28 Co 157/2022- 128

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o určení vlastnictví k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 84/2021-98, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala určení svého vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a k pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že byla vlastnicí předmětných nemovitostí, které na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s MUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ MUDr. [příjmení]“) prodala za cenu [částka], neboť byla dlužnicí [právnická osoba] (dále jen„ Acema“), kdy dluh byl zajištěn zástavním právem na nemovitostech. Součástí dohody bylo ujednání, že MUDr. [příjmení] nemovitosti odkoupí, s žalobkyní uzavře nájemní smlouvu a zároveň smlouvu o smlouvě budoucí, podle které bude mít žalobkyně možnost si nemovitosti do tří let od dotyčného odkoupit zpět, až bude vyřazena z registru rizikových osob a bude moci žádat o klasický bankovní produkt. Ke kupní smlouvě byl uzavřen dodatek týkající se změny způsobu splacení kupní ceny, a to jako výplaty úvěru žalobkyně u Acema ve výši [částka] a provize [částka] panu [příjmení] za zajištění slevy při zesplatnění úvěru, a současně žalobkyně podepsala uznání dluhu, který měla mít za MUDr. [příjmení] ve výši [částka], za účelem zápočtu tohoto údajného dluhu na kupní cenu, avšak fakticky se jednalo o zlegalizování nízké kupní ceny za nemovitosti. Následně byla sjednána podnájemní smlouva, na základě které žalobkyně měla platit [částka] měsíčně za podnájem do roku [rok]. Žalobkyně zdůraznila, že byla pod nátlakem, v zoufalé situaci kvůli úvěru, který nezvládala splácet, kdy jí hrozily vysoké sankce, a stala se pak obětí podvodu, neboť koupě byla zastřenou půjčkou s nemravnými úroky. Dodala dále, že MUDr. [příjmení] se pokusil nemovité věci„ očistit“ prostřednictvím dražby v rámci exekuce, kterou na sebe nechal za relativně podezřelých okolností prohlásit. Žalobkyní byl veden spor o vyloučení nemovitostí z exekuce u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9C 264/2018 a MUDr. [příjmení] exekuci následně ukončil. Tímto způsobem MUDr. [příjmení] nejednal poprvé, stalo se tak i v obdobném případě paní [jméno] [příjmení]. Následně MUDr. [příjmení] urychleně dům prodal, byť mu bylo zřejmé, že se žalobkyně domáhá svého vlastnického práva. Žalovaná jako nová majitelka nemovitostí jí oznámila, že počítá s nastěhováním do konce ledna 2021, v současné situaci jsou však nemovitosti nabízeny k prodeji. Žalobkyně tak vyjádřila domněnku, že žalovaná o celé situaci věděla, že byla pouze nastrčenou osobou ve sporu mezi MUDr. [příjmení] a její osobou o vlastnické právo a že kupní smlouva musela být již předem připravena, neboť s ohledem na nemožnost MUDr. [příjmení] ovlivnit zastavení exekuce nešlo předem naplánovat podepsání kupní smlouvy právě na [datum]. K zastavení exekuce a výmazu exekuce z katastru pak došlo dle žalobkyně podezřele rychle. Akcentovala dále, že je vlastnicí nemovitostí a vlastnické právo k nemovitostem na MUDr. [příjmení] nikdy nepřešlo, byť byl zapsán jako vlastník, neboť kupní smlouva je neplatným, resp. zdánlivým právním jednáním, přičemž MUDr. [příjmení] převedl více práv, než měl a k převodu nemovitostí na žalovanou tedy nemohlo dojít. Podle žalobkyně žalovaná nemohla být v dobré víře, že MUDr. [příjmení] je skutečným vlastníkem nemovitostí, neboť tyto dvě osoby se znaly a jednaly spolu ve vzájemné součinnosti na její úkor. Žalobkyně dále zdůraznila absenci dobré víry žalované vzhledem z katastru nemovitostí zjistitelnému vedení exekuce vůči MUDr. [příjmení] a příslušné poznámky. Uvedla také, že se svých práv domáhala již dříve, a to v roce 2017 žalobou proti výpovědi z podnájemní smlouvy, kdy bylo proti MUDr. [příjmení] nařízeno i předběžné opatření, že se bránila vylučovací žalobou z exekuce proti panu [příjmení] (oprávněný v exekuci vedené proti MUDr. [příjmení]), a že dne [datum] žalobou na určení vlastnictví, které bylo nicméně z procesních důvodů zastaveno.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že nemovitosti koupila v listopadu 2020, kdy reagovala na veřejnou inzerci na serveru [webová adresa] a na inzerát reagovala dne [datum]. S MUDr. [příjmení] komunikovala e-mailem a dne [datum] proběhla prohlídka nemovitostí, prodejcem byl přímo jejich majitel MUDr. [příjmení], přičemž si ověřila právní stav výpisem z listu vlastnictví katastru nemovitostí, který byl prost jakýchkoli zápisů či poznámek. Jednání o koupi nemovitostí mezi ní a MUDr. [příjmení] trvalo asi jeden měsíc, přičemž MUDr. [příjmení] viděla dvakrát v životě, jednou u prohlídky nemovitosti a podruhé při podpisu smlouvy. Zdůraznila dále, že na ni MUDr. [příjmení] naléhal, že je časově zaneprázdněný, a proto se za ním musela [datum] zastavit k podpisu smlouvy, která byla připravena již dne [datum]. Zde jí byl rovněž předložen úplný výpis vlastnictví, kde nebylo nic podezřelého a nebyla si vědoma žádné poznámky spornosti ani informace o jakékoli exekuci. Na přípravě kupní smlouvy se nepodílela, její obsah ani s nikým nekonzultovala, viděla pouze verzi předloženou MUDr. [příjmení] při podpisu. U prvotního náhledu do katastru nemovitostí prostřednictvím mobilní aplikace bylo zřejmé pouze to, že vlastníkem nemovitosti je MUDr. [příjmení] a nebyla zde žádná zmínka o vedení exekuce. O exekuci jí prodávající neinformoval, nicméně se jí tato skutečnost nijak nedotkla. Nemovitosti si byla několikrát prohlédnout, kdy jí majitel sdělil, že v domě bydlí žalobkyně jako nájemnice, ale že nebude problém s vystěhováním, žalobkyně jí pak nemovitosti předala dne [datum]. Podotkla, že je k právním úkonům způsobilá a s ohledem na své vzdělání a zkušenosti zejména z práce v advokátní kanceláři má určité právní povědomí. Dále uvedla, že po podrobném seznámení se stavem nemovitostí a konzultaci s odborníkem došla k závěru, že rekonstrukce nedává smysl a že výhodnější bude případně demolice domu a výstavba nového, což však činit nechtěla, a proto se rozhodla dům nabídnout k prodeji prostřednictvím internetu. Dodala dále, že žalobkyně s ní nekomunikuje a že za uzavření smíru po ní požadovala [částka]. Namítla, že jí nebylo zřejmé, proč žalobkyně převod nemovitosti na MUDr. [příjmení] nenapadala dříve, z jakého důvodu neučinila do katastru poznámku spornosti a proč se z domu dobrovolně vystěhovala, přičemž žalobu podala až nyní po letech. Podle žalované je jednání žalobkyně zcela účelové, učiněné až poté, kdy se žalobkyně dozvěděla, že žalovaná nemovitost dále prodává.

4. S poukazem na § 984 odst. 1 o. z. soud prvního stupně po provedeném dokazování s ohledem na prokázaný skutkový stav podrobně popsaný v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud plně odkazuje, dospěl k následujícím závěrům.

5. V projednávané věci nebyly tvrzeny žádné okolnosti, které by se týkaly jakéhokoli rozdílu („ zhoršení“) v dobré víře žalované ke dni uzavření kupní smlouvy ([datum]) na jedné straně a ke dni podání návrhu na vklad ([datum]) na straně druhé. Zároveň, pokud by žalobkyně nebyla v dobré víře ke dni uzavření kupní smlouvy, nemohla by za dané skutkové situace být v dobré víře ani ke dni podání návrhu na vklad. Soud prvního stupně tedy posuzoval dobrou víru žalované ke dni [datum].

6. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 4925/2016, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná splnila svou tzv. vysvětlovací povinnost, neboť předložila vlastní konzistentní verzi skutkových okolností ohledně nabytí vlastnického práva k nemovitostem, kterou navíc podpořila důkazy a též ochotně odpovídala na otázky žalobkyně kladené na ústním jednání dne [datum], byť k tomu nebyla povinna. Po splnění vysvětlovací povinnosti žalovanou již žalobkyně mohla doplnit důkazní návrhy k unesení svého důkazního břemene, což také učinila.

7. Následně soud prvního stupně dospěl k závěru, že absence dobré víry žalované nebyla prokázána, a jelikož nabyla nemovitosti„ za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu“, stala se jejich oprávněným vlastníkem.

8. Podle soudu prvního stupně byla prokázána tvrzení žalované, že se s MUDr. [příjmení] dříve neznala a že prvním jejich vzájemným kontaktem byla její reakce na jeho inzerát na serveru [webová adresa] ([datum]), v němž nabízel k prodeji nemovitosti, a e-mailovou komunikací. Naopak ze stanoviska Policie ČR ze dne [datum] bylo prokázáno, že za současného stavu vyšetřování nebyl zjištěn žádný jiný vztah mezi žalovanou a MUDr. [příjmení], a že žalovaná není ani osobou prověřovanou, přičemž tento stav trval i ke dni vyhlášení napadeného rozsudku.

9. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že rychlost realizace transakce nemůže mít na posouzení dobré víry vliv, a to s ohledem na velký zájem žalované o koupi a na nabízenou slevu za rychlé jednání. V této souvislosti soud prvního stupně přihlédl k tomu, žalobkyní nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná nemovitosti koupila za podezřele nízkou cenu. Současně soud prvního stupně vyšel z úvahy, že je čistě věcí kupujícího, zda si k transakci přizve advokáta či jiného odborného (např. ekonomického) poradce. Podle soudu prvního stupně pak sebevědomé (byť až riskantní) chování žalované nepředstavuje důvod pro závěr o absenci dobré víry, kdy navíc, žalovaná dříve pracovala v advokátní kanceláři a mohla se tak cítit kvalifikovaná k posouzení právního stavu nemovitostí a k uzavření kupní smlouvy, a to i za situace, kdy jí text smlouvy byl předložen k odsouhlasení prodávajícím až v den podpisu. Soud prvního stupně též neshledal podezřelou cestu žalované k podpisu smlouvy za prodávajícím do [obec]. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně nijak nezpochybnila ani nevyvracela tvrzení žalované, že si MUDr. [příjmení] lustrovala na internetu a že o něm nebylo k nalezení nic podezřelého, naopak zjistila, že se jedná o lékaře a že na něj našla pozitivní recenze od pacientů. V tomto ohledu bylo lze podle soudu prvního stupně dovodit, že se v případě MUDr. [příjmení] nejednalo o žádným způsobem podezřelou osobu, u níž by šlo jakkoli předpokládat riziko podnikání v oboru podvodů s nemovitostmi, což z hlediska dobré víry svědčí žalované. Vyjádřil též názor, že skutečnost, že si žalovaná v průběhu vyjednávání neobstarala vlastní výpis z katastru nemovitostí, není důkazem absence dobré víry, neboť pokud jí byl oficiální výpis z katastru nemovitostí, bez jakékoli vyznačené právní závady či jejího náznaku, předložen prodávajícím před podpisem kupní smlouvy, jak bylo v řízení prokázáno, vynaložila dostatečnou, respektive dokonce zvýšenou míru opatrnosti pro závěr, že jednala v dobré víře ve stav zapsaný v katastru nemovitostí. K tomu odkázal na právní teorii (Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, 2021, s. 36 - 54: L. [příjmení]).

10. Podle názoru soudu prvního stupně dobrou víru žalované značně posílilo také to, že podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] bylo evidentní, že MUDr. [příjmení] byl vlastníkem nemovitostí již od [datum], tedy že je vlastnil téměř 4 a roku. Přitom podle soudu prvního stupně pro podvody s nemovitými věcmi je typické, že prodávající nabyl vlastnické právo v krátké době před uzavřením další převodní smlouvy a snaží se je urychleně dalším prodejem„ očistit“. V této souvislosti soud prvního stupně přihlédl k tomu, že v uvedeném výpisu nebyla patrná žádná právní vada nemovitostí, vyvolávající pochybnosti o bezvadnosti práva MUDr. [příjmení], např. poznámka o zahájení řízení o určení vlastnictví či poznámka spornosti, ani nebylo zapsáno nic o jakékoli exekuci. K tomu dodal, že i kdyby snad žalovaná navíc nahlédla dokonce ve sbírce listin katastru nemovitostí do zapsaného nabývacího titulu MUDr. [příjmení] (kupní smlouva ze dne [datum]), nemohla by ani na jejím základě vzniknout žádná objektivní pochybnost žalované o její platnosti, neboť se jedná o (na první pohled) zcela standardní kupní smlouvu.

11. Soud prvního stupně jako jediné nedůvěryhodné posoudil tvrzení žalované, že si v průběhu realizace transakce, a to ještě před [datum], sama prověřovala právní stav nemovitostí v katastru nemovitostí, avšak žádné právní závady si nevšimla, pouze si ověřila, že vlastníkem je MUDr. [příjmení]. Soud prvního stupně ale vzal v úvahu prokázané skutečnosti, že po celou uvedenou dobu byla v katastru nemovitostí zapsána buď exekuce na MUDr. [příjmení], nebo alespoň existence probíhajícího řízení. Podle soudu prvního stupně je nicméně možné, že si žalovaná těchto údajů zkrátka nevšimla, neboť se soustředila na ověření vlastnického práva prodávajícího, a prostřednictvím blíže neurčené mobilní aplikace, tudíž uživatelské rozhraní ani množství či přehlednost zobrazovaných informací nejsou známy. V tomto ohledu tak dle soudu prvního stupně bylo lze teoreticky dovodit neopatrnost žalované takové intenzity, že by její dobrá víra mohla být zpochybněna, avšak ani případné nepochybně prokázané vědomí žalované o exekuci na MUDr. [příjmení] by absenci její dobré víry ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. nezpůsobilo, tím spíše jí tak nemohlo způsobit pouhé přehlédnutí údaje při nahlédnutí do katastru nemovitostí.

12. Přestože v řízení bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum] byly v katastru nemovitostí zapsány údaje o vedené exekuci na MUDr. [příjmení] a o exekučním příkazu k prodeji nemovitostí (výpis z [datum]), případně o dotčení práv k nemovitostem změnou, resp. o probíhajícím řízení (výpis z [datum]), soud prvního stupně vzal za rozhodné, že se žalobkyni nepodařilo prokázat její tvrzení ohledně vědomí žalované o evidenci uvedených právních vad v katastru nemovitostí, neboť první výpis, který měla žalovaná prokazatelně k dispozici, byl až výpis ze dne [datum], ve kterém již nebyl ani náznak jakýchkoli právních vad nemovitostí včetně exekuce.

13. Podstatné však podle názoru soudu prvního stupně bylo, že ani případné prokázané povědomí žalované o (předchozím) zatížení nemovitostí exekucí by nezakládalo závěr o absenci její dobré víry ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. za situace, kdy záznamy o generálním i speciálním inhibitoriu byly k datu uzavření kupní smlouvy již vymazány, a to dokonce, i kdyby vymazány nebyly. V tomto ohledu vzal v úvahu závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 4540/2018, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22Cdo 1980/2020, přičemž uzavřel, že celá argumentační linie žalobkyně, týkající se exekuce na MUDr. [příjmení], pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní, a to z důvodu, že nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by převodní smlouva mezi MUDr. [příjmení] a žalovanou trpěla absolutní neplatností, např. z důvodu existence nezapsaného generálního inhibitoria.

14. Argumentaci žalobkyně, že žalovaná neprovedla osobní prohlídku interiéru nemovitostí, kterou by zjistila, že jsou obývány žalobkyní, soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou. V této souvislosti soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaná nikdy nepopírala, že o užívání nemovitostí žalobkyní věděla s tím, že dle informací od MUDr. [příjmení] nájem žalobkyně skončil a měla se odstěhovat v prosinci 2020. Vzal také v úvahu tvrzení žalované, že se o osobní prohlídku interiéru nemovitostí snažila, avšak že žalobkyně nikdy nebyla doma, což žalobkyní nejenže nebylo důkazně vyvráceno, ani nebylo zpochybněno opačnými skutkovými tvrzeními. Nadto podle soudu prvního stupně samotná okolnost, že žalobkyně nemovitosti užívala, není na překážku dobré víry žalované, neboť obdobné převody nemovitostí i s nájemníky se realizují běžně. K tomu poznamenal, že i kdyby snad byly žalobkyní žalované předloženy listiny týkající se nemovitostí, neměla by žalobkyně možnost z nich rozpoznat, že MUDr. [příjmení] není jejich skutečným vlastníkem a že žalobkyně je více než podnájemnice, jejíž podnájemní smlouva již skončila. Soud prvního stupně vzal dále v úvahu, že lhůta žalobkyně pro uzavření kupní smlouvy na základě písemné smlouvy o smlouvě budoucí, v době, kdy žalovaná poprvé reagovala na inzerát ([datum]), již dávno uplynula a že možná nicotnost či neplatnost kupní smlouvy, uzavřené v roce 2017 mezi žalobkyní a MUDr. [příjmení], v žádném případě (pro třetí nezúčastněnou osobu) není jakkoli zjevná, neplyne z jejího textu, a to ani v souvislosti s ostatními smlouvami mezi nimi uzavřenými, přičemž mohla by být zjištěna jen při opravdu důkladném právním a skutkovém auditu. Nic takového ale dle soudu prvního stupně nelze po kupujícím požadovat, obzvláště, jde-li o běžného občana a ne profesionála v oboru.

15. Soud prvního stupně přihlédl také k tomu, že žalované nebyly žádné listiny žalobkyní předloženy ani po nabytí vlastnictví k nemovitostem, ač o ně žádala její právní zástupkyni prostřednictvím SMS již dne [datum], což žalobkyně nijak nezpochybnila a že naopak, reakcí žalobkyně byl e-mail její právní zástupkyně ze dne [datum], v němž nebyly uvedeny žádné skutečnosti o možném vlastnictví žalobkyně, nebyly předloženy žádné požadované listiny ani nebylo předloženo vysvětlení jakýchkoli pochybností o předchozím vlastnictví MUDr. [příjmení]. V tomto ohledu vzal soud prvního stupně za rozhodné, že zejména bylo žalované sděleno, že žalobkyně je připravena se odstěhovat a nemovitosti jí předat, přičemž dokonce žalovanou ještě požádala o laskavost, a to o posečkání s vyklizením a předáním o dalších 14 dní. K tomu soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že k dobrovolnému vystěhování žalobkyně a k předání nemovitostí žalované skutečně došlo dne [datum], aniž by z předávacího protokolu byly patrné jakékoli námitky žalobkyně proti nabytí vlastnictví žalovanou a zejména, aniž by se žalobkyně v mezidobí pokusila o jakoukoli ochranu svých nyní uplatňovaných práv, zejména nepodala žalobu na určení vlastnictví, a naopak se písemně výslovně zavázala též zrušit svůj evidenční trvalý pobyt v nemovitostech. Soud prvního stupně tak vyjádřil pochybnost o tom, že by žalobkyně byla s informacemi vůči žalované sdílnější v době pouhé nezávazné prohlídky nemovitostí, když žalované neposkytla žádné relevantní informace ani po reálném zásahu do jejího tvrzeného vlastnického práva.

16. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že nebyla prokázána skutková verze žalobkyně, že žalovaná byla s MUDr. [příjmení] spolčená a účastnila se dokončení podvodu na její osobě, přičemž tato verze byla vyvrácena nepřímými důkazy, zejména komunikací žalované s MUDr. [příjmení] a zprávou Policie ČR. Z tohoto důvodu uzavřel, že je třeba hledět na žalovanou a priori jakožto na nabyvatele v dobré víře, kdy její dobrá víra by musela být žalobkyní bez vážných pochybností vyvrácena. Žalobkyně sice v řízení opakovaně zpochybňovala dobrou víru žalované, ale její námitky nebyly případné, resp. buď nebyly prokázány, či byly vyvráceny, nebo nebyly pro vyvrácení dobré víry žalované dostatečně relevantní či intenzivní, přičemž po žalované požadovala zvýšenou„ investigativní aktivitu“.

17. Podle názoru soudu prvního stupně pro spravedlivé posouzení věci však třeba vznést otázku, co pro zabránění vzniklé situaci učinila sama žalobkyně, jež na rozdíl od žalované od počátku věděla, či vědět měla a mohla, o nesouladu zápisu vlastnického práva MUDr. [příjmení] k nemovitostem v katastru nemovitostí se skutečným staven. V tomto ohledu poukázal na to, že to byla žalobkyně, nikoli žalovaná, kdo byl jako smluvní strana účasten všech„ podezřelých“ smluv v roce 2017 a kdo věděl též o ostatních souvisejících okolnostech, které zakládají podezření z absolutní neplatnosti kupní smlouvy mezi žalobkyní a MUDr. [příjmení]. K tomu odkázal například na neexistenci smlouvy o zápůjčce na [částka], na uvedení odlišné (1 rok) než ústně sjednané (3 roky) lhůty pro zpětný převod nemovitostí z MUDr. [příjmení] na žalobkyni do písemné verze smlouvy o smlouvě budoucí. Podle soudu prvního stupně to byla opět jen žalobkyně, nikoli žalovaná, jež měla asi 4 a roku na to, aby zajistila uvedení zápisu v katastru nemovitostí zpět do stavu, odpovídajícího skutečnosti. V této souvislosti soud prvního stupně akcentoval, že žalobkyně nepředložila jediný rozumný argument pro to, že nezvolila postup ve smyslu § 986 o. z., který mohl celé nastalé situaci snadno zabránit, a buď by již byla sama žalobkyně opět řádně zapsaným vlastníkem nemovitostí, a pokud (zatím) nikoli, pak by žalovaná s ohledem na poznámku spornosti/údaj o vedeném určovacím řízení buď nemovitosti vůbec nekoupila, nebo by při jejich koupi nebyla v dobré víře pod ochranou § 984 odst. 1 o. z. K tomu také poukázal na zásadu vigilantibus iura a na § 4 odst. 1 o. z. s tím, že žalobkyně až do podání předmětné žaloby, tedy do [datum] neučinila ničeho smysluplného, co by směřovalo k účinné ochraně jejího tvrzeného vlastnického práva k nemovitostem, ačkoli ji v tom nic nebránilo, přestože takový postup by od ní mohl každý očekávat, resp. takovou relevantní překážku netvrdila. Podle soudu prvního stupně žalobkyně měla a zejména mohla snadno zabránit tomu, aby žalovaná byla před podpisem kupní smlouvy s MUDr. [příjmení] konfrontována se zcela„ čistým“ výpisem z katastru nemovitostí a pokud tak žalobkyně bez rozumného důvodu neučinila, sama tím přispěla k utvrzení dobré víry žalované.

18. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že by bylo v rozporu s principem spravedlnosti, aby zaviněná neaktivita žalobkyně, jež přispěla k nezjistitelnosti (případné) právní vady nemovitostí v katastru nemovitostí, měla či dokonce musela být vyvažována zvýšenou investigativní aktivitou žalované, jejíž potřeba z ničeho neplynula.

19. Tvrzení žalobkyně, že v roce [rok] zahájila řízení související s výpovědí podnájemní smlouvy, jež vyústila ve vydání blíže neurčeného předběžného opatření proti MUDr. [příjmení], a že dne 30 1. [rok] podala žalobu na určení vlastnictví, kdy řízení ale bylo zastaveno z blíže neurčených procesních důvodů, soud prvního stupně zhodnotil jako tvrzení, která nebyla ve prospěch závěru o jednání žalobkyně v souladu se zásadou vigilantibus iura. Tato tvrzení dle soudu prvního stupně naopak svědčila pouze o tom, že žalobkyně nejpozději dne [datum] již musela vědět o tom, že zapsaný stav v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, a že je na místě se příslušným procesním postupem domáhat nápravy, přesto řádnou žalobu o určení vlastnictví podala až dne [datum].

20. Nepřípadný byl podle názoru soudu prvního stupně rovněž argument žalobkyně, že po zahájení řízení o vyloučení nemovitostí z exekuce na MUDr. [příjmení] již nebyl důvod podat žalobu o určení vlastnictví či jakkoli jinak dále bránit její vlastnické právo k nemovitostem, neboť § 984 odst. 1 o. z. nemá žádné souvislosti s exekučním právem, jak již bylo vysvětleno shora.

21. Soud prvního stupně vzal dále v úvahu, že ani pravomocný rozsudek o vyloučení nemovité věci z exekuce není titulem pro zápis skutečného stavu do katastru nemovitostí a že se zejména ve výpisu z katastru nemovitostí neprojeví ani podání vylučovací žaloby, ani pravomocné vyhovění této žalobě. Přitom pravomocný rozsudek o vyloučení nemovitostí z exekuce, k jehož vydání ani nemuselo z řady důvodů dojít, jak se ostatně stalo i v projednávané věci, by byl závazný pouze mezi účastníky, tedy mezi žalobkyní a panem [příjmení], a nijak by nebránil MUDr. [příjmení] v prodeji nemovitostí žalované, či jakémukoli jinému nabyvateli v dobré víře.

22. Soud prvního stupně nesouhlasil ani s námitkou žalobkyně, že postup pana [příjmení] jako oprávněného v exekuci spočívající v urychleném ukončení exekuce, o němž nebyla informována, byl nepředvídatelný. K opakovaně žalobkyní vyslovené domněnce, že pan [příjmení] byl aktivně účasten komplotu MUDr. [příjmení] proti ní, že jeho pohledávka byla fiktivní a že účelová exekuce na MUDr. [příjmení] byla pouze snahou o finalizaci zbavení jejího vlastnictví k nemovitostem, soud prvního stupně uvedl, že bylo na žalobkyni, aby projevila zvýšenou ostražitost a průběžně sledovala ne-li vývoj exekuce jako takové, pak alespoň aktuální stav zápisu v katastru nemovitostí k nemovitostem, přičemž byla to žalobkyně, nikoli žalovaná, kdo měl k dispozici veškeré informace o historii kauzy, zejména o možné neplatnosti převodní smlouvy z žalobkyně na MUDr. [příjmení], jakož i povědomí o tom, že dlouhodobě probíhá sofistikovaný pokus o definitivní zbavení jejích práv žalobkyně k nemovitostem. Pokud žalobkyně za takto nebezpečné situace zanedbala náležitý dohled nad svými právy, vyznívá její apel na zvýšenou investigativní aktivitu o podezřelých okolnostech nijak neinformované žalované podle soudu prvního stupně zcela nepřípadně.

23. Závěrem soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyni uvěřil, že se stala obětí ať již podvodného či přinejmenším právně sporného a nemravného jednání, kdy důvěryhodnost jejího stanoviska zásadním způsobem podpořil k důkazu provedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19Co 1092/2020-231, ve věci paní [příjmení], z něhož je dobře patrný„ modus operandi“.

24. Soud prvního stupně také v zásadě vyloučil důvodnost podezření žalované, že se žalobkyně spolčila s MUDr. [příjmení] (či někým jiným) proti ní, přičemž tyto okolnosti posoudil pro rozhodnutí v projednávané věci za irelevantní.

25. Dále soud prvního stupně vyjádřil názor, podle kterého pokud byla žalobkyně o své vlastnictví protiprávně připravena, nepředstavuje rozsudek vydaný v tomto řízení překážku věci rozhodnuté pro případné uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě (osobám), které žalobkyni škodu způsobily, avšak nemůže vést k poškození práv žalované, která je chráněna § 984 odst. 1 o. z. legislativně upraveným právě pro tyto případy.

26. Soud prvního stupně pak zamítl zbývající důkazní návrhy žalobkyně, neboť se týkaly výhradě vztahu žalobkyně a MUDr. [příjmení], popřípadě žalobkyně a pana [příjmení], nikoli vztahu kterékoli z těchto osob k žalované, respektive otázky absence její dobré víry.

27. V daném případě tedy soud prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná řádně nabyla vlastnické právo k nemovitostem kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky ke dni [datum], a to bez významu, zda přímým převodem od MUDr. [příjmení] jakožto předchozího skutečného vlastníka nebo nabytím od nevlastníka na základě § 984 odst. 1 o. z., a proto žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

29. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém především namítala, že určitou její liknavost a v lednu [rok] spolupráci s žalovanou ve věci vyklizení nemovitostí jí není možné klást k tíži. K tomu dodala, že ke komunikaci a spolupráci s žalovanou ohledně opuštění nemovitostí došlo po té, co žalovaná jednoznačně deklarovala, že se chce nastěhovat a užívat je. Bylo jí tedy jasné, že žalovaná nabyla nemovitosti od MUDr. [příjmení] a neměla tudíž důvod pochybovat, že oprávněně. Zlom podle ní nastal v době, kdy se odstěhovala a vzápětí žalovaná, oproti svému původnímu tvrzení, nemovitosti věc dala do nabídky k prodeji, což kolidovalo s deklarovaným nastěhováním, a proto se jí celá věc jevila jako domluvená transakce s MUDr. [příjmení]. Namítla dále, že si žalovaná ve věci koupě nemovitostí počínala velmi neopatrně, kdy k celé transakci došlo velmi rychle a v době, kdy ona sama nemovitosti kupovala, mohla a měla zjistit, že na nich vázne exekuce, k tomuto ale nijak nepřiložila váhu a z tohoto důvodu nemohla být v dobré víře. Zdůraznila dále, že si žalovaná nezjistila reálný faktický a právní stav nemovitostí, ač vědět měla a mohla, tedy nejednala opatrně, obezřetně, s náležitou péčí a obvyklou opatrností. Okolnosti, za jakých byla v době jednání o kupní smlouvě a do posledních chvil před podpisem smlouvy dne [datum] zapsána exekuce na nemovitostech, a tedy bylo vyloučeno, aby s nimi prodávající MUDr. [příjmení] nakládal, byly dle názoru žalobkyně takovými objektivními okolnostmi, jež vzbuzují nebo měly vzbuzovat pochybnosti žalované. Akcentovala pak tu skutečnost, že se jednalo o první koupi nemovitosti žalované v hodnotě několika milionů, ke které si však nepřibrala nikoho zkušeného či znalého. Pokud žalovaná ani za tohoto stavu žádné pochybnosti nepojala, pak podle žalobkyně nejednala s náležitou péčí, tudíž při koupi nemovitosti nemohla jednat v dobré víře. Na podporu své odvolací argumentace pak odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 4540/2018 a sp. zn. 22 Cdo 1187/2019. Závěrem namítla, že soud prvního stupně nedostatečně prozkoumal postup žalované ve věci koupě nemovitostí a že ze strany žalované došlo k několika postupům, kdy jednoznačně lehkomyslně postupovala a bylo zde několik signálů, které jí měly varovat, že nemovitosti nejsou právně v pořádku natolik, aby došlo k řádnému a bezproblémovému převodu vlastnického práva. Navrhla tak, aby byl napadený rozsudek zrušen a odvolací soud sám rozhodl, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně.

30. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

31. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

32. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování, na základě kterého správně a v potřebném rozsahu zjistil rozhodný skutkový stav věci, jenž také správně posoudil po právní stránce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se všemi závěry soudu prvního stupně, jenž své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze pro stručnost v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo v podstatných bodech uvedeno shora.

33. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za relevantní, že nebyl prokázán nedostatek dobré víry žalované při koupi předmětných nemovitostí od MUDr. [příjmení], přičemž soud prvního stupně dostatečně prozkoumal postup žalované ohledně koupě nemovitostí, a proto bylo lze uzavřít, že žalovaná řádně nabyla vlastnické právo k nemovitostem kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky ke dni [datum], tudíž se stala jejich oprávněnou vlastnicí.

34. Odvolací námitky žalobkyně pak odvolací soud posoudil jako nedůvodné, neboť žalobkyně v odvolání pouze zopakovala své námitky a argumentaci uplatněné již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, se kterými se již řádně a podrobně vypořádal soud prvního stupně.

35. K napadenému rozsudku lze jen dodat, že soud prvního stupně zjevně nejprve dovodil, že byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., přestože to výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl. V poměrech projednávané věci by totiž bez požadovaného určení právní postavení žalobkyně bylo nejisté a pokud by bylo zjištěno, že je vlastnicí nemovitostí, vedlo by to ke změně zápisu v katastru nemovitostí, čímž by byl dán do souladu stav faktický i právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 756/97, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26Cdo 1391/2004; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]).

36. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě měla žalovaná v odvolacím řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.