28 C 74/2024 - 106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 128 040 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 67 459,48 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 573 Kč se 14,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení a 14,75% zákonný úrok z prodlení ročně od 8. 6. 2024 do 7. 6. 2024 z částky 64 942,68 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 59 007,52 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od 8. 6. 2024 do zaplacení z částky 2 516,80 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 128 040 Kč v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v trestním řízení. Žalobce uvedl, že usnesením [právnická osoba], Národní centrály organizovaného zločinu, odboru nelegálních obchodů ze dne 10. 10. 2016, č. j. [Anonymizováno], bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2, písm. d) písm. f) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pro přečin zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem podle § 267 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Dne 18. 10. 2019 podal žalobce návrh na zastavení trestního stíhání, o němž rozhodl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2020, čj. 1 [Anonymizováno], tak, že trestní stíhání žalobce a dalších spoluobviněných zastavil podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Usnesení o zastavení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne 27. 10. 2020. Žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí škoda ve výši 128 040 Kč, které žalobce účelně vynaložil na nákladech obhajoby. Náklady odpovídají mimosmluvní odměně počítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozsahu podle přiloženého vyúčtování (čl. 13 – 15 spisu), kdy žalobce byl zastoupen advokátem [Jméno advokáta]. Tarifní hodnota jednoho úkonu právní služby pro zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem podle § 265 odst. 1 odst. 2 písmeno d) a f) tr. zákoníku (trestní sazba 3–10 let), činí ve smyslu § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu 30 000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby ve smyslu § 7 bod 5 činí částku 2 300 Kč. Žalobce dále uvedl, že uplatnil nárok na náhradu škody u žalované výzvou ze dne 26. 10. 2023, doručenou téhož data.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 26. 10. 2023 uplatnil nárok na náhradu škody. Doplnila, že shledala nárok částečně důvodným, o čemž žalobce informovala stanoviskem ze dne 6. 6. 2024 a žalobci následně vyplatila celkem 64 942, 68 Kč. Žalovaná je s žalobcem ve shodě, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce bylo nezákonné a základ vzniku odpovědnosti za škodu je v tomto případě dán. Žalovaná dále ve svém vyjádření podrobně rozepsala, za které úkony právní služby žalobci náhradu nákladů řízení přiznala, a za které nikoli (k tomu podrobněji níže). Žalovaná nepřiznala žalobci náhradu nákladů za veškeré úkony a s nimi související položky, které proběhly před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 10. 2016, dále úkon ze dne 6. 5. 2019 (předložení návrhu na doplnění znaleckých otázek), který nebyl dohledán v trestním spisu a úkon ze dne 17. 10. 2019 (předložení návrhu na vyloučení věci jiného obviněného k samostatnému projednání), neboť tento úkon podle žalované nebyl účelně vynaložen za účelem zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Žalovaná žalobci na náhradě za jednotlivé úkony právní služby s přináležejícími režijními paušály přiznala částku 44 870 Kč. Na náhradě cestovného a promeškaného času přiznala žalovaná žalobci částku 8 801,64 Kč (součástí vyjádření k žalobě je i podrobný rozpis jednotlivých cest a výpočtu). Žalovaná se tedy domnívá, že nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby byl důvodný ve výši 64 942, 68 Kč (z toho 53 671,64 Kč činila odměna za úkony právní služby, režijní paušály a náhrada cestovného a za promeškaný čas, přičemž tato částka navýšena o 21 % DPH) a tuto částku žalobci dne 5. 6. 2024 vyplatila.

3. Žalobce následně v replice k žalobě ze dne 29. 8. 2024 vzal žalobu částečně zpět v rozsahu, v němž žalovaná po podání žaloby uspokojila jeho nárok ve výši 64 942, 68 Kč a dále v rozsahu hodnoty jednoho sníženého úkonu právní služby (účast u výslechu svědka [adresa] dne 7. 8. 2017) včetně paušální náhrady a DPH v celkové výši 2 516, 80 Kč, který si žalobce započítal omylem. Celkově tedy vzal žalobce zpět žalobu co do částky 67 459, 48 Kč. Ve zbytku však žalobce považuje vyplacenou náhradu škody za nedostatečnou. Žalovaná sice žalobci některé úkony uznala a náhradu žalobci vyplatila dne 7. 6. 2024, nikoli však v plné požadované výši, s čímž žalobce nesouhlasí (poloviční úkon za odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 11. 2016, čtyři nárokované a tři přiznané úkony ze dne 12. 6. 2017 - účast u výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] a čtyři nárokované a tři přiznané úkony ze dne 27. 7. 2017 - účast u výslechu svědka [Anonymizováno]). Žalobce ve své replice rovněž trval na úkonech, které mu žalovaná nepřiznala vůbec. Domnívá se, že mu náleží náhrada i za veškeré úkony, které proběhly před usnesením o zahájení trestního stíhání a argumentoval k tomu rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08. K úkonu ze dne 6. 5. 2019 (předložení návrhu na doplnění znaleckých otázek) předložil žalobce kopii dokumentu s doručenou a průvodním přípisem. Dále uvádí, že úkon ze dne 17. 10. 2019 (předložení návrhu na vyloučení jiného obviněného k samostatnému trestnímu řízení) byl učiněn v zájmu a v rámci obhajoby žalobce a v zájmu ekonomie řízení. Měla by mu proto za něj náležet náhrada v rozsahu vyúčtovaného polovičního samostatného úkonu.

4. Žalobce dále na jednání konaném dne 4. 9. 2024 učinil nespornou částku náhrady za cestovné a promeškaný čas ve výši 8 801,64 Kč v podobě, v jaké k ní dospěla žalovaná.

5. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu co do částky 67 459, 48 Kč zpět, postupoval soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v tohoto rozsahu výrokem I. rozsudku, zastavil..

6. Mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že žalobce dne 26. 10. 2023 uplatnil u žalované nárok na náhradu škody ve výši 128 040 Kč, představující vynaložené náklady na obhajobu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním žalobce Policií ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci na vynaložených nákladech obhajoby poskytla částku 64 942,68 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 6. 6. 2024, přičemž předmětnou částku žalobce obdržel dne 7. 6. 2024.

7. Dále není mezi účastníky sporné, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, sekce organizovaného zločinu, odboru nelegálních obchodů ze dne 10. 10. 2016, čj. [Anonymizováno] zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) a f) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 10. 2020, čj. [Anonymizováno] bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 10. 2020. Žalobce si v rámci tohoto řízení zvolil právního zástupce [Jméno advokáta], kterému na nákladech obhajoby zaplatil částku 128 040 Kč. Také nebyla mezi účastníky v rozepři výše náhrady za cestovné a promeškaný čas 8 801,64 Kč.

8. Naposledy nejsou mezi účastníky řízení sporné úkony právní služby vykonané [Jméno advokáta], jak je žalovaná specifikovala ve svém vyjádření ze dne 11. 6. 2024 na čl. 65 spisu (vzhledem k tomu, že o nich není sporu, nebude je soud podrobně rozepisovat), a to s výjimkou těchto úkonů, u nichž není sporné jejich samotné provedení, ale rozsah náhrady, která za ně má žalobci náležet: úkon ze dne 20. 11. 2016 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání: žalovaná přiznala žalobci náhradu ve výši poloviny mimosmluvní odměny, neboť se podle ní nejedná o podání ve věci samé, ale o úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) odst. 3 advokátního tarifu; žalobce požaduje náhradu ve výši celého úkonu; úkon ze dne 12. 6. 2016 – účast u výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO], za které žalovaná s ohledem na délku trvání výslechů, které na sebe bezprostředně navazovaly, přiznala žalobci odměnu ve výši tří úkonů ve snížené sazbě; žalobce požaduje náhradu celkem čtyř úkonů ve snížené sazbě, tj. snížené o 20% (společná obhajoba); úkon ze dne 27. 7. 2017 – účast u výslechů svědků [Anonymizováno], obdobně jako o předchozího úkonu žalovaná přiznala žalobci odměnu ve výši tří úkonů ve snížené sazbě; žalobce požaduje náhradu celkem čtyř úkonů ve snížené sazbě.

9. Sporné dále zůstávají úkony, které žalovaná nepřiznala žalobci vůbec, a to konkrétně: všechny úkony, které proběhly před vydáním usnesení o zahájení trestního ze dne 10. 10 2016, tj. - účast u prohlídky nebytových prostor ve dnech 10. 12. 2014 až 11. 12. 2014, - účast na výslechu statutárních orgánů dne 11. 12. 2014, - porada s klientem dne 11. 12. 2014, - účast u výslechu dne 11. 12. 2014; úkon ze dne 6. 5. 2019 – předložení návrhu na doplnění znaleckých otázek, žalobce žádá náhradu v rozsahu polovičního úkonu; žalovaná úkon nepřiznala, neboť jej nedohledala v trestním spisu; úkon ze dne 17. 10. 2019 – předložení návrhu na vyloučení jiného obviněného k samostatnému trestnímu řízení, žalobce žádá náhradu v rozsahu polovičního úkonu; 10. Soud vzal za svá skutková zjištění ze shodných tvrzení účastníků a dokazování prováděl jen listinnými důkazy v rozsahu sporných úkonů, konkrétně návrhem na doplnění otázek znalci ze dne 15. 3. 2019 a emailem ze dne 7. 5. 2019, návrhem na vyloučení věci [jméno FO] k samostatnému projednání ze dne 17.10.2019 a potvrzovacím e-mailem ze dne 22. 10. 2019, protokolem o výslechu svědka ze dne 12. 6. 2017 – [jméno FO] (čl. 1945 až 1953 spisu Policie ČR, sp. zn. [Anonymizováno]), protokolem o výslechu svědka ze dne 12. 6. 2017 – [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 1956 až 1965 spisu Policie ČR), protokolem o výslechu svědka ze dne 27.7.2017 – [jméno FO] (čl. 2014 až 2022 spisu Policie ČR) a protokolem o výslechu svědka ze dne 27.7.2017 – [jméno FO] (čl. 2023 až 2031 spisu Policie ČR). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobcův obhájce sepsal dne 15. 3 2019 návrh na doplnění otázek znalci, který adresoval [právnická osoba], Národní centrále proti organizovanému zločinu ke sp. zn. [Anonymizováno]. Vzhledem k přetrvávajícím technickým potížím při elektronické korespondenci přes elektronickou podatelnu a s přihlédnutím k tomu, že se stále nevrátilo potvrzení o doručení, zaslal obhájce návrh na doplnění otázek znalci opětovně dne 7. 5. 2016 na elektronickou podatelnu policie a v kopii také na podatelnu Městského státního zastupitelství v Praze, které jej téhož dne obdrželo. Obsahem tohoto návrhu byl seznam otázek, které žádal právní zástupce žalobce, aby byly znalci položeny. Podáním ze dne 17. 10. 2019 navrhoval žalobce vyloučit věc dalšího obviněného ze společného řízení k samostatnému projednání a odůvodňoval to procesní ekonomií a zájmem na rychlosti řízení. Tento návrh byl doručen Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 22. 10. 2019. Dne 12. 6. 2017 probíhal v čase od 10:05 do 12:25 na Policii ČR za účasti právního zástupce žalobce výslech svědka [jméno FO] a od 12:30 do 15:30 hod. výslech svědka [jméno FO]. Dne 27. 7. 2017 od 9:10 do 10:50. hod. se konal výslech svědka [jméno FO], na což navazoval od 11:10 do 13:15 hod. výslech svědka [Anonymizováno], opět za účasti právního zástupce žalobce.

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále také jen „vyhláška“).

12. Na základě provedeného dokazování, shodných tvrzení účastníků a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: usnesení [právnická osoba], Národní centrály organizovaného zločinu, odboru nelegálních obchodů ze dne 10. 10. 2016, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2, písm. d) písm. f) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pro přečin zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem podle § 267 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, je nezákonným rozhodnutím. V posuzovaném případě je proto dána existence odpovědnostního titulu (což žalovaná nesporovala) a žalobce má právo na náhradu všech nákladů obhajoby, které účelně vynaložil na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1, 2 zákona. Výši odměny soud posuzoval podle § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky, tedy 2 300 Kč/úkon, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky a náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu podle § 14 odst. 1 písm. b) vyhlášky.

13. Níže se soud podrobněji vypořádává jen s jednotlivými mezi účastníky spornými úkony vyjmenovanými v bodech 9 a 10 tohoto odůvodnění: za úkon ze dne 20. 11. 2016 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, přiznala žalovaná žalobci náhradu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, neboť se podle ní nejedná o podání ve věci samé, ale o úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) odst. 3 vyhlášky; žalobce požaduje náhradu ve výši celého úkonu. Soud ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že žalobci náleží za tento úkon náhrada ve výši jedné poloviny mimosmluvní hodnoty. K totožnému závěru, dospěl již Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. [Anonymizováno], publikované pod č. 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem za účelem sjednocování judikatury soudů. Tento závěr potvrdil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2844/2023 (bod 30) a zdejší soud nemá důvod se od něj v nynější věci odchylovat. Považuje jej za logický a na rozdíl od žalobce se nedomnívá, že odporuje principu spravedlnosti. Poloviční odměna koresponduje s charakterem stížnosti podávané v počátečním stádiu trestního řízení před zahájením dokazování (viz uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci).

14. U posouzení úkonů ze dne 12. 6. 2016 – účast u výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO], a u úkonů ze dne 27. 7. 2017 – účast u výslechů svědků [Anonymizováno], soud vyšel z judikatury vyšších soudů, konkr. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.11.2001, sp. zn. [Anonymizováno], v němž Vrchní soud vysvětlil, že pro stanovení počtu úkonů právní služby je třeba vycházet ze součtu časových úseků, pro které jednotlivé, na sebe místně a časově bezprostředně navazující vyšetřovací úkony skutečně trvaly; jestliže je přestávka mezi vyšetřovacími úkony kratší než 30 minut, je možno toto přerušení (přestávku, prodlevu) zahrnout do doby konání úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; pokud přerušení přesáhne půl hodiny, jedná se o promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu; přesáhne-li přestávka mezi skončením posledního a začátkem dalšího vyšetřovacího úkonu limit dvou hodin, jde o dva samostatné úkony právní služby, neboť tyto vyšetřovací úkony na sebe bezprostředně nenavazují. Protože výslech svědka [jméno FO] dne 12. 6. 2017 probíhal od 10:05 hod. do 12:25 hod a na to navazoval výslech svědka [jméno FO] od 12:30 hod. do 15:30 hod. přísluší za ně odměna ve výši 3 úkonů za celkem [hodnota] hodin a 25 min trvání tohoto úkonu (tj. za každé dvě započaté hodiny) při snížené sazbě o 20%, neboť u nich obhájce současně zastupoval více účastníků. Obdobně tak u úkonu dne 27. 7. 2017 -výslech svědka [Anonymizováno], který trval od 9:10 hod. do 10:50 hod. a navazoval na něj výslech svědka [Anonymizováno] od 11:10 hod. do 13:15 hod. I za tento úkon právní služby náleží žalobci náhrada odměny ve výši 3 úkonů ve snížené sazbě za celkem [hodnota] hodiny a 5 minut trvání úkonu. Žalovaná proto úkony ze dne 12. 6. 2016 a ze dne 27. 7. 2017 vypořádala zcela správně, pokud za každý z nich hradila odměnu za tři úkony právní služby (včetně režijního paušálu a DPH), nikoli za 4 úkony právní služby, jak požadoval žalobce.

15. Soud dále ve shodě s žalovanou nepřiznal žalobci náhradu za všechny úkony, které proběhly před usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 10 2016, tj. za účast u prohlídky nebytových prostor ve dnech 10. 12. 2014 až 11. 12. 2014, za účast na výslechu statutárních orgánů dne 11. 12. 2014, za poradu s klientem dne 11. 12. 2014 a za účast u výslechu dne 11. 12. 2014 a s nimi souvisejícími režijními náklady. Vznik nároku na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí je podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu vázán na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Z ustálené judikatury vyplývá, že v případech, kdy v trestním řízení došlo k zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby, je tímto titulem nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004; sp. zn. 25 Cdo 1325/2004 ze dne 30. 11. 2005 či sp. zn. 31 Cdo 2805/2011 ze dne 13. 6. 2012; nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17, bod 12). Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že „jestliže se v průběhu trestního řízení nepotvrdí původní podezření orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatel spáchal trestný čin, je nutno hledět na usnesení o zahájení trestního stíhání a na ně navazující trestní řízení jako na nezákonné. Za období od zahájení trestního stíhání do jeho skončení by tedy stěžovateli měla být přiznána náhrada škody, která mu v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení vznikla“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17, bod 14). Z řečeného je zřejmé, že úkony učiněné před zahájením trestního stíhání nelze považovat za účelně vynaložené náklady v souvislosti se zrušením či změnou nezákonného rozhodnutí. Žalobce na podporu své argumentace, že úkony provedené před nezákonně zahájeným trestním stíháním je třeba rovněž považovat za nezákonné, odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08. Tento nález však žalobci nemůže být ku prospěchu, protože se v něm Ústavní soud zabýval náhradou škody za výkon vazby uložené stěžovateli v řízení skončeném zproštěním obžaloby. Stěžovatel byl v oné věci vzat do vazby po sdělení obvinění, tedy až poté, co proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Žalobcem citované závěry Ústavního soudu jsou tedy na nynější věc nepřiléhavé.

16. Konečně soud neuznal nárok žalobce na náhradu škody za úkon ze dne 17. 10. 2019 – předložení návrhu na vyloučení věci jiného obviněného k samostatnému projednání. Tento úkon právní služby nebyl podle názoru soudu vykonán za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí; jednalo se o úkon procesního charakteru, a přestože soud nepochybuje o tom, že tento úkon obhájce učinil v zájmu ekonomie řízení, ze své povahy nemohl přispět k požadovanému zastavení trestního stíhání ve vztahu k žalobci (tj. nebyl účelně vynaložený).

17. Soud naopak shledal jako důvodný nárok na náhradu škody za úkon ze dne 6. 5. 2019 – návrh na doplnění znaleckých otázek. Zde žalovaná sporovala toliko, že úkon nebyl ze strany právního zástupce žalobce v rámci podkladového řízení realizován, nikoli tedy jeho účelnost. Protože bylo v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobce v rámci podkladového řízení tento úkon jednak vykonal a jednak se dostal do dispoziční sféry orgánů činných v trestním řízení, shledal jej soud jako opodstatněný a přiznal za něj náhradu podle § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu jedné poloviny mimosmluvní odměny ve výši 1 150 Kč s přináležejícím režijním paušálem ve výši 150 Kč (podle požadavku žalobce) a náhrady DPH (21%) ve výši 273 Kč, tedy celkem 1 573 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že jej shledal jako účelně vynaloženým, neboť tento směřoval ke zvrácení nepříznivého výsledku trestního stíhání pro žalobce. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku výrokem II. rozsudku.

18. Soud se pak již nezabýval částkou ve výši 8 801,64 Kč, kterou žalovaná mimosoudně hradila žalobci na náhradě za promeškaný čas a na cestovném jeho právního zástupce (tj. v rámci vynaložených nákladů na obhajobu), když výši této částky (tj. výpočet žalované), učinil žalobce nesporným.

19. Žalobci náleží úrok z prodlení v souladu s § 15 odst. 1, 2 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uznala jako důvodnou částku ve výši 64 942,68 Kč, byla povinna tuto částku žalobci uhradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Protože žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil dne 26.10.2023 a žalovaná tuto částku žalobci uhradila až dne 7.6.2024, dostala se za dobu od 27. 4. 2024 do 7. 6. 2024 do prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 zákona a soud proto žalobci za tuto dobu přiznal příslušenství z uvedené částky. Obdobně tak žalobci náleží příslušenství z částky 1 573 Kč, kterou soud v rámci tohoto řízení uznal ještě za opodstatněnou, neboť i stran výplaty této částky se žalovaná podle § 15 odst. 2 zákona dostala od data 27. 4. 2024 do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Naopak žalobci nenáleží příslušenství z částky 2 516, 80 Kč, kterou vzal zpět (pro své zavinění).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný v rozsahu částky 66 515,68 Kč tj. 52 % (částku 64 942, 68 Kč vzal žalobce zpět pro plnění žalované po podání žaloby a v částce 1 573 Kč mu bylo vyhověno); naopak v částce 61 524,32 Kč tj. 48 % byl neúspěšný (částku 2 516, 80 Kč vzal žalobce zpět pro své zavinění a v částce 59 007,52 Kč byla jeho žaloba zamítnuta). Poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalované byl v zásadě srovnatelný, proto soud výrokem IV rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení