28 C 7/2021-73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 216 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 000 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od 30.10.2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 93 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 800 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 231/2012. Žalobce uvedl, že v daném řízení bylo proti němu vedeno trestní stíhání, přičemž v žalobě popsal průběh uvedeného řízení. Dospěl k závěru, že řízení vykazovalo průtahy, které je možné připsat toliko k vině soudu I. stupně a jeho nesprávnému rozhodování. Celková délka předmětného řízení trvala 9 let. Ve věci se nejednalo o nikterak složitou a náročnou věc, která by mohla ospravedlnit délku předmětného řízení. Doba celého přípravného řízení představovala z celé délky toliko dva a čtvrt roku a řízení před soudem pak trvalo šest a tři čtvrtě roku. V důsledku opakovaného nesprávného rozhodování soudu I. stupně bylo nutné, aby celou trestní věc přezkoumával soud odvolací, který shledával v závěrech nalézacího soudu závažné nedostatky. Soud I. stupně také nedbal závazných právních názorů, které mu v rozhodnutí o odvolání ukládal druhoinstanční soud. Předmětné řízení bylo pro žalobce významné, neboť to zhoršovalo skutečnost, že mu bezprostředně hrozil a nakonec i byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Žalobce nárokuje částku 3 000 Kč za prvních 24 měsíců průtahů a následně pak částku 6 000 Kč za jeden měsíc průtahů. Žalobce se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění obrátil na žalovaného dne 29.4.2020.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval, že u něj žalobce předběžně uplatil nárok na nemajetkovou újmu ve výši 216 000 Kč v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 231/2012 dne 29.4.2020. Po projednání nároku dospěl žalovaný k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení nebyla přiměřená, avšak jako postačující shledal odškodnění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaný rovněž stručně popsal průběh posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo 8 let a 8 měsíců a bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval třikrát nalézací soud a dvakrát soud odvolací. V rámci řízení byla vydána i další procesní rozhodnutí. Negativní vliv na délku řízení mělo opakované rušení rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím. Posuzované řízení žalovaný také hodnotil jako poměrně složité vzhledem k počtu obžalovaných a charakteru a rozsáhlosti trestné činnosti, která byla žalobci a dalším osobám kladena za vinu. Na délku trestního řízení mělo vliv i chování osob na trestním řízení zúčastněných, a to jak obžalovaných (včetně žalobce), tak i například svědků. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, zde odkázal žalovaný na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž se podává, že je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností je například to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. Také je třeba přihlédnout k tomu, že osoba, která spáchala trestný čin si započetí a vedení trestního řízení přivodila toliko sama svým jednáním.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, žalobce předběžně svůj nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 5 T 231/2012 uplatnil u žalovaného dne 29.4.2020, a to v částce 216 000 Kč. Žalovaný po projednání nároku dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobci poskytl odškodnění ve formě morálního zadostiučinění formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 231/2012. Z tohoto spisu se podává, že usnesením Policie ČR ze dne 28.6.2011 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání. Toto usnesení mu bylo doručeno stejného dne. Následně došlo dne 2.1.2012 ke změně právní kvalifikace trestného činu, pro který byl žalobce stíhán. Žalobce byl trestně stíhán ještě s dalšími dvěma osobami. Dne 2.8.2011 bylo zahájeno trestní stíhání ještě vůči další osobě. Obvinění proti usnesení o zahájení trestního stíhání podali stížnost, žalobce konkrétně dne 12.7.2011 O těchto bylo rozhodnuto usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 6.2.2012 tak, že stížnosti obviněných byly zamítnuty jako nedůvodné. Poté v rámci přípravného řízení bylo rozhodováno o ponechání ve vazbě obviněného [příjmení], rozhodováno o žádosti o propuštění z vazby obviněného [příjmení], rozhodováno o vzetí do vazby obviněného [příjmení] a opětovně o jejich žádosti o propuštění z vazby. Od 29.6.2011 se v rámci přípravného řízení prováděly výslechy obviněných – [příjmení], [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalobce], následně v srpnu 2011 výslechy svědků. Dále v rámci přípravného řízení byly provedeny domovní prohlídky, bylo rozhodováno o vrácení věci obviněnému [příjmení], činěna prohlídka jiných prostor – garáž [obec], rozhodováno o vrácení věci [anonymizováno]. [příjmení], o vydání věci [anonymizováno]. [příjmení]. Opětovně v srpnu 2011 probíhaly výslechy obviněných a výslechy svědků, rovněž byly policejním orgánem schraňovány listinné důkazy od jednotlivých institucí např. [anonymizováno], [ulice] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [příjmení] [příjmení] apod. (celkem 22 bank). V rámci přípravného řízení byly vydány příkazy k odposlechům, bylo povoleno sledování osob – obviněných. Byla prováděna rekognice, vyžadovány další listiny týkající se automobilů – protokol o technické prohlídce, protokol o měření emisí, zelená karta apod. Byla vyžadována sdělení u Finančního úřadu v Kladně, spisový materiál PČR [obec], vyžadovány informace k jednotlivých vozidlům, vyslýcháni další svědci. Dále bylo policejním orgánem vyžadováno odborné vyjádření – odvětví metalografie, odborné vyjádření k hodnotě odcizených vozidel, rozhodováno o vydání vozidel, opětovně prováděny výslechy obviněných, dalších svědků, vyžadovány další listiny týkající se vozidel, včetně fotografické dokumentace, vyžadovány příslušné výpisy z evidencí. Dne 14.5.2012 podal obviněný [příjmení] návrh na doplnění vyšetřování. Obvinění byli dne 29.7.2012 vyrozuměni o možnosti prostudovat spis před podáním obžaloby. Obvinění od 13.8.2012 do 3.9.2012 prostudovali trestní spis. Dne 1.10.2012 podala PČR k Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně návrh na podání obžaloby (přípravné řízení tak trvalo 14 měsíců, přičemž jeho průběh je zachycen v 22 svazcích). Dne 31.10.2012 byla k Okresnímu soudu v Kladně podána obžaloba. Dne 16.11.2012 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení, což mu bylo místopředsedou Okresního soudu v Kladně povoleno dne 31.1.2013, dále pak do 30.6.2013. Pokynem předsedy senátu ze dne 28.6.2013 bylo nařízeno hlavní líčení na den 1.8.2013. Dne 1.8.2013 se hlavní líčení nekonalo a bylo odročeno za účelem opětovného předvolání obžalovaného [příjmení] na den 19.9.2013. Při hlavním líčení konaném dne 19.9.2013 byli vyslechnuti obžalovaní a jednání bylo za účelem předvolání poškozených a svědků odročeno na den 5.11.2013. Dne 5.11.2013 při hlavním líčení byli slyšeni svědci a hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechu dalších svědků na den 28.11.2013. Při hlavním líčení konaném dne 28.11.2013 byli vyslechnuti další svědci a jednání bylo odročeno za účelem výslechů svědků, kteří se nedostavili na den 28.1.2014. Při hlavním líčení konaném dne 28.1.2014 byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno za účelem výslechu dalších ještě nevyslechnutých svědků na den 27.2.2014. Při hlavním líčení konaném dne 27.2.2014 byl vyslechnut svědek a dále zjištěno, že pět svědků se nedostavilo. Hlavní líčení bylo za účelem jejich opětovného předvolání, popřípadě předvedení odročeno na den 10.4.2014. Dne 10.4.2014 byli vyslechnuti další svědci a jednání bylo za účelem předvolání dalších svědků odročeno na den 20.5.2014. Při hlavním líčení konaném dne 20.5.2014 byli vyslechnuti další svědci. Další hlavní líčení se konalo dne 17.6.2014. Při něm bylo provedeno dokazování listinami a hlavní líčení bylo za účelem předvolání dalších svědků odročeno na den 22.7.2014. Při hlavním líčení konaném dne 22.7.2014 bylo provedeno dokazování dalšími listinami a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků na den 23.9.2014. Při hlavním líčení konaném dne 23.9.2014 byli vyslechnuti svědci a bylo provedeno dokazování dalšími listinami. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování navrženými důkazy na den 20.11.2014. Při hlavním líčení konaném dne 20.11.2014 bylo provedeno dokazování listinami a hlavní líčení bylo za účelem vypracování znaleckých posudků odročeno na den 18.12.2014. Znalecké posudky byly soudu předloženy dne 29.1.2015 – celkem osm znaleckých posudků ke stanovení ceny motorových vozidel. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den 3.2.2015. Dne 3.2.2015 se nekonalo hlavní líčení z důvodu nepřítomnosti obžalovaného [celé jméno žalobce] (žalobce) s tím, že hlavní líčení bylo za účelem předvolání tohoto obžalovaného a zjištění jeho obhájce odročeno na den 19.3.2015. Následně byl tento obžalovaný soudem vyzván, aby založil soudu plnou moc nového obhájce, s tím, že pokud tak neučiní, bude mu soudem ustanoven. Vzhledem k tomu, že žalobce plnou moc soudu pro svého právního zástupce nezaložil, byl mu ustanoven dne 12.3.2015 a hlavní líčení nařízené na den 19.3.2015 tak bylo odročeno. Následně soud zjišťoval pobyt žalobce. Pokynem soudce ze dne 10.6.2015 bylo nařízeno hlavní líčení na den 25.6.2015. Přípisem ze dne 16.6.2015 požádal jeden z obžalovaných o odročení hlavního líčení. Hlavní líčení bylo odročeno na den 16.7.2015. Posléze k žádosti dalšího z obžalovaných z důvodu nutné operace jeho právního zástupce bylo hlavní líčení odročeno (s tím, že v pracovní zátěži by měl být od září 2015). Pokynem soudce ze dne 7.8.2015 bylo nařízeno hlavní líčení na den 29.9.2015. Toto hlavní líčení bylo odročeno z důvodu vyšetření přísedícího u lékaře na den 20.10.2015. Při hlavním líčení konaném dne 20.10.2015 bylo provedeno dokazování listinami a hlavní líčení bylo za účelem vyčkání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci obžalovaného [celé jméno žalobce] (žalobce) odročeno na den 15.12.2015. Z úředního záznamu ze dne 3.12.2015 se podává, že ve věci 6 T 52/2015 bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto dne 1.12.2015 tak, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Hlavní líčení tak bylo odročeno na den 28.1.2016. Přípisem ze dne 26.1.2016 požádal jeden z obžalovaných o odročení hlavního líčení z důvodu kolize jednání jeho právního zástupce. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na den 3.3.2016. Při tomto hlavním líčení bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní dne 22.6.2016, dne 23.6.2016 a dne 24.6.2016 odvolání, které následně odůvodnili dne 4.7.2016 (žalobce). Přípisem soudu ze dne 27.7.2016 byl jeden z obžalovaných vyzván k odstranění vad odvolání, neboť odvolání nebylo odůvodněno. Na to reagoval obžalovaný [příjmení] [příjmení] doplněním odvolání dne 28.7.2016. Následně bylo soudem pátráno po pobytu obžalovaného [celé jméno žalobce] (žalobce) od srpna 2016 do června 2017 za účelem opětovného doručení rozsudku. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 3.7.2017. Dne 19.9.2017 se konalo veřejné zasedání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně částečně zrušen ve výrocích o vině pod body I /2-12, III/1,2 a V/1 až 4 ohledně všech obžalovaných a v navazujících výrocích o trestu a o náhradě škody. Ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení] byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu I. stupně. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se dále podává, že rozsudek soudu I. stupně byl částečně zrušen pro nepřezkoumatelnost. Tento rozsudek byl částečně zrušen ve vztahu k obžalovaným – [příjmení], [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Pokynem soudce ze dne 31.1.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na den 27.3.2018. Toto hlavní líčení bylo odročeno za účelem opětovného předvolání obžalovaného [příjmení] a [příjmení] na den 3.5.2018. Dne 3.5.2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut obžalovaný [příjmení], byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno za účelem výslechu dalších svědků na den 12.6.2018. Přípisem ze dne 17.5.2018 požádal obžalovaný [příjmení] o odročení hlavního líčení z důvodu dovolené jeho právního zástupce. Hlavní líčení bylo odročeno na den 28.6.2018. Přípisem ze dne 21.6.2018 požádal další obžalovaný o odročení hlavního líčení z důvodu dovolené jeho právního zástupce. Toto hlavní líčení bylo odročeno. Pokynem soudcem ze dne 17.7.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na den 6.9.2018. Z důvodu nenadálé zdravotní indispozice přísedícího bylo hlavní líčení nařízené na den 6.9.2018 odvoláno a byl stanoven nový termín dne 4.10.2018. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut svědek a hlavní líčení bylo odročeno za účelem předvedení dalších svědků, kteří se nedostavili na den 27.11.2018. Při hlavním líčení konaném dne 27.11.2018 byl vyslechnut svědek a hlavní líčení bylo odročeno za účelem opětovného předvolání, popř. předvedení dalších svědků na den 24.1.2019. Při tomto líčení byl vyslechnut svědek, bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Žalobce proti tomuto rozsudku podal odvolání ze dne 5.6.2019. Usnesením ze dne 10.6.2019 byl vyzván k odstranění vad odvolání. Toto učinil dne 13.6.2019. Proti rozsudku podali odvolání ještě další odsouzení. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 11.7.2019. Tento usnesením ze dne 29.8.2019 rozsudek ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] (žalobce) a [jméno] [příjmení] zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pokynem soudce ze dne 13.12.2019 bylo nařízeno hlavní líčení na den 11.2.2020, na den 13.2.2020 a na den 18.2.2020. Z tohoto nařízeného hlavního líčení se někteří svědci omluvili, některým svědkům se nepodařilo doručit. Dne 11.2.2020 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo provedeno dokazování listinami. Hlavní líčení bylo přerušeno do 18.2.2020. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut svědek a hlavní líčení bylo přerušeno za účelem vyhlášení rozhodnutí do 12.3.2020. Při jednání konaném dne 12.3.2020 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Tento rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne 19.3.2020.

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

8. Předmětné řízení ve vztahu k žalobci, který v řízení vystupoval v procesním postavení obviněného a následně obžalovaného trvalo od data, kdy žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. od 6.7.2011, neboť v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, je potřeba počátek trestního řízení zásadně směřovat k datu, kdy toto řízení bylo zahájeno a kdy se poškozený o něm dozvěděl. Řízení pak trvalo do 19.3.2020, kdy nabyl právní moci rozsudek nalézacího soudu. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud v souladu s ustanovením § 31a odst. 3 zákona přihlíží, uvádí následující:

9. Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení V řízení bylo postupováno plynule, bez dalších prodlev a průtahů, postup soudu směřoval k rozhodnutí ve věci samé. Skutečnost, která se promítla a podílela na celkové délce řízení byla ta, že dvakrát byl rozsudek soudu I. stupně soudem odvolacím zrušen, přičemž jedenkrát z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti.

10. Kritérium složitosti řízení Soud uvedenou věci hodnotil jako obtížnější jak po stránce právní, tak po stránce skutkové i procesní. V řízení bylo prováděno k důkazu velké množství listin, bylo vyslýcháno větší množství svědků, byly vypracovány znalecké posudky ke stanovení cen motorových vozidel (celkem 8 znaleckých posudků). Po procesní stránce vystupovali v řízení ještě další tři spoluobžalovaní, přičemž v rámci řízení nastaly problémy v souvislosti s nedostavováním se obžalovaných k nařízeným hlavním líčením. Z tohoto důvodu bylo třeba nařízená hlavní líčení odročit. Rovněž tak se k nařízeným hlavním líčením nedostavovali svědci, kterým se nedařilo doručit předvolání k jednáním, a to ani prostřednictvím policejního orgánu. I tato větší procesní náročnost měla podíl na celkové délce řízení. Také po právní stránce soud shledal věc jako obtížnější, neboť vzhledem k tomu, že žalobce byl trestně stíhán za více trestných činů, spáchané formou spolupachatelství, přičemž ve vztahu k jednomu z obžalovaných se jednalo i o pokračující zločin podvodu, kdy obžalovaní byli odsouzeni již za předešlou trestnou činnost, bylo při ukládání trestu obžalovaným třeba použít uložení souhrnného, popřípadě úhrnného trestu odnětí svobody a zároveň pak zrušit výrok o trestu uložený předchozími trestními soudy.

11. Kritériu počtu soudní soustavy Ve věci rozhodoval nalézací soud celkem třikrát a dvakrát soud odvolací.

12. Kritérium chování žalobce v rámci řízení Žalobce se na celkové délce řízení výrazným způsobem podílel, neboť z důvodu nedostavení se k hlavnímu líčení bylo nutné hlavní líčení odročovat (dvakrát). Žalobce byl také vyzván, aby si zvolil obhájce, což k výzvě soudu neučinil a tento mu musel být ustanoven. Rovněž v rámci trestního řízení byl po dvakráte zjišťován pobyt žalobce, a soud tak musel pátrat po jeho pobytu, naposledy v období od srpna 2016 do června 2017, kdy se soudu nedařilo žalobci doručit první rozsudek ve věci samé. I v dalších řízeních vedených proti žalobci bylo pátráno po jeho pobytu a byl vydán příkaz k jeho zatčení. Žalobce tedy věděl, že je proti němu předmětné trestní řízení vedeno, přičemž po určitou (ne zrovna krátkou dobu) byl ve věci nečinný a nekontaktní, přičemž soudu nesdělil údaje stran svého pobytu.

13. Kritérium významu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva bývá s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky (např. nález Ústavního soudu ze dne 31.3.2005, sp. zn. I. ÚS 554/2004, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005). Z obecného pohledu proto vyšší význam předmětu řízení pro žalobce je dán, nicméně soud se v dané věci musel zaobírat i pohledem subjektivním. V této souvislosti je třeba souhlasit s žalovaným, že je nutné přihlédnout k okolnosti, která předpoklad vyššího významu řízení pro poškozeného vyvrací, kterou může být, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR to, že se nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu, a to z důvodu délky trestního řízení, což je i případ žalobce. Je zapotřebí přihlédnout k faktu, že žalobce trestný čin, za který byl v uvedeném trestním řízení odsouzen, spáchala započetí a vedení trestního řízení si přivodil sám svým jednáním. Také nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce byl trestně stíhán pro několik trestných činů v rámci uvedeného trestního řízení a rovněž, že před odsouzením v této věci, byl žalobce odsouzen pro další trestnou činnost, kterou páchal. Vzhledem k většímu množství páchané trestné činnosti žalobcem, nelze uzavřít, že by mu vedené trestní řízení působilo jakoukoliv újmu. Soud se rovněž neztotožnil s tvrzením žalobce, že trestní řízení mu působilo újmu tím, že trvalo dlouho, právě z důvodu, že byl v trestním řízení uznán vinným, neboť tato skutečnost navyšovala nejistotu, ve které byl po dlouhou dobu. Z chování žalobce jednoznačně vyplynulo, že sám neměl zájem na tom, aby trestní řízení bylo co nejrychleji ukončeno, když po určitou dobu trestního řízení byl nekontaktní, o trestní řízení nejevil zájem a nijak nenapomáhal, aby bylo co nejdříve ukončeno. Také dvakrát žádal soud o odročení hlavního líčení a nereagoval na výzvu soudu, aby si zvolil obhájce pro řízení. Stěží si proto lze představit, že by s ohledem na popsané, podkladové trestní řízení pro něj mělo význam z hlediska jeho rychlého ukončení.

14. Institut sdílené újmy V neposlední řadě se soud zabýval i sdílenou újmou, neboť v trestním řízení byly stíhány další osoby pro související trestnou činnost, tedy trestnou činnost, kterou páchaly společně s žalobcem. Institut sdílené újmy je možné použít tam, kde vystupuje více poškozených, přičemž jejich újma je do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Větší počet účastníků řízení je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. V tomto konkrétním případě tedy všichni obžalovaní sdíleli průběh a výsledek trestního řízení, neboť trestnou činnost, pro kterou byli souzení, páchali společně.

15. Celkově shrnuto a s odkazem na shora popsané soud dospěl k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že délka namítaného řízení, zejména s ohledem na fakt, že se jednalo o řízení trestní, kdy u těchto řízení bývá kladen důraz na rychlé projednání, byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. Rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93) a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty, resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Podle názoru soudu pak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je odškodnění ve formě morálního zadostiučinění, tj. konstatování porušení práva na vydání věci v přiměřené lhůtě nedostatečné a je třeba přistoupit k odškodnění ve formě relutární. K odškodnění toliko ve formě morálního zadostiučinění se přistupuje pouze tehdy, pokud se poškozený výrazným způsobem (až obstrukčním) podílel na celkové délce řízení, nebo pokud význam předmětu řízení po poškozeného byl nepatrný. Ani jeden z těchto předpokladů, byť žalobce se částečně na délce řízení podílel a význam předmětu řízení soud nemohl hodnotit jako vyšší, nebyl naplněn. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. Stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za osm let a osm měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení částka v poloviční výši tj. 15 000 Kč Celkem tedy základní částka za shora vymezenou dobu činí 115 000 Kč. Od této částky soud odečetl 40 % z důvodu právní, skutkové a procesní obtížnosti věci, jak vymezil a odůvodnil u tohoto kritéria (viz shora), o 20 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení a o 20 % z důvodu sdílené újmy. U ostatních kritérií soud neshledal důvody k bodovému ohodnocení, neboť byť bylo v řízení zjištěno, že dvakrát byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem zrušen, přihlédl soud k tomu, že v zásadě se odškodňuje celková délka řízení, tedy i období, kdy v řízení k průtahům nedochází, přičemž v posuzovaném trestním řízení soud nezjistil žádnou procesní nečinnost, či průtahy. K bodovému ohodnocení tohoto kritéria proto soud neshledal důvod. Obdobně pak kritérium významu předmětu řízení pro žalobce, kde soud, tak, jak popsal shora, nemohl uzavřít, že předmětné řízení pro žalobce mělo vyšší význam, právě s ohledem na chování žalobce a další objektivní skutečnosti, které soud u tohoto kritéria popsal, tudíž vyšel z toho, že toto trestní řízení mělo pro žalobce standardní význam. Celkem tedy soud od základní částky odečetl 80 % (115 000 Kč – 92 000 Kč) a žalobci na náhradě nemajetkové újmy přiznal částku ve výši 23 000 Kč výrokem I. rozsudku. Nad rámec rozhodného soud uvádí, že pokud žalobce žádal odškodnění za jednotlivé vymezené průtahy, je třeba podotknout, že se neodškodňují jednotlivé průtahy v řízení, nýbrž je třeba hodnotit řízení jako celek tj. zda celková doba řízení je přiměřená či nikoli.

16. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se domáhat náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok uspokojen. Jelikož žádost žalobce o odškodnění byla u žalovaného podána dne 29.4.2020 a žalovaný vydal ve věci stanovisko po uplynutí této zákonné šestiměsíční lhůty, dostal se žalovaný do prodlení od data 30.10.2020. Výše úroku z prodlení pak odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeného zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobce má proto ve vztahu k žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z částky 6 200 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a § 9 odst. 4 písmeno a) Vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dva úkony právní služby á 3 100 Kč – převzetí věci a sepsání žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky (dva úkony právní služby á 300 Kč – převzetí věci a sepsání žaloby), ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

Poučení