28 Co 130/2023 - 765

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Kamily Krausové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 472 698,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. března 2023, č. j. 13 C 52/2019-685 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 25 639,90 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [Jméno advokáta B], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 472 698,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně od 15. 1. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 208 668 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 63 355,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně posoudil obsah smlouvy o dílo, resp. specifikaci závazku, ke kterému se žalovaná smlouvou o dílo ze dne 25. 5. 2017 zavázala. Dle jejího názoru závazek žalované spočíval v dodání celého filtračního systému, nikoli pouze filtrační jednotky, a nikoli pro obvyklé účely, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně, nýbrž pro účely a použití v rámci „Rekonstrukce městské uhelné kotelny [adresa]“ dle žalovanou předané projektové dokumentace. Dále má za to, že se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal se závazkem žalované poskytnout žalobkyni záruku na životnost filtračního média. Přitom obsahem smlouvy o dílo, resp. nabídky č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017, byl závazek žalované poskytnout žalobkyni záruku za jakost na životnost filtračního média v rozsahu 18 000 až 20 000 Nhod, a to bez výjimek a omezení. Žalovaná měla proto povinnost zajistit odstranění vady filtračního média spočívající v jeho předčasném opotřebení v rámci poskytnuté záruky. Uvedla, že žalovaná smlouvou o dílo ze dne 25. 4. 2017 stanovila podmínky provozu díla, celého filtračního systému, který byl určen pro konkrétní, projektovou dokumentací specifikované podmínky provozu uhelné kotelny v [adresa]. Určila, jak mají být teploty v systému nastaveny pro provoz filtrační jednotky, zejména před vstupem do filtrační jednotky, a to v rozsahu 130 oC – 150 oC, současně byly dány podmínky fungování tzv. bypassu. Uvedené podmínky žalobkyně zcela respektovala a filtrační jednotka byla provozována v požadovaném teplotním rozmezí 130 oC – 150 oC. Zdůraznila, že v řízení nebylo prokázáno, že by nedodržela jakoukoliv podmínku stanovenou žalovanou pro provoz filtrační jednotky, přesto docházelo k nadměrnému opotřebení filtračních rukávců. Z provedených důkazů nevyplývá, že by pro provoz filtrační jednotky byla žalovanou stanovena podmínka „suchých spalin“, jak soud ve svém odůvodnění opakovaně zmiňuje. Uzavřela, že příčinou degradace filtračních rukávců je chemický vliv spalin spojený s jejich kondenzací, která působí v žalovanou dodané filtrační jednotce a za situace, kdy žalobkyně dodržela všechny provozní podmínky a žalovaná poskytla záruku na životnost filtračního média bez výjimek, odpovídá za vady, které se na filtračním médiu projevily před uplynutím garantované doby životnosti. Nesouhlasila se závěrem soudu, že v případě degradace filtračního rukávce se nejedná o vadu díla dodaného žalovanou, že filtrační jednotka byla způsobilá pro použití k obvyklému účelu a zachovala si obvyklé vlastnosti deklarované žalovanou. Na jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2025 dále uvedla, že závěr soudu prvního stupně, že k výskytu nežádoucích spalin s nízkou teplotou (na kterých vzniká kondenzát, který může zničit jakýkoli filtrační materiál) dochází v části technologie předcházející filtrační jednotce, nemá oporu v provedeném dokazování. Tento závěr soudu je vyloučen, protože při nižší teplotě se filtrační jednotka vůbec neotevře a spaliny s nízkou teplotou jdou před filtrační jednotkou do odklonu, tzv. bypassu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

3. Žalobkyně k odvolání uvedla, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že v červnu roku 2023 prováděla kontrolu v kotelně v [adresa] a při této příležitosti zjistila, že v rámci nastavení provozu kotelny je na pevno žalobkyní v systému Měření a regulace nastavena teplota spalin na 90/65 oC, namísto optimálního rozmezí 130 oC až 150 oC. Přitom dle znaleckého posudku teplota spalin pod 90 oC může způsobovat problémy s kondenzací, na kterou navazují chemické vlivy, jejichž výsledkem je degradace filtračních rukávců. Uvedené zjištění označila za hrubé porušení technologie spalovacího procesu ze strany žalobkyně a zdůraznila, že žalovaná nebyla ke kontrole nastavení systému Měření a regulace pozvána. K podání žalobkyně ze dne 6. 1. 2023 (doplnění vyjádření) uvedla, že uvedené podání bylo žalobkyní soudu předloženo až po koncentraci řízení, proto platí nesporné skutkové tvrzení účastnic, kterým se na jednání soudu prvního stupně dne 9. 3. 2020 shodly na specifikaci díla. Poukázala na skutečnost, že žalobkyně zaměňuje projektovou dokumentaci potřebnou pro účely vydání stavebního povolení nebo výběrového řízení s prováděcí projektovou dokumentací. Pokud žalovaná v rámci zpracování projektové dokumentace pro účely stavebního řízení poslala dle požadavku [tituly před jménem] [jméno FO] nějaké výkresy, nelze tuto skutečnost zaměňovat za spolupráci na prováděcí projektové dokumentaci kotelny včetně topného systému. Zdůraznila, že podrobná prováděcí projektová dokumentace nebyla žalobkyní nikdy vyhotovena. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v obou výrocích potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 23. 1. 2019, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 472 698,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně od 15. 1. 2019 do zaplacení a částku 1 200 Kč. V žalobě uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 25. 5. 2017 smlouvu o dílo č. 17-102-03 na dodávku a montáž filtrační jednotky a spalinového ventilátoru pro stavbu „Rekonstrukce městské kotelny [adresa]". Ke splnění smlouvy došlo podepsáním předávacího protokolu dne 28. 8. 2017. Od tohoto data začala běžet záruční doba 24 měsíců dle smlouvy o dílo. V souvislosti s přípravou kotelny na novou topnou sezonu zjistil provozovatel a investor akce město [adresa], že jsou potrhané jednotlivé prvky filtračního média (rukávy), takže neodlučují popílek od spalin. Žalovaná v rozporu se smlouvou o dílo nezahájila opravy díla do 48 hodin po oznámení vady. K tomu byla žalovaná naposledy vyzvána dopisem ze dne 5. 9. 2018, avšak provedení bezplatné opravy přípisem ze dne 7. 9. 2018 odmítla. Jelikož pro neodstranění vad hrozilo nebezpečí zhoršení životního prostředí, muselo město [adresa] přistoupit k urychlenému řešení odstranění vad za úhradu. Žalovaná opravu díla provedla až na základě objednávky města [adresa] ze dne 12. 10. 2018. [adresa] následně náklady na opravu ve výši 472 698,60 Kč přeúčtovalo žalobkyni, a to fakturou ze dne 6. 12. 2018. Žalobkyně provedla úhradu této částky dne 21. 12. 2018. Dle žalobkyně byla žalovaná z titulu odpovědnosti za vady díla povinna přistoupit k odstranění vad díla bezplatně, žalobkyně původně učinila volbu práva z vadného plnění formou odstranění vady opravou, nicméně k odstranění vad díla došlo žalovanou až na základě dohody s městem [adresa]. Žalovaná byla proto dne 7. 1. 2019 vyzvána k úhradě žalobkyní uhrazených nákladů opravy, to žalovaná ve stanoveném termínu do 14. 1. 2019 neučinila. Následně žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok z vad díla ve formě slevy z ceny díla ve výši 472 698,60 Kč odpovídající ceně opravy za uvedení díla do původního stavu. Žalovaná uvedla, že žalobkyně jako dodavatel komplexních technologií nesplnila požadované vstupní podmínky pro vsunutou technologii žalované, tuto argumentaci žalovaná dne 7. 9. 2018 sdělila žalobkyni k její reklamační výzvě. Poukazovala na skutečnost, že žalobkyně nezajistila odstranění technologických závad na systému odvodů spalin v kotelně a rovněž na její straně docházelo k prodlení, proto bylo přistoupeno v říjnu 2018 k zajištění provozu kotelny přímo s městem [adresa] bez účasti žalobkyně. Zdůraznila, že závada na technologii nebyla způsobena žalovanou, jejíž dodávka byla pouze doplňkem stávající technologie (tj. filtrační jednotky), která je jednou z části z realizovaného komplexu odtahu spalin od tří kotlů. Dle jejího názoru k potrhání jednotlivých prvků filtračního média (rukávů) docházelo z důvodu vysokých teplot, které přesahovaly únosnou mez. Setrvala na argumentaci, že žalobkyně nezajistila technologické předpoklady pro řádné fungování filtrační jednotky, kterou jí dodala. Předchozí části technologie způsobovaly její potrhání, propálení, přičemž se jedná dle žalované o problém žalobkyně a nikoliv její.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění zrekapituloval tvrzení účastnic a uvedl skutková zjištění z provedených důkazů. V rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2586, § 2615 odst. 1, § 2106 odst. 1, § 2116, § 2900 a § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dospěl k následujícím závěrům: Žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo s městem [adresa], jejímž předmětem byla realizace veřejné zakázky s názvem „Rekonstrukce městské kotelny [adresa]“. Jako subdodavatel na celém díle působila i žalovaná, která na základě své nabídky ze dne 25. 4. 2017 uzavřela s žalobkyní dne 25. 5. 2017 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž filtrační jednotky a spalinového ventilátoru pro výše označenou stavbu. V průběhu provozu kotelny došlo k poškození filtrační jednotky (potrhání rukávců). Žalobkyně uplatnila vůči žalované nároky z vadného plnění a žádala reklamací ze dne 5. 9. 2018 v rámci záruky za jakost odstranění vady opravou díla. Žalovaná dne 7. 9. 2018 reklamaci odmítla jako neoprávněnou. Žalovaná k opravě přistoupila až na žádost města [adresa], která cenu opravy ve výši 472 698,60 Kč přeúčtovala generálnímu dodavateli stavby, tj. žalobkyni. Žalobkyně následně dne 7. 1. 2019 vůči žalované uplatnila nárok na slevu z ceny díla ve výši 472 698,60 Kč odpovídající ceně opravy, žalovaná však odmítla částku uhradit. Soud prvního stupně přijal závěr, že provedenou volbu nároku z vadného plnění nelze změnit bez souhlasu zhotovitele s poukazem na § 2106 odst. 2 o. z., a proto nárok žalobkyně na slevu z ceny díla uplatněný výzvou ze dne 7. 1. 2019 nemůže být oprávněný. S ohledem na uvedené skutečnosti se soud zabýval otázkou, zda žalovaná odmítnutím reklamace žalobkyně neporušila ustanovení smlouvy o dílo ze dne 25. 5. 2017, kterou se zavázala poskytnout žalobkyni záruku na jakost díla, tj. že dílo bude po uvedenou dobu způsobilé pro použití k obvyklému účelu a že si zachová obvyklé vlastnosti po dobu 24 měsíců. V této souvislosti soud provedl dokazování znaleckým posudkem [Anonymizováno] a na základě závěrů v něm uvedených vzal za prokázáno, že materiál ve filtrační jednotce dodaný žalovanou je po stránce termické, chemické i mechanické odolnosti vhodný pro dané použití za předpokladu dodržení působících teplot a optimálního předčištění spalin. Dále soud prvního stupně provedl dokazování dodatkem znaleckého posudku [Anonymizováno], který řešil otázku degradace rukávců působením kyselého prostředí v důsledku možnosti prudkého snížení pH vlivem možné kondenzace spalin. Z doplnění znaleckého posudku vzal soud za prokázáno, že překročení maximální teploty nebo teploty rosného bodu (nezajištění suchých spalin) může zničit jakýkoliv filtrační materiál. Soud prvního stupně uzavřel, že materiál dodaný žalovanou (rukávce) ve filtrační jednotce při dodržení podmínky suchých spalin v zadaném teplotním rozmezí je vhodný pro danou aplikaci včetně chemické odolnosti. Žalovaná neporušila své právní povinnosti plynoucí ze smlouvy o dílo, reklamaci odmítla oprávněně a nelze dospět k závěru, že by odpovídala za škodu ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. ve výši žalované částky, kterou po ní požadovala žalobkyně. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto sporu plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 208 668 Kč, které jí vznikly úhradou zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 203 668 Kč, tj. mimosmluvní odměna advokáta za šestnáct úkonů právní služby po 10 220 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen „a. t.“) v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení, vyjádřením k žalobě, písemným podáním ve věci samé ze dne 26. 9. 2019, písemným podáním ve věci samé ze dne 2. 4. 2020, účastí na jednání dne 9. 3. 2020, písemným podáním ve věci samé ze dne 28. 4. 2020, účastí na jednání dne 15. 7. 2020, písemným podáním ve věci samé ze dne 29. 7. 2020, písemným podáním ve věci samé ze dne 9. 6. 2021, písemným podáním ve věci samé ze dne 21. 7. 2021, písemným podáním ve věci samé ze dne 5. 10. 2021, účastí na jednání dne 8. 9. 2022, účastí na jednání dne 6. 1. 2023, písemným podáním ve věci samé ze dne 8. 2. 2023, účastí na jednání dne 7. 3. 2023 - dva úkony, jednání přesáhlo dvě hodiny, šestnáct režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty 35 348 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení státu odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. V tomto sporu procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit státu náklady řízení v souhrnné výši 63 355,50 Kč spočívající ve znalečném pro [Anonymizováno] ve výši 61 831,50 Kč (jedná se o částku vyplacenou z rozpočtových prostředků státu po odečtení záloh uhrazených účastnicemi) a svědečném pro [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1 524 Kč.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu nabídky č. 170437992 ze dne 25. 4. 2017, ze které zjistil, že mezi další ujednané body (strana 4) náleží i závazek žalované poskytnout žalobkyni záruku za jakost spočívající v garantované životnosti filtračního média v trvání 18 000 až 20 000 normových hodin. Dále odvolací soud zopakoval dokazování zprávou žalované ze dne 24. 9. 2018, ze které učinil totožná skutková zjištění jako soud prvního stupně, a požádal jednatele žalované, [tituly před jménem] [jméno FO], co by pisatele zprávy o vyjádření k ní. Jednatel žalované potvrdil, že uvedenou zprávou reagoval na telefonické, případně ústní sdělení pana Burdy, že v kotelně dochází k výskytu vysokých teplot (až 245 oC).

8. Podle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 2615 odst. 2 o. z., o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

10. Podle § 2106 odst. 2 o. z., kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

11. Podle § 2002 odst. 2 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

12. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že § 2106 odst. 2 o. z. žalobkyni umožňuje vůči žalované učinit volbu práva z vadného plnění ve formě nároku na slevu z ceny díla poté, co žalovaná žalobkyni oznámila, že filtrační jednotku neopraví. Soud prvního stupně v bodu 61. rozsudku blíže nerozvedl své úvahy, proč považuje nárok žalobkyně na slevu z ceny díla ze dne 7. 1. 2019 za neoprávněný a z jakého důvodu pro uplatnění takového nároku nevznikly v rozhodné době zákonné podmínky, když filtrační jednotka byla dne 22. 11. 2018 opravena. V řešené věci je zásadní, že žalovaná odmítla v rámci záruky za jakost odstranit vadu filtrační jednotky a tuto skutečnost oznámila žalobkyni. Je přitom nepodstatné, jaké důvody způsobily její odmítnutí, relevantní skutečností je odmítnutí opravy. Platí, že jakmile se objednatel dozví o neodstranění vady, je oprávněn provést volbu mezi dvěma zbývajícími právy, a to nárokem na přiměřenou slevu z kupní ceny a právem na odstoupení od smlouvy. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně rovněž nerozvedl otázku, zda vadu filtrační jednotky spočívající v potrhaných prvcích filtračního média (pokud by za ni žalovaná odpovídala a bylo by shledáno, že smlouvu porušila) považuje za vadu podstatnou ve smyslu § 2002 o. z. Přitom volba práva z vadného plnění dle § 2106 odst. 1 o. z. náleží objednateli v případě, je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy. S ohledem na povahu reklamované vady a obsah porušené smlouvy lze jednoznačně dovodit, že reklamovanou vadu filtrační jednotky by bylo možné považovat za podstatné porušení smlouvy, kdy kritérium závažnosti vady je dáno zejména tím, že dotčená strana (žalobkyně) ztratila možnost dosáhnout toho, co uzavřením smlouvy očekávala (bezchybný provoz kotelny). Odvolací soud zdůrazňuje, že výše popsaná absence odůvodnění soudu prvního stupně a jeho rozdílný názor na posouzení možnosti žalobkyně opakovaně provést volbu nároku z vadného plnění nemá vliv na správnost jeho rozhodnutí, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná za reklamovanou vadu filtrační jednotky nenese odpovědnost.

13. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, ze kterého náležitě zjistil skutkový stav. Odvolací soud v této souvislosti pro stručnost odkazuje na přiléhavé skutkové závěry soudu prvního stupně včetně pečlivého odůvodnění, kterým se vypořádal s nastolenou otázkou, zda žalovaná porušila či nikoli svůj závazek ze smlouvy ze dne 25. 5. 2017 poskytnout žalobkyni záruku na jakost díla, když reklamaci odmítla. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který přijal v bodu 75., 76. a 77. rozsudku, že nesprávné nastavení celé technologie vedoucí k nežádoucím účinkům na materiál ve filtrační jednotce, nelze klást k tíži žalované, že žalovaná neporušila své právní povinnosti plynoucí ze smlouvy o dílo, reklamaci odmítla oprávněně, a proto neodpovídá za škodu ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na skutkové a právní závěry zdůvodněné v napadeném rozhodnutí nalézacího soudu, jehož obsah byl podán shora. K tomu cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, v němž se uvádí: „Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Naopak, typickým rysem rozhodovací činnosti odvolacího soudu je, že se v mezích odvolacího přezkumu vyslovuje ke správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a v intencích § 219 o. s. ř. je potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.“ 14. Podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

15. Podle § 2116 o. z., kupující nemá právo ze záruky, způsobila-li vadu po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího vnější událost.

16. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že nesprávně vyhodnotil otázku předmětu díla, ke kterému se žalovaná smlouvou o dílo ze dne 25. 5. 2017 ve spojení s nabídkou č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017 zavázala, setrvávala na argumentaci, že závazek žalované spočíval v dodání celého filtračního systému, nikoli pouze filtrační jednotky, a nikoli pro obvyklé účely, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně, nýbrž pro účely a použití v rámci „Rekonstrukce městské uhelné kotelny [adresa]“ dle žalovanou předané projektové dokumentace. K uvedené námitce odvolací soud uvádí, že žalobkyně a žalovaná na prvním jednání ve věci dne 9. 3. 2020 učinily nesporné, že předmětem díla byl závazek žalované spočívající v dodávce a montáži filtrační jednotky a spalinového ventilátoru podle nabídky č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017, přičemž účastnice shodně vyznačily ve schématu spalinové cesty zelené části, které prováděla žalovaná. Na jednání, které se konalo dne 6. 1. 2023, žalobkyně začala tato nesporná skutková tvrzení účastnic měnit na tvrzení sporná a v uvádění novot pokračovala i v následném doplnění vyjádření ze dne 6. 1. 2023. Platí, že od shodných skutkových tvrzení (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) může účastník odstoupit jen do doby koncentrace řízení. Vzhledem k tomu, že skončením prvního jednání dne 9. 3. 2020 nastaly účinky koncentrace řízení, žalobkyně na jednání dne 6. 1. 2023 již nemohla změnit svá nesporná skutková tvrzení na sporná, soud prvního stupně správně ke změněným skutkovým tvrzením žalobkyně a k jí uváděným novotám nepřihlédl, protože porušení pravidel zákonné koncentrace řízení ve prospěch některého z účastníků řízení je nesprávným úředním postupem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4209/2009). Nadto dokazováním provedeným soudem prvního stupně, smlouvou o dílo ze dne 25. 5. 2017 a nabídkou č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017, byl zjištěn skutkový stav týkající se obsahu smlouvy o dílo zcela v souladu se shodnými skutkovými tvrzeními účastnic, jak je uvedly u jednání soudu dne 9. 3. 2020. Odvolací soud sdílí úvahu soudu prvního stupně obsaženou v bodu 77. rozsudku, že žalobkyně změnou skutkových tvrzení zjevně vyvinula snahu o navození dojmu, že žalovaná měla dodat komplexní systém filtrace a odpovídala za nastavení technologie, její funkčnost a že bylo úkolem (povinností) žalované uvažovat nežádoucí chemické vlivy, nicméně uvedená tvrzení žalobkyně byla dokazováním provedeným před soudem prvního stupně vyvrácena a odvolací soud v této souvislosti odkazuje na úplná a přiléhavá skutková zjištění soudu prvního stupně.

17. Žalovaná dále namítala, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal se závazkem žalované poskytnout žalobkyni záruku na životnost filtračního média, kdy uvedená záruka byla žalovanou žalobkyni smluvně garantována bez jakýchkoli výjimek a omezení. Odvolací soud uvádí, že existence závazku žalované poskytnout žalobkyni záruku za jakost na životnost filtračního média v rozsahu 18 000 až 20 000 Nhod byla v řízení před soudem prvního i druhého stupně prokázána, nicméně platí, že odpovědnost prodávajícího ze záruky je sice odpovědností objektivní, tedy nezávislou na zavinění, není však v zásadě odpovědností absolutní, jak se snaží dovodit žalobkyně. Prodávající poskytnutím záruky sice přebírá odpovědnost za to, že jím prodávaná věc bude po určitou předem stanovenou dobu plnit určitý účel, resp. bude mít po tuto dobu určité vlastnosti. Neodpovídá však za každou vadu, ani na základě převzaté záruky. V tomto případě ve smyslu § 2116 o. z. odpovídá pouze za vady, které jsou inherentní prodávané věci (tedy za vnitřní okolnosti), a dále za další vady, jejichž vznik je prodávajícímu přičitatelný. Liberačním důvodem je způsobení vady vnější událostí za předpokladu, že se tak stalo po přechodu nebezpečí škody na věci. Podmínka přechodu nebezpečí škody na věci byla v řešené věci splněna, viz bod 12. rozsudku a v něm uvedená skutková zjištění z předávacího protokolu ze dne 28. 8. 2017. Pro posouzení, zda žalobkyni náležela práva ze záruky, resp. zda na straně žalované existovaly liberační důvody vymezené § 2116 o. z., bylo nezbytné zabývat se následujícími otázkami: zda bylo filtrační médium stiženo vadou mající původ ve vnitřních okolnostech díla, zda existují další vady, jejichž vznik je žalované přičitatelný a zda nebyla vada způsobena vnější událostí.

18. Nastolenou otázku, zda bylo filtrační médium stiženo vadou mající původ ve vnitřních okolnostech díla, je nezbytné posuzovat ve vztahu k obsahu závazku žalované vyplývající ze smlouvy o dílo ze dne 25. 5. 2017 a z nabídky č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017, je třeba vyjít ze specifikace díla co do jeho technického a kvalitativního vymezení. Tato odborná otázka byla zodpovězena znaleckým posudkem [Anonymizováno], jeho dodatkem a výslechem znalce (viz bod 43., 44. a 45. rozsudku). Výsledkem znaleckého zkoumání textilie tvořící tělo filtru byl znalecký závěr, že analýza mechanických vlastností po tepelném namáhání potvrdila termickou odolnost materiálu do teploty 210oC, což odpovídá deklarovanému materiálu m-Aramide. Tento materiál je po stránce termické, chemické i mechanické odolnosti vhodný pro dané použití za předpokladu dodržení působících teplot a optimálního předčištění spalin. Znalecký posudek za příčinu poškození rukávců uvedl působení teplot vyšších než 210 oC. Dodatek znaleckého posudku se zabýval posouzením příčiny poškození filtru způsobenou vlivem kondenzace kyselin vznikajících v důsledku příliš nízké teploty v oblasti filtračních kapes. Vyslovil závěr, že překročí maximální teploty nebo teploty rosného bodu (zajištění suchých spalin) může zničit jakýkoli filtrační materiál. Uvedl, že použitý materiál by měl mít pro danou aplikaci dostatečnou odolnost vůči kyselému prostředí, pokud nedojde ke kondenzaci kyselin na jeho povrchu a že nelze jednoznačně říci, zda příčinou degradace je překročení maximální teploty nebo naopak teploty minimální, kdy dojde ke kondenzaci kyselin. Soud prvního stupně v bodu 69. rozsudku přijal na základě uvedených důkazů správný skutkový závěr, že při dodržení podmínky suchých spalin v zadaném teplotním rozmezí je použitý materiál vhodný pro danou aplikaci včetně jeho chemické odolnosti. Uvedené znalecké závěry prokázaly, že žalovaná použila při realizaci díla materiál filtračního média, který je pro účely předpokládaného použití v souladu se smlouvou o dílo ze dne 25. 5. 2017 a s nabídkou č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017 a v tomto směru žalobkyni dodala plnění bez vad, v souladu se specifikací předmětu díla. Existence vady díla mající původ ve vnitřních okolnostech díla tak byla vyloučena.

19. Otázka existence vad, jejichž vznik je žalované přičitatelný a otázka, zda nebyla vada způsobena vnější událostí, rovněž úzce souvisí se specifikací předmětu díla. Zásadní pro posouzení uvedených otázek je skutkové zjištění soudu prvního stupně, jež má oporu v provedeném dokazování (viz smlouva o dílo ze dne 25. 5. 2017, nabídka č. 1704-37992 ze dne 25. 4. 2017 a nesporná skutková tvrzení účastnic o předmětu smlouvy), že závazek žalované spočíval v realizaci dodávky a montáže filtrační jednotky a spalinového ventilátoru pro stavbu „Rekonstrukce městské kotelny [adresa]", jejímž dodavatelem byla žalobkyně. Jednalo se tedy o vsunutou technologii žalované, která měla být začleněna do komplexní technologie dodávané žalobkyní. Uvedená skutková zjištění rozvedená v bodu 7., 8., 63. a 64. rozsudku vyvrátila ničím nepodložená tvrzení žalobkyně, že by žalovaná byla zavázána k realizaci komplexní technologie obsažené v kotelně, že by se zavázala k nastavení celé technologie průchodu spalin, k vypracování prováděcí projektové dokumentace, dle které by mělo být při realizaci stavby kotelny postupováno, že by žalovaná měla při dodání filtrační jednotky uvažovat nízké teploty spalin při nájezdu kotlů a při provozu samotné kotelny, nízkou dobu oklepu spalin. Uvedené úkoly náležely při plánování rekonstrukce kotelny žalobkyni jako generálnímu dodavateli celé stavby a její technologie. Za významná odvolací soud považuje též zjištění soudu prvního stupně v bodu 42. rozsudku učiněná z účastnické výpovědi jednatele žalované, [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že po předání díla a spuštění zařízení nebyla žalovaná žalobkyní pozvána k tomu, aby zkontrolovala, jak je vše v kotelně nastavené. V řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byl systém technologie průchodu spalin nastaven v rozporu se smluvním požadavkem žalované obsaženém ve smluvní dokumentaci, konkrétně byl porušen požadavek nastavení a dodržování optimálního teplotního rozmezí systému pro provoz filtrační jednotky, zejména před vstupem do filtrační jednotky, a to v rozsahu 130 oC – 150 oC. V této souvislosti soud odkazuje kupříkladu na graf teplot (bod 28. rozsudku) nebo zprávu žalované ze dne 24. 9. 2018 (bod 17. rozsudku), ale zejména pak na znalecký posudek [Anonymizováno], jeho dodatek a výslech znalce (viz bod 43., 44. a 45. rozsudku). Z uvedených důkazů je zřejmé, že teploty v kotelně kolísaly mimo žalovanou předpokládaný optimální rámec 130 oC – 150 oC a že k degradaci filtračního média došlo vlivem působení vysoké teploty nebo příliš nízké teploty, přičemž nelze jednoznačně říci, zda příčinou degradace filtračního média bylo překročení maximální teploty nebo naopak teploty minimální (kdy dojde ke kondenzaci kyselin), protože konkrétní příčinu degradace materiálu nelze specifikovat. Je tedy zřejmé, že vada spočívající v degradaci filtračního média byla způsobena vnější událostí spočívající v nedodržení smlouvou předpokládaného optimálního rámce 130 oC – 150 oC a soud prvního stupně přijal v bodu 75. rozsudku správný závěr, že nesprávné nastavení celé technologie (kolísaní teplot před vstupem do filtrační jednotky nad smlouvou předpokládaný optimální rámec 130 oC – 150 oC), které vyústilo v nežádoucí účinky na materiál ve filtrační jednotce, nelze klást k tíži žalované. Za dané situace je závěr soudu prvního stupně obsažený v bodu 76. rozsudku, že žalovaná odmítla reklamaci žalobkyně oprávněně, a proto neporušila své smluvní povinnost plynoucí ze smlouvy o dílo, správný.

20. Pro žalobkyni představovalo v rámci jejích odvolacích námitek téma smluvní podmínka tzv. „suchých spalin“. Namítala, že uvedená smluvní podmínka se v žádném z podkladů, které tvoří smluvní dokumentaci, nevyskytuje, přesto ji soud prvního stupně ve svém odůvodnění zmiňuje. K této námitce odvolací soud uvádí, že podmínka suchých spalin pro řádné fungování filtračního média vyplynula z dodatku ke znaleckému posudku, kde je uvedeno, že při dodržení podmínky suchých spalin v zadaném teplotním rozmezí je použitý materiál vhodný pro danou aplikaci včetně chemické odolnosti. Není pravdou, že by uvedená podmínka ve smluvní dokumentaci absentovala, jen není vyjádřena přesně termínem „suché spaliny“. Součástí smluvního ujednání účastnic byl požadavek žalované na nastavení a dodržování optimálního teplotního rozmezí systému pro provoz filtrační jednotky, zejména před vstupem do filtrační jednotky, a to v rozsahu 130 oC – 150 oC a toto je požadavek suchých spalin, který je v požadavku na zajištění optimálního teplotního rozmezí obsažen implicitně, protože v řízení vyšlo najevo (viz znalecký posudek [Anonymizováno], jeho dodatek a výslechem znalce), že kondenzát vzniká, když teplota před filtrační jednotkou klesne pod 90 oC.

21. Odvolací soud posoudil jako nedůvodnou námitku žalobkyně, že závěr soudu prvního stupně, že k výskytu nežádoucích spalin s nízkou teplotou (na kterých vzniká kondenzát, který může zničit jakýkoli filtrační materiál) dochází v části technologie předcházející filtrační jednotce, nemá oporu v provedeném dokazování. Uvedený závěr soudu je podložen skutkovými zjištěními učiněnými z výslechu znalce (viz bod 45. rozsudku). Skutečnost, že se při poklesu teploty pod optimální rámec filtrační jednotka otevřela a spaliny s nízkou teplotou neodešly do odklonu, tzv. bypassem, nemá na správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně vliv.

22. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby je správný. Odvoláním napadené rozhodnutí je tedy věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a III. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu, na jejichž odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 25 639,90 Kč, které jí vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna dvakrát 10 220 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání a účastí na jednání soudu dne 20. 5. 2025, jeden režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jeden režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za daň z přidané hodnoty 4 449,90 Kč podle 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Poučení