4 C 19/2021- 49

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení částky 41 976 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 14 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 126 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení, to vše je žalovaný oprávněn zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 20 756 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 584,40 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení přesahující zákonný úrok přiznaný ve výroku I. a v nároku č. 2 o zaplacení částky 7 094 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 604,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 614,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil zaplacení částky 41 976 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“). K nároku č. 1 žalobkyně uvedla, že po posouzení schopnosti žalovaného splácet uzavřel [příjmení] [jméno] dne 10. 12. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č [číslo], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit [příjmení] [jméno] zpět úrok ve výši 5 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 727 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 9. 6. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 22 068 Kč (poslední platba uhrazena dne 18. 11. 2019), která byla započtena v částce 4 715,80 Kč na jistinu, částce 5 100 Kč na úrok, v částce 6 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 6 002,20 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 9. 6. 2019, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 21,27 % ročně od 10. 6. 2019 do zaplacení. Pohledávka zažalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhradit částku 34 882 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 25 284 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 9 597,80 Kč (tj. dlužný poplatku za hotovostní inkaso). Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 2 584,40 Kč (úrok ve výši 21,72 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 10. 6. 2019 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 136,74 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 25 284,20 Kč od 17. 6. 2019 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 284,20 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky ve výši 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K nároku č. 2 žalobkyně uvedla, že po posouzení schopnosti žalovaného splácet uzavřel [příjmení] [jméno] dne 20. 7. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č [číslo], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit [příjmení] [jméno] zpět úrok ve výši 4 200 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaný zavázal zaplatit 754 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 913 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 30. 8. 2018. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 45 860 Kč (poslední platba uhrazena dne 18. 11. 2019), která byla započtena v částce 24, 614,42 Kč na jistinu, částce 4 200 Kč na úrok, v částce 6 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 10 392,59 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a v částce 652,99 Kč na jistinu. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 30. 8. 2018, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 23,66 % ročně od 31. 8. 2018 do zaplacení. Pohledávka zažalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhradit částku 7 094 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 5 385,53 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 708,42 Kč (tj. dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 1 607,41 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 101,01 Kč). Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 1 614,02 Kč (úrok ve výši 22,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 31. 8. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 604,53 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 5 385,58 Kč od 7. 9. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,00 % ročně z dlužné částky ve výši 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se dne 9. 2. 2021 vyjádřil k žalobě tak, že s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasí, když v době uzavírání smluv s žalobkyní o poplatcích nevěděl, neboť z důvodu nošení brýlí ustanovení o poplatcích nemohl přečíst. Žalovaný požádal soud o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách.

3. Na jednání žalovaný poukázal na skutečnost, že v mezidobí část pohledávky uhradil a požádal o možnost plnit v měsíčních splátkách.

4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 2575/2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud se nejprve zabýval nárokem č. 2, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena dříve:

13. Z karty zákazníka ze dne 20. 7. 2017 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 30 000 Kč, uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, ve které bydlí, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem 13 500 Kč a má další příjmy z vedlejší činnosti ve výši 13 500 Kč, jeho měsíční výdaje činí 7 580 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 7. 2017 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [příjmení] [jméno] ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí těchto peněžních prostředků úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek ve výši 6 000 Kč, dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 754 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 52 954 Kč. Dle čl. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Žalovaný zvolil hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku hradit do rukou oprávněného zástupce či zaměstnance [příjmení] [jméno] v hotovosti v 58 splátkách ve výši 913 Kč, přičemž první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období, dále žalovaný zvolil pojištění [anonymizována dvě slova]. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění [anonymizována dvě slova] a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby splácí zákazník v následujících týdnech jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy o úvěru je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Dle čl. 5 smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že [příjmení] [jméno] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

14. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit další poplatky a úroky, tedy celkem částku 52 954 Kč. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 45 860 Kč. 15. [příjmení] [jméno] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 20. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [příjmení] [jméno] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, což [příjmení] [jméno] splnil a po ověření, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, zápůjčku poskytl.

16. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

17. Dle § 2392 občanského zákoníku, lze ujednat úroky (smluvní úroky ze zápůjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky ze zápůjčky jako na ujednání dle § 1815 občanského zákoníku, cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody, pro které by se k nim nemělo přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 4 200 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 12,60 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o zápůjčce. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci červenci 2017 okolo 8,92 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši pěvně stanoveného úroku ve výši 4 200 Kč jako přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, a proto soud návrhu žalobkyně na přiznání úroku vyhověl.

18. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 1 614,02 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč za dobu od 31. 8. 2018 do 29. 11. 2019) a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Částka 5 385,58 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným ve smlouvě ujednána úhrada procentního úroku. V čl. 1 smlouvy o úvěru je sice uvedena zmínka o procentně stanoveném úroku, ze smlouvy však nevyplývá, jaký je vztah mezi pevně stanovenou výší úroků a jejich procentuálně stanovenou výši. Ve smlouvě o půjčce bylo jasně a jednoznačně ujednáno, že žalovaný na úrocích zaplatí 4 200 Kč, kdy i tato částka byla zahrnuta do výpočtu celkové částky k zaplacení. Soud je toho názoru, že pokud by žalovaný měl hradit i procentně stanovené úroky, byly by tyto kapitalizovány a zahrnuty do celkové částky k zaplacení. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, která byla v souladu se smlouvou o zápůjčce seznámena s výší úroků pevně stanovených, kdy ujednání o procentně stanoveném úroku nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. Běžný spotřebitel by se takto mohl domnívat, že onen úrok 23,72 % je pouhým procentním vyjádřením úroku ve výši 4 200 Kč, přičemž nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby si takto procentně vyjádřený úrok přepočítával s pevně stanoveným úrokem. Navíc způsob, kterým jej žalobkyně požaduje (až za dobu po splatnosti poslední splátky), svědčí o tom, že ho žalobkyně užívá jako smluvní úrok z prodlení, což však ve vztahu ze spotřebitelského úvěru možné není. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 5 385,58 Kč a úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 5 385,58 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, důvodná.

19. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán poplatek (tj. administrativní poplatek ve výši 20 % z výše úvěru) ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě není nikde uvedeno za jakou konkrétní administrativní činnost má být tento poplatek uhrazen, dle jeho označení se však bude pravděpodobně jednat o úkony spojené s vyhotovením smlouvy, jejím uzavřením, posouzením úvěruschopnosti žalovaného, evidence poskytnutých plateb a podobně. Soud dovodil, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán, a proto byl žalovaný povinna ho zaplatit.

20. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Je skutečností, že si žalovaný sám zvolil službu hotovostního inkasa splátek. Při tzv. hotovostní variantě splácení má žalovaný hradit jednotlivé splátky k rukám oprávněného zástupce [příjmení] [jméno], a to v místě jeho bydliště. Můžeme tak hovořit o určité nadstandartní činnosti, za kterou by náležela odměna. Při přepočtu poplatku dle počtu splátek odpovídá jednomu výběru splátky asi 206 Kč. Soud výši poplatku posoudil z hlediska souladu s dobrými mravy, když dovodil, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek dobrým mravům odporuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že jednotlivé částky poplatku sjednaného ve smlouvách jsou stanoveny poměrně dle výše jistiny, neodráží tak skutečné náklady na hotovostní režim. S ohledem na výši poplatku za jednotlivou splátku soud dospěl k závěru, že tento poplatek byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatný. Žalovaný tak není povinen tento poplatek zaplatit.

21. Dále je žalovaný dle ustanovení § 2758 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni pojistné ve výši 754 Kč, k čemuž se ve smlouvě zavázal.

22. Žalovaný měl tedy na spotřebitelském úvěru vrátit částku 30 000 Kč na jistině, částku 4 200 Kč na úroku, poplatek 6 000 Kč na administrativním poplatku a pojistné ve výši 754 Kč. Jelikož bylo hotovostní inkaso splátek dohodnuto v rozporu s dobrými mravy, toto nebyl žalovaný povinen hradit. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 40 954 Kč. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně celkem částku 45 860 Kč, zaplatil tedy o 4 906 Kč více, než kolik činila celková dlužní částka. Soud proto nárok č. 2 v celém rozsahu zamítl.

23. Následně se soud zabýval nárokem č. 1:

24. Z karty zákazníka ze dne 10. 12. 2017 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 30 000 Kč, uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, ve které bydlí, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem 27 771 Kč a jeho výdaje činí 9 652 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 10. 12. 2017 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [příjmení] [jméno] ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí těchto peněžních prostředků úrok ve výši 5 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 100 Kč (za poskytnutí spotřebitelského úvěru, činí 20 % z výše spotřebitelského úvěru) a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 56 700 Kč. Dle čl. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 78 týdnu činí úroková sazba 21,27 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku hradit do rukou oprávněného zástupce či zaměstnance [příjmení] [jméno] v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 727 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) administrativní poplatek, poté na (iii) jistinu spotřebitelského úvěru, každou ze splátek se uhrazuje příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek.. Dle čl. 2 smlouvy o úvěru je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Dle čl. 5 smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že [příjmení] [jméno] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

25. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatky a úrok, tedy celkem částku 56 700 Kč. Žalovaný na pohledávku dle žalobkyně celkem zaplatil částku 22 068 Kč. 26. [příjmení] [jméno] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 8. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [příjmení] [jméno] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, což [příjmení] [jméno] splnil a po ověření, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, zápůjčku poskytl.

27. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

28. Dle § 2392 občanského zákoníku, lze ujednat úroky (smluvní úroky ze zápůjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky ze zápůjčky jako na ujednání dle § 1815 občanského zákoníku, cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody, pro které by se k nim nemělo přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 5 100 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 11,33 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o zápůjčce. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci prosinci 2017 okolo 8,37 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši pěvně stanoveného úroku ve výši 5 100 Kč jako přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, a proto soud návrhu žalobkyně na přiznání úroku vyhověl.

29. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 2 584,40 Kč (jedná se o úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč za dobu od 10. 6. 2019 do 29. 11. 2019) a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Částka 25 284 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným ve smlouvě ujednána úhrada procentního úroku. V čl. 1 smlouvy o úvěru je sice uvedena zmínka o procentně stanoveném úroku, ze smlouvy však nevyplývá, jaký je vztah mezi pevně stanovenou výší úroků a jejich procentuálně stanovenou výši. Ve smlouvě o úvěru bylo jasně a jednoznačně ujednáno, že žalovaný na úrocích zaplatí 5 100 Kč, kdy i tato částka byla zahrnuta do výpočtu celkové částky k zaplacení. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, která byla v souladu se smlouvou o zápůjčce seznámena s výší úroků pevně stanovených, kdy ujednání o procentně stanoveném úroku nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. Běžný spotřebitel by se takto mohl domnívat, že onen úrok 21,27 % je pouhým procentním vyjádřením úroku ve výši 5 100 Kč, přičemž nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby si takto procentně vyjádřený úrok přepočítával s pevně stanoveným úrokem. Navíc způsob, kterým jej žalobkyně požaduje (až za dobu po splatnosti poslední splátky), svědčí o tom, že ho žalobkyně užívá jako smluvní úrok z prodlení, což však ve vztahu ze spotřebitelského úvěru možné není. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 2 584,40 Kč a úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284,20 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, důvodná.

30. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě není nikde uvedeno za jakou konkrétní administrativní činnost má být tento poplatek uhrazen, dle jeho označení se však bude pravděpodobně jednat o úkony spojené s vyhotovením smlouvy, jejím uzavřením, posouzením úvěruschopnosti žalovaného, evidence poskytnutých plateb a podobně. Soud dovodil, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán, a proto byl žalovaný povinna ho zaplatit.

31. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Je skutečností, že si žalovaný sám zvolil službu hotovostního inkasa splátek. Při tzv. hotovostní variantě splácení má žalovaný hradit jednotlivé splátky k rukám oprávněného zástupce [příjmení] [jméno], a to v místě jeho bydliště. Můžeme tak hovořit o určité nadstandartní činnosti, za kterou by náležela odměna. Při přepočtu poplatku dle počtu splátek odpovídá jednomu výběru splátky asi 200 Kč. Soud výši poplatku posoudil z hlediska souladu s dobrými mravy, když dovodil, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek dobrým mravům odporuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že jednotlivé částky poplatku sjednaného ve smlouvách jsou stanoveny poměrně dle výše jistiny, neodráží tak skutečné náklady na hotovostní režim. S ohledem na výši poplatku za jednotlivou splátku soud dospěl k závěru, že tento poplatek byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatný. Žalovaný tak není povinen tento poplatek zaplatit.

32. Žalovaný měl tedy na spotřebitelském úvěru v hotovosti vrátit částku 30 000 Kč na jistině, částku 5 100 Kč na úroku, částku 6 000 Kč na administrativním poplatku. Jelikož bylo hotovostní inkaso splátek dohodnuto v rozporu s dobrými mravy, toto nebyl žalovaný povinen hradit. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 41 100 Kč. Dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 22 068 Kč a k této částce je třeba připočíst i částku 4 906 Kč jako přeplatek z předchozí smlouvy o úvěru, celkem tedy žalovaný uhradil 26 974 Kč. Dle čl. 2 smlouvy se tato částka měla započíst nejprve na úrok z poskytnuté zápůjčky, poté na administrativní poplatek a až následně na jistinu. Úrok a administrativní poplatek tak byly zcela uhrazena a na jistině tak zbývá uhradit 14 126 Kč. Soud tak nárok č. 1 v rozsahu částky 20 756 Kč zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celkovou dlužnou jistinu v době splatnosti poslední splátky dne 9. 6. 2019, je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jistiny zápůjčky. Žalobkyně pak tento zákonný úrok z prodlení za dobu od 17. 6. 2019 do 29. 11. 2019 kapitalizovala na částku 1 136,74 Kč a dále požadovala zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky 25 284 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná jistina činila dle soudu pouze částku 14 126 Kč, přiznal soud žalované právo na úhradu zákonného úroku z prodlení pouze z této částky za období od 17. 6. 2019, když zákonný úrok z prodlení již nekapitalizoval. Soud pak zamítl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 2 584,40 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 284 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, když má za to, že tento poplatek nebyl platně sjednán.

33. S ohledem na majetkovou situaci žalovaného soud přihlédl jeho žádosti o možnost plnění ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně.

34. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 34 %, naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 66 %, žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 %. Nezastoupenému žalovanému vznikly náklady pouze na paušální odměnu ve výši 300 Kč za účast na jednání před soudem. Žalobkyně je tak povinna nahradit žalovanému částku 96 Kč.

35. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.

Poučení