31 C 162/2018-258

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 190 250 Kč a 35 000 Kč s příslušenstvím a omluvu, takto:

Výrok

I. Řízení se v části požadující konstatování omluvy pod bodem I. žaloby ve znění podání žalobkyně z 31. 12. 2019, zastavuje.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 225 250 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2 100 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou z 12. 8. 2018 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 190 250 Kč a náhrady škody ve výši 35 000 Kč s přísl. a omluvy, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně (dále jen„ městský soud“) v řízením vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), a to podle zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalobkyně uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované dne 11. 8. 2018. Žalobkyně je matkou nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum] (dále jen„ nezletilá“), která je [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizováno] [stav] Nezletilá je v péči žalobkyně. Nesprávný úřední postup shledává žalobkyně zejména v tom, že soud zahájil řízení, ačkoliv pro to nebyly dány důvody, a za opatrovníka její nezletilé dceři ustanovil orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD“), který podal návrh na zahájení řízení. Újmu žalobkyně shledává zejména ve dva roky trvajících obavách z odebrání dcery z péče a v nákladech vynaložených za právní zastoupení ve zbytečně vedeném řízení. To, že se OSPOD vůči žalobkyni dopustil pochybení, později konstatoval, jak nadřízený správní orgán, tak Veřejná ochránkyně práv, tak i Ministerstvo práce a sociálních věcí. K výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně nemajetkovou újmu v celkové výši 190 250 Kč specifikovala tak, že částku 50 000 Kč požadovala za nesprávný úřední postup Městského soudu spočívající v neodůvodněném zahájení řízení o výchovném opatření (nárok A), když soud zahájil řízení o uložení výchovného opatření usnesením z 12. 2. 2016 poté, co se na něj obrátil OSPOD s návrhem na uložení výchovného opatření, ačkoliv z návrhu bylo zcela zřejmé, že pro řízení o uložení výchovného opatření nejsou dány zákonné podmínky. Tímto nesprávným úředním postupem soudu byla žalobkyně po dva roky zcela zbytečně vytavena zpochybňování svých rodičovských kompetencí a obavám, že jí bude nezletilá odebrána z péče. Zdůraznila, že rozhodnutí o zahájení řízení neobsahuje žádné odůvodnění, ani žádný odkaz na zákonné ustanovení, podle nějž soud takové řízení zahájil. Má za to, že takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. V návrhu doručeném soudu bylo uvedeno, že dle názoru OSPOD žalobkyně svým chováním a jednáním poškozuje zájmy nezl. dcery, pro posouzení, jaké výchovné opatření je v zájmu nezletilé, je potřeba odborného posouzení a proto bylo navrženo vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie. Žalobkyně upozornila, že návrh na znalecké vyšetření rodiče za účelem uložení výchovného opatření není uveden mezi návrhy, jež může OSPOD na soud podávat, a to ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Soud zahájil vůči žalobkyni řízení o uložení výchovného opatření na základě návrhu, jenž OSPOD nebyl oprávněn podat a pokud soud zahájil řízení z moci úřední, neuvedl ve svém odůvodnění žádné důvody, proč tomu tak učinil. Částku ve výši 50 000 Kč považovala za nesprávný úřední postup spočívající v soustavném směšování postupu v řízení (nárok B), kdy v některých aspektech v řízení postupoval městský soud jako v řízení zahájeném na návrh a v jiných aspektech postupoval jako v řízení zahájeném ex-offo. Znaky nakládání s podáním jako s podmětem shledávala žalobkyně v tom, že se soud nezabýval podjatostí OSPOD. Pokud by totiž k podání přistupoval jako v návrhu, musel by podle zákona ustanovit nezletilé jiného opatrovníka, než navrhující OSPOD. V usnesení o zastavení řízení se soud vyjádřil následovně: Podáním z 11. 1. 2018 soudu doručeným téhož dne vzal kolizní opatrovník svůj návrh – správně podnět k zahájení řízení o výchovném opatření zpět. Z uvedeného je zřejmé, že soud se rozhodl k podání OSPODU přistupovat jako k podnětu. Naopak znaky nakládání s podáním jako s návrhem shledává žalobkyně v tom, že soud ve svém usnesení z 12. 2. 2016, jímž napadené řízení zahájil, neuvedl žádná vlastní zjištění, kterým by odůvodnil zahájení řízení. Vycházel pouze z podání OSPOD. Dalším znakem svědčícím pro nakládání s podáním jako s návrhem je skutečnost, že soud řízení zastavil poté, co OSPOD vzal svůj návrh zpět. Uvedeným nesprávným úředním postupem byly znásobeny obavy žalobkyně, že jí bude dcera odebrána, neboť soud se neřídil zákonem. Dále žalobkyně požadovala částku ve výši 50 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v chybném ustanovení kolizního opatrovníka, respektive v ignorování návrhů na jeho změnu (nárok C). Soud totiž za kolizního opatrovníka nezletilé určil OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení, když soud sice v usnesení o zahájení řízení ustanovil opatrovníkem nezletilé statutární město, ale k jednáním vždy docházela pouze pracovnice z Městské části [část obce], tedy z OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení. Uvedený postup je v zřejmém rozporu s § 469 odst. 2 z.ř.s., který stanoví: Opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení. Odkázala na věc Havelka proti České republice, kdy situace, že opatrovníkem dětí byl určován OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení, byl kritizován i Evropským soudem pro lidská práva. Dle žalobkyně tedy soud v rozporu se zákonem jmenoval opatrovníkem [příjmení], který vůči ní postupoval nezákonně a podal návrh na uložení výchovného opatření. Uvedený nesprávný úřední postup soudu opětovně násobil obavy žalobkyně, že jí bude odebrána dcera. Akcentovala, že z uvedeného důvodu též žádala o změnu opatrovníka, avšak o jejím návrhu nebylo rozhodnuto po celou dobu trvání řízení. Částku ve výši 13 416,50 Kč pak považovala za nesprávný úřední postup, spočívající v nerespektování omluvy žalobkyně a ignorování žádosti o odročení ze dne 26. 5. 2016 (nárok D). Jednání ve věci bylo nařízeno na 30. 5. 2016, žádosti žalobkyně o odročení uvedeného jednání nebylo vyhověno, a skutečnost, že se žalobkyně a její právní zástupce z jednání omluvili, nebyla uvedena v protokolu. Důvodem omluvy byla skutečnost, že předchozí právní zástupkyně žalobkyně odmítla v případu pokračovat, neboť z jednání o výživném se stalo řízení o uložení výchovného opatření, na které se nespecializovala. V protokolu z uvedeného jednání je naopak výslovně uvedeno, že soud bude po žalobkyni požadovat zdůvodnění její nepřítomnosti. Přitom z doručenky je patrné, že zpráva byla soudu doručena již dne 26. 5. 2016. Jako pátý nárok požadovala žalobkyně částku ve výši 13 417 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nevhodném spojení řízení o výchovném opatření s řízením o změně výživného (nárok E), když z žádného soudního rozhodnutí taková skutečnost nevyplývala. Věc šla vyvodit nepřímo pouze z toho, že byla vedena pod stejnou spisovou značkou. Žalobkyně má za to, že spojení řízení nebylo vhodné z důvodu rozdílného postavení stran v rámci jednotlivých řízení, kdy rodiče nezletilé vystupovali v protichůdném zájmu, když v řízení o výživném vystupovali v protichůdném postavení -matka versus otec, naopak chvíli zase v zájmu stejném, když nesouhlasili s řízením o výchovném opatření a s navrhovanými postupy kolizního opatrovníka. Žalobkyně měla zmatek v tom, co se bude na kterém jednání probírat. Často se z tohoto důvodu nemohla ani na soudní jednání řádně připravit, když řada rozhodnutí či písemností soudu byla chybně označována. Namítala, že usnesení soudu o spojení věcí nemohla napadnout opravným prostředkem, a to jednak z důvodu, že soud uvedené usnesení vůbec nevydal a dále z důvodu, že na základě judikatury se jedná o usnesení, kterým se upravuje pouze vedení řízení a odvolání tak není přípustné. Konečně jako poslední nárok z nemajetkové újmy požadovala částku ve výši 13 416,50 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nerespektování dostupných informací (nárok F), neboť městský soud ignoroval závěry, k nimž dříve dospěl Krajský soud v Brně jako odvolací soud v řízení o výživném ve svém rozsudku z 11. 11. 2014 č.j. [spisová značka], v němž uvedl, že nezletilá trpí zdravotními problémy, jež mají svůj původ v jejím předčasném narození. Z celkového kontextu otázek zadaných znalci a vedení řízení poté vyplývalo, že soud shledává možná pochybení ve stavu k výchově nezletilé právě na straně žalobkyně v pozici matky. Všechny tyto okolnosti opětovně prohloubily obavy žalobkyně, že jí bude její jediná dcera odebrána. Konečně žalobkyně požadovala náhradu škody ve výši 35 000 Kč, když se v řízení o uložení výchovného opatření nechala zastoupit advokátem. Náklady za právní zastoupení nebyly žalobkyni v konečném rozhodnutí přiznány a vznikly toliko jen z důvodu právního zastoupení v bezdůvodně zahájeném řízení o uložení výchovného opatření. Závěrem uvedla, že na základě nesprávného úředního postupu soudu skutečně zažívala intenzivní obavy, že soud nařídí ústavní výchovu nezletilé. Trpěla pocitem intenzivní úzkosti, silnými bolestmi hlavy, problémy se spánkem, pocity beznaděje. Obávala se vyhledat odbornou péči z obavy, že by uvedené bylo použito proti ní. Z důvodu táhlého soudního řízení, které ji vyčerpávalo, žalobkyně též odstoupila z vedení [anonymizována dvě slova]. Z důvodu časové náročnosti soudního sporu musela též přerušit studium vysoké školy. Žalobkyně je přesvědčena, že újma musí kompenzovat i skutečnost, že pocit ohrožení trval po značnou dobu. Doplnila, že v jejím případě došlo k ohrožení zásahu do práva na soukromí a rodinný život, když na základě uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že přiměřenou kompenzací újmy je částka alespoň 250 Kč na den. Ohrožení žalobkyně odebráním dcery z důvodu nesprávného úředního postupu trvalo od zahájení řízení 12. 2. 2016 do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, tj. do 14. 3. 2018. Tedy 761 dní. V neposlední řadě žalobkyně po žalované požadovala ještě omluvu a dále sdělení, jaká opatření byla a budou přijata, aby se podobné jednání už ze strany žalované neopakovalo. S upozorněním na nevykonatelnost takového výroku žalobkyně vzala podáním z 27. 12. 2018 žalobu částečně zpět a usnesením zdejšího soudu z 18. 3. 2019 bylo řízení v části požadující sdělení žalované, jaká opatření byla a budou přijata, aby se podobné jednání už neopakovalo, zastaveno. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 10. 4. 2019.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 23. 4. 2019 uvedla, že u ní žalobkyně dne 11. 8. 2018 uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 35 000 Kč a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 190 250 Kč, vše ve smyslu OdpŠk, přičemž obě tyto újmy jí měly vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně v řízení sp. zn. 23 P 64/2012. Konstatovala, že skutečnost, že soud zahájil na základě podmětu řízení z moci úřední, nemůže být nesprávným úředním postupem, když řízení lze zahájit i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit na návrh. Namítala-li žalobkyně, že v usnesení o zahájení řízení absentuje odůvodnění, poukázala žalovaná na znění § 169 odst. 2 o. s. ř. podle kterého některé usnesení odůvodnění obsahovat nemusí. Pokud jde o zastavení namítaného řízení, má za to, že soud zastavil řízení z důvodu, že již neshledal existenci veřejného zájmu na něm, v čemž hrály jistě velkou roli znalecký posudek doručený soudu 12. 12. 2017. Stran namítaného nesprávného úředního postupu spočívajícího v ustanovení opatrovníka nezletilé [příjmení], od kterého vzešel podnět k zahájení řízení, odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1391/12, proto nelze ani za této situace dovozovat, že by OSPOD byl nezpůsobilý řádně zastupovat zájmy dětí. Konečně jde-li o nárok na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení, o těchto nákladech bylo rozhodnuto v usnesení, jímž soud řízení na nařízení výchovného opatření končil. Náhrada škody je tak ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk vyloučena. Upozornila, že žalobkyně stejným způsobem popisovala svou nemajetkovou újmu v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy také vystupovala jako žalobkyně a nárokovala náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu OSPOD. Žalovaná uvedla, že nemajetková újma, která žalobkyni vznikla je toliko ve vztahu v příčinné souvislosti k nesprávnému úřednímu postupu OSPOD a nikoliv městského soudu.

3. Žalobkyně v replice ze 7. 5. 2021 uvedla, že je nepřijatelný výklad, že stát zahájení řízení nemusí odůvodňovat, neboť se jedná o závažný zásah státu do práv jednotlivce. Dále z usnesení o zastavení naříkaného řízení plyne, že byť soud dle svého vyjádření má původní podání OSPOD jako podnět, přistupuje k němu reálně jako k návrhu, neboť konstatuje, že odpadá důvod pro vedené řízení, a proto jej zastavuje. Zopakovala, že OSPOD v přímém rozporu se zájmem nezletilé požadoval její umístění do [anonymizována dvě slova] a lze si tak jen stěží představit, že by v posuzovaném řízení najednou objektivně hájil nejlepší zájem nezletilé. Uvedla, že podstatou žaloby je skutečnost, že soud bez jakéhokoliv důvodu zahájil, a po dlouhou dobu vedl řízení, které mělo závažný dopad na život žalobkyně a její dcery. V podání z 16. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět i pod bodem I. žaloby, a to v části návrhu na konstatování omluvy, a to ve verzi omluvy vyplývající z podání žalobkyně z 31. 12. 2019, když žalobkyně dospěla k závěru, že s ohledem na skutkové okolnosti, se pouhé konstatování porušení jejích práv Městským soudem v Brně, nejeví jako dostatečné zadostiučinění, proto soud řízení pro částečné zpětvzetí žalobkyně zastavil (výrok I.), a to ve smyslu ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř.

4. Při jednání soudu dne 14. 7. 2021 žalovaná vznesla námitku promlčení, a to ohledně nároků B-E na náhradu nemajetkové újmy, když měla za to, že žalobkyně již před uplatněním nároku v mnohem dřívější době věděla, kdo škodu způsobil a kdo za ni odpovídá.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 16Co 334/2018-929 z 19. 12. 2018 soud zjistil, že matka nezletilé, zdejší žalobkyně, napadla odvoláním usnesení Městského soudu v Brně, kde namítala, že návrh na výchovné opatření byl ze strany Orgánu sociálně právní ochrany dětí vyvolán nedůvodně, návrh byl podán neopodstatněně, nezákonně a nikoliv v zájmu nezletilé. Matka v odvolání namítala, že není spravedlivé, aby z důvodu šikanózního návrhu byla nucena nést náklady na zajištění důkazu a náklady právního zastoupení. Z odůvodnění usnesení se podává, že Městský soud v Brně chybně vyhodnotil podání OSPODu z 10. 2. 2016 jako podnět a řízení o výchovném opatření zahájil z moci úřední svým usnesením z 12. 2. 2016 přesto, že z obsahu podání OSPODU je zjevné, že šlo o návrh na zahájení řízení a řízení tak mělo být vedeno jako návrhové. Krajský soud v Brně odkázal na § 24 z. ř. s. podle kterého soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoliv šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud konstatoval, že byla naplněna druhá podmínka, a to zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když návrh OSPOD vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, avšak nebyla naplněna první podmínka, a to že by se jednalo o svévolné uplatňování práva, když úmysl OSPODu přivodit matce závažnější újmu podle odvolacího soudu prokázán nebyl a proto žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení nemá.

7. Z čestného prohlášení žalobkyně z [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že zahájení řízení o výchovném opatření bylo doručeno její tehdejší advokátce v rámci řízení o výživném. Netušila, proč bylo toto řízení zahájeno, co má dělat. Usnesení postrádalo jakékoliv zdůvodnění. Byl přiložen návrh OSPOD, avšak z tohoto návrhu se nepodávalo nic, co by zdůvodňovalo zahájení takového řízení. Na OSPOD podala žalobkyně stížnost, nakonec se ukázalo, že stížnost byla důvodná. Žalobkyně trpěla obrovskými bolestmi hlavy, velkým stresem, špatně jedla, nemohla spát. Normálně fungovat v zaměstnání.

8. Z rozhodnutí o přerušení studia z 21. 9. 2016 se podává, že [škola] [anonymizována dvě slova] [ulice] v [obec] vyhověla žádosti žalobkyně o přerušení studia a na dobu od 21. 9. 2016 do 12. 2. 2017 jí studium přerušila.

9. Z rozhodnutí o prodloužení přerušení studia z 3. 2. 2017 se podává, že [škola] [anonymizována dvě slova] [ulice] v [obec] vyhověla žádosti žalobkyně a prodloužila přerušení studia na období od 13. 2. 2017 do 31. 8. 2017.

10. Z dokumentu datovaného 13. 5. 2016 adresovanému Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] se podává, že žalobkyně odstupuje z výkonu funkce ve výboru z osobních důvodů ke dni 14. 5. 2016.

11. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] z 23. 8. 2018 vyplývá, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40 000 Kč jako nemajetkové újmy, jíž utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu OSPOD ÚMČ [obec] [část obce], který pochybil při plnění svých zákonných povinností a vyvolala soudní řízení o výchovném opatření. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že nelze pochybovat o tom, jak zraňující pro zdejší žalobkyni byla situace, kdy OSPOD inicioval soudní řízení, v němž de facto zpochybnil rodičovské kompetence zdejší žalobkyně, a to aniž by předtím celou situaci zkusil řešit méně zatěžujícími a věci adekvátními cestami. Městský soud v Praze dále konstatoval, že z obsahu spisu napadaného řízení vyplývá, že OSPOD podal návrh na nařízení výchovného opatření nikoliv podnět k zahájení řízení, jak s tímto návrhem naložil soud. Vznik nemajetkové újmy na straně zdejší žalobkyně měl odvolací soud za zjištěný. Žalovaná poskytla žalobkyni finanční zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, jež nepovažoval odvolací soud za plně odpovídající satisfakci, neboť se jednalo o intenzivní zásah do osobnostních práv žalobkyně, proto podle názoru odvolacího soudu jí bylo přiměřeným zadostiučiněným částka 10 000 Kč za každý rok soudního řízení, které OSPOD vlastním nesprávným úředním postupem vyvolal, a v němž pak musela žalobkyně čelit nedůvodnému zpochybnění jejích rodičovských kompetencí. Pokud jde o nárok na náhradu škody 30 000 Kč, kterou žalobkyně v uvedeném řízení požadovala jako náhradu majetkové škody, která jí vznikla vynaložením nákladů na právní pomoc, tuto soud neshledal důvodnou, když o nákladech právního zastoupení žalobkyně v řízení o návrhu OSPOD na nařízení výchovného opatření bylo soudem rozhodnuto v usnesení, jímž soud řízení končil. Proto již není možné, aby o téže otázce rozhodoval soud nyní znovu v jiném řízení.

12. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyni jako odběrateli bylo fakturováno za právní zastoupení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] advokátem 5 000 Kč.

13. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyni byla fakturována částka 30 000 Kč, a to za právní služby ve věci nezl. [jméno] na základě plné moci z 23. 5. 2016 advokátem [jméno] [příjmení].

14. Ze sdělení veřejného ochránce práv z 8. 11. 2017 se podává, že veřejný ochránce práv dospěl k názoru, že OSPOD ve výše uvedených bodech pochybil, když před podáním návrhu soudu s žalobkyní nijak nekomunikoval, neprojednal důvody podání takového návrhu, nevyužil žádného z preventivních ani výchovných opatření.

15. Z usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] se podává, že se zahajuje řízení o výchovné opatření u nezletilé [jméno], a výrokem dva bylo rozhodnuto, že opatrovníkem nezletilé [jméno] se jmenuje statutární město Brno, Orgán sociálně právní ochrany dětí.

16. Z návrhu na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z 10. 2. 2016 doručeném Městskému soudu v Brně 11. 2. 2016 se podává, že OSPOD navrhl zahájení řízení o nařízení výchovného opatření, když dle jejich názoru matka svým chováním a jednáním poškozuje zájmy nezletilé dcery.

17. Z usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] se podává, že řízení o výchovném opatření u nezl. [jméno] se zastavuje, a výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Při šetření způsobu stížnosti z 15. 12.2016 Magistrátu města Brno, konstatoval, že sociální pracovnice použila možnosti podat k soudu návrh na nařízení výchovného opatření, aniž by tento návrh byl dostatečně odůvodněný objektivními okolnostmi případu, aniž by se před podáním návrhu pokusila situaci řešit aktivně za užití jiných vhodnějších a přiměřenějších prostředků. Stížnost žalobkyně byla shledána zcela důvodnou.

19. Další provedené důkazy soud blíže nehodnotil, když skutková zjištění z nich vyplývající, shledal pro věc nadbytečným.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, podle písm. b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 13 odst. 1 věta první OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31 odst. 1 OdpŠK náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

27. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

29. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 11. 8. 2018, což bylo mezi účastníky nesporným.

30. Žalovaná, poté, co soud vyzval žalobkyni, aby konkretizovala nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně a aby přesně specifikovala a vyčíslila nemajetkovou újmu, která jí byla tím kterým dílčím pochybením soudu způsobena, vznesla námitku promlčení, a to stran 5 ti nároků na náhradu nemajetkové újmy (nároky označené jako B-F). Soud tuto námitku neshledal opodstatněnou, když ve shodě s žalobkyní má za to, že vědomost o své celkové újmě mohla mít žalobkyně teprve tehdy, kdy bylo dané řízení definitivně ukončeno (srovnej nález Ústavního soudu z 27. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 774/18). Z uvedeného rozhodnutí se podává, že od dotčené osoby nelez spravedlivě požadovat, aby ještě v průběhu neukončené újmy, průběžně vyhodnocovala, zda je již tato újma ustálena a by v pochybnostech uplatňovala více nároků jednotlivě. Posuzované řízení pravomocně skončilo 14. 3. 2018 a žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy a nárok na náhradu škody uplatnila dne 11. 8. 2018, soud tudíž ve smyslu ustanovení § 32 OdpŠk nárok žalobkyně promlčeným neshledal, když žalobkyně u žalované uplatnila celou žalovanou částku a později byla jen soudem vyzvána, aby nemajetkovou újmu specifikovala za každý tvrzený nesprávný úřední postup samostatně.

31. Odškodňovací zákon rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Při rozlišení mezi těmito dvěma odpovědnostními tituly je třeba vycházet z toho, že nesprávný úřední postup představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí.

32. Jako u každého odpovědnostního vztahu, i v případě odškodňovacího zákona je pro naplnění objektivní odpovědnosti státu nutné, aby došlo k současnému splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody/nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nimi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem tohoto nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a je-li doloženo, že nebýt nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Příčinná souvislost je jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věcí adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1222/2012). K přetržení (přerušení) příčinné souvislosti pak dochází tehdy, jestliže okolnost, jež příčinnou souvislost přerušuje, působí jako samostatná příčina vzniku téže újmy a je způsobilá vyvolat stejný následek, jenž nastal působením prvotní příčiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1457/2008 nebo sp. zn. 25 Cdo 5819/2017).

33. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, byl v projednávané věci shledán předpoklad odpovědnosti za škodu, a to existence újmy, když soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že vedení řízení o nařízení výchovného opatření, v němž byly de facto zpochybněny její rodičovské kompetence, bylo pro žalobkyni velmi zraňující, trpěla bolestmi hlavy, stresem, měla problémy se spaním, jež nakonec vedly i k rozhodnutí žalobkyně přerušit na určitou dobu studium a odstoupit z funkce v bytovém družstvu. Vznik nemajetkové újmy má tak zdejší soud za prokázaný, neboť ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 11. 11. 2015 sp. zn. 30 Cdo [číslo] by vedení citovaného řízení úkorně vnímala jakákoliv osoba ve stejném postavení. Avšak soud nemá za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem městského soudu a vzniklou újmou. Bez toho, aniž by soud blíže hodnotil, zda byl též naplněn předpoklad odpovědnosti státu, jde-li o tvrzený nesprávný úřední postup městského soudu, když pokud jde např. o nárok A, bylo již jak Krajským soudem v Brně, tak Městským soudem v Praze, konstatováno, že městský soud pochybil, pokud vyhodnotil návrh OSPOD na zahájení řízení z 10. 2. 2016 jako podnět a řízení bez dalšího zahájil z úřední činnosti, není pochyb, že žalobkyně veškerou nemajetkovou újmu spojuje s vedením posuzovaného řízení, jež bylo pro ni emočně velice náročné, neboť se po celou dobu intenzivně obávala, že by jí mohla být odebrána z péče jediná dcera (podání žalobkyně ze 7. 5. 2021, jednání soudu 10. 12. 2021). Soud, aniž by chtěl jakkoliv bagatelizovat újmu, jež žalobkyni napadeným řízením vznikla, ostatně, jak uvedeno výše, soud má vznik nemajetkové újmy za prokázaný, je přesvědčen, že primární a bezprostřední příčinnou újmy žalobkyně je nesprávný úřední postup OSPOD, za nějž však již byla zdejší žalobkyně odškodněna. Soud má za to, že žalobkyně byla jednak odškodněna konstatováním nesprávného úředního postupu OSPOD (Veřejný ochránce práv, Magistrát města Brno, Ministerstvo práce a sociálních věcí), tak i relutární formou, kdy žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, přičemž odvolací soud ve svém rozhodnutí ([číslo jednací]) uvedl, že se jednalo o intenzivní zásah do osobnostních práv žalobkyně a podle něj je přiměřeným zadostiučiněním částka 10 000 Kč za každý rok soudního řízení, které OSPOD vlastním nesprávným úředním postupem vyvolal a v němž pak musela žalobkyně čelit nedůvodnému zpochybnění jejích rodičovských kompetencí. V tomto konkrétním případě tedy došlo dle soudu k přetržení příčinné souvislosti, protože stejný následek (vznik újmy) vyvolala i další příčina, spočívající v tom, že řízení, s nímž žalobkyně spojuje nemajetkovou újmu, bylo vyvoláno nesprávným úředním postupem OSPODu, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Jde-li o nárok na náhradu škody představující náklady na právní zastoupení žalobkyně v posuzovaném řízení, ani tento soud neshledal důvodný. O nákladech právního zastoupení žalobkyně v naříkaném řízení na nařízení výchovného opatření bylo soudem rozhodnuto v konečném rozhodnutí, není proto možné, aby soud o téže otázce rozhodoval nyní znovu v jiném řízení a proto soud žalobu i v části nároku na náhradu škody ve výši 35 000 Kč s odkazem na ust. § 31 OdpŠk zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč za vyjádření k žalobě, 3x příprava na jednání a 3x účast na jednání soudu 11. 5., 14. 7. a 10. 12. 2021 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok III.).

Poučení