28 C 51/2021-298

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vítkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 458 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 119 700 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 338 300 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 92 740 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal tří dílčích nároků na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 59/2016. Žalobce uváděl, že byl v tomto řízení stíhán pro zločin pokusu podvodu podle §21 odst. 1, § 209 odst. 1,4 písm. d) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku, pokusu o zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 2, § 256 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku Trestní stíhání bylo zahájeno na základě usnesení z [datum], Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu pod čj. ÚOOZ [číslo] 2014 [číslo]. Řízení bylo následně projednáváno před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod shora uvedenou spisovou značkou, přičemž dne [datum] byl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. K podanému odvolání ve věci rozhodoval Městský soud v Praze pod sp. zn. 44 To 8/2020 s tím, že odvolání podané původně v neprospěch obviněných státním zastupitelstvím zamítl. Dne [datum] proto rozhodnutí nabylo právní moci a řízení bylo ukončeno. V příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí žalobce uváděl zásahy do své cti a pověsti, poškození rodinného zázemí a poškození psychického zdraví, za které žádal jednotlivé dílčí nároky nemajetkových újem v celkové výši 500 000 Kč, dále žádal náhradu nákladů obhajného ve výši 477 591 Kč a taktéž omluvu. Ve svých skutkových tvrzeních uvedl, že souběžně s jeho trestním stíháním shora popsaným taktéž byla projednávána trestná činnost v souvislosti s prodejem pneumatik (aktuální trestní řízení se týkalo trakčních řetězů), ve kterém bylo žalobci sděleno obvinění dne [datum] a k pravomocnému zproštění obžaloby žalobce došlo [datum]. V tomto případě souběžně vedeném žalobce uplatnil své nároky na náhradu nemajetkové újmy a uváděl spisovou značku řízení, pod kterým je u zdejšího soudu předmětné řízení vedeno (17 C 9/2020). Žalobce předběžně své nároky u žalované uplatnil podáním ze [datum], v době podání žaloby nebylo hrazeno ani z části.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila uplatnění nároků žalobce u žalované dne [datum] z titulu vydání nezákonného rozhodnutí v namítaném řízení, zároveň ve svém vyjádření uvedla, že nárokům částečně vyhověla co do částky 448 182,79 Kč včetně DPH, pokud kde o nárok na náhradu obhajného, když dále blíže specifikovala jednotlivé nároky obhajného, které nehradila a jejich důvod. Dále žalobci přiznala částku 42 000 Kč jakožto náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, když v této částce zohlednila vedlejší řízení vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 12/2016, probíhající v částečně shodném období jako řízení namítané, od [datum] do [datum]. Uvedla tedy, že v období od [datum] do [datum] se předmětná řízení prolínala. S ohledem na skutečnost, že žalobce ve vedlejším řízení projednávajícím nemajetkovou újmu z tohoto řízení tvrdil a prokazoval taktéž podobné zásahy do osobnostních sfér, které již byly odškodněny, konstatovala, že není možné odškodňovat tytéž následky dvakrát, a odškodnila celkem období pouhých 14 měsíců, které se s vedlejším řízením neprolínaly ve výši 3 000 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání, tedy v částce 42 000 Kč. Tuto poskytnutou náhradu shledávala zcela dostačující. Žalovaná taktéž vyhověla žalobcem vznesenému nároku na omluvu, která byla zaslána k jeho rukám.

3. Žalobce na plnění žalované následně reagoval svým procesním podáním z [datum], jímž navrhoval částečné zpětvzetí žaloby co do nároku na náhradu škody – majetkové újmy v plném rozsahu, když nadále již netrval na zbytku plnění, které nebylo ze strany žalované na náhradu nákladů obhajného poskytnuto (29 408,21 Kč), taktéž vzal zpět svůj nárok na omluvu a nárok co do částky nemajetkové újmy ve výši 42 000 Kč částečně žalovanou hrazené. Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení zbytku nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 458 000 Kč, když na zpětvzetí bylo reagováno usnesením zdejšího soudu sp. zn. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým bylo částečně zastaveno řízení, co do zaslání omluvy a co do částky 477 591 Kč, představující nárok na náhradu nákladů obhajoby, v rámci ústního jednání dne [datum] pak dále byl zastaven nárok na náhradu již poskytnutého plnění ze strany žalované stran nemajetkové újmy ve výši 42 000 Kč.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobcem u žalované ve výši 500 000 Kč, nároku na náhradu obhajného ve výši 477 591 Kč a nároku na omluvu dne [datum] u žalované z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 59/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 6. Taktéž bylo učiněno nesporným, že stanoviskem z [datum] byla žalobci přiznána úhrada části obhajného ve výši 448 182,79 Kč a byla mu zaslána omluva a taktéž částka 42 000 Kč jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Mezi účastníky dále bylo učiněno nesporným, že k procesnímu návrhu žalobce bylo řízení zastaveno co do nároků žalovanou hrazených, včetně zbytku nároku na náhradu obhajného, na kterém žalobce již netrval.

5. Mezi účastníky zůstala sporným oprávněnost nároku na další finanční plnění přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí. Ke spornému nároku soud prováděl dokazování listinnými důkazy, účastnickým výslechem žalobce, včetně výslechu svědků, ze kterého má za prokázané následující skutečnosti: Pokud jde o poškození cti žalobce jako podnikatele a jeho osobní pověsti, žalobce soudu založil odstoupení od smlouvy z [datum] 72. mechanizovaného praporu [obec], konkrétně od smlouvy [číslo] 2013 [číslo] z důvodu podstatného porušení smlouvy s poukazem na zahájené trestní řízení usnesením Policie ČR ze dne [datum], odstoupení od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] z [datum] střediskem obsluhy výcvikového zařízení [obec] s poukazem na právní vady ve smyslu § 433 obchodního zákoníku, odstoupení od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] z [datum] praporem zabezpečení ve [obec], s ohledem na tvrzené právní vady ve smyslu § 433 obchodního zákoníku, odstoupení od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] ze dne [datum] z dubna 2015 praporem zabezpečení ve [obec] s ohledem na tvrzené právní vady ve smyslu § 433 obchodního zákoníku, dále odstoupení z [datum] od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] 42. mechanizovaným praporem, odstoupení od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] 14. plukem logistické podpory v [obec] ze [datum] z důvodu podstatného porušení smlouvy ve smyslu ustanovení § 345 odst. 2 obchodního zákoníku, odstoupením od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] 44. lehkým motorizovaným praporem v [obec] z [datum] z důvodu podstatného porušení smlouvy podle § 345 odst. 2 obchodního zákoníku, dále odstoupením z [datum] 41. mechanizovaným praporem od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] z důvodu podstatného porušení smlouvy, dále odstoupením od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] z [datum] 4. brigády rychlého nasazení v [obec], taktéž z důvodu podstatného porušení smlouvy podle § 345 odst. 2 obchodního zákoníku a odstoupením od kupní smlouvy [číslo] 2013 [číslo] z [datum] velitelstvím 4. brigády rychlého nasazení v [obec], taktéž z důvodu porušení smlouvy ve smyslu § 345 odst. 2 obchodního zákoníku.

6. Mezi účastníky byl učiněn nesporným průběh trestního řízení vedeného proti žalobci zahájený usnesením Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu dne 25.1.2016, č.j. ÚOOZ- 2105 TČ- 2014 [číslo] pro sdělení obvinění pro zločiny pokusu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku a dále pokusu zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 2, § 256 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku, dále následné podání obžaloby pro zločin podvodu spáchaného ve spolupachatelství ve stádiu pokusu a pro zločin sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži, veřejné dražbě dle shora uvedených zákonných ustanovení, vydání rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7.8.2019, sp. zn. 1 T 59/2016, jímž byli obžalovaní (mimo jiné žalobce) zproštěni obžaloby ve smyslu § 226 písm. b) trestního řádu a následné zamítnutí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.3.2020 č.j. 44 To 8/2020 odvolání, které bylo podáno v neprospěch obviněných.

7. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že žalobce popisoval průběh trestního řízení, resp. úkonů trestního řízení započatých již v roce 2013, kdy sám v roce 2003 vybudoval [právnická osoba] jako dominantního dodavatele pneumatik pro Armádu ČR. Následně uváděl, že se dostal pod tlak konkurenčních společností, nepřímo byli vyzváni k určité spolupráci, kterou následně v roce 2013 odmítl, neboť odmítal spolupracovat s konkurencí na cenotvorbě. V roce 2008 byli požádáni jako generální zastoupení [právnická osoba], Armádou a Vojenským opravárenským podnikem [obec] k vytvoření a vývinu speciálního řetězu pro vozidlo [příjmení], tuto spolupráci akceptovali a následně započal vývoj i těchto řetězů, které byly následně taktéž testovány mimo jiné v [obec]. Všechny řetězy prošly úspěšně testy a podmínkami, které si zadalo Ministerstvo obrany, následně byli vyzváni ke katalogizaci a dodání pro výběrové řízení, které mělo proběhnout v roce 2013 a 2014, kdy byli schopni garantovat dodávku řetězů. V tomto období se následně začínají prolínat trestní řízení v obou předmětných kauzách. Žalobce uváděl, že následně docházelo k tomu, že vojenská policie objížděla útvary a informovala logisty o tom, že [právnická osoba] se dopouští kriminálních činů a přestupků, byla očerňována jeho pověst, stejně tak jeho firmy. Bylo vedeno prošetřování z důvodu podvodů, žalobce byl i telefonicky kontaktován a jeho společnost se stala nepohodlnou v rámci sektoru [ulice] ČR a Ministerstva obrany. V té době uváděl, že měl těhotnou manželku, dvouletého syna, došlo k jeho veřejnému zatčení v restauraci, postižena byla i jeho těhotná manželka. Žalobce uváděl, že nesouhlasí s postojem žalované, která odmítá duplicitně žalobce odškodnit, neboť mu hrozily dva tresty u dvou různých soudů, uváděl finanční nákladnost předmětných trestních řízení, obstavení nezákonně účtu společnosti, zajištění hotovosti na účtech, a taktéž obstavení domu, který získal dědictvím. Těhotná manželka, která na něm byla finančně závislá spolu s nezletilým synem, se ze dne na den dostala do finančních problémů, neboť byli bez finančních zdrojů. Žalobce uváděl, že se pokusil o sebevraždu, následně probíhalo jeho léčení v letech 2016 až 2019 u MUDr. [anonymizováno]. Finanční prostředky si musel půjčit od své matky, bratra a přátel, neboť by neměl jednak na náklady obhajoby ani na základní potřeby (potraviny, nájem, inkaso). Byl osobou bezúhonnou, která neměla nikdy dříve problémy, následně přišel o svou dobrou pověst, která se již mu nevrátila. Pokud jde o rodinné vztahy, žalobce potvrdil, že manželka podala žádost o rozvod, neboť rodina procházela hádkami ohledně financí, manželka mu přestala věřit, že je nevinný, Policie jej pronásledovala a kontrolovala. Rozvod následně realizován nebyl, neboť manželka stáhla žádost o rozvod, ač již bylo rozhodováno o svěření nezletilých dětí do péče matky a o výživném. Žalobce uváděl podrobněji své psychické problémy spočívající v nespavosti, když následně byl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc, pravidelně chodil na meditace a pobíral medikaci. Dodnes uváděl, že splácí dluhy v řádu 1 000 000 Kč z půjček u známých. Především byl nucen zaplatit DPH za tržby, které měl v druhé společnosti, zaplatit daně za celý rok, dodavatelům za pneumatiky a vyrovnat své dluhy. Žalobce uváděl také zásahy v podobě domovních prohlídek skladů, účetnictví. Utrpěly taktéž mezilidské vztahy, když se k němu sousedé urážlivě chovali. Žalobce potvrdil, že více jej zasáhlo první trestní stíhání, týkající se pneumatik, tedy vedlejší řízení, trvající již od roku 2014, druhé trestní stíhání, aktuálně projednávané, bylo již pouze tzv. tečkou a umocněním nejistoty ohledně výsledku řízení. Pokud jde o domovní prohlídky prostor, tyto probíhaly již v roce 2014, tedy za doby vedení prvního trestního stíhání žalobce.

8. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že s žalobcem se poznal v rámci plnění zakázek pro Armádu, cca v roce 2013. Ke konci roku 2014 nastoupil na agendu logistiky, převzal centrálně uzavřené zakázky, které uzavřelo Ministerstvo obrany. Vystavoval objednávky a řešil dodávky na základě těchto centrálních dlouhodobých smluv. O trestním stíhání žalobce věděl, neboť uváděl, že byl v té době hlavním manažerem přes oblast pneumatik v Armádě ČR. Pokud však šlo o otázku trakčních řetězů a obvinění v této kauze, o tomto věděl svědek pouze povrchně, osobně s předmětnými řetězy neměl ničeho společného. Mimopracovně se s žalobcem nikterak nevídal, o trestním stíhání věděl pouze z doslechu. Pokud se měl svědek vyjádřit k dopadům do osobnostních sfér žalobce v důsledku vedení nezákonných trestních stíhání, svědek uváděl, že trestní stíhání probíhala souběžně, cítil psychickou nevyrovnanost žalobce, poškození dobré cti a pověsti firmy, která byla následně označena za nevěrohodnou, avšak vše mohl hodnotit pouze z hlediska dodávky pneumatik, nikoliv pokud jde o aktuálně projednávané trestní řízení.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že žalobce zná ještě z minulé firmy [anonymizováno], později [anonymizováno] [obec], s tím, že byl taktéž v předmětné věci obviněn. Pracovní vztah s žalobcem následně vyústil ve vztah kamarádský, popsal průběh předmětného trestního stíhání, kterého byl taktéž účasten, a následky spočívající v následně zabavení, resp.„ usmrcení“ firmy, pozastavení všech firemních účtů. Pokud se měl svědek vyjádřit k rodinným či finančním vztahům žalobce, tyto nikdy s žalobcem neprobíral. Po zadržení v roce 2014 svědek vypověděl, že následně došlo k výpovědi smluv pro zastupování [ulice], na konci roku 2014 však dostal výpověď z firmy a veškeré kontakty s firmou následně přerušil. Svědek však nedovedl vysvětlit, zda výpověď z pracovního poměru podával on, či mu byla dávána ze strany zaměstnavatele a z jakého důvodu.

10. Z výslechu svědka [jméno] [jméno] má soud za zjištěno, že tento zná žalobce od narození, věděl o jeho trestním stíhání s tím, že vnímal, že žalobce toto trestní stíhání cítil jako nespravedlnost, měl potřebu se schovávat, měl velký strach. Zpočátku v [obec] spával u svědka, neboť neměl peníze na hotely či právní zastoupení, nikomu nevěřil. Trestní stíhání pro něj bylo velmi stresující. Svědek potvrdil, že v zimě i v létě jezdili společně s žalobcem a jeho partnerkou na dovolenou k němu na chatu, případně do zahraničí. Následně však žalobce po dobu vedení trestního stíhání nemohl jezdit na hory, ani nikam do zahraničí, finančně na tom dobře nebyl. Svědek potvrdil, že mu poskytl půjčku 100 000 Kč, která je již splacena. Svědek dále potvrdil, že i po zproštění obžaloby žalobce příliš finančních prostředků nemá, jezdí pouze do kempu, do [země]. Žalobci po celou dobu vedení trestního stíhání věřil, pokud jde o dopady do rodinných vztahů, svědek potvrdil myšlenky o rozvodu a taktéž úbytek kamarádů. Po zproštění obžaloby v roce [rok] se vztahy zlepšily, nicméně poškození dobrého jména nadále v okolí zůstalo. Svědek taktéž potvrdil, že žalobce čelil psychickým problémům, nevěděl, zda rozvod v rodině byl realizován či nikoliv. Uváděl, že rodina byla žalobci oporou.

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce má soud za zjištěno, že tato podrobně znala průběh trestních stíhání a jejich výsledek. Uvedla, že předmětná trestní stíhání se prolínala časově, uváděla největší rodinný tlak v průběhu roku 2014 po zatčení žalobce, což se projevilo následně i na jeho chování a následném rodinném vztahu. Svědkyně potvrdila, že především rodina z její strany vyvíjela tlak na rozchod partnerů, v té době měli jedno nezletilé dítě a s druhým byla těhotná. Nejlepší přátelé pak stáli za žalobcem, pověst a čest žalobce v průběhu trestních řízení utrpěla, následně však po jeho zproštění obžaloby se toto vnímání zlepšilo. I nadále však svědkyně potvrdila, že především v chatové osadě se se spoustou přátel již nezdraví. Pokud jde o žádost o rozvod, svědkyně potvrdila, že šlo o rok 2015, jeho začátek, k podání žádosti o rozvod jí vedl tlak okolí a změna osobnosti žalobce. Dříve si žili na lepší úrovni, chodili do restaurací, následně po zabavení celého majetku již byli finančně v problémech. Žalobce následně řešil finanční problémy půjčkami od známých a od své rodiny. Svědkyně nedovedla říci, zda všechny půjčky jsou již splacené, či nikoliv. Pokud jde o poškození zdraví, svědkyně potvrdila návštěvy psychologa, následně pobírání medikace. V průběhu vedení trestního stíhání do roku 2019, kdy svědkyně pobývala s druhým dítětem na rodičovské dovolené, byly hrazeny zálohy na bydlení matkou žalobce, částečně pak žili z rodičovského příspěvku a z půjček. Žalobce následně nastoupil na konci roku 2015 do [právnická osoba] motor, následně do [právnická osoba]. Aktuálně žalobce rozvíjí podnikatelskou činnost, avšak v jiném oboru, než původně. Svědkyně potvrdila, že následně stáhla žádost o rozvod, druhé dítě se narodilo [datum], i po dobu jejich rodinných problémů žili dál ve společné domácnosti.

12. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 17 C 9/2020 má soud za zjištěno, že ve věci byla podaná žaloba o náhradu škody a nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. shodným žalobcem dne [datum] proti žalované, [datum] došlo k vyjádření žalované, aby byla vyplacena částka 150 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí a taktéž učiněna písemná omluva žalobci. Meritem projednávané věci jsou nároky žalobce z vedlejšího řízení vedeného před Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 12/2016 (tzv.„ pneumatiky“), ve kterém žalobce čelil obdobnému trestnímu stíhání po dobu obdobně dlouhou.

13. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Od [datum] do [datum] bylo proti žalobci vedeno trestní řízení pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a pro zločin sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání od dvou do osmi let. V příčinné souvislosti s vedením trestního řízení došlo k zásahům do finanční sféry žalobce, negativně se projevilo v jeho zdravotním stavu (především psychickém), rodinném životě, taktéž v životě pracovním. Po dobu od [datum] do [datum] pak probíhalo souběžně trestní stíhání žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 T 12/2016, které bylo taktéž shledáno nezákonným trestním řízením po vydání nezákonného rozhodnutí pro obdobnou trestnou činnost, přičemž žalovaná na uplatněné nároky v tomto řízení hradila částku 150 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce své nároky na náhradu majetkových i nemajetkových újem předběžně u žalované uplatnil dne [datum], žalovaná následně nároky shledala částečně důvodnými a hradila podstatnou část částky obhajného (448 182,79 Kč), částku ve výši 42 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalobci poskytla omluvu. Žalobce se domáhá zbytku nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 458 000 Kč.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 31a OdpŠk, když se žalobce aktuálně po žalované domáhá zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, aktuálně ve výši 458 000 Kč, z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném proti žalobci před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 59/2016. To vše za situace, kdy původně žalobou uplatnil několik dílčích nároků žádaných v celkové výši 977 591 Kč a omluvu (500 000 Kč jakožto nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částku 477 591 Kč jakožto náhradu nákladů obhajného), když následně po vyřízení nároku stanoviskem žalované z [datum] bylo většině nároků vyhověno, pokud jde o částku 448 182,79 Kč výplatou nároku obhajného a taktéž byla žalobci poskytnuta omluva a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 42 000 Kč a žalobce nadále již na dílčích nárocích obhajného, které nebylo plněno, netrval, pouze setrval na požadavku ohledně zaplacení zbytku nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobce postupem podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované předběžně své nároky uplatnil, a proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Soud zkoumal, zda jsou kumulativně splněny tři základní podmínky pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu tak, jak je žalobce žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újmy, když existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána a důkazní břemeno pak leží na žalobci.

21. V řízení bylo prokázáno (mezi účastníky koneckonců bylo učiněno nesporným) vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 59/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 6 proti žalobci, když bylo zjištěno, že žalobce byl usnesením Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne [datum] obviněn pro zločiny pokusu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a pokusu zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství se spoluobviněnými [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Taktéž bylo prokázáno, že následně byl žalobce pravomocně obžaloby zproštěn. Po dobu 4 let a jednoho měsíce - od [datum] do [datum], bylo tedy proti žalobci vedeno nezákonné trestní stíhání. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk.

22. Jak bylo již konstatováno shora, žalobce žalobou uplatnil původně tři dílčí nároky, když následně setrval pouze na doplatku nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který se stal předmětem tohoto řízení. Částku žalovanou poskytnutou ve výši 42 000 Kč žalobce neshledával částkou dostačující a taktéž neshledával přiléhavou obrannou argumentaci žalované ohledně případného duplicitního odškodnění žalobce, když žalovaná uvedla, že již ve vedlejším řízení, které se časově prolínalo s řízením aktuálně projednávaným, žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč a žalobce odškodnila již pouze za období 14 měsíců, které se časově s předmětným řízením neprolínalo v částce 3 000 Kč za měsíc setrvání nezákonného trestního stíhání (pouze období [datum] až [datum]) ve výši 42 000 Kč. Žalobce poukazoval na skutečnost, že mu hrozily dva různé tresty ze dvou různých trestních řízení u dvou různých soudů, kde byla tato trestní řízení projednávána, proto tuto argumentaci odmítal.

23. K prokázání nároku na přiměřené zadostiučinění pokud jde o formu a výši soud prováděl dokazování výslechem účastnickým a taktéž výslechy svědků, s poukazem na srovnávací rozhodovací činnost zdejšího soudu a soudu odvolacího. Soud přitom vzal v potaz v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby a taktéž okolnosti vzniku újmy a odškodnění poskytnuté v obdobných případech.

24. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro trestné činy s hrozící trestní sazbou v trvání dvou až osm let, s ohledem na skutečnost, že byl osobou bezúhonnou, lze uvažovat o uložení spíše podmíněného trestu, nežli trestu nepodmíněného. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo čtyři roky a jeden měsíc (od [datum] do [datum]), pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce a taktéž výpověďmi svědeckými, když soud uzavírá, že svědci i žalobce popisovali následky obdobné v souvislosti s oběma (do jisté míry souběžně probíhajícími) trestními řízeními, když proti žalobci bylo vedeno již dřívější trestní řízení, které bylo následně taktéž shledáno nezákonným u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 T 12/2016 za obdobnou trestnou činnost od [datum] do [datum], ze kterého lze dovodit, že právě v důsledku vedení tohoto prvního nezákonného trestního stíhání především došlo k tvrzenému zásahu do rodinných vztahů, který vyústil v podání žádosti o rozvod ze strany manželky na počátku roku 2015, která následně byla stáhnuta, k finančním problémům s ohledem na obstavení účtů žalobce, provedení domovních prohlídek v prostorách firmy žalobce a taktéž shledány zásahy do dobrého jména a cti a pověsti žalobce a taktéž jeho firmy s ohledem na doložené dopisy ohledně odstoupení od obchodních smluv (ještě před datem vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce v této věci). Žalobce pak sám v rámci účastnické výpovědi popsal, že především první trestní stíhání bylo první ranou, která žalobce zasáhla, druhé pak pouze umocnilo vedení řízení vedlejšího, když po druhém zahájení trestního stíhání začal uvažovat o případné sebevraždě a byl následně nucen vyhledat psychiatrickou pomoc, neboť již nevěřil, že by došlo ke zproštění obžaloby. Zásahy do osobnostních sfér proto do určité míry nebylo možné oddělit, pokud jde o právě projednávané trestní řízení, lze však dovodit, že žalobcova čest a pověst utrpěla i v důsledku právě umocněného druhého trestního stíhání aktuálně projednávaného, když došlo k odlivu přátel, kamarádů, zavržení ze strany sousedů a taktéž manželčiny rodiny, včetně manželky samotné, která v jeho nevinu postupně s narůstajícím tlakem okolí a policejním vyšetřováním přestala věřit. Je pak také prokázáno, že žalobce v důsledku vedení obou řízení trpěl finančním tlakem, který vyústil v nedostatek financí a nutností pokrýt finanční závazky jak podnikatelské, tak obživu rodiny prostřednictvím půjček od nejbližších.

25. Při úvaze o formě a výši finančního zadostiučinění soud dospěl k závěru, že je na místě žalobce finančně odškodnit, neboť pouhé konstatování porušení práva již s ohledem na délku trestního řízení a trestní sazbu, která žalobci hrozila, včetně povahy projednávané věci, nelze odškodnit formou pouhého konstatování porušení práva. Výsledně dospěl k závěru, že částka 42 000 Kč žalovanou proplacená není částkou dostačující. Při úvaze o výši přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobci v daném případě mělo dostat, soud vzal v potaz související rozhodovací činnost zdejšího soudu, konkrétně řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 96/2016, které bylo vedeno po dobu kratší než u žalobce, dvou let a šesti měsíců, s hrozbou trestu odnětí svobody ve výši vyšší, 12 až 20 let, za trestný čin obecného ohrožení. Žadatel byl taktéž vazebně stíhán, přičemž vazební stíhání bylo odškodněno odděleně, v důsledku vedení trestního stíhání došlo k ukončení pracovního poměru žadatele, tento byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, docházelo k nedůvěře ze strany rodiny, byly taktéž prokázány psychické následky, medializace případu, strach o rodinu a poškození cti a pověsti. Žadatel byl v té době bezúhonným. Finanční zadostiučinění, které bylo žadateli poskytnuto, činilo částku 100 000 Kč (3 333 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání).

26. Druhým případem odškodnění byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 155/2017 po dobu delší než u žalobce, pěti let a tří měsíců, se shodnou trestní sazbou, která žadateli hrozila, ve výši 2 až 8 let, za sjednání výhody a zneužití pravomoci úřední osoby. Žalobce byl náměstkem primátora města, trestnou činnost měl spáchat v souvislosti s výkonem úřadu, nebyl nominován do žádných stranických funkcí, do nichž kandidoval po dlouholeté rozšiřující se kariéře. V důsledku vedení nezákonného trestního stíhání byly narušeny rodinné vztahy s manželkou, dcera čelila ve škole negativním poznámkám, došlo k poškození jeho cti a pověsti a celá rodina se stáhla ze společenského života. Případ byl taktéž značně medializován. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku 378 000 Kč (6 000 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání).

27. Dalším srovnávacím případem je případ vedený pod sp. zn. 14 C 259/2018 u zdejšího soudu, kdy bylo odškodňováno řízení trvající po dobu dvou let a šesti měsíců nezákonného trestního stíhání, tedy po dobu kratší než u žalobce, s vyšší trestní sazbou pěti až dvanácti let za trestný čin vydírání. Žadatel v souvislosti s nezákonným trestním stíháním přišel o práci v bankovním sektoru, byl zatčen za účasti rodiny, jedenkrát odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, čelil obavám o rodinný život, řízení bylo široce medializováno. Poskytnutá výše zadostiučinění činila částku 185 000 Kč (6 166 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání).

28. Dalším komparativním případem je případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 257/2015, kdy bylo poskytnuto odškodnění nezákonného trestního stíhání za období třech let a osmi měsíců, tedy po dobu kratší než u žalobce, s vyšší trestní sazbou až 12 let, za trestný čin znásilnění. Žadatel byl vazebně stíhán, přičemž vazba byla odškodňována zvlášť. V důsledku nezákonného trestního stíhání čelil žadatel odlivu klientů, rodinným problémům a zdravotním problémům ve smyslu nespavosti, stresu, obavám o budoucnost a následně musel vyhledat psychologickou pomoc. Řízení bylo značně medializováno, žalobce se následně uzavřel do sebe, neboť došlo k dehonestaci celé rodiny. Na přiměřeném zadostiučinění bylo poskytnuto 160 000 Kč (3 636 Kč za měsíc).

29. Dalším srovnávacím případem je případ vedený pod sp. zn. 10 C 143/2016 za nezákonné trestní stíhání za období třech let a deseti měsíců, tedy po dobu o něco kratší než u žalobce, s trestní sazbou do deseti let, tedy vyšší než u žalobce, za týrání osoby žijící ve společném obydlí, vydírání a znásilnění. Žadatel čelil velkým psychickým obtížím, které vedly k nemožnosti dalšího výkonu jeho povolání, došlo k trvalému narušení vztahů s nezletilou dcerou, duševní a osobnostní proměně žalobce, který nebyl schopen návratu do společnosti. Aktuálně i po zproštění žadatel tíhne k návykovým látkám, došlo k poškození jeho cti a pověsti a přiměřené zadostiučinění bylo poskytnuto ve výši 130 000 Kč (2 826 Kč za měsíc).

30. Dalším srovnávacím případem byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 274/2017 s dobou trestního stíhání, které bylo odškodňováno, třech let a deseti měsíců, tedy po dobu o něco kratší než u žalobce, s trestní sazbou do osmi let, tedy shodnou jako u žalobce, za zpronevěru. Žadatel v důsledku nezákonného trestního stíhání čelil nepříznivému zdravotnímu stavu, následně došlo k bankrotu žalobce, který byl původně bezúhonným občanem. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku 180 000 Kč (3 913 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání).

31. Dalším případem obdobným byl případ vedený pod sp. zn. 22 C 83/2017 zdejšího soudu, kdy nezákonné trestní stíhání trvalo po dobu delší než u žalobce, šest let a pět měsíců, s vyšší trestní sazbou, které žadatel čelil, ve výši deseti let za podvod a zneužití pravomoci veřejného činitele. V důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k velkým zásahům do profesního života (exekutora), rodina na žadateli byla finanční závislá, žadatel se uzavřel do sebe, čelil nespavosti, psychickým problémům a došlo k omezení sociálního kontaktu s přáteli a věc byla značně medializovaná. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku 200 000 Kč (2 597 Kč za měsíc).

32. Dalším srovnávacím případem byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 268/2015, který vykazuje značně shodné rysy s případem odškodňovaným, když trestní stíhání probíhalo po shodnou dobu jako u žalobce, čtyři roky a jeden měsíc, s nižší trestní sazbou do tří let za trestný čin podvodu. Žadatel byl advokátem, došlo k poškození jeho dobrého jména a celostátní medializaci, poskytnuté zadostiučinění činilo částku 150 000 Kč (3 061 Kč za měsíc).

33. Soud dále vzal v potaz případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 90/2019, kde byl řešen případ překrývajících se trestních řízení, pokud jde o časovou souvislost, tak jako u žalobce v tomto projednávaném řízení, kdy žadatel čelil nezákonnému trestnímu stíhání po dobu třech let a dvou měsíců, s trestem odnětí svobody, který mu hrozil ve shodné výměře jako u žalobce, dva až osm let, za trestný čin podvodu. V důsledku trestního stíhání čelil psychickým problémům, byl narušen jeho rodinný život, čelil pomluvám, kterým čelila i manželka a jeho rodiče, došlo k poškození jeho pověsti, blokaci majetku, tak jako u žalobce, medializaci trestní věci, když žalobce následně se začal stranit okolí. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku 350 000 Kč. To vše za situace, kdy proti žalobci bylo zahájeno a vedeno po dobu třech let a jedenácti měsíců souběžně vedlejší druhé trestní stíhání, které bylo zahájeno pouhé dva měsíce po prvním trestním stíhání a bylo ukončeno necelý rok po skončení prvního trestního stíhání, kde žadateli hrozila táž trestní sazba dva až osm let. Soud se neztotožnil pouze s jedním odškodněním poskytnutým žalovanou a žalobce odškodnil v další částce 100 000 Kč.

34. Dalším srovnávacím případem je případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 94/2018, kde trestní stíhání trvalo po dobu čtyř let a deseti měsíců, tedy po dobu něco delší než u žalobce, se shodnou trestní sazbou dva až osm let. Žadatel čelil stresu, nervozitě, které přerostly v duševní poruchu a sebevražedné úmysly, byl nucen vyhledat pomoc psychiatra a léčení. Taktéž čelil konfliktům v rodině (potratu přítelkyně), byl stíhán souběžně ve více řízeních. Řízení mělo značné dopady do jeho pracovního života, kdy čelil ztrátě zaměstnání a taktéž bylo silně medializováno. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku 200 000 Kč (3 450 Kč za měsíc).

35. Posledním případem srovnávacím je případ vedený pod sp. zn. 26 C 112/2018 u zdejšího soudu, kde žadatel čelil trestnímu stíhání po dobu mnohem delší dobu než žalobce, deseti let a pěti měsíců, s trestem odnětí svobody vyšší, než kterému čelil žalobce, až do deseti let. Byly prokázány zásahy do zdraví, žadatel byl bezúhonnou osobou, následně se uzavřel do sebe. Zvlášť byla odškodňována délka samotného nezákonného trestního stíhání. Poskytnuté zadostiučinění z důvodu nezákonného rozhodnutí činilo částku 350 000 Kč (2 800 Kč za měsíc).

36. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat, či naopak snižovat, soud vzal za prokázané, že v důsledku obou trestních stíhání (když vzal v potaz i druhé trestní stíhání vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích v období od [datum] do 16.1.2019 pod sp. zn. 9 T 12/2016), vznikla žalobci výrazná nemajetková újma, zásadnější pak v důsledku vedení vedlejšího (prvního) trestního stíhání. Vznik nemajetkových újem nesporovala ani žalovaná, když tyto finančně odškodnila, neboť již na vedlejší řízení poskytla částku 150 000 Kč (cca 3 000 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání) a na aktuálně projednávané řízení částku 42 000 Kč, když odškodnila pouze období, které se s prvním trestním řízením časově neshodovalo, tedy období od [datum] až [datum], kdy toto řízení probíhalo samostatně (taktéž v částce 3 000 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání). Soud nesouhlasí s názorem žalované, že by se v případě dvou uvedených trestních řízení mělo jednat o újmu jedinou a že by za dobu, kdy se tato trestní stíhání časově překrývala, mělo být žalobci poskytnuto pouze jedno odškodnění. Je sice pravdou, že obě trestní stíhání spolu věcně souvisela, avšak probíhala samostatně u jiných orgánů činných v trestním řízení a taktéž s jiným průběhem. Podstatné pak je, že zejména žalobce, jehož nemajetková újma je nyní odškodňována, vnímal obě trestní stíhání do určité míry odděleně, spojoval s nimi sice ve větší míře shodné následky, které však bylo možné odlišit částečně, pokud jde o každé z nich. Dle názoru soudu je tak na místě posuzovat každé z trestních řízení a z nich plynoucí újmy samostatně a případné překryvy zohlednit právě v odlišení jednotlivých následků, které lze přičíst tomu kterému trestnímu stíhání, či oběma jako součástí té které nemajetkové újmy. Újmy vzniklé žalobci je pak dle názoru soudu nutno nahradit v penězích.

37. Soud uvádí, že jako nejvíce podobné případy odškodňování vzal v potaz případ vedený pod spisovou značkou 11 C 94/2018 a 18 C 268/2015, z nichž při stanovení následné výše zadostiučinění vycházel a částku cca 3 300 Kč za měsíc předmětného trestního stíhání, tedy v celkové výši 161 700 Kč jako částku konečnou, shledává částku adekvátní, která plně odráží specifika projednávaného případu a následky v osobnostních sférách žalobcem vylíčených. V této částce zohlednil i dřívější období vyšetřování ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/2021 z [datum], když je na místě vzít v kontextu celé přípravné řízení a všechny okolnosti, které mohly mít vliv na širší kontext vzniku příslušné škody. Žalobce uváděl, že v důsledku vedení nezákonných trestních stíhání a usnesení o zahájení úkonů trestního řízení, kdy došlo k jeho obvinění z předmětných trestných činů, došlo k různým domovním prohlídkám a blokaci majetku, které následně měly za následek finanční problémy žalobce, z toho následně vzniklé i rodinné problémy, když na žalobci byla závislá rodina, především těhotná manželka s jedním nezletilým dítětem. Bylo pak prokázáno, že především finanční blokace majetku a účtu žalobce a taktéž povinnost žalobce hradit již vzniklé závazky, vedly k jeho zadlužení, když doposud, jak vyplynulo především z jeho účastnické výpovědi, čelí nutnosti splácení půjček v řádu milionů korun. Ač lze dospět k závěru, že rodinné problémy, týkající se rozvodu manželství, lze přiřadit spíše k prvnímu trestnímu stíhání, které aktuálně odškodňováno není, je zřejmé, že následné zahájení druhého trestního řízení pouze umocnilo nejistotu ohledně dalšího působení žalobce, dolehlo více na čest a pověst žalobce, včetně jeho firmy a taktéž prohloubilo zásahy do rodinných vztahů jak s manželkou, s širší rodinou, tak případně s přáteli, kteří se od něj odvrátili. S ohledem na částečné plnění ve výši 42 000 Kč proto soud vzal v potaz toto plnění a žalobci následně přiznával částku 119 700 Kč, jakožto částku dalšího finančního plnění pod výrokem I., kterého by se mělo žalobci dostat.

38. Pod výrokem II. soud zamítl nárok co do částky, kterou neshledal důvodnou, ve výši 338 300 Kč.

39. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 146 o.s.ř., když přiznával úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, když žalobce byl úspěšný co do nároku na náhradu obhajoby co do částky 448 182,79 Kč, co do částky 29 408,21 Kč úspěšným nebyl a vzal následně pro něj žalobu zpět, byl však úspěšný i u dalšího požadavku na omluvu a taktéž co do merita věci nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění, když rozhodnutí o výši plnění o tomto nároku záviselo na úvaze soudu. Na nároky žalovaná hradila až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k vyřízení nároku dle § 15 OdpŠk, proto byla podána žaloba žalobcem ve většině nároků (vyjma částky 29 408,21 Kč) důvodně. V řízení proti státu pak má úspěšný žalobce právo na náhradu takových nákladů řízení, které byly vynaložené na prosazení nebo obranu jeho subjektivních práv. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Za těchto okolností soud při zjišťování úspěchu a neúspěchu došel k závěru o 89% úspěchu žalobce. V případě plného úspěchu žalobce ve sporu by celková výše náhrady nákladů řízení činila částku (vycházeje z tarifní hodnoty součtu tarifních hodnot nároků 50 000 Kč + 477 591 Kč, tj. 527 591 Kč – tedy částky 10 420 Kč) za následující úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.: příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání soudu [datum], [datum] a [datum], přičemž za tyto úkony právní služby by náležela plná náhrada nákladů ve výši 62 520 Kč, 6x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tytéž úkony právní služby, cestovní náhrada a náhrada za promeškaný čas dle advokátního tarifu - cestovné vykonané [značka automobilu] RZ 7 [anonymizováno], průměrná spotřeba 5,4 l [číslo] km, sazba za používání motorového vozidla 4,10 Kč, cena motorové nafty podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 33,60 Kč/litr do 13.5.2022, dle vyhlášky [číslo] cena navýšena na 47,10 Kč/litr a sazba za používání motorového vozidla navýšená 4,70 Kč km, celková částka za cestovné v datech konání jednání soudu 12 162 Kč, náhrada za promeškaný čas na trase cesta [obec] – [obec] a zpět v datech [číslo], [číslo] a [datum] jedna cesta 300 Kč, 2:57 hodin, v celkové výši 3 600 Kč, náhrada hotových výdajů – ubytování z data [datum] na [datum] v částce 1 430 Kč a z [datum] na [datum] v částce 2 126 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (částečně byl soudní poplatek ve výši 3 000 Kč vrácen po částečném zpětvzetí žaloby usnesením zdejšího soudu čj. 28 C 51/2021- 242 ze dne 29.9.2021), to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, celkově tedy při plném úspěchu ve sporu by žalobci náležela náhrada nákladů řízení ve výši 104 202 Kč, v ponížené procentuální výši jeho úspěchu pak ve výši 92 740 Kč.

40. Pod výrokem IV. pak ve smyslu ustanovení § 148 o.s.ř. byla uložena povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů státu ve výši, která bude určena samostatným usnesením, neboť aktuálně k datu vyhlášení rozhodnutí nebyla výše náhrady nákladů sestávající se z přiznaného svědečného známa a žalobce byl co do 94% úspěšným, z důvodu nepatrného neúspěchu proto soud uložil povinnost k zaplacení veškerých vzniklých nákladů státu neúspěšné žalované.

41. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. a IV. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě delší, 15 dnů, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Poučení