28 C 80/2023 - 122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] všichni zastoupeni advokátem Mgr. Zdeňkem Vojtáškem sídlem Fibichova 1141/2, 779 00 Olomouc proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Soud konstatuje, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 došlo k porušení práva žalobkyně a), žalobce b) a žalobkyně c) na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) 35 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 10.3.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 35 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 10.3.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 35 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 10.3.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 4 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 10.3.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 4 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 10.3.2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Soud konstatuje, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 nesprávným úředním postupem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k porušení práva žalobce b) na spravedlivý proces.

VIII. Soud konstatuje, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 nesprávným úředním postupem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k porušení práva žalobkyně c) na spravedlivý proces.

IX. Žaloba s návrhem, aby soud konstatoval, že usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11.6.2019, čj. 13 D 211/2016-95, které nabylo právní moci dne 11.6.2019 došlo k zásahu do práva žalobkyně a), žalobce b) a žalobkyně c) na spravedlivý proces zaručeného v článku 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, se zamítá.

X. Žaloba s návrhem, aby soud konstatoval, že nesprávným úředním postupem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném pod 13 D 211/2016 (Nd 278/2016) došlo k zásahu do práva žalobkyně a) na spravedlivý proces zaručeného v článku 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, se zamítá.

XI. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 73 375 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

XII. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku 69 325 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

XIII. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni c) částku 69 325 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

XIV. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

XV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) a žalobkyni c) náklady řízení ve výši 56 400 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce b) a žalobkyně c) Mgr. Zdeňka Vojtáška, advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou ze dne 10.3.2023 ve znění jejího doplnění ze dne 7.11.2023 domáhali po žalované pro každého z žalobců zaplacení částky ve výši 40 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, částky ve výši 30 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy představující duševní útrapy v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky a částky ve výši 9 000 Kč, jakožto náhrady škody v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky, to vše v řízení vedeném u Okresního soud v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 (dále také jen „dědické řízení“ nebo „ podkladové řízení“). Žalobci uvedli, že u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 13 D 211/2016 bylo zahájeno dědické řízení po zemřelém [jméno FO] a jeho projednáním byla pověřena notářka [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařka. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 13 D 211/2016 - 95 byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky - žalobkyně a) ve výši 72 949,29 Kč, byla schválena dohoda žalobců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a žalobkyně a), stanovena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 92 235,92 Kč (dluhy a pasiva – 9 726,98 Kč a čistá hodnota pozůstalosti - 82 508,94 Kč) a byla schválena dohoda žalobců jako jediných dědiců zůstavitele, čímž se žalobci stali dědici zůstavitele. V rámci dědického řízení uplatnili žalobci výhradu soupisu. Po nabytí právní moci tohoto usnesení byli však žalobci přibráni jako účastníci řízení vedených před soudním exekutorem [jméno FO] [Anonymizováno] [adresa] – [Anonymizováno] pod sp. zn. 137 Ex 4416/2011, sp. zn. 137 Ex 10725/2011 a 137 Ex 19595/2010, a to jako nástupci zůstavitele. Tato usnesení o procesním nástupnictví však byla opakovaně odvolacím soudem, tj. Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci rušena. Žalobci následně podali u Okresního soudu v Jeseníku návrh na povolení obnovy dědického řízení, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1.12.2020, čj. 10 C 155/2019-40, kterým byla obnova dědického řízení povolena. Při novém projednán dědického řízení bylo původně vydané usnesení v dědickém řízení nahrazeno usnesením novým ze dne 24.2.2022, čj. 13 D 211/2016-239, kterým byla mj. nařízena likvidace pozůstalosti po zůstaviteli. Na to konto došlo k zastavení exekučního řízení. Žalobci poukázali na to, že kdyby nedosáhli obnovy dědického řízení, pokračoval by exekutor ve vymáhání pohledávek v rámci uvedených exekučních řízení. Žalobci mají za to, že nezákonným rozhodnutím [tituly před jménem] [jméno FO], notářky (usnesením ze dne 11.6.2019, čj. 13 D 211/2016-95) a nesprávným úředním postupem této notářky v dědickém řízení vznikla žalobcům škoda v podobě vynaložených nákladů řízení v řízení o obnovu a rovněž v obnoveném dědickém řízení a také nemajetková újma (nemajetkovou újmu z titulu nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v exekučním řízení nenárokovali - viz sdělení žalobců ze dne 16.11.2023).

2. Žalobci především upozornili na to, že v dědickém řízení nebyli seznámeni s tím, že zůstavitel má další dluhy, které jsou vymáhány exekutorem v exekučních řízeních vedených pod shora sdělenými spisovými značkami, tedy jiné než ty, které byly uvedeny v usnesení notářky ze dne 11.6.2019, čj. 13 D 211/216-95, a to i přesto, že existence dluhu zůstavitele vymáhaných exekutorem byla notářce známa, což vyplývá z podkladového spisu. Pohledávky vymáhané v nadepsaných exekučních řízeních notářka nezařadila do pozůstalosti, a to i přesto, že žádný z žalobců jako dědiců je nerozporoval ani nepopíral a nejednalo se tak o pohledávky sporné a jako takové měly být v dědickém řízení projednány, resp. notářka měla zjistit stanovisko žalobců jako dědiců k jejich existenci, což neučinila a spokojila se toliko s vyjádřením exekutora, že tento nepřihlašuje náklady exekučního řízení do dědického řízení. Shora popsaným jednáním proto notářka pochybila a dopustila se nesprávného úředního postupu. Pokud by žalobci věděli o tom, že je pozůstalost předlužena, nepochybně by v průběhu dědického řízení postupovali jinak, zejména by dědictví odmítli, popřípadě by vedle výhrady soupisu požadovali i provedení konvokace věřitelů nebo přímo likvidaci dědictví (o těchto možnostech měli být poučeni), resp. notářka sama měla o likvidaci předluženého dědictví rozhodnout. V důsledku uvedeného, tj. že tedy nebyli v rámci dědictví dostatečně informováni o dluzích zůstavitele a tím, nebylo ihned přistoupeno k likvidaci dědictví, jim vznikla újma, a to jednak v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení, neboť tito museli přistoupit k návrhu na povolení obnovy řízení za účelem dosažení zrušení původního rozhodnutí, resp. nahrazení rozhodnutím novým o likvidaci pozůstalosti, za což vynaložil každý z žalobců částku 4 500 Kč za tři úkony právní služby včetně režijního paušálu. Rovněž každému z žalobců vznikla škody ve výši 4 500 Kč za právní zastoupení v obnoveném dědickém řízení vedeném pod sp. zn. 13 D 211/216-95 za převzetí věci a účast na jednání dne 14.12.2021 a 4.2.2022. Za druhé jim v důsledku nesprávného úředního postupu notářky jako soudní komisařky, jakož i nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma, neboť jim byla odebrána možnost odmítnout dědictví či se jinak kvalifikovaně rozhodnout o dalším postupu v dědickém řízení, což mělo za následek to, že byli vtaženi do shora uvedených exekučních řízení. Žalobci se tak vinou notářky dostali do situace, kdy jim hrozilo, že přijdou o značnou část svého majetku, případně dojde k jejich ekonomické likvidaci. Žalobci na základě původního rozhodnutí neměli žádné poznatky o tom, že by snad měli zdědit nějaké dluhy, přičemž žalobkyně a), jakmile se dozvěděla o vedeném exekučním řízení, pociťovala silnou úzkost a byla přesvědčena o bezvýchodnosti dané situace. Tato obava byla ještě intenzivnější, neboť byla přesvědčena, že dluh, který s žalobcem b) a žalobkyní c) „zdědila“ zanikl v insolvenčním řízení. Žalobkyně a) nabyla dojmu, že když její manžel zemřel, došlo k zastavení vedeného insolvenčního řízení a tedy, že zanikl i dluh manžela, když následně nebyla soudní komisařkou upozorněna na to, že tento dluh je součástí pasiv pozůstalosti. Žalobkyně a) také musela podstoupit účast v exekučních řízeních, což bylo dalším výrazným zdrojem stresu. Žalobce b) měl obavy, že mu majetek bude postižen v exekučních řízeních, což vedlo k dalším problémům, a s tím spojené hádky s manželkou. Žalobce b) měl také obavy o budoucnost své rodiny. Rovněž tak musel podstoupit účast v exekučních řízeních. I vedené řízení o obnovu dědického řízení bylo u žalobce b) spojeno se zvýšeným stresem o výsledek tohoto řízení. Žalobkyně c) pociťovala v souvislosti s postupem notářky velký stres a pocit beznaděje, což jí ovlivnilo i v pracovním životě. Tato je zaměstnána u Okresního soudu Jeseník, kde následně proběhlo jednání o obnově dědického řízení, a tato okolnost způsobila, že se v zaměstnání po určitou dobu necítila komfortně, nebo měla pocit, že jí kolegové mohou odsuzovat za to, že jsou vůči ní vedena exekuční řízení pro tak vysokou částku. Žalobkyně rovněž měla obavu o finanční stránku a o celkovou situaci a její vývoj, tedy jestli bude povolena obnova dědického řízení, případně jestli exekutor zohlední ve svém rozhodování skutečnost, že ze strany žalobců v rámci dědického řízení byla učiněna výhrada soupisu.

3. Žalobkyně a) doplnila, že nikdy netvrdila, že by neměla povědomost o existenci dluhu zůstavitele, avšak domnívala se, že zůstavitelovy dluhy zanikly. O tomto byla v podstatě utvrzována i jednáním soudním komisařky, která i přesto, že si byla vědoma existence dluhu zůstavitele, tento nezahrnula do soupisu pasiv pozůstalosti. Žalobkyně a) je osobou právně nevzdělanou na rozdíl od notářky, jakožto osoby právně vzdělané a tedy lze jí jen stěží klást k tíži, že dovozovala mimo jiné z jednání soudní komisařky potvrzení jejího přesvědčení, že daný dluh zanikl. Žalobci závěrem doplnili, že pokud jde o existenci dluhů, pro které byla vedena exekuční řízení, minimálně o dluhu, pro které bylo u soudního exekutora vedeno řízení pod sp. zn. 137 Ex 10725/2011, soudní komisařka prokazatelně věděla. Naposledy žalobci nárokovali nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky podkladového řízení, neboť celková délka řízení výrazně překračovala délku obvyklou pro takovéto řízení. Do celkové délky řízení by pak podle názoru žalobců měla být zahrnuta i délka řízení o obnově. Žalobci současně vedle finančního odškodnění nárokovali i morální odškodnění ve formě konstatování porušení jejich práv, jak v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, tak v souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky a naposledy v souvislosti s vydáním nezákonného usnesení ze dne 11. 6. 2019, č. j. 13 D 211/2016 – 95.

4. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobci dne 9. 9. 2022 uplatnili nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 327 000 Kč sestávající z nákladu právního zastoupení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu notářky [tituly za jménem] [jméno FO] v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku[Anonymizováno]pod sp. zn. 13 D 211/2016. Žalovaná k věci samé uvedla, že pokud jde o dluhy zůstavitele, které představovaly pohledávky společnosti [právnická osoba] nelze odhlédnout od skutečnosti, že tyto dluhy vznikly za trvání manželství zůstavitele a žalobkyně a) a byla pro ně vedena exekuce nejméně od roku 2011, přičemž zůstavitel a žalobkyně a) žili ve společné domácnosti. Je tedy zjevné, že žalobkyně a) musela o předmětných dluzích vědět, neboť byly součástí společného jmění manželů, v jehož režimu manželé společně odpovídají za dluhy do něj spadající, přičemž rozsah společného jmění manželů nebyl nijak rozšířen ani zúžen. Jmenovaná společnost pak měla jako právní nástupce věřitele vůči zůstaviteli a žalobkyni a) (tato byla v postavení směnečného ručitele) pohledávku vyplývající ze směnky na řad. Následně po nesplnění povinnosti zajištěných směnkou byl proti zůstaviteli i žalobkyni a) vydán směneční platební rozkaz ze dne 15. 12. 2010, čj. 23 Cm 371/2010-10 na částku 128 070 Kč. Z této skutečnosti tak vyplývá, že žalobkyně a) měla vědomí o dluzích zůstavitele. Žalovaná je přesvědčena, že zjišťování rozsahu aktiv i pasiv pozůstalosti musí zcela logicky postupovat za součinnosti dědiců, kterým jsou tyto skutečnosti známy. Žalobkyně a) proto byla povinna soudní komisařku na existenci dluhů upozornit, což neučinila. Vzhledem k tomu, že věřitel [právnická osoba]. svou pohledávku do dědického řízení nepřihlásil, nemohla se soudní komisařka o existenci dluhu reálně dozvědět bez součinnosti dědiců.

5. Dále žalovaná poukázala na to, že ekonomická likvidace v důsledku vedeného exekučního řízení nikdy žalobcům nehrozila, ani hrozit nemohla, jak uvedli ve svých tvrzeních, neboť po poučení soudní komisařky uplatnili výhradu soupisu pozůstalosti, tedy odpovídali by za dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví, což v popsaném případě vylučuje jakoukoliv možnost ekonomické likvidace žalobců. Žalovaná naposledy uvedla, že kdyby žalobkyně a) poskytla soudní komisařce informace ohledně existence pohledávky [právnická osoba]., nemuselo by dojít k průtahům v řízení a nebyla by potřeba ani obnova řízení. Z tohoto důvodu proto ze strany soudní komisařky nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a tudíž žalobcům nevznikl ani nárok na nemajetkovou újmu ani nárok na náhradu škody.

6. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci se dne 9. 9. 2022 předběžně se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu notářky [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 155/2019 obrátili na žalovanou, která ve věci vydala negativní stanovisko ze dne 16. 5. 2023.

7. Soud provedl dokazování sdělením Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 4. 12. 2017, usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 1.12.2020, čj. 10 C 155/2019-40, usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11.6.2019, čj. 13 D 211/2016-95, dotazem notářky ze dne 22.11.2017 (čl. 59), protokolem o předběžném šetření ze dne 11.7.2016 (čl. 12), směnečným platebním rozkazem ze dne 15.12.2010 (čl. 189), protokolem o jednání ze dne 11.6.2019 (čl. 90), usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.6.2019, čj. [insolvenční spisová značka], dopisem exekutorského úřadu ze dne 2.9.2016, dopisem Exekutorského úřadu [adresa] - venkov ze dne 27.3.2017 (čl. 86), dopisem Exekutorského úřadu [adresa] - venkov ze dne 18.12.2018 (čl. 88), usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 24.2.2022, čj. 13 D 211/2016-239, dopisem ze dne 10.6.2020 (čl. 96), usnesením Exekutorské úřadu [adresa] ze dne 11.9.2019, čj. 137 Ex 4416/2011-29, usnesením Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 10.9.2019, čj. 137 Ex 10725/2011-43, usnesením Exekutorského úřadu [adresa] - venkov ze dne 10.9.2019, čj. 137 Ex 19595/2010-46, žalobou na obnovu řízení ze dne 4.12.2019, předvoláním k jednání na den 1.12.2020 (čl. 103) a protokolem o jednání ze dne 1.12.2020. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že notářka [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařka sepsala s žalobkyní a) dne 11. 7. 2016 protokol o předběžném šetření, ve kterém žalobkyně a) ohledně dluhu zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i ostatní dluhy uvedla, že zůstavitel měl dluhy; byl v insolvenci. Současně sdělila i spisovou značku insolvenčního řízení [právnická osoba]. Dopisem ze dne 2. 9. 2016 a ze dne 27. 3. 2017 žádal Exekutorský úřad [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci vedené pod 137 EX 10725/2011 o sdělení stavu dědického řízení. Svou žádost opakoval přípisem ze dne 18. 12. 2018. Dopisem ze dne 22.11. 2017 dotazovala soudní komisařka Exekutorský úřad [adresa], zda bude exekutor v rámci dědického řízení uplatňovat za zůstavitelem pohledávku z titulu nákladů exekuce ve věci 137 EX 10725/2011 (sp. zn. 1 EXE 1115/2011) a v jaké výši. Na tento přípis exekutor odpověděl tak, že náklady exekuce nebude přihlašovat do dědického řízení. Současně po vydání usnesení v dědickém řízení požádal o jeho zaslání, aby mohl rozhodnout o právním nástupci v exekučním řízení, případně o zastavení exekuce. Zároveň notářce sdělil výši dlužné a vymáhané pohledávky ve věci oprávněného [právnická osoba]. (sp. zn. 137 EX 10725/2011) na podkladě exekučního titulu – rozhodčí nález K/2010/08481 vydaného dne 4.1.2011 [tituly před jménem] [jméno FO], rozhodcem, a to 816 929 Kč (dlužná pohledávka 199 136,60 Kč, dlužné úroky z prodlení ve výši 25 % ročně tj. ke dni 19. 5. 2016 ve výši 262 707 Kč, dlužné úroky ve výši 18 % ročně tj. ke dni 19. 5. 2016 ve výši 154 377 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 49 821,60 Kč, náklady oprávněného ve výši 25 627,80 Kč a náklady exekuce ve výši 125 259 Kč). Při jednání konaném dne 11. 6. 2016 před notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařkou byli žalobci seznámeni s obsahem spisu, zejména s výsledky obsahu pasiv a aktiv dědictví, tj. s aktivy v ceně 1 000 Kč (přívěsný vozík), finanční hotovostí uloženou v úschově Okresního soudu v Jeseníku ve výši 795,92 Kč, podílu 1/3 na nemovitosti v katastrálním území [adresa] (pozemek, jehož součástí je stavba, zahrada, zapsáno na LV číslo [hodnota] pro obec [adresa] k. ú. [adresa], v ceně 80 000 Kč), pohledávkou vůči Finančnímu úřadu [Anonymizováno] ve výši 10 440 Kč, movitými věcmi - šatstvo, prádlo, obuv (bez ceny) a pasivy - náklady pohřbu ve výši 25 300 Kč, pohledávkou města [adresa] z titulu nedoplatku na místním poplatku za rok 2016 ve výši 200 Kč, pohledávkou Finančního úřadu [Anonymizováno] - nedoplatek na dani z nemovitých věcí ve výši 1 793 Kč a pohledávkou okresní správy sociálního zabezpečení z titulu nedoplatku pojistného na důchodovém pojištění za rok 2008 ve výši 7 733,98 Kč. Žalobci se na všech položkách zadaných do aktiv a pasiv dědictví shodli a rovněž i na obvyklé ceně těchto položek a souhlasně prohlásili, že uvedli všechny údaje o majetku a dluzích zůstavitele, které jsou jim známy, ničeho nezamlčeli a souhlasili s oceněním majetku zůstavitele. Prohlásili, že dědictví neodmítají a současně uplatnili právo na výhradu soupisu a nahradili soupis pozůstalosti společným prohlášením o pozůstalostním majetku (viz výše). Při tomto ústním jednání pak usnesením soudní notářky [tituly před jménem] [jméno FO] byla schválena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a žalobkyně a) ve výši 72 949,29 Kč, schválena dohoda pozůstalé manželky a dědiců o vypořádání majetku ve společné jmění manželů /tj. dohoda žalobkyně a) a žalobců b) a c)/, stanovena obvyklá cena majetku ve výši 92 235,92 Kč (tj. výše dluhu a dalších pasiv ve výši 9 726 98 Kč a čistá hodnota pozůstalosti ve výši 82 508,94 Kč). Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 6. 2019. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2016 bylo insolvenční řízení vedené ve věci dlužníka [jméno FO] (zůstavitel) zastaveno, neboť dlužník dne 19. 5. 2016 zemřel. Toto insolvenční řízení bylo zahájeno dne 16. 2. 2011; usnesením ze dne 22. 4. 2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení (řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci. sp. zn. [insolvenční spisová značka]). Směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010 č.j. 23 Cm 371/2010-10 ve spojení s usnesením ze dne 19. 5. 2011, čj. 23 Cm 371/2010-32 byla uložena zůstaviteli jako žalovanému 1) a žalobkyni a) jako žalované 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně [právnická osoba]. (právní předchůdce oprávněné [právnická osoba].) jako věřiteli směnečný peníz ve výši 128 070 Kč s 6% úrokem ročně od 5. 10. 2010 do zaplacení, povinnost zaplatit odměnu ve výši 426,90 Kč a náklady daného řízení ve výši 40 840 Kč. Žalobou na obnovu řízení ze dne 14. 12. 2019 podanou u Okresního soudu v Jeseníku se žalobci domáhali povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn 13 D 211/2016 z důvodu, že dne 10. 9. 2019 se dozvěděli o existenci pohledávek zůstavitele vymáhaných v exekučním řízení vedeným u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. 173 EX 4416/2011, sp. zn. 137 EX 10725/2011 sp. zn. 137 EX 1959/2010. Při ústním jednání konaném dne 1. 12. 2020, při kterém byl přítomen právní zástupce žalobců [tituly před jménem] [jméno FO], byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016. Z usnesení ze dne 1. 12. 2020, čj. 10 C 155/2019-40 se podává, že Okresní soud v Jeseníku povolil obnovu řízení z důvodu, že žalobci nevěděli o existenci výše specifikovaných pohledávek vymáhaných v uvedených exekučních řízeních, v nichž věřitelem byla společnost [právnická osoba]., přičemž tyto pohledávky činily nejméně částku 816 929 Kč. Okresní soud v Jeseníku uzavřel, že žalobci nebyli soudní komisařkou o existenci těchto dluhů uvědoměni, ačkoliv tato se o nich v průběhu dědického řízení dozvěděla. Vědomí o výši dluhů by pak bylo zásadní pro rozhodnutí dědiců, neboť pokud by bylo dědicům známo, že je dědictví předluženo, mohli postupovat pro ně výhodnějším způsobem, například tak, že by dědictví odmítli nebo vedle výhrady soupisu mohli požadovat likvidaci dědictví nebo provedení konvokace věřitelů. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 24. 2. 2022 bylo rozhodnuto o nařízení likvidace pozůstalosti.

8. K nároku na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení provedl soud dokazování spisem Okresního soudu Jeseník sp.zn. 13 D 211/2016. Z tohoto spisu se podává, že dědické řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 26.5.2016. Podáním ze dne 15.6.2016 přihlásil [právnická osoba] [adresa] svou pohledávku do dědického řízení. Pokynem notářky ze dne 27.6.2016 bylo nařízeno ústní jednání (předběžné šetření) na den 11.7.2016. Dne 11.7.2016 se konalo předběžné šetření, při kterém byla přítomna žalobkyně a). Dne 4.8.2016 notářce došlo sdělení [Anonymizováno], týkající se úvěrové smlouvy zemřelého. Dne 2.9.2016 činil exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] dotaz na notářku týkající se stavu dědického řízení. Přípisem ze dne 21.9.2016 sdělovala notářce [adresa] pyramida, že deponují celkem částku 71 949,29 Kč na pozůstalého. Přípisem ze dne 6.10.2016 žádala zástupkyně advokátní kanceláře o sdělení čísla účtu stran vyplacení poměrné srážky ze mzdy stržené v rámci insolvenčního řízení. Na to notářka reagovala přípisem ze dne 10.10.2016. Přípisem ze dne 24.10.2016 sděloval Finanční úřad [Anonymizováno], že eviduje přeplatek na dani z příjmu. Přípisem ze dne 4.11.2016 žádal Krajský soud v Ostravě zaslání konečného usnesení v rámci dědického řízení. Na to notářka reagovala přípisem ze dne 11.11.2016 s tím, že dědické řízení dosud nebylo skončeno. Přípisem ze dne 8.12.2016 žádal opětovně Krajský soud v Ostravě zaslání dědického usnesení. Na to konto bylo přípisem soudní komisařky ze dne 15.12.2016 sděleno, že dědické řízení není dosud ukončeno. Následně bylo notářce dne 19.12.2016 zasláno sdělení o obvyklé ceně nemovitého majetku a usnesení insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení zemřelého. Přípisem ze dne 27.3.2017 žádal exekutor o sdělení stavu dědického řízení. Přípisem ze dne 19.7.2017 žádala notářka insolvenční správkyni o sdělení výše pohledávky zůstavitele vůči [jméno FO]. Na to bylo reagováno insolvenční správkyní podáním ze dne 25.7.2016. Přípisem ze dne 22.11.2017 žádala notářka Exekutorský úřad [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO] o sdělení, zda uplatňuje za zůstavitelem pohledávku z titulu nákladů exekuce ve věci 1 Exe 1115/2011 a v jaké výši. Přípisem z téhož data pak žádala soudní komisařka o sdělení výše pohledávky zůstavitele vůči [jméno FO]. Na to reagoval soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] přípisem ze dne 4.12.2017 tak, že pohledávku pro náklady exekuce nebude přihlašovat do dědického řízení a sdělil soudní komisařce výši dlužné pohledávky ve věci. Přípisem ze dne 11.1.2018 žádala [adresa] soudní komisařku o sdělení stavu řízení. Podáním ze dne 30.4.2018 přihlásila [adresa] svou pohledávku v rámci dědického řízení. Přípisem ze dne 17.5.2018 žádal exekutor o sdělení stavu dědického řízení, stejně pak přípisem ze dne 18.12.2018. Přípisem ze dne 6.6.2019 žádala [adresa] o sdělení stavu insolvenčního řízení. Dne 11.6.2019 se konalo jednání před soudním komisařem za účasti žalobců. Při tomto jednání byla usnesením ze dne 11.6.2019 stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky a schválena dohoda dědiců. Následně uzavřenou a schválenou dohodu o pozůstalosti sdělovala soudní komisařka přípisem ze dne 11.6.2019 [Anonymizováno], Finančnímu úřadu [Anonymizováno][Anonymizováno] [adresa] a Okresní správě sociálního zabezpečení [adresa]. Dne 2.7.2019 byl Okresnímu soudu v Jeseníku vrácen notářkou spis k závěrečné spisové a poplatkové kontrole a uložení do spisovny. Dne 13.9.2019 nahlížela do spisu žalobkyně c). Podáním ze dne 1.10.2019 žádala žalobkyně a) vyplacení úschovy. K vyplacení úschovy došlo na základě pokynu Okresního soudu v Jeseníku dne 2.10.2019. Dne 30.10.2019 nahlížena do spisu žalobkyně c). Podáním ze dne 13.1.2019 sdělovali žalobci, že podali návrh na obnovu řízení, kdy kopii založili do dědického spisu. Podáním ze dne 10.1.2020 žádal prezident notářské komory o zapůjčení dědického spisu. Tento byl notářské komoře zapůjčen dne 16.1.2020. Spis byl vrácen Okresnímu soudu Jeseník dne 27.1.2020. Podáním ze dne 10.9.2020 uplatnila společnost [Anonymizováno] pohledávku vůči zemřelému v dědickém řízení. Usnesením ze dne 1.12.2020, čj. 10 C 155/2019-40 povolil Okresní soud v Jeseníku obnovu dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016. Dne 11.1.2021 byl vrácen spis Okresnímu soudu v Jeseníku. Přípisem ze dne 14.4.2021 vyzvala notářka společnost [právnická osoba]., zda za zůstavitelem uplatňuje pohledávku a pokud ano, tak z jakého titulu a v jaké výši. Na to reagovala společnost [právnická osoba]. přípisem ze dne 11.5.2021 tak, že přihlašují do dědického řízení svou pohledávku ve výši 73 672,37 Kč s příslušenstvím za zůstavitelem. Současně tato společnost soudu zaslala i exekuční titul a rozhodnutí o nařízení exekuce na majetek povinného. Dále věřitel do spisu založil usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8.3.2016, kterým byl připuštěn vstup společnosti [právnická osoba]. jakožto nabyvatele pohledávky, na místo dosavadního věřitele, resp. oprávněného [právnická osoba]. Poté věřitel [právnická osoba]. podáním ze dne 11.5.2021 přihlásil svou pohledávku za zůstavitelem ve výši 43 494,94 Kč s příslušenstvím s dalšími podklady týkající se této pohledávky (usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 7.10.2010 o nařízení exekuce, usnesení soudního exekutora ze dne 8.3.2016 o procesním nástupnictví). Usnesením ze dne 11.5.2021 přihlásil věřitel [právnická osoba] za zůstavitelem své pohledávky ve výši 511 952,14 Kč s příslušenstvím s příslušnými podklady (exekuční titul – rozhodčí nález ze dne 4.1.2011, smlouva o postoupení pohledávek, usnesení o exekuci na majetek povinného ze dne 27.4.2011, usnesení o procesním nástupnictví ze dne 8.3.2016). Podáním ze dne 15.6.2021 přihlásil věřitel [právnická osoba] do dědického řízení pohledávku ve výši 142 072,18 Kč s příslušenstvím s příslušnými podklady (směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 15.12.2010, smlouvu o postoupení pohledávek). Přípisem ze dne 14.6.2021 žalobci dotazovali soud, zda s povolením obnovy se vrací řízení před soudní komisařku. Na to bylo kladně soudem odpovězeno přípisem ze dne 20.6.2021 a následně byl spis předložen notářce. Přípisem ze dne 18.6.2021 žádal exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] notářku o sdělení, týkající se dědického řízení, zejména stran jeho ukončení a s jakým výsledkem. Pokynem notářky ze dne 24.11.2021 bylo nařízeno jednání na den 14.12.2021. Dne 14.12.2021 se konalo ústní jednání, při kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky. Dále bylo určeno, co ze společného jmění manželů patří do pozůstalosti, resp. pozůstalé manželce do jejího výlučného vlastnictví. Při tomto jednání také byli účastníci řízení, tedy pozůstalí, poučeni o možnosti dědictví odmítnout. Přípisem ze dne 21.12.2021 sdělovali žalobci prostřednictvím svého právního zástupce, které pohledávky nemají být předmětem pozůstalostního řízení. Usnesením ze dne 7.1.2022 stanovila soudní komisařka obvyklou cenu majetku patřící do společného jmění zůstavitele a jeho manželky, určila, co ze společného jmění manželů patří do výlučného vlastnictví pozůstalé manželce a co patří do pozůstalostního jmění. Přípisem ze dne 27.1.2022 žádala soudní komisařka společnost [Anonymizováno]., zda souhlasí, aby byla jmenována likvidačním správcem v pozůstalostním řízení. Pokynem notářky z téhož data bylo nařízení jednání na den 4.2.2022. Dne 4.2.2022 se konalo ústní jednání, při kterém žalobci uplatnili právo na výhradu soupisu a dále při tomto jednání byl sdělen seznam aktiv a pasiv pozůstalosti. Rovněž při tomto jednání žalobci navrhli nařízení likvidace pozůstalosti z důvodu jeho předlužení. Usnesením ze dne 24.2.2022 byla nařízena likvidace pozůstalosti. Přípisem ze dne 10.2.2022 dotazoval soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] v jakém stavu se nachází pozůstalostní řízení. Na to bylo notářkou odpovězeno dne 1.3.2022. Podáním ze dne 23.5.2022 přihlásil věřitel [právnická osoba]. svou pohledávku ve výši 73 672,37 Kč s příslušenstvím do likvidace pozůstalosti. Podáním ze dne 23.5.2022 pohledávku ve výši 43 494,94 Kč, podáním ze dne 23.5.2022 pohledávku ve výši 142 072,18 Kč s příslušenstvím, podáním ze dne 23.5.2022 pohledávku ve výši 511 952,14 Kč s příslušenstvím a podáním ze dne 24.5.2022 pohledávku ve výši 35 086,22 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 24.2.2022 bylo rozhodnuto o nařízení likvidace pozůstalosti. Likvidátor pozůstalosti podáním ze dne 13.6.2022 navrhl zřízení účtu k ukládání peněz při zpeněžování likvidační podstaty. Usnesením ze dne 14.6.2022 bylo likvidačnímu správci pozůstalosti uloženo, aby založil speciální běžný účet u peněžního ústavu, a aby na takto zřízený peněžní účet ukládal veškeré peněžní prostředky získané zpeněžením majetku po zůstaviteli. Podáním ze dne 17.6.2022 sděloval správce pozůstalosti, že založil bankovní účet. Podáním ze dne 21.6.2022 žádal o vydání platebního poukazu. Následně usnesením ze dne 21.6.2022 sděloval soudní exekutor zastavení exekuce. Podáním ze dne 25.8.2022 žádala notářka Okresní soud v Jeseníku o zaslání usnesení o povolení obnovy ze dne 1.12.2020 s vyznačenou doložkou právní moci. Následně toto usnesení zaslala notářka dne 25.8.2022 Katastrálnímu úřadu [Anonymizováno] Dne 20.9.2022 ohlašovala soudní komisařka Katastrálnímu úřadu [Anonymizováno] zápis věcného práva do katastru nemovitostí. Podáním ze dne 24.11.2022 žádal Krajský soud v Ostravě některé dokumenty z dědického spisu. Na to notářka reagovala podáním ze dne 1.12.2022. Podáním ze dne 5.12.2022 žádal likvidační správce o ustanovení znalce. Znalec byl ve věci ustanoven na základě usnesení ze dne 6.12.2022. Podáním ze dne 2.1.2023 vyčíslovala [adresa] svou pohledávku. Znalecký posudek byl soudní komisařce dodán dne 9.1.2023. Usnesením ze dne 16.1.2023 byla znalci přiznána odměna. Podáním ze dne 3.4.2023 navrhl správce pozůstalosti zpeněžení majetku patřící do likvidační podstaty zůstavitele. Usnesením ze dne 4.4.2022 byl Okresním soudem v Jeseníku prostřednictvím soudní komisařky udělen likvidačnímu správci pozůstalosti souhlas se zpeněžením majetku – přívěsný vozík. Usnesením ze dne 19.4.2023 byli věřitelé vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby byly soudem přezkoumány pohledávky věřitelů bez nařízení přezkumného jednání. Na to reagoval věřitel [právnická osoba]. podáním ze dne 18.4.2023. Podáním ze dne 19.5.2023 vzal [právnická osoba] [adresa] svou žádost o úhradu pohledávky zpět. Usnesením ze dne 22.5.2023 byla ukončena účast věřitele město [adresa] a účast věřitele [adresa]. Podáním ze dne 9.6.2023 vzal věřitel [Anonymizováno] svou pohledávku zpět. Usnesením ze dne 14.6.2023 byla jeho účast v řízení ukončena. Dne 11.7.2023 se konalo přezkoumání pohledávek bez nařízení jednání za účasti likvidačního správce a soudní komisařky. Usnesením ze dne 17.7.2023 byl vyzván věřitel společnost [právnická osoba], aby se žalobou proti likvidačnímu správci pozůstalosti domáhal určení, že mu náleží pohledávky jím uplatněné. Podáním ze dne 31.7.2022 zaslal správce pozůstalosti vyúčtování odměny. Usnesením ze dne 31.8.2023 byla určena odměna likvidačního správce a odměna soudní komisařky a dále stanovena pohledávka z titulu znalečného. Dále bylo rozhodnuto, že ze zbylého výtěžku zpeněžení nezajištěného majetku likvidační podstaty ve výši 156 464,63 Kč připadá na uspokojení pohledávky věřitele [Jméno zainteresované osoby 0/0] z titulu náhrady uhrazených nákladů na vypravení pohřbu zůstavitele částka ve výši 25 300 Kč. Ve zbývající části výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty ve výši 131 164,63 Kč pak připadl na uspokojení pohledávky věřitele [právnická osoba]. a část přihlášené pohledávky tohoto věřitele ve výši 1 151 528,08 Kč neměla být z výtěžku zpeněžení majetku uspokojena. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22.9.2023. Usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 24.2.2022, kterým byla ukončena účast žalobců jakožto dědiců v rámci dědického řízení, nabylo právní moci dne 24.3.2022.

9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: řízení po zůstaviteli [jméno FO], zemřelém 19. 5. 2016 bylo vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 13 D 211/2016. V tomto řízení byla pověřena notářka [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařka. Tato v rámci řízení, ač věděla o dluzích zůstavitele, pro které bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 173 EX 4416/2016, 137 EX 10725/2011, 137 EX 1959/2010 vedené u Exekutorského úřadu [adresa] [Anonymizováno] exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], a to pro částku nejméně 816 929 Kč věřitele společnost [právnická osoba], žalobce b) a žalobkyni c) neinformovala, ač o těchto dluzích získala povědomí minimálně dne 4. 12. 2017. Žalobci při jednání konaném dne 11. 6. 2019 nahradili soupis pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, na základě které byla schválena dohoda dědiců notářkou jako soudní komisařkou, kdy obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti činila 92 235,92 Kč, výše dluhů a dalších pasiv částku 9726,98 Kč a čistá hodnota pozůstalosti pak byla vyčíslena částkou 82 508,94 Kč, kterou nabyli žalobkyně a), žalobce b) a žalobkyně c). Současně žalobci učinili výhradu soupisu. Žalobkyně a) minimálně věděla o dluhu zůstavitele ve výši 128 070 Kč s příslušenstvím a nákladech řízení (věřitel [právnická osoba].), na základě směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 12. 2010, v němž žalobkyně a) vystupovala jako žalovaná 2). Rovněž žalobkyně a) věděla o vedeném insolvenčním řízení u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, sp. zn. [insolvenční spisová značka], v němž byl u zůstavitele zjištěn úpadek a usnesením ze dne 22. 4. 2011 mu bylo povoleno oddlužení. Toto insolvenční řízení bylo z důvodu úmrtí zůstavitele zastaveno. Také žalobkyně a) věděla o dluzích zůstavitele (věřitel [právnická osoba].), stran kterých probíhala exekuční řízení od roku 2011. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 1.12. 2020. čj. 10 C 155/2019-40 byla povolena, k návrhu žalobců, obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod 13 D 211/2016. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 24. 2. 2022 byla nařízena likvidace pozůstalosti.

10. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: soud připomíná, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, je naplnění těchto tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Zákon č. 82/1998 Sb. tedy rozeznává dva odpovědností tituly, konkrétně v § 7 odst. 1 zákona - nezákonné rozhodnutí a v § 13 odst. 1 zákona - nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkony při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Soud je proto závěru s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 337/2016 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 62/2004, že nárok žalobců na náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu postupu notářky jako soudní komisařky v rámci dědického řízení je třeba posuzovat z hlediska nesprávného úředního postupu, i když tento postup byl vyhodnocen v rámci usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 1.12. 2020, kterým byla povolena obnova dědického řízení sp. zn. 13 D 211/2016, avšak v tomto případě se o nezákonné rozhodnutí nejedná, neboť povolením obnovy se nepřezkoumává původní rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno. Rozhodnutím o povolení obnovy není zrušeno žádné rozhodnutí, když uvedeným rozhodnutím se „toliko“ povoluje obnova řízení. Proto se v posuzované věci v případě vydaného prvotního rozhodnutí o schválení dohody dědiců ze dne 11.6.2019 nemůže jednat o rozhodnutí nezákonné. Na podkladě uvedeného tudíž soud řešící odpovědnostní nárok není tímto usnesením o povolení obnovy vázán, jako je tomu v případě vydání nezákonného rozhodnutí. Byť tedy Okresní soud v Jeseníku vydal usnesení o povolení obnovy, kde sdělil důvody, pro které obnovu dědického řízení povolil, soud není těmito důvody, tedy zjištěním skutkového stavu a právními závěry podkladového soudu vázán a naopak si v rámci odškodňovacího řízení musí postup notářky jako soudní komisařky vyhodnotit a posoudit sám. Soud tedy závěrem dodává, že nárok žalobců na nemajetkovou újmu a náhradu škody posuzoval nikoliv z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, nýbrž z titulu případné existence nesprávného úředního postupu.

12. V řízení bylo prokázáno jednotlivými shora vyjmenovanými listinnými důkazy, že žalobci nebyli výslovným způsobem notářkou s dluhem zůstavitele ve výši 816 929 Kč ve věci věřitele (oprávněného) [právnická osoba]. seznámeni, ačkoliv tento dluh byl soudní komisařce [tituly před jménem] [jméno FO] znám předtím než dne 11. 6. 2019 schválila mezi žalobci dohodu o pozůstalosti včetně zjištění obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti a výše dluhu a pasiv pozůstalosti, když existenci tohoto dluhu zjistila na podkladě zprávy ze dne 4. 12. 2017 od exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], který vedl exekuce ve věci oprávněného [právnická osoba]. proti zůstaviteli jakožto povinném. Podle názoru soudu měla soudní komisařka žalobce minimálně poučit a seznámit s tím, že je u Exekutorského úřadu [adresa] - [Anonymizováno] vedena exekuce pro částku 816 929 Kč, neboť platí, že povinností notáře jakožto soudního komisaře je zjišťovat stav řízení, respektive všechny okolnosti, které mají souvislost a vliv na pozůstalost a informovat o nich dědice (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČS 28 Cdo 3204/2010). Tedy jinak řečeno, notář jako soudní komisař nemůže jen pasivně očekávat informace, které od dědiců přicházejí, nýbrž takovéto informace musí sám ověřovat, v dědickém řízení aktivně konat a o všech zjištěných skutečnostech nadále dědice informovat. Soud proto na podkladě uvedeného dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobci b) a žalobkyni c) se soudní komisařka dopustila nesprávného úředního postupu, když o uvedeném dluhu zůstavitele tyto dědice neinformovala. Jiná situace je však v případě žalobkyně a), která byla manželkou zůstavitele a která s ním do jeho smrti žila ve společné domácnosti. Skutečnost, že žalobkyně a) by nevěděla o dluzích zůstavitele v tak vysoké výši je značně nepravděpodobná. O tomto svědčí i vyjádření žalobkyně ze dne 7. 11. 2023 (čl. 55 spisu), v němž uvedla, „že povědomost o existenci dluhů zůstavitele měla, tedy o těchto věděla, nicméně měla za to, že zůstavitelovy dluhy zanikly, a to v kontextu s tím, že insolvenční řízení bylo z důvodu úmrtí zůstavitele zastaveno.“ Soud si je vědom toho, že žalobkyně a) je právním laikem, nicméně, i pokud by žalobkyně a) měla za to, že insolvenční řízení bylo zastaveno a tím měly být vyřešeny veškeré dluhy zůstavitele, nezbavovalo to žalobkyni povinnosti i o těchto dluzích, o kterých věděla, notářku pravdivě a úplně informovat, aby tato zvážila a rozhodla o dalším postupu v dědickém řízení.

13. O tom, že zůstavitel měl dluh, o kterém žalobkyně a) věděla, svědčí i fakt, že žalobkyně a) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 371/2010 vystupovala jako směnečný ručitel, přičemž byla uznána k povinnosti uhradit částku ze směnky ve výši 128 070 Kč příslušenstvím, a to společně a nerozdílně se zůstavitelem (původní věřitel [právnická osoba], následně [právnická osoba].). Ani o tomto dluhu však soudní komisařku neinformovala, ačkoli o něm prokazatelně věděla. Je pak více než pravděpodobné a ostatně žalobkyně a) tuto verzi nezpochybňovala, že věděla i o dalších pohledávkách společnosti [právnická osoba]., za zůstavitelem, neboť shora uvedená exekuční řízení byla zahájena a vedena již od roku 2011. Zůstavitel přitom zemřel až v roce 2016, žalobkyně a) byla jeho manželkou a žili spolu ve společné domácnosti. Lze si tedy jen stěží představit, že by žalobkyně a) neměla povědomost o těchto dluzích a o vedených exekučních řízeních po dobu pěti let společného života se zůstavitelem. Přesto žalobkyně a) ani v tomto případě soudní komisařku v dědickém řízení o dluzích neinformovala, ať již v rámci předběžného šetření majetku zůstavitele, tak v rámci jednání konaném dne 11. 6. 2019, při kterém byla schválena dohoda dědiců. Naopak při tomto jednání výslovně do protokolu prohlásila, že uvedla veškeré údaje o majetku a dluzích zůstavitele a ničeho nezamlčela.

14. S ohledem na výše uvedené, je proto soud v závěru, že soudní komisařka se dopustila nesprávného úředního postupu, nicméně žalobkyně a) se svým (ne)jednáním podílela na nepříznivém výsledku, který nyní touto žalobou tvrdí, tedy se přičinila o vznik škody a tvrzené nemajetkové újmy. Jinak řečeno, pokud by žalobkyně a) soudní komisařku o uvedených dluzích řádně informovala, jak jí ukládá § 1688 o. z., ke vzniku škody v podobě nutnosti žádat o obnovení dědického řízení a tvrzené nemajetkové újmy, by u žalobců nedošlo. Pokud jde o žalobce b) a žalobkyni c), zde nebylo žádným způsobem prokázáno, že by o zmíněných dluzích zůstavitele věděli.

15. Protože existence nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem se na rozdíl od vzniku nemajetkové újmy založené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení nepresumuje, nýbrž vznik nemajetkové újmy musí být prokázán, přistoupil soud za tímto účelem k poučení žalobce b) a žalobkyně c) podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při ústním jednání konaném dne 10. 1. 2024 k označení důkazů k prokázání tvrzení o vzniku nemajetkové újmy, tj. že nesprávným úředním postupem exekutorky jim vznikla v doplnění žalobního žádání popsaná nemajetková újma. Současně soud žalobce poučil o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene důkazního. Na to žalobci reagovali pouze sdělením, že je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a jedná se proto o notorietu, kterou prokazovat netřeba. Také poukázali na to, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozené osoby (viz podání ze dne 22.1.2024 a závěrečný návrh). Tedy žalobci b) a c) neoznačili důkazy k prokázání uváděných zásahů do osobního a pracovního života vlivem nesprávného úředního postupu soudní komisařky. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že je to především žalobce jako pán sporu, kterému svědčí povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tedy jím tvrzená skutečnost musí být i prokázána; v této souvislosti soud současně odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). Vzhledem k tomu, že byli žalobci b) a c) řádně soudem poučeni o nutnosti prokázání vzniku nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu soudní komisařky a současně poučeni o následcích nesplnění této výzvy a tito své důkazní povinnosti nedostáli, zamítl soud jejich nárok na nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Káč pro každého z žalobců výrokem XII. a XIII. pro neunesení břemeno důkazního.

16. V tomto případě lze přitakat i argumentaci žalované, že vzhledem k tomu, že žalobci při projednání dědictví učinili výhradu soupisu a byli notářkou poučeni, že v takovém případě hradí dědici dluhy zůstavitele jen do výše ceny jimi nabytého dědictví, nemůže být jejich obava stran možné ekonomické likvidace důvodná, neboť by v takém případě byli povinni hradit dluhy věřitelům jen do částky 27 503 Kč, když čistá hodnota pozůstalosti činila 82 508,94 Kč.

17. Na podkladě shora vysvětleného pak soud zamítl i návrh žalobců, aby soud konstatoval, že usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 6. 2019 došlo k zásahu do práv žalobců na spravedlivý proces zaručených v čl. 36 a 38 odst. 2 Listiny základních a práv a svobod, neboť uvedené usnesení nebylo pro nezákonnost zrušeno a jeho pouhým vydáním nedošlo k zásahu do práv žalobkyně a) b) a c) na spravedlivý proces, když postup notářky jako soudní komisařky soud posuzoval z hlediska nesprávného úředního postupu. Protože dospěl k názoru, že notářka jako soudní komisařka se dopustila nesprávného úředního postupu, přisvědčil soud konstataci, že nesprávným úředním postupem notářky [jméno FO] v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 došlo k porušení práva žalobce b) a žalobkyně c) na spravedlivý proces výrokem VII. a VIII. rozsudku. Naopak ve vztahu k žalobkyni a) tento požadavek na konstataci s odkazem na výše uvedenou argumentaci výrokem X. rozsudku zamítnul.

18. Jestliže soud ve vztahu k žalobci b) a žalobkyni c) dospěl k závěru, že v podkladovém řízení se notářka jako soudní komisařka dopustila výše popsaného nesprávného úředního postupu, došel i k přesvědčení, že v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem těmto žalobcům vznikly náklady na obhajobu, vynaložené za účelem nápravy tohoto nesprávného úředního postupu – vydání nového rozhodnutí o pozůstalosti zůstavitele, a to konkrétně v řízení o obnovu vedeném u Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 10 C 155/2019 /opětovně nikoliv v případě žalobkyně a)/. Jimi vynaložené náklady řízení pak nemohly být uplatněny v rámci řízení o obnovu řízení a ani v dědickém řízení a představují 3 úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí věci, sepsaného návrhu na obnovu řízení a účasti právního zástupce žalobce b) a žalobkyně c) u jednání dne 1.12.2020, podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., sníženo o 20 % podle § 12 odst. 4 cit vyhlášky, tj. celkem 6 úkonů právní služby á 1 500 Kč ve výši 7 200 Kč, včetně přináležejícího režijního paušálu podle § 13 odst. 1,4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) cit. vyhl. za 3 úkony á 300 Kč tj. 900 Kč, celkem náklady pro oba žalobce činí částku 8 100 Kč. Soud proto každému ze žalobců přiznal polovinu těchto nákladů, tj. 4 050 Kč výrokem V. a VI. rozsudku.

19. Naopak požadované náklady vynaložené v dědickém řízení připadající na 3 úkony právní služby – převzetí věci a účast na jednání soudního komisaře dne 14.12.2021 a dne 4.2.2022 nejsou vynaložené náklady na nápravu nesprávného úředního postupu, tedy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní komisařky, nýbrž náklady, které žalobci vynaložily na své právní zastoupení, ke kterému se v rámci dědického řízení rozhodli. Tyto náklady bez souvztažnosti s nesprávným úředním postupem však nemůžou jít k tíži státu. Tento nárok tudíž soud ve vztahu ke všem žalobcům zamítnul výrokem XI., XII. a XIII. rozsudku.

20. Naposledy se soud zabýval nárokem na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky dědického řízení. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

21. Soud vyšel z toho, že řízení trvalo od 19. 5. 2016, kdy bylo Okresním soudem v Jeseníku zahájeno řízení do dne 11. 6. 2019, tedy do vydání usnesení, kterým byla schválena dohoda dědiců, která nabyla právní moci téhož data a následně pak od data 1.1.2021, kdy dědické řízení pokračovalo na základě povolené obnovy řízení do data 24. 3. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o likvidaci dědictví, na základě kterého účast žalobců na podkladovém řízení zanikla, tedy celkem 3 roky 3 měsíce a 14 dní. Soud do celkové délky podkladového řízení nezapočítával dobu, po kterou probíhala obnova řízení vedená u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn 10 C 155/2019, neboť délka obnovy řízení se ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (srov. NS 30 Cdo 320/2018 či NS) do celkové délky řízení nezapočítává (na rozdíl o řízení o žalobě o zmatečnost). K jednotlivým kritériím, ke kterým soud ve smyslu § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží pak uvádí následující:

22. Kritérium postupu orgánu státu v rámci řízení soud v podkladovém řízení zjistil průtah od data 12. 11. 2017 do data 11. 6. 2019. Soud toto období vyhodnotil jako průtažné, neboť v rámci něho soudní komisařka učinila toliko pár přípisů (z nichž některé byly pouze odpovědi na dotazy, které se týkaly dědického řízení a které jí byly ze strany dalších subjektů položeny). Také je potřeba podotknout, že podkladové řízení vykazovalo i značně nekoncentrovaný postup soudní notářky, když tato nečinila procení úkony efektivnějším způsobem, např. při zjišťování skutečností rozhodných pro dědické řízení měla činit více dotazů najednou ve vztahu k různým adresátům těchto přípisu (nikoli dotazy tzv. „po jednom“). Na tomto kritériu proto soud základní částku navýšil o 20 %, neboť postup soudní komisařky se výraznějším způsobem podílel na celkové délce řízení.

23. Kritérium složitosti věci uvedená věc nevykazovala žádnou složitost, jak po stránce skutkové, tak po stránce procesní či právní. Na tomto kritériu proto soud nečinil žádná procentuální ohodnocení.

24. Kritérium počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela tato věc byla řešena toliko před notářkou, jakožto soudní komisařkou. Na tomto kritériu rovněž soud nečinil žádná procentuální ohodnocení.

25. Kritérium podílu poškozeného na délce řízení na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobci se na délce řízení svým procesním postupem nepodíleli, neboť jejich procesní chování nevykazovalo znaky obstrukčního chování či jiného zdržování podkladového řízení. I toto kritérium proto soud ponechal bez procentuálního zhodnocení.

26. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva spojován vyšší význam pro jeho účastníky oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud proto význam předmětu řízení pro žalobce hodnotil jako standardní; bez procentuálního ohodnocení.

27. Poslední kritérium, ke kterému soud přihlédl, byla sdílená újma poškozených, neboť v podkladovém řízení žalobci vystupovali jako dědici. Vzájemná podpora během řízení proto byla dána jednak vzájemnými rodinnými vazbami a jednak společným zájmem na výsledku řízení; lze proto uzavřít, že vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení sdíleli (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2889/2020). Institut sdílené újmy je možné použít tam, kde vystupuje více poškozených, přičemž jejich újma je do určité míry - jako procesní stranou – sdílena. Větší počet účastníků řízení, v tomto případě dědiců, je pak podle přesvědčení soudu okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. Soud proto z důvodu sdílené újmy základní částku ponížil o 20 %.

28. Na základě popsaného průběhu podkladového řízení, zejména s odkazem na dlouhodobý průtah v řízení a nekoncentrovaný procesní postup notářky jako soudní komisařky, dospěl k závěru, že celková délka dědického řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení, je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Appicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. V rozsudku ze dne 4.11.2020 sp. zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích“ V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (například tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný“. K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutím opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015 sp. zn. 30 Cdo 722/2015).

29. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 192/2011), plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za 3 roky 3 měsíce a 14 dnů trvání řízení činí 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši podle stanoviska Nejvyššího soudu, tedy celkem 35 625 Kč. Soud tuto základní částku navýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů státu v rámci řízení a naopak ponížil o 20 % z důvodu sdílené újmy na straně žalobců, tudíž každému z žalobců by se na nemajetkové újmě mělo dostat částky ve výši 35 625 Kč, kterou jim přiznal výrokem II., II. a IV. rozsudku. Současně soud dospěl k závěru, že žalobci mají nárok i na morální zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, jakožto primární zadostiučinění, které jim současně poskytl výrokem I rozsudku.

30. Úrok z prodlení žalobcům náleží v souladu § 15 odst. 1 zákona, neboť až na základě uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání předběžně uplatněného nároku se žalovaná může dostat do prodlení. V tomto případě žalobci předběžně svůj nárok u žalované uplatnili dne 9. 9. 2022 a tato se tak dostala do prodlení až od data 10. 3. 2023. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

31. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně a) požadovala zaplacení částky ve výši 79 000 Kč (náklady právního zastoupení v podkladovém řízení a v řízení o obnovu v celkové výši 9 000 Kč, nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 40 000 Kč a nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup notářky ve výši 30 000 Kč). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byla žalobkyně a) zcela neúspěšná a u nároku na náhradu nemajetkové újmu z titulu nepřiměřené délky řízení byla žalobkyně a) částečně úspěšná v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst.3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 9 000 + u nemajetkové újmy 100 000 Kč (2x 50 000 Kč) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobkyně a) byla úspěšná v rozsahu 50 000 Kč (nemajetková újma – délka řízení) a neúspěšná v částce 59 000 Kč (majetková škoda a nemajetková újma – nesprávný úřední postup). Žalobkyně a) proto byla v řízení úspěšná v rozsahu 46% a žalovaná v rozsahu 54%. S ohledem na zjištěné dospěl soud k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu byl v podstatě stejný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem b), žalobkyní c) a žalovanou je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Každý ze žalobců požadoval zaplacení částky ve výši 79 000 Kč (náklady právního zastoupení v podkladovém řízení a v řízení o obnovu v celkové výši 9 000 Kč, nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 40 000 Kč a nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup notářky ve výši 30 000 Kč). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byli žalobci částečně úspěšní a rovněž tak u nároku na náhradu nemajetkové újmy v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění (platí i v případě konstatování porušení práva, pozn. soudu), je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí 109 000 Kč (tj. u náhrady škody 9 000 + u nemajetkové újmy 100 000 Kč (2x 50 000 Kč) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobci byli úspěšní v rozsahu 104 050 Kč (nemajetková újma – délka řízení, nemajetková újma – nesprávný úřední postup a majetková škoda – náklady v řízení o obnovu) a neúspěšní v částce 4 950 Kč (majetková škoda – náklady v obnoveném dědickém řízení). Žalobce b) a žalobkyně c) proto byli v řízení úspěšní v rozsahu 96% a žalovaná v rozsahu 4%. Žalobce b) a žalobkyně c) tak mají nárok na náhradu 92% jejich účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 40 186 Kč (sníženo o 20%) podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) za použití ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby po 5 460 Kč (pro každého z žalobců) – převzetí věci, sepsání žaloby a 3x účast u jednání dne 10.1.2024, dne 29.1.2024 a dne 14.2.2024), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 380 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a 3x účast u jednání), zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 040 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 656 Kč podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (6 započatých půlhodin á 100 Kč v souvislosti s každou jednotlivou cestou k jednání konaném dne 10.1.2024, dne 29.1.2024 a 14.2.2024 na trase Olomouc– Praha a zpět, tj. 600 Kč/cesta), z cestovného ve výši Kč 2 138 Kč vždy za cestu na trase Olomouc – Praha a zpět k jednání konaném dne 10. 1.2024 vlakem ([právnická osoba] a [Anonymizováno]) podle doložených jízdenek v celkové výši 698 Kč, za cestu k jednání konaném dne 29.1.2024 vlakem ([Anonymizováno]) podle doložených jízdenek v celkové výši 858 Kč a za cestu k jednání dne 14.2.2024 vlakem ([Anonymizováno]) podle doložených jízdenek ve výši 768 Kč. Náhradu nákladů řízení pak soud žalobcům b) a c) nepřiznal za úkon – vyjádření ze dne 7.11.2023 a ze dne 22.1.2024, neboť tyto úkony neshledal jako účelně vynaložené. U vyjádření ze dne 7.11.2023 musí soud konstatovat, že toto bylo činěno v závislosti na výzvu soudu týkající se doplnění rozhodných skutečností – tvrzení stran požadované nemajetkové újmy, ačkoli tato tvrzení měla být učiněna již v rámci žalobního žádání. Vyjádření ze dne 22.1.2024 pak žalobci učinili sami o své vůli, tudíž, pakliže se chtěli v průběhu řízení vyjádřit, ničemu tomu nebránilo, avšak nelze to považovat za úkon účelně učiněný, který by měla v rámci náhrady nákladů řízení hradit žalovaná.

Poučení