28 Co 190/2021-82

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení částky 41 976 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti části výroku č. II rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. srpna 2021, č.j. 4 C 19/2021-49 takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. srpna 2021, č.j. 4 C 19/2021-49, se ve výroku č. II, v části nároku č. 1, ve které byla žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 443,88 Kč a na zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 14 126 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítnuta, a ve výroku č. III potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Vyškově jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 14 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 126 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, jehož výrokem č. II zamítl žalobu v nároku č. 1 co do částky 20 756 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 584,40 Kč, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok přiznaný ve výroku I. a v nároku č. 2 o zaplacení částky 7 094 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 604,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 614,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a jehož výrokem č. III uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě doručené mu dne 25. 9. 2020, jíž se žalobkyně jako ve věci tvrzená právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], domáhala po žalovaném tvrzených nároků ze dvou s ním uzavřených smluv nazvaných smlouvami o spotřebitelském úvěru. V žalobě označený nárok 1. žalobkyně spojovala se smlouvou [číslo] uzavřenou mezi její právní předchůdkyní a žalovaným dne 10. 12. 2017, na základě níž poskytnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem, administrativním poplatkem a odměnou za hotovostní inkaso splátek, což představovalo celkovou částku k zaplacení 56 700 Kč, žalovaný dohodnutými celkem 78 týdenními splátkami po 727 Kč právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nesplácel, když uhradil jen 22 068 Kč. Žalobní požadavek vzhledem k této smlouvě na zaplacení částky 34 882 Kč sestávající z dlužné z jistiny ve výši 25 284 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 9 597,80 Kč (tj. dlužný poplatek za hotovostní inkaso), kapitalizovaného úroku ve výši 2 584,40 Kč (21,72 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 10. 6. 2019, tj. ode dne následujícího po sjednané splatnosti poslední splátky, do 29. 11. 2019, tj. do dne postoupení pohledávky), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 136,74 Kč (z částky 25 284,20 Kč od 17. 6. 2019 do 29. 11. 2019), úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, soud prvního stupně posoudil za důvodný toliko co do částky 14 126 Kč na neuhrazené jistině se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 17. 6. 2019 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu ji zamítl. K přisouzené částce vyšel z toho, že žalovaný měl vrátit částku 30 000 Kč na jistině, částku 5 100 Kč na úroku a částku 6 000 Kč na administrativním poplatku, což činí celkem 41 100 Kč, když poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč jako rozporný s dobrými mravy hradit povinen nebyl. K žalovaným uhrazené částce 22 068 Kč byla ještě připočtena částka 4 906 Kč jako přeplatek z předchozí smlouvy o úvěru na celkových 26 974 Kč. Vzhledem k ujednání v čl. 2 smlouvy se tato částka měla započíst nejprve na úrok z poskytnuté zápůjčky, poté na administrativní poplatek a až následně na jistinu. Úrok a administrativní poplatek tak byly zcela uhrazeny, na jistině zůstalo k úhradě 14 126 Kč. V žalobě označený nárok 2. žalobkyně spojovala se smlouvou [číslo] uzavřenou mezi její právní předchůdkyní a žalovaným dne 20. 7. 2017, na základě níž poskytnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem, administrativním poplatkem a odměnou za hotovostní inkaso splátek, což představovalo včetně poplatku za pojištění ve výši 754 Kč celkovou částku k zaplacení 52 954 Kč, žalovaný dohodnutými celkem 58 týdenními splátkami po 913 Kč právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nesplácel, když uhradil jen 45 860 Kč. Žalobní požadavek vzhledem k této smlouvě na zaplacení částky 7 094 Kč sestávající z dlužné z jistiny ve výši 5 385,58 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 708,42 Kč (tj. dlužný poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1 607,41 Kč a dlužný poplatek za pojištění ve výši 101,01 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 1 614,02 Kč (23,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 31. 8. 2018, tj. ode dne následujícího po sjednané splatnosti poslední splátky, do 29. 11. 2019, tj. do dne postoupení pohledávky), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 604,53 Kč (z částky 5 385,58 Kč od 17. 6. 2019 do 29. 11. 2019), úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, soud prvního stupně posoudil za zcela nedůvodný a a plném rozsahu jej zamítl. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil obě smlouvy uzavřené se žalovaným jako smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Dospěl k závěru, že v obou smlouvách byly v souladu s ustanovením § 2392 o. z. sjednány úroky, a to pevnou částkou, v případě smlouvy [číslo] ze dne 10. 12. 2017 ve výši 5 100 Kč a v případě smlouvy [číslo] ze dne 20. 7. 2017 ve výši 4 200 Kč, o jejichž výši byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samostatné smlouvě o zápůjčce. Konstatoval, že svou povinnost k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím peněžité zápůjčky (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) v obou případech právní předchůdkyně žalobkyně splnila. Aktivní legitimaci žalobkyně ve věci měl soud prvního stupně za prokázánu smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamem pohledávek k ní a oznámením postoupení žalovanému ze dne 29. 11. 2019. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož z větší části úspěšnému žalovanému (66 %) přiznal vůči méně úspěšné žalobkyni (34ˇ%) náhradu nákladů řízení z 32 %, čemuž odpovídá částka 96 Kč na paušální odměně nezastoupeného účastníka řízení (32 % z 300 Kč).

3. Proti výroku č. II., v části nároku č. 1, ve které byla žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 443,88 Kč a na zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 14 126 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítnuta, a proti souvisejícímu výroku č. III o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně odvolání podáním ze dne 9. 8. 2021 s odkazem na odvolací důvody uvedené v ustanoveních § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř. Žalobkyně vyslovila zásadní nesouhlas se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 284,20 Kč za dobu od skončení sjednané doby splátkového kalendáře až do zaplacení. Uvedla, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy nepožadovala, neboť ty byly před podáním žaloby zcela uhrazeny. Poukázala na znění čl. 1 smlouvy, v němž byla úroková sazba platná po celou dobu trvání smlouvy stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě tedy u 78 týdenních splátek činila úroková sazba 21,27 % ročně. Doba trvání smluv pak byla vymezena v článku 6.1 smluv, tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Uvedla, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. V čl. 1 smlouvy byl úrok vyčíslen na dobu trvání smluvního vztahu (tj. od uzavření smlouvy 10. 12. 2017 do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře 9. 6. 2019) za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalovaného splácen řádně ve sjednané výši a včas. Jelikož však žalovaný sjednané splátky řádně a včas nezaplatil, úročí se dle smluvních ujednání neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře až do vypořádání veškerých závazků ze smlouvy, tj. až do úplného zaplacení jistiny. Zdůraznila, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, a je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe s ohledem na jejich rozdílnou funkci. Ke svým argumentacím poukázala rovněž na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68 (bod 16. jeho odůvodnění) a Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4.2021, č. j. 23 Co 63/2021-46 (bod 7. jeho odůvodnění). Žalobkyně má za to, že jí vůči žalovanému náleží úroku z nesplacené jistiny až do jejího zaplacení. S ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí části jistiny pak žalobkyně žádá úrok pouze z této přiznané jistiny, a to v kapitalizované výši 1 443,88 Kč (tj. úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 14 126 Kč od 10. 6.2019 do 29. 11. 2019) a dále ve výši 21,27 % ročně z částky 14 126 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Odvolacímu soudu navrhla změnu napadené části rozsudku soudu prvního stupně vyhověním žalobě i v tomto rozsahu s tím, že žalovanému bude umožněno splnit uloženou v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení navrhla změnit tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Současně žádala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. Své vyjádření k němu podal až při jednání odvolací soudu s návrhem, aby mu vyhověno nebylo.

5. Krajský soud v Brně při jednání konaném dne 31. 5. 2022 toliko za přítomnosti žalovaného (žalobkyně se z účasti na něm omluvila) na základě včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) a řádného (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování některými listinnými důkazy provedenými již v řízení před soudem prvního stupně (čtením podstatných údajů z karty zákazníka, ze žádosti o zápůjčku ze dne 10. 12. 2017 a ze smlouvy nazvané jako„ [anonymizována dvě slova], smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ ze dne 10. 12. 2017) a učinil ve věci následující zjištění a závěry.

6. Předmětem odvolacího řízení zůstal toliko žalobní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku v kapitalizované výši 1 443,88 Kč (21,27 % ročně z částky 14 126 Kč od 10. 6. 2019 do 29. 11. 2019) a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 14 126 Kč od 30. 11.2 019 do zaplacení vážící se ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 12. 2017 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným.

7. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 10. 12. 2017 nadepsaná jako„ [anonymizována dvě slova]“ uzavřená mezi společností [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným označeným jeho jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého pobytu jako zákazníkem, která obsahuje celkem 10 článků a v rámci nich jednotlivé body, je smlouvou formulářovou obsahující předem tištěný text, do něhož byly pouze vepsány údaje týkající se žalovaného, jemu poskytnutého úvěru, jeho splácení, doby trvání smlouvy a údajů ohledně refinancování. Smlouva ve svém článku 1. (Základní ustanovení o spotřebitelském úvěru) k druhu spotřebitelského úvěru (bod 1.1) uvádí, že [příjmení] [jméno] poskytuje zákazníkovi bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky (dále jen„ spotřebitelský úvěr“). Podle bodu 1.2 celková výše spotřebitelského úvěru činí 30 000 Kč a bude předána zákazníkovi v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto jinak. Podle bodu 1.3 k údaji trvání spotřebitelského úvěru je uvedeno:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 78 týdnů.“ V bodu 1.4 je k zápůjční úrokové sazbě uvedeno, že zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 78 týdnů (78 splátek) 21,27 % p.a. (dále jen úrok). Úroková sazba není navázaná na žádný index či referenční úrokovou sazbu. Podle bodu 1.5 zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru administrativní poplatek ve výši 20 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Podle bodu 1.6 odměna za hotovostní inkaso splátek činí v případě smlouvy na 78 týdnů (78 splátek) 52 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. V bodu 1.8 smlouvy je k celkové částce k zaplacení uvedeno, že za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru uhradí zákazník celkovou výši spotřebitelského úvěru a celkové náklady spojené se spotřebitelským úvěrem. Celková částka je tvořena položkami sestávajícími z jistiny 30 000 Kč, úroku 5 100 Kč, administrativního poplatku 6 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč, což činí celkových 56 700 Kč. Roční procentní sazba nákladů je v bodu 1.9 uvedena výší 157,78 %. Bod 1.10 obsahuje ustanovení, podle něhož v případě smlouvy na 78 týdnů zákazník splatí [příjmení] [jméno] celkovou částku v 78 týdenních hotovostních splátkách. Výše první až předposlední splátky činí 727 Kč a výše poslední splátky činí 721 Kč. Zákazník je povinen splácet celkovou částku v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [příjmení] [jméno], první splátku je povinen zaplatit právě 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne období. Článek 2. označený jako„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ obsahuje ve svých bodech 2.1 až 2.5 ustanovení týkající se podmínek čerpání spotřebitelského úvěru, evidence splátek, způsobu splácení, umoření jistiny a započítávání jednotlivých úhrad zákazníka Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) administrativní poplatek, poté na (iii) jistinu spotřebitelského úvěru, každou ze splátek se uhrazuje příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek. Bod 2.6 smlouvy označený jako„ doba trvání spotřebitelského úvěru“ zní:„ Tato smlouva je uzavíraná na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zanikla doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Článek 3. smlouvy je označen jako„ Právo zákazníka na předčasné splacení“, článek 4. jako„ Právo zákazníka na odstoupení smlouvy“. V článku 5. jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. Podle bodu 5.1 v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky (celkové částky) vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, d) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Mezi další následky nesplácení spotřebitelského úvěru uvedenými v bodu 5.2 patří odstoupení od smlouvy ze strany [příjmení] [jméno] (písm. a/). Článek 6. je označen jako„ Zánik smlouvy“. Podle jeho bodu 6.1 smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Podle bodu 6.2 smlouva zaniká též písemným odstoupením od smlouvy doručeným druhé smluvní straně. Článek 7. smlouvy je označen jako„ Prohlášení a další povinnosti zákazníka“ a článek 8. zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Podle čl. 9 označeného jako„ Refinancování“ zákazník požádal [příjmení] [jméno], aby spotřebitelský úvěr, který čerpá dle této smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který zákazník u [příjmení] [jméno] čerpal v minulosti (dále jen refinancování). [příjmení] [jméno] tuto žádost zákazníka o refinancování akceptuje a na důkaz toho činí smluvní strany následující dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [příjmení] [jméno] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti v celkové výši 20 000 Kč po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení se započítává oproti pohledávce zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po uvedeném započtení bude v hotovosti při podpisu této smlouvy vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka ve výši [částka]. Článek 10. smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy obchodního zástupce za [právnická osoba] a žalovaného.

8. Právní problematiku sporu účastníků soud prvního stupně správně posuzoval podle zákona č. 89/201 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), na něž také odkazovala sama smlouva uzavřená se žalovaným jako se spotřebitelem dne 10. 12. 2017. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 106 odst. 1 stanoví, jaké informace musí smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahovat, mezi nimi pod písm. a) druh spotřebitelského úvěru. V předmětné smlouvě uzavřené se žalovaným dne 10. 12. 2017 byla forma spotřebitelského úvěru uvedena jako peněžitá zápůjčka v hotovosti (bod. 1.1). Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) např. v rozsudku ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. Při peněžité půjčce (nyní zápůjčce) může dojít k předání peněz i bezhotovostním převodem na účet vydlužitele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006). Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (nyní zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C. H. Beck 2008, str. 1690) nevyžaduje fyzické předání předmětu zápůjčky vydlužiteli a umožňuje jeho převod na bankovní účet třetí osoby, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení třetí osoby, která je dle pokynu vydlužitele tím, komu má být předmět zápůjčky předán, pokud se na tom strany smlouvy o zápůjčce dohodnou. Uskutečněným přenecháním předmětu zápůjčky třetí osobě je pak splněna podmínka předání předmětu zápůjčky vydlužiteli podle § 2390 o. z. Stejně tak lze připustit i jinou dohodu, podle níž nedojde k fyzickému předání zápůjčky vydlužiteli. Uvedené odvolací soud zmiňuje v souvislosti s citovaným ujednáním čl. 9 smlouvy označeným jako„ Refinancování“ obsahujícím dohodu stran smlouvy o způsobu přenechání předmětu zápůjčky (zapůjčených peněžních prostředků).

10. Odvolací s poukazem na uvedené sdílí závěr soudu prvního stupně, že předmětná„ smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 10. 12. 2017 nadepsaná jako„ [anonymizována dvě slova]“ je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o. z. uzavřenou mezi společností [právnická osoba], jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Současně je smlouvou spotřebitelskou, na niž dopadá speciální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru a obecná právní úprava ochrany spotřebitele obsažená v občanském zákoníku.

11. V souvislosti s požadavkem žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 584,40 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se soud prvního stupně (k tomu bod 29. odůvodnění rozsudku) zabýval tím, zda v předmětné smlouvě ze dne 10. 12. 2017„ byla ujednána úhrada procentního úroku“. Konstatoval, že v čl. 1 smlouvy je sice uvedena zmínka o procentně stanoveném úroku, ze smlouvy však nevyplývá, jaký je vztah mezi pevně stanovenou výší úroků a jejich procentuálně stanovenou výší. Uvedl, že ve smlouvě o úvěru bylo jasně a jednoznačně ujednáno, že žalovaný na úrocích zaplatí 5 100 Kč, přičemž tato částka byla zahrnuta do výpočtu celkové částky k zaplacení. Žalovaný v postavení spotřebitele byl v souladu se smlouvou o zápůjčce seznámen s výší úroků pevně stanovených,„ kdy ujednání o procentně stanoveném úroku nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem“. Běžný spotřebitel by se takto mohl domnívat, že onen úrok 21,27 % je pouhým procentním vyjádřením úroku ve výši 5 100 Kč, přičemž nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby si takto procentně vyjádřený úrok přepočítával s pevně stanoveným úrokem. Dle soudu prvního stupně pak navíc způsob, kterým jej žalobkyně požaduje (až za dobu po splatnosti poslední splátky), svědčí o tom, že ho žalobkyně užívá jako smluvní úrok z prodlení, což však ve vztahu ze spotřebitelského úvěru možné není. Uzavřel, že (bod 28. odůvodnění rozsudku), že mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 5 100 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 11,33 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o zápůjčce.

12. K uvedenému odvolací soud zmiňuje, že předně není zcela jasné, jak soud prvního stupně dovodil (žádný výpočet k tomu neuvedl), že úrokům sjednaným ve smlouvě pevnou částkou 5 100 Kč„ odpovídá úrok asi 11,33% ročně“, toto jeho konstatování odvolací soud bez dalšího nesdílí. Je skutečností, že ani žalobkyně k úroku ve výši 5 100 Kč uvedené v bodu 1.8 smlouvy výpočet nedoložila, ač v odvolání tvrdila jeho vyčíslení sjednanou sazbou 21,27 % ročně do data poslední řádné splátky, tj. do dne 9. 6. 2019 Ani konstatování soudu prvního stupně, že žádaný úrok za dobu po splatnosti poslední splátky žalobkyně užívá jako smluvní úrok z prodlení, odvolací soud nesdílí. Úroky a úroky z prodlení jsou dva rozdílné právní instituty plnící různé funkce. Úroky a úroky z prodlení mohou stát vedle sebe, v případě dohody lze ujednat i placení úroků z prodlení z úroků (§ 1806 věta první o.z.).

13. Z ustanovení § 2390 vyplývá, že placení úroků není pojmovým znakem smlouvy o zápůjčce, při peněžité zápůjčce však lze úroky sjednat (§ 2392 odst. 1 o. z.). V posuzovaném případě byla smlouva dle jejího čl. 1 bodu 1.3 uzavírána na dobu určitou v délce 78 týdnů. Bod 1. 4 jasně stanoví závazek vydlužitele uhradit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba v případě smlouvy na 78 týdnů činí 21,27 % p.a. V bodu 1. 8. smlouvy je úrok uveden výší 5 100 Kč.

14. Žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení nic konkrétního neuvedla ke skladbě dohodnutých pravidelných měsíčních splátek, tedy, co konkrétně bylo jimi hrazeno. K žalobě nepřipojila ani žádný splátkový kalendář, z něhož by byly tyto údaje zjistitelné. Lze usuzovat, že úhrady žalovaného byly započítávány způsobem stanoveným v citovaném čl. 2 bodu 2. 5. smlouvy, tedy nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek a poté na jistinu. Tomu nasvědčuje tvrzení žalobkyně, že úhradami žalovaného byl zaplacen úrok ve výši 5 100 Kč a administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč (k tomu bod 1.8 smlouvy).

15. Odvolací soud, zabývaje se odvolací námitce žalobkyně tím, zda bylo podle předmětné smlouvy povinností vydlužitele platit zapůjčiteli úroky z případně nezaplacené jistiny poskytnutých peněžních prostředků za dobu po splatnosti poslední splátky, má za to, že taková dohoda v rámci smluvních ujednání uzavřena nebyla. Placení úroků pro případ nevrácení poskytnutých peněžních prostředků dohodnutým způsobem ve smlouvě výslovně sjednáno nebylo, takovou dohodu dle názoru odvolacího soudu nezakládají ani citovaná a žalobkyní argumentovaná ustanovení bodů 2.6 a 6.1 smlouvy. Článek 5. smlouvy označený jako„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“ otázku placení úroků nezmiňuje.

16. Poněvadž ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaný byl povinen po sjednané době 78 týdnů povinen platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, soud prvního stupně mu je správně za žádanou dobu od 10. 6. 2019 nepřiznal. V rozsahu dotčeném odvoláním žalobkyně žalobu jako nedůvodnou správně výrokem č. II svého rozsudku zamítl. Správně rozhodl jeho výrokem č. III rovněž o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

17. Pro nedůvodnost odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jím napadené části zamítavého výroku č. II a ve výroku č. III o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má v odvolacím řízení úspěšný žalovaný vůči žalobkyni jako neúspěšné odvolatelce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na této náhradě odvolací soud přisoudil žalovanému částku 300 Kč odpovídající paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení za úkon účasti u jednání odvolacího soudu dne 31. 5. 2022 podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 13 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

Poučení