28 C 453/2020 - 580

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o zaplacení 1 440 000 Kč s příslušenstvím (vydání bezdůvodného obohacení) takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 1 440 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným č. 1 a 2 k rukám jejich právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 692 187,76 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 11. 2020 domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 1 440 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce má se svou bývalou manželkou, [jméno FO], narozenou [datum], bytem [adresa], ve společném jmění manželů mj. nemovitou věc – pozemek parc.č. [hodnota] v k. ú. [adresa], jehož součástí je stavba rodinného domu nezapsaného v katastru nemovitostí (dále také jako „nemovitá věc“). U Obvodního soudu pro Prahu 5 je mezi účastníky v současné době vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů pod sp. zn. 28 C 73/2015 a v době zahájení tohoto řízení bylo dále vedeno řízení o určení správy společného jmění manželů pod sp. zn. 21 C 29/2016. Předmětem obou těchto řízení je i shora cit. nemovitá věc. Žalobce podal dne 26. 9. 2017 k Obvodnímu soudu Praha 5 žalobu o vyklizení nemovité věci. Dne 22.7. 2020 Obvodní soud v Praze vydal rozsudek sp. zn. 5 C 314/2017, kterým oběma žalovaným uložil povinnost nemovitou věc vyklidit. Své rozhodnutí zdůvodnil zejména tím, že nájemní smlouva, kterou uzavřela dne 1. 8. 2019 se žalovanými bývalá manželka žalobce, není platná, neboť byla vznesena námitka relativní neplatnosti takové nájemní smlouvy a soud přisvědčil žalobci, když oběma žalovaným uložil povinnost nemovitou věc vyklidit. Oba žalovaní nemovitou věc užívají a ničeho za to žalobci nehradí. Proto právní zástupkyně žalobce vyzvala oba žalované výzvou ze dne 14. 8. 2020 k tomu, aby vydali bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání celé nemovité věci (včetně zahrady), a to za uplynulé 3 roky. Za obvyklé nájemné žalobce považuje částku ve výši 40 000 Kč měsíčně. Žalovaní na výzvu nijak nereagovali a bezdůvodné obohacení nevydali. V doplnění vyjádření ze dne 15.3.2021 potvrdil žalobce existenci původní dohody se žalovanými ohledně užívání domu [Anonymizováno] k bydlení, za podmínky, že budou užívat byt v přízemí a umožní bezproblémový pronájem bytu v 1.patře platícímu nájemníkovi, budou udržovat v domě čistotu a pořádek a provádět údržbu domu a zahrady, v případě nutnosti zásadních oprav informovat žalobce a budou hradit energie, vodu a odvoz popelnic, s tím, že energie do 1.patra jsou zvlášť měřitelné.

2. Žalobce na jednání soudu dne 24.2.2025 upřesnil, že požadované příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení ze žalované částky za dobu od 16.11.2020 do zaplacení.

3. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 1 440 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 11. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Ve vyjádření ze dne 17.2.2021 uvedli, že nárok žalobce ani částečně neuznávají, a žaloba je v plném rozsahu nedůvodná. Rodinný dům, který je jako stavba součástí pozemku č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], na adrese [adresa] (dále také jako „[Anonymizováno]"), je součástí nevypořádaného společného jmění manželů bývalých manželů žalobce a paní [jméno FO], rodičů žalovaného č.

1. Mezi žalobcem a paní [jméno FO] je u zdejšího soudu vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů pod sp. zn. 28 C 73/2015 a toto řízení není dosud skončeno. Mezi žalobcem a paní [jméno FO] bylo u zd. soudu dále vedeno řízení o určení správy nemovitých věcí ve společném jmění manželů, mj. o správu [Anonymizováno], pod sp. zn. 21 C 9/2016. Řízení skončilo tehdy dosud nepravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 221/2020-1093, ze dne 27. 1. 2021, kterým byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu č. j. 21 C 9/2016-606, ze dne 6. 6. 2019, jímž zdejší soud mj. určil, že osobou oprávněnou ke správě [Anonymizováno] je žalobce. Mezi žalobcem a žalovanými bylo u zdejšího soudu vedeno řízení, kterým se žalobce domáhal vyklizení žalovaných z [Anonymizováno], pod sp. zn. 5 C 314/2017 a v době vyjádření toto řízení nebylo pravomocně skončeno. V tomto řízení byl vydán tehdy nepravomocný rozsudek zd. soudu č.j. 5 C 314/2017-264, ze dne 22. 7. 2020, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vyklidit [Anonymizováno] a vyklizenou ji odevzdat žalobci do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Žalovaní podali proti rozsudku odvolání. [Anonymizováno] je rodinný dům o dvou nadzemních podlažích, se suterénem a garáží. Žalovaní užívali bytové prostory v přízemí [Anonymizováno] o dispozici 4+1, kde mají rodinnou domácnost. Dále žalovaní užívají zahradu a část garáže. Prostory v prvním patře [Anonymizováno] žalovaní neužívají. První patro domu bylo dlouhou dobu žalobcem uzamčeno, cca od roku 2011 do roku 2017. V důsledku uzamčení prvého patra [Anonymizováno] došlo dlouhodobým zatékáním do prostor k jejich zásadnímu poškození, které objektivně znemožňuje celé první patro [Anonymizováno] užívat k bydlení. Žalobce dále sám užívá část suterénu v [Anonymizováno] - garáž. Žalovaní užívají označenou část [Anonymizováno] na základě uzavřené dohody se žalobcem a následného výslovného souhlasu paní [jméno FO]. Žalovaní měli se žalobcem uzavřenou dohodu o užívání. Žalobce sám bydlel v Příčce do roku 2007/2008, přičemž užíval stejné bytové prostory, které obývali žalovaní. Od roku 2008 žalobce bydlí v domě č.p. [Anonymizováno] ve [adresa], jehož výlučným vlastníkem byl v té době prvý žalovaný. Prvý žalovaný dům ve [adresa] nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 12. 6. 2008. Darovací smlouvou ze dne 15. 1. 2010 převedl následně na základě dohody s žalobcem prvý žalovaný vlastnické právo k domu ve [adresa] na žalobce. Žalobce a prvý žalovaný se dohodli, že pokud prvý žalovaný žalobci bezúplatně převede vlastnictví k domu ve [adresa], budou žalovaní moci bezúplatně užívat [Anonymizováno] do doby, než si: „pořídí něco svého”. Na základě této dohody, kdy žalobce nabídl za deklarovaných podmínek žalovaným bydlení v [Anonymizováno], ti jeho nabídku přijali a prvý žalovaný dům ve [adresa] na žalobce vlastnicky převedl. Tím prvý žalovaný svoji část dohody splnil. V dohodě žalobce a prvého žalovaného nebyly sjednány žádné důvody pro ukončení dohody, a proto je možné dohodu ukončit pouze ze zákonných důvodů uvedených v zákoně č. 40/1964 Sb. Vzhledem k tomu, že neexistují důvody pro jednostranné zrušení dohody ze strany žalobce a žalobce a prvý žalovaný se na ukončení dohody nedohodli, dohoda o bezúplatném užívání části [Anonymizováno] pro žalované stále trvá. Žalovaní se tedy nemohli dle svého přesvědčení bydlením v domě bezdůvodně obohatit. Ohledně souhlasu paní [jméno FO] a uzavření nájemní smlouvy žalovaní uvedli, že [jméno FO], stejně jako žalobce, udělila žalovaným souhlas s užíváním [Anonymizováno], a na tomto svém souhlasu trvala, se žalovanými dne 1. 8. 2019 uzavřela nájemní smlouvu, kde bylo dohodnuté nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, na dobu 10 let. Žalovaní od té doby paní [jméno FO] nájemné pravidelně platili a nad rámec nájemného se o celou [Anonymizováno] starali a zajišťovali její opravy a údržbu. V době, kdy prvý žalovaný v Příčce bydlel, také paní [jméno FO] finančně vypomáhal. Od května do prosince 2016 prvý žalovaný paní [jméno FO] na její bankovní účet zaslal platby v celkové výši 152 600 Kč a v roce 2017 platby v celkové výši 203 500 Kč. Lze tedy dovodit, že platby prvého žalovaného určené jeho matce za roky 2016 a 2017 v celkové výši 356 100 Kč, představovaly úplatu za to, že paní [jméno FO] žalovaným udělila souhlas s bydlením v [Anonymizováno]. Dále žalovaní paní [jméno FO] na nájemném od l. 8.2019 do dnešního dne zaplatili další částku ve výši celkem 160 000 Kč. Žalovaní tedy za užívání přízemí [Anonymizováno], mimo rámec dohody s žalobcem, zaplatili paní [jméno FO] částku 516 100 Kč, není tedy pravdou tvrzení žalobce, že za užívání [Anonymizováno] vlastníkům ničeho neplatili. Žalovaní užívají část [Anonymizováno] od počátku po právu a na základě několika právních titulů. Žalovaní za užívání [Anonymizováno] nejsou žalobci povinni ničeho platit, právo [Anonymizováno] užívat měli na základě dohody se žalobcem, a to bezúplatně. Žalovaní nedluží ničeho ani paní [jméno FO], když od 5/2016 do 12/2017 paní [jméno FO] zaplatili částku ve výši 356 100 Kč a od 08/2019 řádně platili nájemné v celkové výši 160 000 Kč. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaní nejsou oprávněni užívat část [Anonymizováno] na základě trvající inominátní dohody uzavřené mezi žalobcem a prvým žalovaným, namítají žalovaní nedostatek pasivní legitimace, jelikož [Anonymizováno] je v nevypořádaném společném jmění manželů žalobce a paní [jméno FO], a veškeré příjmy plynoucí z [Anonymizováno] přirůstají k mase společného jmění manželů. Pokud nyní žalobce tvrdí, že od určitého okamžiku nesouhlasil s tím, aby žalovaní bydleli v části [Anonymizováno] bezúplatně/za nižší nájemné, avšak paní [jméno FO] na rozdíl od žalobce s takovým užíváním [Anonymizováno] žalovanými souhlasila, lze z tohoto tvrzení dovodit, že paní [jméno FO] měla spotřebovávat (potenciální) příjmy z [Anonymizováno] způsobem, se kterým žalobce nesouhlasil. Pokud taková situace nastala, má žalobce pohledávku za paní [jméno FO] ve výši jedné poloviny (potenciálních) příjmů z [Anonymizováno]. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce je oprávněn žalovat o vydání bezdůvodného obohacení přímo žalované, žalovaní nesouhlasí s výší tvrzeného a požadovaného bezdůvodného obohacení, když žalobce požaduje vydání částky 40 000 Kč za každý měsíc užívání [Anonymizováno], aniž by zohlednil, že žalovaní užívali pouze část [Anonymizováno] v rozsahu přibližně jedné poloviny. První patro [Anonymizováno] bylo dlouhou dobu ze strany žalobce uzamčeno, a po jeho odemčení jsou prostory poškozeny do takové míry, že vůbec neumožňují jejich užívání. Část nebytových prostor, garáže, zase užívá pro svou potřebu žalobce, který v nich má uložené věci a také v nich parkuje. Pokud žalobce prokáže, že mu svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaných, pak je nezbytné výši bezdůvodného obohacení určit dle skutečného rozsahu užívání [Anonymizováno] ze strany žalovaných, tj. je nezbytné tvrzenou částku bezdůvodného obohacení za užívání celé [Anonymizováno] snížit na 1/2. Žalovaní vznášení námitku započtení plateb nájemného za období od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši celkem 160 000 Kč. Žalovaní dále vznášejí námitku započtení nutných nákladů, které žalovaní vynaložili na opravy a údržbu [Anonymizováno], které byly realizovány jednak svépomocí a jednak prostřednictvím řemeslníků. Jedná se konkrétně o rekonstrukci garáže a vjezdu do garáže, opravu a rekonstrukci vrat, opravu střešní krytiny, sanaci plísně a vlhkosti prostor v prvém patře. Žalobce podle žalovaných dostatečně netvrdí a neprokazuje údajné bezdůvodné užívání i bezdůvodné obohacení žalovaných, pouze tvrdí, že žalovaní užívali [Anonymizováno] bez právního důvodu od srpna 2019, neboť nájemní smlouva uzavřená mezi žalovanými a paní [jméno FO] má být podle tvrzení žalobce neplatná. Za tuto dobu požaduje žalobce po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení za užívání [Anonymizováno] ve výši celkem 16 x 40 000,- Kč, tj. 640 000 Kč. Žalobce však netvrdí a neprokazuje, že by žalovaní užívali bez právního důvodu [Anonymizováno] i ve zbylém žalovaném období, tj. od prosince 2017 do července 2019, ´přesto se žalobce domáhá za toto období vydání bezdůvodného obohacení v částce 800 000 Kč. Žalobce není oprávněn požadovat více než 1/2 tvrzeného bezdůvodného obohacení. Případné příjmy z [Anonymizováno] jsou součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobce a paní [jméno FO] a oba bývalí manželé mají právo na část těchto příjmů. Žalobce tvrdí, že obvyklá úplata za užívání [Anonymizováno] činí 40 000 Kč měsíčně. Žalovaní však užívají pouze cca 1/2 [Anonymizováno]. Žalobce by se tak v případě prokázání existence bezdůvodného a bezúplatného užívání [Anonymizováno] ze strany žalovaných mohl domáhat maximálně 20 000 Kč měsíčně, navíc žalovaní paní [jméno FO] za užívání přízemí [Anonymizováno] platí měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že paní [jméno FO] s částkou 10 000 Kč měsíčně za užívání přízemí [Anonymizováno] souhlasila, může se žalobce vůči žalovaným domáhat nejvýše jedné poloviny úplaty za užívání přízemí [Anonymizováno] ve výši tržního nájemného. tj. částky 10 000 Kč. Žalovaní jsou však přesvědčeni, že žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovaným nevznikl vůbec, jelikož žalovaní užívají přízemí [Anonymizováno] po právu na základě uzavřené dohody se žalobcem, dále na základě souhlasu paní [jméno FO] a na základě nájemní smlouvy. Dle dohody se žalobcem jsou oprávněni přízemí [Anonymizováno] užívat bezúplatně. Kromě uvedeného žalovaní namítali nedostatek pasívní věcné legitimace v řízení, neboť část [Anonymizováno] užívali se souhlasem paní [jméno FO] a své právo zde bydlet odvozují od jejího souhlasu. Žalobce by měl podle žalovaných svoji pohledávku uplatnit vůči společnému jmění manželů.

5. S ohledem na shora uvedené námitky žalovaní navrhli zamítnutí žaloby v plném rozsahu jako nedůvodné.

6. Řízení v této věci bylo přerušeno usnesením č.j. 28 C 453/2020-120 ze dne 20.5.2021 do pravomocného skončení níže cit. řízení vedeného před zd. soudem pod sp.zn. 5 C 314/2017, kde se řešila otázka vyklizení nemovitosti. Po jeho skončení bylo usnesením č.j. 28 C 453/2020 -195 ze dne 28.11.2022 rozhodnuto o pokračování v tomto řízení.

7. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.) a v řízení dále vyslechl žalobce i oba žalované jako účastníky řízení (ustanovení § 131 o.s..ř) a dále svědkyni [jméno FO] (ustanovení § 126 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

8. V řízení byl prokázán následující skutkový děj.

9. Vlastníkem pozemku parc.č. [hodnota] – zahrada, jehož součástí je stavba – rodinný dům označovaná účastníky jako [Anonymizováno], nezapsaná v katastru nemovitostí, k.ú. [adresa], zapsaného v KN na LV [Anonymizováno] jsou v SJM žalobce a paní [jméno FO] (prokazováno výpisem LV [Anonymizováno]). Na tomto LV jsou zapsány i další nemovitosti náležející do zaniklého SJM účastníků v tomto k.ú. Ohledně vypořádání zaniklého SJM probíhá před zd. soudem řízení, které dosud nebylo ukončeno.

10. Před zd. soudem probíhalo řízení o vyklizení nemovité věci, pozemku parc.č. [hodnota], v k.ú. [adresa], jehož součástí je stavba – rodinný dům nezapsaný v KN, na základě žaloby podané žalobcem proti žalovaným ze dne 27.9.2017. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem OS Praha 5, sp.zn. 5 C 317/2017 – 264, ze dne 22. 7. 2020, tak, že žalovaní jsou povinni nemovitost vyklidit do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, tento rozsudek byl však Usnesením Městského soudu v Praze sp.zn. 55 Co 5/2021-282 ze dne 6.4.2021 zrušen. Žalovaným bylo následně uloženo předmětnou nemovitost vyklidit rozsudkem č.j. 5 C 314/2017-540 ze dne 14.6.2022, který byl rozsudkem odvolacího Městského soudu sp.zn. 55 Co 328/2022 -592 ze dne 26.10.2022 potvrzen. V tomto řízení vypovídala jako svědek paní [jméno FO], která na ústním jednání dne 1.9.2021 uvedla, že v roce 2019 došlo k eskalaci sporů mezi žalobcem a žalovanými a žalobce požadoval, aby platili nájemné, proto s nimi sama uzavřela nájemní smlouvu, kde bylo dohodnuto nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, které žalovaní hradili a po rozhodnutí soudu o správě společných nemovitostí od července 2021 hradí žalovaní nájemné žalobci k jeho rukám. Nájemné v této výši považovala za adekvátní, žalovaní se jinak o všechno starali, sama hradila pouze pojištění a revize plynu a komínu. Ohledně uzavřené nájemní smlouvy se žalobce úspěšně dovolal relativní neplatnosti z důvodu, že paní [jméno FO] nebyla sama oprávněna nemovitost pronajmout za situace, kdy byla (byť nepravomocně) správa předmětné nemovitosti svěřena žalobci. Z odůvodnění dále vyplynulo, že soud konstatoval, že žalobce a jeho bývalá manželka žalovaným v otázce bydlení vycházeli vstříc a žalovaní nemuseli hradit nájemné až do doby uzavření nájemní smlouvy ze dne 1.8.2019. (prokazováno protokolem z ústního jednání, rozsudky OS Praha 5 a MS v Praze) V této věci bylo podáno rovněž dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2024 č.j. 26 Cdo 120/2024-630 odmítnuto.

11. Před zd. soudem probíhalo rovněž řízení o způsobu správy společného jmění manželů (žalobce a jeho bývalé manželky paní [jméno FO]). Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem sp.zn. 21 C 9/2016-606 ze dne 6.6.2019. Ve výroku III. cit. rozsudku bylo rozhodnuto tak, že osobou oprávněnou ke správě části majetku ve společném jmění účastníků – pozemku parc.č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu, je žalobce. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 28 Co 221/2020-1096 ze dne 27.ledna 2021 byl pak rozsudek soudu 1. stupně potvrzen. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že žalobce měl výhrady vůči správě společných nemovitostí, a konkrétně ve vztahu k nemovitosti [Anonymizováno] uvedl, že dům zdarma užívá syn účastníků, avšak neprovádí údržbu a dům devastuje a zanáší odpadem, proto žalobce podal žalobu na vyklizení. Rozsudek nabyl ve výroku III. týkajícím se předmětné nemovitosti právní moci dne 11.4.2021. (prokazováno rozsudkem OS Praha 5 sp.zn. 21 C 9/2016) Z protokolu o ústním jednání v této věci konaném dne 16. 2. 2017, kde vypovídal žalobce jako účastník řízení, mimo jiné vyplynulo, že dohoda mezi žalobcem a žalovaným 1 byla taková, že žalovaný v domě mohl bydlet zdarma, protože v domě byl nájemník, a z nájmu se mohly hradit všechny služby. Žalobce synovi nikdy neřekl, aby platil nájem, ale požadoval, aby si hradil služby poté, co nájemník odešel. K užívání domu žalobce uvedl, že prvé patro domu je zničené, od doby, kdy žalobce odhlásil elektřinu. Další nájemník v bytě bydlet nechtěl, proto žalobce prostor uzamkl, měl obavu z extenzívního užívání domu synem a jeho rodinou, v prostoru horního patra, pro který podle žalobce nebyl důvod. Nebyl požádán, aby prostory v 1.patře odemkl. Bývalou manželku o tom neinformoval, neboť se o to nezajímala. V roce 2020 bylo na základě předběžného opatření paní [jméno FO] uloženo předat žalobci kopii nájemní smlouvy, klíče a hradit polovinu nákladů na služby. (prokazováno rozsudkem, výpovědí žalobce, předběžným opatřením v řízení sp.zn. 21 C 9/2016)

12. Žalobce zaslal žalovaným dne 23.10.2009 emailem zprávu, kde je informoval, že se do bytu v 1.patře stěhuje nový nájemník, který bude hradit celou režii domu, tedy i jejich náklady, ne celé, neboť režie domu je vyšší a bude mít právo užívat garáž a zahradu a společné prostory. Pokud nájemník v domě nebude, budou si muset žalovaní režii domu sami. (prokazováno emailem). Žalobce nabízel možnost pronájmu bytu v 1. patře (140m2, dispozice 4+1, vybavený) prostřednictvím serveru bezrealitky.cz za částku 22 000 Kč + poplatky 2 000 Kč měsíčně. (prokazováno nabídkou) Žalobce zaslal dne 5.11.2011 žalovanému emailovou zprávu, kde uvádí, že má výhrady k pořádku ve svém domě, který postavil a zaplatil, a kam pozval žalované, aby v něm bydleli do doby, než si pořídí něco svého, a vyzval žalované, aby si nepořádek dělali v přízemí. (prokazováno emailem) V roce 2018 byly žalobci zaslány upomínky za neuhrazený odběr vody (prokazováno upomínkami PVK, a.s.)

13. Právní zástupkyně žalobce zaslala žalovaným výzvu k vyklizení nemovitosti [Anonymizováno] dopisem ze dne 12.6.2017, a následně vyzvala žalované ke sdělení stanoviska k vyklizení nemovité věci, kde uvedla, že dopisem ze dne 12.6.2017 žalované vyzvala k vyklizení nemovitosti, ve lhůtě do 30.6.2017, k němuž nedošlo, a žádala o sdělení, zda se žalovaní rozhodli v nemovitosti setrvat, v takovém případě že mají hradit nájemné k rukám [jméno FO], nebo případně kdy vyklizenou nemovitost předají žalobci nebo jeho bývalé manželce. Na vědomí byla tato výzva zaslána téhož dne i právní zástupkyni žalovaných a paní [jméno FO]. V dopise žalobce informuje o tom, že je připraven poskytnout součinnost pro uvedení nemovitosti [Anonymizováno] do stavu způsobilého k pronájmu a souhlasí s tím, že veškeré nájemné bude poukazováno na účet jeho bývalé manželky paní [jméno FO].

14. Ve věci správy nemovitostí v dosud nevypořádaném SJM komunikoval žalobce s paní [jméno FO] v srpnu a září 2019, v emailu ze dne 26.8.2019 uvedl, že pokud bude paní [jméno FO] nabízet smlouvy před pravomocným rozhodnutím soudu (míněno v činžovním domě v [adresa]), obsadí nájemníkem 1.patro v nemovitosti [Anonymizováno] (též [Anonymizováno]). Emailem ze dne 15.9.2019 žalobce paní [jméno FO] informuje o tom, že do konce září podepíše nájemní smlouvu s novým nájemníkem, s tím, že žalovaný č.1 má připravit jedno parkovací místo v garáži a garáž uklidit, a v tomto smyslu má paní [jméno FO] informovat syna - žalovaného. [jméno FO] v reakci na to emailem ze dne 17.9.2019 žalobci sdělila, že dům včetně zahrady je od 1.8.2019 pronajat a požádala o obnovení dodávky el. energie do 1. patra domu. Žalobce sdělil, že to bere na vědomí, v souvislosti s dodávkou el. energie požádal o sdělení jména, tel č.. a č. elektroměru, s tím, že poté dodávku zařídí a požádal o kopii nájemní smlouvy. Předložení nájemní smlouvy žádal rovněž emailem ze dne 8.10.2019. Právní zástupkyně žalobce zaslala žalovaným výzvu k vydání bezdůvodného obohacení – za užívání nemovité věci dne 14.8.2020, a rovněž dne 2.11.2020. Bezdůvodné obohacení je vyčísleno jako místně obvyklé nájemné za užívání nemovitosti za období od 1.8.2017 do 1.8.2020 (prokazováno výzvami, včetně dokladů o odeslání, emaily)

15. Stav interiérů, vč. garáže, a okolí domu [Anonymizováno] v období let 2017-2018 a z roku 2021 je zachycen na fotodokumentaci, interiéry bytu v 1. patře domu jsou zachyceny na fotodokumentaci z 26. 2. 2021. Dle předávacího protokolu ze dne 26. 2. 2021 byly předávající [jméno FO] žalobci předány některé klíče od domu a jednotlivých částí interiéru. (prokazováno fotografiemi, předávacím protokolem)

16. Dopisem ze dne 22.6.2016 se žalobce obrátil na právní zástupkyni jeho bývalé manželky, kde uvedl, že jeho bývalá manželka věděla o dohodě se synem, prvým žalovaným, o užívání domu [Anonymizováno] od října 2008, neboť zde navštěvovala syna s rodinou, a potvrdil, že zde bydlí zdarma. (prokazováno dopisem žalobce ze dne 22.6.2016) Dne 5.4.2017 byla [jméno FO] vystavena faktura za otevření zámku FAB a výměnu vložky na adrese [adresa] (prokazováno fakturou).

17. Oba žalovaní v minulosti čelili exekucím. (prokazováno výpisy z centrální evidence exekucí) Žalobce se žalovaným uzavřel v roce 2010 smlouvu o půjčce. (prokazováno smlouvou) Žalovaný byl jednatelem společnosti [Anonymizováno]., která zasílala na účet [jméno FO] částky s pozn. „mama“ (prokazováno výpisem z OR, výpisy z účtu) Vlastníkem domu č.p. [Anonymizováno], s pozemkem parc.č. st. [Anonymizováno], a parc.č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], na LV [Anonymizováno], je [jméno FO], na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene užívání ve prospěch žalobce ze dne 30.10.2014. (prokazováno výpisem z KN)

18. Společnost [Anonymizováno] uhradila [jméno FO] na její účet částky 8 000 Kč, 5 000 Kč, 8 000 Kč, 2 500 Kč v roce 2017, žalovaný č.1 uhradil za období 08-12/2019 nájemné ve výši 50 000 Kč a za období 01-12/2020 nájemné ve výši 120 000 Kč, žalovaný č. 1 hradil [jméno FO] dále platby v období 2017-18, celkem 99 000 Kč. (prokazováno výpisy z účtu, doklady o platbách)

19. Po převzetí domu [Anonymizováno] žalobce zaslal dne 4.6.2023 žalovaným email, kde uvedl, že v domě je odpojen elektroměr a plyn, patrně jako pomsta ze užívání domu zdarma, dům byl předán nevymalovaný, v garáži byl ponechán starý nábytek, jsou zničená vrata garáže, je třeba vyměnit ovládání k plynovému krbu, je zničený plynový kotel pro vytápění přízemí, v 1.patře na balkóně jsou zničené dlaždice, je vyklenuté oplocení, došlo k odvozu zeminy pod bazénem a takto vzniklá škoda byla žalobcem vyčíslena částkou 230 000 Kč. (prokazováno emailem)

20. Z výslechu svědkyně Mgr. [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že nemovitost označovanou jako [Anonymizováno], svědkyně sama k bydlení nikdy neužívala. Jedná se o rodinnou vilku, která byla původně určena k pronájmu. Po určitou dobu také dům užíval k bydlení žalovaný č. 1., někdy od podzimu roku 2008, kdy zde bydlel s rodinou, předtím zde bydlel sám, v době, kdy byl svobodný. Po určitou dobu byl v domě také nájemník, asi tak jeden rok, ten užíval dům souběžně se žalovaným č. 1., který zde bydlel s rodinou, nastěhovali se tam někdy v listopadu nebo v prosinci 2008. Nájemník v té době obýval první patro. Někdy v roce 2014, kdy svědkyně podávala návrh na rozvod manželství, zjišťovala, jaká je hodnota majetku, případně jaký vůbec majetek má ve společném jmění manželů s žalobcem, teprve v této souvislosti svědkyně zjistila, že žalovaný č. 1. koupil v té době dům ve [adresa]. Předtím nevěděla o tom, jaká byla domluva mezi manželem a synem o tom, jak bude užívána nemovitost [Anonymizováno]. Zjistila, že žalovaný č. 1. koupil dům ve [adresa], že tento dům ve [adresa] na základě darovací smlouvy převedl na žalobce někdy v roce 2010. Dům ve [adresa] žalovaný č. 1. koupil za prostředky ze společného jmění manželů. Svědkyně vycházela z toho, že žalovaný 1. užívá nemovitosti v [Anonymizováno] proto, že vyhověl žádosti žalobce a dal mu dům ve [adresa]. Žalovaný č. 1. užíval část domu, která je v přízemí, v prvém patře byl nájemník. Když se nájemník odstěhoval, místnosti v prvém patře zůstaly prázdné a neužíval je nikdo. Následně bylo zjištěno, že do této části nemovitosti není veden proud, protože jej žalobce odpojil, odpojil elektroměr. Nemovitost měla dva samostatné elektroměry, jeden pro přízemí a jeden pro prvé patro. Žalobce potom prvé patro asi na devět let uzavřel, tato část nemovitosti byla otevřena až za ingerence zámečníka. Potřeba otevřít tyto prostory vznikla z důvodu, že do ložnice v přízemí, kterou užíval žalovaný č. 1. a žalovaná č. 2., tekla voda. Následně bylo zjištěno, že v důsledku neužívání je prvé patro a na to navazující půda v havarijním stavu, byla zde plíseň, jak na stěnách, tak na oknech, byly zde exkrementy od kun, bylo nutné tyto místnosti sanovat. Prvé patro mělo samostatný plynový kotel, stejně tak jako přízemí. Místnosti v prvém patře, ani místnosti na půdě nebyly vytápěny, a to po celou dobu. Z důvodu, že tyto místnosti nebyly užívány, došlo také k poškození vodovodního vedení, které v mezidobí zpuchřelo. Žalovaný č. 1. vlastním nákladem části těchto prostor opravoval, opravoval také balkony v prvém patře, střechu, část materiálu zůstala v garáži i poté, co se z domu odstěhoval. Žalovaný č. 1. se o dům staral, staral se o zahradu, také hradil náklady na elektřinu, plyn, vodu a také odpad. Někdy v roce 2019 se žalobce rozhodl, že by žalovaní v domě bydlet neměli, svědkyně proto se žalovanými uzavřela nájemní smlouvu, která jim umožňovala část nemovitosti v přízemí užívat. V nájemní smlouvě byl také popsán stav nemovitosti, a byla dohoda o tom, že budou hradit nájemné ve výši 10 000 Kč, a vlastním nákladem také nemovitost udržovat. Toto činili, nájemné řádně hradili, dále hradili náklady na odběry médií. Žalobce nájemní smlouvu napadl. Svědkyně vycházela z toho, že určená výše nájemného odpovídá i požadavkům žalobce, který prvé patro inzeroval, a požadoval za něj nájemné ve výši 22 000 Kč, svědkyně vycházela z nájemného asi 20 000 Kč, které sestávalo z pravidelné platby ve výši 10 000 Kč, a nákladů na údržbu domu ve výši dalších 10 000 Kč. Žalovaní se starali se nejen o část nemovitosti, kterou užívali, ale také o okolí. Svědkyně obdržela částku ve výši 152 000 Kč. Nájemné svědkyně pobírala v hotovosti, oproti dokladu. V současné době se o dům nikdo nestará, od doby, kdy syn v květnu letošního roku dům opustil, není na zahradě posekaná tráva, ze schránky vypadávají letáky, je na první pohled patrné, že nemovitost není užívána. O nemovitost se nikdo nestará. Nemovitost byla svěřena do správy žalobce, proto svědkyně nemá do nemovitosti přístup, nemá klíče. Svědkyně s užíváním žalovaným č. 1. a jeho rodinou od roku 2008 až do letošního května souhlasila, dokonce to uvítala, protože to bylo blízko domu, kde žila. Žalovaní prostory domu v prvém patře neužívali nikdy, v těchto prostorech nebyla elektřina, nešla zde voda, nebylo zde topení. Prostory garáže z větší části užívá žalobce sám, tam používal elektřinu, kterou ale hradil žalovaný č. 1. s rodinou.

21. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že nemovitost je ve společném jmění manželů s jeho bývalou manželkou. Samostatným rozhodnutím ve věci správy byla tato nemovitost předána do správy žalobce, správu vykonává od doby, co se žalovaný č. 1. s rodinou z domu odstěhoval. Žalobce v nemovitosti sám bydlel od roku 2005 do roku 2008, společně s ním tam bydlel nájemník, který užíval prvé patro. Nemovitost je kolaudována jako jedna bytová jednotka, ale fakticky se jedná o dvě samostatné bytové jednotky. Obě bytové jednotky jsou samostatné, obě mají samostatné uzavírání, lze je užívat odděleně. Od roku 2008 část nemovitosti v přízemí užíval syn s rodinou. Žalovaný č. 1. se do domu přistěhoval někdy v listopadu 2008, nájemník potom asi po dalších třech měsících nájem opustil, od té doby už v prvém patře nikdo další nebydlel. Prvé patro zůstalo uzavřeno, klíče měl k dispozici jak žalobce sám, tak žalovaný č. 1., prostory si mohl odemknout každý, protože jsou to shodné klíče, jako k ostatním dveřím. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaní prostory v prvém patře po odstěhování nájemníka užívali, aby si zde hrály děti, případně aby byly užívány návštěvami k bydlení. Žalovaní zde měli věci, sušili zde prádlo, dle žalobce žalovaní znemožňovali užívání těchto prostor novým nájemníkem. V roce 2017-2020 bylo možné užívat tento byt se zavedenou elektřinou, elektřina, voda, i plyn jsou zde vedeny od doby kolaudace, tedy včetně topení. Pravidelně, když docházel do domu, tedy každé 2-3 měsíce, žalobce měl přístup do garáže, a do bytu v prvním patře, v bytě se dalo svítit, bylo zde topení, temperovalo se zde, ale běžným způsobem se nemovitost v této části neužívala, protože to nebylo nutné, žalovaný č. 1. s rodinou užíval dostatečně velký prostor v přízemí. Topení a temperování v zimních měsících podle žalobce prováděno v prvém patře bylo. Náklady na úhradu odběrů, tedy vody, elektřiny, plynu, hradil asi po dobu 1 - 1,5 roku žalobce sám, hradil také náklady na odpady, žalovaní si nechtěli na sebe převést média v prvém patře, respektive v celém domě. V roce 2009 hradil žalobce veškeré náklady na odběry médií, za celý dům, v roce 2011 se žalobci podařilo převést média na žalovaného 1., od té doby hradil náklady žalovaný č. 1. sám. Žalovaný č. 1. platil i náklady za odběry v prvém patře. S žalovanými byla taková dohoda, že pokud bude v domě nájemník, že bude hradit veškeré tyto náklady na odběry právě nájemník, a žalovaným odpadne povinnost hradit tyto náklady za tu část nemovitosti, kterou by užívali. V domě jsou tři plynoměry, dva rozdílové a jeden z ulice, tři vodoměry, dva rozdílové a jeden hlavní, byly zde i dva elektroměry, jeden hlavní a jeden rozdílový, měřil jenom prvé patro, původně byl psán na nájemníka, následně došlo k jeho odhlášení. Náklady na odběry elektřiny, plynu a vody, v období od roku 2017 do roku 2020 hradil žalovaný 1., hradil tyto náklady za celý dům. Žalobce navrhoval, aby se do prostor prvého patra zajistil nájemník, který by nájemné hradil ve prospěch bývalé manželky žalobce, a žalovaní by si hradili náklady na odběr svých médií za svoje prostory sami. Dům je dle žalobce ve špatném stavu a závady žalovanými odstraněny nebyly. K datu, kdy žalobce umožnil žalovaným nastěhovat se do domu, v roce 2008, tj. do bytu v přízemí domu, který předtím žalobce sám užíval, byly dohodnuty konkrétní podmínky. Dohodnuto bylo, že je povinností žalovaných se o dům řádně starat, mimo jiné, že nebude v garáži umístěna řada věcí, vhodných na smetiště, že bude průchozí chodba k bytu v prvém patře, s absencí bot a kabátů, že budou žalovaní podporovat, aby prvé patro mohlo být užíváno nájemníkem, že za takových podmínek bude žalovaným umožněno bydlet v domě zdarma, že nebudou muset platit ani média, která bude i za prostory, které užívali žalovaní, hradit nájemník. Podle žalobce všechny tyto podmínky, které byly dohodnuty se žalovanými, byly ze strany žalovaných porušeny. Jednalo se o ústní dohodu, mezi otcem a synem, tato dohoda po dobu trvání užívání žalovanými měněna nebyla. Povinnost žalovaných dům udržovat, a starat se o pořádek, trvala až do opuštění jejich části užívaných prostor, v květnu letošního roku. Dohoda byla uzavřena v roce 2009. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení a úplaty za užívání části domu, je za období od roku 2017. Žalobce uvádí, že takováto dohoda měněna nebyla, ze strany žalovaných byla ale porušena. Žalovaný č. 1. žalobci daroval nemovitost, kterou žalobce podle svého tvrzení koupil ze svých výlučných prostředků, nemovitost koupil pro žalovaného č.

1. V době, kdy došlo k zápisu vlastnictví v jeho prospěch do katastru nemovitostí, na tomto LV se objevilo několik exekucí, toto žalobce zděsilo, žalovaného důrazně požádal o to, aby exekuce ihned vyrovnal, jinak bude dům zkonfiskován. Žalovaný č. 1. následně v lednu 2010 způsobil v opilosti havárii, kde mu hrozila exekuce ve výši 1,2 mil. Kč, žalovaný 1. byl v té době u žalobce zaměstnán, takže žalobce věděl, že je žalovaný nedbalý svých povinností. Žalovanému č. 1. proto žalobce půjčil částku 1,2 mil. Kč, aby zamezil možnosti, že dům bude zkonfiskován. Dům byl jediným majetkem žalovaného č. 1., darování ve prospěch žalobce bylo jedinou možností, jak tento majetek zachovat. Dům ve [adresa] měl žalobce ve svém vlastnictví nějakou dobu, asi tak 2-3 roky, v té době bydlel s přítelkyní, dům daroval svojí neteři, a to za následujících podmínek: že on a jeho partnerka budou mít v domě doživotní bydlení, a že v případě potřeby žalobci a jeho partnerce bude ze strany obdarované, která je jeho neteří, poskytována péče. Podmínky užívání žalobce domu ve [adresa], který mu žalovaný č. 1 daroval, dohodnuty nebyly, žalobce vycházel z toho, že v době, kdy bude dům žalovaného č. 1, že se o něj bude řádně starat, což činil. Žalobce uvádí, že žalovaný měl v době, kdy došlo k dohodě o užívání přízemního bytu na adrese [adresa], a darování nemovitosti ve [adresa] ve prospěch žalobce, další nemovitost, a to byt v družstevním vlastnictví. Žalobce nemá přesnou informaci o tom, od kdy do kdy byla tato družstevní bytová jednotka pronajímána, případně za jaké částky. Žalovaný č. 1 potom tuto družstevní bytovou jednotku prodal, za částku 5 milionů Kč. Žalovaný č. 1 z těchto prostředků získaných z prodeje družstevního bytu zaplatil žalobci půjčku za zničené vozidlo, které pojišťovna odmítla plnit. Platby nájemného z družstevního bytu byly hrazeny na účet, vedený na jméno činžovního domu, tyto platby se vedly v účetnictví. Dle žalobce kromě žalovaného č. 1., jeho manželky, a jejich společné dcery, užívá nemovitost v [Anonymizováno], a to samostatnou místnost v přízemí, také syn žalované č. 2, kterého tam opakovaně viděl. Jedná se o místnost, která má samostatný vstup z chodby, původně byla koncipována jako šatna pro oba byty. Proto vychází z toho, že tam syn žalované č. 2 bydlel. Dle žalobce k poškození prostor v prvém patře nedošlo, došlo tam pouze k zatečení. V těchto prostorách se svítilo, topilo, byl zde funkční přívod vody. Nemovitost v [adresa] měl ve správě žalobce, firma žalobce [Anonymizováno] nájemné za užívání části prostor na této adrese nehradila, ani úhradu za umístění sídla, platila úklid celého domu, počítačové sítě pro celý dům a elektřinu pro účely počítačových sítí pro celý dům, za společnou anténu, ale nájem z rozhodnutí žalobce nehradila. Žalobce na jednání ústním konaném dne 11.4.2023 potvrdil, že synovi nikdy neřekl, aby platil za užívání domu [Anonymizováno] nájem, pouze požadoval, aby si hradil služby, poté, co odešel nájemce. V době, kdy byl v domě nájemník, nemusel hradit ani služby. Prostor v prvém patře byl od doby, kdy odešel nájemník, žalobcem uzamčen, žalobce prostor nechal vymalovat.

22. Žalobce na jednání konaném dne 10.2.2025 zopakoval, že nesporuje, že umožnil žalovaným bydlet v domě [Anonymizováno] od roku 2008 bezplatně, za podmínky, že se budou o nemovitost řádně starat, což ale podle něho nedodrželi, dále za podmínky, že strpí užívání bytu v 1.patře nájemníkem, a že budou hradit energie a služby spojené s užíváním nemovitosti. Žalovaní ale neopravili vrata garáže, což komplikovalo žalobci vstup do domu v letech 2020 a 2021, a opravu vrat musel zrealizovat až žalobce sám vlastním nákladem.

23. Z účastnického výslechu žalované č. 2. bylo soudem zjištěno, že v domě na adrese [Anonymizováno] bydleli se žalovaným 1. a dcerou nepřetržitě od 9. 12. 2008 až do května 2023, po celou dobu užívali pouze spodní část domu, kde je samostatný plnohodnotný byt. V domě začali bydlet na základě nabídky žalobce. Žalobce na podzim jel někam do zahraničí, a tak bylo domluveno, že v domě začnou bydlet od prosince 2008. Bylo dohodnuto, že budou užívat pouze byt v přízemí domu, vzhledem k tomu, že v domě byl v té době nájemník. Nájemník v domě určitě nebydlel už v roce 2011, kdy žalovaní měli svatbu, žalovaná č. 2. požádala žalobce, zda by v horním bytě nemohla v tu dobu bydlet její rodina. Hradili běžné náklady spojené s bydlením, tedy náklady na energie, vodu, pokud jde o pojištění, toto hradila matka žalovaného 1., jako vlastník nemovitosti. Žalovaná č. 2. nemá informaci o tom, jestli byla dohodnuta nějaká pravidelná úplata typu nájemného. Pravidelnou úplatu začali platit až na základě uzavřené nájemní smlouvy v roce 2019. Žalované č. 2. je známo, že žalovaný č. 1. po určitou dobu vlastnil dům ve [adresa]. S otcem žalovaného č. 1. bylo domluveno, že jejich rodina zůstane bydlet v domě [Anonymizováno], to bylo pro ně pohodlnější z pohledu umístění domu. Byla dohoda mezi žalobcem a žalovaným č. 1., že oni budou užívat s rodinou dům [Anonymizováno], a žalobce bude bydlet v domě ve [adresa]. V době, kdy se žalovaní z domu stěhovali, v květnu loňského roku, dům užíván nebyl nikým dalším, a to už od roku 2011, kdy se odstěhoval poslední nájemník, od té doby byla část domu žalobcem uzavřena, a také nebyla obyvatelná z důvodu, že zde byly odpojeny energie. Horní byt užíván od roku 2011 nebyl, žalovaní do něj přístup neměli, asi po pěti letech, kdy v domě bydleli, byt otevřela prostřednictvím zámečníka matka žalovaného č. 1., bývalá manželka žalobce, z důvodu, že do spodního bytu, který žalovaní užívali, zatékalo, a bylo nutné kvůli opravě horní byt otevřít. Dle názoru žalované č. 2. byl zdevastovaný, z důvodu jeho neužívání. V domě se nachází ještě garáž a sklepy, sestávající z technické místnosti, jedné místnosti, kterou užívali žalovaní, a garáže, kterou užíval žalobce, a dále prostoru pod schody, což je užší místnost, která byla rovněž uzavřena, žalovaní k ní neměli přístup, věci v ní měl žalobce. Prostor garáží žalovaní neužívali, z důvodu, že je původně užíval nájemník, a zejména proto, že žalovaní neměli k dispozici ovládání ke garáži. Parkovali tedy auto na ulici. Prostor garáže je určen minimálně pro tři vozidla, a ještě je tam jedna samostatná garáž, která je samostatně uzavíratelná. Tu užíval žalobce. Žalobce užíval tento prostor pro parkování svého vozidla, jednalo se o vozidlo Corvetta. Kratší dobu zde měl žalobce také ještě další auto, tov. zn. Škoda. Sama žalovaná 2. se žalobcem nikdy nejednala v době, kdy bytovou jednotku v domě užívali, že by za takové bydlení měli žalobci hradit nějakou konkrétní částku, nebylo ani jednáno o tom, že by za užívání bytu měli hradit vůbec nějakou úplatu. Nějakou dobu se hradilo matce manžela, a následně samotnému žalobci, a to v částce 10 000 Kč měsíčně. V průběhu užívání bytu nedostali žalovaní písemnou výzvu od žalobce, aby udržovali bytovou jednotku v pořádku, žalobce měl prakticky vždycky nějaké připomínky ke stavu domu. Žalovaní po dobu užívání bytu v domě [Anonymizováno] realizovali opravy, v roce 2018 se dělala pergola, také se v té době dělala nová brána z ulice na pozemek, odstraňovala se závada zatékání kolem komína, po celou dobu se udržovala zahrada, kam se také dávaly nové rostliny, dále se odstraňovala vada zatékání na balkonu, připravovala se oprava poničené dlažby, materiál na to je ještě zřejmě v garáži. Realizované opravy byly hrazeny z prostředků žalované č. 2. a její rodiny, část těchto prací byla také dělána svépomocí. Pokud je žalovaná č.

2. Bytová jednotka v prvém patře byla ve špatném stavu, v jedné místnosti u balkonu byla vydrolená stěna, byla plesnivá okna, toto odstraňovala žalovaná č. 2. sama. V bytě v době poté, kdy bytovou jednotku nechala její tchýně otevřít zámečníkem, sama uklízela. Nábytek v bytě v prvním patře není nábytek žalovaných, je to nábytek, který zde byl už v době, kdy se žalovaní přistěhovali.

24. Z účastnického výslechu žalovaného č. 1. bylo soudem zjištěno, že bytovou jednotku na adrese [Anonymizováno] v domě v přízemí užíval s rodinou na základě nabídky žalobce, otce žalovaného č.

1. Také je pravdou, že užívali vždy pouze tuto bytovou jednotku, byt v prvém patře nikdy neužívali, tento byt byl pod uzavřením asi devět roků a užíván nebyl. Na základě rozhodnutí žalobce také v této bytové jednotce v prvém patře byla odpojena elektřina. To, že v bytě v prvém patře nebylo možné odebírat elektřinu, mělo souvislost s nemožností užívat kotel, tedy vytápět bytovou jednotku v prvém patře. Dohoda byla taková, že žalovaný č. 1. s rodinou budou užívat přízemní byt v domě [Anonymizováno], a žalobce bude užívat jeho dům ve [adresa]. Podmínky užívání bytové jednotky v domě [Anonymizováno], nebyly nijak formálně dohodnuty, ale byla nepsaná dohoda mezi žalobcem a žalovaným č. 1, že on bude užívat jeho dům ve [adresa], bezplatně, a žalovaní budou užívat dům [Anonymizováno], byt v přízemí, také nebudou za toto užívání hradit žádnou částku, a po dobu, kdy v domě bude nájemník, nebudou muset hradit ani náklady spojené s bydlením. Poté, co se nájemník odstěhoval, si žalovaní přepsali tyto související náklady na sebe. Pokud jde o náklady na pojištění domů, toto hradili také žalovaní, respektive náklady platili matce, která tyto náklady hradila. Základní údržbu domu a zahrady vykonávali po celou dobu užívání bytové jednotky žalovaní, starali se o zahradu, žalovaná č. 2 uklízela v domě, starala se o zahradu, žalovaný č. 1 se staral o další věci, rovněž prováděl sekání trávy, údržbu zahrady a podobně. Pokud jde o běžné náklady spojené s údržbou domu, případně nějakou rekonstrukcí, která se v domě prováděla, toto částečně hradili žalovaní ze svých prostředků, a částečně realizovali svépomocí. Spořitelní družstvo [jméno FO] je subjektem, prostřednictvím kterého se prováděly platby, jednalo se o platby žalovaného č. 1 jeho matce, jednalo se o platby společnosti, kterou žalovaný č. 1 v té době ovládal. K částce ve výši 1,2 milionu Kč, kterou si žalovaný č. 1 půjčil od žalobce, uvedl, že na tuto částku podepsal žalobci směnku, částku řádně uhradil, a potvrdil, že měla souvislost s dopravní nehodou vozidla, které patřilo jeho firmě. Dům ve [adresa] žalovaný koupil z prostředků rodičů.

25. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti podstatné pro toto řízení.

26. Navrhovaný důkaz znaleckými posudky ke zjištění obvyklé výše nájemného a hodnoty oprav provedených na nemovitosti žalovanými, stejně tak jako dotazem na dodavatele elektrické energie soud s ohledem na výsledky dokazování a s ohledem na právní posouzení věci z důvodu nadbytečnosti neprovedl.

27. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, jelikož ani další důkazy nebyly navrhovány, ani nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by vedly soud k nutnosti dalšího dokazování. Provedené důkazy soud hodnotí jako věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci.

28. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

29. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 713 a násl. a dále § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v platném znění.

30. Dle ust. § 713 odst. 1 o.z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Dle odst. 2 povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Dle odst. 3 z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

31. Dle ust. § 714 odst. 1 o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

32. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Z relevantní judikatury soud uvádí následující:

34. Rozhodnutí o správě společné věci v SJM je rozhodnutím konstitutivním. Konstitutivní rozhodnutí je svou podstatou nejen skutečností procesní, ale i hmotněprávní, neboť je důvodem vzniku nového, předtím neexistujícího, hmotněprávního vztahu, popř. důvodem jeho změny nebo zániku. Jsou s ním proto nutně spojeny účinky ex nunc a pouze zákon by mohl stanovit něco jiného (srov. rozs. NS ČR sp.zn. 26 Cdo 2858/2000, 26 Cdo 3777/2019, 22 Cdo 1739/2022, a též komentář Občanský soudní řád, I. díl, Panorama Praha 1985, str. 671)

35. Obecně lze dále konstatovat, že práva, která zákon přiznává vlastníku věci, může mít k téže věci i více fyzických osob; tento stav je důsledkem uznávané plurality subjektů vlastnického práva. Zatímco podílové spoluvlastnictví charakterizuje spoluvlastnický podíl, který je vyjádřen ve zlomku, popřípadě procentem, a je hlavním kritériem míry účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech ze spoluvlastnického vztahu, u společného jmění manželů není vztah mezi spoluvlastníky vymezen ideálním podílem; tento vztah může být vyjádřen jen ke dni zániku společného jmění, a to vypořádáním. Institut tzv. společného jmění manželů v zásadě vyjadřuje rovné postavení manželů a je určitým průlomem do individualizovaného vlastnického práva. Jestliže pak zanikne manželství, zaniká i společné jmění manželů. Zanikne-li společné jmění manželů, má se provést vypořádání. Právní vztahy bývalých manželů v přechodném období, které vzniká mezi zánikem společného jmění manželů a jeho vypořádáním, nejsou zákonem výslovně upraveny a je nutné posuzovat je obdobně podle předpisů o společném jmění manželů. Každému z bývalých manželů tak náleží právo k celé věci omezené jen stejným právem druhého bývalého manžela. Pokud jeden z bývalých manželů v období po zániku společného jmění do jeho vypořádání brání druhému realizovat své vlastnické právo k věci, může se tento bránit výlučně způsobem, který mu umožňuje zákon; nápravu však nelze sjednat v rámci institutu bezdůvodného obohacení. (k tomu srov. rozs. NS ČR sp.zn. 22 Cdo 3569/2011)

36. K vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele na to, zda tato pohledávka patří do společného jmění manželů (k tomu srov. usnesení NS ČR sp.zn. 23 Cdo 218/2010)

37. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot, tedy rozmnožení majetku obohaceného, fyzickou nebo právnickou osobou (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3281/2012), ochuzení nebo snížení majetku ochuzeného, tedy majetkovou újmu jiného subjektu a příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Základní atributy bezdůvodného obohacení se podávají ze zákonem deklarovaného principu, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, má povinnost vydat ochuzenému, oč se obohatil. Z řečeného je patrno, že aby mohl být uplatněn nárok z kondikce u soudu, musí být rovněž zřejmé, kdo se obohatil, na čí úkor (viz Nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2617/11). V opačném případě zůstává předmět nelegitimního materiálního prospěchu v dispozici obohacené osoby (viz BÍLKOVÁ, Jana. § 2991. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 39.) Základním atributem bezdůvodného obohacení je pak absence spravedlivého důvodu pro obohacení obohaceného.

38. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 3259/2017 (viz též NS ČR 25 Cdo 2578/98, 28 Cdo 3356/2013): „Dojde-li k omezení či k vyloučení z užívání společné věci některého ze spoluvlastníků, vzniká tomuto spoluvlastníkovi nárok za omezení jeho spoluvlastnického práva vůči tomu spoluvlastníkovi, který společnou věc užívá nad rámec svého vlastního spoluvlastnického podílu. Peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek, přičemž výše bezdůvodného obohacení má sledovat hodnotu (ocenění) užívacího práva, nikoliv užívané věci.“.

39. Ust. § 2991 odst. 1 o. z. váže vznik povinnosti k vydání majetkového prospěchu na absenci spravedlivého důvodu, tímto spravedlivým důvodem lze pokládat především důvod právní.

40. Žalobce se v projednávané věci domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 1 440 000 Kč s příslušenstvím představující ekvivalent obvyklého nájemného za pronájem domu bez č.p. umístěného na pozemku parc.č. [hodnota], adresa [adresa], k.ú. [adresa] za dobu od 1.8.2017 do 15.11.2020. Tento dům byl vybudován na pozemku zakoupeném za trvání manželství žalobce a jeho bývalé manželky [jméno FO], a náleží spolu s pozemkem do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce v roce 2008 nabídl žalovanému č. 1 a jeho rodině možnost bydlení v domě, a to zcela zdarma, s tím, že rozsah užívání nemovitosti byl při zahájení užívání určen skutečností, že v té době v domě bydlel nájemník, který obýval byt v 1. patře. Soud v této souvislosti připomíná, nabídku bydlení žalovaného v přízemí domu [Anonymizováno] učinil žalobce za přinejmenším konkludentního souhlasu manželky ještě v době, kdy jejich manželství nebylo rozvedeno. Žalobce existenci dohody, že žalovaní nebyli povinni hradit za bydlení žádné částky, a to ani za služby, neboť je v té době hradil nájemník za celý dům, i v době po rozvodu manželství v tomto řízení učinil nespornou a opakovaně potvrdil. Současně bylo v řízení osvědčeno, že o této dohodě od počátku věděla a souhlasila s ní i paní [jméno FO]. Žalobce po určité době žalované vyzval k tomu, aby si přepsali na sebe a hradili náklady na služby a energie, přičemž bylo v řízení osvědčeno, že tak činili přinejmenším v rozhodném období.

41. Pokud jde o sporný rozsah užívání domu [Anonymizováno], soud konstatuje, že v řízení nebylo žalobcem tvrzeno a ani prokázáno, že by poté, co došlo k odstěhování nájemníka, žalobce změnil původní dohodu o užívání bytu v přízemí a zpřístupnil žalovaným k užívání i další část nemovitosti - byt v 1. patře. Naopak bylo v řízení osvědčeno, že žalobce část nemovitosti - garáž užíval sám za účelem sezónního parkování vozidla a část nemovitosti – byt v 1. patře rovněž sám na základě svého rozhodnutí uzamkl a rozhodl o omezení dodávky el. energie. Lze tak uzavřít, že rozsah užívání byl od počátku dán dohodou žalobce a žalovaných, a souhlasem dalšího spoluvlastníka ([jméno FO]) a týkal se vždy pouze bytu v přízemí, a to po celou dobu užívání.

42. V řízení bylo dále prokázáno, a to i výslechem žalobce, že žalovaní plnili podmínky dohody o bezplatném užívání bytu, neboť hradili přinejmenším v rozhodném období náklady na služby v domě, tedy platby za odběry el. energie a vody a prováděli běžnou údržbu domu a zahrady, a že další náklady – údržbu, revize, pojištění hradila [jméno FO]. Odběr el. energie byl pak prokázán pouze v prostoru bytu v přízemí, náklady s tím spojené hradili výlučně žalovaní. V řízení nebylo prokázáno, že by v rozhodném období byl odběr el. energie do 1.patra. Sám žalobce přitom v řízení uvedl, že odběry byly odděleny a ještě v roce 2019 potvrdil v komunikaci s paní [jméno FO], že je připraven poskytnout součinnost při obnově odběru, o omezení odběru el. energie do 1.patra tedy věděl. Splněna pak byla bez dalšího i další podmínka užívání bytu v přízemí, a to umožnění užívání bytu v 1.patře nájemníkem, resp. nebylo prokázáno, že žalovaní jakkoli bránili případnému konkrétnímu zájemci – nájemníkovi, kterého by žalobce zajistil a s nímž by uzavřel nájemní smlouvu, v užívání bytu v 1. patře. Důvody uváděné žalobcem, které měly spočívat v extenzívním užívání domu žalovanými, které vylučovaly zajištění nového nájemce, zůstaly pouze v rovině tvrzení žalobce. Zde je na místě poznamenat, že žalovaní vyklidili byt v přízemí již před více než rokem a půl, tvrzené důvody znemožňující pronájem by tedy nutně musely odpadnout, a přesto ani do současnosti není dle nesporného tvrzení účastníků dům pronajat, a to ani zčásti. Lze tak uzavřít, že žalovaní po celou dobu užívání bytu dohodnuté podmínky bezplatného užívání bytu plnili.

43. Soud vycházel dále z toho, že žalobce žalované v roce 2017 vyzval, dle svého tvrzení z důvodu vedení řízení o správu nemovitostí v SJM, které se domáhala jeho bývalá manželka, aby sdělili, zda budou v nemovitosti dále bydlet, s tím, že za takového předpokladu měli úplatu hradit k rukám [jméno FO], nebo zda nemovitost opustí. Bylo tedy na rozhodnutí žalovaných, zda v bytě v přízemí zůstanou nadále bydlet, a na rozhodnutí paní [jméno FO], zda bude za užívání bytu, s nímž od počátku souhlasila, požadovat od žalovaných úplatu, a popřípadě v jaké výši.

44. Lze vycházet z obecně platného, že manželé, a toto uspořádání platí i pro manžele po rozvodu jejich manželství, kdy jejich již zaniklé společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno, jednají v záležitostech týkajících se jejich společného jmění v běžných záležitostech samostatně, případně se souhlas druhého manžela předpokládá. Odlišný režim platí pro záležitosti, které nelze považovat za běžné. Ohledně takových záležitostí týkajících se společného jmění nebo jeho součástí je pak zapotřebí souhlasu obou manželů, byť právně jedná jen jeden z nich. Takovýto souhlas, resp. přivolení nemusí být předchozí, postačí i dodatečné, a to i konkludentní, kdy manžel, který dozví-li se o právním jednání druhého manžela, ničeho nenamítá a takovému právnímu jednání neoponuje. O správě věcí v SJM, včetně předmětné nemovitosti, probíhalo před zd. soudem shora cit. soudní řízení, jež bylo pravomocně ukončeno dne 11.4.2021. Až do tohoto okamžiku tedy žalobce nebyl samostatně oprávněn rozhodovat o ukončení původní dohody o užívání bytu v přízemí k bydlení svého syna s rodinou. Ve vztahu k nájemní smlouvě, kterou uzavřela v roce 2019 se žalovanými paní [jméno FO], uplatnil žalobce námitku relativní neplatnosti, zde je však třeba přihlédnout zejména k tomu, že posouzení platnosti nájemní smlouvy bylo učiněno teprve v době, kdy již bylo pravomocně rozhodnuto o správě SJM. Žádná další námitka relativní neplatnosti úkonů týkajících se SJM žádného ze spoluvlastníků nebyla ani tvrzena a ani prokázána.

45. Ze shora uvedeného lze tak učinit závěr, že žalovaní v rozhodném období užívali část nemovitosti - byt v přízemí, k rodinnému bydlení na základě původního společného souhlasu rodičů - manželů žalobce a paní [jméno FO], který platil i v době po rozvodu jejich manželství, a následně na základě výslovného souhlasu paní [jméno FO], a to až do doby, než byla cit. rozhodnutím zd. soudu svěřena správa této nemovitosti žalobci. V řízení je nutné přihlédnout i k tomu, že účastníci jsou členy rodiny a lze tak předpokládat, že převážná část jednání byla mezi nimi činěna neformálně, ústními dohodami. Jestliže v roce 2017 žalobce žalované vyzval, aby případnou úplatu za užívání hradili přímo [jméno FO], lze vycházet z toho, že žalobce souhlasil s tím, že takové rozhodnutí náleží samostatně paní [jméno FO]. Žalobce sám žalovaným nikdy nesdělil, že požaduje za užívání bytu úplatu, ani její případnou výši, a současně bylo prokázáno, že ke změně svého postoje k bydlení syna dospěl až v závislosti na soudním řízení o správě SJM, které ale žalovaní nemohli nijak ovlivnit.

46. O tom, že žalobce jednal dle předchozí dohody o bezúplatném užívání bytu v přízemí, resp. že následně přenechal rozhodnutí druhému spoluvlastníkovi, svědčí i chování samotného žalobce, který žalované až do roku 2020 nikdy nevyzval k tomu, že mu mají za bydlení platit, naopak vždy tvrdil, že se na případné platbě za užívání má domluvit se synem a jeho rodinou jeho bývalá manželka. Tento závěr soudu odpovídá i platné judikatuře NS ČR ohledně právně relevantní vůle účastníků vycházející z jejich následného chování. (k tomu srov. rozh. NS ČR sp.zn. 28 Cdo 338/2012)

47. Soud proto uzavřel, že nebyla splněna podmínka plnění bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, neboť plnění – poskytování bezplatného bydlení za splnění dohodnutých podmínek bylo realizováno na základě souhlasu vlastníků nemovitosti. Soud tedy uzavřel, že podmínky vzniku bezdůvodného obohacení žalovaných v řízení prokázány nebyly.

48. I pokud by však bylo prokázáno, že žalovaní užívali byt v přízemí domu bez právního důvodu, a že by tím došlo na jejich straně ke vzniku bezdůvodného obohacení, nemohl by být uplatněný nárok žalobce minimálně zčásti shledán důvodným, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaní neužívali rodinný dům celý, ale pouze jeho část, a to byt v přízemí. Část domu – garáž užíval sám žalobce pro svoji potřebu, a část domu žalobce uzamkl a ponechal bez dalšího využití. Přesto se žalobce domáhal v tomto řízení bezdůvodného obohacení ve výši, jako by žalovaní užívali celou nemovitost, včetně příslušenství, na základě komerčního nájemního vztahu. Pouze pro úplnost soud ohledně požadavku na úhradu obvyklého nájemného uvádí, že je zde na místě uvést i to, že žalobce v řízení prokazoval, že jednou z podmínek užívání bytu žalovanými bylo vlastním nákladem zajišťovat opravy a údržbu domu a zahrady, což by v případě komerčního nájemného náleželo do povinností pronajímatele, případně by se taková povinnost promítla do výše nájemného.

49. Jelikož soud dospěl k závěru, že na straně žalovaných nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, nebylo třeba se dále zabývat konkrétní výší požadovaného nároku žalobce na obvyklé nájemné z důvodu nadbytečnosti.

50. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud uzavřel, že žaloba není důvodná a nárok žalobce zamítl (výrok I.)

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšným žalovaným byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátkou, které jsou tvořeny celkem 20 úkony právní služby za každého ze žalovaných, tj. 40 úkonů ve výši snížené o 20 %, dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“ ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy odměna za jeden úkon právní služby ve výši 11 248 Kč při tarifní hodnotě 1 440 000 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky), a to za úkony : 1 x příprava a převzetí právního zastoupení, 1 x vyjádření žalovaných k žalobě dne 18. 2. 2021, 1 x duplika k vyjádření žalobce dne 11. 5. 2021, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 11. 4. 2023, 1 x doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 26. 6. 2023, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 19. 9. 2023, 1 x vylíčení rozhodných skutečností, doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 31. 10. 2023, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 28. 11. 2023, 1 x doplnění nove najevo vyšlých skutečností ze dne 7. 2. 2024, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 21. 5. 2024, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 12. 8. 2024, 1 x replika k vyjádření žalobce dne 2. 10. 2024, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 14. 10. 2024, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 26. 11. 2024, dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátkou, která je tvořena jedním úkonem právní služby za každého z žalovaných, tj. 2 úkony ve snížené výši o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy odměna za jeden úkon právní služby ve výši 5 624 Kč při tarifní hodnotě 1 440 000 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky), a to 1 x vyjádření k odvolání žalobce proti usnesení o přerušení řízení ze dne 12. 7. 2021, a dále 21 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024), dále 4 úkony právní služby za každého z žalovaných, tj. 4 úkony za prvého žalovaného ve výši 14 060 Kč při tarifní hodnotě 1 440 000 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky) a 4 úkony ve snížené výši o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to 1 x replika k vyjádření žalobce ze dne 30. 1. 2025, 2 x účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 10. 2. 2025, 1x závěrečný návrh žalovaných ze dne 21. 2. 2025, a náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátkou, která je tvořena 1 úkonem právní služby za každého ze žalovaných, tj. 1 úkon za prvého žalovaného ve výši 7 030 Kč při tarifní hodnotě 1 440 000 Kč (§ 11 odst. 2 vyhlášky) a jeden úkon ve snížené výši o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to 1x účast na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku dne 24. 2. 2025, a 5 náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025), a dále DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

52. Soud nepřiznal žalovaným požadovanou náhradu nákladů řízení, spočívajících v prostudování spisu a nahlížení do spisu dne 11. 2. 2021, 13. 2. 2024, 14. 4. 2024, 13. 11. 2024 a 16. 1. 2025, vzhledem k tomu, že se nejedná o úkony ve věci, resp. tyto úkony lze podřadit pod přípravy na jednotlivá jednání soudu. Právní zástupkyně žalovaných zastupovala žalované po celou dobu řízení a soud jí zasílal veškerá vyjádření žalobce.

53. Soud žalovaným nepřiznal ani požadovanou náhradu nákladů řízení spočívající v další poradě právní zástupkyně se žalovanými, další porady bezprostředně předcházely ústním jednáním a jedná se tak o součást přípravy na jednání samotné a odměna za přípravu na jednání je již obsažena v rámci úkonu účasti na jednání.

54. Soud dále žalovaným nepřiznal účtovanou náhradu nákladů řízení za vyjádření k odvolání žalobce proti přerušení řízení ze dne 12. 7. 2021, jelikož soud takové podání žalovaných neeviduje.

55. Celkové náklady žalovaných ve výši 692 187,76 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).