28 C 63/2024 - 54

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená [Jméno Zástupce B], IČO [IČO Zástupce B], sídlem [Adresa Zástupce B] o zaplacení nemajetkové újmy v částce 220 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 22 018,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 018,40 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 24 525,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 525,20 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky 77 981,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 77 981,60 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky 95 474,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 95 474,80 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 19 059,50 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a).

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 19 059,50 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 8. 2024 domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni a), [Jméno žalobkyně A], částku 100 000 Kč, a žalobkyni b), [Jméno žalobkyně B], částku 120 000 Kč, spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to z titulu nemajetkové újmy, která jim byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení o náhradu škody vedeného u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „Předmětné řízení“). K odůvodnění podané žaloby žalobkyně zejména uvedly, že v Předmětném řízení vystupovaly na straně žalované, když dané řízení bylo zahájeno žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 8. 2013, kterou se domáhal žalobce [jméno FO], narozený [datum] původně vůči žalovaným manželům [Jméno žalobkyně B], narozené [Datum narození žalobkyně B], a [jméno FO], narozenému [datum], náhrady škody v částce 24 802,40 Kč s příslušenstvím. O podání žaloby byla strana žalovaná (v aktuálním řízení vystupující v postavení strany žalující) informována po doručení platebního rozkazu dne 18. 11. 2013, proti němuž následně podala odpor. Jeden z prve žalovaných, [jméno FO], v průběhu řízení zemřel dne [datum], kdy následně bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví a na jeho místo nastoupili tři dědicové – manželka [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B], [právnická osoba] [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A], a [jméno FO], narozený [datum]. Předmětné řízení pak bylo ve vztahu k oběma žalobkyním ([Jméno žalobkyně B] a [Jméno žalobkyně A]) ukončeno právní mocí rozsudku [adresa], ze dne 22. 11. 2023, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19. 12. 2023 a jímž byl částečně potvrzen, částečně změněn (v pořadí druhý) rozsudek soudu I. stupně ze dne 22. 2. 2023. Podle vlastního tvrzení žalobkyň tak Původní řízení ve vztahu k nim trvalo po dobu 10 let a 1 měsíce (celkově tedy 121 měsíců), kdy měly za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a tímto tak došlo k porušení práva žalobkyň jakožto účastníků řízení na projednání věci před soudem bez zbytečných průtahů. Podle žalobkyň pak délka řízení byla způsobena především pochybením na straně prvoinstančního procesního soudu, který nepostupoval v řízení koncentrovaněji a dopustil se řady nedůvodných průtahů, které žalobkyně blíže specifikovala, a které dle žalobkyň znamenaly prodloužení řízení více, nežli o polovinu. Podle žalobkyň Předmětné řízení nebylo nijak složité jak po skutkové, tak po právní stránce - z hlediska práva šlo o standardní spor o náhradu škody. Žalobkyně se na celkové délce řízení nikterak nepodílely. S ohledem na předmět sporu v Předmětném řízení byly žalobkyně vystaveny neustálému tlaku, schválnostem a výhružkám od protistrany, což vše pramenilo z dlouhodobých sousedských neshod. Žalobkyně se cítí poškozeny v majetkové i nemajetkové sféře. Obě žalobkyně podáním ze dne 9. 2. 2024 uplatnily svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a průtahy u žalované s tím, že prve požadovaly každá částku ve výši 216 000 Kč (se základní částkou připadající na kompenzaci 1 roku řízení ve výši 20 000 Kč a užití dalších zákonných modifikačních kritérií vedoucích k jejímu navýšení). Žalovaná žádost žalobkyň posoudila a stanoviskem ze dne 26. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno], žádost co do podstaty vyhodnotila jako oprávněnou, délku řízení shledala nepřiměřenou a rovněž požadavek na přiměřené zadostiučinění v penězích za oprávněný. Žalovaná však nesouhlasila s požadovanou výší částky odpovídající nemajetkové újmě způsobené žalobkyním nesprávným úředním postupem soudů. Žalovaná za odpovídající základní částku za rok řízení považovala 15 000 Kč, kdy výslednou základní částku souhrnně dále ponížila o 50 % (snížení o 15 % pro složitost věci a instančnost [četnost rozhodování soudů] a snížení o 35 % z důvodu tzv. sdílené újmy) a dospěla takto k částce 38 333 Kč pro žalobkyni a), [Jméno žalobkyně A] (u níž též zohlednila, že do řízení po původním účastníku [jméno FO] nastoupili 3 dědicové) a k částce 68 125 Kč pro žalobkyni b), [Jméno žalobkyně B], které také na náhradě nemajetkové újmy vyplatila žalobkyním. Žalobkyně tedy i při zohlednění pohledu žalované na věc a poskytnutého plnění považovaly v žalobě za adekvátní částku připadající na náhradu jejich nemajetkové újmy - obecně vycházející ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení (při reflexi celkové doby řízení 10 let a 1 měsíce a snížení prvních dvou let na polovinu) a dále celkovém navýšení o 20 % z důvodu vadného postupu soudu I. stupně – průtahy řízení) - v souhrnně jimi nárokované částce 100 000 Kč pro žalobkyni a) a částce 120 000 Kč pro žalobkyni b). Zároveň požadovaly žalobkyně i zákonný úrok z prodlení z těchto částek od 10. 8. 2024 do zaplacení.

2. Za žalovanou [Anonymizováno] v této věci jednala její organizační složka [Anonymizováno], a to podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, neboť k tvrzené nemajetkové újmě žalobkyně mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušným pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě.

3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila – k této podala své vyjádření dne 23. 9. 2024. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne 9. 2. 2024 uplatnily nárok na nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup - porušení práva na přiměřenou délku Předmětného řízení. K projednání žádosti došlo dne 26. 6. 2024, když žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 38 333 Kč pro žalobkyni a) a ve výši 68 125 Kč pro žalobkyni b), když tyto částky také žalobkyním již vyplatila. Žalovaná pak detailně shrnula průběh Předmětného řízení (vedeného před [Anonymizováno] soudem pod sp. zn. [spisová značka]), jehož předmětem byla náhrada škody v částce 24 802,40 Kč a žalobkyně vystupovaly na straně žalované. Žalobkyně se o řízení dozvěděly doručením platebního rozkazu dne 18. 11. 2013, v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu nabylo ve vztahu k žalobkyním právní moci dne 19. 12. 2023 – celková doba řízení činí ve vztahu k žalobkyni 10 let a 1 měsíc, což je hodnoceno jako nepřiměřené. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, soud I. stupně i soud II. stupně rozhodovaly dvakrát. Předmětné řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové i procesní složitosti, bylo potřeba zadání znaleckého posudku a bylo též třeba rozhodnout o procesním nástupnictví po [jméno FO], který zemřel dne [datum]. Žalovaná souhlasí s tím, že se žalobkyně svým jednáním nikterak nepodílely na délce Předmětného řízení. Význam Předmětného řízení pro žalobkyni má žalovaná za standardní. Žalovaná odkazuje na judikaturu ESLP i Nejvyššího soudu, zejména pak sjednocující stanovisko ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při zohlednění všech východisek věci má žalovaná za adekvátní pro kompenzaci nemajetkové újmy žalobkyně základní částku 15 000 Kč / 1 rok (při ponížení dané částky na polovinu za první dva roky), tedy 1 250 Kč / měsíc. Žalovaná dále snižuje výslednou částku o 15 % (pro skutkovou a procesní složitost řízení, kdy v Předmětném řízení bylo dvakrát rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy) a 35 % s ohledem na koncepci tzv. sdílené újmy (sdílení pocitu nejistoty mezi blízkými rodinnými příslušníky, které v Předmětném řízení společně vystupovali na straně žalované a šlo o jeden z několika sousedských sporů mezi stejnými účastníky). Částky na náhradě nemajetkové újmy již vyplacené žalobkyním má žalovaná pro kompenzaci nároku žalobkyň za adekvátní, a proto navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se dostavil jak zástupce obou žalobkyň, tak zástupce žalované, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především listinnými důkazy ze spisu [Anonymizováno] soudu sp. zn. [spisová značka] (o náhradu škody v částce 24 802,40 Kč). Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných shodných tvrzení obou účastníků, když takováto nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování, respektive tato korespondovala i s důkazy provedenými soudem, kdy účastnici shodně označili za nesporné, že: (i) k odškodnění nemajetkové újmy ve vztahu k Předmětnému řízení je žalobkyněmi vůči žalované nárokováno období od 18. 11. 2013 (doručení platebního rozkazu) do 19. 12. 2023 (právní moc druhého rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k žalobkyním) – celkově tak 10 let a 1 měsíc (tedy 121 měsíců), (ii) žalobkyně uplatnily u žalované dne 9. 2 2024 písemně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, (iii) žalovaná doposud uhradila na náhradě nemajetkové újmy částku 38 333 Kč pro žalobkyni a) a částku 68 125 Kč pro žalobkyni b), a (iv) dne [datum] zemřel [jméno FO] a na jeho místo následně vstoupili v rámci procesního nástupnictví do řízení tři jeho dědicové.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další podstatná skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu:

6. Z jednotlivých listin ze spisu zdejšího soudu vztahujícího se k Předmětnému řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka] vyplynulo následující (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků s tím, že soud v tomto bodu odůvodnění pro přehlednost zachovává původní procesní označení účastníků v Předmětném řízení): [jméno FO] [jméno FO], narozeného [datum], o náhradu škody v částce 24 802,40 Kč s přísl. (z toho v částce 22 802,40 Kč za poškození podlah domu žalobce a v částce 2 000 Kč za poškození omítek, to vše pro tvrzené nesplnění povinností žalované strany k opravě klempířských prvků a oplechování komína jejího domu) byla ke zdejšímu soudu podána dne 28. 8. 2013 (č. l. 1). Usnesením ze dne 1. 10. 2013 je žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu (č. l. 26). Ve věci bylo prve rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 4. 11. 2013 (č. l. 31), doručeným straně žalované dne 18. 11. 2013 (č. l. 32 p. v.). Odpor žalovaných proti platebnímu rozkazu byl podán dne 25. 11. 2013 (č. l. 33). Referátem ze dne 8. 7. 2014, s vypravením dne 10. 7. 2014 je žalobce vyzván k podání vyjádření k odporu žalovaných (č. l. 37), přičemž vyjádření žalobce bylo podáno dne 12. 8. 2014 (č. l. 38). Referátem ze dne 8. 12. 2014, vypraveným dne 12. 12. 2014, je vyjádření žalobce zasláno žalovaným (č. l. 44). Referátem ze dne 25. 2. 2015, vypraveným dne 27. 2. 2015, je nařízeno první jednání ve věci na den 10. 4. 2015 (č. l. 49). První jednání soudu proběhlo dne 10. 4. 2015, jak patrno z protokolu (č. l. 52). Dne 2. 6. 2015 proběhlo místní šetření v [adresa], jak patrno z protokolu o jednání na místě samém (č. l. 73). Usnesením ze dne 26. 6. 2015 byla ustanovena znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ke zpracování znaleckého posudku (č. l. 84). Přípisem doručeným soudu dne 26. 10. 2015 vyrozuměla znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud o tom, že provedla obhlídku dotčených nemovitostí, znalecký posudek však není s to vypracovat, neboť je mimo její specializaci (č. l. 87). Podáním ze dne 7. 7. 2016 urguje žalobce vyřízení věci (č. l. 88). E-mailem ze dne 13. 7. 2016 je ze strany soudu dotazován nový znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 91) a následně je referátem ze dne 13. 7. 2016, vypraveným 18. 7. 2016, reagováno na urgenci žalobce (č. l. 92). Usnesením ze dne 19. 8. 2016 je zproštěna funkce znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a ustanoven nový znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 104). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zpracoval znalecký posudek pod č. [hodnota] dne 21. 10. 2016 (č. l. 118). Referátem ze dne 8. 12. 2016, vypraveným dne 4. 1. 2017, je nařízeno jednání na den 24. 3. 2017 (č. l. 156). Podáním ze dne 18. 1. 2017 činí žalovaní, nově právně zastoupeni [tituly před jménem] [jméno FO], advokátkou, své vyjádření (č. l. 161), na což je reagováno podáním žalobce ze dne 21. 3. 2017 (č. l. 202). Další jednání soudu I. stupně proběhlo dne 24. 3. 2017, přičemž při tomto byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [jméno FO], jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí (č. l. 207). Dne 31. 3. 2017 byl vyhlášen první rozsudek nalézacího soudu (č. l. 224). Dne 27. 4. 2017 žádá předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž je vyhověno s prodloužením lhůty do 29. 6. 2017 (č. l. 225). Rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo žalobě o náhradu škody zcela vyhověno, je založen na č. l. 226, přičemž rozsudek byl vypraven až dne 31. 10. 2017, jak patrno z referátu (č. l. 234). Na č. l. 236 je založeno doplňující usnesení ze dne 31. 3. 2017 ukládající žalované povinnost k náhradě nákladů řízení vůči státu, přičemž i k vypravení usnesení došlo dne 31. 10. 2017, jak patrno z referátu (č. l. 235 p. v.). Dne 15. 11. 2017 podali žalovaní odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku (č. l. 241) a rovněž odvolání proti usnesení o přiznání nákladů státu (č. l. 244), žalobce podal své vyjádření dne 11. 12. 2017 (č. l. 248), z předkládacích zpráv datovaných ke dni 22. 12. 2017 se podává, že věc je předložena odvolacímu soudu dne 8. 1. 2018 (č. l. 252, 253). Usnesením ze dne 27. 3. 2018 [adresa], jakožto soud odvolací zrušil prvoinstanční rozsudek, ve znění jeho doplňujícího usnesení, a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení – a to především pro nedostatečné vypořádání se s procesní obranou strany žalované (č. l. 255). Z referátu ze dne 24. 4. 2018, vypraveného 25. 4. 2018, se podává vypravení zrušovacího usnesení účastníkům (č. l. 261). Z úředního záznamu se podává, že spis byl dne 31. 5. 2018 předložen ke kontrole pověřenému místopředsedovi soudu (č. l. 262). Usnesením ze dne 20. 11. 2018 byli účastníci vyzváni k označení osoby mediátora (č. l. 271). Usnesením ze dne 30. 1. 2019 je nařízeno první setkání s mediátorem [tituly před jménem] [adresa] a řízení je přerušeno do 30. 4. 2019 (č. l. 277). Přípisem žalované ze dne 26. 4. 2019 je sdělován stav mediace (č. l. 279), načež je ze strany soudu prodloužena lhůta k uzavření mediační dohody do 31. 7. 2019, jak patrno z referátu ze dne 30. 4. 2019 vypraveného téhož dne (č. l. 281), o průběhu mediace je soud vyrozuměn podáním žalované ze dne 23. 7. 2019 (č. l. 282). Přípisem ze dne 16. 8. 2019 je soud zpraven o úmrtí žalovaného [jméno FO] dne [datum] (č. l. 288) s následným dodáním úmrtního listu (č. l. 289 p. v.). Soudem je opakovaně dotazován průběh pozůstalostního řízení u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] (referát ze dne 9. 9. 2019 na č. l. 292, referát ze dne 7. 10. 2019 na č. l. 297, referát ze dne 7. 2. 2020 na č. l. 302). Přípisem ze dne 12. 3. 2020 je soud vyrozuměn o ukončení právního zastoupení žalované strany [tituly před jménem] [jméno FO], advokátkou (č. l. 309). Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 6. 2020, č. j. [spisová značka], s nabytím právní moci k témuž dni, bylo ukončeno pozůstalostní řízení po [jméno FO] s tím, že soud schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti uzavřenou mezi třemi dědici zůstavitele – manželkou [Jméno žalobkyně B] [právnická osoba] [jméno FO] a [Jméno žalobkyně A] (č. l. 314). Usnesením ze dne 21. 9. 2020 je rozhodnuto o procesním nástupnictví po [jméno FO] se třemi jeho dědici (č. l. 319). K žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce ze dne 14. 9. 2020 (č. l. 318) je žalobce referátem ze dne 21. 10. 2020, vypraveným dne 29. 10. 2020, vyzván k doložení svých poměrů (č. l. 321), což žalobce splnil přípisem ze dne 23. 11. 2020 (č. l. 322). Usnesením ze dne 2. 9. 2021 je žalobci přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků ve výši 80 % a ustanoven mu zástupce z řad advokátů (č. l. 332). V průběhu června 2021 vystavili žalovaná [Jméno žalobkyně B] (č. l. 357) a žalovaná [Jméno žalobkyně A] (č. l. 358) plné moci svému novému právnímu zástupci [Jméno Zástupce A], advokátu, který dne 24. 9. 2021 prostudoval spis (č. l. 356). Usnesením ze dne 20. 12. 2021 bylo řízení přerušeno do skončení řízení o oddlužení žalovaného [jméno FO] vedeného insolvenčním soudem (č. l. 362), usnesení je napadeno odvoláním dalších dvou žalovaných ze dne 10. 1. 2022 (č. l. 365). Z předkládací zprávy datované ke dni 24. 1. 2022 se podává, že věc je předložena odvolacímu soudu dne 3. 2. 2022 (č. l. 368). Usnesením ze dne 15. 2. 2022 odvolací soud zrušil usnesení soudu I. stupně o přerušení řízení (č. l. 372). Z referátu ze dne 14. 3. 2022, vypraveného 15. 3. 2022, se podává vypravení zrušovacího usnesení odvolacího soudu účastníkům (č. l. 376). Referátem ze dne 9. 5. 2022, vypraveným dne 12. 5. 2022, je nařízeno jednání na den 22. 6. 2022 (č. l. 380). Dne 20. 6. 2022 vystavil plnou moc [Jméno Zástupce A], advokátu, i žalovaný [jméno FO] (č. l. 389). Dne 22. 6. 2022 proběhlo další jednání soudu s poučením o koncentraci dle § 118b o.s.ř. a výzvou k doplnění tvrzení a důkazů žalované strany podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. s následným odročením jednání na den 4. 11. 2022 (č. l. 390). Žalovaná strana doplňuje tvrzení a důkazní návrhy podáním ze dne 4. 7. 2022 (č. l. 398). Další jednání soudu I. stupně proběhlo dne 4. 11. 2022, jak patrno z protokolu, kdy odročováno bylo mj. pro vyžádání si zprávy Českého hydrometeorologického ústavu k dešťům ve [adresa] k datu tvrzeného vzniku škody (č. l. 404). Další jednání soudu bylo konáno dne 17. 2. 2023, přičemž při tomto již byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí, jak patrno z protokolu (č. l. 418). Dne 22. 2. 2023 byl vyhlášen druhý rozsudek nalézacího soudu, přičemž žalobě o náhradu škody bylo v meritu vyhověno co do částky 17 201,69 Kč s přísl. a žaloba byla zamítnuta co do částky 7 600,71 Kč s přísl. (č. l. 432). Dne 24. 2. 2023 žádá předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž je vyhověno s prodloužením lhůty do 23. 5. 2023 (č. l. 433). Druhý rozsudek soudu I. stupně je založen na č. l. 434, přičemž rozsudek byl vypraven až dne 12. 6. 2023, jak patrno z referátu (č. l. 454). Na č. l. 455 je založeno doplňující usnesení ze dne 14. 6. 2023 přiznávající odměnu ustanovenému zástupci žalobce a ukládající žalované 2. a 3. povinnost k náhradě nákladů řízení vůči státu, přičemž k vypravení usnesení došlo dne 14. 6. 2023, jak patrno z referátu (č. l. 457). Dne 27. 6. 2023 podali žalovaní odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku (č. l. 458) a rovněž odvolání proti usnesení o přiznání nákladů státu (č. l. 462), žalobce podal své vyjádření dne 1. 8. 2023 (č. l. 468). Z předkládacích zpráv datovaných ke dni 9. 8. 2023 se podává, že věc je předložena odvolacímu soudu dne 16. 8. 2023 (č. l. 472, 473). Jednání odvolacího soudu proběhlo dne 15. 11. 2023 a byl při něm mj. účastnicky vyslechnut žalobce, následně bylo jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno, jak patrno z protokolu (č. l. 478). Dne 22. 11. 2023 byl vyhlášen rozsudek [adresa] – ve vztahu k napadenému prvoinstančnímu rozsudku částečně potvrzující, částečně změnový, přičemž žalobě o náhradu škody bylo tak v meritu vyhověno co do částky 15 201,69 Kč s přísl. a žaloba byla zamítnuta co do částky 9 600,71 Kč s přísl., jak vyplývá z protokolu o vyhlášení rozhodnutí. (č. l. 486). Rozsudek odvolacího soudu je založen na č. l. 491, přičemž právní moci nabyl dne 19. 12. 2023, přičemž tento byl ještě dodatečně opraven ve vztahu k nákladovému výroku opravným usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 1. 2024 (č. l. 530). Přípisem doručeným soudu dne 2. 7. 2024 sděluje [Anonymizováno] předsedovi soudu, že v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žadatelce [Jméno žalobkyně B] bylo poskytnuto zadostiučinění v částce 68 125 Kč, žadatelce [Jméno žalobkyně A] v částce 38 333 Kč (č. l. 549). Navazující rozhodnutí soudu I. stupně se již vztahovala k nároku na náhradu škody mezi žalobcem a posledním z žalovaných, [jméno FO], nar. [datum], a pro souzenou věc jsou tak bez relevance (č. l. 552, č. l. 561, č. l. 575).

7. Písemnou žádostí ze dne 9. 2. 2024 (pozn. soudu: nejspíše písařskou chybou je tato datována ke dni 10. 2. 2024) obě žalobkyně u žalované uplatnily nárok na nemajetkovou újmu pro porušení práva na přiměřenou délku Předmětného řízení (č. l. 6, shodně č. l. 28). Žádost byla evidována a žalovanou projednána pod č. j. [Anonymizováno], když stanoviskem ze dne 26. 6. 2024 došlo k vyřízení žádosti žalobkyně, jímž žalovaná konstatovala, že celkovou délku Předmětného řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, pročež poskytne žalobkyním zadostiučinění - ve výši 38 333 Kč pro žalobkyni a) a ve výši 68 125 Kč pro žalobkyni b) (č. l. 7 p. v., shodně č. l. 25) [odkazované listiny a shodná tvrzení účastníků].

8. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků nijak nesporoval pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Účastníci pak ani neměli jakékoliv návrhy na doplnění dokazování poté, co jim soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 o.s.ř. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování.

9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z jednotlivých důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé s tím, že tento je následující: Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyním od 18. 11. 2023 (doručení platebního rozkazu) do 19. 12. 2023 (právní moc druhého rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k žalobkyním) – celkově tedy 10 let a 1 měsíc (tj. 121 měsíců). Předmětné řízení se týkalo sporu o náhradu škody v částce 24 802,40 Kč s přísl., v širších souvislostech šlo o sousedské spory vlastníků dvou sousedících nemovitostí. V Předmětném řízení byla vydána celkově 4 meritorní rozhodnutí na dvou stupních soudní soustavy, a sice: (i) rozsudek [adresa] ze dne 31. 3. 2017, č. j. [spisová značka], zrušený (ii) usnesením [adresa], ze dne 27. 3. 2018, č. j. [spisová značka]; a dále (iii) rozsudek [adresa] ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka], a (iv) rozsudek [adresa], ze dne 22. 11. 2023, č. j. [spisová značka]. Ve vztahu k oběma žalobkyním byly tyto zavázány zaplatit poškozenému [jméno FO], narozenému [datum], na náhradě škody částku 15 201,69 Kč s přísl. (61,3 %), v částce 9 600,71 Kč s přísl. (38,7 %) byla žaloba zamítnuta, celkový úspěch poškozeného [jméno FO] tak činil 22,6 % (61,3 % - 38,7 %), čemuž odpovídaly také nákladové výroky. V průběhu Předmětného řízení zemřel dne [datum] [jméno FO], manžel a otec žalobkyň, o procesním nástupnictví po něm bylo rozhodnuto usnesením nalézacího soudu ze dne 21. 9. 2020, č. j. [spisová značka], kdy v řízení bylo nadále pokračováno s třemi jeho dědici, vč. žalobkyň. V průběhu Předmětného řízení bylo zadáno zpracování znaleckého posudku, proběhla též mediace. Po skončení Předmětného řízení žalobkyně žádostí ze dne 9. 2. 2024 uplatnily u žalované písemně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, na nějž žalovaná reagovala svým stanoviskem ze dne 26. 6. 2024, jímž nárok shledala částečně důvodným a na náhradě nemajetkové újmy vyplatila žalobkyni a), [Jméno žalobkyně A], částku 38 333 Kč, a žalobkyni b), [Jméno žalobkyně B], částku 68 125 Kč.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Soud při svém rozhodování vycházel dále především ze závěrů plynoucích ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, k výkladu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk (dále jen „Stanovisko“), a to ve vztahu k určení základní částky ke kompenzaci i vyhodnocení jednotlivých skutečností svědčících pro její následné procentuální navýšení či ponížení podle jednotlivých demonstrativních zákonných kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk ve smyslu právního posouzení předmětné věci.

17. Soud uzavírá, že v řízení byly zjištěny všechny prvky pro založení odpovědnostního vztahu mezi žalobkyněmi a žalovanou podle příslušných ustanovení OdpŠk, tedy: (i) existence odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce Předmětného řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byla náhrada škody v částce 24 802,40 Kč s přísl., (ii) újma vzniklá oběma žalobkyním nepřiměřenou délkou Předmětného řízení, a (iii) příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou Předmětného řízení a vznikem újmy žalobkyň. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyněmi uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku civilního řízení je co do základu oprávněný, když ostatně založení odpovědnostního vztahu nezpochybňovala ani sama žalovaná (jakkoliv měla za to, že nemajetková újma vzniklá žalobkyním byla již kompenzována dostatečně).

18. Při stanovení formy kompenzace pro konkrétní případ je podstatné, aby poskytnuté zadostiučinění bylo vzhledem k okolnostem věci způsobilé plnit svou kompenzační funkci z hlediska právní pozice dotčené osoby (osobních a majetkových poměrů), tak preventivní funkci v podobě provádění potřebných opatření na straně veřejné moci. Jednotlivé okolnosti, které je zejména třeba při rozhodování o poskytnuté formě zadostiučinění vyhodnotit, jsou demonstrativně uvedeny v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk (celková délka řízení, složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam předmětu řízení pro poškozeného). Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má pouze podpůrnou funkci a lze jej přiznat jen ve zcela výjimečných případech, především tehdy, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel, popřípadě, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a nemohl tak vůbec negativně zasáhnout do jeho osobní sféry [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 (N 45/64 SbNU 551), bod 39.; ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15 (N 84/77 SbNU 237), body 20., 23. a 26.]. Z tohoto předpokladu vychází i shora citované Stanovisko Nejvyššího soudu.

19. Ad a) Pokud se týká posouzení celkové délky řízení, pak Předmětné řízení zahájené žalobou ze dne 28. 8. 2013 ve vztahu k žalobkyním trvalo od 18. 11. 2013 (doručení platebního rozkazu a žaloby) do 19. 12. 2023 (právní moc druhého rozhodnutí odvolacího soudu) – celkově tedy 10 let a 1 měsíc (121 měsíců). V průběhu Předmětného řízení zemřel dne [datum] jeden z jeho původních účastníků [jméno FO] [manžel žalobkyně b) a otec žalobkyně a)], což soud při svém rozhodování o adekvátní výši finanční satisfakce zohlednil dále uvedeným způsobem, aniž by však tato skutečnost měla vliv na shodné vymezení základní částky soudem odvislé od celkové délky řízení (17 000 Kč / rok). Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou Předmětné řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu prodlev soudu. Při shora vymezené celkové době Předmětného řízení vedeného před civilním soudem je možné objektivně uzavřít, že taková délka řízení je zcela zjevně nepřijatelná východiskům věci, což obecně připouští též žalovaná. Lze tak uzavřít, že k neodůvodněné nepřiměřené délce řízení došlo, tato vybočuje svou délkou výrazně z běžně akceptovatelné délky civilního soudního řízení, a soud je toho názoru, že je namístě zohlednit danou skutečnost především ve stanovení samotné základní částky pro kompenzaci nemajetkové újmy. Jestliže se má základní výše přiměřeného zadostiučinění dle Stanoviska pohybovat v rozpětí 15 000 Kč až 20 000 Kč / 1 rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč / 1 měsíc řízení, se snížením na polovinu pro první dva rok trvání řízení), soud má za to, že je v řešené věci namístě pro celkovou délku řízení stanovit ji v částce 17 000 Kč / 1 rok, tj. 1 417 Kč / 1 měsíc. Na druhou stranu však platí, že soud již celkovou délku Předmětného řízení - nad rámec jejího popsaného vlivu na určení základní částky - (duplicitně) nezohledňoval při další procentuální modifikaci částky připadající na náhradu nemajetkové újmy.

20. Ad b) Pokud se týká posouzení složitosti řízení, pak složitost řízení z pohledu Evropského soudu pro lidská práva zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. Lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou, složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační a složitost procesní. Pokud se týká složitosti skutkové, soud konstatuje, že k rozhodnutí o žalobě o náhradě škody bylo zapotřebí zadání znaleckého zkoumání, jímž byla nejprve pověřena znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], následně (po zproštění znalkyně funkce pro nedostatečnou specializaci) znalec [tituly před jménem] [jméno FO], jenž byl také obsáhle vyslýchán procesním soudem. Dílčí procesní komplikaci pak přineslo úmrtí [jméno FO], neboť bylo nezbytné rozhodnout v Předmětném řízení o jeho procesních nástupcích. Z hlediska právního posouzení věci bylo procesním soudem v Předmětném řízení – s ohledem na okamžik vzniku škody – vycházeno ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zejména z jeho ust. § 415 a násl. upravující deliktní odpovědnost. Pro složitost věci hovoří dále i počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována. V tomto směru je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí (popř. stupňů jiných orgánů veřejné moci), které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení – řízení probíhalo dvakrát na 2 stupních soudní soustavy s vydanými meritorními rozhodnutími dne 31. 3. 2017, 27. 3. 2018, 22. 2. 2023, a 22. 11. 2023. V daném případě proto soud přistoupil k modifikaci základní částky, a sice ke snížení celkové částky o 10 % - z toho 5 % pro popsanou vlastní složitost věci a 5 % pro více-instančnost.

21. Ad c) Pokud se týká jednání poškozeného, pak chování poškozeného lze při stanovení (snížení) odškodnění za nepřiměřenou délku řízení „sankcionovat“ pouze v případě, mělo-li vliv na jeho délku, zejména tehdy, šlo-li o procesní nečinnost nebo naopak obstrukční chování účastníka. Poškozený může svým počínáním přispět k prodloužení doby řízení buď procesním postupem, kdy například činí opakovaně nejasná podání, žádosti či námitky, nereaguje odpovídajícím způsobem či vůbec na výzvy soudu, anebo jinou obstrukcí, například nedostavuje se k soudu, apod. To je třeba zohlednit jak při posuzovaní přiměřenosti celkové délky řízení, neboť takové chování poškozeného prodlužuje řízení (zejména pokud maří jednání soudu či je nutno v řízení na něj jinak reagovat, například opakovaně rozhodovat o zřejmě bezúspěšných návrzích či námitkách), tak při vyčíslení rozsahu zadostiučinění. Je přitom nerozhodné, zda uvedené účastník činí úmyslným či nedbalostním jednáním (či se mu tak dokonce přihodí náhodou), neboť tak jako tak způsobuje průtahy vedoucí k prodloužení celkové doby řízení. Účastníku ovšem nelze upírat možnost využití procesních prostředků k uplatnění jeho práv a vytýkat mu aktivitu v řízení, byť může přispět k prodloužení doby řízení, nejde-li o zjevně účelové či obstrukční jednání. Oba účastníci řízení jsou v řešené věci fakticky ve shodě, že žalobkyně, ani jejich právní předchůdce [jméno FO], se svým chováním či procesním postupem nikterak nepodíleli na prodloužení Předmětného řízení a na tomto nenesli vinu - pro dané kritérium tedy ani ze strany soudu nedošlo k jakékoliv procentuální modifikaci základní částky.

22. Ad d) Stran hlediska vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel procesní soud, a to významným způsobem. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. V činnosti procesního soudu (nikoliv již soudu odvolacího) byla v Předmětném řízení shledána déletrvající období zásadní nečinnosti a nedůvodných průtahů, a to zejména v období: (i) od 25. 11. 2013, kdy došlo k podání odporu proti platebnímu rozkazu, do 10. 7. 2014, kdy byl poškozený [jméno FO] vyzván k procesní reakci, (ii) od 12. 8. 2014, kdy poškozený [jméno FO] učinil vyjádření, do 10. 4. 2015, kdy proběhlo první jednání soudu ve věci, (iii) od 26. 10. 2015, kdy prve ustanovená znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] sděluje, že není s to zpracovat znalecký posudek, do 13. 7. 2016, kdy teprve procesní soud činí kroky k zajištění znalce nového (a ke změně znalce na [tituly před jménem] [jméno FO] dochází usnesením ze dne 19. 8. 2016), (iv) zásadní je dále prodleva s vyhotovením prvního rozsudku procesního soudu vyhlášeného dne 31. 3. 2017, který je (navzdory prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku do 29. 6. 2017) vypraven až dne 31. 10. 2017, (v) procesní soud byl dále relativně nečinným po vydání zrušovacího usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2018 až do nařízení mediace usnesením ze dne 20. 11. 2018, (vi) od 14. 9. 2020, kdy obdržel žádost o ustanovení zástupce poškozenému [jméno FO] z řad advokátů do vydání usnesení ze dne 2. 9. 2021 o částečném osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, (vii) od vydání usnesení ze dne 21. 9. 2020 o procesním nástupnictví po [jméno FO] do vydání usnesení ze dne 20. 12. 2021 o přerušení Předmětného řízení pro úpadek jeho dědice [jméno FO] a jeho řešení oddlužením (s vydáním rozhodnutí insolvenčního soudu dne 17. 1. 2018), (viii) prodlevy s vyhotovením druhého rozsudku procesního soudu vyhlášeného dne 22. 2. 2023, který je (navzdory prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku do 23. 5. 2023) vypraven až dne 12. 6. 2023. Pro pořádek soud dodává, že byť žalobkyně vytýkaly soudu I. stupně rovněž nedůvodné nařízení mediace a k tomuto došlo až po vydání zrušovacího usnesení odvolacího soudu, ve věci Předmětného řízení – s ohledem na širší vztahy a rozepře mezi jeho účastníky jakožto vlastníky sousedících nemovitostí – nemá soud obecně tento prostup a priori za nesprávný, a to tím spíše, že v průběhu mediace se dosažení komplexního smíru nejevilo nemožným. Z podaného výčtu prodlev však jednoznačně plyne, že se na délce Předmětného řízení významnou měrou podílely průtahy před soudem I. stupně, a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na dané kritérium základní částku navýšit o 10 %.

23. Ad e) Ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného soud akcentoval, že Předmětné řízení (sp. zn. [spisová značka]) bylo svým charakterem běžným sporem o náhradu škody v částce 24 802, 40 Kč s přísl. – tento je obecně namístě hodnotit jako mající zcela standardní význam, nedotýkající se zásadněji sféry účastníků. Soud dále při posouzení projednávané věci významně zohlednil celkovou výši částky, jež byla [jméno FO] na náhradě škody vůči žalobkyním nárokována a výsledek samotného Předmětného řízení, kdy rekapituluje, že žalobě o náhradu škody bylo meritorně vyhověno co do částky 15 201,69 Kč s přísl. (61,3 %) a žaloba byla zamítnuta co do částky 9 600,71 Kč (38,7 %), čemuž též korespondovaly navazující nákladové výroky. Nelze tak především pominout, že žalobkyně byly v Předmětném řízení z větší míry neúspěšně a odpovědnostní vztah, vč. protiprávního jednání, byl v předmětné věci založen a soudy také dovozen. Daná skutečnost – ve spojení se zohledněním relativně nižší částky, jež byla vůči žalobkyním na náhradě škody protistranou nárokována a ještě nižší částky, k jejíž solidární úhradě protistraně byly žalobkyně solidárně zavázány – vedly soud k úvaze, že význam Předmětného řízení pro žalobkyně je nutno hodnotit jako výrazně nižší, ve smyslu menší újmy, jež hrozila žalobkyním z Předmětného řízení v jejich majetkové sféře vzniknout, pročež soud modifikoval při užití daného kritéria základní částku jejím ponížením o 20 %. V kontextu hodnocení kritéria významu předmětu řízení se dále soud částečně ztotožnil se žalovanou s její procesní argumentací tzv. sdílenou újmou. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 554/18, nelze jen mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení, ať již soudního či správního. Vždy je nutno s náležitou podrobností vycházet z konkrétních okolností souzeného případu a přísně individualizovaných důsledků a nepoužívat kritérium sdílené újmy jako pravidlo, nýbrž jako alternativu. V daném konkrétním soudním Předmětném řízení nicméně po celou dobu jeho trvání bylo na straně žalované vícero subjektů, vůči nimž byla náhrada škody nárokována – nejprve byli na straně žalované manželé [jméno FO], po úmrtí [jméno FO] dne [datum] setrvala v Předmětném řízení [Jméno žalobkyně B] [žalobkyně b)] a následně se procesními nástupci po jejím manželu stala ona a její dvě dospělé děti - [Jméno žalobkyně A] [žalobkyně a)] a [jméno FO]. Jednotliví účastníci na straně žalované v Předmětném řízení jednali ve vzájemné shodě, po jeho převážnou část byli zastoupeni tímtéž právním zástupcem. Sdílenost újmy u obou žalobkyň je zároveň patrná i z tohoto samotného odškodňovacího řízení, přičemž částku připadající na přiměřené zadostiučinění je tak dle soudu namístě ponížit o 20 % pro každou z nich.

24. Samotná metodika výpočtu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení je vysvětlena ve Stanovisku, z něj vyplývá, že při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení, přičemž byla-li jeho délka násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnosti případu očekávat, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici intervalů stanovených v tomto rozhodnutí (tedy intervalu v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za měsíc řízení). S ohledem na délku řízení a skutečnost, že ukončení řízení - nebýt označených průtahů - bylo možno očekávat v době podstatně kratší, není namístě vycházet z částky nejnižší (tj. 15 000 Kč za 1 rok), neboť ta je namístě spíše u kratších průtahů, avšak ani z částky nejvyšší (tj. 20 000 Kč za 1 rok), která je naopak na místě u průtahů a okolností věci zvláštně extrémních; s ohledem na okolnosti posuzované věci považuje soud za přiměřené vycházet z částky přibližně v polovině uvedeného rozpětí - tj. 17 000 Kč za 1 rok (1 417 Kč za 1 měsíc). S ohledem na skutečnost, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, bylo by nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši, jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Stanovisko pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za 1 rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřena výčtem okolností, k nímž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit, či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

25. Pokud soud vycházel ze základní částky 17 000 Kč za 1 rok řízení a Předmětné řízení jako celek trvalo 10 let a 1 měsíc (tj. 121 měsíců) náležela by - při snížení na polovinu pro první dva roky - za toto období účastníku na žalující straně obecně základní částka 154 417 Kč (2 * 8 500 Kč + 8 * 17 000 Kč + 1 417 Kč).

26. S přihlédnutím k jednotlivým shora blíže soudem samostatně hodnoceným faktorům vymezeným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk se tato částka snižuje souhrnně o 40 % (snížení o 10 % pro složitost věci [5 %] a vícero instancí [5 %], zvýšení o 10 % pro postup soudu a jím vyvolané průtahy, snížení o 20 % pro význam řízení pro poškozeného, snížení o 20 % pro sdílenou újmu); celkem tak částka za vzniklou nemajetkovou újmu pro účastníka na žalující straně činí 92 650,20 Kč.

27. Shora podaný závěr o adekvátní výši kompenzace za nemajetkovou újmu pro účastníka na žalující straně dle bodu 25. a 26. odůvodnění rozsudku v celkové částce 92 650,20 Kč platí v plném rozsahu pro žalobkyni b), [Jméno žalobkyně B], která v Předmětném řízení vystupovala po celou dobu 121 měsíců, za níž je poskytováno odškodnění (18. 11. 2023 – 19. 12. 2023).

28. U žalobkyně a), [Jméno žalobkyně A], je však situace poněkud složitější, kdy soud musel rozdělit kompenzaci za nemajetkovou újmu v souhrnné době trvání Předmětného řízení 121 měsíců do dvou samostatných časových období, jejichž hranicí je úmrtí [jméno FO] ([datum]), jakožto právního předchůdce žalobkyně a), tedy: a) období od 18. 11. 2013 do 13. 8. 2019 – celkově 5 roků a 9 měsíců; a b) období od 14. 8. 2019 do 19. 12. 2023 – celkově 4 roky a 4 měsíce; Soud má za to, že je namístě postupovat v obou obdobích poněkud odlišně, kdy při této úvaze vycházel ze závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, a to obecně tak, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 o.s.ř.), je třeba nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska. Pro obě období přitom budou rovněž zohledněna jednotlivá shora uváděná modifikační kritéria dle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Na první období v délce 5 roků a 9 měsíců – připadající na právního předchůdce žalobkyně a) – při vyjití ze základní částky 17 000 Kč za 1 rok řízení a snížení na polovinu pro první dva roky – připadá základní částka 80 753 Kč (2 * 8 500 Kč + 3 * 17 000 Kč + 9 * 1 417 Kč), jíž nutno ponížit celkově o 40 % dle modifikačních kritérií vymezených v bodu 26. odůvodnění shora, tedy částka 48 451,80 Kč. Tato částka je dále vydělena celkově 3 dědici [jméno FO], kdy výsledkem je částka 16 150,60 Kč připadající pro žalobkyni a) za první období. Na druhé období v délce 4 roků a 4 měsíců – připadající již na samotnou žalobkyni a) – při vyjití ze základní částky 17 000 Kč za 1 rok řízení a již bez snížení pro první dva roky (neboť v Předmětném řízení již zahájeném s právním předchůdcem žalobkyně a) bylo dále pokračováno) – připadá základní částka 73 668 Kč (4 * 17 000 Kč + 4 * 1 417 Kč), jíž opět nutno ponížit celkově o 40 % dle modifikačních kritérií vymezených v bodu 26. odůvodnění shora, tedy částka 44 200,80 Kč připadající pro žalobkyni a) za druhé období. Součtem částek 16 150,60 Kč a 44 200,80 Kč dospěl soud k celkové výši kompenzace za nemajetkovou újmu pro žalobkyni a), [Jméno žalobkyně A], vzniklou z Předmětného řízení, v celkové částce 60 351,40 Kč.

29. S ohledem na žalobkyni a) již poskytnuté plnění ze strany žalované v částce 38 333 Kč soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni a), [Jméno žalobkyně A], na jistině jejího nároku částku 22 018,40 Kč (60 351,40 Kč – 38 333 Kč), neboť v této částce doposud nebyla její nemajetková újma žalovanou kompenzována.

30. S ohledem na žalobkyni b) již poskytnuté plnění ze strany žalované v částce 68 125 Kč soud výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni b), [Jméno žalobkyně B], na jistině jejího nároku částku 24 525,20 Kč (92 650,20 Kč – 68 125 Kč), neboť v této částce doposud nebyla její nemajetková újma žalovanou kompenzována.

31. Lhůta ke splnění peněžitých povinností žalované vůči oběma žalobkyním dle výroku I. a II. rozsudku byla k žádosti žalované stanovena patnáctidenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když soud musel zohlednit postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou komplikovaně splnitelná, respektive by byla lhůtou nesplnitelnou. Současně má soud za to, že takto stanovená prodloužená pariční lhůta nikterak zásadně nezasáhne do práv žalobkyň.

32. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žaloba žalobkyně a), [Jméno žalobkyně A], ve zbývající části jistiny 77 981,60 Kč (100 000 Kč – 22 018,40 Kč), vč. zákonného úroku z prodlení z dané částky, zamítnuta jako nedůvodná.

33. Výrokem IV. tohoto rozsudku byla žaloba žalobkyně b), [Jméno žalobkyně B], ve zbývající části jistiny 95 474,80 Kč (120 000 Kč – 24 525,20 Kč), vč. zákonného úroku z prodlení z dané částky, zamítnuta jako nedůvodná.

34. Žalobkyně pak v rámci příslušenství jimi uplatněného nároku po žalované požadovaly i zákonný úrok z prodlení ode dne 10. 8. 2024 s odůvodněním, že šestiměsíční lhůta k zaplacení uplynula žalované podle § 15 odst. 1 OdpŠk dne 9. 8. 2024. Souladně s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010), soud dovodil, že právě ode dne následujícího po uplynutí lhůty stíhá žalovanou povinnost zaplatit poškozeným žalobkyním též úrok z prodlení. Jelikož nárok na zadostiučinění (náhradu nemajetkové újmy) uplatnily žalobkyně u žalované žádostí ze dne 9. 2. 2024, šestiměsíční lhůta k vyřízení žádosti uplynula dnem 9. 8. 2024 a žalovaná se dostala do prodlení ode dne následujícího, tj. od 10. 8. 2024 (ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění [dále jen „o.z.“]), a žalobkyně mají podle § 1970 o.z. právo na úroky z prodlení z přiznané části jistiny od tohoto dne ve výši určené dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem V. a VI. rozsudku podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy každé z žalobkyň přiznal vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 059,50 Kč. Obě žalobkyně byly co do základu nároku úspěšné, když i soud dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo a že žalobkyně je třeba odškodnit v penězích, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Proto se i částečný úspěch žalobkyň pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný a soud jim přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívajících u každé z žalobkyň v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. a), a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „a.t.“), vycházející z tarifní hodnoty 50 000 Kč (neboť na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle a.t. přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) a.t. - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), a snížení o 20 % za zastupování dvou osob, tedy v částce 2 480 Kč za každý jeden úkon právní služby, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 5 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. [příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k náhradě nemajetkové újmy ze dne 9. 2. 2024, žaloba, účast při jednání soudu konaném dne [datum], jež přesáhlo dvě hodiny], tedy celkově 12 400 Kč, dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), tj. 1 500 Kč. V souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] na jednání soudu ([adresa] a zpět) pak činí celková náhrada 197,60 Kč - a to za 24 ujetých km (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., v platném znění, při průměrné spotřebě 6,8 l / 100 km a 5,60 Kč / km za amortizaci vozidla dle téže vyhlášky) podle § 13 a.t., a náhrada za promeškaný čas v trvání 2 × 30 minut v celkové částce 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. S ohledem na skutečnost, že při daném jednání soudu byl právní zástupce žalobkyň činný pro obě z nich, byla takto vypočtená náhrada ponížena na polovinu pro každou žalobkyni, kdy na náhradu cestovních výdajů tedy vychází pro každou žalobkyni částka 98,80 Kč a na náhradu za ztrátu času částka 100 Kč. Odměna zástupce každé žalobkyně a náhrada výdajů (v celkové částce 14 098,80 Kč) je zvýšena o DPH v sazbě 21 % podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. – tedy v částce 2 960,70 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí pro každou ze žalobkyň částku 19 059,50 Kč. Pro úplnost soud dodává, že právnímu zástupci žalobkyň nebyla přiznána odměna za úkon spočívající v sepisu repliky ze dne 9. 10. 2024 s ohledem na skutečnost, že k jejímu podání nebyly žalobkyně soudem vyzývány, přičemž obsahově dané podání v zásadě toliko opakuje dosavadní argumentaci žalobkyň ve sporu. Lhůta k plnění byla i pro náhradu nákladů řízení stanovena patnáctidenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je z hlediska místa plnění žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce obou žalobkyň podle § 149 odst. 1 o.s.ř.