28 Co 155/2024 - 466

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 10. 2023, č. j. 18 C 17/2022-355, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění: a) ve výroku I. bod a) tak, že se nařizuje prodej pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ, ve veřejné dražbě, jejíž výtěžek bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem, b) ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve výroku I. v bodech b), c), d) a ve výrocích II. a IV. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice každý [částka] na náhradě nákladů řízení státu za řízení před soudem prvního stupně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu [adresa]-západ.

Odůvodnění

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem přikázal ze zaniklého společného jmění manželů účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (dále jen „dům“), a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], to vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané na LV [Anonymizováno], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ [dále jen „nemovitosti“, výrok I. bod a)], práva a povinnosti ze smlouvy o osobním účtu č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., se zůstatkem ke dni [datum] ve výši [částka] [dále jen „účet žalovaného č. [hodnota]“, výrok I. bod b)], práva a povinnosti ze smlouvy o běžném účtu č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]. se zůstatkem ke dni [datum] ve výši [částka] [dále jen „účet žalovaného č. [hodnota]“, výrok I. bod c)] a práva a povinnosti ze smlouvy o spořicím účtu č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]. se zůstatkem ke dni [datum] ve výši [částka] [dále jen „účet žalovaného č. [hodnota]“, výrok I. bod d)], do vlastnictví žalobkyně přikázal práva a povinnosti ze smlouvy o běžném účtu č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., se zůstatkem ke dni [datum] ve výši [částka] (dále jen „účet žalobkyně“, výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů ze zaniklého společného jmění manželů [částka], a to v části [částka] do 2 měsíců od právní moci rozsudku, v části [částka] do 1 roku od právní moci rozsudku, a v části [částka] do 2 let od právní moci rozsudku (výrok III.), přikázal účastníkům práva a povinnosti z hypotečního úvěru č. [č. účtu], sjednaného u [právnická osoba]., rovným dílem (dále jen „hypoteční úvěr“, výrok IV.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ na náhradě nákladů řízení státu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobkyně, která se domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků. Do vypořádání zahrnula nemovitosti, hypoteční úvěr a práva a povinnosti ze smluv o běžných a spořicích účtech účastníků s tím, aby každému byl přikázán účet vedený na jeho jméno. Nemovitosti navrhla přikázat žalovanému, který v nich i s dětmi žije. Ohledně ceny nemovitostí měla žalobkyně za to, že je na místě vycházet ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], která určila obvyklou cenu ve výši [částka]. Žalobkyně nesouhlasila s návrhem žalovaného na aplikaci disparity podílů, viz níže. Tvrdila, že o výši výživného na společné děti se účastníci dohodli a soud tuto jejich dohodu schválil, žalobkyně výživné řádně hradí a samotný fakt, že to byla ona, kdo zahájil nyní vedené řízení, nemůže jít k její tíži. Požadavek žalovaného na vypořádání částky [částka] jakožto odklonu ze strany žalobkyně (s tím, že uvedená částka byla použita na úhradu kupní ceny pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, v k.ú. [adresa], jehož vlastníkem je otec žalobkyně – dále jen „pozemek otce žalobkyně“) odmítla žalobkyně jako nedůvodný, její otec financoval koupi ze svých peněz.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval argumentací žalovaného, který souhlasil se způsobem vypořádání práv a povinností ze smluv o běžných a spořicích účtech účastníků navrženým žalobkyní, souhlasil i s přikázáním nemovitostí do svého vlastnictví. Zároveň požadoval ve vypořádání zohlednit odklon společných prostředků ve výši [částka] žalobkyní, a to na zaplacení kupní ceny za pozemek otce žalobkyně. Žalovaný měl za to, že v době uzavření kupní smlouvy ([datum]) nebyla situace otce žalobkyně taková, aby si mohl dovolit zaplatit kupní cenu – byl již v penzi a jeho celkové poměry nebyly nadstandardní. Žalovaný také požadoval disparitní vypořádání ve vztahu k nemovitostem. Argumentoval tím, že v nich žije on a dosud nezaopatřené děti účastníků, které byly žalovanému svěřeny do péče, dále tím, že žalobkyně odešla od rodiny, opustila společnou domácnost a podala návrh na rozvod manželství. Výživné jí bylo navíc stanoveno v nestandardně nízké částce – pouze [částka] na obě děti. Podle názoru žalovaného žalobkyně také ještě za trvání manželství „odčerpávala“ finanční prostředky za pronájem bytu. Žalovaný proto požadoval vypořádání nemovitostí v poměru 70 % ve svůj prospěch a 30 % ve prospěch žalobkyně. Žalovaný nesouhlasil s výší obvyklé ceny nemovitostí určené znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Namítal, že porovnávané nemovitosti nebyly srovnatelné, a to z pohledu velikosti pozemku a stáří. Ve znaleckém posudku také nejsou podle názoru žalovaného zapracovány vady domu – zatékání do sklepa, vlhkost, špatné zateplení, a z toho plynoucí nutnost investic do domu.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum]. Dále bylo prokázáno, že v řízení ve věci péče o nezletilé děti účastníků tyto projevily přání být v péči otce, s matkou mají komplikovaný vztah, nechtěly úpravu styku, chtěly, aby byl na dohodě. Žalobkyně přání dětí respektovala, vztah se snažila zlepšit, podstupovala terapie. Rodiče (nyní účastníci) uzavřeli dohodu, podle které byly děti svěřeny do péče žalovaného a žalobkyně se zavázala platit výživné [částka] měsíčně na každé z děti. Okresní soud [adresa]-západ rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tuto dohodu schválil. Taktéž bylo zjištěno, že v době vedení uvedeného řízení hradila žalobkyně hypotéku, platby za energie a vodu, žalovaný v té době platil běžné nákupy, dětem kroužky a další náklady spojené s domem, a to ve větší míře než žalobkyně, v době před 2 až 3 lety platila uvedené náklady naopak žalobkyně, žalovaný pouze občas přispěl. Dále bylo prokázáno, že za trvání manželství nabyli účastníci na základě kupní smlouvy ze dne [datum] ze společných prostředků nemovitosti, jejichž současná obvyklá cena činí [částka]. Taktéž bylo prokázáno, že na jméno toho kterého z účastníků jsou vedeny účty specifikované ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tam uvedenými zůstatky ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že otec žalobkyně nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno FO] za kupní cenu [částka]. Rovněž bylo zjištěno, že zůstatek na účtu otce žalobkyně činil v květnu 2020 částku [částka], matky žalobkyně pak v prosince 2019 částku [částka]. Uvedené zůstatky vznikly příchozími platbami v řádech sta tisíců korun z podílových fondů [jméno FO], nemovitostních fondů, fondu ESPA Stock Global atd. Otec žalobkyně tedy získal finanční prostředky prodejem fondů, kupní cenu pozemku platil ze svých peněz a z peněz své manželky, žalobkyně mu nijak nepřispěla. Z účtu žalobkyně nebyla v době od [datum] do [datum] odeslána žádná vyšší částka nad rámec běžných výdajů. Konečně bylo prokázáno, že v době před podáním žaloby se účastníci pokoušeli o vypořádání zaniklého společného jmění dohodou, žalovaný chtěl zaplatit žalobkyni částku na vyrovnání podílů za nemovitosti z prostředků získaných od [právnická osoba], dle žalovaného mu to bylo závazně přislíbeno, podpis smlouvy byl však stále odkládán, nakonec z něj sešlo z důvodu na straně žalovaného a jeho věřitele. I v průběhu řízení [jméno FO] (s nímž žalovaný jednal viz výše) proklamoval čestným prohlášením ze dne [datum] příslib poskytnout žalovanému [částka] za účelem vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z. Uzavřel, že co se týče nemovitostí, nejvhodnějším způsobem jejich vypořádání (s přihlédnutím k tomu, že v domě žijí i děti účastníků) je jejich přikázání žalovanému, který měl o nemovitosti zájem, žalobkyně nikoliv. Soud prvního stupně pracoval za účelem vypořádání s obvyklou cenou nemovitostí zjištěnou znaleckým posudkem, když znalkyně se podle jeho názoru vypořádala s veškerými námitkami žalovaného. Co se týče práv a povinností ze smluv k účtům účastníků, tak tyto vypořádal soud prvního stupně podle návrhu žalobkyně, s nímž žalovaný souhlasil. Hypoteční úvěr byl pak přikázán k úhradě oběma účastníkům. Ohledně žalovaným tvrzeného odklonu měl soud prvního stupně za to, že kupní cena za pozemek otce žalobkyně nebyla hrazena z prostředků účastníků, naopak rodiče žalobkyně měli k dispozici dostatečné vlastní finanční zdroje. Soud prvního stupně rovněž neshledal důvody pro žalovaným požadované disparitní vypořádání, ty podle jeho názoru nespočívají ani v žalovaným tvrzených skutečnostech, ani v žádných jiných okolnostech zjištěných v průběhu řízení. Samotný fakt, že žalovaný žije v nemovitostech s dětmi účastníků, pro disparitní vypořádání nepostačuje. Žalobkyně přispívala svým výdělkem na rodinu a ve prospěch společného jmění manželů účastníků, podílela se a stále se podílí i na úhradě hypotečního úvěru. Vztah s dětmi má sice komplikovaný, pracovala ale na jeho zlepšení, dohodnuté výživné řádně platí. Soud prvního stupně měl také za to, že žalobkyně odešla ze společné domácnosti v důsledku rodinné krize, což jí nemůže jít k tíži. Konečně soud prvního stupně řešil solventnost žalovaného k výplatě částky na vyrovnání podílů žalobkyni. Měl za to, že lze jednak vyjít z příslibu [jméno FO], jednak žalobkyně nerozporovala možnost žalovaného opatřit si potřebné finanční prostředky nad rámec částky [částka], soud prvního stupně proto stanovil úhradu částky na vyrovnání podílů ve splátkách.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť považoval rozsah úspěchu a neúspěchu obou účastníků za rovnocenný. Provázal však toto rozhodnutí i s úvahou o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že považoval za spravedlivé, aby se každý z účastníků podílel na náhradě nákladů spojených s placením znalečného, které činilo [částka], tj. co do částky [částka]. Žalobkyně zaplatila na záloze na znalečné [částka], žalovaný ničeho, soud prvního stupně proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů rozdíl mezi jí složenou zálohou a polovinou znalečného, tj. [částka], a na náhradě nákladů řízení státu povinnost zaplatit zbývající částku do [částka], tj. [částka].

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalobkyně, a to proti výrokům III. a V. Žalobkyně nesouhlasila s uložením povinnosti žalovanému zaplatit jí částku na vyrovnání podílů ve výši [částka] ve lhůtě 2 měsíců. Namítala, že žalovaný sliboval úhradu uvedené sumy již od roku 2021, vždy s tím, že ji bude mít neprodleně k dispozici, ve výsledku uváděl, že se tak stane v prvním pololetí roku 2023. Žalobkyně měla za to, že prokázala dostatečnou dobrou vůli již jen tím, že nerozporovala možnost, aby jí žalovaný zaplatil další částku [částka] ve splátkách. Žalobkyně dále žádala, aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit jí náklady řízení, neboť soud prvního stupně měl o těchto nákladech rozhodnout podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že plný úspěch ve věci svědčí jí. Odkázala přitom na několik, touto otázkou se zabývajících, rozhodnutí Nejvyššího soudu, a dále uzavřela, že ve věci nejsou dány důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. ve prospěch žalovaného (k čemuž navíc v řízení před soudem prvního stupně ani nedostala prostor se vyjádřit), jehož chování v průběhu řízení (zejména z pohledu opakovaných a nenaplněných slibů o zajištění prostředků na zaplacení částky na vyrovnání podílů) lze považovat za účelové a obstrukční, zároveň žalovaný neuspěl ani s požadavkem na zohlednění odklonu a aplikaci disparity, ani s námitkami proti znaleckému posudku. Ve výsledku žalobkyně požadovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku a také povinnost plně jí nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně, stejně tak požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti výrokům III., V. a VI., podal včasné odvolání také žalovaný. Zopakoval veškeré dosud uplatněné důvody pro disparitní vypořádání ve vztahu k nemovitostem v poměru 70:30 v jeho prospěch (či alespoň v poměru 60:40), přičemž zdůrazňoval potřeby nezaopatřených dětí, které tam mají svůj domov a veškeré sociální vazby. Žalovaný je solventní pouze co do částky [částka] a jen požadované disparitní vypořádání mu zajistí, aby uvedená částka postačovala na vyplacení žalobkyně. Žalovaný dále znovu uplatnil námitky proti znaleckému posudku, který považoval za vadný a nepřezkoumatelný. Měl za to, že použité porovnávané nemovitosti jsou nevhodně vybrané, podle jeho názoru není také jasné, z jaké užitné plochy domu znalkyně vycházela. Znalkyně také dostatečně nevysvětlila použití redukčních koeficientů. Žalovaný dále považoval znalecký posudek za nikoliv aktuální, byl podán k datu [datum], rozhodnutí bylo naproti tomu vyhlášeno až [datum], a podle žalovaného v mezidobí došlo k poklesu cen. Žalovaný ve výsledku navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného tak, že není důvodné. Soud prvního stupně měl k dispozici veškerá tvrzení i důkazy, z nichž vycházel. Žalovaný sliboval zaplacení částky [částka] již od roku 2021, ona sama se velmi dlouho snažila o smírné řešení, z důvodu na straně žalovaného však musela podat nyní projednávanou žalobu, aby předešla vypořádání fikcí. Důvody pro disparitní vypořádání zde nejsou, syn účastníků je již zletilý a začíná pracovat na plný úvazek, tj. předpokládá se, že se v dohledné době osamostatní i co do bydlení, totéž se v nedaleké budoucnosti bude týkat i dcery účastníků. Žalobkyně nesouhlasila ani s námitkami žalovaného ve vztahu ke znaleckému posudku, který je obsahově i formálně zcela dostatečný a přesvědčivý. Žalovaný navíc na jednání [datum] avizoval, že si nechává vypracovat svůj znalecký posudek. Vhledem k tomu, že jej nikdy nepředložil, dá se jednoznačně předpokládat, že v něm stanovená obvyklá cena je obdobná, jako ta zjištěná v soudním řízení, či pro něj ještě nepříznivější. Podle názoru žalobkyně není důvodná ani námitka neaktuálnosti obvyklé ceny nemovitostí a jejího poklesu, je obecně známo, že ceny naopak stále rostou. Znovu pak argumentovala ke svému požadavku na náhradu nákladů řízení žalovaným, neboť délka řízení je dána jeho chováním a postupy, mimo jiné i neúčelnou žádostí o přiznání osvobození od placení soudních poplatků.

10. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu uvedla, že navrhuje, aby při kalkulaci částky na vyrovnání podílů odvolací soud vyšel z aktuální ceny nemovitostí, viz níže. Poté, co byla v rámci naplnění předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámena s názorem odvolacího soudu ohledně toho, že nemovitosti bude třeba (v návaznosti na jejich obvyklou cenu a nedostatečnou, respektive neprokázanou, solventnost žalovaného) vypořádat nařízením prodeje a rozdělením jeho výtěžku mezi účastníky, žalobkyně uvedla, že proti tomuto postupu nemá námitek.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je třeba rozsudek soudu prvního stupně změnit, byť z jiných než v odvoláních namítaných, důvodů.

12. Odvolací soud nejprve uvádí, že byť žalobkyně i žalovaný výslovně napadli pouze výroky III., V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud přezkoumal i výroky I., II. a IV. Je-li totiž rozsudek o vypořádání zaniklého společného jmění manželů napaden odvoláním v části týkající se povinnosti zaplatit částku na vyrovnání podílů, nemůže nabýt právní moci ani v částech zabývajících se rozdělením aktiv a pasiv mezi účastníky, na jejichž základě byla stanovena výše takové částky, neboť se jedná o závislé výroky (srovnej § 206 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).

13. Dále odvolací soud předesílá, že ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ani žalovaný, ani jeho zástupkyně se totiž k jednání nařízenému na den [datum] od 8:30 hodin bez omluvy nedostavili, ani nepořádali o jeho odročení, přestože bylo předvolání pro zástupkyni a jejím prostřednictvím i pro žalovaného (jehož přítomnost nebyla vyžadována jako nezbytná) doručeno do datové schránky zástupkyně dne [datum]. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že na uvedeném ničeho nemění ani sdělení zástupkyně žalovaného ze dne [datum], které bylo doručeno do datové schránky odvolacího osudu téhož dne v 17:38:21 hodin. Zástupkyně žalovaného v něm vysvětluje, že omylem považovala předvolání k jednání na den [datum] v 8:30 hodin za duplicitu předchozího předvolání na tentýž den, avšak od 13:00 hodin. Odvolací soud pozitivně kvituje, že zástupkyně žalovaného chtěla situaci vysvětlit, a také chápe, že se takovýto omyl může stát. Avšak na neomluveném nedostavení se žalované strany k jednání a na důsledcích z toho plynoucích to ničeho nemění.

14. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (viz odstavec 4. odůvodnění), na který pro stručnost plně odkazuje, vyjma zjištění o solventnosti žalovaného k zaplacení částky [částka] na vyrovnání podílů. Dále odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení, viz níže, přičemž co se týče otázky disparitního vypořádání provedl odvolací soud důkazy, které již byly navrženy v řízení před soudem prvního stupně, avšak nebyly provedeny (odstavce 17 až 19 odůvodnění).

15. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a jí zpracovaným dodatkem ke znaleckému posudku ze dne [datum], č. [č. účtu]. Z obojího bylo zjištěno, že současná obvyklá cena nemovitostí se zvýšila a činí [částka]. Při ocenění pracovala znalkyně s užitnou plochou domu 150,63 m, tento údaj ověřila i na stavebním úřadu ze schválené projektové dokumentace. Při místním šetření předcházejícím podání původního znaleckého posudku sama v domě provedla měření, vycházela z užitné plochy 153 m, zaměření provedené projektanty však bývá přesnější, proto nyní vyšla z údaje viz výše. Aktualizovanou obvyklou cenu nemovitostí stanovila porovnávací metodou ve vztahu k jiným nemovitostem, než s jakými pracovala v původním znaleckém posudku. Použila prodeje realizované na konci roku 2023, neboť sice dohledala v předmětné lokalitě prodeje realizované v dubnu 2024, ty jsou však nepoužitelné, neboť se týkaly nemovitostí velmi malých výměr oproti hodnoceným nemovitostem, např. kolem 60 m užitné plochy budov, což jsou již nesrovnatelné vzorky, když takto výrazné rozdíly už nelze korigovat ani za použití koeficientů. Jejich zahrnutí by nedůvodně navýšilo jednotkovou cenu a mohlo vést ke zkreslení (konkrétně zvýšení) výsledné ceny nemovitostí. Do úvah o stanovení současné obvyklé ceny promítla i technický stav budovy, konkrétně v koeficientu „úvaha zpracovatele“. Co se týče použití koeficientů, neexistuje přesný postup či návod, jak s nimi pracovat, je to vždy na úvaze, odbornosti a erudici příslušného znalce, stejně tak jako na jeho znalosti příslušné lokality.

16. Odvolací soud doplnil dokazování zprávou [právnická osoba]., ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že dluh z hypotečního úvěru k tomuto datu činí na jistině [částka] a na úrocích [částka].

17. Z podnájemní smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi [jméno FO] jako nájemcem a žalobkyní jako podnájemcem, předmětem podnájmu byla tam specifikovaná bytová jednotka, doba podnájmu byla sjednána od [datum] do [datum], nájemné ve výši [částka] měsíčně a poplatky v částce [částka] měsíčně. Splatnost byla sjednána k 20. dni kalendářního měsíce.

18. Z protokolu o jednání před Okresním soudem [adresa]-západ ve věci rozvodu manželství účastníků ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci ve svých výpovědích shodně uvedli, že spolu fakticky nežijí již cca 6 let, jako příčinu rozvratu manželství, opět shodně, označili rozdílnost povah a názorů na trávení volného času.

19. Z protokolu o jednání před Okresním soudem [adresa]-západ ve věci péče o nezletilé děti účastníků ze dne [datum] bylo zjištěno, že dle shodných přednesů účastníků a jejich zástupců žalobkyně ještě v té době bydlela v nemovitostech. Podle vyjádření otce (nyní žalovaného) by bylo vhodné, aby byla společná domácnost v zájmu nezletilých dětí zrušena a matka (tj. žalobkyně) se odstěhovala. Podle shodných přednesů pak žalobkyně v té době platila hypotéku a náklady na energie, další výdaje na domácnost platil žalovaný, ohledně výdajů spojených s dětmi se účastníci „střídali“. Při tomto jednání uzavřeli účastníci dohodu ohledně svěření dětí do péče otce (v souladu s přáním obou dětí) a povinnosti matky platit na každé z dětí [částka] měsíčně. Rovněž se shodli, že styk upravován nebude.

20. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy již za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

21. Podle § 709 odst. 1 a 2 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

22. Podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže: a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

23. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

24. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud uvádí:

25. Pokud žalovaný sporuje výši obvyklé ceny nemovitostí, zjištěnou soudem prvního stupně, považuje odvolací soud tyto jeho námitky za nedůvodné. Soud prvního stupně podrobně rozebral formální i obsahové náležitosti znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], stejně tak jako otázku výběru porovnávaných nemovitostí, použití koeficientů i zohlednění stavebně-technického stavu stavby ve výsledné obvyklé ceně a odvolací soud v tomto ohledu zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se závěrem, že znalecký posudek za takových okolností rozhodně není nepřezkoumatelný a vyhovuje veškerým formálním a obsahovým nárokům tak, jak je na něj klade právní úprava (§ 27 odst. 1 a § 28 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech). Lze z něj totiž jednoznačně zjistit, jaké skutečnosti a jakým způsobem znalkyně zjistila, a jaké na jejich základě učinila závěry. Pokud v odvolání sám žalovaný klade rovnítko mezi podmínkami přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí a znaleckého posudku, pak právě shora uvedené představuje parametry možnosti přezkumu 26. Stejně tak nelze přisvědčit námitce žalovaného, že v době vydání rozsudku soudu prvního stupně byl znalecký posudek zastaralý, a tedy, jinými slovy řečeno, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz). Znalecký posudek byl v době vydání napadeného rozhodnutí „starý“ 10 měsíců, respektive pouze 5 měsíců, neboť soud prvního stupně na jednání konaném dne [datum] znalkyni vyslechl a tato závěry znaleckého posudku stvrdila, tj. fakticky je k uvedenému datu aktualizovala. Uvedený časový odstup nijak nevybočuje z mantinelů nastavených rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť ten považuje za znalecké posudky, z nichž by nemělo být vycházeno, ty starší dvou let (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], oba dostupné na www.nsoud.cz).

27. Argumentace žalovaného o tom, že v mezidobí nastal pokles cen, se ukázala nedůvodnou v návaznosti na aktualizaci obvyklé ceny provedené znalkyní v odvolacím řízení. Znalkyně vycházela z realizovaných prodejů srovnatelných nemovitostí, zohlednila stavebně technický stav domu a srozumitelně vysvětlila způsob aplikace koeficientů. V mezidobí se obvyklá cena zvýšila, nyní činí [částka]. Na uvedeném není způsobilé ničeho změnit ani to, že pro kalkulaci takto navýšené obvyklé ceny vycházela znalkyně z výměry užitné plochy cca 150 m, oproti cca 153 m v řízení před soudem prvního stupně. Jednak vysvětlila důvody, jednak plocha 3 m je z pohledu celkové obvyklé ceny funkčního celku nemovitostí zanedbatelná.

28. Z v odvolacím řízení zjištěné obvyklé ceny nelze však pro případ přikázání nemovitostí do vlastnictví žalovaného vycházet. Odvolání ve věci samé totiž podal pouze žalovaný, pro něhož je nově zjištěná cena nepříznivější, který by neměl v odvolacím řízení „dopadnout hůře“ než v řízení před soudem prvního stupně. Tj. na vyrovnání podílů (pakliže by byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví) platit žalobkyni více, než kolik mu bylo uloženo rozsudkem soudu prvního stupně. Odvolací soud v tomto ohledu vychází ze závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ohledně toho, že se zásada reformationis in peius uplatní i v civilním sporném řízení, a to i v takovém, kde soud není vázán návrhy účastníků řízení, neboť určitý způsob vypořádání jejich vztahů vyplývá z právního předpisu [§ 153 odst. 2, § 212 písm. c) o. s. ř.], tj. i v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

29. Pokud žalovaný požadoval, aby bylo přistoupeno k disparitnímu vypořádání v poměru 70:30, případně alespoň 60:40, v jeho prospěch, odvolací soud k tomu, shodně se soudem prvního stupně, neshledal žádné důvody, a to ani na základě tvrzení žalovaného, ani na základě jakýchkoliv jiných skutečností, jež v průběhu řízení vyšly najevo.

30. Jestliže žalovaný za důvod disparity označil odstěhování se žalobkyně ze společné domácnosti, podání návrhu na rozvod a „odčerpávání“ společných prostředků na placení nájemného ještě za trvání manželství, tak k tomu odvolací soud, nad rámec odůvodnění obsaženého v rozsudku soudu prvního stupně, uvádí následující: Jak je zcela zjevné z průběhu řízení ve věci péče o děti účastníků, tak sám žalovaný označil zrušení společné domácnosti za prospěšné ve vztahu k dětem s tím, že by se měla odstěhovat matka, tedy žalobkyně. Ta tomuto vyhověla, a zjevně tak udělala krok ke zklidnění tehdejší situace, což jí v současnosti rozhodně nelze klást k tíži. K odstěhování došlo až k [datum], tj. cca 7 týdnů před právní mocí rozsudku o rozvodu manželství ([datum]), kdy s ohledem na dohodnutou splatnost nájemného (k 20. dni v měsíci) bylo toto v mezidobí zaplaceno jen jednou. Úhrada částky [částka], respektive dalších [částka] za poplatky, navíc za shora popsaných okolností, nemůže v žádném případě založit důvod pro disparitní vypořádání. Tím není ani podání návrhu na rozvod manželství. Podle obsahu výpovědí obou účastníků v řízení o rozvod manželství k takovému jednání žalobkyně přistoupila poté, co spolu účastníci cca 6 let fakticky nežili, navíc učinili nespornou i příčinu rozvratu manželství. Sankcionovat žalobkyni za této situace znevýhodněním při vypořádání společného jmění manželů není na místě.

31. Důvody pro disparitu podílů nespatřuje odvolací soud ani v žalovaným namítané menší míře péče o rodinu ze strany žalobkyně (respektive „zanedbáváním“ dětí), zásluhovosti o aktiva společného jmění jen na jeho straně (když žalovaný tvrdil, že pracoval jen on, žalobkyně nikoliv) a v nestandardně nízké výši výživného hrazeného žalobkyní. Jak opět plyne z obsahu jednání ve věci péče o tehdy nezletilé děti účastníků, žalobkyně o děti i domácnost pečovala, podílela se na úhradě nákladů domácnosti (platila hypotéku, energie, střídavě s žalovaným náklady na potřeby dětí), úhradou hypotéky se podílela i na společném jmění, když umořovala jeho zásadní pasivum. Nebylo tak shledáno nic, co by odůvodňovalo odklon od základní zásady rovnoměrného vypořádání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], oba dostupné na www.nsoud.cz). Co se týče žalovaným tvrzeného „zanedbávání“ dětí a tvorby aktiv společného jmění manželů účastníků pouze z jeho výdělků s tím, že žalobkyně nepracovala, tak tyto skutečnosti sice uvedl v podání došlém soudu prvního stupně dne [datum], avšak bez jakýchkoliv podrobností (tedy nedostatečně), nadto k těmto tvrzením nenavrhl žádné důkazy, přičemž o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní nebyl soudem prvního stupně poučen, což ale zakládá „pouze“ vadu odstranitelnou v odvolacím řízení. K otázce péče o děti a domácnost, stejně tak jako k otázce tvorby aktiv společného jmění jednak platí závěry viz výše, jednak se žalovaný neomluveným nedostavením se k jednání odvolacího soudu fakticky vzdal možnosti být poučen o povinnosti doplnit předeslaná tvrzení a navrhnout k jejich prokázání důkazy odvolacím soudem podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Za této situace odvolací soud uzavírá, že uvedené žalovaný ani dostatečně netvrdil, ani neprokázal. Konečně na výši výživného se účastníci dohodli, opatrovnický soud tuto jejich dohodu schválil a žalobkyně plní povinnosti z ní plynoucí. Pakliže žalovaný považuje výživné za nedostačující, má činit jiné kroky, než to promítat do vypořádání společného jmění, tj. nejprve se pokusit s žalobkyni dohodnout na zvýšení výživného pro nyní již jen nezletilou dceru, či podat návrh na zvýšení výživného u soudu. Otázku výživného pro syna musí v současnosti řešit již sám tento zletilý syn.

32. Důvodem pro disparitní vypořádání nemůže být sama o sobě ani skutečnost, že děti účastníků v nemovitostech spolu s žalovaným žijí a že bylo jejich přáním být svěřeny do jeho péče. Soud má samozřejmě přihlédnout k potřebám nezaopatřených dětí. Ale to neznamená, že tyto potřeby zásadně nadřadí nad právo bývalých manželů získat z vypořádání jejich rozvodem zaniklého společného jmění podíl odpovídající všem ostatním zákonným kritériím, stejně tak jako ustálené rozhodovací praxi. A jak již bylo několikrát uvedeno, v nyní posuzované věci nebylo shledáno ničeho, co by mělo vést k odklonu od zásady rovnosti podílů. Vztahy mezi dětmi účastníků a žalobkyní v době rozhodování o úpravě jejich poměrů na dobu po rozvodu manželství jejich rodičů nebyly dobré, nenastala ale žádná ze situací, s níž by bylo možné spojit hodnocení chování žalobkyně jako rozporného s dobrými mravy, zájmy nezletilých dětí apod.

33. Konečně jestliže žalovaný spatřoval důvod pro disparitní vypořádání v poskytnutí společných prostředků žalobkyní jejímu otci na zakoupení jeho pozemku, tak již v řízení před soudem prvního stupně bylo takové jednání žalobkyně prokazatelně vyloučeno. Opět tedy není žalovaným tvrzený důvod dán.

34. Co se týče ostatních aktiv a pasiv zahrnutých účastníky k vypořádání, má odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, za to, že je třeba vypořádat zůstatky na účtech účastníků ke dni právní moci rozsudku o rozvodu tak, jak tyto byly specifikovány ve výrocích I. a II. rozsudku soudu prvního stupně.

35. Odvolací soud souhlasí i s tím, že soud prvního stupně vypořádal dluh z hypotečního úvěru jeho přikázáním rovným dílem oběma účastníkům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 23/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), když ani v současnosti není tento závazek zcela umořen.

36. V návaznosti na veškeré výše uvedené skutečnosti zvažoval odvolací soud způsob vypořádání nemovitostí, který v poměrech nyní projednávané věci přichází v úvahu tak, aby bylo postupováno v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními, a zároveň byla naplněna zásada spravedlivého uspořádání vztahů účastníků. O nejhodnotnější aktivum jejich zaniklého společného jmění měl zájem jen žalovaný, žalobkyně nikoliv, odvolací soud proto musel vzít v úvahu další zásadní skutečnost pro možnost přikázat žalovanému nemovitosti do výlučného vlastnictví, a to jeho solventnost. Na tento parametr hledí Nejvyšší soud jako na stěžejní důvod pro možnost takového způsobu vypořádání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], obě dostupná na www.nsoud.cz).

37. Je nepochybné, že při rovnodílném vypořádání by žalovaný musel, při obvyklé ceně nemovitostí ve výši [částka] (zjištěné soudem prvního stupně), disponovat pro výplatu částky na vyrovnání podílů pro žalobkyni sumou [částka]. On sám však v řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolání, výslovně tvrdil, že má možnost opatřit si jen [částka]. Žalobkyně sice v řízení před soudem prvního stupně akceptovala, že jí zbývajících [částka] uhradí až za poměrně dlouhou dobu, nadto ve splátkách. Avšak odvolací soud má za to, že žalovaný neprokázal svou solventnost ani co do částky [částka]. Doložil ji totiž jen čestným prohlášením (viz odstavec 4. odůvodnění), což je zcela nedostačující. Solventnost totiž musí být dána k okamžiku soudního rozhodnutí (zde k okamžiku vydání rozhodnutí odvolacího soudu), kdy účastník mající zájem o nemovitosti (zde žalovaný) musí prokázat buď že dostatečné finanční prostředky již má k dispozici (např. výpisem z účtu), anebo že je schopen si je v přiměřené době zcela jistě opatřit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz). Pakliže příslib dává nikoliv bankovní subjekt, je vyžadováno i prokázání toho, že taková osoba slibovanou částkou skutečně disponuje. V posuzované věci žalovaný uvedeným požadavkům nedostál, a to již vůbec ne v odvolacím řízení. Neomluveným nedostavením se k jednání odvolacího soudu se pak fakticky vzdal možnosti být v této otázce poučen o povinnosti unesení břemene důkazního postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

38. V posuzované věci tedy nelze postupovat jinak, než vypořádat nemovitosti nařízením jejich prodeje a rozdělení výtěžku mezi účastníky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz). Žalobkyně o nemovitosti nemá zájem, žalovaný sice ano, ale není solventní. Pokud by byly i za těchto okolností nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, vystavil by odvolací soud účastníky s pravděpodobností hraničící s jistotou situaci, kdy by žalovaný nebyl schopen částku na vyrovnání podílů dobrovolně zaplatit, a žalobkyni by nezbylo, než se domáhat svého práva v exekuci. Ta s sebou však nese vznik dalších nákladů jak na zastoupení oprávněného, tak i nákladů soudního exekutora. To vše by ve výsledku zatížilo žalovaného, který by byl v postavení povinného a byl by tak povinen uhradit veškeré náklady exekuce, odvíjející se od hodnoty nemovitostí, a musel by tak v konečném důsledku zaplatit výrazně více než předpokládaný vypořádací podíl [částka]. O nemovitosti by přitom přišel. Naopak nařízení prodeje nemovitostí představuje exekuční titul uplatnitelný kterýmkoliv z účastníků (pakliže by v mezidobí účastníci nemovitosti neprodali tzv. z volné ruky), a tedy se nejedná o řešení pro žalovaného nepříznivější, než jaké v tomto ohledu představuje rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud navíc musí vyslovit, že pokud by za podrobně rozebraných okolností nyní posuzovaného případu přistoupil k přikázání nemovitostí žalovanému, vědomě by pominul solventnost jako základní podmínku pro takový postup, což nemá a nemůže být cílem soudního řízení.

39. Co se týče výpočtu částky na vyrovnání podílů, ta musí vycházet ze zjištěné ceny či výše aktiv, z výše pasiv, dále z toho, jaká je čistá hodnota zaniklého společného jmění a jaký podíl má na toho kterého z účastníků připadnout (v tomto případě při zachování rovnosti podílů) a čeho se mu fakticky z vypořádání dostává. Samotný výpočet je třeba provést způsobem, který Nejvyšší soud již opakovaně popsal, např. v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupném na www.nsoud.cz.

40. Do výpočtu se nepromítne cena nemovitostí. Je sice pravdou, že jsou součástí rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků a jejich obvyklá cena byla určena v řízení podaným znaleckým posudkem, avšak k vypořádání dojde až prodejem nemovitostí a rozdělením jím dosaženého výtěžku mezi účastníky rovným dílem, jehož výše je v době vydání soudního rozhodnutí neznámá.

41. Aktiva rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků tedy představují práva a povinnosti ze smlouvy o účtu žalovaného č. [hodnota] se zůstatkem [částka], o účtu žalovaného č. [hodnota] se zůstatkem [částka], o účtu žalovaného č. [hodnota] s nulovým zůstatkem, a o účtu žalobkyně se zůstatkem [částka].

42. Celkem představují aktiva [částka], z nichž by se každému z účastníků mělo dostat jejich , tj. [částka]. Žalobkyně přebírá částku na svém účtu ve výši [částka], žalovaný přebírá částky na svých účtech celkem ve výši [částka]. Dostává se mu tedy o [částka] více, žalobkyni pak o tutéž sumu méně, než kolik představuje jedna polovina všech hodnot. Ve výsledku je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů právě částku [částka].

43. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. bod a) a ve výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve výrocích II. a IV. a ve zbývajících bodech výroku I. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

44. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud vychází ze zásady vyslovené ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupné na www.nalus.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků. Žalobkyní namítaný princip úspěchu ve věci byl uvedeným rozhodnutím jiř překonán a neuplatní se. Odvolací soud pak neshledal v projednávané věci důvody pro odchýlení se od Ústavním soudem vyslovené zásady, proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že na náhradu nákladů před soudem prvního stupně nemá právo žádný z účastníků. Pokud žalobkyně poukazovala na podle jejího názoru obstrukční jednání žalovaného, tak takovým způsobem odvolací soud jeho postupy nehodnotí. Žalovaný prosazoval a hájil svá práva způsobem, který nevybočil z obvyklých mantinelů pro chování účastníka v soudním řízení, byť se ve výsledku jeho návrhy ukázaly nedůvodnými. To se ale, jak je uvedeno výše, nemůže do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky uplatnit. V návaznosti na argumentaci žalobkyně k otázce náhrady nákladů odvolací soud výslovně uvádí, že popsaný postup nepředstavuje aplikaci úpravy § 150 o. s. ř., což zcela jistě neměl při své rozhodnutí na mysli ani soud prvního stupně, byť se s jeho závěry odvolací soud neztotožnil.

45. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V tomto řízení má odvolací soud již za to, že jsou dány důvody pro přiznání jeho nákladů žalobkyni. Žalovaný neuspěl s žádnou ze svých odvolacích námitek, nadto se bez omluvy nedostavil k jednání před odvolacím soudem. Podaným odvoláním tedy řízení pouze nedůvodně prodloužil, žalobkyni vznikly náklady spojené se zajištěním právní pomoci, jež je s ohledem na předmět sporu zcela na místě, a které by jinak nemusela vynaložit. Její účelně vynaložené náklady spatřuje odvolací soud v odměně zástupce za tři úkony právní služby (sepis odvolání, sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, ve spojení s § 8 odst. 6 a § 7 bod 6 vyhlášky č. [hodnota] /1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kalkulované z tarifní hodnoty sporu ve výši [částka] (jakožto součtu hodnot vypořádávaných v odvolacím řízení, tj. [částka] jako ceny nemovitosti + [částka] jakožto součtu prostředků na všech účtech účastníků), dále v paušální náhradě hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve výši [částka], tj. celkem [částka].

46. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Vycházel přitom ze stejného rozsahu neúspěchu obou účastníků a z toho, že v řízení před soudem prvního stupně bylo z rozpočtových prostředků zaplaceno pouze [částka]. Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení státu totiž nelze kalkulovat s částkou zaplacenou účastníkem na záloze, jež byla posléze spotřebována, neboť taková suma se stane nákladem řízení účastníka, nikoliv státu. Za těchto okolností zbývá k zaplacení právě částka [částka] a každý z účastníků je povinen nahradit její , tj. [částka].

47. Lhůta k plnění uvedená ve výrocích I. písm. b), III. a IV. tohoto rozsudku byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [adresa] plnění bylo ve výroku III. stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení