28 Co 119/2024 - 841

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku III. co do částky [částka] týkající se vnosů žalobkyně na úhradu úvěru u [právnická osoba]., zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadeném výroku II. a v napadené části výroku III. co do částky [částka] tak, že se zamítá návrh žalobkyně na vypořádání jejího vnosu ve výši [částka] na úhradu úvěru reg. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] u [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., a dále tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů [částka] do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku; v napadeném výroku I. a v napadené části výroku III. co do částky [částka] se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit každý na náhradě nákladů řízení státu České republice za řízení před soudem prvního stupně [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu [adresa]-západ.

Odůvodnění

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně dům č. p. 955 stojící na pozemku p. č. st. 723 v k. ú. [adresa], obci [adresa], zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ na LV č. [hodnota] (dále jen „dům“, výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů 2 055 963 od čtyř měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně na vypořádání vnosů z výlučného majetku žalobkyně ve výši [částka] a ve výši [částka] (výrok III.), zamítl návrh žalovaného na vypořádání movitých věcí a vnosu ve výši [částka] (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), a že žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu [adresa]-západ každý nákladů řízení státu v celkové výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobkyně, která se domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků. Do vypořádání zahrnula dům (který navrhla přikázat do svého vlastnictví, neboť stojí na pozemku v jejím výlučném vlastnictví), závazek vůči [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (dále i jen „závazek“) a vnosy ze svého majetku do společného jmění manželů (konkrétně do výstavby domu) ve výši [částka] a [částka]. Žalobkyně dále tvrdila, že za trvání manželství na sebe účastníci společně převzali řadu dluhů, které ona hradila a hradí ze svých prostředků, a rovněž tyto částky požaduje vypořádat jako vnosy. Konkrétně takto zaplatila na shora uvedený závazek [částka], [částka] na úhradu úvěru u [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., [částka] na úhradu úvěru u Wüstenrot stavební spořitelny a. s. a [částka] na úvěr u [právnická osoba]., z čehož požaduje vypořádat jen 2/3, tj. [částka]. Žalobkyně dále navrhla, aby vypořádání bylo provedeno disparitním způsobem v poměru 60:40 v její prospěch. Požadavek odůvodnila chováním žalovaného, který se po opuštění společné domácnosti v roce 2014 přestal jakkoliv podílet na zaplacení společných dluhů, a za trvání soužití se výrazně menší měrou podílel na péči o děti a rodinnou domácnost.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval argumentací žalovaného, který souhlasil s vypořádáním domu i s jeho přikázáním žalobkyni. Nesporoval ani existenci žalobkyní uvedených dluhů účastníků, vyjma závazku z úvěru vůči [právnická osoba]., který není podle jeho názoru součástí jejich zaniklého společného jmění. Z něj získané finanční prostředky byly totiž v celém rozsahu použity pro bratra žalobkyně [jméno FO]. Nad rámec návrhu žalobkyně požadoval žalovaný vypořádání movitých věcí představujících vybavení domu. Žalovaný dále uznal vnos žalobkyně ve výši [částka], vnos ve výši [částka] sporoval s tím, že takovými prostředky žalobkyně nedisponovala.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství účastníků, uzavřené [datum], bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [adresa]-západ č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum]. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], na kterém stojí dům. Současná obvyklá cena domu činí [částka]. Žalobkyně je výlučným vlastníkem dalších pozemků na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající uzavřela s [jméno FO] jako kupujícím dne [datum] kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem – pozemkům p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za kupní cenu [částka]. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] pak žalobkyně prodala manželům Sedláčkovým nemovité věci zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši [částka]. Rovněž bylo prokázáno, že elektronickým platebním rozkazem vydaným Okresním soudem [adresa]-západ dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]-[Anonymizováno], bylo účastníkům uloženo zaplatit společnosti Wüstenrot – stavební spořitelna a. s. společně a nerozdílně částku [částka] s příslušenstvím nebo podat proti platebnímu rozkazu odpor. Řízení bylo následně zastaveno usnesením ze dne [datum] na základě zpětvzetí žaloby pro zaplacení dlužné částky, účastníkům byla zároveň uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně [částka]. Z účtu matky žalobkyně bylo na úhradu dluhu u [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. zaplaceno [částka]. Taktéž bylo prokázáno, že žalobkyně, žalovaný a [jméno FO] uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba]., smlouvu o úvěru reg. č. [hodnota] na částku [částka] za účelem vypořádání spoluvlastnických a dědických nároků, poskytnutý úvěr se zavázali splácet pravidelnými měsíčními splátkami jistiny a úroků. Úvěr byl vyplacen v plné výši na účet vedený na jméno žalobkyně. Podklady pro poskytnutí úvěru již nejsou u banky pro odstup času k dispozici. Rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jako dlužníci uzavřeli [datum] s [právnická osoba] bankou, a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru na částku [částka], závazek byl zcela uhrazen v srpnu 2022. Žalobkyně jako dlužník a žalovaný jako spoludlužník dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze stavebního spoření s [právnická osoba] spořitelnou, a. s. na částku meziúvěru [částka] a úvěru [částka]. Žalobkyně dále jako jeden ze tří vydlužitelů (společně s [jméno FO], narozeným [adresa] [jméno FO], narozeným [Anonymizováno]) uzavřela [datum] s [tituly před jménem] [jméno FO] jako zapůjčitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které byla zapůjčena částka [částka], úrok ze zápůjčky byl sjednán pevnou částkou [částka]. Rovněž bylo prokázáno, že na životní pojištění žalovaného vedeného u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (dále jen „životní pojištění žalovaného“) bylo do [datum] zaplaceno celkem [částka], pojistné plnění bylo vyplaceno ve výši [částka]. Taktéž bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na [Jméno žalobkyně], účet č. [č. účtu] je veden na [jméno FO], stejně jako účet č. [č. účtu], účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je veden na [Jméno žalobkyně], účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na [jméno FO], účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je veden na [Jméno žalovaného] stejně jako účet č. [č. účtu]. Ze svých účtů, prostřednictvím účtu syna účastníků [jméno FO] i v hotovosti poskytovala za trvání manželství účastníků i po jeho rozvodu matka žalobkyně žalobkyni finanční prostředky na úhradu dluhů účastníků, jednalo se o částky po rozvodu celkem ve výši cca [částka]. Také bylo zjištěno, že [právnická osoba], obvodní oddělení [adresa], odevzdala Obecnímu úřadu [adresa] k projednání přestupku věc [Jméno žalovaného] pro podezření, že měl [Jméno žalobkyně] obtěžovat konkrétně popsanými skutky, zejména prostřednictvím obtěžujícího volání na její telefonní číslo, zasíláním výhružných a vulgárních SMS zpráv a e-mailů a všemožnými tvrzeními a schválnostmi v ní vzbuzoval falešnou obavu o jejich rodinu, především o život a zdraví jejich dcery, její i jeho samého, dále že měl při hádce žalobkyni udeřit pěstí do kyčle a jiný den chytit pod krkem a přitisknout na vozidlo, čímž se měl dopustit přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Rovněž bylo prokázáno, že se žalovaný po opuštění rodinné domácnosti přestal podílet na úhradě dluhů účastníků, žalobkyně je platila z výtěžku prodeje svého výlučného majetku a za pomoci své rodiny. Rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně investovala do stavby domu ze svých prostředků získaných z prodeje její nemovitosti částku [částka], dům byl zkolaudován v roce 2006, chyběla fasáda a dokončovací práce. Konečně bylo prokázáno, že materiál YTONG, který zbyl ze stavby domu, koupil [jméno FO], množství materiálu a cenu si již nepamatuje.

5. Soud prvního stupně naproti tomu neměl za prokázané, že žalobkyně ze svých výlučných prostředků použila na výstavbu domu částku [částka]. Dále neměl soud prvního stupně za prokázané, jakým způsobem byly použity prostředky získané z úvěru od [právnická osoba]., respektive že to bylo v souladu s tvrzeními žalobkyně, tj. že z úvěru byl cca [částka] poskytnut jako bezúročná půjčka jejímu bratrovi a ve zbývající části byly prostředky použity na dům, doplatek leasingu v částce cca [částka] za automobil účastníků a na další potřeby jejich rodiny.

6. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z. Uzavřel, že jediným aktivem zaniklého společného jmění manželů účastníků je dům, jehož současná obvyklá cena činí [částka], přičemž soud prvního stupně shledal důvody pro jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně. Co se týče účastníky požadovaných vnosů, soud prvního stupně měl za to, že není dán ani nárok žalobkyně na vypořádání částky [částka], ani nárok žalovaného na vypořádání částky [částka], proto je zamítl. Soud prvního stupně považoval za nedůvodný i požadavek žalobkyně na vypořádání částek zaplacených z jejích výlučných prostředků na úhradu dluhu u [právnická osoba]., proto zamítl žalobu i co do částky [částka]. Smlouvu o úvěru totiž posoudil jako simulovaný úkon zastírající skutečný důvod čerpání úvěru – úhradu dluhů bratra žalobkyně, takže na prostředky žalobkyně a její rodiny použité na zaplacení tohoto dluhu nelze, s odkazem na § 6 a § 8 o. z., hledět jako na vnos. Naproti tomu soud prvního stupně zahrnul do vypořádání žalobkyní požadované vnosy ve výši [částka] do stavby domu a [částka] zaplacených z výlučných prostředků žalobkyně (respektive z darů poskytovaných jí její matkou) na úhradu společných závazků účastníků, konkrétně v částce [částka] na úvěr u [právnická osoba] spořitelny, a. s., v částce [částka] na dluh u Wüstenrot – stavební spořitelny a. s. a v částce [částka] na dluh u [právnická osoba] banky, a. s. Dále soud prvního stupně uvedl, že u vnosu do stavby domu byla „formou disparity představující navýšení vnosu na 143 %, tedy na částku [částka], určitým způsobem zohledněna i tzv. valorizace ve smyslu § 742 odst. 2 o. z.“. Soud prvního stupně následně provedl propočet shora uvedených částek s výsledkem „hodnoty k vypořádání“ [částka]. Soud prvního stupně dále přistoupil k disparitnímu vypořádání v poměru 60:40 ve prospěch žalobkyně, které v návaznosti na to uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů 40 % z uvedené částky, tj. [částka]. Důvody pro disparitu spatřoval soud prvního stupně v morálně nevyhovujícím chování žalovaného za trvání manželství spočívajícím v jednání šetřeném [právnická osoba] a také v jeho postoji ke společným závazkům účastníků v době po opuštění společné domácnosti, kdy byl zcela pasivní, což vedlo k navýšení dluhů o náklady nalézacího i exekučního řízení a o úroky z prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když podle jeho názoru „nelze hovořit o převážném úspěchu ve věci, neboť každému z účastníků se dostane poloviny společného majetku“.

8. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady kalkuloval jako součet částek vyplacených z rozpočtových prostředků ve výši [částka] na svědečném a [částka] na znalečném. Každému z účastníků byla uložena povinnost zaplatit jejich , tj. [částka].

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalobkyně, a to výslovně proti výrokům II., V. a VI. a dále proti výroku III. v části týkající se vnosu ve výši [částka], když nesouhlasila především s tím, že soud prvního stupně nevypořádal její vnos ve výši [částka]. Namítala, že smlouva o úvěru uzavřená s [právnická osoba]., nebyla simulovaným právním úkonem, jednalo se o společný závazek účastníků, když účastníkem smlouvy o úvěru byl ze své vůle i žalovaný a takto získané finanční prostředky byly mimo jiné spotřebovány ve prospěch rodiny, např. na úhradu splátky společnosti Autoúvěr, a.s. ve výši [částka] a na další jejich potřeby, jak bylo v řízení před soudem prvního stupně podle jejího názoru prokázáno výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO] a i žalobkyně jako účastnice řízení. Pro bratra žalobkyně byla použita pouze částka [částka], kterou on také splatil. Ve výsledku žalobkyně požadovala, aby byla shora uvedená částka vnosu promítnuta do vypořádání a v návaznosti na to odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně.

10. Rozsudek soudu prvního stupně, a to jeho výroky II. a V., napadl včas podaným odvoláním i žalovaný. Namítal, že se soud prvního stupně nesprávně vypořádal s žalobkyní tvrzenými vnosy, jež zahrnul do vypořádání, stejně tak jako s otázkou disparitního vypořádání a valorizací vnosu [částka]. K těmto otázkám nebylo podle názoru žalovaného provedeno dokazování, respektive z provedených důkazů a z obsahu spisu nevyplývá nic, co by podporovalo závěry přijaté soudem prvního stupně. Žalovaný proto ve výsledku navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že bude zohledněn pouze vnos [částka] bez jakéhokoliv navýšení a podíly účastníků budou stejné.

11. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.

12. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobkyně tak, že není důvodné. Soud prvního stupně se správně vypořádal s otázkou hodnocení požadavku žalobkyně na zohlednění částky [částka] jako nedůvodného. Navíc, pokud žalobkyně v návaznosti na zahrnutí této částky do vypořádání požaduje po žalovaném zaplacení sumy cca [částka] na vyrovnání podílů, jedná se podle názoru žalovaného o požadavek odporující dobrým mravům.

13. Žalobkyně v odvolacím řízení uvedla, že její vnos ve výši [částka] byl vynaložen na výstavbu základové desky domu, včetně přípravných a výkopových prací, a dále na výstavbu hrubé stavby, konkrétně obvodových zdí z pálených cihel. Konkrétně byly za uvedenou sumu pořízeny betonové směsi, železné armatury, tvárnice, vibrační deska, izolace, železné kari sítě a pálené cihly a rovněž byla zaplacena práce zedníku panu Ulčovi celkem ve výši [částka], bagristovi panu [jméno FO] celkem ve výši [částka] a dále řidiči nákladního automobilu za přivezení materiálu ve výši [částka].

14. Žalovaný v odvolacím řízení uvedl, že podle jeho názoru byla částka [částka] investována do výstavby příjezdové cesty k domu v délce cca 150 m a veškerých s tím souvisejících prací a potřebného materiálu, dále do projektu přípojky plynu a do zhotovení přípojky elektřiny.

15. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že žalobkyně v žalobě mimo jiné uvedla, že se domáhá vypořádání vnosu ze svých výlučných prostředků na úhradu závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba]. Na tento dluh bylo celkem zaplaceno [částka], jako svůj vnos však žalobkyně požaduje vypořádat pouze částku [částka], jakožto 2/3 z uvedené sumy. Shodný návrh žalobkyně zopakovala i v podání ze dne [datum]. Žalobkyně také v podání ze dne [datum] navrhla, aby z titulu jejího vnosu na úhradu závazku vůči [právnická osoba]., byla dále vypořádána částka [částka], kterou zaplatila ze svých výlučných prostředků v době po rozvodu manželství účastníků. V žalobě žalobkyně dále tvrdila, že jedním ze zdrojů úhrady závazku vůči [právnická osoba]., byla částka ve výši [částka], získaná ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní jako dlužníkem a [právnická osoba], a.s., jako věřitelem, dne [datum]. Ze spisu se taktéž podává, že podle shodných tvrzení účastníků se žalovaný odstěhoval z rodinné domácnosti vedené v domě v září roku 2014 a od té doby nezaplatil na jakýkoliv v této věci řešený závazek ničeho. Konečně se podává, že žalobkyně v průběhu řízení označila jako důvod pro disparitní vypořádání také jednání žalovaného šetřené [právnická osoba].

16. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu (viz níže) podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je odvolání žalobkyně částečně důvodné, odvolání žalovaného pak nikoliv.

17. Odvolací soud nejprve uvádí, že byť oba účastníci výslovně napadli pouze výroky II. a V. a žalobkyně také shora uvedenou část výroku III. a výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud přezkoumal i výrok I. Pakliže byl totiž napaden výrok II. o výši částky na vyrovnání podílů, je třeba přezkoumat veškeré položky, z jejichž cen a způsobu vypořádání taková částka vychází. Zamítavý výrok IV. a část zamítavého výroku III. ve vztahu k částce žalobkyní uplatněného vnosu ve výši [částka] nebyly dotčeny odvoláním a samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu jsou výroky závislými na rozhodnutí ve věci samé (§ 206 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.), odvolací soud proto v návaznosti na změnu rozsudku soudu prvního stupně v meritu věci o těchto nákladech řízení před soudem prvního stupně znovu rozhodl.

18. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (viz odstavec 4. odůvodnění), na která pro stručnost odkazuje, vyjma zjištění o valorizované částce vnosu žalobkyně uplatněného ve výši [částka], o okolnostech uzavření smlouvy o úvěru s [právnická osoba]., o způsobu použití takto získaných prostředků a o úhradě dluhu z tohoto úvěru. Odvolací soud dále nevychází ze zjištění soudu prvního stupně o výši částky zaplacené žalobkyní z jejich výlučných prostředků na dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] bankou, a. s., a o době a výši částky naspořené na životním pojištění žalovaného a o způsobu jejího použití. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení, viz níže.

19. Odvolací soud zopakoval dokazování výslechem svědka [jméno FO] mladšího, bratra žalobkyně. Z jeho výpovědi bylo zjištěno, že úvěr u [právnická osoba]., byl vzat „aby se sehnaly peníze“, iniciativa vzešla od žalobkyně, její rodina potřebovala peníze na dům a na „provoz“. Peníze potřeboval i svědek. Smlouva o úvěru byla uzavřena po dohodě s rodinou [jméno FO] s tím, že část finančních prostředků použije svědek. O tomto nejprve jednal s žalobkyní, ta to probírala s žalovaným, který nejprve nesouhlasil, cca po týdnu změnil názor. Nejprve úvěr nebyl v bance v Praze poskytnut, proto bylo následně jednáno na pobočce v [adresa]. Pro svědka byla částka [částka], pro [jméno FO] byla odměna [částka] a zbývající částka byla pro rodinu účastníků. Svědkovi dala peníze v hotovosti žalobkyně, cca „na třikrát“, poprvé se jednalo o částku [Anonymizováno] [Anonymizováno] až [částka], následně byl předán zbytek. Svědek částku [částka] splácel, tak to bylo mezi ním a žalobkyní domluveno, hradil v různých částkách v hotovosti přímo bance. O tom, jakou částku z úvěru obdrží, a jak ji bude splácet, se svědek v kruhu rodiny bavil i s žalovaným. To, co bylo svědkovi takto půjčeno, zaplatil, žádné úroky nehradil, domnívá se, že nic takového nebylo domluveno. K částce [částka] pro svědka se dospělo tak, že tehdy měl ve své firmě dluhy na energiích a potřeboval i další peníze na provoz firmy, aby ji mohl udržet, jeho dluhy tehdy činily celkem několik milionů. Zbývající část dluhu z úvěru se platila z peněz získaných z prodeje pozemků, byly tam exekuce, řešilo se to komplikovaně, problémy se splácením nastaly podle svědka ještě před rozpadem manželství účastníků, vyvrcholily ale až po tomto rozpadu. Hrozil prodej domu v exekuci, peníze se sháněly, „kde se dalo“, část peněz na doplatek úvěru byla získána z půjčky od [tituly před jménem] [jméno FO], dluh vůči ní nyní hradí svědek. Na úhradu se musel vzít i další úvěr, i tento je nyní splácen. Řeší se to v celé rodině žalobkyně a svědka, vypomáhají si. [jméno FO] se věci účastnil proto, že svědek měl finanční problémy ve firmě, jmenovaný byl jeho zaměstnanec, byla potřeba další osoba pro zvýšení bonity. Svědek nebyl účastníkem smlouvy o úvěru z důvodu, že v té době již na něj byly vedeny exekuce, úvěr by nedostal. Co se týče zbývající částky získané z úvěru, ta byla použita pro rodinu účastníků, kupovaly se dveře do domu, nějaké vnitřní vybavení a něco na zahradu, platilo se auto, něco bylo použito na potřeby dětí, které obě sportovaly, větší detaily si pro odstup času svědek nepamatuje. O finanční situaci rodiny účastníků si svědek tehdy myslel, že je poměrně stabilní, rozhodně ne zoufalá, ale že nějaké peníze na dům potřebují. Pokud byl ve smlouvě o úvěru uveden účel „vypořádání dědických nároků“ (což bylo svědkovi v průběhu jeho výslechu předestřeno), mohlo se to podle svědka týkat „předních pozemků“ otce, on však žádné pozemky neobdržel, ani jakékoliv jiné vypořádání, byla mu poskytnuta pouze částka [částka] z důvodu, za podmínek a za účelem, jak popsal, a tu také splatil. Dluh z úvěru byl podle svědka zajištěn domem účastníků. Svědek neví, zda byl dluh zajištěný i pozemky jeho rodičů, respektive patrně otce. Část pozemků je nyní prodaná, část takto získaných prostředků byla použita na úhradu dluhu u [právnická osoba].

20. Odvolací soud taktéž zopakoval dokazování výslechem svědka [jméno FO] staršího, otce žalobkyně, z jehož výpovědi bylo zjištěno, že se finančních transakcí souvisejících s úvěrem u [právnická osoba]., neúčastnil, nefiguroval u toho, neví ani, kdo smlouvu uzavíral a proč. Jen ví, že na úhradě toho, co žalobkyně potřebovala splatit, se podílela celá rodina, dělali vše pro to, aby nedošlo k prodeji domu, hlavně se snažila manželka svědka. Kolik a komu se přesně zaplatilo, nyní už svědek neví. Svědkovi je dále známo, že i v roce 2009 žalobkyně potřebovala peníze, potřebuje je neustále, na co konkrétně, neví. Zda byl v té době ve finančních potížích i bratr žalobkyně, svědek nedokáže říct, ví jen, že „od rodiny“ nic nedostal, neboť „přes svědka to nešlo“.

21. Odvolací soud dále zopakoval dokazování výslechem svědka [jméno FO], z jehož výpovědi zjistil, že svědek si ohledně úvěru od [právnická osoba]. pamatuje, že se jednalo o poskytnutí větší částky peněz, výši již vůbec není schopen říct, jmenovaný tam fakticky figuroval jako ručitel. Svědek nedostal žádné peníze z bankovního produktu, obdržel jen odměnu za to, že ručil, bylo to několik desítek tisíc korun. Odměnu dostal od žalobkyně a její bratra. Svědek ve smlouvě o úvěru figuroval z důvodu, že „měl možnost ručit“, bratr žalobkyně „nemohl ručit“, měl dluhy, jejich výši svědek nezná. Peníze byly získány pro „firmu“ bratra žalobkyně a do „domácnosti“ účastníků. Svědkovi bylo řečeno, že jsou na firmě a v domácnosti problémy, svědek se toto dozvěděl z hovorů ve firmě, mezi lidmi se o tom běžně mluvilo, s žalovaným o způsobu použití peněz nehovořil. O účast na smlouvě žádali svědka žalobkyně a její bratr, svědek si nepamatuje, zda o tom někdy jednal s žalovaným. Dluh byl bance patrně zaplacen, i svědkovi chodily dopisy o existenci dluhu, proto ani nedostal jiný úvěr. Bratr žalobkyně následně informoval svědka, že je dluh ze smlouvy o úvěru už zaplacený, svědek sám nic nesplácel, kdo uhradil dluh, svědek neví.

22. Rovněž byl zopakován výslech žalobkyně jako účastnice řízení, z její výpovědi odvolací soud zjistil, že úvěr u [právnická osoba]., byl vzat v souvislosti se stavbou domu. Ten byl kolaudován v roce 2006, tehdy ale vypadal prakticky jako hrubá stavba. Nebyly tam dveře, zábradlí, terénní úpravy ani další „dodělávky“. V té době žalovaný odmítal do domu investovat a žalobkyni to trápilo. Dům nebyl vybaven nábytkem, děti měly ve svých pokojích pouze postele, účastníci spali na nafukovacích matracích. Děti sportovaly na vrcholové úrovni, což představovalo náklady několik set tisíc korun ročně, žalobkyně potřebovala peníze i na jejich potřeby. Žalovaný ji nedával prakticky žádné peníze, své výdělky tajil, zároveň nechtěl, aby žalobkyně chodila do práce. Žalobkyně se proto rozhodla převzít iniciativu a řešit situaci úvěrem. Radila se o tom právě s bratrem, v jehož firmě tehdy pracovala. V její rodině si běžně radí a pomáhají. Ve firmě bratra pracoval i [jméno FO], který také potřeboval peníze, byla mu tedy za účast na smlouvě o úvěru nabídnuta odměna [částka], k uzavření smlouvy se dokládala i finanční situace jmenovaného. Žalovaný nejprve s úvěrem nesouhlasil, následně cca po měsíci již ano. Účastníci bratrovi žalobkyně neřekli, co oni chtějí za získané peníze pořídit, dohodli se, že bratrovi žalobkyně poskytnou [částka], zbytek použili především na dům. Po bratrovi žalobkyně účastníci žádné úroky nechtěli, dohoda byla taková, že bratr žalobkyně bude platit splátky úvěru do doby, než „zaplatí svou část“. Bratr žalobkyně platil v hotovosti na pobočce, pak se přestalo splácet, žalovaný „od toho dal ruce pryč“, účastníci se dostali do velkých problémů, hrozila dražba domu, té žalobkyně na poslední chvíli zabránila prodejem svých pozemků. Žalobkyně vybírala peníze získané z úvěru v hotovosti, protože žalovaný a jeho otec tehdy pracovali ve stavebnictví a měli možnost nakupovat materiál „bez papírů“, takže žalobkyně s důvěrou dávala žalovanému hotovost, byť i jí bylo divné, jaké množství peněz takto „zmizelo“. Žalovaný se ale choval takovým způsobem běžně – schovával výpisy z účtů i platební karty, [podezřelý výraz] si založil nový účet, tajil vše ohledně svých příjmů a výdajů. Sama žalobkyně koupila z peněz z úvěru nábytek do ložnice, vybavení dětských pokojů, platila potřeby dětí, hradila doplatek za auto (to byla patrně jediná platba realizovaná převodem z jejího účtu), hodně peněz vynaložila na úpravu zahrady, včetně stavebních úprav – chodníky či výstavbu terasy, jen na zahradu byly vynaloženy řádově statisíce. Z peněz z úvěru se platily i veškeré dveře do domu, některé byly na zakázku, dům má tři podlaží, celková částka musela být vysoká, peníze za dveře ale fyzicky platil žalovaný z toho, co mu žalobkyně předala. Větší detaily ohledně použití prostředků z úvěru žalobkyně nebyla schopna pro odstup času specifikovat. Co se týče ve smlouvě o úvěru uvedeného účelu, tak to bylo na radu [tituly před jménem] [jméno FO], který zajistil konstrukci úvěru. Výše úvěru byla stanovena odhadem. Žalobkyně měla rámcovou představu o výši částky na dům a zahradu a kolik činí roční náklady na potřeby dětí, z toho se vyšlo. Žalobkyně tehdy vlastnila pozemky, kterými byl úvěr zajištěn, pozemky ji daroval otec v roce 2004 či 2006. Žalovaný neřešil, jak bude úvěr zajištěn, tím se zabývala jen žalobkyně, která nechtěla ručit domem, kde měla rodina domov, zároveň byla na domě i hypotéka.

23. Ze zprávy MetLife Europe d. a. c. ze dne [datum] bylo zjištěno, že životní pojištění žalovaného bylo sjednáno na dobu od [datum] do [datum], pojistné však bylo placeno jen do [datum], k uvedenému datu byla na pojistné přiřazena celkem částka [částka]. Z důvodu neplacení pojistného došlo k [datum] k převedení pojistného na základní životní pojištění s redukovanou pojistnou částkou a bez povinnosti platit pojistné.

24. Z dohody o předčasném ukončení leasingu uzavřené mezi žalovaným a společností Autoúvěr, a.s. ze dne [datum] bylo zjištěno, že na leasingových splátkách byla doplacena celkem částka [částka] a dále [částka] na poplatcích. Podle potvrzení z téhož data bylo zjištěno, že veškeré závazky z leasingu byly takto vyrovnány.

25. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalobkyně u [právnická osoba] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., bylo zjištěno, že na něj byla [datum] připsána částka [částka], tentýž den byl proveden žalobkyní výběr hotovosti ve výši [částka]. Dne [datum] byla z účtu zaplacena částka [částka] na doplatek leasingu a [datum] byl žalobkyní proveden další výběr hotovosti ve výši [částka].

26. Z výpisu z úvěrového účtu o úhradě závazku ze smlouvy o úvěru reg. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] poskytnutého [právnická osoba] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (nyní fungující pod názvem Hypoteční banka, a.s.), odvolací soud zjistil, že žalobkyně v době od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků zaplatila na tento dluh celkem [částka]. Z potvrzení ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že na úhradu uvedeného dluhu byla dne [datum] připsána částka [částka] z životního pojištění žalovaného. Splacení jistiny dluhu v uvedené výši z životního pojištění žalovaného je taktéž potvrzeno zprávou Hypoteční banky, a.s., ze dne [datum]. Byť odvolací soud z uvedených listin činí jiná skutková zjištění než soud prvního stupně, nebylo třeba jimi důkaz opakovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné, jakož i ostatní dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

27. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní jako dlužníkem a [právnická osoba], a.s., jako věřitelem, dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný není účastníkem této smlouvy, jednalo se o krátkodobou půjčku s jednorázovou splatností na částku ve výši [částka]. Bylo sjednáno, že z této částky bude částka [částka] zaplacena na účet sloužící k úhradě dluhu vůči [právnická osoba]. Ohledně provedení tohoto důkazu platí argumentace viz předchozí odstavec.

28. Ze spisu Okresního soudu [adresa]-západ vedeného pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že se týká úpravy poměrů nezletilých dětí účastníků Terezy a [jméno FO] s tím, že [datum] byla schválena dohoda rodičů, podle které byly obě děti svěřeny do výlučné péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na výživu [jméno FO] částkou ve výši [částka] měsíčně a Terezy ve výši [částka] měsíčně, vše s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

29. Ze spisu [právnická osoba] [adresa] vedeného pod sp. zn. OúJ/[č. účtu] bylo zjištěno, že na základě oznámení žalobkyně z [datum] bylo prováděno šetření ve věci porušování domovní svobody a nebezpečného pronásledování spočívajícího v zasílání výhrůžných či znepokojujících SMS a e-mailů na mobilní telefon či do e-mailové schránky žalobkyně nebo v telefonátech téhož obsahu na mobilní telefon žalobkyně. [právnická osoba] prováděla podrobné šetření věci spočívající ve zjišťování telekomunikačního provozu buněk mobilních telefonů, identifikace e-mailových schránek, ze kterých mohly být zprávy zasílány, a sledování kamerového systému zaměřeného na automobily užívané v předmětné době žalovaným. Takto bylo zjištěno, že žalovaný v době po lednu 2014 dostal k užívání náhradní služební vůz [jméno FO] [jméno FO] combi bílé barvy, uvedený automobil byl [datum], kdy proběhl jeden ze závadných telefonátů, opakovaně zachycen kamerovým systémem v obci [adresa], předmětný telefonát (v 10:44 hod.) proběhl cca „uprostřed“ doby, kdy se automobil v obci vyskytoval, s místem výskytu korespondoval i záznam telekomunikačního provozu mobilního telefonního čísla žalovaného. Šetřením bylo taktéž zjištěno, že pokud dne [datum] žalovaný vůči [právnická osoba] do úředního záznamu vypověděl, že na jeho mobilní telefon bylo z veřejného telefonního automatu, ze kterého probíhaly obtěžující hovory na mobilní telefon žalobkyně, vždy po realizaci takového telefonátu rovněž voláno, nehovořil pravdu, neboť to vyvrací záznam telekomunikačního provozu jím užívaného mobilního telefonního čísla, kde se v předmětných dobách žádné příchozí hovory z veřejného telefonního automatu nevyskytují. Podle shrnutí výsledků šetření záznamů telekomunikačního provozu mobilního telefonu žalovaného ze dne [datum], komparovaného s časem odesílání závadné e-mailové korespondence zajištěné z notebooku žalobkyně, byl v 16 případech (z 18) v době odeslání této závadné korespondence (co do data, hodiny a minuty) telefon žalovaného přihlášen vždy do buňky pokrývající polohu domu, kde se rovněž nacházel předmětný notebook, do něhož žalovaný znal přístupové údaje. [právnická osoba] ve výsledku dne [datum] rozhodla o odevzdání přestupku Obecnímu úřadu [adresa], jehož se měl žalovaný v době od [datum] do [datum] dopouštět jednotlivými v rozhodnutí popsanými telefonáty či SMS zasílanými na mobilní telefonní číslo [tel. číslo] či e-maily zasílanými na e-mailovou adresu žalobkyně, přičemž takto mělo docházet k jednání narušujícímu občanské soužití. Telefonáty i zprávy měly hanlivý, vulgární, výhružný či zastrašující obsah, s cílem zastrašit žalobkyni a vzbudit v ní obavu o rodinu, především o bezpečí a zdraví nezletilé dcery Terezy. Ve dnech [datum] a [datum] pak žalovaný svým jednáním vzbuzoval v žalobkyni obavu, že v jejich domě je cizí osoba, která žalobkyni a dceru účastníků pronásleduje.

30. Odvolací soud vzal taktéž za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků o tom, že aktuální obvyklá cena domu činí [částka] a že výše valorizace vnosu žalobkyně v částce [částka] investovaného do domu účastníků činí za dobu od jeho vynaložení do doby zániku společného jmění manželů účastníků [částka].

31. Odvolací soud naproti tomu nedoplnil dokazování výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] a Průvodní a technickou zprávou ze září roku 1995, vše k prokázání tvrzení žalobkyně o tom, na co konkrétně byly vynaloženy její prostředky ve výši [částka], neboť účastníci učinili nespornou výši valorizace tohoto vnosu, tj. uvedené důkazní prostředky se staly nadbytečnými. Rovněž nebyl zopakován důkaz výslechem svědka [tituly před jménem] [adresa], neboť skutkový stav potřebný pro posouzení veškerých skutečností týkajících se závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba]., byly jednoznačně a nepochybně zjištěny shora popsanými důkazními prostředky a další dokazování by pouze neefektivně prodloužilo dobu řízení.

32. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy již za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

33. Podle § 709 odst. 1 a 2 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

34. Podle § 143 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

35. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

36. K jednotlivým sporným otázkám odvolací soud v návaznosti na odvolací námitky, návrhy a tvrzení obou účastníků a zjištěný skutkový stav uvádí: Závazek vůči [právnická osoba].

37. Jako stěžejní otázku v projednávané věci odvolací soud řešil, zda za zjištěných skutečností lze vypořádat jako vnos žalobkyně jí tvrzené finanční prostředky zaplacené na úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba]., či nikoliv, a pokud ano, tak v jakém rozsahu.

38. Odvolací soud má z výpovědí svědků [jméno FO] mladšího a [jméno FO], stejně tak jako z výpovědi žalobkyně (kteréžto důkazy hodnotil v kontextu všech skutečností zjištěných v tomto řízení a veškerých okolností projednávané věci), na rozdíl od soudu prvního stupně, za jednoznačně a nepochybně prokázané, že úvěr u [právnická osoba]., byl vzat z důvodu, že dům účastníků nebyl ani dokončen, ani vybaven potřebným nábytkem, což žalobkyni trápilo a chtěla situaci vyřešit, stejně tak nebyly provedeny úpravy zahrady a účastníci potřebovali peníze i na úhradu potřeb dětí, finanční prostředky v té době potřeboval na zaplacení svých dluhů souvisejících s provozem své firmy i bratr žalobkyně a také [jméno FO]. Jako spoludlužník byl účastníkem smlouvy o úvěru rovněž žalovaný, [jméno FO] vystupoval na téže pozici z důvodu potřeby zvýšení bonity dlužníků. Dohoda mezi účastníky, bratrem žalobkyně a [jméno FO] byla taková, že bratr žalobkyně obdrží z prostředků z úvěru částku [částka], kterou také (bezúročně) splatí přímo úvěrující bance, a [jméno FO] obdrží odměnu [částka], na splácení dluhu se nebude podílet. Z týchž důkazních prostředků jako je uvedeno shora a dále z listinných důkazů viz odstavce 24 a 25 má odvolací soud dále za prokázané, že z prostředků získaných z úvěru předala žalobkyně svému bratru v hotovosti celkem částku [částka], již on také následně postupně splatil přímo úvěrující bance, [jméno FO] byla předána částka slíbené odměny a zbývající část úvěru použili účastníci na doplacení ceny leasingu automobilu ve výši [částka], na pořízení nábytku do domu, úpravy zahrady a práce a materiál související s dokončením domu.

39. Odvolací soud má za to, že všichni vyslechnutí vypovídali ne naučeně, spontánně a přiměřeně odstupu času cca 15 let od uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Vzhledem k této době a také skutečnosti, že žalobkyně a její bratr, respektive celá původní rodina žalobkyně, poté mnoho let řešili různými způsoby (prodejem nemovitostí, půjčkami od fyzických osob i korporací) řadu dluhů, považuje odvolací soud za prakticky vyloučené, aby si pamatovali ještě větší detaily (než jaké popsali) jak ohledně jednání předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, tak i ohledně jednotlivých použití získaných prostředků. Jestliže by takové informace nyní uváděli, odvolací soud by pochyboval, že vypovídají o tom, co se skutečně událo a oni si pamatují, naopak by to vyvolalo důvodné pochybnosti o pravdivosti a autentičnosti výpovědí. Odvolací soud také považuje za přirozené, že žalobkyně chtěla uvést dům, včetně jeho vybavení, do stavu potřebného pro pohodlné bydlení a fungování rodiny. Běžné realitě odpovídá i to, že [právnická osoba] bývá (bohužel) nakupován tzv. „bez papírů“ (samozřejmě tím, kdo má takovou možnost), a pak je placeno výhradně v hotovosti. Dále je z celé finanční historie rodiny účastníků zjevné, že své potřeby běžně řešili půjčkami a úvěry, není proto s podivem, že takto přistoupili i k získání finančních prostředků potřebných pro úpravy zahrady a domu a pořízení jeho vybavení, stejně tak i na další rodinné výdaje. V kontextu uvedeného se odvolací soud přiklání k závěru, že ve smlouvě uvedený účel úvěru byl ve vztahu k bance použit proto, aby byla zajištěna co nejvyšší pravděpodobnost poskytnutí na tu dobu (rok 2009) poměrně vysoké částky ([částka]), byť účel jejího skutečného použití (o kterém všichni zúčastnění věděli a zjevně s ním souhlasili) byl zcela jiný, viz výše. 40. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč, kterou z prostředků úvěru obdržel bratr žalobkyně, odvolací soud hodnotí jako účastníky mu poskytnutou půjčku, již on následně přímo úvěrující bance splatil.

41. Odvolací soud tedy uzavírá, že závazek z úvěru není simulovaným právním úkonem, převzali jej oba účastníci za trvání manželství, oba s ním souhlasili a minimálně část takto získaných prostředků byla použita na potřeby jejich rodiny. Jedná se tedy o společný závazek účastníků, který je třeba, v návaznosti na dobu jeho vzniku (tj. před [datum]) posuzovat podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., přičemž účastníci byli (spolu s [jméno FO], který ale neměl na dluh z úvěru ničeho platit) solidárními dlužníky.

42. Dále bylo prokázáno, že na tento společný závazek zaplatila žalobkyně částky [částka] a [částka] získané z prodeje nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví, dále částku [částka] získanou z půjčky od [tituly před jménem] [jméno FO], částku [částka] získanou z půjčky od společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., a dále v době po zániku společného jmění manželů účastníků ze svých výlučných prostředků částku [částka].

43. Odvolací soud dále hodnotil, jakou sumu žalobkyně uplatnila k vypořádání jako svůj vnos. V žalobě i v následujícím podání sice tvrdila, že bylo celkem uhrazeno [částka] (tj. součet prvních čtyř částek viz předchozí odstavec), k vypořádání však navrhla jen [částka] jako 2/3 z celkem zaplacených finančních prostředků, takže částku [částka] nikoliv ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [částka]). Ohledně částky [částka] tedy neexistuje návrh jako nezbytná podmínka pro možnost vést řízení o takovém vnosu, a z těchto důvodů je třeba nesprávné meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně o uvedené sumě zrušit a řízení zastavit (odstavec 65 odůvodnění).

44. Odvolací soud také posuzoval, zda byly žalobkyní tvrzené platby provedeny z jejích výlučných prostředků. O částkách získaných prodejem nemovitostí žalobkyně, stejně tak jako o částkách zaplacených v době po rozvodu manželství účastníků (tj. o částce [částka] získané v roce 2017 z půjčky od [tituly před jménem] [jméno FO] a o částce [částka]) není v tomto ohledu pochyb. Jako výlučné prostředky žalobkyně však odvolací soud nemůže hodnotit sumu [částka].

45. Tuto částku získala žalobkyně na základě smlouvy o půjčce na [částka] uzavřené ještě za trvání manželství účastníků ([datum]). Jednalo se však o závazek, ohledně kterého žalobkyně ani netvrdila, že by o něm žalovaný věděl, natož aby s ním souhlasil, vzhledem k výši půjčky tato také jednoznačně převyšovala míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků (kteří v době převzetí půjčky již byli zatížení řadou dluhů v řádech milionů korun). Na uvedený závazek tedy dopadá výluka podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. a jedná se o výlučný závazek žalobkyně.

46. Finanční prostředky získané ze závazku ale nejsou výlučnými prostředky žalobkyně. V okamžiku jejich vyplacení se totiž staly součástí společného jmění manželů účastníků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pakliže žalobkyně do požadavku na vypořádání svého vnosu zahrnula 2/3 z takové částky ([částka]), tedy [částka], není možné na tyto peníze hledět jako na její vnos a zahrnout je do vypořádání. Pokud soud prvního stupně v odvoláním žalobkyně napadené části výroku III. i v tomto rozsahu její návrh zamítl, postupoval ve výsledku věcně správně, byť se odvolací soud s jím uvedenými důvody takového rozhodnutí (jak je rozebráno shora) neztotožňuje.

47. Z titulu zaplacení společného závazku účastníků vůči [právnická osoba]., lze tedy s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti vypořádat jen částku [částka] [([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno]) + [částka]], kterou je třeba posuzovat jako vnos žalobkyně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), neboť žalobkyně má právo na náhradu toho, co z výlučného majetku vynaložila na majetek společný [§ 742 odst. 1 písm. c) o. z.]. Další vnosy žalobkyně 48. Co se týče dalších žalobkyní uplatněných vnosů z titulu úhrady společných závazků účastníků z výlučných prostředků žalobkyně, odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně ohledně částky [částka] uhrazené na úvěr u [právnická osoba] spořitelny, a. s. a také částky [částka] zaplacené na dluh u Wüstenrot – stavební spořitelny a. s. Obě je třeba zahrnout do vypořádání ve prospěch žalobkyně s toutéž argumentací jako v odstavci 48 odůvodnění.

49. Jako vnos žalobkyně však nelze posoudit celou jí uplatněnou částku [částka], jež měla být po rozvodu manželství účastníků zaplacena na dluh u [právnická osoba] banky, a. s. (nyní Hypoteční banky, a.s.). Odvolací soud má za jednoznačně a nepochybně prokázané, že v době po [datum] zaplatila žalobkyně na tento závazek pouze [částka], další v této době uhrazená částka ve výši [částka] pocházela z prostředků naspořených na životním pojištění žalovaného v době do [datum] (viz odstavce 23 a 26 odůvodnění), tedy v době za trvání manželství účastníků. Tyto finanční prostředky jsou proto společnými prostředky účastníků. Jako vnos žalobkyně lze z uvedeného důvodu uznat pouze [částka], rozdíl mezí uplatněnou částkou [částka] a tímto skutečným vnosem, tedy [částka], nikoliv a v tomto rozsahu je třeba žalobu zamítnout.

50. Žalobkyně uplatnila k vypořádání ještě další vnos ve výši [částka], který byl vynaložen z jejich výlučných prostředků do domu účastníků. Existenci i výši tohoto vnosu učinili účastníci nespornými již v řízení před soudem prvního stupně. Pokud žalobkyně požadovala jeho valorizaci, tj. zvýšení jeho hodnoty od doby vynaložení do zániku společného jmění manželů účastníků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 64/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), na což má právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. Ús 23/24, dostupný na www.nalus.cz), učinili účastníci výši takové valorizace rovněž nespornou, a to v částce [částka].

51. Ve výsledku je tedy třeba ve prospěch žalobkyně vypořádat vnos do domu účastníků ve výši [částka] a dále částku [částka] představující její vnosy na úhradu společných závazků ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] + [Anonymizováno] [Anonymizováno] + [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] + [Anonymizováno] [Anonymizováno]), tedy celkem [částka].

52. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že (stejně jako soud prvního stupně) nepovažuje za důvodné námitky žalovaného spočívající v tom, že pakliže byly platby na dluhy viz odstavce 49 a 50 odůvodnění prováděny i z účtů matky žalobkyně či jiných jejich rodinných příslušníků, nejde o finanční prostředky žalobkyně. Odvolací soud má jednoznačně za to, že takto zaplacené částky představují finanční dary žalobkyni (což jednoznačně plyne z výpovědi bratra i otce žalobkyně v odvolacím řízení, stejně tak jako z výpovědi její matky v řízení před soudem prvního stupně), tedy její výlučné prostředky. Dům 53. Jediným aktivem zaniklého společného jmění manželů účastníků je dům, což mezi nimi ostatně ani nebylo sporné. Jeho současná obvyklá cena činí [částka].

54. Vzhledem k tomu, že dům stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně a tato projevila o přikázání domu do svého výlučného vlastnictví zájem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), přistoupil odvolací soud k tomuto způsobu jeho vypořádání. Disparita 55. Žalobkyně požadovala disparitní vypořádání z důvodu chování žalovaného šetřeného [právnická osoba], stejně tak jako z důvodu jeho pasivity při splácení společných závazků v době po opuštění rodinné domácnosti, vedoucí k nárůstu takových dluhů, a i z důvodu své výrazně větší zásluhovosti; poměr vypořádání navrhla 60:40 ve svůj prospěch.

56. Odvolací soud má za to, že důvody pro disparitní vypořádání v posuzovaném případě existují, mimo jiné spočívají v negativních okolnostech v manželství (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud má za jednoznačně a nepochybně prokázané, že z šetření [právnická osoba] vyplynulo, že žalovaný po dobu několika měsíců úmyslně vyvolával v žalobkyni prostřednictvím telefonátů, SMS, e-mailových zpráv a inscenováním situací v jejich domě strach o život, zdraví a bezpečí žalovaného, společné nezletilé dcery a i samotné žalobkyně. V popsaném chování žalovaného spatřuje odvolací soud zavrženíhodné jednání, jehož by se lidé žijící v manželském svazku vůči sobě nikdy neměli dopustit, především by při řešení svého vzájemného vztahu neměli jakýmkoliv způsobem využívat, respektive zneužívat, strach rodiče o dítě (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené chování je nezbytné zohlednit ve vypořádání, byť se fakticky nepromítlo do ekonomické situace rodiny, ovšem dotklo se jejich členů jiným, neakceptovatelným, způsobem.

57. Dalším důvodem pro disparitní vypořádání je chování žalovaného v době po opuštění rodinné domácnosti, tj. v době od září 2014, kdy se žádným způsobem nepodílel na úhradě společných závazků. Vše tak zůstalo jen na aktivitě žalobkyně, která logicky nemohla být schopna hradit veškeré dluhy řádně a včas, takže došlo k jejich nárůstu o úroky z prodlení i náklady soudního řízení. Negativní jednání žalovaného ještě zhoršilo již tak nedobrou finanční situaci rodiny.

58. Větší zásluhovost žalobkyně spořívající v tom, že zaplatila společné závazky, již nelze promítnout do disparitního vypořádání. Tato „zásluhovost“ je totiž vypořádána v podobě vnosů žalobkyně, nelze ji zohlednit de facto dvakrát.

59. Jako odpovídající zjištěným skutečnostem však odvolací soud neshledal žalobkyní požadovaný nepoměr ve vypořádání. Disproporci v rozsahu 20 % by totiž bylo možné aplikovat pouze za zcela výjimečných okolností, které nebyly v posuzovaném případě shledány. Odvolací soud považuje ve výsledku za odpovídající stanovit disparitu nikoliv procentem, ale prostým snížením částky na vyrovnání podílů pro žalovaného, vzešlé z vypočtu viz níže, o [částka]. Taková redukce je podle názoru odvolacího soudu, s ohledem na veškeré okolnosti případu a požadavek spravedlivého uspořádání vztahů účastníků, přiměřená.

60. Co se týče výpočtu částky na vyrovnání podílů, ta musí vycházet ze zjištěné ceny či výše aktiv, z výše pasiv, dále z toho, jaká je čistá hodnota zaniklého společného jmění a jaký podíl má na toho kterého z účastníků připadnout, a čeho se mu fakticky z vypořádání dostává. Při výpočtu musí být zohledněny vnosy z výlučných prostředků ve prospěch společného jmění, stejně tak jako investice ze společných prostředků na výlučný majetek některého z účastníků. Samotný výpočet kalkulující s vnosy a investicemi je třeba provést způsobem, který Nejvyšší soud již opakovaně popsal, např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

61. V návaznosti na veškeré shora popsané a rozebrané skutečnosti odvolací soud uzavírá, že jediné aktivum zaniklého společného jmění manželů účastníků představuje dům v ceně [částka]. Každému z účastníků by se mělo dostat její , tedy částky [částka].

62. Částku čisté hodnoty zaniklého společného jmění ([částka]) je pak třeba, v návaznosti na vypořádání vnosů žalobkyně z jejich výlučných prostředků na společný majetek celkem ve výši [částka] (viz odstavec 52 odůvodnění), ve vztahu k žalobkyni zvýšit o těchto vnosů (tj. o částku [částka]) na [částka], ve vztahu k žalovanému o tutéž částku snížit, tj. na [částka].

63. Ve výsledku se žalobkyni dostalo hodnoty [částka], tedy o [částka] více ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno]) než činí její podíl, žalovanému, který nepřebírá žádné aktivum, se dostalo o tutéž částku méně. Žalobkyně by tedy měla, při rovnosti podílů, zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů právě [částka]. Odvolací soud však v rámci disparitního vypořádání uvedenou částku snížil o [částka] (viz odstavec 60 odůvodnění), tedy na [částka], a tuto sumu je žalobkyně povinna žalovanému uhradit.

64. Lhůtu k zaplacení částky na vyrovnání podílů stanovil odvolací soud v délce tří měsíců. Považuje totiž takovou dobu za přiměřenou k získání potřebných finančních prostředků třeba i z bankovního nebo jiného finančního produktu.

65. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III. co do částky [částka] týkající se vnosů žalobkyně na úhradu úvěru u [právnická osoba]., podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil. Odvolací soud dále rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v napadeném výroku II. a v napadené části výroku III. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. V napadeném výroku I. a v napadené části výroku III. co do částky [částka] odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

66. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Vycházel přitom ze zásady vyslovené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupný na www.nalus.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků. Odvolací soud neshledal v projednávané věci důvody pro odchýlení se od uvedené zásady.

67. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Vycházel ze stejné premisy, jako je uvedeno v odstavci 66, proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení.

68. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Vycházel přitom ze stejného rozsahu neúspěchu obou účastníků a z toho, že v řízení před soudem prvního stupně byla z rozpočtových prostředků zaplacena celkem částka [částka], sestávající z částky [částka] vyplacené z rozpočtových prostředků na svědečné a dále z částek uhrazených z téhož zdroje na znalečné ve výši [částka] (což soud prvního stupně do své kalkulace nezahrnul) a [částka]. Na žalobkyni a žalovaného tedy připadá uvedených nákladů, tj. suma [částka], kterou je každý z nich povinen zaplatit.

69. Lhůta k plnění ve výroku IV. tohoto rozsudku byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.