neboť žalobce byl již dne 28.1.2021 pozitivně testován na onemocnění Covid-19, tudíž je zřejmé, že rozhodně v důsledku nedodržování daných opatření dne 28.1.2021 a dne 29.1.2021 se tímto onemocněním nakazit nemohl, neboť nakažen již byl.

38. Nicméně za daného stavu je velmi obtížné (až nemožné) prokázat, resp. zjistit, kdy konkrétně a v důsledku čeho a od koho, se žalobce nakazil. K nakažení žalobce onemocněním Covid-19 mohlo dojít například tím, že někteří vězni řádně nenosili nasazené roušky, přičemž některý z nich mohl být nakažen a takto onemocnění šířit dál, neboť je již obecně známo, že rouška jako ochranný prostředek, proti onemocnění Covid-19 nemusí být dostatečná (na rozdíl od respirátorů a i zde se nejedná o stoprocentní ochranu), nebo například se mohl nakazit některý vězeň, který byl za účelem ošetření eskortován do některého zdravotnického zařízení a onemocnění následně šířit ve věznici apod. Žalobce se však podle přesvědčení soudu s největší pravděpodobností nakazil od prvotně pozitivně testované osoby – [adresa], který byl pozitivně testován dne 18.1.2021 a který byl do té doby s žalobcem na pokoji (cele), tedy v dlouhodobém rizikovém kontaktu, neboť vězni se na cele pohybovali bez nasazených roušek. Pravděpodobnost tohoto nakažení je nejvyšší (na rozdíl od tvrzeného nedesinfikování prostor a rukou), čemuž odpovídá i inkubační doba propuknutí onemocnění Covid-19, která mohla být 10 dnů i více (jak je obecně známo). Tomu také koreluje, že vězni, kteří byli v rizikovém kontaktu nebo, kteří byli již nemocní, byli separováni do 10 denní karantény. Jestliže tedy nakažený [jméno FO] byl pozitivně testován na Covid-19 dne 18.1.2021 a žalobce byl pozitivně testována na Covid-19 dne 28.1.2021, stalo se tak na samém konci této 10 denní inkubační doby. Pokud se tedy žalobce nakazil od tohoto vězně, což je vysoce pravděpodobné, nemůže pak být nedodržování proticovidových opatření ze strany zaměstnanců Věznice [adresa] v období od 18.1.2021 do 27.1.2021 v příčinné souvislosti s onemocněním žalobce Covid-19 dne 28.1.2021. Nicméně tuto úvahu soud rozvádí již jen nad rámec rozhodného, neboť, jak již soud nastínil shora, nelze postavit na jisto, kdy a od koho se žalobce touto nemocí nakazil, avšak lze uzavřít, že nebylo prokázáno, že žalobce se nemocí Covid-19 nakazil v souvislosti s „nedodržováním“ zmíněných opatření.

39. Další dokazování formou výslechu dalších žalobcem označených svědků např. [jméno FO], [adresa] [jméno FO], [právnická osoba], [jméno FO], svědka [jméno FO], svědka [jméno FO] apod., soud již neprováděl, neboť zmíněný skutkový stav byl podle přesvědčení soudu dostatečně zjištěn z provedených důkazů a mohl tak být podkladem pro rozhodnutí soudu. Nad to, převážná většina žalobcem navržených svědků byla z řad v minulosti odsouzených osob a zajištění jejich účasti u jednání bylo značně problematické, když tito se buď na adrese svého trvalého pobytu uvedené v Centrální evidenci obyvatelstva či na adrese, kterou při výstupu z vězení sdělili Věznici [adresa] (i tyto adresy si soud u věznice vyžádal), nezdržují. Soud u některých žalobcem navržených svědků, provedl bezúspěšné pátrání po jejich současném pobytu (některým uložil i pořádkovou pokutu za nedostavení se k jednání), a protože došel k závěru, že výpověď zmíněných svědků již není třeba, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn, bylo by i z hlediska procesní ekonomie nadbytečné po těchto osobách nadále pátrat a snažit se zajistit jejich účast u jednání. Tímto postupem by se jen řízení neúměrně a zbytečně protahovalo a rostly by i jeho náklady. Rovněž tak soud již neprováděl doplnění dokazování sdělením Věznice [adresa], ke zjištění skutečnosti, zda byl někdo ze zaměstnanců v období listopad 2020 až únor 2021 kázeňsky řešen pro nerespektování zavedených opatření, specifikací daného provinění a zda se uvedené týkalo oddílu E, dále ke zjištění skutečnosti, zda některý z vězňů ubytovaných na oddíle E byl přeřazen na venkovní pracoviště, kam se měl za prací dostavovat, zda došlo k sestěhování pracovišť a kdy k tomu případně došlo, jak rovněž navrhoval žalobce při ústním jednání konaném dne 17.6.2024, a to z důvodu, že zjištění daných skutečností buď soud nepovažoval pro věc za podstatné, nebo z důvodu, že tento důkazní návrh (seznam zaměstnanců, kteří byli řešeni pro nedodržování opatření), který navázal na výpověď svědka [jméno FO], jež ve věci vypovídal již dne 25.10.2023, žalobce učinil až po poučení o koncentraci řízení, které bylo účastníkům dáno při jednání konaném dne 12.4.2023, resp. tento důkazní návrh žalobce měl a mohl označit jako bezprostřední reakci poté, co ve věci vypovídal svědek [adresa] (a skutečnost, kterou chtěl žalobce prokazovat podle něj této svědecké výpovědi vyplynula) a nikoli až při jednání konaném dne 17. 6. 2024 tj. 8 měsíců poté. Z těchto popsaných důvodu proto soud uvedené důkazní návrhy zamítl pro nedůvodnost, neefektivnost a nadbytečnost.

40. Na podkladě shora uvedeného soud uzavírá, že ve věci nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ze strany orgánů státu, potažmo příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, proto žalobu zamítnul výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou. Pokud nebyly naplněny tyto podmínky odpovědnosti státu za škodu, bylo by již zcela nadbytečné zabývat se tím, zda žalobci vznikla škoda na zdraví z důvodu onemocnění Covid-19.

41. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 5 100 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (17 úkonů po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 8x příprava na jednání a 8x účast na jednání dne 12. 4. 2023, dne 28. 6. 2023, dne 16. 8. 2023, dne 25. 10. 2023, dne 18. 12. 2023, dne 24. 4. 2024, dne 17. 6. 2024 a dne 21. 8. 2024).

Poučení