28 Co 155/2023 - 169

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Kamily Krausové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 36 179 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, č. j. 44 C 255/2021-124, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 7 151,10 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 179 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 16. 12. 2021 do zaplacení (I. výrok) a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 31 363,20 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla I. výrok rozsudku a s ním související II. výrok. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávné posouzení otázky informování žalované o možném střetu zájmů žalobkyně ve vztahu k novému Územnímu plánu města [Anonymizováno], které předcházelo uzavření smlouvy o poskytování právních služeb mezi účastnicemi. Namítala, že žalovaná věděla a musela vědět o tomto potenciálním střetu zájmů žalobkyně, uvedená skutečnost vyplývá z provedených důkazů, z vyjádření a výslechu žalované, ale i ze smlouvy o poskytování právních služeb mezi žalobkyní a městem [Anonymizováno] podléhající povinnosti zveřejnění ve smyslu zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv v platném znění, jejichž obsah je veřejně snadno přístupný na webovém portálu Registru smluv. Soud prvního stupně při posuzování této otázky vyšel z účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], přitom výslech účastníka řízení má ze své podstaty právě pro užší vztah této osoby k řešené věci nižší význam než výslech svědka, zatímco výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyhodnotil jako nevěrohodnou, ačkoli svědek je před svou výpovědí poučen o svých povinnostech a trestních následcích křivé výpovědí, zatímco účastník nenese trestní následky případné křivé výpovědi. Věrohodnost výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] soud prvního stupně nehodnotil, dále neprovedl žalobkyní navržený důkaz e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 12. 2020, neboť byl uplatněn až po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., nicméně se jednalo o důkaz, kterým měla být zpochybněna věrohodnost výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], který byl proveden až na jednání dne 12. 1. 2023. Uvedl, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepoučil podle § 118a o. s. ř. ve vztahu k prokázání tvrzení, že žalobkyně informovala žalovanou předem, že jí právní služby ve vztahu k návrhu nového Územnímu plánu města [Anonymizováno] nemůže poskytovat. Rozsudek soudu prvního stupně označil za nepřezkoumatelný, jelikož se soud řádně nezabýval splněním podmínek k samotnému odstoupení žalované od smlouvy o poskytování právních služeb. Dle závěru soudu prvního stupně mělo k odstoupení od smlouvy dojít kvůli tomu, že žalovaná požadovala „komplexní řešení“ jejího problému, přitom nijak nezohlednil skutečnost, že původní nabídka žalobkyně zaslaná žalované e-mailem ze dne 17. 12. 2020 spočívala pouze ve zpracování vstupní rešerše, ve které by byl doporučen postup ohledně náhrady škody v souvislosti s omezením vlastnického práva žalované stavební uzávěrou, s identifikací její výše nebo způsobu výpočtu a případným doporučením jiného postupu. S určitostí tak nemělo jít o komplexní dlouhodobé zastupování žalované, žalovaná měla zájem pouze o cenově omezenou rešerši. Žalobkyně požadovanou rešerši vypracovala a žalované poskytla, předmět zadání zcela vyčerpala. I kdyby žalobkyně poskytla žalované pouze částečné plnění a žalované by vznikl nárok na odstoupení od smlouvy i ohledně již poskytnutého plnění, pak nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že takové částečné plnění nemá pro žalovanou žádný hospodářský význam, nepřípustně je tak legitimizováno bezdůvodné obohacení žalované. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a rozhodl tak, že žalované uloží povinnost zaplatit jí částku 36 179 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 16. 12. 2021 do zaplacení a současně žalobkyni přizná ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že napadený rozsudek obstojí jak po stránce skutkových závěrů, tak po stránce právního hodnocení. Poukázala na to, že není její povinností zkoumat potenciální střet zájmů žalobkyně, ale je to právě zákonnou a stavovskou povinností žalobkyně posoudit a především předem upozornit každého svého budoucího klienta na existující či hrozící střet zájmu v souladu s ustanovením § 19 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, a na tomto základě odmítnout poskytnutí takové právní služby. Jako zcela logický krok z její strany proto následovalo vrácení faktury za vypracování právního rozboru žalobkyní, společně s odstoupením od smlouvy o poskytování právních služeb, neboť tento konstatovaný střet zájmů zcela znehodnotil jakékoliv závěry, které žalobkyně vypracovala. Bez ohledu na tento střet zájmů navíc žalobkyní dodaná rešerše ani v jednom z bodů nevyčerpala odpovědi na dané zadání, které byly na počátku smluvního vztahu ze strany žalované vytyčeny jako klíčové. Žalovaná hledala dlouhodobou spolupráci se specializovanou advokátní kanceláří pro nalezení komplexního východiska pro vyřešení majetkoprávního problému, tedy nutně s přesahem řešit danou situaci ze všech úhlů pohledu, tedy i ve vztahu k novému územnímu plánu, s ohledem na jeho plánované nabytí platnosti a účinnosti. Naprosto zřejmým byl v tomto ohledu požadavek na odstranění průrazu z územního plánu či jiná dohoda s městem, kdy z tohoto požadavku je zcela patrné, že nejde o řešení náhrady škody, ale skutečně nalezení řešení do budoucna a vyřešení situace komplexně, aby žalovaná mohla plnohodnotně využít své pozemky. Vstupní právní rozbor měl pouze položit základ, na základě kterého by dále žalobkyně pokračovala v dosažení cílů stanovených na začátku spolupráce s žalovanou. Na částečném plnění by nemohla mít v daném případě žalovaná zájem, protože žalobkyně přes střet zájmů poskytovala již v době zpracování rešerše pro žalovanou právní služby městu [Anonymizováno] ve vztahu k novému územnímu plánu, a tedy zcela logicky by nemohla činit žádné kroky, které by tuto její práci znehodnotily a nutně by s ohledem na plánovanou dlouhodobou spolupráci postavily žalobkyni do situace brojící proti tomuto novému územnímu plánu. S ohledem na tato zjištění proto žalovaná skutečně nabyla dojmu, že žalobkyně se pouze snažila zajistit od ní neveřejné informace o území, do kterého spadají nemovité věci ve vlastnictví žalované, a proto její jednání považuje za nemorální a za hranou profesní etiky. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 27. 8. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 179 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o poskytování právních služeb, v níž se žalobkyně zavázala zhotovit pro žalovanou vstupní rešerši týkající se možnosti uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s omezením vlastnického práva žalované stavební uzávěrou ve vztahu k jejím pozemkům. Poptávané plnění spočívalo výhradně v poskytnutí právních služeb, které se týkaly toliko platného Územního plánu města [Anonymizováno], nikoliv cokoli dalšího. E-mailovou zprávou ze dne 22. 12. 2020 žalobce specifikoval časový rozsah služeb a způsob jejich účtování, nabídka byla žalovanou akceptována e-mailem ze dne 3. 1. 2021. Žalobce právní rešerši vypracoval a dokončil, v rešerši jsou obsaženy veškeré části, které dle e-mailu ze dne 3. 1. 2021 žalovaná očekávala. Pro žalovanou z této smlouvy plyne závazek uhradit žalobkyni sjednanou odměnu, jež byla vyúčtována vystavenou fakturou č. [Anonymizováno] na částku 36 179 Kč se splatností dne 15. 2. 2021. Uvedenou částku žalovaná žalobkyni doposud neuhradila. Na provedenou právní rešerši navázala dne 4. 2. 2021 osobní schůzka zástupců obou stran ohledně dalších kroků v rámci společné spolupráce, na této schůzce žalovaná projevila zájem o poskytnutí konkrétních právních služeb žalobkyně cíleně zaměřených na připravovaný nový Územní plán města [Anonymizováno] žalobkyně proto byla následně nucena dne 11. 2. 2021 žalovanou informovat o nemožnosti další spolupráce kvůli hrozbě budoucího střetu zájmů. Důvodem bylo souběžné poskytování právních služeb statutárnímu městu [Anonymizováno] při přípravách nového Územního plánu města [Anonymizováno] ze strany žalobkyně. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že oslovila žalobkyni s poptávkou po právních službách spočívajících zejména ve vypracování právního rozboru týkajícího se stavební uzávěry na pozemcích žalované, a to v návaznosti na přípravu nového Územního plánu města [Anonymizováno] společně s navržením dalšího postupu a stanovení výpočtu a výše náhrady škody způsobenou touto uzávěrou. Poptávaný právní rozbor měl sloužit jako podklad pro další zastupování žalované žalobkyní. Již v samých počátcích byla žalobkyně žalovanou dotazována, zda není ve střetu zájmů s ohledem na její zapojení do utváření nového Územního plánu města [Anonymizováno] a dalšího poskytování právních služeb statutárnímu městu [Anonymizováno], žalovaná byla žalobkyní ujištěna, že takovýto střet zájmů v dané situaci nehrozí, na tomto základě proto žalovaná dne 3. 1. 2021 potvrdila objednávku. Právní rozbor, který byl dne 21. 1. 2021 žalované předán, vykazoval absenci podstatných náležitostí a zodpovězení otázek tak, jak byly žalovanou položeny, především co do určení výše náhrady, kterou lze po statutárním městě [Anonymizováno] požadovat, stejně tak jako určení způsobu výpočtu a okolností ovlivňující její výši. Následně žalobkyně žalovanou informovala, že se nachází ve střetu zájmů vůči žalované, protože poskytuje právní služby statutárnímu městu [Anonymizováno] stran připravovaného nového Územního plánu města [Anonymizováno] i přes předchozí vyjádření, že střet zájmů je vyloučen. S ohledem na skutečnost, že právní rozbor byl žalované dodán nekompletní a pro deklarovaný střet zájmů žalobkyně, byl nekompletní právní rozbor pro žalovanou zcela nepoužitelný, právní relevance tohoto rozboru je tímto zcela zpochybněna. Žalovaná proto vrátila žalobkyni daňový doklad – fakturu č. [Anonymizováno] a společně s vytknutím vad, pro které je právní rozbor pro žalovanou nepoužitelný, od smlouvy o poskytnutí právní pomoci odstoupila pro neodstranitelnost vad spočívajících ve střetu zájmů žalobkyně.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že zjištěný skutkový stav po právní stránce vyhodnotil tak, že za situace, kdy žalobkyně e-mailem ze dne 22. 12. 2020 nabídla žalované zpracování vstupní rešerše ohledně náhrady škody v souvislosti se stavební uzávěrou na pozemcích žalované, kdy rešerše měla doporučit další postup ohledně náhrady škody, identifikovat její výši nebo výpočet, případně doporučit jiný postup a pokud žalovaná na tento e-mail reagovala e-mailem ze dne 3. 1. 2021, ve kterém šířeji a podrobněji popsala, čím by se měla požadovaná rešerše zabývat („1. Návrh řešení a dalšího postupu pro společnost Oltec, doplním, že společnosti Oltec se jedná o vyřešení majetkoprávního problému – tj. cílem je buď odstranění průrazu z územního plánu, tak aby byly pozemky plnohodnotně využitelné, nebo dohoda s městem na směně či jiném vyrovnání.“), pak žalovaná návrh smlouvy žalobkyně neakceptovala, ale učinila protinabídku ve smyslu § 1740 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že e-mail žalované ze dne 3. 1. 2021 s ohledem na jeho obsah nelze považovat za akceptaci nabídky žalobkyně, ale za novou nabídku (protinabídku) ze strany žalované, a to právě z toho důvodu, že požadovaný obsah rešerše byl vymezen podstatně šířeji (kdy předmětem rešerše neměla být jen náhrada škody za stávající omezení, ale i návrh řešení a dalšího postupu do budoucna s cílem vyřešení majetkoprávního problému – odstranění průrazu z územního plánu či dohoda s městem na směně či jiném vyrovnání). Na e-mail žalované ze dne 3. 1. 2021 bylo ze strany žalobkyně reagováno tak, že novou nabídku žalované přijala tím, že sdělila, že na právní analýze začne pracovat příští týden a bude dodána do 22. 1. 2021. Mezi účastnicemi řízení tak byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z., kdy předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně provést rešerši s obsahem vymezeném e-mailem žalované ze dne 3. 1. 2021 za 30 000 Kč bez DPH. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně mohla žalované poskytovat právní služby ve vztahu k náhradě škody za omezení jejího vlastnického práva způsobené starým územním plánem, a proto správně měla v souladu s § 19 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, na e-mail žalované ze dne 3. 1. 2021 reagovat tak, že by žalované vysvětlila, že ve vztahu k návrhu nového Územního plánu statutárního města [Anonymizováno] jí právní služby poskytovat nemůže. Dovodil, že dílo neobsahuje všechny sjednané náležitosti, a nebylo tudíž dokončeno ve smyslu § 2604 o. z., a žalobkyni proto dle § 2610 odst. 1 o. z. nevzniklo právo na zaplacení sjednané ceny díla ve výši 30 000 Kč bez DPH. Žalované vzniklo právo (realizované žalovanou přípisem ze dne 1. 3. 2021) od uzavřené smlouvy o dílo odstoupit s odkazem na § 2004 odst. 2 větu druhou o. z. ohledně celého plnění, a to z toho důvodu, že částečné plnění nemá pro žalovanou význam. Uvedený závěr soud prvního stupně opřel o provedené dokazování, dle kterého žalovaná hledala advokátní kancelář na dlouhodobou spolupráci, a to jak ve vztahu k řešení omezení na jejích pozemcích do budoucna ve vztahu k návrhu nového územního plánu, tak ve vztahu k náhradě škody za dosavadní omezení jejího vlastnického práva. Je proto logické, že analýza provedená žalobkyní pouze ve vztahu k náhradě škody za dosavadní omezení nemá pro žalovanou význam, neboť žalovaná chtěla, aby pro ni jedna specializovaná advokátní kancelář řešila danou záležitost komplexně. Soud prvního stupně proto s odkazem § 2999 odst. 1 větu druhou o. z. ve spojení s § 2004 odst. 2 větou druhou o. z. nepřiznal žalobkyni za zpracovanou rešerši ani bezdůvodné obohacení ve formě peněžité náhrady, protože částečné plnění nemá pro žalovanou význam. Soud prvního stupně hodnotil jednání žalobkyně, kdy věděla, že ohledně návrhu nového Územního plánu města [Anonymizováno] nemůže žalované poskytovat právní služby pro její střet zájmů a nedala toto žalované jednoznačně na vědomí a požadované plnění neodmítla, za rozporné s dobrými mravy. Žalobu proto v celém rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto sporu plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 31 363,20 Kč vzniklých zastoupením advokátkou ve výši 25 920 Kč (mimosmluvní odměna advokáta za devět úkonů právní služby po 2 580 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen „a. t.“) v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení, vyjádřením ze dne 2. 11. 2021, vyjádřením ze dne 25. 1. 2022, účastí na jednání dne 9. 8. 2022, podáním ze dne 30. 8. 2022, dvakrát účastí na jednání dne 5. 1. 2023 – jednání trvalo déle než 2 hodiny, vyjádřením ze dne 20. 3. 2023, účastí na jednání dne 20. 4. 2023, dále devět režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty 5 443,20 Kč).

7. Podle § 2430 o. z., příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

8. Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá.

9. Podle § 2004 odst. 2 o. z., plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.

10. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

11. Podle § 2999 odst. 2 o. z., plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

12. Odvolací soud, aniž by doplňoval či opakoval dokazování, vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně. Se zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že e-mail žalované ze dne 3. 1. 2021 je na místě posoudit dle § 1740 odst. 2 o. z. jako novou nabídku na uzavření smlouvy o poskytnutí právních služeb a nikoli jako akceptaci návrhu žalobkyně ze dne 17. 12. 2020, resp. 22. 12. 2020 dle § 1740 odst. 1 o. z. Platí, že pro uzavření smlouvy se vyžaduje dosažení konsenzu, naprosté obsahové shody nabídky s přijetím, tedy shody nabídky žalobkyně obsažené v jejím emailu ze dne 17. 12. 2020 a ze dne 22. 12. 2020 s přijetím žalované učiněným e-mailem ze dne 3. 1. 2021. Návrh žalobkyně na uzavření smlouvy ze dne 17. 12. 2020 a ze dne 22. 12. 2020 obsahuje nabídku na posouzení možnosti náhrady škody v souvislosti se stavební uzávěrou na pozemcích žalované, zatímco e-mail žalované ze dne 3. 1. 2021 rozšiřuje zadání požadované rešerše tak, že kromě řešení otázky náhrady škody je bezpochyby žádáno i vyřešení majetkoprávní záležitosti žalované ve vztahu k návrhu nového Územního plánu města [Anonymizováno]. Za dané situace není e-mail žalované ze dne 3. 1. 2021 obsahově shodný s nabídkou žalobkyně ze dne 17. 12. 2020 a ze dne 22. 12. 2020 a uvedené obsahové odchylky znemožňují zásadně účinky úkonu jako přijetí. Změna zadání rešerše znamená, že se nejedná o přijetí nabídky žalobkyně, ale o její odmítnutí, které má zároveň povahu protinávrhu (jde o novou nabídku).

14. Odvolací soud zastává odlišný právní názor než soud prvního stupně na posouzení otázky, jaký smluvní typ byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen poté, co žalobkyně novou nabídku žalované na uzavření smlouvy akceptovala a požadovanou rešerši začala zpracovávat. Dle názoru odvolacího soudu je smlouva o poskytování právních služeb typově smlouvou příkazní dle § 2430 a násl. o. z., jejíž obsah je modifikován zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění. Je zřejmé, že akceptací nové nabídky na uzavření smlouvy o poskytnutí právních služeb obsažené v e-mailu žalované ze dne 3. 1. 2021 žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost stanovenou § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, odmítnout poskytnutí právních služeb žalované ve vztahu k novému Územnímu plánu města [Anonymizováno] pro střet zájmů, do kterého se dostala tím, že současně poskytovala právní služby statutárnímu městu [Anonymizováno] na přípravě nového Územního plánu města [Anonymizováno]. Odvolací soud zdůrazňuje, že § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, advokátovi neumožňuje volbu ani rozhodování, ale přikazuje mu, aby v uvedených případech právní zastupování nepřebíral, a to ani v případě, kdy by klient o důvodech kolize věděl a navzdory zákonnému znění na právním zastupování trval. Souhlas či vědomí klienta nemůže problém kolize (i riziko kolize, byť jen hrozící či eventuální) zhojit. Jde o ustanovení, jehož účelem je ochrana klienta, nikoliv ochrana advokáta, porušení tohoto zákazu zakládá kárnou odpovědnost advokáta.

15. Argumentace žalobkyně, že žalované byla před uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb známa skutečnost, že žalobkyně současně poskytuje právní služby statutárnímu městu [Anonymizováno] v souvislosti s přípravou nového Územního plánu města [Anonymizováno], je z pohledu § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, právně bezvýznamná stejně jako její námitka, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepoučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že neunáší břemeno důkazní ve vztahu k jejímu tvrzení, že žalovanou před uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb informovala o možném střetu zájmů žalobkyně ve vztahu k novému Územnímu plánu města [Anonymizováno].

16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že plnění žalobkyně (právní rešerše), které dne 21. 1. 2021 poskytla žalované, se nezabývalo otázkami zadanými e-mailem ze dne 3. 1. 2021: navrhnout řešení a další postup pro žalovanou za účelem vyřešení jejího majetkoprávního problému – omezení na pozemcích v jejím vlastnictví, kdy toto omezení je jak ve starém územním plánu, tak i v návrhu nového územního plánu. Rešerše tak neobsahovala všechny sjednané náležitosti, tvrzení žalobkyně, že v rešerši nic nechybí a že žalované poskytla plnění úplné, bylo vyvráceno provedeným dokazováním, zejména porovnáním obsahu e-mailu žalobkyně ze dne 17. 12. 2020, resp. 22. 12. 2020 s obsahem e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 1. 2021. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalované bylo žalobkyní poskytnuto pouze částečné plnění, protože žalobkyně v rozporu se smlouvou poskytla žalované pouze část toho, co měla plnit. O samostatné dílčí plnění se nejedná, jak žalobkyně uvádí v odvolání, protože účastnice si smlouvou o poskytnutí právních služeb nesjednaly a ze zadání obsahu rešerše v e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 1. 2021 nelze dovodit, že předmět plnění by měl být poskytnut postupně, po částech, a nikoliv celý najednou.

17. Ve vztahu k závěru soudu prvního stupně, že žalovaná přípisem ze dne 1. 3. 2021 od smlouvy odstoupila v souladu s § 2004 odst. 2 věta druhá o. z. ohledně celého plnění, protože částečné plnění nemělo pro ni význam, odvolací soud dodává, že žalovaná od smlouvy odstoupila, protože žalobkyně nesplnila svou smluvní povinnost vyplývající pro ni z příkazní smlouvy, a to obstarat záležitost žalované v rozsahu vymezeném v e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 1. 2021. Rozhodující je, zda to, co již žalovaná jako věřitel plněním smlouvy získala, má pro ni význam, zda tím může být dosaženo účelu sledovaného smlouvou a zda prodlení se zbývající částí plnění znehodnocuje pro věřitele to, co již bylo splněno, dodáno. Odvolací soud zdůrazňuje, že v řešené věci je zcela zásadní skutečnost, že smlouva o poskytování právních služeb uzavřená mezi účastnicemi řízení se neřídí pouze obecným právním předpisem – občanským zákoníkem, ale zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění. Za dané situace nelze hodnotit izolovaně výše zmíněná rozhodná kritéria o významu a hodnotě chybějícího plnění ve vztahu k části již přijatého plnění žalovanou dle příslušných ustanovení občanského zákoníku, ale zásadně též z pohledu vztahu mezi advokátem a klientem, kdy důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem je jednou z nejdůležitějších, ne-li vůbec nejdůležitější zásadou práce advokáta, důvěra mezi advokátem a klientem je nezbytným atributem, protože advokát velmi často o svém klientovi zná mnoho osobních, finančních, případně citlivých informací. Soud prvního stupně zcela správně opřel svůj závěr o existenci podmínek pro odstoupení od smlouvy ze strany žalované ohledně celého, i již přijatého plnění, o důkaz e-mailem ze dne 3. 1. 2021 (obsahující nové vymezení předmětu rešerše) ve spojení s přípisem ze dne 1. 3. 2021 (kde žalovaná výslovně uvádí, že rozbor je pro ni pro střet zájmů žalobkyně nepoužitelný a že nemá požadované náležitosti) a zejména účastnickou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5. 1. 2023 (která soudu sdělila, že pokud by věděla, že je žalobkyně ve střetu zájmů, žádnou rešerší by po ní nežádala, jednání žalobkyně označila za neetické, od počátku hledala dlouhodobého partnera pro vyřešení omezení jejího vlastnického práva spočívající ve vymezení veřejně prospěšné stavby na jejích pozemcích jak v platném Územním plánu města [Anonymizováno], tak i v připravovaném novém Územním plánu města [Anonymizováno]). Ze strany žalované zjevně došlo ke ztrátě důvěry k žalobkyni po konstatování střetu zájmů z její strany, tedy i k nedůvěře v obsah částečně přijatého plnění, nadto hlavní účel sledovaný smlouvou o poskytování právní pomoci (odstranění omezení vlastnického práva žalované) nemohl být dosažen. Byly-li závěry formulované v rešerši pro žalovanou nedůvěryhodné, nemají pro ni žádný význam a jedná se o vadu, kterou nelze odstranit.

18. Poté, co žalovaná přípisem ze dne 1. 3. 2021 odstoupila od smlouvy ohledně celého plnění dle § 2004 odst. 2 věta druhá o. z., bylo na místě právní vztah ze zaniklé smlouvy o poskytování právních služeb vypořádat podle § 2999 odst. 1, resp. 2 o. z., plnění žalobkyně se k okamžiku zániku závazku stalo plněním z právního důvodu, který odpadl. Smyslem institutu bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu, zákon však nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jí obohatil jiný subjekt. Není tedy dominantně rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se tím zvýšil majetek obohaceného (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1448/2015). Žalobkyni by v souladu s ustanovením § 2999 odst. 2 o. z. náležela peněžitá náhrada ve výši sjednané úplaty, kterou měla dle smlouvy o poskytování právních služeb obdržet. Pokud však poskytnuté částečné plnění nemělo pro žalovanou význam (viz bod 17. tohoto rozsudku), pak je možné dovodit, že rešerše měla pro žalovanou nulovou hodnotu a povinnost vydat bezdůvodné obohacení tak žalované nevznikla (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1207/2007, ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4175/2011, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017). Uzavřel-li soud prvního stupně, že částečné plnění nemá pro žalovanou žádný význam pro střet zájmů žalobkyně a pro vady (což je závěr skutkový, opírající se o hodnocení v řízení provedených důkazů), není s judikaturou Nejvyššího soudu v rozporu jeho úvaha, že povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení nevznikla.

19. Ve vztahu k námitkám žalobkyně, které uplatnila ve svém odvolání a které vytýkají soudu prvního stupně nesprávně hodnocení provedených důkazů výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a účastnickým výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] a nesprávné neprovedení jí navrženého důkazu e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 12. 2020, nutno konstatovat, že soud prvního stupně postupoval při hodnocení provedených důkazů v souladu s § 132 o. s. ř., který ponechává na soudci, aby na základě vlastního uvážení dospěl k přesvědčení o pravdivosti nebo nepravdivosti skutkových tvrzení, a nepředepisuje mu tedy, jakou důkazní sílu jednotlivé důkazní prostředky mají. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně se logicky a komplexně vypořádal s hodnocením provedených důkazů jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti mimo jiné v bodu 27 a 28 napadeného rozsudku. Soud prvního stupně neuvádí, že účastnická výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] má vyšší důkazní hodnotu než svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], nicméně rozvádí důvody, pro které shledává svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] nevěrohodnou. Pokud soud prvního stupně nehodnotil věrohodnost účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], pak to bylo z důvodu, že výpověď byla obsahově v souladu s dalšími v řízení provedenými důkazy a soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu z ní vycházel. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že právní význam v řešené věci má komunikace mezi účastnicemi řízení vedená po 3. 1. 2021, kdy žalovaná učinila novou nabídku na uzavření smlouvy o poskytování právních služeb, a v tomto směru poskytl žalobkyni přiléhavé procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Za dané situace je výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] o okolnostech předcházejících e-mailu žalované ze dne 3. 1. 2021 a jeho e-mail ze dne 16. 12. 2020 právně zcela bez významu. Žalovaná poukazovala na všechny významné okolnosti střetu zájmů žalobkyně již ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 11. 2021 a předložila soudu příslušné listinné důkazy, kterými tvrzení hodlala prokazovat. Pokud by žalobkyně přistoupila k vedení sporu důsledně, označila by důkaz e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] již po vyjádření žalované k žalobě, aby prokázala svou spornou skutkovou verzi. [tituly před jménem] [jméno FO] pak v rámci své účastnické výpovědi uváděla skutečnosti zcela v souladu s vyjádřeními žalované a s obsahem listinných důkazů, které byly již obsahem spisu před prvním jednáním soudu prvního stupně, soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uzavřel, že e-mail [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 12. 2020 žalobkyně označila k důkazu po koncentraci řízení učiněné dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Nadto uvedený e-mail nemá ve světle výše uvedeného odůvodnění žádný právní význam.

20. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 7 151,10 Kč vzniklým zastoupením advokátkou, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2 580 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a. t., náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 241,10 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

Poučení