69 Co 537/2024 - 246

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] [název] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu škody na zdraví, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. srpna 2024, č. j. 28 C 35/2022-214, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 17. října 2024, č. j. 28 C 35/2022-224, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu s návrhem na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.) a dále mu ložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro prahu 2 náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s tím podstatným tvrzením, že v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů státu, konkrétně zaměstnanců a dozorců ve věznici [adresa], [podezřelý výraz]-19 a s tím spojenými [podezřelý výraz].

3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce byl v roce 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici [adresa]. Dne [datum] v této věznici byla na oddílu E, kde byl umístěn i žalobce, pozitivně otestována osoba na Covid-19, konkrétně odsouzený [jméno FO], který byl ve společné ložnici se žalobcem. Následně byl [podezřelý výraz] odsouzený [jméno FO], rovněž z oddílu E. Tito byli izolováni a zbytek vězňů z oddílu měl nařízenou desetidenní karanténu. Dne [datum] bylo na oddíle E prováděno testování na [podezřelý výraz] antigenním testem s negativním výsledkem u všech testovaných. Dne [datum] bylo na oddíle E provedeno testování vězňů pomocí PCR testů. Na základě vyhodnocení těchto testů byl žalobce téhož dne pozitivně testován na [podezřelý výraz] a spolu s ním dalších 23 vězňů z oddílu. Poté byl tento oddíl přemístěn do izolace na oddíl I. věznice na dobu 10 dnů, tj. do [datum]. V souvislosti s opatřeními Covid-19 ze dne [datum], ve znění jejich aktualizace ke dni [datum] a ve znění jejich aktualizace ke dni [datum] byly vězněné osoby mj. povinny si dezinfikovat ruce vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity, přičemž tuto dezinfekci prováděl vždy zaměstnanec vězeňské služby, a to postřikem rukou vězně dezinfekci. Dále vězni byli povinni při opuštění cely nebo ložnice mít nasazenou roušku na ústech a nosu a povinnost mít nasazenou roušku nebo respirátor měli i zaměstnanci vězeňské služby při vstupu na oddíl. Dále byla zavedena povinnost pravidelně dezinfikovat prostory, ve kterých se nacházely vězněné osoby, včetně jejich cel a ložnic v podobě dezinfekce telefonního automatu, klik dveří a oken 4x denně, což prováděli dozorci, povinnost myti podlah 4x denně, mytí vstupního katru 4x denně, úklid společných prostor 4x denně (včetně koupelny, WC, kuřárny a společenské místnosti), což prováděli odsouzení pod dohledem dozorců. Za účelem provedením tohoto úklidu byl ze strany zaměstnanců věznice přidáván do vody na mytí dezinfekční prostředek. Žalobce společné s dalšími odsouzenými, konkrétně [právnická osoba], [adresa], [jméno FO] a [jméno FO] podali stížnosti dne [datum] určenému řediteli věznice [adresa], v níž si stěžovali na to, že v období od 18.1. do [datum] v jimi uvedených časech nebylo dodrženo bezpečnostní protiepidemické opatření ze strany vychovatele [tituly před jménem] [jméno FO], když tento stěžovatelům neprovedl postřik rukou dezinfekcí. Dále odsouzení namítali, že v průběhu karantény v období od [datum] do [datum] v jimi uvedených časech, nebyl proveden dozorci věznice [adresa] postřik namáhaných ploch ve společenských prostorách, čímž byla porušena opatření přijatá [podezřelý výraz] ze dne [datum] a ze dne [datum]. V důsledku uvedeného žalobce žádal odškodné za nakažení koronavirem a za trvalé následky tohoto [podezřelý výraz]. Stížnost žalobce a dalších odsouzených byla šetřena Vězeňskou službou, kdy jednotliví zaměstnanci byli k danému vyslechnuti a po prošetření této stížnosti nebylo zjištěno v činnosti zaměstnanců [podezřelý výraz] [adresa] pochybení či porušení opatření přijaté Vězeňskou službou ČR v souvislosti se zabráněním [podezřelý výraz]. Stížnost žalobce a dalších odsouzených tak byla shledána jako nedůvodná, což bylo žalobci písemné oznámeno. V rámci tohoto řízení bylo zjištěno, že přijatá opatření byla ze strany zaměstnanců Vězeňské služby dodržována, tj. 4x denně byl prováděn postřik namáhaných ploch dozorci Vězeňské služby, 4x denně byl prováděn úklid společných prostor vězni, přičemž zaměstnanci věznice vězňům přidávali do vody na úklid dezinfekci a rovněž při odchodu z oddílu a na oddíl byl vězňům prováděn nástřik rukou dezinfekcí, to vše v období od [datum] do [datum]. V uvedené období tak nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by nebyla dodržena bezpečnostní protiepidemická opatření ze strany vychovatele [tituly před jménem] [jméno FO], a že by nebyl dozorci 4x denně prováděn postřik společných namáhaných ploch. Také bylo v řízení prokázáno, že v uvedeném období zaměstnanci věznice při vstupu na oddíl dodržovali opatření v podobě nošení roušek či respirátorů, naopak někteří vězni toto opatřeni nedodržovali, když bylo zjištěno, že nenosili roušku nasazenou správně na ústa a nos.

4. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody na zdraví ve výši [částka] z důvodu nesprávného úředního postupu zaměstnanců Vězeňské služby obrátil na žalovanou dne [datum]. Po projednání této žádosti žalovaná neshledala nárok žalobce jako opodstatněný, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum].

5. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jehož konkrétní ustanovení citoval.

6. Nalézací soud konstatoval, že žalobce neprokázal, že v rozhodném období nebyla uvedená opatření v podobě nástřiku namáhaných ploch společných prostor dozorci, nástřiku rukou dezinfekcí při opuštění a návratu na oddíl (potažmo úklidu společných prostor 4x denně) dodržována. Naopak v řízení bylo prokázáno, že tato opatření v tvrzeném období dodržována a činěna ze strany zaměstnanců věznice byla. Již toto zjištění o neexistenci nesprávného úředního postupu stačí k zamítnutí žalobního návrhu, neboť nenaplnění, byť jen jedné z podmínek odpovědnosti státu za škodu vede k závěru, že žaloba poškozeného již nemůže být důvodná.

7. Nad rámec uvedeného soud konstatoval, že nebyla splněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. V rámci řízení na základě výpovědi všech svědků a rovněž přijatých opatření bylo prokázáno, že v uvedeném období byl styk vězňů ve věznici [adresa] s okolím omezen, resp. v podstatě zcela vyloučen. Vězni neměli návštěvy, nekonala se setkání s právními zástupci, eskorty byly činěny pouze v omezené, minimální míře (například do [podezřelý výraz] zařízení), vězni neodcházeli ven za zaměstnáním, při nástupu do výkonu trestu či vazby byl nastupující v karanténě apod. Je tedy více než pravděpodobné, že k [podezřelý výraz] na oddílu E došlo od zaměstnanců věznice (i když tito se před nástupem do zaměstnání každý den pravidelně testovali). Žalobce by však v rámci tohoto řízení musel také prokázat, že pouze v souvislosti s nedodržováním uvedených opatření, konkrétně v období od [datum] do [datum] se nakazil [podezřelý výraz] Tedy jinak řečeno, že jedinou příčinou tohoto [podezřelý výraz], které u žalobce propuklo, bylo nedodržování proticovidových opatření, které specifikoval, v tomto období. Pokud pak žalobce specifikoval nedodržování opatření v podobě dezinfekčního postřiku namáhaných ploch v období od [datum] a [datum], pak již z těchto žalobních tvrzení se podává, že v těchto dnech nemůže být dána existence příčinné souvislosti, neboť žalobce byl již dne [datum] pozitivně testován na [podezřelý výraz] je zřejmé, že rozhodně v důsledku nedodržování daných opatření dne [datum] a dne [datum] se tímto [podezřelý výraz] nakazit nemohl, neboť nakažen již byl. Nicméně za daného stavu je velmi obtížné (až nemožné) prokázat, resp. zjistit, kdy konkrétně a v důsledku čeho a od koho, se žalobce nakazil.

8. Nalézací soud uzavřel, že ve věci nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ze strany orgánů státu, potažmo příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, proto žalobu zamítnul výrokem 1. rozsudku jako nedůvodnou. Pokud nebyly naplněny tyto podmínky odpovědnosti státu za škodu, bylo by již zcela nadbytečné zabývat se tím, zda žalobci vznikla škoda na zdraví z důvodu [podezřelý výraz]. proto žalobu zamítl.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkl nesprávně zjištěný skutkový stav. Vytkl mu, že nesprávně hodnotil svědecké výpovědi ve vztahu k dalším důkazům, když nelze pominout, že se jednalo v některých případech o výpovědi vězňů, kteří mohli být ovlivněni strachem z dozorců apod. Rovněž mu vytkl, že neprovedl další žalobcem označené důkazy a nevypořádal se dostatečně se svědeckými výpověďmi, které byly v rozporu s výpověďmi, na nichž soud své závěry založil. Přehlédl rovněž důkazy označené k prokázání skutečnosti, že v rozhodném období docházelo ke kárným proviněním a výtkám a tato tvrzení považoval za irelevantní. Rovněž nedostál své povinnost poučit žalobce o tom, v jakém směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy, aby se vyhnul neúspěchu ve věci. Zdůraznil, že hygienická opatření byla stanovena odborným nezávislým orgánem za účelem zamezení šíření nákazy [podezřelý výraz] ve vnitřních prostorách věznic, a [podezřelý výraz] žalobce je tedy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, pokud je zaměstnanci věznice nedodržovali a tím umožnili [podezřelý výraz].

10. Odvolacímu soudu navrhl, aby změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví.

11. K tomuto odvolání se vyjádřila žalovaná a odvolací námitky odmítla. Zcela se ztotožnila se všemi závěry nalézacího soudu, když ten v rámci odůvodnění vysvětlil, z jakého důvodu některé navržené důkazy neprovedl. Správně uzavřel, že nebyl prokázán nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci v tom smyslu, že nebylo prokázáno nedodržování tehdy platných proticovidových opatření ve věznici [adresa]. Stejně tak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody na zdraví žalobce.

12. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek potvrdil.

13. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací argumenty vyjádřené v odvolání nejsou způsobilé zvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku. Nalézací soud provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud důvod se odchylovat, přičemž výtky odvolatele týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů nalézacího soudu, neshledal odvolací soud opodstatněnými.

15. Ve zde souzené věci záviselo rozhodnutí na zásadním skutkovém a právním závěru o tom, zda ze strany žalované prostřednictvím zaměstnanců věznice [adresa] došlo k porušení nebo nedodržování opatření Covid-19 ze dne [datum], ve znění jejich aktualizace ke dni [datum] a ve znění jejich aktualizace ke dni [datum], v kladném případě zda je možné takové opomenutí po právní stránce hodnotit jako nesprávný úřední postup a zda existuje mezi takto zjištěným nesprávným úředním postupem a [podezřelý výraz] příčinná souvislost.

16. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že nalézací soud k těmto skutečnostem provedl důkazy regulérním způsobem a přezkoumatelně je vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Jeho závěr o tom, že veškerá opatření v rozhodném období dodržována a činěna ze strany zaměstnanců věznice byla, odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů, prováděného dle zásad logického myšlení, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dle svého vnitřního přesvědčení. Skutková zjištění nalézacího soudu se opírají o provedené dokazování, jehož procesní korektnost není zpochybňována, a opak neplyne ani z obsahu spisu. Provedené dokazování odvolací soud považuje za procesně správné a pro posouzení věci postačující.

17. Není důvodná námitka žalobce o tom, že nalézací soud procesně chyboval, když za situace, kdy neměl za prokázáno jeho skutkové tvrzení o tom, že ze strany zaměstnanců věznice [adresa] došlo k porušení nebo nedodržování opatření Covid-19 ze dne [datum], ve znění jejich aktualizace ke dni [datum] a ve znění jejich aktualizace ke dni [datum], měl mu k tomu poskytnout procesní poučení a vyzvat jej k doplnění dalších tvrzení a důkazů, přičemž rovněž chyboval, pokud žalobu zamítl, aniž by provedl žalobcem označené další důkazy – výslechy svědků.

18. Sluší se konstatovat, že nalézací soud procesně nechyboval, když měl za prokazatelnou skutečnost, že prostřednictvím zaměstnanců věznice [adresa] nedošlo k porušení nebo nedodržování opatření Covid-19 ze dne [datum] ve znění jejich aktualizace ke dni [datum] a ve znění jejich aktualizace ke dni [datum]. Jinak řečeno, takto zjištěný skutkový stav vyvrací tvrzení žalobce o tom, že citovaná opatření (nařízení) dodržována nebyla. Lze konstatovat, že nalézací soud se v odůvodnění rozsudku dopustil jisté formulační nepřesnosti, pokud uzavřel, že „žalobce neprokázal, že v rozhodném období nebyla uvedená opatření v podobě nástřiku namáhaných ploch společných prostor dozorci, nástřiku rukou dezinfekcí při opuštění a návratu na oddíl (potažmo úklidu společných prostor 4x denně) dodržována“, avšak již z následující věty „naopak v řízení bylo prokázáno, že tato opatření v tvrzeném období dodržována a činěna ze strany zaměstnanců věznice byla“ jasně plyne závěr o prokázaném skutkovém stavu o dodržování příslušných opatření (a s tímto závěrem i odvolací soud souhlasí).

19. Ani další odvolací námitky neposoudil odvolací soud jako důvodné. Na tomto místě nutno připomenout, že úplné odůvodnění rozsudku musí ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahovat mimo jiné obranu žalovaného ve věci samé, také podle toho, jak ji uváděl v době vyhlášení rozhodnutí, stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti (skutková zjištění), významné pro rozhodnutí věci, byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle názoru soudu prokázány a které nikoliv, stručný a jasný výklad o tom, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a proč neprovedl další navrhované důkazy, přičemž u každé jednotlivé, prokázané i neprokázané skutečnosti (skutkového zjištění) musí soud stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu ustanovení § 132 až 135 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků na provedení důkazů. Uvedený výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutečnostech nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je pak třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který stručně a výstižně vyjadřuje zjištěný skutkový stav věci, a který je rozhodný pro právní posouzení věci.

20. Veškeré tyto náležitosti přezkoumávaný rozsudek splňuje. Nalézací soud uvedl, které důkazy pro nadbytečnost neprovedl a z jakého důvodu je za nadbytečné považoval, když skutkový děj měl za prokázaný. Rovněž jasně a přezkoumatelně odůvodnil, proč některým důkazům přiřadil vyšší důkazní hodnotu, než důkazů jiným, jinými slovy, proč některým důkazům, zejména svědeckým výpovědím, neuvěřil. Odvolací soud se s uvedeným hodnocením provedených důkazů zcela ztotožňuje a závěr z nich učiněný považuje za zcela správný.

21. V návaznosti na to pak odvolací soud považuje za správné i právní posouzení věci, když nalézací soud dospěl k závěru, že pokud na straně žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, není zákonného důvodu uložit žalované povinnost k náhradě škody, která žalobci vznikla [podezřelý výraz]

22. Vzhledem k tomu, že nalézací soud nad rámec věci rovněž konstatoval, že i v hypotetickém případě zjištěného nesprávného úředního postupu na straně žalované by nebylo možno dovodit příčinnou souvislost mezi tímto (hypotetickým) pochybením a škodnou vzniklou žalobci, zabýval se odvolací soud i touto otázkou.

23. Podle právní teorie příčinná souvislost neboli kauzální nexus (nexus causalis) je objektivní, kauzální vztah mezi příčinou a následkem, který je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti, např. za újmu nebo za [podezřelý výraz]. Tento vztah je dán tím, že bez určité příčiny, např. protiprávního úkonu, by daný škodlivý následek nenastal, případně by nenastal takovým způsobem, jakým nastal.

24. Nejvyšší soud pak otázku příčinné souvislosti zejména ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu judikuje konstantně, podrobněji se jí zabýval kupř. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž vyložil, že zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1/ nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2/ vznik škody a 3/ příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. [hodnota]). Naplnění těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

25. Jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá, a mezi vznikem škody, tedy je-li postup nebo rozhodnutí orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla škoda a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím (obecně k otázce důkazního břemene srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v časopise Právní rozhledy, sv. 7, ročník 1998).

26. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí či vadného postupu orgánu veřejné moci, nebo pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku.

27. Pro úplnost je vhodné dodat, že Nejvyšší soud se problematikou příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem zabýval rovněž ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Zde vyslovil, že teorie podmínky (sine qua non) stanovuje, že kauzalita mezi příčinou a následkem je tehdy, pokud by následek bez příčiny nenastal (srov. Knappová, M. – Švestka, [právnická osoba], J. a kol. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]., 2005. s. 450).

28. Z hlediska české občanskoprávní teorie je však větší důraz kladen na teorii adekvátní příčinné souvislosti. Podle této teorie je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (k tomu blíže např. Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2008, s. 1066). Ústavní soud dále v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 312/05, ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „pro odpovědnost za škodu není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího [škůdce] konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.“ 29. Nejvyšší soud závěrem zdůraznil, že otázka příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech.

30. Ve světle tohoto závěru tedy nelze vůči posouzení nalézacího soudu ničeho namítat. Nalézací soud zcela správně poukázal na to, že není možné prokázat, že by škoda ([podezřelý výraz] žalobce) nenastala v případě, že by ze strany státu – pracovníků věznice [adresa] došlo k flagrantnímu porušení nebo nedodržování opatření Covid-19 ze dne [datum], ve znění jejich aktualizace ke dni [datum] a ve znění jejich aktualizace ke dni [datum]. Takový závěr není možno učinit nikdy, neboť je obecně známou skutečností, že vnímavost lidí k této infekci byla všeobecná, s rozdílnými klinickými projevy, u některých osob dokonce bez jakýchkoli klinických projevů. Touto virózou mohly být postiženy i osoby očkované, a i přes dodržování veškerých protiepidemických opatření a očkování populace epidemiologové ještě v březnu 2022 nevylučovali obrat epidemie koronaviru k dalšímu růstu (viz veřejné prohlášení ředitele Ústavu [podezřelý výraz] informací a statistiky (ÚZIS) [právnická osoba] z [datum]). Jinak řečeno, i přes dodržování veškerých protiepidemických opatření mohlo k nákaze žalobce [podezřelý výraz] dojít, což se podle skutkových zjištění nalézacího soudu konečně skutečně stalo. Příčinná souvislost mezi (hypotetickým) nesprávným úředním postupem státu a [podezřelý výraz] žalobce tak zjištěna být v této věci nemohla.

31. Z uvedených důvodů proto odvolací soud za použití ust. § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně rovněž správných akcesoricky navazujících výroků o nákladech řízení.

32. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalované v odvolacím řízení. Náklady žalované před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony žalované v tomto řízení (vyjádření k odvolání a příprava a účast na jednání odvolacího soudu). Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení