28 Co 150/2024 - 99

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [firma], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [název], IČO [číslo] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] za niž jedná [název] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. ledna 2024, č. j. 37C 65/2023-77, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila [částka] (výrok I.), co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou vůči žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“, domáhala zaplacení ušlého zisku za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], náhrady škody v podobě nákladů na zaměstnance ve výši [částka], náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], náhrady škody v podobě zaplacení úroků ve výši [částka] a náhrady škody v podobě náhrady právního zastoupení ve výši [částka]. Všechny nároky odvozovala od nezákonného rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru [adresa], Oddělení obecné kriminality ze dne [datum], [číslo] (dále také „rozhodnutí ze dne [datum]“) s tím, že v červenci roku 2020 zakoupila vyvážečku John Deere 1210E, VIN: [VIN kód] (dále též „vyvážečka“), přičemž dne [datum] její zaměstnanec vyvážečku vydal Policii ČR, jež byla na základě rozhodnutí ze dne [datum] vydána [právnická osoba]., avšak na základě její stížnosti podané dne [datum] bylo rozhodnutí ze dne [datum] zrušeno usnesením okresního státního zastupitelství jako nezákonné. Dne [datum] pak Policie ČR vyvážečku svým rozhodnutím uložila do úschovy Okresnímu soudu v Třebíči, u kterého bylo mezi žalobkyní a [právnická osoba]. vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka] o vydání věci, v rámci kterého dne [datum] byla mezi nimi uzavřena dohoda o narovnání, na základě které jí byla usnesením ze dne [datum] vyvážečka vydána. Podle žalobkyně pouze chybou policejního orgánu nemohla vyvážečku mít ve svém držení od [datum] do [datum], přičemž tato situace vůbec nemusela nastat, pokud by si policejní orgán ověřil vlastnické právo k vyvážečce.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala vznik uplatněné škody v podobě ušlého zisku, že vyčíslení nákladů na zaměstnance je nesprávné a že u nákladů na právní zastoupení je u řady úkonů sporné, zda byly učiněné v příčinné souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím, či zda byly účelné. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím vznesla námitku promlčení.

4. Po řádném a v dostatečném rozsahu provedeném dokazování na základě zjištění z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který tak lze v tomto ohledu odkázat, s poukazem na § 1 odst. 1, § 5 písm. a) a b), § 7, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 a 3, § 32 a § 35 odst. 1 OdpŠk a na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.

5. Žalobkyně spojovala svoji újmu s rozhodnutím ze dne [datum], které bylo zrušeno usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství [adresa]-venkov ze dne [datum], [číslo]. V projednávané věci tedy byl dán odpovědnostní titul, a to nezákonné rozhodnutí ze dne [datum].

6. Rozhodnutí ze dne [datum] bylo zrušeno usnesením usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství [adresa]-venkov ze dne [datum], [číslo], přičemž samotné [podezřelý výraz] stíhání skončilo usnesením o odložení dne [datum], avšak žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum] a žalobu podala až dne [datum]. Žalobkyně tudíž podala svoji žalobu po uplynutí zákonné šesti měsíční lhůty. Žalovanou vznesená námitka je důvodná, tudíž nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši [částka] nebyl po právu.

7. V daném případě neexistuje příčinná souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou v podobě ušlého zisku za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], ani škodou v podobě nákladů na zaměstnance ve výši [částka] a ani škodou v podobě zaplacení úroků ve výši [částka]. Rozhodnutí ze dne [datum] totiž nebylo projevem svévole na straně policejního orgánu, pokud policejní orgán zahájil [podezřelý výraz] řízení na základě oznámení o krádeži vyvážečky ze dne [datum]. Je sice pravda, že toto rozhodnutí je rozhodnutím nezákonným, tj. pravomocným rozhodnutím, které bylo zrušeno, ale nebylo lze přehlédnout, že za situace, kdy si vlastnictví vyvážečky nárokovala společnost [právnická osoba]., což také dokládala, nemohl policejní orgán postupovat tak, jak by si snad představovala žalobkyně a okamžitě jí vyvážečku vydat. Jediným správným postupem totiž byl postup, který nakonec policejní orgán přijal, a to vydat vyvážečku do soudní úschovy.

8. Nebylo přitom možné ani přehlédnout, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] [právnická osoba]. až dne [datum] uzavřela s žalobkyní dohodu o narovnání, na základě které si žalobkyně převzala vyvážečku dne [datum], přičemž již v únoru 2021 v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření, aby [právnická osoba]. bylo zakázáno nakládání s vyvážečkou, čemuž se [právnická osoba]. se aktivně bránila z důvodu, že jí svědčí vlastnické právo, čímž také argumentovala v rámci řízení u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka], jakož i v rámci [podezřelý výraz] řízení před policejním orgánem.

9. Skutečnost, že žalobkyně neměla vyvážečku k dispozici v období od [datum] do [datum] tedy nebyla dána nezákonným rozhodnutím, resp. postupem policejních orgánů, nýbrž tím, že si dotčenou věc nárokovala [právnická osoba]., přičemž škoda by v majetkové sféře žalobkyně nastala i bez vydání nezákonného rozhodnutí, čemuž plně odpovídají prokázané skutečnosti, a to, že až dne [datum] byla uzavřena dohoda o narovnání mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., na základě které pak byla ze soudní úschovy dne [datum] vyvážečka vydána žalobkyni, když společnosti [právnická osoba]. přitom nic nebránilo v tom, aby tuto dohodu uzavřely podstatně dříve.

10. Za situace existence odpovědnostního titulu na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a vyúčtování odměny právní zástupkyní žalobkyně na straně druhé, byl žalobou uplatněný nárok co do svého základu po právu. [podezřelý výraz] řízení se vedlo pro [podezřelý výraz] krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. b) a c) [podezřelý výraz] zákoníku, přičemž dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu v [podezřelý výraz] řízení se za tarifní hodnotu považuje částka [částka] a s ohledem na § 7 bod 5. advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka].

11. Požadavek žalobkyně na zaplacení náhrady škody byl důvodný pouze co do výše [částka], a to za 3,5 úkonů - [datum] (převzetí právního zastoupení, 1 úkon); [datum] (nahlížení do spisu, 1 úkon), neboť z judikatury Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3906/17) plyne, že úkon nahlížení do spisu je namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 AT, protože se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu; porada dne [datum] (1 úkon), neboť této poradě (delší jedné hodiny) předcházelo nahlížení do spisu a následně se výsledky této porady promítly do podání stížnosti proti rozhodnutí ze dne [datum]; stížnost ze dne [datum] (půl úkonu), neboť totiž platí, že v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve kterém jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby, není uvedena stížnost proti usnesení o vrácení věci, za tento úkon proto náleží odměna jen ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu; a za 4 režijní paušály ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

12. Nedůvodný byl nárok na náhradu školy v podobě nákladů na právní zastoupení za úkony dne [datum] (sepis přípisu Policii ČR), neboť z ustálené judikatury (usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]) totiž plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší. Tyto závěry pak a maiori ad minus musí platit i pro nejrůznější sdělení, žádosti a podněty, které mohou účastníci řízení soudu zasílat v průběhu řízení, nejedná-li se o podání ve věci samé, resp. návrhy a vyjádření výslovně uvedené v § 11 advokátního tarifu.

13. Nedůvodný byl také požadavek na nárok na náhradu škody v podobě náklad na právní zastoupení za úkony [datum] (sepis stanoviska pro klienta k náhradě škody státu); [datum] (sepis žádosti o odškodnění); [datum] (přípis se sdělením čísla účtu a doložení originálu plné moci); [datum] (sepis urgence). Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto v § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ustanovení § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

14. Nedůvodný byl též nárok na náhradu škody v podobě nákladů na právní zastoupení za úkony [datum] (sepis předběžného opatření); [datum] (sepis výzvy [právnická osoba].); [datum] (sepis žaloby o vydání věci); [datum] (sepis vyjádření k odvolání); [datum] (příprava [podezřelý výraz] oznámení na [právnická osoba].); [datum] (vyjádření k výzvě soudu); [datum] (sepis stížnosti proti usnesení o odložení věci); [datum] (porada s klientem); [datum] (účast na jednání u Okresního soudu v Třebíči; [datum] (sepis žádosti o vydání předmětu z úschovy); [datum] (sepis souhlasu s vydáním předmětu z úschovy, projednání žádosti o vydání věci z úschovy s protistranou); [datum] (sepis připomínek k dohodě o narovnání); [datum] (další úpravy dohody o narovnání); [datum] (sepis odvolání proti usnesení o vrácení jistoty); [datum] (sepsání vzdání se práva odvolání), neboť tyto úkony nebyly účelně vynaloženy na zrušení rozhodnutí ze dne [datum]. V projednávané věci totiž absentovala příčinná souvislosti mezi utrpěnou škodou a odpovědnostním titulem, neboť tyto náklady byly vynaloženy z důvodu skutečnosti, že si vlastnické právo k vyvážečce nárokovala společnost [právnická osoba]., nikoliv z důvodu existence nezákonného rozhodnutí ze dne [datum]. Tyto závěry se pak vztahují i na požadavek žalobkyně stran cestovného a náhrady za promeškaný čas k úkonu dne [datum].

15. Vypočtené náklady právního zastoupení nebyly navýšeny o DPH za situace, kdy žalobkyně na jednání dne [datum] jednoznačně uvedla, že se domáhala náhrady škody v podobě nákladů na právní zastoupení bez DPH.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

17. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která namítala, že žalobkyně její nároky byly prokázány, a to včetně příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. V této souvislosti vytkla soudu prvního stupně, že se nezabýval vznikem škody a její výší a že zamítl provedení důkazů, které k tomu navrhla. Zdůraznila pak, že z důvodu chyby policejního orgánu neměla vyvážečku ve svém držení od [datum] až do [datum], kdy jí byla vydána ze soudní úschovy. Vyjádřila pak názor, že pro policejní orgán musely být dány důvodné pochybnosti o tom, komu svědčí vlastnické právo k vyvážečce, k čemuž dodala, že upozornění, aby svůj nárok, své vlastnické právo k vyvážečce uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních, získala až dne [datum] a že za předpokladu, že by bylo usnesení o uložení do úschovy vydáno policejním orgánem v souladu s § 80 odst. 1 věta třetí [podezřelý výraz] řádu, věc by byla uložena do úschovy dne [datum] a od tohoto dne by mohla podniknout kroky k určení vlastnického práva a vyvážečka by se jí vrátila řádově o několik měsíců dříve, resp. celý proces navrácení by byl v případě správného rozhodnutí policejního orgánu mnohem kratší. V tomto ohledu akcentovala, že jí nebylo známo, že by další osoba vlastnické právo tvrdila, a pokud ano, o jakou osobu se jedná, a že činila všechny možné kroky, které jí zajistily zjištění, kde se vyvážečka nachází, přičemž i z toho důvodu podala žalobu o vydání věci, a nikoli žalobu na určení vlastnického práva. K tomu dodala, že podniká mimo jiné v oblasti těžby dřeva, má ve svém vlastnictví několik strojů, z nichž jedním je i vyvážečka, která slouží k výkonu její podnikatelské činnosti, a protože ji neměla k dispozici a nemohla ji užívat, vznikla jí škoda ve formě ušlého zisku, který také řádně vypočetla. Namítla také, že za zcela stěžejní při posuzování existence příčinné souvislosti bylo, že měla možnost podat žalobu na určení vlastnického práva až ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o tom, že usnesení policejního orgánu je nezákonné (dne [datum]), neboť do té doby nebyla policejním orgánem seznámena s tím, že by třetí osoby tvrdila vlastnické právo k předmětné vyvážečce, která však byla v jejím vlastnictví. Dle jejího přesvědčení hodnocení neexistence příčinné souvislosti provedená soudem prvního stupně nemohla obstát, neboť je až absurdní, že by jí neměla vzniknout téměř žádná škoda v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím. Namítla dále, že jí rovněž z důvodu nemožnosti dispozice s vyvážečkou vznikla škoda spočívající v nákladech vynaložených na zaměstnance, který vyvážečku nemohl obsluhovat a vykonávat tak svou práci. Dle jejího názoru byla námitka promlčení vznesená žalovanou uplatněna v rozporu s dobrými mravy, k čemuž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3391/15. V tomto ohledu poukázala na to, že žádost zaslala žalované v dubnu 2022, přičemž žalovaná na ni více než rok nereagovala, čímž došlo k uplynutí zákonné doby pro nahrazení škody, žalovaná ve věci žádosti k odškodnění nebyla kontaktní a ignorovala uplatnění jejího nároku, za toto ji však žádný postih nevyplynul. Namítla dále, že byla nucena zakoupit novou vyvážečku, aby byla schopna řádně a včas plnit své závazky, a na tuto koupi si vzala úvěr, nad rámec kupní ceny tak musela uhradit i úroky z úvěru, který ji byl poskytnut. Akcentovala též, že náklady za své právní zastoupení skutečně vynaložila a že za předpokladu, že by byla výše určena advokátního tarifu, byla by nárokovaná odměna několikanásobně vyšší, přičemž své náklady za právní zastoupení dostatečně prokázala. Navrhla tedy, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, se kterým se plně ztotožnila. K odvolání poukázala na to, že sama žalobkyně uvedla, že kdyby došlo ke správnému postupu policejního orgánu a policejní orgán by tak uložil vyvážečku do soudní úschovy, žalobkyně by musela podat žalobu na určení vlastnického práva a své vlastnické právo prokázat. Náklady (škoda), které po ní žalobkyně požaduje uhradit, by žalobkyni vznikly i v případě správného postupu policejního orgánu, jelikož by žalobkyně ani tak nedisponovala předmětnou vyvážečkou. V této souvislosti zdůraznila, že s tímto právním názorem jakožto předběžným názorem soudu prvního stupně byla žalobkyně, přesto trvala na znění žaloby, jak byla podána. Ohledně náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] uvedla, že nesdílí názor žalobkyně, že byla námitka promlčení vznesena v rozporu s dobrými mravy s tím, že uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy nebylo shledáno ani v případě, kdy se příslušné ministerstvo nevyjádřilo ve lhůtě podle § 15 OdpŠk, k čemuž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s tím, že bez ohledu na její postup měla žalobkyně zachovanou možnost uplatnit svůj nárok u soudu včas. K nároku na náhradu škody v podobě náhrady právního zastoupení plně souhlasila s účelností tří a půl úkonu právní služby, jak je soud prvního stupně vyčíslil.

19. Pokud se týká odvolání žalobkyně proti výroku I. napadeného rozsudku, kterým bylo žalobě vyhověno co do částky [částka], odvolací soud vycházel z názoru, že účastník řízení může podat odvolání jen tehdy, jestli z rozhodnutí soudu vzešla na jeho právech újma a že odvolání proto není oprávněn podat účastník, jehož návrhu bylo v řízení před soudem vyhověno (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vydávaná Nejvyšším soudem ČR pod R 62/1960). V návaznosti na tento názor odvolací soud uzavřel, že žalobkyně není osobou oprávněnou podat odvolání proti vyhovujícímu výroku I. napadeného rozsudku, a proto v tomto rozsahu podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalobkyně odmítl.

20. Následně odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 3 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.

21. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování, na základě kterého správně a v potřebném rozsahu zjistil rozhodný skutkový stav věci, jenž také správně posoudil po právní stránce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v zásadě souhlasil se všemi závěry soudu prvního stupně, jenž své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze pro stručnost v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

22. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

23. K otázce počátku běhu promlčecí lhůty v případě nároku vzniklého po zrušení nezákonného rozhodnutí se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), podle kterého je ustanovení § 32 odst. 1 věty druhé OdpŠk třeba vykládat v souvislosti s § 8 OdpŠk, který upravuje podmínku nezákonného rozhodnutí, přičemž § 8 odst. 1 věty první OdpŠk pak stanoví, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

24. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že nárok žalobkyně na odškodnění nemajetkové újmy byl promlčen, avšak s určitým upřesněním. Dle odvolacího soudu žalobkyni počala promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 3 OdpŠk běžet již od okamžiku doručení usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o uložení vyvážečky do soudní úschovy Okresnímu soudu v Třebíči, a to od [datum], kdy jí bylo doručeno do datové schránky, neboť již v odůvodnění tohoto usnesení byl mimo jiné odkaz na usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství [adresa]-venkov ze dne [datum], [číslo], s tím, že rozhodnutí ze dne [datum] bylo shledáno jako nezákonné. Žalobkyně však svůj nárok u žalované uplatnila až dne [datum] a žalobu podala k poštovní přepravě až dne [datum]. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně žalobu podala až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty, byl tedy správný.

25. K odvolacím námitkám žalobkyně lze uvést, že v poměrech projednávané věci bylo rozhodné, že ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo žalobkyni poškodit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a v něm označenou judikaturu). Současně v daném případě žalobkyni nic nebránilo v tom, aby svůj nárok uplatnila včas, resp. bylo výlučně na žalobkyni, aby podání žaloby neodkládala a vyhnula se tak případné možnosti pozdně podané žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a v něm označenou judikaturu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. S ohledem na odvolací námitky žalobkyně se odvolací soud zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi tvrzenými škodami a nezákonným rozhodnutím.

27. Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je objektivní odpovědností státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody je jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu.

28. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nesprávného výkonu veřejné moci, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Otázka příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci totiž musí být majetková újma způsobená tím, že takový postup zasáhl do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, a nikoliv jen tvrzené zmaření zamýšleného finančního záměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. Zásadní je posouzení právní otázky, v důsledku jaké skutečnosti žalobkyni vznikla škoda ve formě tvrzeného ušlého zisku. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kauzálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Tzn., aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou, a ta případně příčinu další (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

31. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že o vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

32. Příčinná souvislost je dána, pokud by ke škodě nedošlo, nebýt konkrétního jednání. Nemusí se přitom jednat o příčinu jedinou, nýbrž postačuje, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, který má být odškodněn. Současně platí, že v řadě vzájemně souvisejících příčin nemusí být všechny příčiny stejně významné. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události za současného prokázání, že by škoda nebyla nastala bez této příčiny. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

33. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně posoudil otázku nedostatku příčinné souvislosti správně, neboť svá zjištění založil na správně provedených důkazech, z nichž zjistil relevantní skutečnosti, resp. skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že skutečnost, že žalobkyně neměla vyvážečku k dispozici v období od [datum] do [datum] nebyla dána nezákonným rozhodnutím, nýbrž tím, že si dotčenou věc nárokovala [právnická osoba]. V poměrech projednávané věci tedy bylo lze uzavřít, že nezákonné rozhodnutí nebylo jedinou, podstatnou a hlavní příčinou, pro kterou žalobkyně nemohla vyvážečku v rozhodném období užívat, a to s ohledem na pochybnosti o vlastnickém právu žalobkyně k vyvážce, pokud k ní na podkladě svých listin uplatňovala vlastnické právo [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna jedna ze tří podmínek odpovědnosti státu, nebylo již třeba se zabývat vznikem škody, resp. její výší.

34. Odvolací soud též zcela souhlasil se závěry soudu prvního stupně o rozsahu důvodně a účelně vykonaných úkonech právní služby učiněných právní zástupkyní žalobkyně ve smyslu § 31 OdpŠk pro zrušení nezákonného rozhodnutí a v tomto ohledu lze také odkázat na jeho podrobné odůvodnění. Dle názoru odvolacího soudu byl soud prvního stupně ale vázán žalobou, v rámci které se žalobkyně domáhala náhrady škody za jednotlivé úkony právní služby, za které s ohledem na smlouvu o právní pomoci požadovala (jen) [částka] za jeden úkon, nikoli odměnu ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, se kterou počítal soud prvního stupně. Z uvedeného se podává, že soud prvního stupně za důvodně vykonané úkony právní služby žalobkyni přiznal více, než požadovala, avšak odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná se proti vyhovujícímu výroku I. neodvolala.

35. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně, včetně výroku o nákladech řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, potvrdil.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované v odvolacím řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, za přípravu na jednání a za účast na jednání odvolacího soudu, tedy celkem ve výši [částka].

Poučení