59 Co 22/2025 - 91

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobyň: a) [Anonymizováno], narozená [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno], [Anonymizováno] b) [Anonymizováno], narozená [Anonymizováno] [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená [Jméno Zástupce], IČO [IČO Zástupce], sídlem [Adresa Zástupce] o zaplacení nemajetkové újmy v částce [Anonymizováno] s příslušenstvím o odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 11.771,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11.771,20 Kč od [datum] do zaplacení, ve výroku II ohledně částky 20.437,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20.437,50 Kč od [datum] do zaplacení, ve výroku III ohledně napadené částky 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.000 Kč od [datum] do zaplacení a ve výroku IV ohledně napadené částky 70.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70.000 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se mění ve výroku I ohledně částky 10.247,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.247,20 Kč od [datum] do zaplacení tak, že žaloba žalobkyně a) se v tomto rozsahu zamítá.

III. Rozsudek soudu I. stupně se mění ve výroku II ohledně částky 4.087,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4.087,70 Kč od [datum] do zaplacení tak, že žaloba žalobkyně b) se v tomto rozsahu zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 24.646,10 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a).

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 24.994,60 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).

Odůvodnění

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 22.018,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 22.018,40 Kč od [datum] do zaplacení, ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 24.525,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 24.525,20 Kč od [datum] do zaplacení, ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II); zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky 77.981,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 77.981,60 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III) a v části, v níž se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky 95.474,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 95.474,80 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV); žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 19.059,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a) (výrok V) a povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 19.059,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b) (výrok VI).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně v podstatném uvedl, že žalobkyně a) se domáhala zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím, žalobkyně b) zaplacení částky 120.000 Kč s příslušenstvím, obě jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „Předmětné řízení“). V Předmětném řízení vymáhal žalobce [Anonymizováno] náhradu škody ve výši 24.802,40 Kč s příslušenstvím, jednalo se o spor vlastníků sousedních nemovitostí. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyním od 18. 11. 2013 do 19. 12. 2023 celkem 10 let a 1 měsíc (121 měsíců), byla v něm vydána celkem 4 meritorní rozhodnutí na dvou stupních soudní soustavy. Konečným rozhodnutím byly žalobkyně zavázány společně a nerozdílně zaplatit poškozenému náhradu škody ve výši [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím, pro částku [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, náklady řízení byly vypořádány podle poměrné procesní úspěšnosti. V průběhu Předmětného řízení manžel žalobkyně b) a otec žalobkyně a) [jméno FO], který byl vedle žalobkyně b) původním žalovaným, dne [datum] zemřel a dle rozhodnutí o procesním nástupnictví ze dne [datum] bylo v řízení pokračováno na jeho místě s třemi dědici včetně žalobkyň. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnily žalobkyně u žalované žádostí ze dne [datum], žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] shledala nárok částečně důvodný a vyplatila žalobkyni a) částku 38.333 Kč a žalobkyni b) částku 68.125 Kč.

3. Po právní stránce soud I. stupně posuzoval věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), § 31a ve spojení s § 5 písm. b), § 13, § 15 odst. 2, a dovodil všechny prvky odpovědnostního vztahu žalované vůči žalobkyním, spočívající v existenci objektivní skutečnosti nepřiměřené délky soudního řízení, újmě vzniklé žalobkyním nepřiměřenou délkou řízení a příčinné souvislosti mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem újmy žalobkyň. Základní částku pro kompenzaci nemajetkové újmy stanovil soud I. stupně ve výši 17.000 Kč za 1 rok (1.417 Kč za 1 měsíc), neboť celkovou délku Předmětného řízení shledal zjevně nepřiměřenou. Pro složitost věci základní částku snížil o 10 %, z toho pro vlastní složitost o 5 % a pro víceinstančnost řízení o 5 %, když shledal skutkovou složitost věci z důvodu potřeby znaleckého zkoumání, kdy původně ustanovená znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla zproštěna pro nedostatečnou specializaci a následně ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO] byl procesním soudem také obsáhle vyslýchán. Procesní komplikaci způsobilo úmrtí žalovaného [jméno FO], neboť bylo nutné rozhodnout o procesním nástupnictví, věc byla složitá i po právní stránce, neboť byla posuzována podle § 415 a násl. obč. zák. Řízení probíhalo dvakrát na 2 stupních soudní soustavy, čímž přirozeně délka řízení narůstá. K modifikaci základní částky pro jednání poškozeného soud I. stupně neviděl předpoklady, neboť žalobkyně ani jejich právní předchůdce se účelovým či obstrukčním chováním a procesním postupem na prodloužení Předmětného řízení nepodíleli. Naopak postup procesního soudu se na délce řízení významně projevil, neboť soudem I. stupně byla shledána konkrétně vymezená déletrvající období nečinnosti a průtahů, k nimž však nepočítal nařízení mediace procesním soudem. Základní částku pro postup orgánu veřejné moci soud I. stupně navýšil o 10 %. Ohledně významu předmětu řízení pro poškozené soud I. stupně zmínil, že řízení o náhradu škody ve výši [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím má pro účastníky standardní význam. Při zohlednění skutečnosti, že předmětem sporu byla nízká částka, žalobkyně byly převážně neúspěšné, když žalobě bylo v rozsahu 61,3 % žalované částky vyhověno a zamítnuta byla v rozsahu 38,7 % žalované částky a tomuto poměru korespondovaly i nákladové výroky, hodnotil soud I. stupně význam řízení pro žalobkyně jako výrazně nižší ve smyslu nižší hrozící újmy v majetkové sféře žalobkyň a základní částku z toho důvodu ponížil o 20 %. O 20 % přistoupil soud I. stupně ke snížení základní částky dále z důvodu sdílení újmy subjekty na straně žalované, neboť náhrada škody byla nárokována vůči manželům [jméno FO], po úmrtí [jméno FO] v řízení setrvala žalobkyně b) a procesními nástupci jejího manžela se stala ona a dvě dospělé děti – žalobkyně a) a [jméno FO]. Žalovaní jednali v řízení ve vzájemné shodě, po převážnou část byli zastoupeni stejným právním zástupcem a sdílenost újmy je patrná i z odškodňovacího řízení. Výpočtem stanovil soud I. stupně výši nemajetkové újmy žalobkyně a) za období od [datum] do úmrtí [jméno FO] dne [datum] částkou 48.451,80 Kč, z níž žalobkyni a) z důvodu tří dědiců přiznal částku 16.150,60 Kč, a dále za období od [datum] do [datum] částkou 44.200,80 Kč, celkem 60.351,40 Kč, z níž přiznal částku 22.018,40 Kč, neboť žalobkyni a) bylo již uhrazeno na nemajetkovou újmu 38.333 Kč. Výši nemajetkové újmy žalobkyně b) stanovil soud I. stupně výpočtem za období od [datum] do [datum] částkou 95.650,20 Kč, z níž přiznal částku 24.525,20 Kč, neboť žalobkyni b) bylo již uhrazeno na nemajetkovou újmu 68.125 Kč. Úroky z prodlení přiznal soud I. stupně podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok na náhradu nákladů řízení posoudil soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě strany sporu.

5. Žalobkyně a) odvoláním napadla výrok III, žalobkyně b) výrok IV rozsudku. Pochybení spatřovaly ve stanovení základní částky odškodnění za jeden rok řízení. Měly ji za nepřiměřeně nízkou s tím, že rozpětí základní částky dle judikatury Nejvyššího soudu, které bylo stanoveno před více než 14 lety, popírá smysl institutu odškodnění. Podstata sporu byla dle žalobkyň velmi jednoduchá, řízení nebylo komplikované např. důkazními problémy, délka řízení byla extrémní. Žalobkyně nesouhlasily ani s modifikací základní částky pro složitost řízení, neboť se nejednalo o složité řízení. Jeho podstatou bylo stanovení příčiny zatékání a vyčíslení škody, kdy obojí bylo věcí odborného posouzení, ostatní složitosti byly způsobeny dle žalobkyň nesprávnými postupy soudu. Instančnost řízení byla dle odvolatelek vyvolána pochybeními soudu a nelze ji posuzovat v neprospěch žalobkyň. Význam řízení pak nelze posuzovat jen dle žalované částky. Tato byla pro žalobkyně významná, neboť jedna je důchodkyní a druhá byla po většinu řízení na mateřské dovolené, částka se pro délku řízení zvyšovala o úroky a pochybením soudu vznikly i vysoké náklady na zastoupení, které přerostly žalovanou částku. Žalobcem uplatněná škoda s úroky, náklady na zastoupení, posudky a mediací přesáhla sto tisíc Kč. O nižší zátěži z důvodu tzv. sdílené újmy se dle žalobkyň nedá hovořit, neboť na každou z nich doléhalo řízení v plné výši svojí délkou i žalovaným nárokem. Nečinnost a průtahy v řízení u procesního soudu byly zásadní, proto žalobkyně považovaly zvýšení základní částky z tohoto důvodu o 10 % za nedostatečné. Žalobkyně rekapitulovaly, že základní částka měla být stanovena na horní hranici rozmezí, pro její snížení neshledávaly důvod, a pokud ano, maximálně do 10 %, a základní částka měla být zvýšena minimálně o 50 %. Žalobkyně navrhly, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích změněn tak, že žalobkyni a) bude přiznána další částka ve výši 50.000 Kč s přísl., žalobkyni b) další částka ve výši 70.000 Kč s přísl., a žalované uložena povinnost nahradit jim náklady odvolacího řízení.

6. Žalovaná odvolání směřovala do výroků I, II, V, VI rozsudku, jemuž vytýkala nesprávné závěry ohledně základní částky zadostiučinění za rok trvání řízení, nesprávnou modifikaci základní částky a nesprávně přiznané zadostiučinění žalobkyni a) za fázi řízení, v níž nevystupovala jako účastník a v níž nevystupoval ani její právní předchůdce. Nákladové výroky považovala žalovaná za nesprávné z důvodu aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a nesprávně přiznané náhrady za úkon, jehož náhrada je vyloučena. V konkrétnu žalovaná nesouhlasila s tím, že celková délka posuzovaného řízení zcela zjevně vybočovala z běžně akceptovatelné délky civilního řízení, nebo kdy samotné odškodňovací řízení je nepřiměřeně dlouhé, což v daném případě nebylo. Zmínila, že jen ve zvlášť odůvodněných případech, kde vzhledem k ostatním okolnostem se celková délka řízení jeví jako zcela zjevně nepřiměřená, může soud vyjít z vyšší základní částky. Takovým případem shledal Nejvyšší soud například řízení trvající 21 let. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 nelze obecně stanovit běžně akceptovatelnou délku soudního řízení. Žalovaná nikdy netvrdila, že řízení bylo zcela zjevně nepřiměřeně dlouhé, jak uvedl soud I. stupně, ale dospěla k závěru, že bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná považovala za nesprávně zhodnocená též kritéria pro modifikaci základní částky zadostiučinění, v konkrétnu nedostatečně zohledněnou skutkovou, právní, procesní a instanční složitost řízení snížením základní částky pouze o 10 %, neboť bylo potřebné vypracovat znalecké posudky, vyrovnat se s procesním nástupnictvím a účastníci vnášeli do řízení z důvodu svých špatných sousedských vztahů další tvrzení mimo rámec předmětu řízení, se kterými se soud musel vyrovnat. Probíhala také mediace, která měla za cíl urovnat celkově spory mezi účastníky. Nedostatečně dle žalované soud I. stupně zhodnotil také míru sdílení újmy mezi poškozenými, pro toto kritérium by mělo být přiměřené zadostiučinění sníženo nejméně o 30 %. U žalobkyně a) namítala žalovaná, že se stala účastnicí řízení až právní mocí usnesení soudu o jejím vstupu do řízení a od tohoto momentu jí mohla vznikat nejdříve nemajetková újma. Současně nemohla vznikat újma jejímu právnímu předchůdci, který v dané době byl již mrtvý. Nákladovým výrokům žalovaná vytýkala, že nesprávně byla přiznána náhrada za úkon spočívající v zaslání kvalifikované výzvy k náhradě nemajetkové újmy, kterou bylo myšleno předběžné uplatnění nároku u žalované dne [datum]. Žalovaná navrhla, aby výroky I, II rozsudku byly změněny tak, že žaloba se zamítá, a žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

7. Žalobkyně měly odvolání žalované v písemném vyjádření za nedůvodné. K otázce základní částky zadostiučinění za jeden rok trvání řízení zdůraznily, že podstata sporu o náhradu škody zatečením vody spočívá jen v určení, zda došlo ke způsobení škody, jakým způsobem, kdo porušením povinnosti za to odpovídá, což jsou skutečnosti, které bylo možné zjistit jednoduše znaleckým posudkem, a dále v určení výše škody, kterou také neměly za nic složitého, což by dle žalobkyň nevyžadovalo při řádném vedení sporu více než rok. Vedení jiných sporů mezi účastníky nemohlo mít vliv na délku řízení, neboť soud nesmí připustit řešení záležitostí jiných než předmětu řízení. Mediace byla nařízena po provedení všech důkazů a vydání rozhodnutí, vzhledem k dlouhotrvajícím sporům mezi účastníky nebyl smír v rámci mediace dle žalobkyň reálný. Řízení bylo podle žalobkyň až 10 x delší, což vyznívá pro stanovení základní částky při horní hranici rozmezí. Žalobkyně nesouhlasily ani s výhradami žalované vůči modifikaci základní částky ohledně složitosti řízení, které měly za nikoli složité. U námitek vůči nízké modifikaci pro tzv. sdílenou újmu žalovaná neuvedla konkrétní důvody, pro které by pociťovaná újma měla být vzhledem k příbuznosti žalobkyň nižší. Navrhované snížení základní částky by ohrožovalo smysl a účel zákona o poskytování zadostiučinění za nemajetkovou újmu a byl by v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle které celková modifikace o cca 50 % je v rozporu s institutem zadostiučinění. Žalobkyně nesouhlasily ani s námitkami ohledně vstupu dědiců do řízení, když dědictví a právní nástupnictví v řízení se nabývá smrtí zůstavitele. Navrhly, aby bylo rozhodnuto v souladu s jejich odvoláním.

8. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně i žalovaná podaly odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), jsou k jeho podání osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřují proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a v odvolání uvádějí způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

9. Odvolací soud přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň i odvolání žalované je zčásti důvodné.

10. V posuzované věci učinily žalobkyně předmětem sporu nárok na zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení. Soud I. stupně uplatněný nárok správně posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., který upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci (§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a/, § 5 písm. b/).

11. Po skutkové stránce vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně, který pro rozhodnutí opatřil procesně řádným způsobem podstatná skutková zjištění, jež mají podklad v provedeném dokazování, a lze na ně pro stručnost odkázat. Nad jejich rámec odvolací soud ze spisu Okresního soudu Okresního soudu v Uherském [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] považuje za prokázané, že usnesení Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum] o procesním nástupnictví na straně zemřelého žalovaného [jméno FO] nabylo právní moci dne [datum] (odvolací soud neopakoval předmětný spis k důkazu – k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

12. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

13. Právní posouzení věci soudem I. stupně vyústilo v závěr, že stát odpovídá žalobkyním za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jenž spočíval v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Odvolací soud považuje tento závěr za správný, neboť lze přisvědčit soudu I. stupně v tom, že délku Předmětného řízení, které ve vztahu k žalobkyním, resp. v případě žalobkyně a) též vzhledem k délce řízení vedeného proti jejímu právnímu předchůdci trvalo celkem 10 let a 1 měsíc, nelze pokládat s přihlédnutím k okolnostem daného řízení za přiměřenou. V důsledku nepřiměřené délky Předmětného řízení vznikla žalobkyním nemajetková újma (její vznik se předpokládá), pro jejíž odčinění nepostačuje konstatování porušení práva, ale je třeba ji nahradit v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.), neboť významnou příčinu délky řízení lze spatřovat v postupu soudu v Předmětném řízení, o němž nelze konstatovat, že byl plynulý a soud činil úkony v přiměřeném čase. Se základem nároku žalobkyň na náhradu nemajetkové újmy v penězích za nepřiměřenou délku řízení se ztotožnila i žalovaná, neboť žalobkyním poskytla před zahájením odškodňovacího řízení na žalovaný nárok plnění ve výši 38.333 Kč žalobkyni a) a ve výši 68.125 Kč žalobkyni b), nesouhlasí však s náhradou přesahující již vyplacené částky.

14. K výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vydalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne [datum] stanovisko sp.zn. Cpjn 206/2010 (dále též „Stanovisko“). V něm Nejvyšší soud uvedl, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové délky řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.

15. V souladu s výše uvedeným stanoviskem soud I. stupně postupoval, neboť při určení výše přiměřeného zadostiučinění se nejprve zabýval stanovením základní částky odškodnění a tuto následně na základě posouzení zákonem stanovených skutečností modifikoval.

16. Žalobkyně i žalovaná nesouhlasily se závěry soudu I. stupně ohledně základní částky ani s vyhodnocením modifikačních kritérií.

17. Základní částka pro odškodnění byla soudem I. stupně určena částkou 17.000 Kč za jeden rok vedení řízení s výjimkou prvních dvou let, kdy činí polovinu této částky.

18. Žalobkyně v odvolání zpochybnily samotné rozpětí základní částky vymezené ve Stanovisku Nejvyššího soudu s poukazem na to, že bylo stanoveno před více než 14 lety a v důsledku toho popírá účel institutu odškodnění. [adresa] běh času od vydání Stanoviska není dle odvolacího soudu důvodem pro revizi určeného rozpětí základní částky a má-li být spojován ještě se změnou ekonomické situace, k níž v mezidobí došlo, zejména s ohledem na zvýšení životní úrovně společnosti a inflaci, vyšel odvolací soud z judikatury Nejvyššího soudu, který se v rámci své rozhodovací činnosti touto otázkou zabýval, a od jehož závěrů odvolací soud neshledává důvody se odchýlit. Nejvyšší soud akcentoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění znehodnocení měny v důsledku inflace, změna kursu měny nebo změna životní úrovně tudíž vliv nemá. Nejvyšší soud také zdůraznil, že rozpětí základní částky je obecně nastaveno výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 287/2024 nebo ze dne [datum] sp.zn. 30 Cdo 2797/2024).

19. Vycházeje z konkrétních okolností posuzované věci, odvolací soud shledal námitky žalované vůči výši základní částky stanovené soudem I. stupně za důvodné. Pro stanovení základní částky je rozhodná zejména celková doba řízení. Ta v daném případě ve vztahu k žalobkyním činila 10 let a 1 měsíc. Námitka žalobkyň, že řízení bylo až desetkrát delší, než by bylo možné očekávat, není případná. Při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je nutno pohlížet na řízení jako celek, aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená a od kdy již přiměřenou být přestala (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1549/2013). Nelze tudíž konstatovat, že Předmětné řízení mělo být skončeno na obou stupních soudní soustavy ve lhůtě cca jednoho roku, což z argumentace žalobkyň vyplývalo. Vzhledem k předmětu sporu v Předmětném řízení má odvolací soud za to, že délka řízení byla sice nepřiměřenou, avšak nejednalo se o délku extrémně nepřiměřenou, než by bylo možné při projednání uplatněného nároku na dvou stupních soudní soustavy očekávat. Předmětem sporu byl nárok na náhradu škody, který typově náleží vždy ke složitějším řízení, neboť je nutno se vypořádat s tím, zda byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu. Škoda [Anonymizováno] jako žalující straně vznikla zatečením vody do jeho rodinného domu a projevila se poškozením podlahy a poškozením omítek. V daném případě byla věc komplikovanější v důsledku toho, že poškození domu se projevilo na dvou různých místech nemovitosti, bylo třeba zkoumat, zda příčinou poškození je žalobcem označené porušení povinnosti žalovanými, posuzovat, zda je dáno spoluzavinění škůdce na vzniku škody a prověřovat i procesní obranu žalovaných, že příčina vzniku škody spočívá v jiných, jimi tvrzených skutečnostech. Uvedené skutečnosti vedou odvolací soud k závěru, že je namístě stanovit základní částku odškodnění na dolní hranici limitu vyplývajícího ze Stanoviska, tj. v částce 15.000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky vždy v částce poloviční), přičemž stanovení vyšší částky v rámci rozpětí vyplývajícího ze Stanoviska není opodstatněné i vzhledem k absenci prodlev v nynějším kompenzačním řízení.

20. Ohledně posouzení dalších kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy upravených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. složitosti věci, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci (tj. soudu) během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného, se odvolací soud se závěry soudu I. stupně ztotožnil jen částečně.

21. Ke snížení základní částky zadostiučinění z důvodu složitosti věci přistoupil soud I. stupně důvodně, odvolací soud však nesdílí míru vyhodnocení tohoto kritéria, kterou považuje shodně s odvolacími námitkami žalované za příliš nízkou. Předně odvolací soud podotýká, že nemůže přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyň, že podstata sporu byla velmi jednoduchá. K typové i individuální náročnosti sporu se odvolací soud částečně vyjádřil již výše v rámci posouzení základní částky zadostiučinění. Shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že řízení o náhradu škody patřilo po hmotněprávní stránce k řízením složitějším, s vyššími nároky na interpretaci právních norem, a zvláště pak jejich aplikaci na posuzovanou věc, a byla zde dána i složitost skutková vyplývající z existence škody na dvou odlišných místech v nemovitosti a potřeby prověřování obrany žalovaných, že příčina zatékání do rodinného domu žalobce tkví v jiných skutečnostech, než bylo tvrzeno poškozeným. Vedle toho nutno dovodit i složitost řízení po procesní stránce, jež vyplývala z rozsahu dokazování, které si projednání nároku na náhradu škody vyžádalo, když soud se musel vypořádat s větším množstvím listinných důkazů včetně vícero odborných posouzení vyplývajících ze znaleckých posudků (majících v řízení povahu listinných důkazů), provedl místní šetření, nechal zpracovat znalecký posudek, v řízení byl proveden také podrobný výslech znalce a byl vyslechnut žalobce. Po procesní stránce se soud musel orientovat také v poměrně komplikovaných podáních žalobce, jenž do svých podání vnášel i skutečnosti týkající se dalších sousedských sporů mezi účastníky. Žalobkyně důvodně uvedly, že soud se nemůže zabývat řešením jiných záležitostí, než které se týkají se předmětu řízení. To však nemění ničeho na tom, že množství takových skutečností bylo ze strany účastníka v řízení uváděno (vedle podání právního zástupce žalobce A. Podškubky činil opakovaně v Předmětném řízení řadu podání žalobce též sám), soud se s nimi musel seznámit, zorientovat se v nich a vyhodnotit, zda jsou pro projednávanou věc významné či nikoli. K okolnostem majícím vliv na průběh řízení přispěla i skutečnost, že v jeho průběhu původní žalovaný [jméno FO] zemřel, bylo nutno vyčkat výsledku pozůstalostního řízení a rozhodnout o procesním nástupnictví.

22. Kritériu složitosti věci je při stanovení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu třeba přikládat v daném případě větší význam, než mu byl soudem I. stupně přiřazen. Adekvátním výše uvedeným skutečnostem je dle odvolacího soudu snížení základní částky o 10 % pro skutkovou složitost věci, o 5 % pro procesní složitost věci, pro 5 % pro hmotněprávní složitost věci, a o 10 % z důvodu rozhodování o procesním nástupnictví, u něhož odvolací soud vzal v potaz, že od úmrtí původního žalovaného [jméno FO] do právní moci usnesení pozůstalostního soudu o vypořádání pozůstalosti ([datum]) uběhla doba 296 dnů, tj. (téměř 10 měsíců), a teprve poté mohlo být přistoupeno v Předmětném řízení k vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví a jeho doručování účastníkům.

23. Z hlediska složitosti řízení soud I. stupně správně vyhodnotil, že je nutno zohlednit též skutečnost, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Pokud žalobkyně brojily proti tomu, aby k rozhodování na více stupních soudní soustavy bylo přihlíženo, odvolací soud uvedenou námitku nemá za důvodnou. K meritornímu rozhodování na dvou stupních soudní soustavy došlo v Předmětném řízení dvakrát. První meritorní rozhodnutí soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu projednání především pro nedostatečné vypořádání se s procesní obranou žalovaných, což svědčí o jistém pochybení ze strany procesního soudu ve vztahu k úplnosti odůvodnění soudního rozhodnutí a v souladu judikaturou Ústavního soudu, na kterou žalobkyně poukazovaly, nelze proto dvojí rozhodování na dvou stupních soudní soustavy vykládat v neprospěch žalobkyň. Avšak uvedené neplatí ve vztahu k dalšímu rozhodování o opravném prostředku, neboť řízení o v pořadí druhém meritorním rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnutím odvolacího soudu skončeno, účastník řízení má za stanovených zákonných podmínek právo domáhat se přezkoumání rozhodnutí prvostupňového soudu a s podáním řádného opravného prostředku délka řízení vždy přirozeně narůstá, jak správně poznamenal soud I. stupně. Snížení základní částky zadostiučinění o 5 % z důvodu instančnosti řízení považuje odvolací soud proto za správné.

24. Ve vztahu ke kritériu spočívajícím v jednání poškozeného nebyly ze strany žalobkyň ani ze strany žalované vzneseny žádné odvolací výhrady, soud I. stupně chování žalobkyň i právního předchůdce žalobkyně a) v Předmětném řízení vyhodnotil správně a není důvodu na ně nahlížet jinak.

25. Opodstatněné považuje odvolací soud navýšení základní částky zadostiučinění pro postup orgánu veřejné moci, avšak dospěl k závěru, že její zvýšení o 10 % není dostatečné a postup soudu v Předmětném řízení je třeba zohlednit podstatně vyšším navýšením. Soud I. stupně správně vyhodnotil, že při provádění úkonů procesním soudem se opakovaně vyskytovala déletrvající období nečinnosti, ohledně jejichž konkretizace může odvolací soud plně odkázat na podrobný popis v napadeném rozhodnutí. Soudem I. stupně popsaná nečinnost procesního soudu neměla příčinu v procesní situaci. Jednalo se o bezdůvodné prodlevy mezi úkony, postup procesního soudu nebyl plynulý, úkony jím nebyly činěny v době přiměřené procesní stránce věci a nelze než konstatovat, že soud v Předmětném řízení nepostupoval tak, aby ochrana uplatněných práv byla rychlá a účinná. Nikoli plynulý postup procesního soudu významně přispěl k prodloužení délky Předmětného řízení a pro tuto skutečnost je třeba základní částku navýšit o 40 %.

26. Na tomto místě odvolací soud poznamenává, že žalobkyně v odvolání opakují svoji argumentaci ohledně nedůvodnosti mediace nařízené v Předmětném řízení, k níž namítaly, že byla procesním soudem nařízena až po prvním meritorním rozhodnutí ve věci (po jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení). S argumentací žalobkyň se přiléhavě vypořádal již soud I. stupně a shodně s ním nemá odvolací soud za to, že nařízení mediace v dané fázi řízení se jevilo jako zcela neúčelné bez naděje na možné smírné vyřešení věci, a tudíž nedůvodně prodlužující délku řízení.

27. Další námitky žalobkyň směřovaly do hodnocení kritéria významu řízení a námitky obou účastnic do hodnocení kritéria tzv. sdílené újmy. Posouzení skutečností vztahujících se k těmto oběma kritériím soudem I. stupně považuje odvolací soud za správné. Zvýšený význam řízení pro poškozeného se dle Stanoviska pojí s takovým typem řízení, v němž hrozí účastníkovi omezení osobní svobody (typicky trestní řízení), jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory nebo řízení o poskytnutí plnění ze strany státu (např. sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti apod.). O takové řízení se vzhledem k předmětu sporu v Předmětném řízení nejednalo a nelze proto hovořit o zvýšeném významu řízení pro žalobkyně. Naopak soudem I. stupně bylo důvodně přihlédnuto k tomu, že nárok, který byl proti nim ze strany žalobce [Anonymizováno] uplatněn, se týkal nižší částky ([Anonymizováno] Kč) se zákonnými úroky z prodlení, žaloba byla v rozsahu 61,3 % uplatněného nároku důvodná, zamítnuta byla v rozsahu 38,7 % z důvodu žalovanými vznesené námitky promlčení, a tomu korespondovaly i nákladové výroky. V souladu se soudní praxí soud I. stupně dovodil, že uvedené skutečnosti hovoří o výrazně nižším významu řízení pro poškozené, neboť s hodnotou předmětu řízení přímo úměrně roste i klesá jeho význam pro účastníky řízení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5413/2014), což správně kvantifikoval snížením základní částky o 20 %. Žalobkyně prosazují, že řízení mělo pro ně zvýšený význam vzhledem k tomu, že žalobkyně a) byla po část řízení na mateřské dovolené a žalobkyně b) je starobní důchodkyní. Žalobkyně však přehlížejí, že v řízení nebyly žalující stranou, jíž se z hlediska jejího nároku dostalo nikoli rychlé ochrany jejích práv, nýbrž stranou žalovanou, v řízení převážně procesně neúspěšnou, která již před zahájením řízení porušila svou právní povinnost s důsledkem odpovědnosti za vniklou škodu, kterou byly žalobkyně povinny nahradit bez ohledu na své poměry. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením kritéria významu řízení soudem I. stupně, jenž význam Předmětného řízení pro žalobkyně vyhodnotil jako výrazně nižší při zohlednění poměrně nízké žalované částky, ještě nižší částky, která byla žalobkyním uložena k úhradě, a skutečnosti, že její zaplacení bylo žalobcem požadováno a soudem žalobkyním uloženo společně a nerozdílně.

28. Pochybení neshledal odvolací soud ani při hodnocení tzv. sdílenosti újmy žalobkyněmi, pro niž přistoupil soud I. stupně k adekvátnímu snížení základní částky o 20 %. Všichni účastníci na straně žalované v Předmětném řízení byli osobami pokrevně příbuznými, přičemž se mezi nimi jedná o nejbližší příbuzenský vztah /žalobkyně b) a původní žalovaný [jméno FO] byli manželé, mezi žalobkyněmi je vztah rodiče a dítěte/, sdíleli společný zájem na výsledku řízení, v jeho průběhu uplatňovali stejnou procesní obranu, byli po většinu řízení zastoupeni společným zástupcem a jejich procesní podání byla společná, obsahující uplatnění týchž skutečností a důkazní návrhy. Z uvedeného vyplývá, že nejistotu ohledně výsledku řízení mohly žalobkyně, jakož i právní předchůdce žalobkyně a) sdílet v rámci rodinných vazeb a být si v Předmětném řízení vzájemnou psychickou oporou. Pokud žalobkyně namítaly, že nebyly uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by sdílení újmy mezi nimi vyplývalo, je třeba uvést, že shora uvedené skutečnosti svědčí o sdílenosti újmy, naopak ze strany žalobkyň nebylo tvrzeno ničeho, co by závěr o sdílení újmy vylučovalo.

29. Lze shrnout, že žalobkyním náleží na odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení zadostiučinění v základní částce 15.000 Kč za každý rok řízení (1.250 Kč/měsíc) s tím, že za první dva roky řízení náleží polovina této částky, a základní částku je třeba v návaznosti na kritéria podávající se z ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. modifikovat snížením o 35 % z důvodu složitosti řízení (10 % pro skutkovou složitost, 5 % pro procesní složitost, 5 % pro hmotněprávní složitost, 5 % pro instančnost řízení a 10 % z důvodu rozhodování o procesním nástupnictví), zvýšením o 40 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci, snížením o 20 % z důvodu významu řízení pro poškozené a snížením o 20 % z důvodu sdílenosti újmy poškozenými, celkem tedy snížením o 35 %.

30. Jedná-li se o konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění u žalobkyně b), která byla účastnicí Předmětného řízení po celou dobu jeho trvání, jedná se o celkovou částku 88.562,50 Kč. K ní dospěl odvolací soud tak, že za první dva roky činí základní částka 15.000 Kč, za dalších 97 měsíců trvání řízení (121 měsíců mínus prvních 24 měsíců) činí základní částka 121.250 Kč, součet představuje základní částku v celkové výši 136.250 Kč, kterou je třeba ponížit o 35 %, tj. o částku 47.687,50 Kč. Na celkový nárok přiměřeného zadostiučinění ve výši 88.562,50 Kč je nutno započítat částku 68.125 Kč, kterou žalobkyně b) již od žalované obdržela, a žalobkyni b) se proto má v odškodňovacím řízení dostat částky 20.457,50 Kč.

31. Žalobkyně a) nebyla účastníkem Předmětného řízení po celou jeho dobu, ale do řízení vstoupila jako procesní nástupkyně původního žalovaného [jméno FO]. Soud I. stupně proto správně vycházel z toho, že výši zadostiučinění je nutno rozdělit do dvou časových období. Důvodná je však v tomto ohledu námitka žalované, že žalobkyni a) v souvislosti s jejím postavením účastníka Předmětného řízení jí mohla vzniknout až od právní moci usnesení o procesním nástupnictví ([datum]), nikoli již úmrtím jejího právního předchůdce [jméno FO] dne [datum]. V době od úmrtí původního žalovaného do rozhodnutí o procesním nástupnictví žalobkyně a) účastníkem Předmětného řízení nebyla, stala se jím až na základě pravomocného rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. o procesním nástupnictví, tj. od [datum]. Argumentaci žalobkyň k této otázce nemá odvolací soud za přiléhavou. Dědické právo z hlediska hmotněprávního sice vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479 o. z.), dědic dědictví nabývá potvrzením dědictví soudem (§ 1690 o. z.), avšak okamžikem úmrtí zůstavitele ani potvrzením dědictví soudem v pozůstalostním řízení se žalobkyně a) jako jedna z dědiček po původním žalovaném účastníkem Předmětného řízení nestala. Její účastenství v Předmětném řízení vzniklo až na základě rozhodnutí o procesním nástupnictví v Předmětném řízení. Na druhou stranu nelze u žalobkyně a) vyloučit z odškodnění dobu po úmrtí původního žalovaného do právní moci rozhodnutí o procesním nástupnictví, neboť i když byl v tomto období původní žalovaný [jméno FO] zemřelý, i tuto dobu je nutno zahrnout do celkové doby trvání řízení a náleží proto za ni přiměřené zadostiučinění. Toto období je třeba přiřadit k období, kdy účastníkem řízení byl původní žalovaný [jméno FO].

32. Výpočet zadostiučinění u žalobkyně a) za první období od [datum] do [datum] (tj. bez tří dnů za 6 let a 11 měsíců) je následující: za první dva roky řízení náleží základní částka 15.000 Kč, za další 4 roky a 11 měsíců, tzn. celkem 59 měsíců náleží 1.250 Kč x 59, tj. základní částka 73.750 Kč, a celková základní částka 88.750 Kč se modifikuje snížením o 35 %, tj. o 31.062,50 Kč na částku 57.687,50 K, z níž na žalobkyni a) jako jednu ze tří procesních nástupkyň připadá částka 19.229,20 Kč (57.687,50 Kč děleno 3). Za další období od [datum] do [datum] (tj. 3 roky a 2 měsíce, resp. 38 měsíců) náleží 1.250 Kč x 38, tj. základní částka 47.500 Kč, která se modifikuje snížením o 35 %, tj. o částku 16.625 Kč na částku 30.875 Kč. Součet částek 19.229,20 Kč a 30.875 Kč představuje celkový nárok žalobkyně a) na přiměřené zadostiučinění ve výši 50.104,20 Kč, od něhož je nutno odpočítat částku 38.333 Kč, kterou žalobkyně a) již od žalované obdržela. Žalobkyni a) se má proto v odškodňovacím řízení dostat částky 11.771,20 Kč.

33. Jedná-li se o úroky z prodlení se zaplacením přiměřeného zadostiučinění z přiznaných částek, jejich nárok na zaplacení vyplývá z právních norem uvedených soudem I. stupně v napadeném rozhodnutí a soud I. stupně správně určil rovněž počátek prodlení.

34. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výroku I (nárok žalobkyně a/) v rozsahu částky 11.771,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, ve výroku II (nárok žalobkyně b/) v rozsahu částky 20.457,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku III (nárok žalobkyně a/) v rozsahu odvoláním napadené částky 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku IV (nárok žalobkyně b/) v rozsahu odvoláním napadené částky 70.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

35. Ve zbývajícím napadeném rozsahu, tj. ve výroku I ohledně částky 10.247,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (22.018,49 Kč mínus 11.771,20 Kč) a ve výroku II ohledně částky 4.087,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (24.525,20 Kč mínus 20.457,50 Kč) odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm a) o. s. ř. změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, neboť nárok nebyl důvodný.

36. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Námitka žalované ve vztahu k nesprávné aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. není důvodná, neboť neodpovídá ustálené judikatuře Ústavního soudu, z níž plyne, že přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř. Závisí-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, umožňuje i částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 453/22).

37. Opodstatněná je však námitka žalované, že soud I. stupně nesprávně přiznal žalobkyním náhradu nákladů právního zastoupení za úkon ze dne [datum]. Jedná se o uplatnění nároku žalobkyň u ministerstva spravedlnosti před podáním žaloby, které soud I. stupně považoval za kvalifikovanou výzvu k náhradě nemajetkové újmy. Dle ustanovení 31 odst. 5 zákona č. 82/1998 Sb. nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného orgánu. Náhradu nákladů právního zastoupení nelze tudíž za tento úkon přiznat (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1191/2011).

38. Pokud jde o náklady žalobkyň před soudem I. stupně, odvolací soud odkazuje ohledně jejich specifikace na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že náhrada nebyla odvolacím soudem s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci přiznána u každé z žalobkyň za úkon spočívající v kvalifikované výzvě k náhradě nemajetkové újmy ze dne [datum] a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč k tomuto úkonu. U každé z žalobkyň činí tedy náklady řízení soudní poplatek [právnická osoba] Kč a náklady právního zastoupení, které spočívají za 4 úkony právní služby po 2.480 Kč, náhrada hotových výdajů ke 4 úkonům právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 100 Kč, cestovné 98,80 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 2.376,90 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 15.695,70 Kč.

39. Náklady žalobkyně a) v odvolacím řízení činí odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 2.480 Kč z pct. 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále též „AT“) ve znění účinném do [datum], a to za odvolání a vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ AT), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ke 2 úkonům právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT, odměna advokáta ve výši 1.264 Kč z pct. 11.771,20 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od [datum] za účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění účinném od [datum], cestovné v poloviční výši 123 Kč (rozděleno na 2 žalobkyně) za cestu k jednání soudu dne [datum] vozidlem s průměrnou spotřebou 6,8 litrů nafty/100 km při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/1 litr a základní sazbě náhrady za používání vozidla 5,80 Kč/1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a náhrada 21 % DPH ve výši 1.553,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 8.950,40 Kč.

40. Náklady žalobkyně b) v odvolacím řízení činí odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 2.480 Kč z pct. 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve znění účinném do [datum], a to za odvolání a vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ AT), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ke 2 úkonům právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT, odměna advokáta ve výši 1.552 Kč z pct. 20.437,50 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od [datum] za účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění účinném od [datum], cestovné v poloviční výši 123 Kč (rozděleno na 2 žalobkyně) za cestu k jednání soudu dne [datum] vozidlem s průměrnou spotřebou 6,8 litrů nafty/100 km při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/1 litr a základní sazbě náhrady za používání vozidla 5,80 Kč/1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a náhrada 21 % DPH ve výši 1.613,90 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 9.298,90 Kč.

41. Náklady žalobkyně a) v řízení před soudy obou stupňů činí celkem 24.646,10 Kč, náklady žalobkyně b) celkem 24.994,60 Kč, k jejichž zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. patnáctidenní lhůta, platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen zástupce žalobkyň.