28 Co 118/2022- 279

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení [částka] a omluvu k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 31C 162/2018-258, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení v části požadující konstatování omluvy pod bodem I. žaloby, ve znění podání žalobkyně z [datum] (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] a náhrady škody ve výši [částka] a omluvy v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 23P 64/2012, a to podle zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen odškodňovací zákon); svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum]. Podle žalobních tvrzení je žalobkyně matkou nezletilé [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], která je dítětem se zdravotním postižením, její rodiče jsou rozvedeni a nezletilá je v péči žalobkyně. Nesprávný úřední postup shledává žalobkyně zejména v tom, že soud zahájil řízení, ačkoliv pro to nebyly dány důvody, za opatrovníka její nezletilé dceři ustanovil orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení. Žalobkyně žila dva roky v trvajících obavách z odebrání dcery z péče a vznikly jí náklady vynaložené za právní zastoupení. To, že se orgán sociálně-právní ochrany dětí vůči žalobkyni dopustil pochybení, později konstatoval jak nadřízený správní orgán, tak Veřejná ochránkyně práv i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalobkyně požadovala částku [částka] za nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně spočívající v neodůvodněném zahájení řízení o výchovném opatření (nárok A), když soud zahájil řízení o uložení výchovného opatření usnesením ze dne [datum] poté, co se na něj obrátil orgán sociálně-právní ochrany dětí s návrhem na uložení výchovného opatření, ačkoliv z návrhu bylo zcela zřejmé, že pro řízení o uložení výchovného opatření nejsou dány zákonné podmínky, návrh na znalecké vyšetření rodiče za účelem uložení výchovného opatření není uveden mezi návrhy, jež může orgán sociálně-právní ochrany dětí podávat, rozhodnutí o zahájení řízení neobsahovalo odůvodnění. Další částku ve výši [částka] požadovala za nesprávný úřední postup spočívající v soustavném směšování postupu v řízení (nárok B), kdy v některých aspektech v řízení postupoval Městský soud v Brně jako v řízení zahájeném na návrh a v jiných aspektech postupoval jako v řízení zahájeném ex-offo, nezabýval se podjatostí orgánu sociálně-právní ochrany dětí, k podání orgánu sociálně-právní ochrany dětí přistupovat jako k podnětu a řízení zastavil poté, co orgán sociálně-právní ochrany dětí vzal svůj návrh zpět. Uvedeným nesprávným úředním postupem byly znásobeny obavy žalobkyně, že jí bude dcera odebrána, neboť soud se neřídil zákonem. Další částku ve výši [částka] požadovala za nesprávný úřední postup spočívající v chybném ustanovení kolizního opatrovníka, respektive v ignorování návrhů na jeho změnu (nárok C). Soud sice v usnesení o zahájení řízení ustanovil opatrovníkem nezletilé statutární město, ale k jednáním vždy docházela pouze pracovnice z Městské části [část obce], tedy orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení. Uvedený nesprávný úřední postup soudu opětovně násobil obavy žalobkyně, že jí bude odebrána dcera. Další částku ve výši [částka] žalobkyně požadovala za nesprávný úřední postup, spočívající v nerespektování omluvy žalobkyně a ignorování žádosti o odročení ze dne [datum] (nárok D). Důvodem omluvy byla skutečnost, že předchozí právní zástupkyně žalobkyně odmítla v případu pokračovat, neboť z jednání o výživném se stalo řízení o uložení výchovného opatření, na které se nespecializovala. Dále požadovala částku ve výši [částka] za nesprávný úřední postup spočívající v nevhodném spojení řízení o výchovném opatření s řízením o změně výživného (nárok E), když z žádného soudního rozhodnutí taková skutečnost nevyplývala, věc šla vyvodit nepřímo pouze z toho, že byla vedena pod stejnou spisovou značkou. Žalobkyně má za to, že spojení řízení nebylo vhodné z důvodu rozdílného postavení stran v rámci jednotlivých řízení, kdy rodiče nezletilé vystupovali v protichůdném zájmu, žalobkyně tak měla zmatek v tom, co se bude na kterém jednání probírat, navíc usnesení soudu o spojení věcí nemohla napadnout opravným prostředkem. Konečně požadovala jako poslední nárok z nemajetkové újmy částku ve výši [částka] za nesprávný úřední postup spočívající v nerespektování dostupných informací (nárok F), neboť Městský soud v Brně ignoroval závěry, k nimž dříve dospěl Krajský soud v Brně jako odvolací soud v řízení o výživném ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 15Co 263/2014. Žalobkyně také požadovala náhradu škody ve výši [částka] za vynaložené náklady za právní zastoupení, které jí nebyly v konečném rozhodnutí přiznány, přičemž vznikly toliko z důvodu právního zastoupení v bezdůvodně zahájeném řízení o uložení výchovného opatření. Na základě nesprávného úředního postupu soudu žalobkyně zažívala intenzivní obavy, že soud nařídí ústavní výchovu nezletilé, trpěla pocitem intenzivní úzkosti, silnými bolestmi hlavy, problémy se spánkem, pocity beznaděje. Obávala se vyhledat odbornou péči z obavy, že by uvedené bylo použito proti ní, řízení ji vyčerpávalo, odstoupila také z vedení bytového družstva a z důvodu časové náročnosti soudního sporu musela též přerušit studium vysoké školy. V jejím případě tak došlo k ohrožení zásahu do práva na soukromí a rodinný život a přiměřenou kompenzací újmy je částka alespoň [částka] na den. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 761 dní. Žalobkyně také požadovala omluvu a sdělení, jaká opatření byla a budou přijata, aby se podobné jednání už ze strany žalované neopakovalo, podáním ze dne [datum] vzala žalobu se souhlasem soudu zpět v části požadující sdělení, v části návrhu na konstatování omluvy vzala žalobu zpět dne [datum].

3. Žalovaná nesporovala, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u ní žalobou požadovaný nárok. Bránila se tvrzením, že skutečnost, že soud zahájil na základě podnětu řízení z moci úřední, nemůže být nesprávným úředním postupem, když řízení ve věci péče soudu o nezletilé dítě lze zahájit i bez návrhu a nemusí obsahovat odůvodnění. V ustanovení orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět, nelze dovozovat, že by tento orgán byl nezpůsobilý řádně zastupovat zájmy dětí (odkázala na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1391/12). Náhrada škody spočívající v nákladech právního zastoupení je ve smyslu § 31 odst. 2 odškodňovacího zákona vyloučena. Konečně žalovaná vyjádřila názor, že nemajetková újma, která žalobkyni vznikla, je toliko ve vztahu v příčinné souvislosti k nesprávnému úřednímu postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nikoliv Městského soudu v Brně. Ohledně nároků B až E vznesla žalovaná námitku promlčení. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy, zejména listinami ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 16Co 334/2018, Městského soudu v Brně sp. zn. 23P 64/2012, Městského soudu v Praze sp. zn. 70Co 212/2018, a dalšími listinami, které označil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku a skutkový stav právně posoudil podle ustanovení, která citoval v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a na tomto místě stručně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně shrnuje. Žalobkyně mohla mít vědomost o své celkové újmě teprve tehdy, kdy bylo dané řízení definitivně ukončeno, což je den [datum], nárok na náhradu nemajetkové újmy a nárok na náhradu škody uplatnila dne [datum], tedy její nároky promlčeny nejsou. Při rozlišování dvou základních forem objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci, a to za nezákonné rozhodnutí a za nesprávný úřední postup, je třeba vycházet z toho, že nesprávný úřední postup představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Žalobkyni vznikla nemajetková újma, neboť vedení řízení o nařízení výchovného opatření, v němž byly de facto zpochybněny její rodičovské kompetence, bylo pro ni velmi zraňující, trpěla bolestmi hlavy, stresem, měla problémy se spaním. Není však splněn další předpoklad odpovědnosti státu, a to příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně a vzniklou újmou. Ohledně nároku A bylo již jak Krajským soudem v Brně, tak Městským soudem v Praze, konstatováno, že Městský soud v Brně pochybil, pokud vyhodnotil návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí na zahájení řízení ze dne [datum] jako podnět a řízení bez dalšího zahájil z úřední činnosti. Žalobkyně nepochybně veškerou nemajetkovou újmu spojuje s vedením posuzovaného řízení, jež bylo pro ni emočně velice náročné, neboť se po celou dobu intenzivně obávala, že by jí mohla být odebrána z péče jediná dcera. Primární a bezprostřední příčinnou újmy žalobkyně je tak nesprávný úřední postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí, za nějž však již byla žalobkyně odškodněna. Žalobkyně byla jednak odškodněna konstatováním nesprávného úředního postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí (Veřejný ochránce práv, Magistrát města Brno, Ministerstvo práce a sociálních věcí), tak i relutární formou, kdy žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka], přičemž odvolací soud ve svém rozhodnutí (č. j. 70Co 212/2018-165) uvedl, že se jednalo o intenzivní zásah do osobnostních práv žalobkyně a podle něj je přiměřeným zadostiučiněním částka [částka] za každý rok soudního řízení, které orgán sociálně-právní ochrany dětí vlastním nesprávným úředním postupem vyvolal a v němž pak musela žalobkyně čelit nedůvodnému zpochybnění jejích rodičovských kompetencí. V tomto konkrétním případě tedy došlo podle soudu k přetržení příčinné souvislosti, protože stejný následek (vznik újmy) vyvolala i další příčina, spočívající v tom, že řízení, s nímž žalobkyně spojuje nemajetkovou újmu, bylo vyvoláno nesprávným úředním postupem orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Nárok na náhradu škody představující náklady na právní zastoupení žalobkyně v posuzovaném řízení není důvodný, protože o nákladech právního zastoupení žalobkyně v řízení na nařízení výchovného opatření bylo soudem rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Soud prvního stupně z uvedených důvodů žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu užalované ve sporu s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém předně opakovala žalobní tvrzení o nesprávném úředním postupu Městského soudu v Brně. Zdůrazňovala, že kromě soudů v odškodňovacím řízení a Ministerstva práce a sociálních věcí značná pochybení na straně orgánu sociálně-právní ochrany dětí konstatoval i samotný Magistrát města Brna a veřejný ochránce práv. Řízení bylo v prvním stupni vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17C 30/2017 a v druhém stupni u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70Co 212/2018. V odškodňovacím řízení proti Ministerstvu spravedlnosti (které bylo předmětem současně projednávané věci) poté žalobkyně tvrdila, že se na celém stavu a vzniklé újmě značnou měrou podílel právě i tehdy rozhodující Městský soud v Brně, a to jak nedůvodným zahájením řízením, tak i způsobem, kterým řízení vedl (usnesení o zahájení řízení neobsahovalo žádné odůvodnění, orgán sociálně-právní ochrany dětí ve svém návrhu požadoval zpracování znaleckého posudku, který soud později nechal zpracovat, ačkoli na to orgán sociálně-právní ochrany dětí neměl žádný zákonný nárok, řízení bylo zahájeno, ačkoli byl návrh ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí nedostatečně specifikovaný a odůvodněný, přičemž soud jiné skutečnosti sám z vlastní činnosti nezjišťoval, soud před zahájením řízení nezkoumal, zda orgán sociálně-právní ochrany dětí před podáním návrhu činil jiné preventivní kroky, soud směšoval svůj postup, když chvíli z jeho jednání vyplývalo, že se jedná o řízení návrhové a chvíli o řízení zahájení z moci úřední, věc nebyla vyloučena k samostatnému řízení a byla nelogicky spojena s řízením o změně výživného, soud ustanovil nezletilé jako opatrovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení, a na požadavek žalobkyně o změnu opatrovníka nereagoval, soud nerespektoval omluvu žalobkyně z jednání nařízeného na den [datum], soud ignoroval závěry plynoucí z jiných rozhodnutí ve věci nezletilé, čímž řízení o výchovném opatření nedůvodně prodlužoval a za účelem již zjištěných skutečností nedůvodně uložil vypracování znaleckého posudku, z důvodu vedení zbytečně zahájeného řízení vynaložila žalobkyně značné finanční prostředky na své právní zastoupení). Žalobkyně v důsledku uvedených skutečností poukazovala na své intenzivní obavy, že jí bude z péče odebrána její jediná dcera, současně se jí velice dotklo, že soud jako možnou příčinou zdravotního hendikepu nezletilé předpokládal právě péči žalobkyně, žalobkyně navíc po celou dobu řízení trpěla intenzivní úzkostí, silnými bolestmi hlavy, problémy se spánkem, pocity beznaděje aj. Z důvodu vyčerpání musela dokonce odstoupit i z vedení bytového družstva, což zapříčinilo problémy se sousedy, nemohla se soustředit na práci a musela dokonce po dobu řízení přerušit studium na vysoké škole. Celkově žalobkyně pociťovala ze strany Městského soudu v Brně drastický zásah do svého práva na rodinný a soukromý život a nedůvěru v tento subjekt soudní moci. Soud prvního stupně výslovně nesporoval pochybení Městského soudu v Brně, která v nakládání s řízením konstatovaly i Krajský soud v Brně a Městský soud v Praze, avšak není pochyb o tom, že žalobkyně veškerou nemajetkovou újmu spojuje s vedením posuzovaného soudního řízení, jež pro ni bylo emočně velice náročné. Žalobkyně proto nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že primární a bezprostřední příčinnou její újmy byl nesprávný úřední postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí, za nějž již byla odškodněna jak finanční částkou, tak konstatováním nesprávného úředního postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ze strany několika dalších subjektů. Ostatně i odvolací soud tehdy v odškodňovacím řízení vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí jasně řekl, že dostatečným zadostiučiněním je částka [částka] za každý rok soudního řízení, které orgán sociálně-právní ochrany dětí vlastním nesprávným úředním postupem vyvolal a v němž pak musela žalobkyně čelit nedůvodnému zpochybnění jejích rodičovských kompetencí. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s tím, že podle soudu prvního stupně došlo k přetržení příčinné souvislosti, protože stejný následek (vznik újmy) vyvolala i další příčina, spočívající v tom, že řízení, s nímž žalobkyně spojuje nemajetkovou újmu, bylo vyvoláno nesprávným úředním postupem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Z původního odškodňovacího řízení je zřejmé, že Městský soud v Praze měl v úmyslu odškodnit pouze nesprávný úřední postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí, pročež si při určení výše zadostiučinění pouze„ vypomohl“ odkazem na délku následně vedeného soudního řízení, a to ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1747/2014 (Rc 67/2016) - výše zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují a pokud nelze takový případ najít, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. s případy nepřiměřené délky řízení a zadostiučinění odvodit od délky řízení). Je totiž zřejmé, že pokud by byl prokázán významný podíl na vzniklé újmě ze strany Městského soudu v Brně, jednalo by se de facto o spoluviníka, který svým vlastním jednáním újmě nepředešel a naopak újmu ještě více prohloubil. Nejde tak o dvě samostatné příčiny vzniku téže újmy, které vedou k přerušení příčinné souvislosti, protože nesprávný úřední postup orgán sociálně-právní ochrany dětí byl příčinou prvotní, bez níž by k újmě sice nedošlo, ale kdy k této prvotní příčině přistoupila okolnost další (namítaný nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně), kdy teprve obě skutečnosti dohromady znamenaly vznik újmy. V takovém případě však výše finančního zadostiučinění, kterého se žalobkyni prozatím dostalo, neodpovídá všem skutkovým okolnostem případu, protože soudy v původním odškodňovacím řízení tuto druhou a významnou okolnost do úvah o přiměřenosti výše zadostiučinění nepromítly. Co do výše přiznaného zadostiučinění nelze omezený přezkum Městskému soudu v Praze v původním odškodňovacím řízení zcela vyčítat, neboť šlo o žalobu směřující výlučně na nesprávný úřední postup orgán sociálně-právní ochrany dětí - žalobkyně tehdy předběžně uplatnila svůj nárok vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí kvůli procesní opatrnosti už dne [datum] a následně žalobou dne [datum], tedy mnohem dříve, než Městský soud v Brně řízení o uložení výchovného opatření svým usnesením ze dne [datum] ukončil. Žalobkyně proto nemohla jako spolužalovaného označit i Městský soud v Brně a doplnit tak svoji argumentaci, neboť řízení před Městským soudem v Brně nebylo v té době ještě skončeno a situace se stále vyvíjela. Nesprávný úřední postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí je tak pouze jednou z příčin, která k tvrzené nemajetkové újmě vedla. Namítaný nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně je příčinou druhou, bez níž by však k tvrzené újmě buď nedošlo vůbec, nebo v podstatně nižší míře. Namítaný nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně nebyl samostatnou příčinou vzniku vedoucí ke stejné újmě, ale pouze další významnou okolností se na újmě podílející, a proto tuto skutečnost nelze považovat za okolnost přerušující příčinnou souvislost, jak dovodil soud prvního stupně. Jeho závěr o přetržení příčinné souvislosti je proto nelogický a nepřesvědčivý. Analogicky je možno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 5112/2016-266, podle kterého lze v podmínkách nynější věci konstatovat, že za jedinou újmu nemůže nést odpovědnost výlučně orgán sociálně-právní ochrany dětí v situaci, pokud se na jejím vzniku nesprávným úředním postupem významným způsobem podílel i Městský soud v Brně. Příčinná souvislost je proto v posuzovaném případě dána i tehdy, jestliže vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek (nesprávný úřední postup orgán sociálně-právní ochrany dětí), působila i příčina další (nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně), která byla jedním z článků řetězu příčin, bez něhož by k následku nedošlo vůbec nebo sice došlo, ale s podstatně menšími dopady do sféry dotčené osoby. Náhrada nákladů za právní zastoupení v naříkaném řízení ve výši [částka] nebyla žalobkyni přiznána v řízení o uložení výchovného opatření proto, že nelze opatrovníka v řízení zavázat k náhradě nákladů řízení. Tyto náklady, zcela přiměřené a odůvodněné, by proto neměly být vyjmuty z posouzení náhrady škody v odškodňovacím řízení za nesprávný úřední postup. Odůvodněné náklady na advokáta nepochybně tuto škodu představují. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku a nahradit jí náklady před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná vyvracela důvody odvolání a navrhla, aby napaden rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 212 a § 212a a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

8. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

9. Žalobkyně uplatnila vůči žalované (státu) nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jež jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně, spočívajícího v neodůvodněném zahájení řízení o výchovném opatření, neboť jeho usnesení o zahájení řízení neobsahovalo žádné odůvodnění, orgán sociálně-právní ochrany dětí ve svém návrhu požadoval zpracování znaleckého posudku, který soud později nechal zpracovat, ačkoli na to orgán sociálně-právní ochrany dětí neměl žádný zákonný nárok, řízení bylo zahájeno, ačkoli byl návrh ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí nedostatečně specifikovaný, soud směšoval svůj postup, když chvíli z jeho jednání vyplývalo, že se jedná o řízení návrhové a chvíli o řízení zahájení z moci úřední, věc nebyla vyloučena k samostatnému řízení a byla nelogicky spojena s řízením o změně výživného, ustanovil nezletilé jako opatrovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení, nerespektoval omluvu žalobkyně z jednání nařízené na den [datum], ignoroval závěry plynoucí z jiných rozhodnutí ve věci nezletilé, čímž řízení o výchovném opatření nedůvodně prodlužoval.

10. Soud prvního stupně správným způsobem a v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, tedy úplně zjistil skutkový stav věci a skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje a z nich také při přezkoumávání rozsudku vyšel. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku přehledně vyložil, jaká ustanovení právní předpisů aplikoval a k jaké přihlížel k judikatuře vyšších soudu, avšak jeho právní posouzení odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu není správné.

11. V projednávané věci je třeba mít na zřeteli, že žalobkyně se v odškodňovacím řízení vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městské části [obec] [část obce], který pochybil při plnění svých zákonných povinností a vyvolal soudní řízení o výchovném opatření. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70Co 212/2018-165, je nepochybné, že pro žalobkyni byla zraňující situace, kdy orgán sociálně-právní ochrany dětí inicioval soudní řízení, v němž de facto zpochybnil její rodičovské kompetence, a to aniž by předtím celou situaci zkusil řešit méně zatěžujícími a věci adekvátními cestami. Žalovanou poskytnuté finanční zadostiučinění ve výši [částka] nelze považovat za plně odpovídající satisfakci, neboť se jednalo o intenzivní zásah do osobnostních práv žalobkyně, proto jí byla jako přiměřené zadostiučiněným přiznána částka [částka] za každý rok soudního řízení, které orgán sociálně-právní ochrany dětí vlastním nesprávným úředním postupem vyvolal a v němž pak musela žalobkyně čelit nedůvodnému zpochybnění jejích rodičovských kompetencí. V tomto řízení však žalobkyně uplatňuje svůj nárok na náhradu škody vůči Ministerstvu spravedlnosti, která jí měla vzniknout nesprávným postupem Městského soudu v Brně, který svým jednáním újmě nepředešel, ale naopak újmu ještě více prohloubil. Závěr soudu prvního stupně, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi škodou a postupem soudu, protože stejný následek (vznik újmy) vyvolala i další příčina, spočívající v tom, že řízení, s nímž žalobkyně spojuje nemajetkovou újmu, bylo vyvoláno nesprávným úředním postupem orgán sociálně-právní ochrany dětí, nemůže obstát.

12. Žalované lze přisvědčit, že řízení o výchovném opatření ve věci péče soudu o nezletilé dítě může soud zahájit i bez návrhu usnesením (§ 13 z. ř. s.), bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení, přičemž po existenci takových skutečností soud nepátrá, ale zjistí je kupř. z podnět orgánu sociálně-právní ochrany dětí, přičemž není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci (§ 20 z. ř. s.), předmět řízení v porovnání se sporným řízením je vymezen obecně a v průběhu řízení dojde ke zpřesnění, odvolání proti tomuto usnesení není přípustné a skončení řízení je v rukou soudu. Postup soudu v popsaném řízení se bezprostředně odrazí v jeho rozhodnutí (které lze pak napadnout opravnými prostředky). Soud vede řízení týkající se péče o nezletilé dítě až do jeho dospělosti a rozhoduje tak v mnoha situacích.

13. V daném případě Městský soud v Brně ačkoli zahájil řízení o výchovném opatření z moci úřední a podle ustanovení § 471 odst. 2 z. ř. s. měl rozhodnout s největším urychlením, nejsou-li dány důvody zvláštního zřetel hodné vydat rozhodnutí ve věci samé zpravidla do šesti měsíců od zahájení řízení, přesto vedl toto řízení od [datum] do [datum], aniž by v jeho průběhu vydal rozhodnutí ve věci samé. Skutečnosti, pro které nebylo možné uvedenou lhůtu dodržet, neuvedl v rozhodnutí o zastavení řízení. Tímto postupem Městský soud v Brně nepochybně také přispěl ke vzniku újmy žalobkyně, tudíž lze přisvědčit odvolací námitce, že úřední postup soudu nebyl správný a řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu. Na žalobkyni vzniklé újmě se tak podílel nejen postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ale i postup soudu. Při škodě způsobené více subjekty dává zákon přednost pravidlu společné a nerozdílné odpovědnosti vůči poškozenému. Skutečnost, že žalobkyně zvolila cestu podáním žaloby vůči každému ze solidárních dlužníků zvlášť, se v daném případě vzhledem k prokázaným skutečnostem podle názoru odvolacího soudu ale nevylučuje. V takovém případě však výše finančního zadostiučinění, kterého se žalobkyni prozatím dostalo, neodpovídá všem skutkovým okolnostem případu, protože soudy v původním odškodňovacím řízení tuto druhou a významnou okolnost do úvah o přiměřenosti výše zadostiučinění nepromítly.

14. O požadovaném zadostiučinění za nemajetkovou újmu nelze rozhodovat pouze mechanicky s přihlédnutím jen k délce řízení, je nutno také hodnotit i samotný předmět posuzovaného řízení, okolnosti uplatňování nároku a cíl či účel vyvolaného řízení. Odvolací soud kromě celkové délky řízení proto vzal v úvahu, že řízení mělo pro žalobkyni více než standardní význam, protože zjištěný průběh řízení důvodně mohl negativně zasáhnout její psychickou sféru a zejména důvěru v řádný a účinný postup orgánů veřejné moci, když se jednalo o řízení opatrovnické, tj. s presumovaným zvýšeným významem. Odvolací soud uzavřel, že zadostiučinění ve formě peněžitého plnění je důvodné. Nejvyšší soud přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky, a dále pak za každý další rok řízení. Jestliže posuzované řízení mělo proběhnout největším urychlením, zpravidla do šesti měsíců, potom není důvod pro krácení základní částky o jednu polovinu za první dva roky řízení, neboť smyslem krácení základní částky o jednu polovinu za první dva roky řízení spočívá v tom, že dva roky řízení lze považovat za dobu, po kterou soudní řízení obvykle může trvat. Odvolací soud tak vyčíslil základní částku ve výši [částka] za jeden rok řízení, tj. celkem [částka], a základní částku zvýšil o 10 % z hlediska zvýšeného významu řízení pro žalobkyni na [částka].

15. V případě náhrady nákladů řízení ustanovení § 31 odškodňovacího zákona stanoví, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odstavec 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odstavec 2). Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskreci nepřiznal (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II ÚS 2085/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25Cdo 2928/2006). Žalobkyně požadovala náhradu škody ve výši [částka] za vynaložené náklady za právní zastoupení, které jí nebyly v konečném rozhodnutí přiznány (ani netvrdila, že podala proti rozhodnutí o nákladech řízení opravný prostředek).

16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že náklady, jež žalobkyni vznikly, nelze požadovat po státu podle § 31 odškodňovacího zákona, neboť o nich bylo rozhodnuto. Žalobkyně nemůže žádat přiznání stejné náhrady v řízení proti státu.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a žalobkyni přisoudil částku [částka], jinak ho jako věcně správný potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

18. Výrok o zastavení řízení (výrok I.) nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

19. V souvislosti se změnou odvoláním napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy žalobkyně uplatnila v žalobě dva nároky, přičemž úspěšná byla pouze ohledně jednoho nároku na zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu, zatímco ohledně nároku na zaplacení škody byla neúspěšná, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení