28 Co 139/2025 - 74

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Šalamouna ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] adresa pro doručování: [Adresa žalobce] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 360 299 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. ledna 2025, č. j. 43C 130/2024-52, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (I.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku 86 398,50 Kč s úrokem z prodlení z 86 398,50 Kč ve výši 12,75 % ročně od 4. 10. 2024 do zaplacení, jinak se potvrzuje co do částky 273 900,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % za dobu od 7. 8. 2024 do 3. 10. 2024 z částky 360 299 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 10. 2024 do zaplacení z částky 273 900,50 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 800 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 360 299 Kč s úroky z prodlení z částky 360 299 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 7. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 17. 9. 2024 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhal po žalované zaplacení částky 360 299 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno návrhem podaným dne 4. 6. 2013, a to jeho otcem, jenž zemřel dne [datum], přičemž soudní řízení tedy trvalo 10,5 roku.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 3. 4. 2024 u ní žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 400 000 Kč, přičemž jeho žádosti bylo částečně vyhověno a bylo mu poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 39 701 Kč.

4. Po provedeném dokazování, na základě skutkového stavu zjištěného z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, s poukazem na § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a OdpŠk, konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, kterou citoval (zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3945/2014), soud prvního stupně vzal za relevantní níže uvedené závěry.

5. V řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, neboť celková délka řízení činila 10 let a 6 měsíců, přičemž v řízení bylo opakovaně rozhodováno jak soudem nalézacím, tak i soudem odvolacím.

6. V první fázi posuzovaného řízení, kdy na straně žalobce vystupoval pouze právní předchůdce žalobce, tedy od dne podání žaloby dne 4. 6. 2013 do nabytí právní moci rozhodnutí o procesním nástupnictví dne 2. 7. 2018, byly průtahy zejména od 2. 7. 2014 do 8. 4. 2015, kdy neučinil soud ve věci žádné úkony. Následně došlo k dalším prodlevám zapříčiněným nekoncentrovaností úkonů, např. samotné rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu a nařízení jednání až po třech měsících na termín za další dva měsíce. Samotné řízení bylo procesně složitější, neboť právní předchůdce žalobce žádal o osvobození od placení soudních poplatků, soud byl nucen zkoumat jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry, opakovaně vyzýval žalovaného k vyjádření k žalobě, rozhodoval o námitce podjatosti právního předchůdce žalobce, kvůli čemuž zrušil jednání, a v důsledku úmrtí právního předchůdce žalobce bylo nutno vyčkat pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k blízkým rodinným vazbám žalobce a jeho právního předchůdce je možné význam této fáze řízení hodnotit jako pro oba obecně srovnatelný. Samotný význam předmětu řízení pro žalobce byl zvýšený, neboť právnímu předchůdci žalobce bylo v době zahájení řízení [věk] let, tedy původní žalobce již v době podání žaloby dosáhl vysokého věku. Předmět řízení, kterým bylo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, bylo standardní. Žalovaná není odpovědná za jednání třetích osob spojených s podnikem, jak se mylně domnívá žalobce.

7. Druhá fáze posuzovaného řízení započala pravomocným rozhodnutím o právním nástupnictví žalobce, tj. ode dne 3. 7. 2018, a skončila pravomocným skončení věci dne 28. 12. 2023. Toto období lze charakterizovat jako období mimosoudních jednání účastníků. Od listopadu 2018 účastníci mimosoudně jednali, na jejich návrh bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. od 24. 11. 2018 do 8. 11. 2019, k jejich návrhu bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. od 3. 7. 2020 do 16. 6. 2021. Dále bylo řízení přerušeno z důvodu mediace od 27. 11. 2021 na 3 měsíce. Následně se soud opakovaně dotazoval účastníků na stav jejich mimosoudního jednání. Poté bylo řízení k návrhu účastníků opět přerušeno od 14. 4. 2023, dne 2. 8. 2023, kdy došlo ke zpětvzetí žaloby, přičemž dne 28. 12. 2023 bylo řízení pravomocně zastaveno. V tomto období již nelze shledat průtahy či období nečinnosti. Celková délka řízení byla však vzhledem k délce první fáze nepřiměřená.

8. S ohledem na závěr o existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení je třeba žalobce odškodnit v penězích.

9. Za období od 4. 6. 2013 do 2. 7. 2018 činila základní částka zadostiučinění 65 333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží žalobci částka 16 000 Kč, neboť celková délka řízení přesáhla již délku deseti let s tím, že za první dva roky řízení náleží žalobci částka o polovinu nižší. S ohledem na procesní složitost první fáze řízení byly základní částku snížena o 15 %. Z důvodu vysokého věku právního předchůdce žalobce byla základní částka navýšena o 10 %. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil; tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo, a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Výsledná výše zadostiučinění za první fázi řízení tak činila 31 034 Kč.

10. Za druhou fázi posuzovaného řízení od 3. 7. 2018 do 28. 12. 2023 základní částka zadostiučinění činila 86 667 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží žalobci částka 16 000 Kč. Základní částka byla snížena o 80 % z důvodu, že od vstupu žalobce a jeho matky do posuzovaného řízení účastníci pouze mimosoudně jednali, řízení bylo opakovaně na jejich žádost přerušováno, zároveň probíhala mediace, soud se pouze opakovaně dotazoval na stav mimosoudních jednání, na žádost obou procesních stran nejednal. Dále byla základní částka snížena o 10 % s ohledem na sdílenou újmu, neboť se jednalo o blízký příbuzenský vztah, oba nástupci byli zastoupeni jedním advokátem, činili společná podání a společně přistoupili na ukončení řízení zpětvzetím žaloby. Základní částka zadostiučinění tak byla celkem ponížena o 90 %. Výsledná výše zadostiučinění za druhou fázi řízení tak činila 8 667 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že částky 31 034 Kč a 8 667 Kč již byly ze strany žalované žalobci vyplaceny v rámci mimosoudního projednání nároku, soud prvního stupně ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Soud prvního stupně neshledal důvody pro valorizaci zadostiučinění z důvodu inflace, jak požadoval žalobce. V tomto ohledu soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 1964/2012, sp. zn. 30Cdo 3331/2012, sp. zn. 30Cdo 3509/2018, sp. zn. 30Cdo 2989/2011, sp. zn. 30Cdo 5760/2017, sp. zn. 30Cdo 1153/2019 a sp. zn. 30Cdo 2184/2020).

13. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, ve kterém především vyjádřil nesouhlas s výší zadostiučinění, které dle jeho názoru bylo stanoveno absurdně nízké, bez přihlédnutí k tomu, že již v průběhu posuzovaného řízení byl postup soudu prvního stupně kritizován odvolacím soudem a bylo konstatováno, že postup prvoinstančního soudu má vliv na průtahy v řízení. Namítl dále tendenční zhodnocení kritérií posuzovaného řízení provedené soudem prvního stupně, který dospěl ke snížení částky odškodnění o 90 %. V této souvislosti soud prvního stupně vytkl, že vůbec nevzal v potaz okolnost, že dlouhodobá nečinnost soudu v posuzovaném v podstatě „donutila“ žalobce k mimosoudnímu jednání a že soud kvůli mimosoudnímu jednání řízení přerušil asi na 2 roky a po zbytek času byla patrná pouze neochota soudu s věcí jakýmkoliv způsobem pohnout v před, přičemž za více jak deset let soudního řízení nedošlo ani k jednomu rozhodnutí ve věci samé. Dále poukázal na skutečnost, že výše zadostiučinění v nominální hodnotě by měla korespondovat s reálnou „hodnotou“ peněz, které jsou v současné době výrazně znehodnocovány inflací. K tomu zdůraznil, že pokud by nebyla vzata inflace do úvahu, docházelo by ke zjevnému excesivnímu reálnému snížení odškodnění v čase a tedy i různému přístupu žalované (resp. soudů) v čase vůči osobám, kterým vznikla nemajetková újma a tak by byla vytvářena zjevná nespravedlnost a diskriminace vůči žadatelům/žalobcům, kteří žádají o náhradu nemajetkové újmy později (došlo by k extrémnímu reálnému snížení kompenzace nemajetkové újmy). V tomto ohledu dodal, že došlo/dochází k výraznému znehodnocování peněz z důvodu růstu cenové hladiny, což je známo i žalované, k čemuž poukázal na vývoj výše průměrného důchodu a minimální mzdy od dubna 2011 do v června 2024. Současně akcentoval zdravotní stav a věk jeho právního předchůdce již v době podání návrhu. Dále namítl, že složitost případu po skutkové stránce byla jednoduchá, když soud byl po dlouhou dobu bezdůvodně nečinný a že jeho právní předchůdce byl během sporu napadán jednateli společnosti (např. že je tzv. „neplatič“) i jejich právním zástupcem (např. dle jeho slov se právní předchůdce žalobce domáhal „výpalného“ atd.) a to před soudem při soudních stáních, ale i např. na valných hromadách. Žalobce dále poukázala na to, že se na průtazích v řízení nijak nepodílel a že veškeré průtahy v soudním řízení jsou přičitatelné pouze žalované. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že jeho žalobě v plném rozsahu vyhoví.

15. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na jeho skutkové i právní závěry s tím, že poskytla žalobci zadostiučinění v penězích v přiměřené výši a že v dané věci nejsou splněna kritéria pro přiznání dalšího zadostiučinění v penězích. Námitka žalobce týkající se inflace byla dle jejího názoru nedůvodnou a k tomu odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

17. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout. Vzhledem k tom, že soud prvního stupně podrobně popsal svá zjištění z jednotlivých provedených důkazů, lze v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 1313/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30Cdo 4385/2010, dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30Cdo 1209/2009, rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby forma zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30Cdo 3269/2009).

19. V daném případě odvolací soud přihlédl k tomu, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], byla projednána žaloba, kterou se žalobcova matka proti žalované domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu 351 633,50 Kč s příslušenstvím způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 4. 2025, č. j. [spisová značka], k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 12. 2024, č. j. [spisová značka], kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, byl rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé co do úroku z prodlení za dobu od 7. 8. 2024 do 6. 11. 2024 a co do částky 265 101 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 11. 2024 do zaplacení potvrzen a co do částky 86 532,50 Kč s úrokem z prodlení byl změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 86 532,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 7. 11. 2024 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 20 630 Kč.

20. Odvolací soud, s ohledem na totožný prokázaný skutkový stav jako ve věci žalobcovy matky před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neměl ve smyslu § 13 o. z. důvodu odchýlit se od závěrů uvedených v rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 4. 2025, č. j. [spisová značka], neboť i v poměrech projednávané věci platí následující závěry.

21. Posuzované řízení trvalo od 4. 6. 2013 (podání žaloby) do 28. 12. 2023 (procení nástupnictví), tedy deset let a sedm měsíců, přičemž obligatorní důvod přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se týkal jen doby od 10. 11. 2016, kdy bylo řízení přerušené, neboť zemřel žalobce, do 4. 5. 2017, kdy skončilo řízení o pozůstalosti); ohledně tohoto vedlejšího řízení nebyla zjištěna jeho nepřiměřená délka a navíc zásadní vliv na délku odškodňovaného řízení nemělo, tudíž se jeho doba do celkové doby řízení započítává. K tomu je nutno dodat, že ani při jednom soudním jednání v posuzované věci nebyla přečtena žaloba a nebylo ani zahájeno dokazování; usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci až 28. 12. 2023, neboť jej soud opomněl zaslat též žalobkyni, což způsobilo prodloužení řízení o 2,5 měsíce.

22. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená s tím, že byly dány důvody pro přiznání přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžitého plnění.

23. S ohledem na nepřiměřenou délku odškodňovaného řízení odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně vzal za odpovídající základní částku 16 000 Kč za rok, resp. pro první dva roky ve výši 50 % této základní částky. Přitom z odškodňované délky řízení deset let a sedm měsíců se neodečítá žádná doba přerušení řízení a posuzované řízení bylo nutné rozdělit na tři fáze odlišujícími se základními prvky podstatnými z hlediska nemajetkové újmy žalobce.

24. I. období od 4. 6. 2013 (podání žaloby) do 1. 7. 2018 (procení nástupnictví).

25. Soud prvního stupně správně uvedl, že původnímu žalobci vznikala újma jediná, výše zadostiučinění by pro procesní nástupce původního účastníka řízení neměla přesahovat výši zadostiučinění, jež by za tutéž část řízení náležela jejich právnímu předchůdci. Za období od 4. 6. 2013 do 1. 7. 2018 (tj. 5 let a 1 měsíc) pak činila základní částka 65 333 Kč (2x 8 000 Kč + 3x 16 000 Kč + 1 333 Kč).

26. Posuzované řízení bylo běžným sporem pro specializovaný úsek krajského soudu, přičemž nepokročilo ani do fáze zahájení dokazování a z obsahu spisu nebyly shledány důvody, pro které by mělo být po hmotněprávní stránce složitější nebo jednodušší než v jiných obdobných věcech. V tomto případě posuzované řízení nezatěžovala ani nadměrná procesní aktivita účastníků, doručování nebylo spojeno se žádnými obtížemi, dokazování ani nezapočalo.

27. Na délku řízení mělo nepochybně vliv to, že obvodní soud nesprávně posoudil otázku podmínek pro osvobození původního žalobce od soudních poplatků (prodloužení řízení od podání odvolání dne 9. 9. 2013 do vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku 10. 3. 2014), že přerušil řízení bez splnění zákonných předpokladů (od vydání usnesení o přerušení dne 8. 4. 2015 do rozhodnutí odvolacího soudu dne 2. 12. 2015) a že nesprávně rozhodl o procesním nástupnictví (prodloužení doby řízení o odvolací fázi od 17. 8. 2017 do 2. 7. 2018), stejně jako nečinnost (od 2. 7. 2014 do 8. 4. 2015, kdy však bylo jen vydáno rozhodnutí o přerušení řízení později změněné vrchním soudem) a jeho nekoncentrovaný postup v řízení (zejména to, že nesnažil kumulovat účelně úkony, takže po doručení usnesení o nepodjatosti soudce v srpnu 2016 přistoupil k nařízení jednání na den 14. 12. 2016 až dne 12. 10. 2016, přičemž žalobce zemřel již [datum], k odstranění vad žaloby přistoupil až 1. 7. 2021 apod.), které ani po více než 10letech nesměřovalo k meritornímu rozhodnutí. Současně nebylo lze přehlédnout, že se žalobce dovolával obsahu přípisu Vrchního soud v [adresa], který již v průběhu posuzovaného řízení dne 13. 6. 2016 při vracení spisu bez věcného vyřízení upozornil, že nesprávným postupem dochází k neodůvodněnému prodloužení řízení a zvýšení nákladů, přičemž vrchní soud jen vyzval obvodní soud, aby byla odstraněna vada ve vyjádření soudkyně k námitce podjatosti, řízení tím bylo prodlouženo o necelý měsíc (první předložení věci 26. 5. 2013, druhé pak 23. 6. 2016). Z důvodu úmrtí žalobce bylo řízení přerušeno od 10. 11. 2016, důvody přerušení řízení pominuly 4. 5. 2017, soud o pokračování rozhodl až dne 31. 7. 2017, a to ještě z iniciativy žalující strany. Důvodnost podávání opravných prostředků je dle ustálené judikatury nutno podřadit pod kritérium postupu orgánu veřejné moci, který v tomto případě byl jedním z projevů neefektivního postupu prvostupňového soudu a měl znatelný vliv na délku řízení. K opakovaným přerušováním řízení dle § 110 o. s. ř. lze připomenout, že podmínkou pro přerušení řízení je to, že se přerušení nepříčí účelu řízení, který je vyjádřen v § 6 o. s. ř., přičemž za posouzení splnění podmínek pro přerušení řízení je odpovědný soud.

28. Právní předchůdce žalobce v posuzovaném řízení bojoval proti vyvádění majetku ze společnosti s ručením omezeným, ve které byl společníkem. Jednalo se tedy o majetkový spor se standardním významem. Nejistota žalobce o tom, jak odškodňované řízení dopadne, nadále přetrvávala až do mimosoudního vyřešení, resp. do okamžiku zpětvzetí žaloby dne 2. 8. 2023, neboť pak již bylo zřejmé, že řízení bude zastaveno.

29. V tomto období tedy hmotněprávní a procesní složitosti řízení a jednání původního žalobce délku odškodňovaného řízení neovlivnily, a proto na výpočet konečné částky neměly žádný vliv. Z důvodu instanční složitosti odvolací soud shledal důvody k modifikaci základní částky zadostiučinění na snížení o 5 %. Význam řízení pro původního žalobce vyvolaný jeho věkem a zdravotním stavem odůvodnil navýšení základní náhrady zvýšil o 10 %. V této fázi řízení sehrál klíčovou negativní roli neefektivní postup městského soudu, což bylo důvodem pro zvýšení základní částky o 30 %. Satisfakce, která by za uvedený úsek řízení náležela právnímu předchůdci žalobkyně tedy činila 65 333 Kč + 35 %, tj. celkem 88 200 Kč, s ohledem na dva procesní nástupce původního účastníka pak žalobci náleží polovina ve výši 44 100 Kč.

30. Ke shora uvedenému, s ohledem na žalobcovy odvolací námitky, je třeba uvést, že chování společníků společnosti nelze podřazovat pod kritérium postupu soudu v řízení a ani významu řízení pro účastníků, neboť stát za mimoprocesní jednání těchto osob neodpovídá. Útoky společníků zjevně souvisely s celkovou atmosférou ve společnosti, jejímž důsledkem bylo jednak podávání žalob právním předchůdcem žalobce a jednak nepřátelské chování ostatních společníků, které však nebylo následkem odškodňovaného řízení a ani jeho délky.

31. II. období od 2. 7. 2018 (procesní nástupnictví) do 2. 8. 2023 (zpětvzetí žaloby).

32. Za období od 2. 7. 2018 do 2. 8. 2023 (tj. 5 let a 1 měsíc) činila základní částka zadostiučinění 81 333 Kč (5x 16 000 + 1x 1 333 Kč).

33. Kritérium složitosti řízení a jednání žalobce neměly žádný vliv na výpočet konečné částky.

34. V této fázi bylo třeba přihlédnout k faktoru sdílené újmy žalobce s jeho matkou jako další právní nástupkyní původního žalobce, přičemž oba do posuzovaného řízení vstoupili po smrti původního žalobce jako jeho dědici, a proto byla jejich újma nesena dvěma osobami, které navíc byly v úzkém rodinném vztahu, což nutně mělo na dopady délkou posuzovaného řízení způsobené útrapy vliv, neboť matka a syn se mohli v jejich snášení vzájemně podpořit. Faktor sdílené újmy byl důvodem pro snížení základní částky o 10 %. Význam řízení pro žalobce s ohledem na jeho věk nebyl dán. I v tomto období pokračoval neefektivní postup městského soudu, neboť se prakticky jednalo jen o pouhé monitorování snahy účastníků o vyřešení předmětu jejich sporů, což odůvodnilo zvýšení základní částky o 10 %. Výše zadostiučinění za danou fázi posuzovaného řízení tedy činí 81 333 Kč.

35. Odvolací soud, stejně jako ve věci vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], nesouhlasil se snížením základní částky soudem prvního stupně o 80 % z důvodu mimosoudního jednání účastníků, neboť právě soud je odpovědný za řádný a bezprůtahový průběh řízení. Postup soudu by totiž měl být plynulý, bez období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci, nebylo povinností soudu přerušovat řízení, ale měl naopak posoudit, zda se přerušení řízení nepříčí rychlé a účinné ochraně práv; mimo to soudní jednání účastníků nebránilo soudu věc projednat a rozhodnout.

36. III. období od 2. 8. 2023 (zpětvzetí žaloby) do 28. 12. 2023 (právní moc usnesení o zastavení řízení).

37. Za období od 2. 8. 2023 do 28. 12. 2023 (tj. 5 měsíců) činila základní částka 6 665 Kč (5x 1 333 Kč).

38. Ani v tomto období kritérium složitosti řízení a jednání žalobce neměly žádný vliv na výpočet konečné částky, význam řízení pro žalobce vyvolaný jeho věkem nebyl dán, faktor sdílené újmy pak byl důvodem pro snížení základní částky o 10 %. Za rozhodují v této fázi období odvolací soud posoudil vymizení nejistoty a právního důvodu pro vedení sporu s ohledem na mimosoudní dohodu odrážející se v procesní podobě do zpětvzetí žaloby, což odůvodnilo snížení základní částky z pohledu významu řízení o 85 %. Postup orgánu státní moci se negativně projevil v tom, že sice soud rozhodl v přiměřené době, ale nezaslal rozhodnutí všem účastníkům, což prodloužilo řízení o 2,5 měsíce, a tato skutečnost odůvodnila navýšení satisfakce o 5 %. Výše zadostiučinění za danou fázi posuzovaného řízení tedy činí 666,50 Kč.

39. Žalobcově nemajetkové újmě tedy dle odvolacího soudu odpovídá peněžitá satisfakce ve výši 126 099,50 Kč (44 100 Kč + 81 333 Kč + 666,50 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobce již od žalované obdržel celkem 39 701 Kč (31 034 Kč + 8 667 Kč), byla žaloba podána důvodně co do částky 86 398,50 Kč (129 099,50 – 39 701).

40. Pokud se týká žalobcem namítaného požadavku valorizace základní částky zadostiučinění, odvolací soud i v tomto případě plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který vycházel z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, kterou také citoval, a proto lze v této části plně odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K tomu lze jen dodat, že relevantní pro výši sazby jsou částky, které ukládá ESLP platit státům, a v tomto směrů žalobce s žádnou argumentací či důkazy o navýšení odškodňování újmy ze strany ESLP nepřišla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 1916/2023, nebo sp. zn. 30Cdo 1885/2024, či sp. zn. 30Cdo 3197/2024, zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2356/2024), přičemž důvody pro odchýlení se od uvedené judikatury odvolací soud neshledal.

41. Ohledně žalobcem požadovaného příslušenství odvolací soud vyšel z názoru, že ve smyslu § 14 a § 15 OdpŠk, s přihlédnutím k bodu 10. Stanoviska, jakož i k závěrům uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 2060/200, nebo sp. zn. 30Cdo 3151/2016 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila bez ohledu na to, kdy žalovaná její žádost vyřídila. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce doručil výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 3. 4. 2024, žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do 3. 10. 2024 (§ 605 odst. 2 o. z.) a dnem 4. 10. 2024 se ocitla v prodlení. Výše úroku z prodlení byla určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

42. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku 86 398,50 Kč s úrokem z prodlení z 86 398,50 Kč ve výši 12,75 % ročně od 4. 10. 2024 do zaplacení a podle § 219 o. s. ř. byl jako věcně správný potvrzen co do částky 273 900,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % za dobu od 7. 8. 2024 do 3. 10. 2024 z částky 360 299 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 10. 2024 do zaplacení z částky 273 900,50 Kč.

43. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný a v daném případě mu vznikly náklady ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., které spočívaly v nákladech nezastoupeného účastníka, a to ve výši 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemný návrh ve věci samé ze dne 17. 9. 2024, za přípravu na jednání a účast na jednání soudu prvního stupně dne 17. 1. 2025, za podané odvolání ze dne 10. 3. 2025 a za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2025, celkem tedy 1 800 Kč. Včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč pak žalobcovy náklady řízení činily celkem 3 800 Kč.

44. Ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. odvolací soud určil patnácti denní lhůtu ke splnění povinnosti s ohledem na nezbytné administrativní úkony na straně žalované spojené s řádným splněním její povinnosti.

Poučení