28 Co 159/2024 - 314

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] zastoupený advokátem [jméno zástupce orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 401 720 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. ledna 2024, č. j. 65C 91/2020-284, ve znění usnesení ze dne 23. května 2024, č. j. 65C 91/2020-306, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 23. 5. 2024 se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 72 539 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 240 Kč k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 23. 5. 2024 soud prvního stupně žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 401 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 401 720 Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 77 809 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 3. 2018 byla mezi účastníky ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, uzavřena [podezřelý výraz], jejímž předmětem byly služby administrace veřejných zakázek (zastupování žalovaného v zadávacích řízeních), na základě které pak dne 26. 4. 2019 uzavřeli tzv. [podezřelý výraz] „Stavba č. [hodnota] [podezřelý výraz]; inženýrská činnost“. [podezřelý výraz] vč. [podezřelý výraz] stanovily, že žalobkyně bude vyúčtovávat odměnu za provádění příkazu průběžně, a to čtvrtletně prostřednictvím faktury a soupisu provedených úkonů s výčtem hodin. Žalobkyně za II. čtvrtletí roku 2019 žalovanému předložila soupis provedených úkonů s výčtem hodin a ten jí jej potvrdil, následně fakturou ze dne 28. 6. 2019 č. [hodnota] vyúčtovala odměnu ve výši 401 720 Kč vč. DPH, jež byla doručena žalovanému dne 24. 9. 2019 pod ID „[hodnota]“, a to včetně výše soupisu provedených úkonů, avšak žalovaný fakturu neuhradil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť zpochybnil rozsah provedených prací s tím, že ze strany žalobkyně nebylo plněno řádným a dohodnutým způsobem. Žalobkyně mu totiž nepředala kompletní podklady a v důsledku toho nemohla zkontrolovat rozsah účtovaných hodin, a proto jí nevznikl nárok na fakturovanou odměnu.

4. Po řádně provedeném dokazování vzal soud prvního stupně z jednotlivých důkazů (listinných a svědeckých výpovědí [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který tak lze pro stručnost odkázat, za prokázané následující skutečnosti.

5. Žalobkyně vykonávala pro žalovaného činnost dle [podezřelý výraz], a to nejen ve vztahu k předmětné zakázce. [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto osoba vystupující a jednající za žalobkyni byl fyzicky přítomen v kancelářích žalovaného, kde vykonával činnost odpovídající vymezení [podezřelý výraz]. Obsah a činnost při administraci veřejné zakázky stavební dozor [podezřelý výraz] byla realizována. Jednotlivé dokumenty v rámci administrace veřejné zakázky jsou zveřejňovány prostřednictvím tzv. [podezřelý výraz], kterým se rozumí elektronický nástroj žalovaného, jenž umožňuje neomezený a dálkový přístup a na kterém žalovaný uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám. Pokud tedy byla realizována administrace předmětné veřejné zakázky, a veřejná zakázka byla úspěšně provedena, musel žalovaný zveřejňovat veškeré právní úpravou předpokládané dokumenty prostřednictvím Profilu zadavatele, tudíž měl v době realizace veřejné zakázky relevantní dokumenty k dispozici.

6. K námitce žalovaného, že ze strany žalobkyně nebylo plněno řádným a dohodnutým způsobem a že plnění z Realizační smlouvy účtované fakturou č. [hodnota] mu nebylo předáno, jakož i k námitce zpochybňující pravost podpisu na soupisu úkonů [jméno FO], vzal soud prvního stupně ze rozhodné, že na jednání dne 19. 5. 2023 účastníci učinili nesporným, že soupis provedených úkonů s výčtem hodin ze dne 28. 6. 2019 byl podepsán [jméno FO], tedy osobou oprávněnou a určenou za žalovaného, přičemž svědek [jméno FO] tuto skutečnost potvrdil i při výslechu a současně potvrdil rozsah provedených prací a jejich předání žalobcem v požadovaném rozsahu a kvalitě, tak jak byly vymezeny v soupisu úkonů.

7. Ohledně námitky žalovaného týkající se rozsahu poskytnutého plnění žalobkyně soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně předmětnou fakturu doplnila jako obvykle soupisem provedených úkonů s výčtem hodin, který byl vlastnoručně podepsán oprávněným zástupcem žalovaného ([jméno FO]), přičemž faktura byla vyhotovena žalobkyní zcela v souladu se smlouvou, jež uváděla, že faktura musí obsahovat soupis provedených úkonů s výčtem hodin podepsaný zástupcem žalovaného. Dle soudu prvního stupně žalobkyně splnila vše, co po ní bylo smlouvou požadováno a uvedenou skutečnost rovněž řádně zdůvodnila. Nadto svědek [jméno FO] jako osoba oprávněná potvrdit rozsah poskytnutého plnění za žalovaného při své výpovědi potvrdil rozsah provedených prací a skutečnost, že soupis provedených úkonů odpovídá poskytnutému plnění.

8. Soud prvního stupně tak vzal za prokázané, jaký rozsah poskytnutého plnění žalovaný od žalobkyně převzal, a že toto plnění odpovídalo rozsahu vyúčtované v soupisu provedených úkonů, který je přílohou faktury č. [hodnota]. Na uvedeném závěru dle soudu prvního stupně nemohlo nic změnit ani sdělení svědkyně [jméno FO], která u žalovaného působila v oddělení veřejných zakázek, ale na veřejné zakázce „Stavba č. [hodnota] [podezřelý výraz], inženýrská činnost“ nepracovala, když svědkyně uvedla při výslechu svůj odhad rozsahu prací, který vycházel pouze z obecné znalosti problematiky a nikoliv ze znalosti rozsahu činnosti v posuzované zakázce a svědkyně se nepodílela na autorizaci a vyhodnocování fakturace z této [podezřelý výraz].

9. V období druhé poloviny roku 2019 došlo v organizační struktuře žalovaného k zásadním personálním změnám, které vyústily, mimo jiné, k ukončení zaměstnaneckého poměru se [jméno FO]. Neshody mezi novým vedením a [jméno FO] způsobily minimálně komplikace při předávání agendy, kdy svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] uvedly, že svědek [jméno FO] pravděpodobně odstranil veškerou dokumentaci. Dle e-mailové komunikace ze IV. čtvrtletí 2019 mezi žalobcem a [jméno FO] došlo k zásadnímu zhoršení komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, avšak až v době navazující po vyúčtování a předání plnění k posuzované veřejné zakázce. K tomu soud prvního stupně zdůraznil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl smluvním vztahem, kdy žalobkyně dostála všem svým smluvním povinnostem a případné nesrovnalosti ve vnitřní evidenci, nefunkčnost vnitřní komunikace, změny v obsazení systémových rolí na straně žalovaného nelze přičítat k její škodě.

10. Plnění v rozsahu sjednaném dle Realizační smlouvy bylo žalobkyní žalovanému poskytnuto, žalobkyně tedy tak svým povinnostem dostála, když vady plnění ostatně žalovaným namítány nebyly, a poskytnuté služby vyúčtoval fakturou č. [hodnota], jejíž součástí byl i soupis úkonů potvrzený osobou k tomu oprávněnou ze strany žalovaného tak, jak bylo sjednáno v [podezřelý výraz], resp. [podezřelý výraz]. Odměna účtována fakturou č. [hodnota] odpovídala ujednáním obsaženým v [podezřelý výraz], které byly shodné jako ty uvedené ve výzvě k plnění/objednávce (Realizační smlouva), tj. 2 000 Kč bez DPH za započatou hodinu, splatnost faktury rovněž odpovídala ujednáním ve smlouvě, tedy 30 dnů od doručení faktury, které nastalo dne 20. 11. 2019.

11. Soud prvního stupně s odkazem na § 2430, § 2431, § 2438 odst. 1 a 2, § 161 a § 1970 o. z. v poměrech projednávané věci uzavřel, že [podezřelý výraz] ve znění [podezřelý výraz] uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla svou právní povahou příkazní smlouvou, v níž žalovaný měl postavení příkazce a žalobkyně postavení příkazníka. Příkazní smlouva byla dále upřesněna formou výzvy k plnění/objednávkou na úkony zadávacího řízení v rámci konkrétní veřejné zakázky, čímž byla do kontextu [podezřelý výraz] doplněny konkrétní specifika příkazní smlouvy, jak takový proces předvídala [podezřelý výraz], přičemž výzva k plnění byla současně akceptována písemně žalobkyní, jak rovněž stanovila [podezřelý výraz]. Žalobkyně svým povinnostem z [podezřelý výraz] upřesněné [podezřelý výraz] dostála, úkony zadávacího řízení na konkrétní zakázce provedla, tyto úkony vyúčtovala s doložením oprávněnou osobou potvrzeného soupisu provedených úkonů s uvedením časového rozsahu toho, kterého konkrétního úkonu, přičemž vyúčtovaná odměna odpovídalo ujednáním [podezřelý výraz], a proto má žalobkyně proti žalovanému právo na zaplacení odměny sjednané [podezřelý výraz].

12. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a o příslušenství pohledávky rozhodl podle § 1970 o. z. nařízená vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, kdy zákonný úrok z prodlení přiznal ode dne prodlení se zaplacením faktury č. [hodnota], která byla splatná dne 24. 10. 2019, tedy od 25. 10. 2019.

13. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně dle soudu prvního stupně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 069 Kč, nákladů za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby a 6 režijních paušálů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Vzhledem ke skutečnosti, že jednání ve dnech 14. 5. 2021, 8. 11. 2022, 19. 5. 2023, 14. 7. 2023, 27. 10. 2023, 16. 1. 2024 se účastnil pouze jednatel žalobkyně, nikoli její právní zástupkyně, přiznal soud prvního stupně žalobkyni za účast na těchto jednáních nárok na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

14. Žalovaný včasným a přípustným odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně, ve kterém s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22Cdo 2821/2014, soudu prvního stupně vytkl, že nepostupoval v souladu s § 118a o. s. ř., že jej řádně nepoučil, resp. nevyzval, aby svá tvrzení doplnil, a v čem je má doplnit, popř. jaké důkazy nad rámec již navržených důkazů má navrhnout na podporu svých tvrzení, pokud měl za to, že nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně. Dále namítl, že napadený rozsudek byl tudíž následkem nedostatečné poučovací povinnosti soudu prvního stupně směrem k jeho osobě a jeho unesení důkazního břemene a že výrok soudu prvního stupně pro něj byl překvapivý. Vytkl rovněž soudu prvního stupně, že nesprávně vyhodnotil obsah svědeckých výpovědí, jeho komunikaci se žalobkyní po nástupu nové vedoucí právního oddělení investičního odboru na místo [jméno FO], jakož i důkazy vztahující se k ukončení pracovního poměru svědka [jméno FO], když okolnosti ukončení pracovního poměru [jméno FO] jsou významné k posouzení jeho věrohodnosti nejen při svědecké výpovědi, ale i při kontrolní činnosti při schvalování soupisu předloženého mu žalobkyní. Dle názoru žalovaného žalobkyně žádným důkazem nedoložila fakturou č. [hodnota] ze dne 30. 6. 2019 účtované a Soupisem provedených úkonů s výčtem hodin ze dne 30. 6. 2019 vykázané úkony a zejména jejich časovou náročnost. V tomto ohledu zdůraznil, že hlavní důvod pro vrácení faktury žalobkyni přípisem ze dne 17. 12. 2019 byla právě skutečnost, že žalobkyně nepředala kompletní podklady a tím mu znemožnila kontrolu vykazovaného časového rozsahu před provedením platby. K tomu podotkl, že z [podezřelý výraz] nevyplývalo, že po odsouhlasení soupisu úkonů a výčtu hodin dojde bez dalšího k úhradě fakturované částky bez toho, aby správce příslušného rozpočtu měl možnost toto „odsouhlasení“ překontrolovat. Akcentoval pak, že faktury žalobkyně, a nejen ta, která je předmětem tohoto soudního sporu, měly být hrazeny z rozpočtu jeho investičního odboru, který je tvořen veřejnými prostředky. Namítl též, že svědkyně [jméno FO] u něj téměř dvacet let pracovala jako „zakázkářka“, tedy na pozici odpovídající činnosti žalobkyně a dosvědčila způsob výkonu činnosti žalobkyně, zejména posoudila časovou náročnost této činnosti s tím, že žalobkyní účtované hodiny neodpovídaly vykazovaným činnostem. Poukázal také na skutečnost, že faktura č. [hodnota] mu byla předložena až dne 24. 9. 2019, tedy téměř po třech měsících od jejího vystavení, od údajného vystavení soupisu úkonů, a krátce před tím, než [jméno FO] přestal zastávat funkci vedoucího oddělení právního a nová vedoucí právního oddělení jako zaměstnanec schvalující věcnou správnost faktury požadovala oprávněně její podložení provedenými úkony a zejména časovou dotací, neboť po odchodu [jméno FO] nezůstal žádný podklad, na jehož základě by mohl žalovaný oprávněnost fakturované částky ověřit. V této souvislosti namítl, že svědek [jméno FO] nedokázal vysvětlit, čím mu žalobkyně doložila předmětný soupis, a že naopak uvedl, že mu to ničím nedokládal a že za žalobkyni jednal vždy jen s jejím jednatelem [jméno FO], o žádných dalších osobách, které se měly podílet na činnostech pro něj nevěděl. Podle žalovaného z listiny „Vrácení faktur“ ze dne 17. 12. 2019 vyplynulo, že společně s fakturou č. [hodnota], bylo žalobkyni ze stejného důvodu vráceno dalších 17 faktur, které pak žalobkyně zažalovala u Obvodního soudu pro [adresa]. Podle žalovaného tak zůstává sporným, zda žalobkyní vykazované úkony a jejich časová náročnost odpovídala skutečnosti a žalobkyni tak vznikl nárok na jejich proplacení dle uzavřené smlouvy. Závěrem uvedl, že vzhledem k tomu, že soud prvního stupně nevyzval žalobkyni k prokázání účtovaných úkonů a zejména hodin, a výslechem svědkyně [jméno FO] byl zpochybněn účtovaný časový rozsah vykázaný žalobkyní, soud prvního stupně nesprávně zamítl jeho návrh na určení časové náročnosti vykazovaných úkonů znaleckým posudkem a s tím souvisejícím výkazem práce k faktuře č. [hodnota]. Následně pak při jednání odvolacího soudu doplnil a zdůraznil, že ze svědecké výpovědi [jméno FO] vyplynulo, že neměl přehled o tom, jak dlouho žalobkyně pracovala na jednotlivých účtovaných úkonech s tím, že např. rozsah 75 hodin u položky 2 Soupisu provedených úkonů - Příprava návrhu zadávacích podmínek je tzv. obvyklou taxou žalobkyně, resp. jejím obvyklým časovým rozsahem jako u jiných zakázek, aniž by byla dále konkretizována, přičemž nebylo prokázáno, že přesně tyto úkony byly odvedeny. V této souvislosti též akcentoval, že ze svědeckých výpovědí byl prokázán blízký vztah mezi [jméno FO] a jednatelem žalobkyně [jméno FO]. Současně namítl, že požadavek [tituly před jménem] [jméno FO] na doložení sporných věcí byl oprávněný a že se tak zachoval jako správný hospodář. Navrhl pak, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. V písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že soud prvního stupně provedl správně dokazování, jeho rozhodnutí bylo zcela předvídatelné po celou dobu řízení, uchopil důkazní břemeno správně a poskytl všechna náležitá poučení. K námitce žalovaného ohledně potvrzení soupisu provedených úkonů s výčtem hodin [jméno FO] poukázala na to, že svědek podpis soupisu provedených úkonů s výčtem hodin potvrdil, čímž byla potvrzena věrohodnost i pravdivost tohoto hlavního dokumentu, přičemž ve spojitosti s ostatními nespornými skutkovými ději (faktura, její doručení) byly naplněny všechny hmotněprávní podmínky pro to, aby jí vznikl nárok na odměnu za provádění příkazu. K námitce žalovaného, že nedoložila účtované provedené úkony uvedla, že se nezakládá a pravdě, neboť danou skutečnost prokázala při kontrole žalovaného dne 30. 9. 2019, což také potvrdil svědek [jméno FO]. Dle jejího názoru bylo třeba akcentovat obsah svědeckých výpovědí, kdy svědek [jméno FO] potvrdil pravost a správnost soupisu provedených úkonů s výčtem hodin a dále výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který vylíčil, že důvodem vrácení faktury byl nedostatek, tedy absence některých písemností, tedy právně řečeno vady plnění. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že na to soud prvního stupně reagoval usnesením a vyzval žalovaného, aby konkretizoval (údajné) vady plnění, k čemuž se žalovaný žádným způsobem nevyjádřil. Podle žalobkyně nelze dovozovat jiný obsah „vrácení faktur“, než byl úmysl jednajícího, a v tomto případě byl tvořen vůlí svědka [tituly před jménem] [jméno FO].

16. Podle jejího názoru pak soud prvního stupně vyhodnotil věrohodnost i obsah svědeckých výpovědí [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO] správně. Akcentovala rovněž, že ve vztahu k faktuře č. [hodnota] žádný požadavek na doplňování „nějakých podkladů“, odstraňování nedostatků či čehokoliv jiného před podáním žaloby nezazněl, a v řízení ani nebyl doložen. Dále uvedla, že nebylo lze přehlédnout, že celý výsledek její činnosti jakožto příkazníka, tedy dokumentace o zadávacím řízení, byl již dávno před vrácením faktury žalovanému předán, přičemž k tomu byl proveden důkaz, tudíž nebylo lze ani případně konstruovat, že žalovaný nemohl tvrdit, že nemá z čeho udělat kontrolu. K výpovědi svědkyně [jméno FO] podotkla, že ze závěru její výpovědi bylo zřejmé, že své posouzení nezaložila na znalosti věci a že při svém vyjádření k hodinám nebrala v potaz další žalobkyní provedené činnosti, nadto svědek má pouze vypovídat o tom, co viděl a slyšel. Zdůraznila pak, že v případě, že byla pravost a správnost soupisu provedených úkonů potvrzena osobou, která byla za žalovaného oprávněna (a povinována) dané potvrzovat, konstruuje občanský zákoník právní domněnku, že je-li soukromá listina použita proti žalovanému, který listinu zjevně prostřednictvím k tomu určené osoby podepsal, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána (§ 565). V takovém případě zcela zásadně nebylo a priori na ní, aby dané tvrdila a prokazovala, naopak byl to žalovaný, koho tížilo břemeno tvrzení, přičemž v řízení mu byl poskytnut řádný prostor, aby konkrétně tvrdil, které jednotlivé skutečnosti uvedené v soupisu provedených úkonů byly dle něj nesprávné a k tomu byl i soudem prvního stupně poučen, avšak žádné konkrétní skutečnosti ve smyslu nesprávnosti soupisu provedených úkonů žalovaný netvrdil.

17. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, přičemž vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), neshledal.

18. S ohledem na odvolací námitky žalovaného odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz podstatnými obsahy listinných důkazů, a to [podezřelý výraz] č. [hodnota] ze dne 27. 3. 2018, Výzvy k plnění/objednávky kontrolní č. [hodnota], faktury č. [hodnota] ze dne 28. 6. 2019 včetně přílohy - Soupisu provedených úkonů s výčtem hodin, jakož i dopisu žalovaného žalobkyně ze dne 17. 12. 2019 - vrácení faktur.

19. Po zopakování uvedených důkazu odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, jasně a srozumitelně vysvětlil své hodnocení provedených důkazů, zejména pak svědeckých výpovědí [jméno FO] a [jméno FO], jakož i důvody, pro které další navržené důkazy ve věci neprovedl, řádně se vypořádal se všemi tvrzeními účastníků, také náležitě odůvodnil své skutkové i právní závěry, se kterými odvolací soud plně souhlasil, a proto lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

20. V daném případě odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně na podkladě prokázaného skutkového stavu správně dospěl k závěru, že [podezřelý výraz] ve znění [podezřelý výraz] uzavřená mezi účastníky byla svou právní povahou příkazní smlouvou ve smyslu § 2431 o. z., v níž žalovaný měl postavení příkazce a žalobkyně postavení příkazníka.

21. Odvolací soud také plně souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně své povinnosti z [podezřelý výraz] upřesněné [podezřelý výraz] splnila, úkony zadávacího řízení na konkrétní zakázce provedla a vyúčtovala je fakturou č. [hodnota], jejíž součástí byl i soupis úkonů potvrzený osobou k tomu oprávněnou ze strany žalovaného s doložením oprávněnou osobou potvrzeného soupisu provedených úkonů s uvedením časového rozsahu toho kterého konkrétního úkonu a že žalovaný prostřednictvím Profilu zadavatele měl v době realizace veřejné zakázky relevantní dokumenty k dispozici, přičemž obsah a činnost při administraci veřejné zakázky stavební dozor Obnova Trojské lávky byla realizována.

22. Podle názoru odvolacího soudu žalovaný přes řádnou výzvu soudu prvního stupně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněnou při jednání dne [datum] nedostál své povinnosti tvrzení a důkazní, neboť v podání ze dne 13. 8. 2023 zcela jasně a určitě netvrdil rozhodné skutečnosti, ze kterých by jednoznačně vyplývalo, jaké konkrétní vady a nedostatky vykazovalo plnění žalobkyně vyúčtované fakturou č. [hodnota] ze dne 28. 6. 2019, příp. kdy a jakým způsobem byly tyto nedostatky žalobkyni sděleny a neoznačil ke svým tvrzením důkazy. V podání ze dne 13. 8. 2023 (č.l. 203 - 204) žalovaný totiž jen uvedl, že po provedených personálních změnách u něj vznikly pochybnosti o správnosti žalobkyní fakturovaném počtu hodin, aniž by své výhrady jakkoliv konkretizoval, přestože měl k dispozici do spisu založené doplnění žalobních tvrzení žalobkyně ze dne 7. 1. 2021 (č.l. 83 - 107) učiněné na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 8. 12. 2020, ve kterém žalobkyně podrobně popsala plnění a předávání jednotlivých úkonů uvedených v příloze faktury č. [hodnota] ze dne 28. 6. 2019 - Soupisu provedených úkonů s výčtem hodin, k čemuž také k prokázání svých tvrzení navrhovala důkazy. K tomu je nutno podotknout, že námitku ohledně položky 2 Soupisu provedených úkonů - Příprava návrhu zadávacích podmínek, a to že 75 hodin je tzv. obvyklou taxou žalobkyně, resp. jejím obvyklým časovým rozsahem, aniž by byl tento časový údaj dále rozveden, měl (a mohl) žalovaný tvrdit již v rámci svého doplnění tvrzení ze dne 13. 8. 2023, nikoli až při jednání před odvolacím soudem (srov. § 205a odst. 1 o. s. ř.).

23. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a důkazní ohledně jím namítaných nedostatků plnění ze strany žalobkyně a že jej nebylo dále ani znovu poučovat ve smyslu § 118a o. s. ř. V tomto ohledu je třeba dodat, že dle odvolacího soudu žalovaný nepřípustně svou povinnost tvrzení nahrazoval svědeckou výpovědí [jméno FO], jež se v rámci své výpovědi mimo jiné vyjadřovala k rozsahu počtu hodin uvedených v příloze faktury č. [hodnota] ze dne 28. 6. 2019, tedy v Soupisu provedených úkonů s výčtem hodin.

24. Odvolací soud pak souhlasil s námitkou žalobkyně, že předmětem daného řízení nebyla konečná faktura, nýbrž faktura dílčí, přičemž, jak již bylo uvedeno shora, soud prvního stupně v tomto ohledu správně uzavřel, že žalobkyně své povinnosti k vyúčtování předmětné faktury řádně, resp. podmínky pro splatnost odměny splnila. V této souvislosti lze odkázat na čl. V. Odměna za plnění předmětu [podezřelý výraz] a platební podmínky, především pak na jeho odst. 5.1., 5.2., 5.3., 5.4. a 5.6. [podezřelý výraz] č. [hodnota] ze dne 27. 3. 2018, jakož i na čl. IV. Platební podmínky a čl. V. Obchodní a jiné podmínky Výzvy k plnění/objednávky kontrolní č. [hodnota].

25. Současně odvolací soud vzal v poměrech projednávané věci za relevantní, a to především, že účastníci si v [podezřelý výraz] č. [hodnota] ze dne 27. 3. 2018 mimo jiné sjednaly své povinnosti při provádění jejího předmětu (čl. VII.), kdy podle čl. 7.1.16. žalovaný jako příkazce byl povinen „[i]nformovat neprodleně příkazníka a zjištění vadného plnění této smlouvy ze strany příkazníka a bezodkladně mu umožnit provést veškeré potřebné kroky směřující k odvrácení vzniku hrozící škody a její minimalizaci“ a žalobkyně jako příkazník byl dle čl. 7.3.4. povinna „[p]ostupovat dle pokynů příkazce“. Dále nebylo lze přehlédnout, že v čl. VIII. si účastníci sjednali podmínky odpovědnosti za vady plnění a v čl. IX. se dohodli na smluvních sankcích, kdy dle odst. 9.1. „[V] případě porušení povinnosti stanovené příkazníkovi touto [podezřelý výraz] je příkazce oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč za každé takové porušení“ a dle odst. 9.2. „[V] případě, že příkazník neodstraní případné vady a nedodělky vytýkané příkazcem v dohodnutém termínu, je příkazce oprávněn účtovat příkazníkovi smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč.“ 26. V návaznosti na shora uvedené, s přihlédnutím k závěrům uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2023, č. j. 33Cdo 1261/2022-183 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), odvolací soud dospěl k závěru, že si účastníci ve smlouvě ujednali postup pro případ porušení smluvní povinnosti, resp. že případné vady plnění zakládají práva z vadného plnění. Bylo tak na žalovaném, pokud měl za to, že žalobkyně řádně neplnila své povinnosti z [podezřelý výraz], aby ve vztahu k žalobkyni postupoval dle čl. VIII. a čl. IX. (odst. 9.1., popř. 9.2.), tedy případně, po řádném vytknutí zjištěných porušení povinností či vad nebo nedodělků, žalobkyni účtoval smluvní pokutu. Tento účastníky smluvený způsob žalovaný zjevně nevyužil a na místo toho žalobkyni vrátil předmětnou fakturu č. [hodnota], a to aniž by jednoznačně v dopisu ze dne[Anonymizováno]17. 12. 2019 žalobkyni konkretizoval, které jí předané podklady nebyly kompletní a který časový rozsah nemohl zkontrolovat, když navíc tímto dopisem nebyla vrácena jen předmětná faktura č. [hodnota], ale dopis se týkal dalších sedmnácti vrácených faktur.

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že v tomto případě žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na jí vyúčtovanou odměnu včetně požadovaného příslušenství, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Soud prvního stupně v tomto případě s ohledem na výsledek řízení správně rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., odvolací soud však zcela nesouhlasil se stanovením výše těchto nákladů.

29. Odvolací soud vyšel z názoru, že v tomto případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně byla po celou dobu v řízení před soudem prvního stupně zastoupena advokátkou, která se (jen) nezúčastnila jednání ve dnech 14. 5. 2021, 8. 11. 2022, 19. 5. 2023, 14. 7. 2023, 27. 10. 2023, 16. 1. 2024, a proto bylo třeba uzavřít, že v souvislosti s uvedenými jednáními nelze žalobkyni přiznat žádnou odměnu.

30. Odvolací soud pak s ohledem na obsah písemných podání právní zástupkyně žalobkyně založených ve spisu a průběh řízení jako úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen „AT“, důvodně a účelně učiněné posoudil tyto úkony, u kterých s ohledem na předmět žaloby sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT činila 9 940 Kč: - převzetí a příprava zastoupení na základě plné moci ze dne 20. 12. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. a) AT; - písemná výzva k plnění ze dne 11. 12. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - sepis žaloby ze dne 20. 12. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - účast na jednání soudu prvního stupně dne 8. 12. 2020 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - písemné doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - písemný návrh na pokračování v řízení ze dne 2. 5. 2022 podle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. d) AT; za celkem 5,5 úkonu odměna ve výši 54 670 Kč. S ohledem na shora uvedených 6 úkonů právní služby náleželo advokátce 6 režijních paušálů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem pak 1 800 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 16 069 Kč celkové náklady řízení žalobkyně činily 72 539 Kč.

31. Ze shora uvedených důvodů s přihlédnutím k tomu, že nebyly dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro zrušení napadeného rozhodnutí, odvolací soud podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 221a o. s. ř. výrok II. o náhradě nákladů řízení změnil jen co do výše nákladů řízení a ve zbývající části ohledně splatnosti a platebního místa jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě měla žalobkyně v odvolacím řízení plný úspěch, a proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to za její právní zastoupení. Právní zástupkyně žalobkyně v odvolacím řízení učinila jeden úkon právní služby, jehož sazba ve výši 9 940 Kč byla stanovena podle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) AT, a to za vyjádření k odvolání. Právní zástupkyni žalobkyně dále náležel jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení tedy činily 10 240 Kč.

Poučení